„Dáme-li dětem důvěru a svobodu učit se přirozeně, budeme-li je respektovat jako plnohodnotné bytosti a ne jako prázdné nádoby, které je třeba naplnit, uděláme první krok k tomu, aby z nich vyrostli spokojení dospělí,” říká Zdeňka Staňková z Asociace svoboda učení, která vzdělává svoji dceru doma a obě jsou tak prý velmi spokojené.

Domácí vzdělávání je jednou z alternativ ke klasickému vzdělávání ve škole. Mimo školu bylo ve školním roce 2016/2017 vzděláváno 2067 žáků. Je to hrstka z celkového počtu dětí chodících do školy, ale podle statistik rok od roku počet doma vzdělávaných dětí roste. Je to tedy čím dál více populárnější systém vzdělávání. A rozhodně není jen pro eko-bio rodiče. Co domácí vzdělávání obnáší? Co je potřeba zařídit? A je to vhodné pro každého?

Kdo může děti učit doma

Domácí vzdělávání je plnohodnotná forma vzdělávání dětí, kterou lze praktikovat na 1. i 2. stupni základní školy. V rámci legislativy mluvíme o individuálním vzdělávání. Své dítě můžete učit doma klidně vy jako rodič nebo někdo jiný, koho pověříte jako vzdělavatele. Má to však svoje jasná pravidla, která je nutno dodržovat.

„V mém okolí je celkem dost dětí, které rodiče učí doma nebo mají skupinku, kterou učí některý z rodičů. To mi přijde úplně super. Jeden tatínek učí matematiku, fyziku a chemii, jedna maminka češtinu a zeměpis a další maminka dějepis a angličtinu s němčinou. Při přezkoušení jsou jejich výsledky lepší než u žáků učených ve škole. Ale rodiče se dětem naplno věnují a výuka je v podstatě celý den. Tím nemyslím, že leží v knížkách, ale o všem si povídají a děti si tak mnohem více zapamatují. Chodí venku a ukazují si rostliny, zvířata. Je to diametrálně odlišné od 5 hodin biflování ve škole. Já bych svoje děti učit nemohla, ale neodsuzuji pokud do toho někdo jde. Školství má hodně problémů a děti, které jsou vyučovány alternativně jsou na tom se znalostmi většinou lépe,” uvádí příklad ze svého okolí jedna z maminek.

Za jakých podmínek můžete dítě vzdělávat

Jsem z 6 deti, druha nejstarsi.. Jsme 4 holky a 2 kluci.. Ze vsech svych sourozencu mam nejkrasnejsi vztah s o 9let mladsi sestrickou Katou.. Na prvni letni den oslavila 21 let a jsem na ni strasne pysna.. Ac prodelala straslivy zanet mozkovych blan a zanechalo to nasledek, ale i presti odmaturovala. Na zacatku 8 tridy jsem ji donutila si vybrat stredni skolu kam chce jit.. Porad si pohravala s myslenkou na umeleckou skolu a tam je potreba vlastni tvorba na talentovky atd.. Proto uz na zacatku 8. rocniku.. Ve finale si vybrala rekondicni a sportovni maser v ustavu Aloise Klara v Krci, 4 lety obor s maturitou.. Do teto stredni skoly chodi jak normalni deti ale i ty deti, ke kterym byl osud kruty a zivot jim stizilo postizeni at slepota, chluchota nebo paraliza, downuv syndrom a jine... Moje sestricka se do skoly uplne zamilovala.. Konecne chytila partu super lidi, na zakladni skole k ni byli kruty a zli, mela uzasny ucitele, rozumela si i s reditelkou.. V druhaku se rozhodla ze ve skole chce pracovat, nejdrive jako asistentka detem co to potrebuji (slepi, vozickari atd...) a proto sla za reditelkou a svuj zamer ji rekla a zeptala se co ma proto udelat.. Tak prvni vec byla maturita a zvladla to skvele.. Ucitele ji milovali a statni maturituns odrenyma usima udelala na poprve.. 

Podala si prihlasku na univerzitu a prvni i druhy semestr zvladla perfektne... Odstehovala se od mamky( tenkrat s ni strasne bojovala) do bytu od meho tchana a zacala mu delat spravcovou asi 6 bytu, vyber najmu, uklid baraku ats.. Pribrala si k tomu jeste jeden jeden barak.. Samozrejme tchan ji snizil najem a za druhy barak dostava penizky.. Je ted vicemene stastna ac se rozesla s klukem po 6 letech vztahu.. 

Letos dostala na starosti slecnu ktera prisla o zrak diky nadoru na mozku.. Kacka mi o ni vypravela jak je to skvela holcina, ze si sedli, ze to bude skveli rok.. 

   Ale osud tomu chtel jinak.. 14 dni po zacatku skolniho roku Niky (sverenkyne moji sestricky) poslaslala Kacce sms: Ahoj Kacko, udelalo se mi zle, tak jsem se vratila domu. Do konce tydne urcite neprijdu. Tesim se pristi tyden. 

Kacka ji odepsala ze jo a at se brzy uzdravi a ze se tesi.. Druhy den za ni prisla pani reditelka a oznamila Kacce ze Niky si sla odpoledne lehnout a uz se neprobudila, upadla do komatu.. 

V ten den kdy se to dovedela prijela a povidali jsme si o Niky.. Kacka o ni mela strach... Ale mesic uplynul a stav Niky se nemenil.. Mooc jsem na tu holcinu myslela a prala jsem si at se vzbudi a je v poradku nejen kvuli moji sestricce ale i rodine Niky. 

Aktualizace: recenze na látkové pleny Bobánek, které testovaly naše maminky, nalenznete v našem fóru. 

---

O látkování se aktuálně hodně píše a mluví a v kruhu přátel máte určitě alespoň jednu kámošku, která se chlubí, jak je látkování skvělé. Ale jak na to? Bojíte se, že látkování nezvládnete? S plenkami, které budete testovat to opravdu zvládne každá maminka i tatínek. Na testování vám zašleme plenky Bobánek. Mají nejjednodušší typ látkování připomínající svým použitím jednorázové plenky, avšak se všemi výhodami plenek látkových.

Co testujeme

Krása látkování spočíva v tom, že vše lze jednoduše vyprat a používat stále dokola, aniž by se vytvářel pevný odpad. Navíc finanční úspora proti jednorázovým plenám je značná. Moderní materiály poskytují maximální komfort miminkům i jejich maminkám. Můžete si sami vybrat, jestli dáte přednost přírodnímu bambusu nebo rychleschnoucímu praktickému fleecu.

A protože víme, jak vše rády zkoušíte, zašleme vám krásný velký balíček Bobánek, abyste si mohly udělat názor na více druhů.

Stojíte v obchodě u pokladny a čekáte, až na vás přijde řada. S sebou máte devítiletého syna. Za vámi stojí další hromada lidí, všichni jsou nervózní, chvátají z práce nebo do práce, na cvičení, domů apod. A váš syn se právě rozhodl, že už ho to nebaví. Neustále se na něco ptá, ošívá se, křičí, po chvíli už začne pofňukávát, protože mu něco zakážete nebo ho okřiknete, ať přestane křičet. Celá situace vyústí v jeho až hysterickou scénu a pohoršené pohledy okolních lidí. Znáte to? Ne, není to žádný nevychovaný kluk. Má ADHD.

Jak vychovávat dítě, kterému bylo diagnostikováno a jak se k celé situaci staví lékaři nebo nejbližší okolí? Na vše jsme se zeptali jedné maminky, která s diagnózou svého syna i s odsuzováním okolí bojuje už několik let.

Jak poznat, že je vaše dítě „jiné“?

„Drobné náznaky toho, že syn není stejný jako ostatní děti, se objevily kolem jeho dvou let. Od začátku nebyl typicky hyperaktivní. Byl spíš hodně klidný, hrál si v klidu v koutě a utíkal do světa fantazií. V kolektivu se hodně rychle a bez problémů seznámil. Neměl vůbec problém navázat nové vztahy. Naopak, velký problém začal, když mělo jít o udržení přátelských vztahů. Nejvíce se to začalo projevovat s nástupem do školky ve třech letech. Ráno jsme vůbec nestíhali. Daníkovi vždycky všechno strašně trvalo. Neuvěřitelný problém byl se vůbec obléct, najíst, obout.

Ve školce se sice adaptoval úplně báječně, ale neustále jsme řešili nějaké vztahy, měl pocit, že mu pořád někdo ubližuje, pořád je na něj někdo zlý, ošklivý apod. Když jsem mu řekla, ať si obleče slipy, ponožky a tričko, tak si oblékl jen slipy, anebo jenom tričko. Dát mu takový úkol kde si musel zapamatovat víc jak jeden úkon, bylo nemyslitelné. Což mu bohužel zůstalo. Co mi bylo zvláštní, byly impulzivní návaly vzteku kvůli běžným úkolům, jako je například to oblékání, čištění zubů a také neadekvátní reakce na určité situace. Například měl hysterický záchvat pokaždé, když viděl nějaký hmyz. Prostě se ho hrozně bál. Také jsem začínala mít obavy kvůli častému unikání do vlastního světa fantazie. Imaginárním kamarádům, hračkám atd.“

Porucha pozornosti se klasicky projevuje nesoustředěností, nepozorností, neschopností se zaměřit na určité vjemy. Objevit se může i impulzivnost. Hyperaktivitou je nazývána nadměrná potřeba pohybu, kterou dítě nebo i dospělý nedokáží tlumit či ovládat. Z toho také vyplývá, že ADHD se netýká jen dětí, ale i dospělých. Některé děti se postupně naučí své chování ovládat, u jiných může přetrvávat ve větší nebo menší míře až do dospělosti. Chlapci bývají postižení častěji.

Pokud se s kontaktním rodičovstvím zatím jen oťukáváte, možná jste se už setkali s vtipnými obrázky, které zobrazují společné spaní s dětmi. Většina jich vypadá nějak takhle:

(Děkuju LiliDraw za ilustrace!)

Člověk se tomu zasměje, že jo? (Ať už to zná na vlastní kůži, nebo si to jen představuje.)
Ale pro hodně lidí je právě tohle důvod, proč do společného spaní s dětmi nakonec nejdou.

Bojí se, že se nevyspí. Anebo druhá varianta strachu: Bojí se, že dítě zalehnou.

Není třeba z toho mít strach!

Pokusím se vám vysvětlit proč:

“Jsem moc ráda, že jsem nedala na všechny ty všeználky, kteří mě od porodu KP odrazovali. Protože jsem se pro porod KP rozhodla sama, manžel mě podporoval a věřila jsem porodníkům v Rokycanech, tak jsem šla rodit zcela klidně. Kdybych se bývala nechala říznout CS, bylo by to v tomto případě zcela zbytečné. Můj porod KP byl skvělý a já jsem za něj ráda.”

V minulých týdnech jste se na Modrém koníkovi mohly setkávat s články, které se týkaly tématu KONEC PÁNEVNÍ. Dnes před sebou máte poslední část tohoto seriálu, která bude zaměřená na seznámení s oběma možnostmi porodu - tedy vaginálním (přirozeným) porodem a porodem císařským řezem. Pokud vám minulé články utekly a rády byste si je přečetly, najdete je zde:

• Co jste možná nevěděly o porodu miminka koncem pánevním
• Miminko, otoč se, já ti s tím pomůžu aneb metody pro otočení miminka v bříšku
• Porod koncem pánevním: Když selžou ostatní metody pro otočení miminka v bříšku, zbývá obrat vnějšími hmaty

V předchozích článcích jste se mohly dočíst spoustu zajímavostí a informací o poloze koncem pánevním, seznámit se s babskými radami vhodnými pro otočení miminka či si přečíst o obratu miminka vnějšími hmaty, což je ta nejefektivnější metoda pro obrat miminka (samozřejmě ale i ta přináší jistá rizika). Společně jsme se dostali až na závěr těhotenství, kdy se každá maminka, jež má v bříšku malého tvrdohlavce, který se ne a ne otočit, musí rozhodnout, jak přivede na svět své dítě…

Každá porodnice k porodu miminek v poloze koncem pánevním přistupuje jinak

Tato informace vás možná hodně překvapí, ale vězte, že je tomu opravdu tak. Zatímco v některých porodnicích je poloha KP u prvorodičky jasnou indikací k císařskému řezu, jinde vás budou podporovat ve vaginálním porodu při splnění určitých podmínek, viz dále. Opravdu hodně tedy záleží na tom, co chcete vy. Pokud stojíte o vaginální porod, budete mít hledání té pravé porodnice možná o něco složitější, protože více porodnic raději volí císařský řez a nutno dodat, že mnohdy zbytečně.

Kdo dnes nemá doma alespoň jedinou hračku od Fisher-Price, jako kdyby dítětem ani nebyl. Mattel vždy věděl, jak na děti. (Pamatuji si, když jsem jako dítě chtěla “originál Odmatelu”, čti Barbie Originál od Mattelu.)

Značka Fisher-Price se prostě povedla a určuje trendy v hračkovém průmyslu v kategorii “pro nejmenší”. Byla jsem proto neskutečně natěšená, když jsem zjistila, že moji prcci budou mít tu čest a budou testovat trojici hraček právě od této značky. Náš Fisher-Price “vozový park” je po starší dceři docela bohatý a já už mám ve skříni nachystaných pár kousků pro Ježíška pod stromeček, ale ani jedna z testovacích hraček v záloze nebyla.

Jsem tvůj kamarád

Naše prvorozená ve svém půl roce dostala svého prvního mazlíka - pejskovu sestřičku a od prvního momentu to byla láska. Shodou podivných okolností pak dostala další a láska to byla opět a jelikož to byly dvě různé generace pejsků, z domu nemohl ani jeden z nich. 

Dnes je naši opici 3 a půl roku a tyto hračky jsou jediné “nepůjčovací”. Na její smůlu se do nich zamiloval i její bratříček a tak byla u nás doma o ně posledních pár měsíců válka. Až k nám kuriér přivezl pejska bratříčka pro brášku. Samozřejmě, v ten moment dostal obě sestřičky do své péče a Káťa si důležitě nového člena party odvedla do pokojíku.

Musím zcela objektivně prohlásit, že tato generace pejsků se moc povedla. Je vidět, že výrobce se snaží zdokonalit ve všech směrech a konečne je po zvukové stránce pejsek téměř bezchybný. Je mu krásně rozumět bez zbytečných šumů. Oceňuji i přetextování počeštěných anglických originálů písní smysluplnějšími překlady, jelikož u předchozích pejsků jsem se občas pozastavovala nad logikou písniček. Dokonce zpívá písničku Pec nám spadla! To bylo pro mě milé překvapení a hned napoprvé jsme si s Káťou zazpívaly s pejskem. 

Někdo potřebuje šlapat 5 hodin do kopce, aby zažil ten nejkrásnější výhled na naši zem. Někdo potřebuje lítat po světě, aby se kochal západy slunce nad mořem. A někomu stačí krájet cibuli k obědu... 

Ne vážně, já chci i ty hory i moře, netradiční zážitky a procestovat svět. Ale teď jsem tady doma a vařím. A cítím, že to, co mám právě teď, je pro mě to nejlepší, co jen můžu mít. Za tou cibulí, krom toho, že je v dopoledním podzimním slunci fakt nádherná, jsou můj muž a mé děti. Rodinné stříbro. Jsem ve své kuchyni, ve svém domě, ve svém bezpečném prostoru, kde naplňuji svá ženská poslání, která bezpodmínečně přijímám a jsem v nich spokojená. Aby ne. Jsem podpořena svým mužem, který si od počítače občas odskočí za mnou do kuchyně, aby mě objal a políbil. Mariánek se mi batolí pod nohama a já můžu denně pozorovat jeho pokroky. Kočky prohání psy, tiše mě pozorují a občas si přijdou pro pohlazení. Od dětí po příchodu ze školy dostanu pusu se slovy “ahoj maminko (to slovo mi bere dech), co je dneska k obědu?” A do tohoto bezpečného prostoru za mnou chodíte denně i vy. A já vás zvu dál, abyste se mohli podívat k nám a zjistit, že se to příliš neliší od toho, co máte právě teď vy. A že dobrý pocit ze života je tvořen drobnostmi, kterým nepřikládáme váhu, protože máme pocit, že budeme moci být šťastní, až někam pojedeme, až něco zažijeme, až budeme úspěšní, až se nám narodí děti, až odrostou děti, až skončí zima, prostě až opadá listí z dubu.

Někdy si říkám, jestli mi to dopoledne v kuchyni stojí za to, když se to pak za 20 minut sní. Občas bych šla raději na procházku do toho podzimního slunce, jehož paprsky mě hřejí přes okno. Občas všichni chceme něco, co právě nemáme...

A občas nebo čím dál častěji, jako já teď, si všichni uvědomíme, že jsme tam, kde máme být a že je život nádherný i při krájení cibule.

"Moje kočka měla asi devět let, když se narodila malá. Je to nerudná potvora, která nesnáší od malička všechny lidi a zvlášť děti a respektuje jenom mě. Pořídila jsem si ji za svobodna, prošla se mnou několik podnájmů, letěla letadlem a žila se mnou v zahraničí. Neakceptovala ani přítele po několika letech společného bydlení. Prostě jsem měla velké obavy, každý v okolí mi radil, ať ji dám pryč, ale to jsem prostě nedokázala..." 

"Nakonec se to ukázalo úplně v pohodě. Zakázala jsem jí okamžitě přístup k nám do postele - tak brzo, že si to s miminem nespojila. Do kočárku ani do postýlky nikdy neskočila. Malou ignorovala, ale když začala plakat, tak šla pro mě (případně zaútočila na tatínka pokud mu malá plakala v náručí). Dneska mají obě pakt o neútočení - malá od mala ví, že na kočičku se nesahá. Vždycky se mě předem zeptá, jestli může a kočka se nechá pohladit i od ní, když má právě náladu a mazlí se u mě."

Seznámení koček a čerstvých miminek, které si přinesete domů z porodnice, má několik úskalí, stejně tak jako soužití batolete s kočkou v bytě. Pokud se však na vše připravíte a přistoupíte k soužití všech vašich mazlíčků s klidem, nic vás nemůže překvapit.

První setkání nového miminka a starousedlické kočky

První den, kdy si přinesete svoje miminko z porodnice, je důležitý. Vaše kočka se na vás bude těšit a vy si přinesete domů malý uzlíček, který bude vydávat zvuky, které kočka nezná. Nejdříve nechte kočku, ať si nové miminko prohlédne a očichá. Položte vajíčko s miminkem do blízkosti kočičky a nebo s miminkem v náručí dejte kočce dostatek prostoru, ať si miminko prohlédne. Kočku hlaďte, miminko jí představte, dejte sama kočičce najíst. Dávejte jí najevo, že i když máte nové mládě, jste tu pořád pro ní a máte jí pořád ráda.

"My máme dvě kočičky, do ložnice měly zákaz už dřív, nezávisle na mimi. Starší z nich je takový vůdčí typ, i celkem útočí na lidi, kteří se jí nelíbí. Ale děti tak nějak toleruje. Zpočátku jim teda trvalo než si zvykly, když jsme přijeli domů s malým, tak si jej očuchaly. Pak když zjistily, že hold se teď svět točí kolem mimi, tak ta starší se mnou asi dva týdny nemluvila. Opravdu mne zcela ignorovala, mohla jsem jí volat, dělala, že neslyší. Ale pak si zvykla. U druhého prcka už nebyla reakce žádná, jen si jí očuchaly a ok," popisuje seznámení kočky a miminka jedna z maminek na Modrém koníku.

Tuším, že většina maminek si teď nad mojí naivitou poklepe na čelo, ale mateřská dovolená pro mě vždy měla být bodem zlomu. Konečně se zamyslím nad tím, co vlastně od života chci, urovnám si priority a sepíšu seznam přání pro příští léta. 

A protože moje dítko/ dítka budou pohodáři po tatínkovi a milovníci spánku po mamince, dostuduji i dva až tři cizí jazyky, po čemž toužím již léta, ale znáte to - pracovní vytížení a lenost mi to zatím neumožnily. A že už jsem nastudovala stohy příruček a zhlédla stovky videí, jak se jazyku naučit rychle a bez námahy!

Čtyřicítka se přehoupla, mateřská nikde, budoucnost v roli polyglotky je silně ohrožena. Přemítám, zda čekat s učením na důchod, ale vzhledem k tomu, jak vytížené jsou mí penzionovaní příbuzní, asi skončím u němčiny.

Nicméně, během svých krátkých těhotenských epizod jsem se na budoucí mateřskou pečlivě připravovala a nastudoval, kromě příruček jazykových, i příručky seberozvojové. A tak vím, že pracovat na sobě musí člověk v každém věku. A vzhledem k tomu, že moje kolegyně onehdá u kávy došla k závěru, že : "Hele, ona určitě bere nějaký antidepresiva, jinak by nemohla být tak vysmátá, ne? A taky dost přibrala. Moje sestra přibrala po antidepresivech 20 kilo!", rozhodla jsem se zapracovat na mém lepším já. 

Ano, přiznávám, někde se na mě kila nabalila. A protože před sebou netlačím kočárek jako omluvu pro svoji pomalou transformaci ve věstonickou Venuši, a břicho ani celulitida po nepovedeném porodu nezmizely, ba naopak, rozhodla jsem se pro začátek zapracovat na tělesné schránce. Ono pěkné ženské toho projde víc, než ženské chytré.  

Doma jsem našla tepláčky, které jsem před několika měsíci zasunula na dno šuplíku. Tepláky jsou bezva. V pase mají gumu... Oprášila jsem tenisky a na internetu nastudovala nabídku blízkého fitness centra. Upoutal mě body styling. Pohodové cvičení pro všechny věkové kategorie. Nenásilnou cestou zformujete problematické partie. Odhodlaně vyskakuji od počítače a problematické partie se zachvějí. Strachy, samozřejmě. 

Aktualizace: recenze na kapesníčky KLEENEX Balsam najdete v našem fóru tady. 

---

Podzim je tady! A rýmička, nudle a soplíky taky! Nezapomínejme na zarudlý nos, bolesti v krku a všeobecnou melancholickou náladu. Ale není to až tak zlé, protože i s takovým obyčejným smrkáním, můžeme o sebe pečovat lépe.  S KLEENEX Balsam bude váš nos v pořádku.

Co testujeme

Maminky, testovat budeme KLEENEX Balsam ve verzi praktických kapesníčků a také ve verzi boxu. Třívrstvé papírové kapesníčky s výtažkem z měsíčku lékařského po sobě zanechají vrstvu balzámu, který ochrání pokožku a okolí nosu před podrážděním a vysycháním. Nemusíte se tak bát nepříjemného začervenání nebo podráždění.

V praktickém balení se vejdou do každé kabelky a box dobře zapadne do každé domácnosti. Jsou velmi jemné, ale pevné. Nemusíte se bát neustálého protrhávání a budou se vám z balení snadno vytahovat. Jsou dermatologicky testované a hypoalergenní, nejsou parfémované.

Když jsem na Koníkovi přečetla článek o tom, že se chystá testování hraček od Fisher-Price, první co mě napadlo, bylo "Jéééžiši, já chci,chci,chci testovat!!". Kdo by tuhle značku neznal? Mluvícího pejska má snad každé dítě, a kdo ne, jako by nebyl! 😀

Když jsem před mateřskou pracovala ve školce, skoro každé dítě čas od času přišlo do třídy s mluvícím pejskem. Ale většinou měl vybité baterky, tak jsem vlastně pořádně nevěděla, co vše umí 😀 

My jsme do nedávna měli od Fisher- Price pouze hrací deku. Tu jsme pořídli Tobiášovi přibližně kolem 3.měsíce věku. A byla skvělá! Takže jsem si hrozně přála, abychom mohli vyzkoušet i jiné hračky, a byli jsme zapojeni do testování. A ono to vážně klaplo! Měla jsem radost jako o Vánocích 🙂

Začnu tedy s recenzí Mluvícího pejska, jelikož u Tobiáše tato hračka byla a stále je TOP 😉

Provedení jako takové je pro každé dítě zajímavé a líbivé, o tom žádná. Je krásně barevný, příjemný na dotek, a lehoučký, takže si myslím, že třeba roční prcek ho unese v pohodě. Tobiáš ho po rozbalení začal ihned zkoumat, osahávat, a jak jinak - žužlat jeho části. Co se mi líbí, je, že pejsek nezpívá "jen" písničky, které si člověk chtě-nechtě zapamatuje během jedno dne, a zpívá si je i 14 dní v kuse! 😀 , ale děti se s ním prostě učí. Rozvíjí emočně-sociální dovednosti, učí se počítat, barvy, číslice ... Celkově má pejsek 3 úrovně, které se přepínají dle věku dítěte. Přiznám se, že na to, že se musí úroveň přepnout, jsem přišla asi až po hodině používání 😀 Ze začátku Tobiáš ( 8 měsíců ) samozřejmě nevěděl, jak ho aktivovat. Takže jsem mu vždy ukazovala, aby na srdíčko udělal "bác", a on to během pár dní skutečně pochopil 🙂 A tím mu vždy zapnul srdíčko. Občas se mu podařilo zmáčknou i jinou část těla, a spustit písničku. Písničky jsou fakt super rytmické! Tobiáš u písničky "Když máš radost..." začne okamžitě dělat polohu letadla, a hýbe rukama i nohama do rytmu 😀 Máme z toho druhé Vánoce, protože to dělá pokaždé, když se zapne hudba, a baví ho to i 3x dokola 🙂 Tahle hračka nám taky zachránila několik cest autem! Ty Tobík celkem bojkotuje, a většinu delších cest prořve. Pejsek ho ale zabaví a zaujme ( neříkám, že na celou dobu ), ale pomoc je to veliká. Takže za mě i Tobiáše říkáme pejskou určitě jedno veliké ANO 🙂 


Další z hraček, kterou jsme testovali byl Motýlův kamarád pro klidné sny.

Tak tenhle "usínáček", jak jsem ho přejmenovala, je naprosto boží věc! Já bych si jí snad i sama pouštěla před spaním. Naštěstí s usínáním nemám problém 😀 Tenhle projektor má několik funkcí. Můžete si pustit hudbu - příjemné, melodické ukolébavky, nebo bílý šum. K tomu jde pustit projekce hvězdiček, a nebo ještě samotné světýlko. Všechno dohromady lze nastavit na časovači, podle potřeby. My jsme tohodle "usínáčka" využívali nejvíce po koupeli, kdy je téměř nemožné zabavit Tobiáše tak, aby vydržel na zádech a nepřetáčel se neustále na břicho. Většinou jsme si to nechali chvíli puštěné i po převelečení do pyžámka, leželi jsme na posteli, a sledovali hvězdy. Tím se Tobiáše krásně uklidnil,a u kojení pak pomalu usínal, takže super. Já lituju toho, že jsem tuto věc neznala, když byl Tobiáš maličkatý mimino, protože jsem si 100% jistá, že by nám dost pomohl s usínáním během dne. Bílý šum totiž zabíral, a také cokoliv,co mohl pozorovat. No a tady je to všecko dohromady, což je prostě ideální kombinace. Medvídek, který je součástí, tak ten ho moc neazujal, občas si ho pomuchlal, ale zachvíli ho omrzel. Je ale měkoučký, vyplněný kuličkami, a myslím, že spoustu ostatních miminek může zaujmout mnohem více 🙂


No a poslední testovací hračkou byl kolotoč nad postýlku - Motýlci.

První, co mě napadlo po rozbalení kolotoče, bylo: "Hm, tak to jsem zvědavá, jak tohle složím"😀. Zdálo se mi to na pohled totiž děsně složité. Ale opak byl pravdou, mrkla jsem na to, a během pár minut jsem to měla složené. Jeden kolotoč jsme už měli, a tento od Fisher-Price byl oproti němu skvěle bytelný. Uvolní se k postýlce na pevno, drží jak přikovaný (a to mu Tobi dává co proto). Přiznám se, že jsem na kolotoč tak trošku spoléhala, a doufala, že Tobíka uspí, protože jak už jsem zmiňovala, často se otáčí na břicho, a nic neudrží jeho pozornost. Ale nám v tom hodně pomohl Motýlův kamarád, takže kolotoč jsme využívali především během dne, kdy jsem potřebovala něco udělat, a mít jistotu, že Tobi bude v bezpečí v postýlce. A také ještě brzy ráno, kdy se Tobi vzbudil, a my jsme chtěli ještě chviličku ležet, a potřebovali jsme ho nějak zabavit 😀 Motýlci se točí dokola, a to Tobík neuvěřitelně miluje, a baví ho to. Směje se na medvídky, chytá je, a má z toho upřímnou radost. Hudba ,která je tu k puštění mě osobně až tolik nezaujala. Přiznám se, že jsem byla namlsaná od "usínáčka",který má ty ukolébavky mnohem "miminkovštější" dle mého názoru. U kolotoče mi ten tón občas přišel až moc "nudný". Ale zase - super je projekce hvězd, a možnost puštění bílého šumu. Tahle kombinace je snad u všech miminek kouzelná na spaní 🙂 No a k tomu všemu se kolotoč může využít na několik způsobů ( kolotoč nad postýlkou, projektor, a nebo odendat medvídkovou část, a využít jí kdekoliv jinde). 

Když to shrnu - já jsem skutečně z hraček nadšená, a doporučuji je všem, kdo se na ně ptá, i neptá 😀 Jediné mínus je spotřeba baterek, ale to k tomu zkrátka patří. Jsem si jistá, že i v budoucnu pořídíme od této značky více hraček a produktů! A vy, kteří přemýšlíte, jestli ano, nebo ne, jestli to není zbytečně drahé, a kdesi cosi... Tak určitě jděte a kupte! Stojí to za to 😉

Trápí vás, že to po porodu tam dole není jako dřív? Nejste v tom sama. Hodně žen řeší změny v intimní oblasti spojené s mateřstvím. Některé je přijmou jako nutnou daň za těhotenství a porod. Ať už vás trápí poporodní změny, poranění nebo stárnutí intimních partií, nevěšte hlavu. Téměř se vším si umí hravě a bezbolestně poradit moderní dermatologie.

Ženy v oblasti intimních partií nejčastěji řeší stavy spojené s porodem nebo se stárnutím. Ve vážnějších případech přichází na řadu chirurgie, ale u většiny problémů postačí nechirurgické řešení na pomezí gynekologie a dermatologie.

Ženy po porodu často trápí povolení děložní stěny

Moderní dermatologie nabízí neinvazivní laserová ošetření, která jsou určena přímo na léčbu vaginální stěny a umí pochvu omladit a zpevnit. Laserový paprsek prohřívá poševní tkáně a stimuluje v nich tvorbu kolagenových vláken. Opakované prohřátí přední stěny pochvy, kde je uložena močová trubice, pomáhá odstranit i stresovou inkontinenci.

Ošetření vám zabere pouhých 15 minut

Pokud je pacientka po gynekologické stránce zdravá, může se přistoupit k laserovému ošetření, které trvá maximálně 15 minut a je nebolestivé. Ženě se jemně zavede do pochvy speciální nástavec s laserovým vláknem. Laserový paprsek postupně prohřeje a tím omladí celou poševní stěnu. Toto ošetření nevyžaduje žádnou zvláštní přípravu. Pacientka by pouze neměla mít v pochvě zánět a neměla by menstruovat.

Naše děti jsou nám velkými učiteli. Já vím, možná jste tuhle frázi už slyšeli a říkáte si, co na ní může být pravdy, vždyť děti ještě o životě neví nic, vše je přece musíme naučit my. Moje dcera mi ukázala, tak jako vždy, že je to přesně naopak.

Když jsem začínala psát blog, tak jsem se snažila v jednom z prvních článků odpovědět na otázku, kdo je pravá maminka - já nebo maminka biologická. Tenkrát jsem měla pocit, že je to jasné a že to musí stejně vnímat i moje dítě. Jak moc nezralá jsem tenkrát ještě byla ...

Moje šestileté dítě mi ukázalo, díky jedné zajímavé zkušenosti, že vše je jasné a tak moc správné ...

Měli jsme s manželem naplánovaný moc hezký výlet, kde součástí programu byla i prohlídka jeskyně. Když to dcera uslyšela, tak se nám totálně zasekla a řekla: „ Do jeskyně nikdy nechci jít, je tam tma a je to tam stísněný, já se tam bojím!“

Hledali jsme fotky jeskyně a zkoušeli jí na ně nalákat, protože vůbec nevypadaly tak, jak jeskyni popisovala. Byly to velké osvícené prostory, nic čeho by se měla bát. Ale dcera stála za svým.

Udělala jsem si na ni chvilku a ptala se, co se děje. Odpověděla mi: „Víš, maminko, já si myslím, že už jsem někdy v jeskyni byla, když jsem ještě byla v bříšku u té mojí pravé maminky. Vůbec se mi tam nelíbilo, bylo to tam tmavý a stísněný a já se tam prostě bojím! Já tam nechci!“

Katka a její rodina se na narození druhého potomka moc těšili. Stejně jako její první těhotenství bylo čekání na miminko bez obtíží a i porod malého Alberta byl hezký a hladký.

Osmý den po návratu z porodnice však Katce zvonil telefon. Lékař z nemocnice, kam přichází k vyhodnocování vzorky krve odebírané miminku během novorozeneckého screeningu, se jí naléhavě ptal na stav malého syna a vybídl ji, aby okamžitě přijeli do nemocnice k dalším testům, jelikož mají podezření, že by mohl trpět jednou z genetických poruch, které novorozenecký screening odhaluje.

Během hospitalizace se z opakovaných krevních testů špatná zpráva bohužel prokázala – Albert trpí kongenitální adrenální hyperplazií, zkráceně CAH, dědičnou genetickou poruchou tvorby životně důležitých hormonů v kůře nadledvin. O tom, jak těžké bylo diagnózu přijmout a jak se celé rodině žije s cahouškem, jak se těmto dětem něžně přezdívá, vypráví Katka, maminka dnes šestnáctiměsíčního hrdiny.

1. Katko, jak jste se Albertovu diagnózu dozvěděli? Byl to velký šok?

"Hodně velký. Bylo to pár dní po porodu, byla jsem šťastná, že jsme konečně doma – byla jsem hodně ve stresu, starší syn Kuba byl ani ne dvouletý, teď poprvé jsme byli od sebe a ještě jsem mu měla domů přinést miminko. Bála jsem se, jak bude reagovat, jak to všechno zvládnu. Sama o sobě ta situace byla těžká, byla jsem šíleně unavená, ale zároveň jsem si to chtěla užít, protože jsme se na to všichni hodně těšili.

Jestli jsem čekala nějaké komplikace, tak Kubův vzdor, málo mléka, boj s únavou a nepořádkem v bytě, ne že mi zazvoní telefon a někdo se mě zeptá, jestli je miminko v pořádku a jestli není malátné, spavé či nezvrací. Věděla jsem, že se screening provádí, ale ani jsem si na to nevzpomněla. Najednou mi projíždělo hlavou, cože se tam vlastně všechno testuje, a o čem to vlastně mluví."

"Ze začátku jsem malou dávala spát do postýlky, kterou jsem měla postavenou hned vedle postele. Kojila jsem na požádání a noci byly náročné, protože jsem se moc nevyspala. To se malá budila tak čtyřikrát. Postupně jsem si ji nechávala v posteli od 4 ráno, pak od půlnoci... Nakonec s námi spí celou noc, protože jsem zjistila, že je to pro obě nejpohodlnější. Malá se zavrtí a dostane prso, napije se kdy chce, kolik chce a spíme obě dál. Často se mi stává, že se mě někdo zeptá, jak v noci spí - super, nestěžuji si. A kojíš v noci? Jo kojím, tak 5x - 10x za noc. Přála bych vám vidět ty protažené obličeje," svěřuje se jedna z maminek, jak řeší noční kojení.

Miminka chtějí jíst několikrát denně a nerozlišují, zda je noc a vy chcete spát. Ony mají hlad a v tu chvíli nic není víc. Samozřejmě je to náročné a věřte, že každé (i to nejnáročnější) období jednou přejde. Společně s námi se teď ale pojďte podívat na ty nejdůležitější informace ohledně nočního kojení, ale hlavně také na praktické tipy, jak si tyto chvíle co nejvíce ulehčit a zjednodušit.

Pokud se zeptáte maminek na nejnáročnější činnosti kolem péče o dítě, zajisté vám velká část z nich řekne, že pro ně bylo velice náročné starat se o dítě 24 hodin denně. V podstatě bez chvilky oddechu. Být připravena každou chvíli, především v noci, kdy na ženu dolehla únava po celodenním shonu. Nemoct se dlouhodobě vyspat více než pár hodin v kuse (a to ještě v tom lepším případě). Ano, i tohle k prvním měsícům života našich dětí neodmyslitelně patří. 

Proč kojit v noci?

I když je noční kojení pro maminku poměrně vyčerpávající záležitostí, je naprosto normální, přirozené a také hlavně potřebné. Zajisté se ptáte proč. Jeden z důvodů je pravděpodobně zřejmý hned na první pohled - novorozené či malé miminko potřebuje jíst mnohem častěji než větší dítě či dokonce dospělý člověk, protože objem jeho žaludu je několikanásobně menší a tedy mu i dříve vytráví. Kromě toho kojení není pro miminko pouze záležitostí týkající se jídla a zahnání žízně, nýbrž pomáhá jeho prostřednictvím naplňovat i potřebu fyzického kontaktu s maminkou, pomáhá miminko zklidnit, účastní se také regulace jeho dýchání, srdeční činnosti či tělesné teploty.

Dalším důležitým důvodem, proč je potřebné kojit v noci je udržení laktace. Laktační poradkyně Kateřina Neubauerová zdůrazňuje: “Noční kojení je pro podporu laktace velmi důležité.  Nejvíce hormonu prolaktinu, který podporuje právě tvorbu mléka, se produkuje hlavně v noci. Z praxe je zřejmé, že pokud vynecháte noční kojení, tak se celková laktace může snížit, a to se projeví potížemi při kojení přes den. Miminko se může začít u prsa zlobit, a nebo začne usínat. Největší potíže pak bývají navečer, kdy je křivka tvorby mléka nejnižší. A pokud je laktace snížena, projeví se to výrazněji hlavně tehdy.”

Tak i já a celá má rodina dostala možnost (díky Modrému koníkovi) otestovat BAZA plus krém pro péči o pokožku, její ochranu, regeneraci a čištění. Na Modrém koníkovi probíhá testování zcela perfektně. Pošťák zvonil hned druhý den, od oznámení, že je balíček na cestě.

Přišlo mi balení 100g s krásnou expirací 1.2020.  Dívala jsem se, že cena takového balení je cca 115Kč a BAZA plus krém můžete pořídit i větším balení 400g za cca 350Kč. Takže myslím, že je to i pěkná cena. Moc mi vyhovuje, že se jedná o tubu, nejsem uplně zastánce kelímků. Je tedy pravda, že bych uvítala i menší - cestovní balení, abych měla krém vždy po ruce. Balení 100g se moc s sebou nosit nedá.

Složení: Voda, propylenglykol, bílá vazelína, cetylstearylalkohol, oxid zinečnatý, ceteareth-20, xanthalová klovatina, benzylalkohol, monohydrát kyseliny citronové, fenoxyethanol, bisabolol.

Díky složení je právě tento krém hodně universální. Oxid zinečnatý ten je super na opruzeniny - červený zadek má naše slečna hodně často, takže to jsme vyzkoušeli a funguje.

Na drobné poranění, pro zlepšení hojení, to jsme také vyzkoušeli, že funguje. A lehký posun vidím i na akné. Na manželových zádech.

Bílá vazelína má za následek krásné zvlhčení a změkčení pokožky. Bisabolol - vyhlazení a zjemnění pokožky. Na přiložených fotečkách je vidět, jak je ruka krásně hydratovaná a pěkně vyhlazená. Pro toho, kdo má pokožku citlivou jako já(hlavně teď, když se blíží zima), pomůže i proti svědění pokožky.  

Právě jsem začala svůj šestý týden těhotenství a budu k vám naprosto upřímná. Ještě stále jsem si na fakt, že jsem opravdu těhotná, nestačila zvyknout. Každé ráno se budím s pocitem zmatku a přemýšlím, jestli je to pravda nebo se mi to celé jen zdálo. Těhotenský test jsem si nechala radši schovaný v šuplíku v koupelně, abych měla důkaz, že to opravdu všechno nebyl jen sen.

O mém těhotenství zatím samozřejmě neví nikdo jiný než já a manžel. Oznámení těhotenství partnerovi bylo snad tou nejhezčí chvílí v našem dosavadním vztahu a doufám, že moje paměť si manželův výraz udrží na co nejdelší dobu. Zatím je to naše malé sladké tajemství a ještě to tak nějakou dobu určitě i zůstane. Minimálně do kontroly u lékaře, která mě čeká již za pár dní.

Jsem napnutá, těším se, ale samozřejmě občas zahlodá i červíček pochybností, zda je s miminkem všechno v pořádku. Zvědavost mi zase nedala, takže jsem pátrala v chytrých knížkách a našla spoustu informací o právě probíhajícím týdnu těhotenství. O ty nejzajímavější informace se s vámi ráda podělím.

Co se děje s miminkem v 6. týdnu?

Od minulého týdne těhotenství se u miminka udály velké změny - ty jsou největší právě na počátku těhotenství, kdy je vývoj nejzásadnější. U embrya lze již zachytit srdeční akci a na konci tohoto týdne je “miminko” velké cca 3 mm (takže je velké cca jako zrnko čočky). Pro jistotu ještě dodám, že miminko se až do cca 20. týdne těhotenství měří stále stejně - tedy pouze od temene ke kostrči. Váha embrya se aktuálně pohybuje kolem 1 gramu.

V 6. týdnu těhotenství se také začínají tvořit uši, ústa, nos a na místě, kde budou později oči, se objevují tmavé tečky. Již v tomto týdnu je možné rozpoznat horní a dolní čelist. Na těle se začínají formovat ruce a nohy a z vnitřních orgánů se začínají vyvíjet střeva a budoucí plíce miminka. Zárodek již plave v plodové vodě a má vlastní krevní oběh. Jeho srdce bije rychlostí 100 až 160 tepů za minutu, což je téměř dvojnásobek rychlosti srdce budoucí maminky.

S příchodem podzimu vzrůstá počet nemocných lidí. Nejčastějšími podzimními onemocněními jsou zpravidla nachlazení, rýma nebo kašel. Mezi typický podzimní “moribundus” bohužel ale patří i jiná, závažnější onemocnění. O těch nejčastějších podzimních nemocech si můžete přečíst v následujících řádcích.

Někteří z nás se těší na barevné listí, sbírání hub, trhání jablek, ořechů, jiní se těší na dlouhé zimní večery strávené ve vyhřáté posteli a s příjemnou knihou. A jiní trpí a vyrovnávají se s tím, že léto už je nenávratně pryč. Ať už patříte ke kterékoliv skupině lidí, určitě dáte za pravdu tvrzení, že nástup podzimu je pro lidský organismus poměrně náročný. Stačí se jen porozhlédnout kolem sebe a určitě uvidíte někoho s červeným a oteklým nosem či uslyšíte někoho s nepříjemným kašlem. 

Typické podzimní nemoci - seznamte se s…

… chřipkou

Chřipka je nejčastější infekční virové onemocnění dýchacího ústrojí, které způsobuje chřipkový vir. Je velmi nakažlivá a obvykle se rozšiřuje v určitých obdobích roku, hlavně od podzimu do začátku jara. Pravá chřipka začíná náhle z plného zdraví a je provázena vysokou horečkou, bolestmi hlavy, svalů a kloubů, značnou únavou, malátností a nechutenstvím. U chřipky se velmi často objevuje horečka, která je ale naprosto normální. Jedná se vlastně o obrannou reakci organismu a trvá zpravidla 3 dny. V dalších dnech horečka postupně klesá a společně s ní odchází i další příznaky.

… angínou