KočárkopedieBonding
Bonding (vazba po porodu29) může být z angličtiny přeložen jako připoutání, nalepení se, je pokračováním a utužením vztahu matky (a otce) s dítětem již z prenatálního období, jedná se o posílení vzájemného emočního naladění a biologicky přirozeného a intuitivního chování novorozence7 i matky a otce. Velké kulaté oči, pohled, zvuky, pláč, měkká kůže miminka a její vůně podporující kontaktní vazbu, která slouží k tomu, aby si miminko udrželo matku ve své blízkosti. Porodní a poporodní hormonální změny a fyzický kontakt silně podporují vznik láskyplného vztahu dítěte k rodičům a rodičů k dítěti a také rozběhnutí a udržení laktace. Bonding tedy slouží k vytvoření raného kontaktního spojení rodičů s miminkem během prvních hodin a dnů po porodu a do značné míry ovlivňuje způsob, jakým se matka bude v budoucnu o dítě starat.
Bondingu napomáhá položení novorozence na nahou kůži matky tak, že dítě leží na jejím břichu a hlavičku má na jejích prsou, miminko je možné, ale ne nutné, lehce otřít (kromě ručiček - plodová voda totiž voní jako matčiny prsy), poté jsou oba dohromady zakryti teplou přikrývkou, tento kontakt novorozence uklidňuje, umožňuje mu matku poznat všemi smysly a udržuje ho v teple.
V prvních minutách po porodu se, ničím nerušené miminko nalézá ve stavu poklidné bdělosti, kdy nepláče a upřeně hledí matce do očí, olizuje si ručičky a tulí se k matčiným prsům, pomalu se přesunuje k bradavce, očichává ji, olizuje a směřuje tak k samopřisátí5. Než k němu dojde, může to trvat i 30 minut až hodinu, poté miminko obvykle usíná. Proto je důležité ponechat matce a dítěti po porodu soukromí a je velmi vhodné odložení rutinních procedur, jako jsou měření, vážení a očištění dítěte3, podání injekce vitamínu K, na pozdější dobu, minimálně o hodinu, dvě, ale i o celý den, a poté je provádět v těsné blízkosti matky, neoddělovat ji od miminka.
Dalším důležitým prvkem je dotýkání se miminka, hlazení je nejen příjemné, ale také stimuluje novorozence k pravidelnému dýchání. Nelze opomenout ani dívání se na miminko, během první hodiny po porodu má novorozenec oči široce otevřené (za předpokladu, že v místnosti není ostré světlo) a vidí právě na dálku od matčiny bradavky k jejím očím. Novorozenci také umí odlišit hlasy svých rodičů (a dokonce i sourozenců) od ostatních, pro je důležité i mluvení na miminko, uklidňuje ho to a pomáhá mu se cítit doma. Po alespoň 2h na porodním sále (pokud porod probíhal v porodnici) je maminka současně s miminkem přepravena na pokoj s plným rooming-inem3, miminko není ani poté od maminky separováno.
Bonding si každá rodička představuje podle svého, a proto nerespektuje-li personál porodnice přání rodičky o bondingu a trvá na rutinních záležitostech, týkající se očištění a zvážení miminka, je nutné, aby na bonding dle přání rodičky dohlížel i partner nebo jiný doprovod u porodu137, např. dula1, který je s bondingem seznámen předem. Jejich úkolem je, aby se domluvili s porodní asistentkou a dětskou sestrou, popř. lékaři a provedli rodičce požadovaný bonding.
Výhody bondingu a plného rooming-inu
Plný rooming-in znamená, že je dítě nošeno, spí společně s matkou a neleží v postýlce vedle matčiny postele.
- dítě méně pláče, je spokojenější, protože je na jeho potřeby reagováno rychle, dříve, než se rozpláče
- dítě se dříve naučí rozlišovat den a noc, protože je nablízku matce, která se snaží spát za tmy, v noci
- matka mívá méně potíží s kojením, protože může kojit70 často, tzv. na požádání, v průběhu dne i noci
- dítě bude mít žloutenku11 s nižší pravděpodobností, nejspíše z důvodu častějšího kojení
- matka si lépe odpočine, protože má své dítě nablízku a vidí, že je spokojené a v pořádku
- personál porodnice se nemusí soustředit na novorozence, může se plně věnovat matce, poskytnout jí péči a psychologickou podporu
- matka bude mít poporodní depresi s nižší pravděpodobností, protože má po porodu větší důvěru ve své schopnosti se o dítě postarat, lépe zvládá stresové situace
10 kroků jak podporovat bonding podle Michaely Mrowetz:
- nahé dítě by mělo být položeno na nahé tělo matky ihned po porodu (v případě císařského řezu k obličeji matky, protože i při sekci je bonding možný),
- kontakt mezi matkou a novorozencem by neměl být přerušován min. 2 hodiny, nejvhodnější je délka 12 hodin (v případě porodu císařem se zajišťuje bonding otec dítěte),
- dítě by mělo být ošetřeno na těle matky, poté zabaleno do teplé osušky a deky (maminky by se po porodu měly sprchovat co nejpozději a vyhnout by se měly omývaní prsou)
- dítě by mělo být s matkou v kontaktu kůže na kůži (tzv. skin to skin)
- měl by se podporovat vizuální kontakt, tzn. oči matky by se měly dívat do očí dítěte a nikoliv do fotoaparátu, telefonu, na kterém píše smsky apod.), pokud rodila žena vleže, měla by mít podloženou hlavu
- první přisátí by mělo být iniciováno dítětem do 30 minut od jeho narození, během této doby se matka s dítětem seznamují, dítě si začíná strkat ručičky do pusy a pomalu se začne přibližovat k bradavce matky a poprvé se samo přisaje. Ručičky miminka by se neměly od plodové vody omývat. V případě medikovaných porodů bývají děti unavené a měly by si odpočinout, během odpočinku vylučuje matka i dítě oxytocin4, což utužuje jejich vzájemný vztah.
- bonding má být prováděn v pohodlné poloze matky (v křesle, na posteli, tělo podloženo polštáři), dítě by mělo být v náruči matky
- prostředí by mělo být klidné, vstřícné a intimní bez narušování personálem nemocnice
- vyšetření a ošetření dítěte by mělo být prováděno na těle matky (např. podvázání pupečníku, změření Apgar skóre67), rizikově narozené dítě by mělo být během vyšetřování pod dohledem matky
- při prvních okamžicích setkání dítěte s matkou by měla být vypnutá veškerá technika (telefony, fotoaparáty, videokamery) a rodiče by si měli tento okamžik co nejvíce užívat
Bonding u nefyziologického porodu
Mohou ale nastat situace, kdy z lékařského hlediska není možný kontakt matky a dítěte ihned po porodu, v případě císařského řezu81, vyvolávaného nebo předčasného porodu. Miminko by mělo být přiloženo alespoň na pár minut k obličeji maminky a poté ponecháno na nahé hrudi tatínkovi. Není-li možné ani to, neznamená to, že k vytvoření kontaktní vazby nemůže dojít, neboť ta se vytváří i během následujících dnů, týdnů až měsíců, především s pomocí dalších prostředků kontaktního rodičovství17. Tyto prostředky pomáhají i s upevňováním kontaktního vztahu rodičů s dětmi, s kterými bonding proběhl ideálně.
Bonding lze provádět i po narození nedonošeného dítěte4, kdy je dítě vyjmuto z inkubátoru a přiloženo k matce tzv. klokánkování, které napomáhá nastartovat laktaci a tedy i kojení předčasně narozených dětí10.
Více o klokánkování v samostatném článku: Klokánkování3.
Kontakt s dítětem i v pozdější době, není-li to možno ihned po porodu, je velmi důležitý pro další vývoj vztahu mezi matkou a dítětem. Matka je méně náchylná ke stresovým2 situacím během období šestinedělí10 nebo později propadáním depresí.
Více o depresi, která může matku po porodu potkat se dočtete v samostatném článku: Poporodní deprese.
Použité zdroje
- William Sears, Martha Sears: Kontaktní rodičovství
- Michaela Mrowetz, Ivana Antalová a Gauri Chrastilová: Bonding - porodní radost.
- http://porodniradost.blogspot.cz/
- http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2013/03/17.pdf
- https://dulyservis.webnode.cz/
- https://www.mamila.sk/clanky-o-dojceni/prve-dojcenie-po-porode/
- http://www.babyweb.cz/podpora-rane-vazby-po-porodu-cisarskym-rezem
Externí linky
Hodnocení a zkušenosti s bondingem
Úplná spokojenost
Rodila jsem teď 9/2019 v porodnici v Teplicích. Celý porod proběhl hladce a rychle v přátelské atmosféře. Vtipkovalo se a stále jsem měla pocit, že je vše pod dohledem. Nikomu nemůžu vytknout ani to nejmenší. Překvapil mě i velmi lidský dotaz, jestli nechci na sál něco donést - asi telefon, když rodím bez doprovodu, abych mohla pak zavolat svým blízkým. Taky se zeptali, jestli mám s sebou pití, a když jsem řekla, že ne, donesli mi hrneček vody. Po porodu přišel obligátní dotaz, zda chci miminko na břicho. Když jsem řekla, že ano, ihned se tak stalo. Ještě s pupeční šňůrou, dotepával pupečník. Miminko otřeli, zakryli sterilní rouškou a nahřátou fleecovou dečkou. Při bondingu byla v povzdálí přítomna dětská sestra, protože jsem neměla doprovod. Občas se zeptala, jestli je mi dobře. Jinak bonding nerušila, jen mi pomohla upravit deku, aby nespadla. Miminko odvezla až na můj pokyn a během pár minut bylo zpět. Předem mě informovala, co přesně s miminkem budou dělat a proč, a kdy jej přiveze zpět.
- Přirozené pouto s miminkem
- Uklidnění maminky po porodu
- Eliminace možnosti záměny miminka
- První přisátí
- Pokud maminka není po delším porodu fit, může strach, aby miminko nesklouzlo, převýšit pocity z jeho blízkosti.
Bonding, který bondingem nebyl
Na webu nemocnice psali, že bonding podporují. Bohužel ale to, co jsem zažila, bonding nebyl. Tedy ne po celou dobu. Ihned po porodu jsem měla dceru na hrudi asi maximálně deset minut, kdy mi ještě doktorka zašívala nástřih. Potom si ji vzali, umyli ji, oblékli a dali do zavinovačky. Pak sestry odešly a já měla dceru u sebe na porodním sále ještě hodinu.
Problém byl v tom, že celou dobu strašně plakala a ani mně ani mojí mámě, která mě doprovázela, se nedařilo malou přiložit, aby se nakojila. Bohužel nám ani nepřišla pomoc žádná sestra, ani na požádání, tak jsme se tam jen zmateně snažily malou utišit, což se vůbec nedařilo a my měly strach, jestli je dcera v pořádku. Přístup sester mi přišel jako, že když ji chci mít u sebe, tak ať si s tím poradím sama. Vzali si ji po hodině řevu a mně ji pak přinesli ráno. To se uz přisála. Celkem mě to traumatizovalo a je mi to líto, že náš "bonding" proběhl takto.
Problém byl v tom, že celou dobu strašně plakala a ani mně ani mojí mámě, která mě doprovázela, se nedařilo malou přiložit, aby se nakojila. Bohužel nám ani nepřišla pomoc žádná sestra, ani na požádání, tak jsme se tam jen zmateně snažily malou utišit, což se vůbec nedařilo a my měly strach, jestli je dcera v pořádku. Přístup sester mi přišel jako, že když ji chci mít u sebe, tak ať si s tím poradím sama. Vzali si ji po hodině řevu a mně ji pak přinesli ráno. To se uz přisála. Celkem mě to traumatizovalo a je mi to líto, že náš "bonding" proběhl takto.
Bonding až u druhátka
Kouzlo a nádherný pocit u bondingu jsem bohužel zažila až u druhého dítka. Celý porod proběhl bez medikamentů a budu na něj dlouho v dobrém vzpomínat. Dceru miluji od prvního okamžiku, lépe snáším její pláč, jsem trpělivá, netrápí mě poporodní deprese a celkově jsem se po porodu cítila rychle v kondici, což se bohužel nedá říct o prvním porodu. Ten byl s léky a epiduralem, ale hlavně bez bondingu. :-( Měla jsem problém syna bezpodmínečně přijmout, byla jsem vystresovaná, měla jsem velké problémy s poporodní depresí a k synovi jsem si musela najít cestu. Když teď držím v náručí své druhé dítě, mám pocit, že nás se synem o to vše okradli. :-(
2 lidé považují za užitečné
Nejkrásnější okamžik
Byla to krásná chvíle. Ihned po porodu miminka mi byla holčička položena na mé tělo. Nikdy bych nevěřila, dokud jsem to sama nezažila. Jakmile uvidíte své miminko, v tu chvíli zapomenete na bolesti a útrapy celého porodu. Jako by vůbec nebyly!! :) Hned na první pohled jsem se zamilovala, hormony dělají divy.
Malou mi s mojim svolením na minutku vzali, aby ji prohlédli a zvážili (nevadilo mi to) a celé 2 hodiny jsem ji měla na svém holém těle.
Nikdo nás nerušil, měli jsme soukromí. Přisála se k prsu, pak usnula a já se jen kochala její krásou, protože jako každá maminka v tu chvíli mám nejkrásnější miminko pod sluncem :heart:
Malou mi s mojim svolením na minutku vzali, aby ji prohlédli a zvážili (nevadilo mi to) a celé 2 hodiny jsem ji měla na svém holém těle.
Nikdo nás nerušil, měli jsme soukromí. Přisála se k prsu, pak usnula a já se jen kochala její krásou, protože jako každá maminka v tu chvíli mám nejkrásnější miminko pod sluncem :heart:
1 člověk považuje za užitečné
Nejkrásnější zážitek
Nerušený bonding byl hlavní požadavek mého porodního plánu a byl i tučně zvýrazněn. Bohužel agilní sestra z novorozeneckého trvala na tom, že miminko musí odsát, i když mělo apgar 9-10-10. Prý málo plakalo. Dneska bych se tomuto bránila, ale neměla jsem prostě sílu bojovat.
Manžel ale fungoval hned a když chtěla miminko balit do zavinovačky (po tom hrozně nutném odsátí) tak jí toto zatrhl a zabalil jej do námi připravené červené osušky a položil mi ji na prsa. Tam ležela i po dobu šití a pak minimálně ještě hodinu. Buď byla u mě a nebo u manžela. Byla nádherně bdělá a fascinovaně na nás koukala a ano, první den skoro neplakala.
Nenechte se o toto ošidit. Nezáleží kde rodíte, všude musí respektovat vaše přání, pokud jsou miminko a matka v pořádku.
Ještě podotýkám, že miminko nebylo ani minutu samo. Měli jsme nadstandard a jelikož jsem toho nebyla schopna, tak se o miminko první den staral manžel a já odpočívala.
Manžel ale fungoval hned a když chtěla miminko balit do zavinovačky (po tom hrozně nutném odsátí) tak jí toto zatrhl a zabalil jej do námi připravené červené osušky a položil mi ji na prsa. Tam ležela i po dobu šití a pak minimálně ještě hodinu. Buď byla u mě a nebo u manžela. Byla nádherně bdělá a fascinovaně na nás koukala a ano, první den skoro neplakala.
Nenechte se o toto ošidit. Nezáleží kde rodíte, všude musí respektovat vaše přání, pokud jsou miminko a matka v pořádku.
Ještě podotýkám, že miminko nebylo ani minutu samo. Měli jsme nadstandard a jelikož jsem toho nebyla schopna, tak se o miminko první den staral manžel a já odpočívala.
1 člověk považuje za užitečné
Bonding - nepopsatelná nádhera
1. porod v roce 2002 - vše proběhlo bez problémů, porod byl rychlý, bez poranění, dítě ok, otec byl u porodu. Malou mi asi na 5 min. položili na břicho a pak jí odnesli na vážení, měření...do jiné místnosti. Šel s nimi manžel a po návratu držel v ruce zavinutou dceru. Sestra strčila její hlavu k mému prsu, za chvíli ji odtrhla, dala dceru manželovi do rukou, a tak jsme tam zůstali 2 hodiny.
2.porod v roce 2004 - vše proběhlo bez problémů, porod byl rychlý, bez poranění, dítě ok, otec nebyl u porodu. Malou mi okamžitě odnesli, přinesli zavinutou, setra jí přiložila hlavu k bradavce, malá se malinko napila a hned jí odnesli, protože jsem neměla s sebou doprovod. Bylo mi strašně smutno. Hned jak jsem mohla vstát, tak jsem si pro ni došla na novorozenecké oddělení a už ji z ruky nepustila.
3. porod v roce 2015 - bez poranění, dítě ok, otec byl u porodu. Závěr porodu byl hodně rychlý, takže jsem si dítě chytala sama. Chlapečka vedle mě prohlédli, ošetřili pupík, dali mu plenku, čepičku, mezitím mi odešla placenta, položili mi ho na tělo, přikryli nás, pogratulovali a odešli. Hned se začal plazit k bradavce, přisál se, pak se sám odpojil, cucal si ručičku a usnul. S manželem jsme na něho fascinovaně koukali 2 hodiny. Nádherný, nepopsatelný zážitek. Byla jsem moc šťastná.
2.porod v roce 2004 - vše proběhlo bez problémů, porod byl rychlý, bez poranění, dítě ok, otec nebyl u porodu. Malou mi okamžitě odnesli, přinesli zavinutou, setra jí přiložila hlavu k bradavce, malá se malinko napila a hned jí odnesli, protože jsem neměla s sebou doprovod. Bylo mi strašně smutno. Hned jak jsem mohla vstát, tak jsem si pro ni došla na novorozenecké oddělení a už ji z ruky nepustila.
3. porod v roce 2015 - bez poranění, dítě ok, otec byl u porodu. Závěr porodu byl hodně rychlý, takže jsem si dítě chytala sama. Chlapečka vedle mě prohlédli, ošetřili pupík, dali mu plenku, čepičku, mezitím mi odešla placenta, položili mi ho na tělo, přikryli nás, pogratulovali a odešli. Hned se začal plazit k bradavce, přisál se, pak se sám odpojil, cucal si ručičku a usnul. S manželem jsme na něho fascinovaně koukali 2 hodiny. Nádherný, nepopsatelný zážitek. Byla jsem moc šťastná.
2 lidé považují za užitečné
Bonding i po předčasném porodu
Rodila jsem v porodnici Ústí nad Orlicí, kde je bonding automatický. I přes porod v 36tt jsme bonding absolvovaly a bylo to něco naprosto úžasného. Celé dvě hodiny jsme na sebe s dcerkou vzájemně koukaly a povedlo se i samopřisátí. :-) Už pro tento zážitek doufám, že se povede i druhé dítko a budeme to moci absolvovat znovu. :-)
1 člověk považuje za užitečné
Krása
Po rychlém a přirozeném porodu jsem měla malého ihned na hrudi a to skoro tři hodiny. Nějakou dobu mě zašívali ( nebolelo to! Jen desinfekce štípala) a pak nás s manželem nechali dvě hodiny o samotě, bez jakéhokoli rušení.
Pokoušeli jsme se o přisátí, malému se do toho moc nechtělo, protože sotva ho vytáhli, tak usnul. :-) Diky bondingu mám na porod jenom krásné vzpomínky, každý den s nostalgií vzpomínám na pobyt v úžasné porodnici Neratovice, kde nejen, že akceptovali můj porodní plan, ale byli všichni moc milí! A také si myslím, že díky krásnému začátku je syn klidné a šťastné miminko, kterého netrápí žádné koliky a hezky spí. A také jsem získala do nové role sebevědomí a nemám problémy s kojením.
Pokoušeli jsme se o přisátí, malému se do toho moc nechtělo, protože sotva ho vytáhli, tak usnul. :-) Diky bondingu mám na porod jenom krásné vzpomínky, každý den s nostalgií vzpomínám na pobyt v úžasné porodnici Neratovice, kde nejen, že akceptovali můj porodní plan, ale byli všichni moc milí! A také si myslím, že díky krásnému začátku je syn klidné a šťastné miminko, kterého netrápí žádné koliky a hezky spí. A také jsem získala do nové role sebevědomí a nemám problémy s kojením.
1 člověk považuje za užitečné
Úžasný zážitek
Bonding jsem si velmi přála a byla jsem šťastná, že porodnice, ve které jsem se rozhodla rodit, ho v případě doprovodu u porodu bere jako standart. Malou mi hned po porodu položili na břicho. Po přestřihnutí pupeční šňůry malou bohužel na chvíli odnesli - měla vývojovou vadu páteře a lékaři museli zkontrolovat, zda nepotřebuje akutní zákrok. Asi po půl minutě - tedy opravdu po rychlé kontrole bez jakýchkoliv vážení či měření, mi ji vrátili zpět na břicho, přikryli a nechali nás užívat se jedna druhou. Doktor mě zašil, ztlumili světlo, všichni odešli a nechali nás o samotě. Sestra jen jednou přišla zkontrolovat, zda už se malá přisála. Ležely jsme spolu nádherné dvě hodiny a byl to rozhodně doposud nejkrásnější zážitek mého života.
Bonding poprvé a podruhé
Ihned po porodu mi PA dala syna na břicho. 10 minut jsem ho hladila, koukala na něj, užívala si ho. Pak ho šli ošetřit, zvážit a bla, bla... mě zašít. Potom mi ho dali k prsu, ovšem zabaleného do velmi známé housenky. I přes housenku jsme si užívali klid a odpočinek.
Ihned po porodu mi PA dala dceru na břicho, potom k prsu a takto jsme byly asi hodinu. Kojení, hlazení, mluvení. Pak ji šli ošetřit, zvážit a bla, bla... mě zašít. Opět mi ji vrátili k prsu v housence. Trošku jsem si ji rozbalila a dál jsme si užívaly klid a odpočinek.
Oba jsem si na pokoji rozbalila a pak zabalila dle sebe.
Ihned po porodu mi PA dala dceru na břicho, potom k prsu a takto jsme byly asi hodinu. Kojení, hlazení, mluvení. Pak ji šli ošetřit, zvážit a bla, bla... mě zašít. Opět mi ji vrátili k prsu v housence. Trošku jsem si ji rozbalila a dál jsme si užívaly klid a odpočinek.
Oba jsem si na pokoji rozbalila a pak zabalila dle sebe.
U 4. nestihli nic, taky byl bonding :-)
První tři porody nebyly ve znamení bondingu, ale jen klasické ošetření dítěte a odvezení pryč po tom, co se jen ukázalo. Uf, je to až šílené, jak to píši, protože u čtvrté jsem měla velmi nepříjemnou porodní asistentku, ale zřejmě jí vděčím za to, co jsem pak zažila. Ona totiž byla tak nepříjemná, že i třískla dveřmi, když manžel nechtěl držet monitor na mém břichu, ale masíroval mi nohy dle mého pokynu. Brněly mi totiž po vyvolávačce.
Potom, co odešla, se po nějaké době ukázal doktor, který asi šel za komplikovaným případem nespolupráce. Křičela jsem na něho, že rodím. Nic. Křičela jsem podruhé - JÁ RODÍM. Nic, nasazoval si rukavice, že se podívá, zda se něco děje. Potřetí jsem kříčela JÁ RODÍM!!! a v tom mi vykoukla hlavička Emilky a on ji chytal, protože pak vylítla celá.
Byl to vyvolávaný porod, takže finále jako v zrychleném filmu. Jelikož to opravdu nečekal, tak mi ji rychle položil na břicho tak, jak ji vytáhl, a já zažila nádherný pocit, který jsem předtím nezažila. V tom momentě jsem začala vnímat, že všechno je špatně... Špatně, co se týče mých porodů. A tam začala má cesta k přirozenému porodu.
A jestli někoho po tomto čtení zajímá, jak to dopadlo, tak je to v mém fotoblogu. Můj porod. Tam už byl bondig proto, že celý proces byl pro tento okamih... ale krásně a vědomě plánovaný a prožitý.
Potom, co odešla, se po nějaké době ukázal doktor, který asi šel za komplikovaným případem nespolupráce. Křičela jsem na něho, že rodím. Nic. Křičela jsem podruhé - JÁ RODÍM. Nic, nasazoval si rukavice, že se podívá, zda se něco děje. Potřetí jsem kříčela JÁ RODÍM!!! a v tom mi vykoukla hlavička Emilky a on ji chytal, protože pak vylítla celá.
Byl to vyvolávaný porod, takže finále jako v zrychleném filmu. Jelikož to opravdu nečekal, tak mi ji rychle položil na břicho tak, jak ji vytáhl, a já zažila nádherný pocit, který jsem předtím nezažila. V tom momentě jsem začala vnímat, že všechno je špatně... Špatně, co se týče mých porodů. A tam začala má cesta k přirozenému porodu.
A jestli někoho po tomto čtení zajímá, jak to dopadlo, tak je to v mém fotoblogu. Můj porod. Tam už byl bondig proto, že celý proces byl pro tento okamih... ale krásně a vědomě plánovaný a prožitý.
1 člověk považuje za užitečné
Dokonalost
Jedinou mou žádostí před porodem byl bonding a jsem neskutečně šťastná, že to vyšlo. Porod byl dlouhý a hodně bolestivý a během druhé doby porodní jsem říkala, že už nikdy!!!! A opravdu jsem to tak cítila, ale pak? Ty dokonalé 2 hodiny po porodu s malým přisátým na prsu - jen pro tenhle okamžik bych to celé podstoupila znova. Byla to nejkrásnější a nejdokonalejší chvíle v mém životě.
1 člověk považuje za užitečné
Bohužel ne
To, že se u mě bonding konat nebude jsem věděla už před porodem.
14 dní před porodem se mi objevil pásový opar na břiše, takže mě upozornili, že mi malou na kůži nedají. Takže ji odnesli zabalit a pak mi ji dali. Proběhhl i pokus o přisátí. Pak mi ji odnesli do inkubátoru (narodila se s nízkou porodní váhou) a udělali testy i kvůli tomu oparu. Takže v mém případě, mě to až tak nemrzelo a byla jsem ráda, že je malá v pořádku, protože ještě před porodem mi nebyl nikdo schopný říct, jestli malou nenakazím (pokud by se nakazila, mohla i umřít).
Přála bych si ale bonding zažít. Snad to vyjde u druhého porodu.
14 dní před porodem se mi objevil pásový opar na břiše, takže mě upozornili, že mi malou na kůži nedají. Takže ji odnesli zabalit a pak mi ji dali. Proběhhl i pokus o přisátí. Pak mi ji odnesli do inkubátoru (narodila se s nízkou porodní váhou) a udělali testy i kvůli tomu oparu. Takže v mém případě, mě to až tak nemrzelo a byla jsem ráda, že je malá v pořádku, protože ještě před porodem mi nebyl nikdo schopný říct, jestli malou nenakazím (pokud by se nakazila, mohla i umřít).
Přála bych si ale bonding zažít. Snad to vyjde u druhého porodu.
Bonding na operačním sále
Rodila jsem plánovaným císařským řezem pro polohu KP. Předem jsme tedy věděli den a hodinu, kdy se náš chlapeček narodí, takže si vzal přítel volno v práci, aby u toho mohl být se mnou. Bonding jsme samozřejmě chtěli.
Jakmile malého vytáhli, šel si ho taťka podepsat, jenom ho trošku otřeli a hned mi ho dali na břicho. Bylo to zvláštní, když vám najednou dají človíčka, kterého ještě neznáte a řeknou vám, že je to vaše dítě. :-) Chvilku mi trvalo, než mi to došlo. Vlastně jsem ani nevěděla, co mu mám říkat, tak jsem jenom mlčela a hladila ho. Takhle jsme spolu byli na sále do doby, než mě zašili. Potom dali malého tatínkovi a ten ho odnesl na pokoj, kam mě hned přivezli a byli jsme takhle spolu asi 2 nebo 3 hodiny. Bylo to tak krásné, že jsme dokonce zapomněli zavolat rodině, že už je malý na světě a všichni trnuli hrůzou, protože věděli, že se má narodit v 8 a my jim volali až v 1 odpoledne. :-) Potom jsem už začínala pociťovat bolest, jak odeznívala spinální anestezie, tak malého taťka odnesl sestřičkám a společně s nimi ho teprve zvážil a změřil.
Za bonding jsem moc ráda a příště bych to tak chtěla zase. A úplně nejlepší je, když u toho všeho může být i tatínek - sám mi potom říkal, že díky tomu má k malému už od prvních okamžiků strašně silné pouto a navíc se ani pak nebál manipulace s ním, protože mu ho dali okamžitě po porodu do náruče a všechno to přišlo tak nějak samo. :-)
Jakmile malého vytáhli, šel si ho taťka podepsat, jenom ho trošku otřeli a hned mi ho dali na břicho. Bylo to zvláštní, když vám najednou dají človíčka, kterého ještě neznáte a řeknou vám, že je to vaše dítě. :-) Chvilku mi trvalo, než mi to došlo. Vlastně jsem ani nevěděla, co mu mám říkat, tak jsem jenom mlčela a hladila ho. Takhle jsme spolu byli na sále do doby, než mě zašili. Potom dali malého tatínkovi a ten ho odnesl na pokoj, kam mě hned přivezli a byli jsme takhle spolu asi 2 nebo 3 hodiny. Bylo to tak krásné, že jsme dokonce zapomněli zavolat rodině, že už je malý na světě a všichni trnuli hrůzou, protože věděli, že se má narodit v 8 a my jim volali až v 1 odpoledne. :-) Potom jsem už začínala pociťovat bolest, jak odeznívala spinální anestezie, tak malého taťka odnesl sestřičkám a společně s nimi ho teprve zvážil a změřil.
Za bonding jsem moc ráda a příště bych to tak chtěla zase. A úplně nejlepší je, když u toho všeho může být i tatínek - sám mi potom říkal, že díky tomu má k malému už od prvních okamžiků strašně silné pouto a navíc se ani pak nebál manipulace s ním, protože mu ho dali okamžitě po porodu do náruče a všechno to přišlo tak nějak samo. :-)
3 lidé považují za užitečné
"Bonding" u Apolináře
Prvního syna jsem rodila v porodnici u Apolináře. Vybrala jsem si ji z jediného důvodu - bylo to pro mne známé prostředí ze školních let. Když se nad tím zamýšlím dnes, tak nad tím kroutím hlavou.
Po porodu mi dali malého na břicho asi na 10 minut a pak mi ho ihned odnesli. Zvážit, změřit, rutina. Přinesli mi ho už zabaleného v housence. Takže z kontaktu tělo na tělo nebylo absolutně NIC. Prý by to bylo nezodpovědné nechat dítě nahé. Zažilo by teplotní šok a kdesi cosi.
Naštěstí nám ho nechali s manželem alespoň hodinu u sebe. Pak ho sestra sebrala a odnesla. Prý je to běžný postup, kdy matka nesmí mít dítě u sebe první noc. Abych si odpočinula (stejně jsem bez něj byla neklidná a ne úplně odpočatá).
Následný den mi malého přivezli až v dopoledních hodinách na pokoj. Ihned jsem dostala poučení, že má zůstat v postýlce, chovat ho mám minimálně. Rozhodně žádné šátkování! A už vůbec ne si ho vzít k sobě do postele, protože jsem děsně infekční! Věřte, že podobné řeči prvorodičku docela zaskočí a znejistí.
S odstupem času vím, jaká to byla blbost a já byla hloupá, že jsem jim uvěřila.
Druhý porod mám v plánu v Neratovicích. Mám známou porodní asistenku. Když jsem ji sdělila svoje zkušenosti, tak jen kroutila hlavou. Prý Praha. Co dodat. Nyní mám slíbený (pokud bude vše probíhat tak, jak má) přirozený porod s bondingem. Malou lékaři zkontrolují až pak a rozhodně mi ji na noc neseberou!
Už teď se na druhý porod velice těším.
Po porodu mi dali malého na břicho asi na 10 minut a pak mi ho ihned odnesli. Zvážit, změřit, rutina. Přinesli mi ho už zabaleného v housence. Takže z kontaktu tělo na tělo nebylo absolutně NIC. Prý by to bylo nezodpovědné nechat dítě nahé. Zažilo by teplotní šok a kdesi cosi.
Naštěstí nám ho nechali s manželem alespoň hodinu u sebe. Pak ho sestra sebrala a odnesla. Prý je to běžný postup, kdy matka nesmí mít dítě u sebe první noc. Abych si odpočinula (stejně jsem bez něj byla neklidná a ne úplně odpočatá).
Následný den mi malého přivezli až v dopoledních hodinách na pokoj. Ihned jsem dostala poučení, že má zůstat v postýlce, chovat ho mám minimálně. Rozhodně žádné šátkování! A už vůbec ne si ho vzít k sobě do postele, protože jsem děsně infekční! Věřte, že podobné řeči prvorodičku docela zaskočí a znejistí.
S odstupem času vím, jaká to byla blbost a já byla hloupá, že jsem jim uvěřila.
Druhý porod mám v plánu v Neratovicích. Mám známou porodní asistenku. Když jsem ji sdělila svoje zkušenosti, tak jen kroutila hlavou. Prý Praha. Co dodat. Nyní mám slíbený (pokud bude vše probíhat tak, jak má) přirozený porod s bondingem. Malou lékaři zkontrolují až pak a rozhodně mi ji na noc neseberou!
Už teď se na druhý porod velice těším.
3 lidé považují za užitečné
O bonding nás připravili
Můj porod byl dlouhý a útrpný.
Odtekla mi plodová voda, kontrakce se nedostavily, museli vyvolávat. Samotné vyvolávání, než se malá narodila, trvalo téměř 27 hodin. Už den a noc předtím jsem však byla v porodnici a pořádně nespala, byla jsem neskutečně unavená, vyčerpaná, zdrogovaná. Když se malá konečně narodila, vlastně mi všechno v danou chvíli bylo tak trochu jedno! Byla jsem šťastná, že to mám konečně za sebou. Konečně byla venku! Slyšela jsem, že křičí. Oči jsem už pořádně ani nedokázala otevřít. Pak mi ji nečekaně hodili na břicho, cítila jsem její tíhu, její mokré teplo. Na chvíli jsme si ji užívali. Pokoušela jsem se ji přistrčit k prsu, ale ona jen, bobinek, řvala a o prso ani neměla zájem. Tatínek odstřihl pupeční šňůru, PA ji vzala na zvážení/změření a už nám ji nevrátila. :-(
Přišla, že je celkem nalokaná té zkalené plodové vody (přeci jen tam byla dlouho), že ji pro jistotu vezmou na novorozenecké na pročištění dýchacích cest. Vylekalo mě to, tak jsem jí to jen odkývala (že chrchlá jsem také slyšela). Bonding jsem si tudíž užila asi jen dvouminutový. Pak mi ji až, po víc jak dvou hodinách a ještě na vyžádání a již umytou a zabalenou, přivezla sestra už na pokoj. Přišla mi hrozně cizí. Pořád mi nějak nedocházelo, že jsem máma. :-(
V té době jsem bondingu nepřikládala až takovou důležitost. Dnes mě to velice mrzí, protože jsem nebyla s ní v tak důležitou chvíli. Nechala jsem ji samotnou na pospas cizímu světu. Nebyla jsem ihned "zaplavena mateřskou láskou" a rozumem jsem se musela přesvědčovat, že je moje a musím ji přece mít ráda! (ale to naštěstí netrvalo dlouho). To nejkrásnější bylo pryč!
Ještě dnes je mi z toho velice smutno a vrátit zpět už se to, bohužel, nedá. :-( Druhé už si vzít nenechám!!
Odtekla mi plodová voda, kontrakce se nedostavily, museli vyvolávat. Samotné vyvolávání, než se malá narodila, trvalo téměř 27 hodin. Už den a noc předtím jsem však byla v porodnici a pořádně nespala, byla jsem neskutečně unavená, vyčerpaná, zdrogovaná. Když se malá konečně narodila, vlastně mi všechno v danou chvíli bylo tak trochu jedno! Byla jsem šťastná, že to mám konečně za sebou. Konečně byla venku! Slyšela jsem, že křičí. Oči jsem už pořádně ani nedokázala otevřít. Pak mi ji nečekaně hodili na břicho, cítila jsem její tíhu, její mokré teplo. Na chvíli jsme si ji užívali. Pokoušela jsem se ji přistrčit k prsu, ale ona jen, bobinek, řvala a o prso ani neměla zájem. Tatínek odstřihl pupeční šňůru, PA ji vzala na zvážení/změření a už nám ji nevrátila. :-(
Přišla, že je celkem nalokaná té zkalené plodové vody (přeci jen tam byla dlouho), že ji pro jistotu vezmou na novorozenecké na pročištění dýchacích cest. Vylekalo mě to, tak jsem jí to jen odkývala (že chrchlá jsem také slyšela). Bonding jsem si tudíž užila asi jen dvouminutový. Pak mi ji až, po víc jak dvou hodinách a ještě na vyžádání a již umytou a zabalenou, přivezla sestra už na pokoj. Přišla mi hrozně cizí. Pořád mi nějak nedocházelo, že jsem máma. :-(
V té době jsem bondingu nepřikládala až takovou důležitost. Dnes mě to velice mrzí, protože jsem nebyla s ní v tak důležitou chvíli. Nechala jsem ji samotnou na pospas cizímu světu. Nebyla jsem ihned "zaplavena mateřskou láskou" a rozumem jsem se musela přesvědčovat, že je moje a musím ji přece mít ráda! (ale to naštěstí netrvalo dlouho). To nejkrásnější bylo pryč!
Ještě dnes je mi z toho velice smutno a vrátit zpět už se to, bohužel, nedá. :-( Druhé už si vzít nenechám!!
1 člověk považuje za užitečné
Slibovaný bonding nevyšel
O bondingu jsem měla jasno snad ještě před otěhotněním. Tuhle důležitou (snad nejdůležitější) část porodu jsem prostě chtěla a tečka.
Jenže. Už při porodu se u mne zjevila doktorka (rodila jsem jen s PA s domluvou, že Dr. přijde jen při komplikaci). Nijak se ale do porodu nevměšovala a já ji skoro přehlédla. Když ale malý vylezl na svět, i hned mi ho dali na nahé břicho. Do teď vidím ten jeho pohled. Ale po pár vteřinách mi řekli, že ho musí odnést. Tak jsem řekla "NE! Mám domluveno, že když nebude žádná komplikace, bude se mnou!"
Jenže mi oznámili, že problém tu je a to se mnou, že jsem během porodu ztratila příliš krve a jak to vypadá, jsem děsně potrhaná a musí se to ihned zašít. No zblbli mne dokonale, tak jsem jim ho dala, manžel šel s nimi. Já se zvedla a odešla vedle do místnosti, aby teda udělali, co musí.
Malého prý jen zvážili, změřili, zabalili (ani ho neotřeli) a dali ho manželovi. Ten přišel za mnou, kde mne zašívali a ihned mi malého položil na holou hruď. Pak jsem si přešla na lůžko, kde jsme spolu leželi, on zabalený, já nahá. Každou chvíli mi tam někdo chodil mne kontrolovat (což chápu, pořád jsem fakt hodně krvácela).
Při přesunu na pokoj jsme omdlela (byť mne vezli na vozíčku - malého nesl manžel), tak řekli, že mi malého nedají na noc a odnesli ho na dětské. Manžel byl ještě chvíli se mnou a pak začala noc hrůzy.
Ležela jsem sama, bylo mi blbě - hlavně proto, že jsem nemohla mít malého u sebe, ale opět to chápu, nemohla jsem ani pohnout rukou, natož držet dítě. V noci mi malého přinesla sestra, že vyzkoušíme přisátí. Malý byl úplně zmatený, plakal, bylo vidět, jak moc se bojí někde, kde to nezná. Sestra mi ještě řekla, že tam žalostně celou dobu pláče a budí ostatní děti (něco jako stylem, jak hrozně nevychované dítě to mám). Když konečně zjistil, že je u mne a i to přisátí by se povedlo, už mi ho zase nesla pryč.
Do teď, když si na to vzpomenu (i teď při psaní) se prostě hrozně rozpláču. Nemusela jsem to dovolit. Nemuseli mi ho brát, on byl v pořádku a když jsem mohla dojít na šití vedle do místnosti, mohla jsem si ho s sebou odnést, manžel ho mohl přidržovat. S tím, že jsem jej nemohla mít v noci prostě nic nenadělám, beru to jako své osobní selhání a neschopnost. Neschopnost dát dítěti pocit bezpečí.
Do teď mne ta věta "On tak žalostně pláče" děsí. Vždy když si ve spánku jen kníkne, jsem na nohách, hladím jej a říkám, že jsem u něj.
Doufám, že u druhého si ten bonding prostě vybojuju, není nic horšího, než nemít své dítě u sebe.
Jenže. Už při porodu se u mne zjevila doktorka (rodila jsem jen s PA s domluvou, že Dr. přijde jen při komplikaci). Nijak se ale do porodu nevměšovala a já ji skoro přehlédla. Když ale malý vylezl na svět, i hned mi ho dali na nahé břicho. Do teď vidím ten jeho pohled. Ale po pár vteřinách mi řekli, že ho musí odnést. Tak jsem řekla "NE! Mám domluveno, že když nebude žádná komplikace, bude se mnou!"
Jenže mi oznámili, že problém tu je a to se mnou, že jsem během porodu ztratila příliš krve a jak to vypadá, jsem děsně potrhaná a musí se to ihned zašít. No zblbli mne dokonale, tak jsem jim ho dala, manžel šel s nimi. Já se zvedla a odešla vedle do místnosti, aby teda udělali, co musí.
Malého prý jen zvážili, změřili, zabalili (ani ho neotřeli) a dali ho manželovi. Ten přišel za mnou, kde mne zašívali a ihned mi malého položil na holou hruď. Pak jsem si přešla na lůžko, kde jsme spolu leželi, on zabalený, já nahá. Každou chvíli mi tam někdo chodil mne kontrolovat (což chápu, pořád jsem fakt hodně krvácela).
Při přesunu na pokoj jsme omdlela (byť mne vezli na vozíčku - malého nesl manžel), tak řekli, že mi malého nedají na noc a odnesli ho na dětské. Manžel byl ještě chvíli se mnou a pak začala noc hrůzy.
Ležela jsem sama, bylo mi blbě - hlavně proto, že jsem nemohla mít malého u sebe, ale opět to chápu, nemohla jsem ani pohnout rukou, natož držet dítě. V noci mi malého přinesla sestra, že vyzkoušíme přisátí. Malý byl úplně zmatený, plakal, bylo vidět, jak moc se bojí někde, kde to nezná. Sestra mi ještě řekla, že tam žalostně celou dobu pláče a budí ostatní děti (něco jako stylem, jak hrozně nevychované dítě to mám). Když konečně zjistil, že je u mne a i to přisátí by se povedlo, už mi ho zase nesla pryč.
Do teď, když si na to vzpomenu (i teď při psaní) se prostě hrozně rozpláču. Nemusela jsem to dovolit. Nemuseli mi ho brát, on byl v pořádku a když jsem mohla dojít na šití vedle do místnosti, mohla jsem si ho s sebou odnést, manžel ho mohl přidržovat. S tím, že jsem jej nemohla mít v noci prostě nic nenadělám, beru to jako své osobní selhání a neschopnost. Neschopnost dát dítěti pocit bezpečí.
Do teď mne ta věta "On tak žalostně pláče" děsí. Vždy když si ve spánku jen kníkne, jsem na nohách, hladím jej a říkám, že jsem u něj.
Doufám, že u druhého si ten bonding prostě vybojuju, není nic horšího, než nemít své dítě u sebe.
Není nic lepšího
I když jsme měly se Šárkou bonding až asi půl hodiny po porodu (víc v mém článku o porodu), byly jsem v kontaktu kůži na kůži následující dvě hodiny. A pokud bych měla něco změnit, tak aby tam nebylo to přerušení (a že by to šlo, jen kdyby lékaři chtěli a já nebyla jima dolbnutá už z fáze tlačení, že bych malou prostě nedala) a bylo samopřisátí, pravděpodobně by start kojení byl mnohem snažší. Bonding je něco, co by mělo zažít každé miminko a každá maminka. Je to neskutečně úžasný zážitek. Já už budu podruhé připravenější a budu se za nepřerušený kontakt s čerstvě narozeným miminkem bít, bít a bít.
1 člověk považuje za užitečné
Bonding měl manžel
Tak strašně jsem se na bonding těšila, až mi po porodu dají mou nahou holčičku na moje nahé tělo. Až ucítím vůni její hlavičky, jak bude ještrě od mázku a jak u toho všeho bude manžel. Osud tomu chtěl jinak a malá šla ven akutním císařem. Měla jsem naštěstí porodní plán a v něm bylo, že v případě, že nebudu bondingu schopná já, bude ho chtít manžel. Malou vytáhli v 9:07 na sále. V 9:15 ji už měl na novorozeneckém manžel na hrudi. Dodnes vzpomíná, jak byla maličká, jak se s ní tulil, hlavičku od mázku (zbytek tělíčka utřený) a jak mu pustila smolku do ruky. :-) Jetě nebyla ani zvážená a změřená. Dostal ji prostě co nejrychleji to šlo a dvouhodinovku si odbyli spolu. Pak ji sestřičky očistily úplně, změřily, zvážily, oblékly a manžel mi ji donesl 3h po narození na pokoj. Doufám, že u druhého budu rodit přirozeně. Ne že bych to snad manželovi nepřála, ale tentokrát si chci svoje dítě užít ihned po porodu já. :-)
5 lidí považuje za užitečné
Nesmírně důležitý
Pro mě je bonding nesmírně důležitý. Poprvé jsem rodila v pražské porodnici Podolí, kde se naštěstí bonding u zdravých dětí dělá už celkem běžně. I podruhé jsem ho napsala do svého porodního plánu a budu na něm trvat, půjde-li to. Doufám, že mi personál dovolí mít miminko u sebe i během kontrol, nikam ho neodnášet, neměřit, nevážit, neomývat.
Vždyť to nádherné pouto mezi matkou a dítětem by nemělo být přetržené ihned po porodu.
Vždyť to nádherné pouto mezi matkou a dítětem by nemělo být přetržené ihned po porodu.
2 lidé považují za užitečné
Poučení pro příště
U prvorozené dcery bonding neproběhl a ani jsem tenkrát nevěděla, že něco takového není automatické. Šla jsem rodit s tím, že je to samozřejmost. Hluboce jsem se mýlila. S dcerou jsme ten ztracený kontakt budovali nošením a společným spaním. První rok života jsme se od sebe nedokázali odtrhnout.
U druhorozeného syna jsem věděla, že ze všeho nejvíc je pro mě důležitý bonding. Syn se narodil hladce, ale měl horší poporodní adaptaci. A i když jsem křičela, ať mi ho neberou, tak mě zviklali, protože byl promodralý a moc nereagoval. Měli jsme pro sebe jen 30 vteřin. Později jsem se dozvěděla, že ve vedlejší místnosti stejně čekali 10 minut na dětského doktora!!! Beru to jako obrovskou křivdu! V tu chvíli bych souhlasila s čímkoli, protože to podali tak, že syn je na tom špatně a nebylo čas na vysvětlování. Jestli ještě budu někdy znovu rodit, tak už vím, že pokud dítě nepotřebuje resuscitaci, tak je vždy nejlepší, když bude u mámy.
Bojujte za to, já bojovala, ale málo...
U druhorozeného syna jsem věděla, že ze všeho nejvíc je pro mě důležitý bonding. Syn se narodil hladce, ale měl horší poporodní adaptaci. A i když jsem křičela, ať mi ho neberou, tak mě zviklali, protože byl promodralý a moc nereagoval. Měli jsme pro sebe jen 30 vteřin. Později jsem se dozvěděla, že ve vedlejší místnosti stejně čekali 10 minut na dětského doktora!!! Beru to jako obrovskou křivdu! V tu chvíli bych souhlasila s čímkoli, protože to podali tak, že syn je na tom špatně a nebylo čas na vysvětlování. Jestli ještě budu někdy znovu rodit, tak už vím, že pokud dítě nepotřebuje resuscitaci, tak je vždy nejlepší, když bude u mámy.
Bojujte za to, já bojovala, ale málo...
2 lidé považují za užitečné
To nejkrásnější
Bonding pro mě byl nejkrásnějším završením porodu. Měla jsem krásný porod a tohle byla jen třešnička na už tak dobrém dortu. Jen co se malý narodil, položili mi ho na břicho a nechali nás tak více než 2 hodiny. :-)
Žádný bonding
Ač se malý narodil vaginálně, s apgar skóre 10-10-10, mi syna ani neukázali, když vyšel z bříška. Nedali mi ho pochovat, k prsu mi ho dala sestra tak, že byl ve vzduchu. Dvě hodiny na sále ležel ve vlastní postýlce. Jedině jsem ho mohla hladit. Na pokoj mě přivezli po 6.hodině, syna jsem dostala k sobě až v půl 10.
Čím je syn starší, tím víc mě to mrzí, takže se na to snažím nemyslet.
Promazlili jsme spolu v posteli celé šestinedělí a dodnes jsme mazlíci. :-) Na tom, jak ho miluju, to nic nezměnilo. Přesto bych podruhé chtěla rodit jinak.
Čím je syn starší, tím víc mě to mrzí, takže se na to snažím nemyslet.
Promazlili jsme spolu v posteli celé šestinedělí a dodnes jsme mazlíci. :-) Na tom, jak ho miluju, to nic nezměnilo. Přesto bych podruhé chtěla rodit jinak.
Tělo na tělo
Moje asi největší přání bylo dostat malou po porodu nahatou a i kdyby byl celý porod jinak, než sem si vysnila, tak tohle jsem moc chtěla.
Malou mi na chviličku přiložili, pak ji zkontrolovali a chtěli ji zabalit a dát mi ji jako "housenku" zachumlanou - prý se potřebuje zahřát. Musela jsem trochu pediatra přemlouvat, ale nakonec jsem ho "umlátila" argumentama, že ji snad nahatou zahřeju vlastním teplem lépe, než když bude zabalená a uspěla jsem ;-)
Na ty dvě hodiny nikdy nezapomenu x-). A bonus? Na porodním se po těch dvou hodinách děsně divili, že má 37,5°C :-D :-D a nemusí ji zahřívat.
Malou mi na chviličku přiložili, pak ji zkontrolovali a chtěli ji zabalit a dát mi ji jako "housenku" zachumlanou - prý se potřebuje zahřát. Musela jsem trochu pediatra přemlouvat, ale nakonec jsem ho "umlátila" argumentama, že ji snad nahatou zahřeju vlastním teplem lépe, než když bude zabalená a uspěla jsem ;-)
Na ty dvě hodiny nikdy nezapomenu x-). A bonus? Na porodním se po těch dvou hodinách děsně divili, že má 37,5°C :-D :-D a nemusí ji zahřívat.
1 člověk považuje za užitečné
Bonding po KP
Syna jsem rodila přirozeným porodem koncem pánevním a spousta lidí mě strašila, že po takovémto porodu nemám na bonding nárok.
Naštěstí se pletli - syn byl po porodu absolutně bez problémů, takže hned jak vyšel ven, dostala jsem ho na tělo (se střihlým pupečníkem, protože dotepal těsně po porodu). Bonding trval zhruba 2 hodinky, oba jsme byli nazí a přikrytí společně do dek. Byl to jeden z nejnádhernějších okamžiků, jaké jsem kdy zažila a jsem opravdu vděčná, že nám tuto chvíli nikdo nekazil. Všechna vyšetření byla odsunuta až po bondingu nebo byla provedena přímo na mém těle. Téměř po celou dobu jsme byli na porodním sále sami a nikdo nás nerušil. Nakonec si k nám pod deku vlezl i manžel :)
Eliášek si nejprve začal ocucávat pěstičky a s neomylnou jistotou se pomalu "připlazil" k prsu, kde se hned přisál :)
Naštěstí se pletli - syn byl po porodu absolutně bez problémů, takže hned jak vyšel ven, dostala jsem ho na tělo (se střihlým pupečníkem, protože dotepal těsně po porodu). Bonding trval zhruba 2 hodinky, oba jsme byli nazí a přikrytí společně do dek. Byl to jeden z nejnádhernějších okamžiků, jaké jsem kdy zažila a jsem opravdu vděčná, že nám tuto chvíli nikdo nekazil. Všechna vyšetření byla odsunuta až po bondingu nebo byla provedena přímo na mém těle. Téměř po celou dobu jsme byli na porodním sále sami a nikdo nás nerušil. Nakonec si k nám pod deku vlezl i manžel :)
Eliášek si nejprve začal ocucávat pěstičky a s neomylnou jistotou se pomalu "připlazil" k prsu, kde se hned přisál :)
3 lidé považují za užitečné
Bez bondingu
Já jsem bohužel bonding nezažila.
V době, kdy jsem rodila, jsem vůbec nevěděla, že něco takového existuje a že bych to mohla chtít. Ne každá porodnice vůbec přiloží dítě matce k prsu potom, co porodila císařským řezem. Já jsem rodila nejspíš v jedné z nich. Zpětně, když vím, jak byl pro mě porod CS psychicky náročný, vím, že právě bonding by mi velmi pomohl se s tímto vyrovnat. Velmi lituji toho, že u nás neproběhl.
Proto teď s jistotou vím, že když budu rodit příště, ať už přirozeně nebo opět císařským řezem, budu chtít mít děťátko u sebe co nejdéle to půjde...
V době, kdy jsem rodila, jsem vůbec nevěděla, že něco takového existuje a že bych to mohla chtít. Ne každá porodnice vůbec přiloží dítě matce k prsu potom, co porodila císařským řezem. Já jsem rodila nejspíš v jedné z nich. Zpětně, když vím, jak byl pro mě porod CS psychicky náročný, vím, že právě bonding by mi velmi pomohl se s tímto vyrovnat. Velmi lituji toho, že u nás neproběhl.
Proto teď s jistotou vím, že když budu rodit příště, ať už přirozeně nebo opět císařským řezem, budu chtít mít děťátko u sebe co nejdéle to půjde...
Porod v Rakousku
Opravdu zajímavě, co tady čtu. Já jsem rodila v Rakousku a vůbec mě nenapadlo, že by to mělo být nějak diametrálně odlišné od České republiky, ale podle vašich zážitků to asi odlišné je.
Za prvé je otec u porodu naprosto automatická věc, nemusí se za to platit žádný poplatek. Na porodním sále jsme byli celou dobu spolu a měli jsme k dispozici hebamu, která se celou dobu starala jenom o nás. Když se malý narodil, hned mi ho položili na břicho a byl tam až do té doby než jsem dovolila, aby ho zvážili a změřili - samozřejmě před mýma očima, všechno bylo na sále, nikdo dítě nikam neodnášel. Dokonce se zeptali jestli chci, aby ho umyli a oblékli, nebo jestli to chci udělat sama. Řekla jsem, že sama, tak ho jenom otřeli, dali plínku a šup za maminkou do postele, kde jsme spolu na poporodním sále leželi 3 hodiny a zvládli už i první kojení. Tatínek byl samozřejmě taky celou dobu u nás.
Pak nás teprve převezli na pokoj, kde už čekala sestra. Ta nám řekla, že je potřeba miminko vyšetřit a zkontrolovat a jestli půjde s ním jenom tatínek, nebo jestli je maminka natolik fit, že půjde taky. Fit jsem sice moc nebyla, ale samozřejmě jsem šla, to jsem si přece nemohla nechat ujít. Sama jsem malého vykoupala, ukázali mi, jak mu správně dát plínku a jak ho oblíct. Pak jsme se vrátili na pokoj a malý byl po celou dobu, co jsem byla v porodnici, u mně a spal se mnou v posteli - měli tam sice takové malé mobilní postýlky, ale všichni už od začátku doporučovali ať máme dítě co nejvíc u sebe, že chce kontakt s matkou.
Takže podobná zkušenost jak "rebe" ve Švýcarsku, když jsem si chtěla odpočinout nebo se osprchovat, mohla jsem dítě odvézt k sestrám, jinak nikoho ani nenapadlo, aby ho od matky někam odnášel.
Jo a ještě další věc co jsem od kamarádek slyšela, že taky není v ČR, do porodnice jsem si nemusela brát prakticky nic, protože všechno jsem dostala k dispozici tam - plínky Pampers pro miminko (byly v zásobníku na pokoji a každý den je doplňovali), oblečení pro miminko, kterého na pokoji byla plná skříňka, látkové pleny, poporodní vložky a kalhotky na jedno použití.
Tatínek mohl přijít na návštěvu v kteroukoli denní hodinu. Prostě maximální spokojenost.
Za prvé je otec u porodu naprosto automatická věc, nemusí se za to platit žádný poplatek. Na porodním sále jsme byli celou dobu spolu a měli jsme k dispozici hebamu, která se celou dobu starala jenom o nás. Když se malý narodil, hned mi ho položili na břicho a byl tam až do té doby než jsem dovolila, aby ho zvážili a změřili - samozřejmě před mýma očima, všechno bylo na sále, nikdo dítě nikam neodnášel. Dokonce se zeptali jestli chci, aby ho umyli a oblékli, nebo jestli to chci udělat sama. Řekla jsem, že sama, tak ho jenom otřeli, dali plínku a šup za maminkou do postele, kde jsme spolu na poporodním sále leželi 3 hodiny a zvládli už i první kojení. Tatínek byl samozřejmě taky celou dobu u nás.
Pak nás teprve převezli na pokoj, kde už čekala sestra. Ta nám řekla, že je potřeba miminko vyšetřit a zkontrolovat a jestli půjde s ním jenom tatínek, nebo jestli je maminka natolik fit, že půjde taky. Fit jsem sice moc nebyla, ale samozřejmě jsem šla, to jsem si přece nemohla nechat ujít. Sama jsem malého vykoupala, ukázali mi, jak mu správně dát plínku a jak ho oblíct. Pak jsme se vrátili na pokoj a malý byl po celou dobu, co jsem byla v porodnici, u mně a spal se mnou v posteli - měli tam sice takové malé mobilní postýlky, ale všichni už od začátku doporučovali ať máme dítě co nejvíc u sebe, že chce kontakt s matkou.
Takže podobná zkušenost jak "rebe" ve Švýcarsku, když jsem si chtěla odpočinout nebo se osprchovat, mohla jsem dítě odvézt k sestrám, jinak nikoho ani nenapadlo, aby ho od matky někam odnášel.
Jo a ještě další věc co jsem od kamarádek slyšela, že taky není v ČR, do porodnice jsem si nemusela brát prakticky nic, protože všechno jsem dostala k dispozici tam - plínky Pampers pro miminko (byly v zásobníku na pokoji a každý den je doplňovali), oblečení pro miminko, kterého na pokoji byla plná skříňka, látkové pleny, poporodní vložky a kalhotky na jedno použití.
Tatínek mohl přijít na návštěvu v kteroukoli denní hodinu. Prostě maximální spokojenost.
9 lidí považuje za užitečné
Nesnáším slovo bonding
Ano, nesnáším slovo bonding. Připadá mi, že je to jen moderní slovo, které má legalizovat nepřirozenou a krutou praxi separování dětí od maminek. Sebereme vám dítě a odneseme ho bůhvíkam, ale předtím jsme vám ho na dvě hodiny půjčili, tak co byste ještě nechtěla? Dítě patří k matce, tak proč potřebujeme slovo pro to, že jí ho nesebereme?
Kvůli mužově práci jsem musela rodit ve Švýcarsku a tady slovo bonding neznají. Jen tzv. zlatou hodinku, která znamená nerušené sžívání nové rodiny bezprostředně po porodu (u nás trvala skoro tři hodiny). A to opravdu bezprostředně po porodu, nikdo nám dceru neotíral, nebalil, neodsával, sama jsem si ji vytáhla z vody a měla v náručí, asistentka ji jen lehce zakryla. Když jsem ji nemohla mít v náručí já, držel ji její otec: když jsem vylézala z vany (sestra mu ani nestihla říct a už měl triko dole :-), on ji také změřil, zvážil a oblékl, byl s ní potom během vyšetření.
Pak jsem ji dostala znovu do náručí a společně nás převezli na oddělení, kde se sestra zeptala, zda ji chci dát do postýlky, nebo nechat u sebe. Zajásala jsem, tak zvedla bočnici postele, kolem ní položila kojicí polštář a po celou dobu pobytu v porodnici jsem měla dceru u sebe v posteli. Samozřejmě i tady je možné si dítě na noc odložit k sestrám, když si chce maminka odpočinout. Já chtěla být se svou dcerou, kromě pětiminutového vyšetření tři hodiny po porodu a nebo, když jsem se sprchovala, jsem s ní byla pořád. A v těch chvílích, kdy ne, ji držel můj muž. Netrápily ji cizí ruce, takže poprvé zaplakala až třetí den kvůli prdíkům. Nedovedu si vůbec představit, že by mi ji vzali a odnesli a já nevěděla, kde je a co se s ní děje. Ani po kdovíjakém bondingu.
Kvůli mužově práci jsem musela rodit ve Švýcarsku a tady slovo bonding neznají. Jen tzv. zlatou hodinku, která znamená nerušené sžívání nové rodiny bezprostředně po porodu (u nás trvala skoro tři hodiny). A to opravdu bezprostředně po porodu, nikdo nám dceru neotíral, nebalil, neodsával, sama jsem si ji vytáhla z vody a měla v náručí, asistentka ji jen lehce zakryla. Když jsem ji nemohla mít v náručí já, držel ji její otec: když jsem vylézala z vany (sestra mu ani nestihla říct a už měl triko dole :-), on ji také změřil, zvážil a oblékl, byl s ní potom během vyšetření.
Pak jsem ji dostala znovu do náručí a společně nás převezli na oddělení, kde se sestra zeptala, zda ji chci dát do postýlky, nebo nechat u sebe. Zajásala jsem, tak zvedla bočnici postele, kolem ní položila kojicí polštář a po celou dobu pobytu v porodnici jsem měla dceru u sebe v posteli. Samozřejmě i tady je možné si dítě na noc odložit k sestrám, když si chce maminka odpočinout. Já chtěla být se svou dcerou, kromě pětiminutového vyšetření tři hodiny po porodu a nebo, když jsem se sprchovala, jsem s ní byla pořád. A v těch chvílích, kdy ne, ji držel můj muž. Netrápily ji cizí ruce, takže poprvé zaplakala až třetí den kvůli prdíkům. Nedovedu si vůbec představit, že by mi ji vzali a odnesli a já nevěděla, kde je a co se s ní děje. Ani po kdovíjakém bondingu.
14 lidí považuje za užitečné
BEZ
Bohužel u nás bonding neproběhl. Jen velmi krátce mi malého dali na břicho, pak ho odnesli. O přiložení k prsu, jsem musela říct a bylo mi řečeno " No když teda chcete...." nepodařilo se během 15 vteřin, tak ho odnesli. Já na ně volala, že chci mít malého u sebe a sestra mi řekla, že ne protože mají hodně porodů a má za něho zodpovědnost a nemůže ho tam nechat s námi samotného!!!!! Takže asi tak... byli jsme s manželem oba vykulení, já pak musela jít pod celkovou narkozu, takže to byl docela fofr. Ale vím jistě, že u druhého porodu si toto líbit nenechám. Dítě je pouze moje a manžela a MY za něho máme zodpovědnost a nikdo nám nebude bránit v tom, abychom ho měli u sebe ;-)
3 lidé považují za užitečné
Porovnání "s" a "bez"
"Bez"
První syn se narodil akutní sekcí pro nepostupující porod. Byla jsem v celkové anestezii, takže první kontakt proběhl asi hodinu a půl po porodu, kdy mi syna přivezli zabaleného v peřince, pomohli přiložit, kupodivu se podařilo, takto mi ho vozili v noci, následující den (i když to mi ho už nechávali i déle, ale stále jsem měla cévku a dreny, takže mi ho nechali třeba hodinku v posteli a zase si pro něj přišli) a následující noc a teprve další den ráno - tzn. asi 36 hodin po porodu - jsem ho měla již "nastálo" u sebe na pokoji. K dobru musím porodnici připsat, že jsem se skvěle rozkojila, sice 4. den, ale to beru po sekci jako dobré skóre, a s kojením objektivně vzato nebyl problém. Byla jsem ale ze všeho vyjevená, pomalu jsem se bála ho vyndat z postýlky, kde ležel na monitoru dechu, skoro jsem nespala, protože jsem neustále sledovala, jestli na mě monitor náležitě mrká, kojila jsem s pohledem na hodiny pinktlich dvacet minut z každého prsu... dneska se tomu hořce směju.
Doma, asi po týdnu, když syna přešlo to novorozenecké období, kdy jen spí nebo jí, byl hodně ukňouraný, špatně spal, nebyla jsem si jistá, jestli dobře jí, dokonce jsem si koncem šestinedělí půjčila na týden váhu a zapisovala si, kolik vypil, jak jsem byla zvyklá z porodnice. Byla jsem vyčerpaná, protože sekce je přece jen záhul na organismus, i když jsem se zotavovala nadstandardně dobře, a byla jsem s nervy v koncích z toho, že netuším, proč to moje dítě brečí. Po měsíci jsem už měla takové stavy, že jsem ho třeba jednou nechala brečet v postýlce a já brečela vedle na posteli. Jednou jsem ho taky vzala a doslova na něj v zoufalství zakřičela: "Já nevím, proč brečíš! Nevím, co chceš, prostě to nevím!!!" Chudáček se rozplakal ještě víc a já si nadávala, co jsem to za matku.
Částečně se to zlepšilo tím, že jsme čirou náhodou objevili, že mu lépe vyhovuje spát na bříšku - začal o hodně líp spát a já mohla načerpat víc sil. Přesto ale první měsíce spal výhradně ve své postýlce s monitorem dechu - když náhodou (to se stalo snad asi třikrát) přes den usnul u mě v posteli při kojení a já neměla sílu zkoušet ho přendávat a riskovat, že ho vzbudím, tak jsem ho chodila tiše pozorovat, jestli dýchá, to samé, když spal na zahradě v kočárku. V prvních dnech jsem několikrát při kojení v leže usnula s ním v posteli a byla jsem z toho tak vyděšená - že mu tím můžu ublížit, zalehnout ho a já nevím, co ještě - že jsem přestala kojit v leže v posteli a kojila jsem ho i v noci zásadně v sedě na křesle, abych měla jistotu, že u toho neusnu a položím ho po kojení zase bezpečně do jeho postýlky...
Syn byl na mě od začátku velmi fixovaný, nevydržel beze mě, ale nestačilo mu, že na mě vidí nebo že jsem vedle něj, musela jsem ho chovat anebo později alespoň nějak bavit, o nějaké samostatné hře nemohlo být dlouho ani řeči.
"S"
Dcera se narodila spontánním vaginálním a (v rámci možností, kdy jsem nabeton věděla, že chci rodit v porodnici - ostatně po sekci bych sotva byla adept na domácí porod, i kdybych o něj stála, jakože jsem nestála) i relativně přirozeným porodem. Ihned po narození jsem ji dostala na břicho. Pak mi ji vzali - nevím, ale tipuju tak na deset minut - zatímco mě šili, a to jsem ji nechtěla dát, ale pak jsem sama naznala, že jak jsem se u toho šití i přes lokální anestezii cukala, tak nevím, zda bych ji bezpečně udržela :-N - mezitím ji v té samé místnosti, dva metry ode mne a pod dohledem tatínka zvážili, na mou žádost neměřili, otřeli, zabalili do plenky a do přeřinky jak housku a vrátili. Já počkala, až vypadnou, cítila jsem se při tom jak malej uličník, a pak jsem si ji zas celou vybalila a připlácla na sebe. Po chvíli se přisála, já jsem si ji hladila, očuchávala a tulila a takto jsme strávily zbytek naší dvouhodinky na porodním boxu.
Už v porodnici jsem si ji často brala do postele, kojila jsem ji v leže a nezřídka jsme u toho usnuly obě dvě, čímž jsem si vysloužila několik napomenutí, několik doporučení, abych si přečetla řád, a údajně i zápis do karty, že jsem byla upozorněna na nebezpečí a přesto si to dělám po svém :-) Doma většinou usne ve své postýlce, protože dokud nejsem v posteli i já, měla bych strach, aby jí syn neublížil, ale když se v noci vzbudí (což se ale už poslední dobou moc často nestává), vezmu si ji na kojení do postele a dospíme to už spolu. Od jejího narození mám pocit, že tak nějak sama od sebe poznávám, proč pláče nebo kňourá - i když to dělá velmi zřídka. Když jsem si to poprvé uvědomila, byla to pro mě naprosto nová a fascinující zkušenost; páááni, já umím miminkovsky!
Krásně spí, umí samostatně usnout, když je nakrmená a ospalá, ačkoli jsem ji to nikdy záměrně neučila, natož pak nějakými drastickými metodami typu "nechat vyřvat". Teď v necelém půlroce je to veselé, usměvavé (nesrovnatelně více, než byl syn v tomtéž věku), optimistické a samostatné miminko, které se samozřejmě jako většina miminek moc rádo nosí a tulí s mámou, ale dokáže si i hezky vyhrát samo.
Tyto rozdíly mohou být samozřejmě zcela nebo částečně způsobeny povahou a vrozeným temperamentem obou dětí, nebo tím, že s druhým dítětem jsem již byla zkušenější matka (anebo také zčásti tím, že syn byl očkován od dvou měsíců a dcera zatím vůbec, ale to je jiné téma). Jsem ale přesvědčená, že i porod a okamžiky po něm měly na to svůj vliv a jsem moc šťastná, že aspoň napodruhé se mi podařilo tyto krásné chvíle prožít, jak kvůli dceři, tak i kvůli sobě samé, protože můj druhý porod patří k nejkrásnějším zážitkům v mém životě.
První syn se narodil akutní sekcí pro nepostupující porod. Byla jsem v celkové anestezii, takže první kontakt proběhl asi hodinu a půl po porodu, kdy mi syna přivezli zabaleného v peřince, pomohli přiložit, kupodivu se podařilo, takto mi ho vozili v noci, následující den (i když to mi ho už nechávali i déle, ale stále jsem měla cévku a dreny, takže mi ho nechali třeba hodinku v posteli a zase si pro něj přišli) a následující noc a teprve další den ráno - tzn. asi 36 hodin po porodu - jsem ho měla již "nastálo" u sebe na pokoji. K dobru musím porodnici připsat, že jsem se skvěle rozkojila, sice 4. den, ale to beru po sekci jako dobré skóre, a s kojením objektivně vzato nebyl problém. Byla jsem ale ze všeho vyjevená, pomalu jsem se bála ho vyndat z postýlky, kde ležel na monitoru dechu, skoro jsem nespala, protože jsem neustále sledovala, jestli na mě monitor náležitě mrká, kojila jsem s pohledem na hodiny pinktlich dvacet minut z každého prsu... dneska se tomu hořce směju.
Doma, asi po týdnu, když syna přešlo to novorozenecké období, kdy jen spí nebo jí, byl hodně ukňouraný, špatně spal, nebyla jsem si jistá, jestli dobře jí, dokonce jsem si koncem šestinedělí půjčila na týden váhu a zapisovala si, kolik vypil, jak jsem byla zvyklá z porodnice. Byla jsem vyčerpaná, protože sekce je přece jen záhul na organismus, i když jsem se zotavovala nadstandardně dobře, a byla jsem s nervy v koncích z toho, že netuším, proč to moje dítě brečí. Po měsíci jsem už měla takové stavy, že jsem ho třeba jednou nechala brečet v postýlce a já brečela vedle na posteli. Jednou jsem ho taky vzala a doslova na něj v zoufalství zakřičela: "Já nevím, proč brečíš! Nevím, co chceš, prostě to nevím!!!" Chudáček se rozplakal ještě víc a já si nadávala, co jsem to za matku.
Částečně se to zlepšilo tím, že jsme čirou náhodou objevili, že mu lépe vyhovuje spát na bříšku - začal o hodně líp spát a já mohla načerpat víc sil. Přesto ale první měsíce spal výhradně ve své postýlce s monitorem dechu - když náhodou (to se stalo snad asi třikrát) přes den usnul u mě v posteli při kojení a já neměla sílu zkoušet ho přendávat a riskovat, že ho vzbudím, tak jsem ho chodila tiše pozorovat, jestli dýchá, to samé, když spal na zahradě v kočárku. V prvních dnech jsem několikrát při kojení v leže usnula s ním v posteli a byla jsem z toho tak vyděšená - že mu tím můžu ublížit, zalehnout ho a já nevím, co ještě - že jsem přestala kojit v leže v posteli a kojila jsem ho i v noci zásadně v sedě na křesle, abych měla jistotu, že u toho neusnu a položím ho po kojení zase bezpečně do jeho postýlky...
Syn byl na mě od začátku velmi fixovaný, nevydržel beze mě, ale nestačilo mu, že na mě vidí nebo že jsem vedle něj, musela jsem ho chovat anebo později alespoň nějak bavit, o nějaké samostatné hře nemohlo být dlouho ani řeči.
"S"
Dcera se narodila spontánním vaginálním a (v rámci možností, kdy jsem nabeton věděla, že chci rodit v porodnici - ostatně po sekci bych sotva byla adept na domácí porod, i kdybych o něj stála, jakože jsem nestála) i relativně přirozeným porodem. Ihned po narození jsem ji dostala na břicho. Pak mi ji vzali - nevím, ale tipuju tak na deset minut - zatímco mě šili, a to jsem ji nechtěla dát, ale pak jsem sama naznala, že jak jsem se u toho šití i přes lokální anestezii cukala, tak nevím, zda bych ji bezpečně udržela :-N - mezitím ji v té samé místnosti, dva metry ode mne a pod dohledem tatínka zvážili, na mou žádost neměřili, otřeli, zabalili do plenky a do přeřinky jak housku a vrátili. Já počkala, až vypadnou, cítila jsem se při tom jak malej uličník, a pak jsem si ji zas celou vybalila a připlácla na sebe. Po chvíli se přisála, já jsem si ji hladila, očuchávala a tulila a takto jsme strávily zbytek naší dvouhodinky na porodním boxu.
Už v porodnici jsem si ji často brala do postele, kojila jsem ji v leže a nezřídka jsme u toho usnuly obě dvě, čímž jsem si vysloužila několik napomenutí, několik doporučení, abych si přečetla řád, a údajně i zápis do karty, že jsem byla upozorněna na nebezpečí a přesto si to dělám po svém :-) Doma většinou usne ve své postýlce, protože dokud nejsem v posteli i já, měla bych strach, aby jí syn neublížil, ale když se v noci vzbudí (což se ale už poslední dobou moc často nestává), vezmu si ji na kojení do postele a dospíme to už spolu. Od jejího narození mám pocit, že tak nějak sama od sebe poznávám, proč pláče nebo kňourá - i když to dělá velmi zřídka. Když jsem si to poprvé uvědomila, byla to pro mě naprosto nová a fascinující zkušenost; páááni, já umím miminkovsky!
Krásně spí, umí samostatně usnout, když je nakrmená a ospalá, ačkoli jsem ji to nikdy záměrně neučila, natož pak nějakými drastickými metodami typu "nechat vyřvat". Teď v necelém půlroce je to veselé, usměvavé (nesrovnatelně více, než byl syn v tomtéž věku), optimistické a samostatné miminko, které se samozřejmě jako většina miminek moc rádo nosí a tulí s mámou, ale dokáže si i hezky vyhrát samo.
Tyto rozdíly mohou být samozřejmě zcela nebo částečně způsobeny povahou a vrozeným temperamentem obou dětí, nebo tím, že s druhým dítětem jsem již byla zkušenější matka (anebo také zčásti tím, že syn byl očkován od dvou měsíců a dcera zatím vůbec, ale to je jiné téma). Jsem ale přesvědčená, že i porod a okamžiky po něm měly na to svůj vliv a jsem moc šťastná, že aspoň napodruhé se mi podařilo tyto krásné chvíle prožít, jak kvůli dceři, tak i kvůli sobě samé, protože můj druhý porod patří k nejkrásnějším zážitkům v mém životě.
4 lidé považují za užitečné
80 km daleko za bondingem
První dítě jsem rodila v klasické baby friendly nemocnici a žádný extra bonding neproběhl. Tehdy jsem si myslela, že všechno proběhlo tak, jak mělo a nemohlo to proběhnout lépe. Porod byl snadný, a ani jsem se nenadála a náš první syn mi ležel na bříšku..bohužel jen asi 30 vteřin a pak ho něčí ruce odnášely pryč..matně si vzpomínám, že moje ruce se automaticky natahovaly za mým děťátkem..syn se mi vrátil náležité otřený a zabalený a byl uložen do bezpečného boxu s monitorem dechu..a já na něj viděla...ó, já jsem byla šťastná..natahovala jsem k němu ruku a dotýkala se plexi..a to po celou dobu porodu placenty a šití...pak mě přemístili a přinesli našeho zabaleného syna a přiložili k mé bradavce, ten ji olízl..nepřisál se..a pak ho zase odnesli...hm. No, tenkrát jsem si myslela, že všechno proběhlo v pořádku a že to prostě nemá ani jinak probíhat...PS: kojení se nevyvedlo, tři měsíce jsem lítala s odsávačkou a stříkačkou..ale nešlo to.
Pár týdnů před porodem druhého dítěte se mně najednou zmocnil silný pocit, že tentokrát chci rodit jinak a že rozhodě nechci přemlouvat a přesvědčovat nemocniční personál, že mi mé dítě mají nechat na mém břiše a nemají jej odnášet...Dokonce jsem začala i zvažovat domácí porod..A osud tomu chtěl, že jsem se dostala na přednášku paní psycholožky Michaely Mrowetz (autorky knížky Bonding - porodní radost) a najednou jsem věděla, že to je to ono, co chci ...a na přednášce byly tři sestřičky z Krnovské porodnice a povídaly o bondingu tak nadšeně, že jsem měla jasno - jestli to jen trošku stihnem, jedem rodit do Krnova...
A jeli jsme a stihli jsem to a bonding byl:o) Ten pocit, kdy po celkem náročném porodu 4,5 kilové holčičky vám dají toho mrňouska na bříško, je nepopsatelný. Je to absolutní štěstí moci si vychutnat to malé tělíčko na vlastním bříšku, cítit její teplo a první pohyby, kontakt kůže s kůží. Vnímat každý její jemný pohyb a pomalé posouvání směrem k bradavce. Dvě hodiny zůstala naše holčička na bříšku. Pak jsem svolila, aby ji odnesli zvážit, manžel si ji odnesl a pak ji přinesl hned k nám na pokoj a už s námi spala v posteli.
Pár týdnů před porodem druhého dítěte se mně najednou zmocnil silný pocit, že tentokrát chci rodit jinak a že rozhodě nechci přemlouvat a přesvědčovat nemocniční personál, že mi mé dítě mají nechat na mém břiše a nemají jej odnášet...Dokonce jsem začala i zvažovat domácí porod..A osud tomu chtěl, že jsem se dostala na přednášku paní psycholožky Michaely Mrowetz (autorky knížky Bonding - porodní radost) a najednou jsem věděla, že to je to ono, co chci ...a na přednášce byly tři sestřičky z Krnovské porodnice a povídaly o bondingu tak nadšeně, že jsem měla jasno - jestli to jen trošku stihnem, jedem rodit do Krnova...
A jeli jsme a stihli jsem to a bonding byl:o) Ten pocit, kdy po celkem náročném porodu 4,5 kilové holčičky vám dají toho mrňouska na bříško, je nepopsatelný. Je to absolutní štěstí moci si vychutnat to malé tělíčko na vlastním bříšku, cítit její teplo a první pohyby, kontakt kůže s kůží. Vnímat každý její jemný pohyb a pomalé posouvání směrem k bradavce. Dvě hodiny zůstala naše holčička na bříšku. Pak jsem svolila, aby ji odnesli zvážit, manžel si ji odnesl a pak ji přinesl hned k nám na pokoj a už s námi spala v posteli.
4 lidé považují za užitečné
První kontakt po císařském řezu
Bohužel mi nebylo dopřáno rodit spontánně, oba kluci se narodili císařským řezem. Naštěstí v epidurální anestezii, takže jsem je mohla oba na chvíli vidět. Prvního syna mi přiložili plačícího před obličej, najednou přestal plakat a hluboce se mi díval do očí. Naprosto magický okamžik, nádhera. Nikdy na to nezapomenu, jak jsme se na sebe dívali - tomu se asi říká láska na první pohled. Jsme ráda alespoň za toto, myslím, že v dobách minulých by si o tom mohli maminky nechat zdát.
5 lidí považuje za užitečné
Bonding
Bonding je ta nejúžasnější věc na světě. Každá žena by si touto přirozenou zkušeností měla projít. Už v půce těhotenství, se mi dostala do ruky knížka Bonding - porodní radost a já hned věděla bez čeho se u porodu neobejdu. Ano, představa měkkého teplého a čerstvého miminka, potažmo mého vlastního miminka, na mém těle mě uchvátila. Tuto představu jsem zanesla i do porodního plánu. Manžela bonding nadchl hned také a moc chtěl být jeho součástí.
Pár sekund poté co se malá narodila, mi ji položily na břicho, manžel ji přikryl bambusovou plenkou, nandal čepičku a ponožtičky, já ji přodržovala a nechala ji odpočívat. Přidržovala jsem to jejímalé tělíčko a lehce nadzvedávala plenku aby se mohla pohybovat a "dojít" si pro první "mlíčko" a ochutnání své maminky. Když poprvé poskočila směrem k mému poprsí (ano rodila jsem nahá) byl to nepopsatelný okamžim a zážiitek. Něco neuvěřitelného. A opakovalo se to ještě několikrát. Přibližně za půl hodinky doskákala naše malá skokanka až prsům a poprvé zvedla hlavvinku a koukala na mě a já na ni. Potom se pomalu rozhlédla a vybrala si prso a k tomu se nasměrovala. Tady jsem ji trochu pomohla, prootože mé prso bylo jaksi větší než její hlava, a ona se poprvé přisála a sála a sála sála. Během této doby jsem porodila placentu a lékař mě zašil (upozorňuji, že bez lokální anestezie, přesto hormony zapracovaly a zvládla jsem to).
Po hodina a půl jsem byla zmožena a jala jsem se omdlévat. Manžel se bohužel k bondingu v porodnici nedostal, odešel s malou a sestrou malou omýt a obléci a já jsem definitivně omdlela. Ještě ten samý den, cca tři hodiny poté, jsem se probrala a ihned si malou vyžádala na pokoj a od té doby byla více méně se mnou. Manžel dojel po obědě a hned si malou vzal, přebalil a choval a hladil. S bondingem jsme pokračovali i doma a plynule přešli do kontaktního rodičovství.
Jediné co bych změnnila je, aby byl mažel "obondingován" a mohl si to čerstvé miminko položit na svou nahou hruď a také se s ním očuchat a sžít.
Pár sekund poté co se malá narodila, mi ji položily na břicho, manžel ji přikryl bambusovou plenkou, nandal čepičku a ponožtičky, já ji přodržovala a nechala ji odpočívat. Přidržovala jsem to jejímalé tělíčko a lehce nadzvedávala plenku aby se mohla pohybovat a "dojít" si pro první "mlíčko" a ochutnání své maminky. Když poprvé poskočila směrem k mému poprsí (ano rodila jsem nahá) byl to nepopsatelný okamžim a zážiitek. Něco neuvěřitelného. A opakovalo se to ještě několikrát. Přibližně za půl hodinky doskákala naše malá skokanka až prsům a poprvé zvedla hlavvinku a koukala na mě a já na ni. Potom se pomalu rozhlédla a vybrala si prso a k tomu se nasměrovala. Tady jsem ji trochu pomohla, prootože mé prso bylo jaksi větší než její hlava, a ona se poprvé přisála a sála a sála sála. Během této doby jsem porodila placentu a lékař mě zašil (upozorňuji, že bez lokální anestezie, přesto hormony zapracovaly a zvládla jsem to).
Po hodina a půl jsem byla zmožena a jala jsem se omdlévat. Manžel se bohužel k bondingu v porodnici nedostal, odešel s malou a sestrou malou omýt a obléci a já jsem definitivně omdlela. Ještě ten samý den, cca tři hodiny poté, jsem se probrala a ihned si malou vyžádala na pokoj a od té doby byla více méně se mnou. Manžel dojel po obědě a hned si malou vzal, přebalil a choval a hladil. S bondingem jsme pokračovali i doma a plynule přešli do kontaktního rodičovství.
Jediné co bych změnnila je, aby byl mažel "obondingován" a mohl si to čerstvé miminko položit na svou nahou hruď a také se s ním očuchat a sžít.
15 lidí považuje za užitečné
