"Syn začal zvracet už v porodnici, ale tam mi řekli, že se přejídá a strčili mu dudlíka... Ve věku 8 dnů byl pro velké zvracení na UTZ a od té doby už dvakrát hospitalizován na pozorování. Kojení jsem vydržela jen měsíc, neustálé zvracení a hlavně vážení před - v průběhu - a po kojení. Vážení, kolik toho vyzvracel, bylo pro mne neúnosné, hlavně psychicky. Běžně doporučované léky nám nepomohly. Zahuštěná mléka ani kašičky také ne. Těšili jsme se na příkrmy, že se to zmírní, ale zatím bohužel. Každý má pro mě rady a porady, ale zvládnout to musíme my sami..." Vypráví své zkušenosti s refluxem jedna z maminek na Modrém koníku.

V dnešním článku přinášíme rozhovor s MUDr. Václavem Kouckým, lékařem z Olivovy dětské léčebny, na téma refluxní choroby jícnu, ale také refluxu u malých miminek a pálení žáhy v těhotenství.

Pane doktore, co to vlastně je refluxní choroba jícnu a jak vzniká?

Na začátku bychom si měli vysvětlit, jaký je rozdíl mezi gastroesofageálním refluxem a refluxní chorobou jícnu. Tyto dva pojmy se často zaměňují, což vede k řadě nepřesností. Pokud si však tento rozdíl uvědomíme, snadno i pochopíme, kdy je třeba léčit a naopak, kdy léčba pacienta jen zbytečně zatěžuje.

Gastroesofageální reflux znamená v překladu návrat žaludečního obsahu do jícnu. To je zcela běžný jev, který se vyskytuje i u zdravých lidí a jako takový nepůsobí žádné obtíže. Zvlášť častý je u malých kojenců, kdy si rodiče často všimnou návratu mléka až do dutiny ústní. S věkem těchto epizod postupně ubývá tak, jak dozrávají přirozené mechanismy bránící refluxu. Jelikož je tento stav zcela přirozený, není nutno ho léčit, naopak zbytečná léčba může dítě spíše obtěžovat.

Naopak refluxní choroba jícnu je označení již pro stav abnormální, který dotyčnému způsobuje zdravotní obtíže. U dospělých a starších dětí to může být známé pálení žáhy, ale i závažnější komplikace jako je zánět jícnu, případně i jizvení jícnu. U kojenců nemá refluxní onemocnění typické příznaky a obtíže se dají objektivizovat podstatně hůře. V prvé řadě je nutné komplexně zhodnotit stav dítěte na základě rozhovoru s rodiči. Hodnotíme četnost a intenzitu refluxních epizod, vazbu na nakrmení a polohu těla. Dále hodnotíme váhové přírůstky a přítomnost varovných příznaků (např. krev nebo žluč ve zvratcích).

Moc ráda bych vám představila svou novou obrovskou pomocnici, sušičku LG RC81U2AV3W, kterou jsem měla možnost otestovat.

Když se na Modrém koníku objevila výzva k zapojení do testování sušičky LG, říkala jsem si, že tohle je úplně přesně to vysněné testování, kterého bych si přála se zúčastnit. Sušička nám doma chyběla a situace bez ní už začínala být neúnosná. Rychle se hromadící špinavé prádlo, věšení prádla venku na sušáku kvůli plísni, které jsme se v minulém bydlení nemohli zbavit, dosušování doma na sušáku, a znovu, bylo to vždy kolečko na několik dní… Na podzim a v zimě čiré zoufalství.

Přidala jsem tedy komentář a čekala. Po pár dnech mi přišla tato zpráva:

Cože!?! Rozbušilo se mi srdce, nechápala jsem a říkala si, že se mi to asi jen zdá. Radostí jsem skákala a běhala po místnosti, děti sdílely mou radost se mnou, i když netušily, proč se vlastně radujeme 🙂 

Po dvou týdnech skutečně dorazila. Přivezli ji dva sympatičtí pracovníci z LG, donesli na předem připravené místo, zapojili do zásuvky a tím byla sušička připravena k akci. Žádné složitosti. Po zbytek dne jsme si ji chodili nadšeně prohlížet, že tam opravdu stojí. Krásný design se jí opravdu nedá upřít.

A jakou sušičku nám z LG vlastně dovezli?

Je to tu, finále našeho testování nové ledničky Samsung. 

Vše začalo jednoho krásného pátečního rána, kdy jsem byla v práci. Přebírání našeho nového člena domácnosti tedy vyšlo na muže a já se nemohla dočkat, až mi skončí směna a já uvidím, jak vypadá ve skutečnosti. 

Přišla mi akorát fotka z instalace, až mi bylo líto, že nejsem doma 🙂 

První dojem? 

Lednička je opravdu obrovská. Ve skutečnosti je mnohem mnohem větší, než působí na fotografiích. Tam vypadá spíše roztomile, než, že by budila respekt. 

Zdání klame, po otevření ledničky zjistíte, že takový prostor snad ani není možné zaplnit. 

Pokud máte více než jedno dítě, určitě víte, že už nám dávno začalo tzv. přechodné období. Trvá zpravidla od jednoho léta k druhému (zahrnuje tedy podzim, zimu i jaro) a vyznačuje se nevrlou náladou a upatlaným a odřeným nosem.

Ale bez legrace. Malé děti a kojenci obzvlášť, při rýmě skutečně trpí. Miminka totiž dýchají převážně nosem a pokud je ucpaný, neví si rady. Neumí totiž smrkat tak jako dospělí. Navíc jim nejde ani pořádně jíst a pít, právě proto, že neumí vědomě korigovat dýchání pusou a polykání. Ubránit se rýmě ale není vůbec lehké, zvlášť, když už má miminko starší sourozence, kteří navštěvují školu a školku. Rýma je způsobená nejčastěji rhino- a adenoviry a ty se přenášejí kapénkovou infekcí, tedy vzduchem, rukama, případně kontaktem s cizími infikovanými hračkami. Jak miminko uchránit?

Hygiena je základ

Vím, že někdy je to úkol věru nadliský, ale pomůže. Donuťte všechny členy domácnosti dodržovat několik pravidel:

• umýt si ruce po každém použití toalety, před jídlem a po každém příchodu z venku
• při kýchání ruce před pusu
• neskladujte použité kapesníky (zní to neekologicky, ale opravdu to pomůže, naučte děti se jednou pořádně vysmrkat a použitý kapesník hned vyhodit)
• často větrejte a hodně času buďte venku v přírodě
• nepřetápějte
• zvlhčujte vzuch
• posilujte imunitu, vaši i dětí
• zkuste pěstovat rýmovník

Rýma je u nás jako doma

"Se syndromem vyhoření mám velikou zkušenost. Totálně jsem vyhořela, až jsem se bála jít mezi lidi, nejedla jsem, brečela tři měsíce v kuse bez důvodu. Dobrovolně jsem se nechala odvézt do nemocnice, kde jsem si měsíc a půl poležela, denně jsem komunikovala s psychologem, probíhaly terapie. Samozřejmě nasadili antidepresiva, ale co mi také pomohlo - vidět kolem sebe lidičky (pacienty) s různými psychickými diagnózami a dovědět se, že jsem na tom ještě nebyla tak nejhůře. Od psychologa jsme se dopídili toho, že vše se dělo kvůli psychickému zatížení mým bývalým manželem a mou vlastní matkou," popisuje svůj boj s vyhořením jedna z maminek na Modrém koníku. Vyhoření může však potkat i děti.

O syndromu vyhoření neboli burn-out syndromu už určitě slyšel každý. Zahrnuje ztrátu zájmu o práci i koníčky, o trávení volného času s přáteli a vyčerpání. Je všeobecně známo, že tento stav postihuje lidi, kteří jsou přehnaně ambiciózní, workoholičtí a neumí si odpočinout a relaxovat. Jenže v poslední době se podobný stav objevuje také u dětí. Proč vlastně vzniká, když nepracují? Pojďme si to uvést na pravou míru.

Nebuďte přehnaně ambiciózní

Dítě nemá práci, takže není ohroženo kvůli tomu, že by bylo příliš pracovité a zapálené. Hlavní příčinou u dětí jsou velmi ambiciózní rodiče. Ráno do školy, pak na kroužek, pak na druhý, večer rychle spát a zítra znovu. Studie poukazují na to, že až dvě třetiny všech školáků cítí nadměrný stres, tlak okolí a špatně spí. To mohou být prvotní projevy burn-out syndromu. Díky tomu pak vázne jejich soustředěnost a postupem času se vytrácí i zájem se v něčem více rozvíjet.

Další studie naopak potvrzují, že dítě na svůj správný rozvoj potřebuje dostatek volného času. Aby si mohlo hrát s kamarády, jen tak se koukat na televizi nebo si číst literaturu, která ho baví. Psychologové se shodují, že právě ve volném čase dítěte se rozvíjí jeho osobnost a charakter, jeho budoucí „já“.

Neobviňujte se

14. listopadu jsem jako téměř každý den otevřela stránku www.modrykonik.cz. Náhodou se mi ukázal příspěvek ze sekce „konik testuje“, který nesl název „Vaše zkušenosti se sušičkami LG“. To mě zaujalo. Okamžitě jsem přidala svůj komentář, proč zrovna já bych měla být vybrána na testování hybridní sušičky LG RC81U2AV3W. Napsala jsem to velmi rychle a spontánně.

Sušičku jsem měla od narození dcery, tedy 5 let, ale něco bylo špatně. Buď jsem ji neuměla správně používat, nebo byla chyba v přístroji. Prádlo z ní bylo zasmrádlé, vlhké, pokrčené…

Hlásila, že je dosušeno, když prádlo suché vůbec nebylo. Takže i když jsem měla sušičku, přes léto jsem ji nezapínala vůbec, aby hučela 3 hodiny a výsledek? Ještě na podzim i v zimě jsem raději dala prádlo na sušák na balkon nebo do bytu.

Zajímalo mě, jestli je fakt ta naše tak špatná a existuje nějaká skutečně funkční, jako o sušičkách mluví mé kamarádky.

Testováním sušičky jsem se však dále vůbec více nezabývala. Určitě tam psalo spousta maminek, co nemají přece žádnou.

A 19. listopadu mi svítila IP, odesílatel konik_testuje. Zpráva zněla:

Jak jsem slíbila, máme tady víkendové vyhlášení🙂!

Sice jste si na něj museli chvilku počkat, ale v rámci shonu, rodinných návštěv a vaření, to dřív ani nešlo, máme tu trošku blázinec, určitě to některé znáte:D

Ale abych to neprotahovala!

Ve hře bylo pět krásných balíčků, některé byly velké, jiné menší. A teď už se můžeme podívat, které z vás je vyhrály!

Losování proběhlo jako vždy pomocí generátoru náhodných čísel. Až na pár příspěvků,  které neodpovídaly zadání (neobsahovaly fotku, nebo jinak nesplnily, co se žádalo), jsem započítala všechno, konečné číslo soutěžících je tedy 42.

A nyní už přímo k vygenerovaným číslům:

Každý z nás má nejaký svoj emocionálny spúšťač. Určite to poznáte, niekto spraví nevinný komentár. Niekto by si povedal o nič nejde, zasmejeme sa a ideme ďalej. Tebe sa v priebehu sekundy pokazí celý deň, prídu na teba zlé myšlienky, začne ti biť srdce ,začneš sa potiť, úzkosť ako vyšitá. Začínaš sa tak cítiť stále ak s tebou niekto nesúhlasí, ak sa na teba niekto škaredo pozrie. Zrazu si myslíš , že si v centre pozornosti. 

Znie ti to povedome?

Je náročné identifikovať spúštač , ale proces zistenia a následného pochopenia ti uľahčí a naučí ťa vysporiadať sa s tým.

Prečo máme všetci tieto spúštače? Odpoveď je jednoduchá, všetci sme raz boli deťmi. Ako deti sa nevieme vysporiadať s odmietnutím, bolesťou, porovnávaním... V dospelosti preto šliapeme v starých koľajách , v presvedčeniach ktoré do nás zasiali príbuzný, učitelia, známy, kamaráti.. Niekto. Náš mozog je takto naučený fungovať, nepozná iný model myslenia.

Ak ideš k zubárovi s boľavým zubom najskôr ti ho zaplombuje alebo rovno vytrhne. A je po probléme. A čo ak ťa bolí duša? Ideš k psychológovi, roky k nemu chodíš, možno sa aj niekam posunieš ale stále si na liekoch, stále máš ataky ,depresívne myšlienky. Buď si si s ním nesadol, alebo nesadla daná terapia. čo daľej? Dávky liekov od psychiatra zvyšuješ,meníš. Zaberú? Nezaberú? Iba prehlušia, ale nič sa nerieši. U psychóloga sa venuješ svojim negatívnym zážitkom,svojim negatívnym myšlienkam. Točíš sa v kruhu. Ak sa sústredíš iba na to negatívne ako budeš vidieť to dobré,pozítivne. Stále veríš, mne už nieje pomoci. Ak máš konečne šťastie natrafíš na psychológa-terapeuta ktorý ti ozaj pomôže a naučí ťa zvládať a prekonávať a hlavne bojovať a mať pod kontrolou svoje negatívne myšlienky,emócie.Sadli ste si, sadla ti terapia a ty si voľná.

Pred 10 rokmi som pracovala na Lekárskej fakulte. Bol tam študent medicíny. Vyskočil z okna 26.12. Trpel depresiami. Nikto si nevšimol že ma problémy. Študent medicíny medzi lekármi. Žiaden z nich o tom ani netušil. Smutné. Mladý chalan, veľmi múdry.

„Máme miminko, předloni to ještě úžasně prospalo, ale minulý Silvestr ji ten blázinec probudil ještě brzo před půlnocí a do jedné jsem ji musela držet v náručí, byla celá zpocená, jak se bála. S každou petardou za okny hysterický pláč a přitom polospala. Nechtěla jsem ji samozřejmě nechat o samotě ve tmě, tak jsem ji držela a chlácholila...”

Za pár dní je tady Silvestr a vy možná přemýšlíte, jak to letos všechno bude, když máte malé miminko. S příchodem miminka se většinou obrátí rodičům život naruby a musíte miminku přizpůsobit i průběh posledního dne v roce. Jak si tedy tento den naplánovat, abyste si ho alespoň trochu užila? A jak v klidu přežít popůlnoční hlučné oslavy?

„Měla jsem strach, jak Silvestra zvládne náš prcek, ale naštěstí celkem v pohodě. Vzbudil se chvilku před půlnocí, tak jsme si ho vzali k televizi na klín a mluvili na něho, zesílili písničky v televizi, aby rány z venku moc nevnímal. Naštěstí to tady nebylo tak strašné a ani si ničeho nevšiml. Potom jsem ale měla problém ho uspat, protože petardy byly slyšet do půl jedné a když už usínal, tak se s křikem znovu probudil.”

Je jasné, že oslavit poslední den v roce tak, jak jste byli zvyklí dříve, s miminkem už úplně nepůjde. Pro někoho, kdo tyto oslavy hodně prožívá a lpí na nich, to může být problém. Je potřeba si ale uvědomit, že teď už jste rodina a to je to důležité, vaše miminko vás potřebuje. Abyste tento den prožili hezky, tak musíte jeho průběh přizpůsobit potřebám miminka. Pokud bude vaše miminko spokojené a bude se cítit v bezpečí, máte i vy šanci na to, že poslední den v roce aspoň trochu oslavíte, pokud vás to láká. Jsou ale i tací, pro které je tento den úplně obyčejným dnem a všechno to kolem jim přijde zbytečné a nebezpečné. A ti hledají cesty, jak tento den spíše přežít, než si ho užít. Obzvlášť, když mají doma malé miminko.

„Já to tedy neprožívám tak, jako někteří lidé. Silvestr je pro mě běžný den, jen s nočním randálem a jednou za rok ho přežiju. Pochopení pro to ale moc nemám. Dcerce se vždycky povedlo Silvestra zaspat, ale loni byla od půl jedné do půl druhé vzhůru a brečela. Nechtěla se ode mně hnout, ukazovala na okna, říkala: 'Bum, bum,' zacpávala si ouška, brečela a volala: 'mamí, mamí, bum, bum.' No, bylo to strašný.”

Dodržujte režim dítěte

Když jsem se dozvěděla, že mě vybrali k testování sušičky LG RC81U2AV3W, byla jsem opravdu nadšená. Kdo by také nebyl. Sušičku jsme si sami měli v plánu pořizovat, protože to neustálé sušení prádla, obzvlášť teď v zimě, bylo nekonečné a plný sušák prádla u nás v obýváku stál téměř každý den. 

Zapojení sušičky bylo jednoduché. V podstatě ji jen přivezli, postavili a zapojily do zásuvky 🙂 Naštěstí máme velkou koupelnu, tak se nám tam sušička krásně vešla. Kdo má i pračku od LG, tak si může sušičku postavit na ni. 

Ze sušičky jsem byla na první pohled nadšená, nejen proto, že je to skvělá věc, ale také skvěle a moderně vypadá. Jelikož jsem sušičku v životě neměla, tak jsem si pro jistotu přečetla návod. Ale celkově je ovládání velmi jednoduché a myslím si, že to zvládne každý.

Na výběr je opravdu spoustu programů na sušení. Já jsem si nejvíce oblíbila program "smíšené prádlo". Suším tedy vše dohromady od tričeka až po svetry a nejvíce se mi na tom programu líbí, že suší jen hodinu a půl, což je fakt skvělý. Ze začátku jsem nejvíce používala program "bavlna", protože jsem tomu krátkému sušení moc nevěřila :D ale od té doby, co jsem to vyzkoušela, tak suším jen na to smíšené prádlo. S výjimkou teda povlečení a ručníků, to suším na programy k tomu určené, nebo na bavlnu. Co musím teda opravdu podotknout, že ručníky ze sučičky a pouze z pračky se nedají srovnat. Ze sušičky jsou krásně měkké a nadýchané. Jinak co se týče suchosti prádla, tak já většinou suším dvě pračky najednou, protože sušička pojme až 8kg prádla a vždy je vše suché. Občas se mi teda stalo, že např. nějaká teplá mikina byla malinko vlhká, tak jsem ji jen přehodila přes židli. Také jsem se bála, že se mi nějaké oblečení ze sušičky zničí, nebo scvrkne a naštěstí se mi to nikdy nestalo.

K některým programům si také můžete ještě zvolit, zda chcete ušetřit čas, nebo energii. Já se rozhoduji podle toho, zda už je pozdě večer, nebo někam jdu. Pokud ale jdete třeba ven a nevíte, kdy se vrátíte, tak můžete k tomu navolit doplňkový program "nemačkavý" a sušička vám bude i po skončení sušení prádlo udržovat teplé, takže ho můžete vytáhnout i později. Také můžete zvolit tři úrovně sušení. Já teda volím úroveň "do skříně", protože potom je prádlo krásně rovné a už se nemusí žehlit. Samozřejmě např. košile, nebo látkové dětské pleny úplně rovné nejsou, ale jinak je prádlo opravdu nadýchané a rovné.

Co mě také překvapilo je to, že prádlo ze sušičky opravdu nádherně voní. Záleží tedy asi na tom, jaký prací prostředek používáte. Já používám Persil a prádlo mi po vyndání ze sušičky voní daleko více, než kdyby uschlo na sušáku. Světlo bubnu si můžete při sušení rozsvítit a můžete tak např. zabavit děti na nějakou dobu. 

První z mých pohádek z cyklu Pohádkování... 🙂 Pohádka k poslechu i na YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=qz2Df4sYSfE

Daleko na Severu, v oblasti Severního Pólu, žil, byl malý Eskymák, který se jmenoval Kvido. A ten uměl, tak jako některé děti, pořádně zlobit rodiče. Neposlouchal a neustále se rodičům schovával. Zkrátka s ním šili všichni čerti. To se mu ale jednoho dne stalo osudným. Pojďme si tedy povědět, co se mu vlastně přihodilo.

Kvido si jednoho rána smyslel, že se půjde s tatínkem podívat, jak se chytají ryby. Žadonil po mamince, aby ho pustila.

„ Ale synáčku, na to jsi ještě moc malý. Nemůžeš jít s tatínkem chytat ryby. Ještě by ses někde ztratil. “ vymlouvala mu maminka jeho nápad. Tatínek také nebyl moc nadšený, ale když Kvido jinak nedal, přece jen ho vzal s sebou.

Jakmile dorazili k vodě, kde Eskymáci ryby lovili, začal Kvido objevovat nový svět. Tatínek na něj zpovzdálí volal, ať nechodí nikam daleko, ale Kvido byl Kvido a jeho zvědavost a hlavně neposlušnost mu nedaly, a tak šel dál a dál, až došel na místo, které neznal a cestu zpátky domů si nepamatoval.

„ Maminko! “ volal s pláčem svou maminku. „ Kdybych byl jenom poslouchal tatínka, nemusel jsem se ztratit.“ litoval svého činu.

Máte doma oblíbený spotřebič, který můžete s klidem označit za nejlepší vec co vas mohlo potkat? Protože vám ulehčuje každodenní povinnosti. Pomůže vám. Nezklame vás, bez kterého už si ani neumíte představit každodenní domácí práce?

Ja takového jednoho pomocníka dostala před Vánoci na testovaní. Vubec jsem neveřila že by se na mě mohlo usmát štestí,psalo tam skoro 500 lidi,ale řekla jsem si proč to nezkusit a nezapojit se,třeba to vyjde a ono to vyšlo 🙂 Jeden večer kontroluji co je nového na koniku, a tam zpráva a v ni překvápko,byla jste vybrána na testovani,hurááá takové překvápko.Ježíšek příjde začatkem prosince.Po nejake dobe jsem na to zapomněla. 

Ubíhaly dny,sušička se nekde zasekla asi u dodavatele,ale podstatné je že dorazila nakonec domu, s malym spoždením, ale dorazila. Pračku dovezli dva milí a ochotní pánové,zkušeně nacpali do našeho malého bytu a jeste menší koupelny,vše vysvetlily  a ještě ten večer se začalo testovat.

Přiznám se že ja nečtu návody a jinak to nebylo ani tady 😀 takže se to pochopit dá velice rychle. Ovládání je naprosto jednoduché a intuitivní, je v češtině, takže i bez návodu si poradíte. Nejdůležitější ovládací prvek je kruhový volič. Tím si navolíte svuj správny program a pak už jen start.

Jako matka malé holčičky co začína objevovat všechno kolem sebe a nutně musi zkoumat vše nové na co narazí,je DĚTSKÁ POJISTKA  hodně důležitá. 

Toto určitě ocení hodně z vás.  Po dobu 3 sekund podržíte, krásně i znázorněné tlačitka a máte zamčeno.

„S kamarádkou jsme měly děti stejně, narodily se dva dny po sobě. Ačkoli jsme se kamarádily prakticky od mala, takže by se dalo předpokládat, že nás mateřství spojí ještě víc, stal se přesný opak. Zatímco já jsem se spíš nudila, doma mne to moc nebavilo a prakticky pořád jsem byla s kočárkem venku, kamarádka mi pořád psala, jak nic nestíhá, jak je unavená a vyčerpaná. Neviděly jsme se víc jak jednou za dva měsíce…,“ píše Kamila v diskuzi, kde si maminky vyměňují pocity, které z mateřské mají.

Při čekání na miminko si každá maminka představuje, jaké to bude, až bude mít několikaletou dovolenou. Jaké bude mít tolik času, po dlouhé době strávené v pracovním procesu nemít povinnost ráno vstát a jít pracovat, většinu dne být v kolektivu.

Mateřská dovolená je do chvíle, než v ní naplno jste, poměrně nepředstavitelná část života – je těžké se na ni připravit. Dopředu nevíte, jestli pro vás bude nová kariéra maminky a ženy v domácnosti vítanou změnou či dokonce úlevou, nebo zda budete na uvázání k domovu nadávat a místo radosti z toho, že máte přece dovolenou, budete bojovat s nudou, pocitem samoty nebo dokonce vyhoření.

Porod dítěte a první mateřské týdny jsou pro každou ženu skokem do neznáma, na který každá reaguje jinak. Novopečené maminky se mnohdy samy diví, jak nepředvídatelné toto období je a jak rychle se mění s věkem dítěte a s narůstající dobou mateřství.

Na mateřské vás může potkat několik fází, mezi kterými budete balancovat, a pokud se v nich naučíte tančit, opravdu si toto období užijete!

Fáze první: Šestinedělí – první doba mateřská

Ahoj holky, ráda bych se s vámi podělila o svůj porodní příběh. S manželem jsme spolu 9,5 roku. Mě je 25 let a Jirkovi je 28. Miminko jsme úplně neplánovali, prostě jsme se po zeleném pivě zapomněli a říkali jsme si, že přece pro jednou se nic nestane. . .a ani ne za 14 dní byly na testu dvě čárky, pak první fotka z utz, screening, další screening, a pak už jsme šli do finále. Anetka, naše prvorozená dcera, se narodila 11.12.2018 v 19.39, vážila 3100g a měřila 50 cm. Narodila se 39+4 tt.

Těhotenství jsem měla celkově bezproblémové. Na začátku jsem bojovala s únavou a nevolnostmi, prostředek byl super a konec klasika - všechno mě bolelo, byla jsem unavená, zadýchávala jsem se. Od doktorky jsem z poslední kontroly odcházela s nálezem CS3, takže tělo už se na porod připravovalo, já pila poctivě maliník a těšila se na naši holčičku. Den před porodem mi kolem osmé hodiny večer odešla hlenová zátka. Hned jsem měla tucha, že se něco chystá. Googlila jsem, co to znamená, ale našla jsem odpovědi typu, že to nemusí být vůbec nic a rodit můžu stejně až za pár dní. Manžel lehce znervózněl, ale prosil mě, abychom ještě vydrželi. Na druhý den v práci měl naplánovaný důležitý meeting, na který extra za ním jeli italové a ukrajinci a kde nemohl chybět. Jak kdybych to mohla nějak ovlivnit! Šli jsme spát s tím, že to ještě vydrží a beztak budu přenášet až do Silvestra. Najednou v půl druhé v noci mě ze spaní probralo "lupnutí" a mě hned bylo jasné, že mi praskla voda. Ve tři v noci už jsme byli v porodnici a to už začaly přirozeně kontrakce po pěti minutách. Všechny porodní boxy byly bohužel plné, takže jsme většinu porodu strávili na menším pokoji, kde byla k dispozici jen postel, gym.míč a sprcha. Já si zalezla do sprchy a snažila jsem si horkou vodou ulevit od kontrakcí co se dalo. Občas přišla sestra natočit monitor, doktorka mě zkontrolovat, jak se otevírám a to bylo vše. Ve dvě odpoledne už jsem nemohla a přišlo na epidural. Já už nic moc bolestí nevnímala, ale manžel říkal, že se mu ta aplikace epiduralu moc nelíbila. Doktorka odcházela ne uplně spokojená a trápili mě tam cca půl h. Sestra se mě pak ptala, jestli cítím úlevu, ale já ji necítila, nebo nevěděla jsem, jestli to má být ono nebo ne, protože nijak extra se mi neulevilo. Nakonec jsem jim odkývala, žejo, že je mi líp, aby mi daly pokoj. Ve čtyři odpoledne nás přesunuli na porodní box. Dostala jsem oxytocin, pak ještě silnější dávku. Kontrakce jsem měla už jednu za druhou, stála jsem ve sprše a odpočítávala si "5, 4, 3, 2, 1, žádná bolest netrvá věčně" a takhle jsem přežívala každou kontrakci. V šest jsem začala tušit, že je něco špatně. Přišla sestra, natočila monitor. Manžel dostal za úkol sledovat ozvy miminka. Ty začaly padat pod 100. Přišla doktorka, vyšetřila me a byla jsem za cca 17h otevřená pouze na 5cm. Miminku padaly ozvy. Bylo mi řečeno, že malá je špatně otočená - sice byla hlavou dolu ale v obrácené rotaci. Doktorka se ji snažila jednou rukou ve mě a druhou přes břicho zvenku správně otočit, ale nepodařilo se. Já po tomhle úkonu začala šíleně krvácet. . .

Přišel verdikt, že jdeme na císaře. Já s touhle variantou absolutně nepočítala. Císař jsem nechtěla za žádnou cenu. Říkala jsem si: "je mi 25 let, jsem mladá, těhu bylo ukázkové, malá je hlavou dolů, jsem schopná vydržet ještě dalších 20h kontrakcí, jen ne císař prosím!" Ale už nešlo jen o můj život, nedalo se nic dělat. Jen jsem manželovi špitla do ucha "víš co si myslím o císaři". . .úplně jsem se celá rozklepala jako osika. Chytl mě za ruku a uklidňoval mě. Pak to vše šlo hrozně rychle. Podepsat papíry, zavést cévku na moč, dojít z boxu na sál, vylézt na leháko. Přikurtovali mi nohy, ruce, píchli anestetikum na umrtvení půlky těla do kanyly od epiduralu a čekalo se 15 min až nebudu nic cítit. Jenže já cítila stále vše. Zřejmě mi ten epidural píchli blbě, takže umrtvení nezabíralo a já prožila peklo s ukurtovanýma nohama v kontrakcích po minutě, museli mi nohy povolit, protože jsem skoro řvala bolestí, neměla jsem si jak od kontrakcí ulevit. Nakonec mě uspali celou, párkrát jsem se nadechla z masky a pak už nevím. . .

Bolest šílená, ale strach byl ještě horší. Těch 15 min než mě uspali jsem si říkala, co malá v bříšku? Nedusí se tam? Narodí se zdravá?

. . .

Po probuzení u mé postele stál manžel, měla jsem pouze sluchový vjem a vnímala jsem, že mi říká, že Anetka je v pořádku, ukazoval mi i fotku, ale já nemohla zaostřit a nic jsem neviděla. Zase jsem usla. Svoji dcerku jsem poprvé uviděla na fotce na facebooku u příspěvku, který Jirka sdílel, tam jsem také poprvé zjistila její míry. Hrozně se mi ulevilo. Cítila jsem ale obrovské zklamání, sama ze sebe, že jsem ten porod po 18h bolestí nezvládla zakončit normálním porodem. Že nemám malou u sebe, že se bojím co kojení, ja se o ni postarám, když jsem po operaci? Že jsme přišli o ten moment zrození, že jsme nebyli všichni tři hned pohromadě a neměli jsme poporodní bonding. . .cítila jsem se hrozně. "Porodila" jsem a byla jsem na pokoji sama, bez miminka a bez manžela.