Když se z nás stanou rodiče, musíme kromě svých vlastních zubů začít řešit i ty našich drahých potomků. Pokud už jste “pokročilý rodič”, víte o tom své. Začíná to problémy spojenými s jejich prořezáváním a končí to péčí o ně. Děti nám to mnohdy navíc komplikují svojí neochotou k zubní hygieně. V tomhle případě ale ustoupit nemůžeme a musíme to nějak zvládnout. Jde tu přece o jejich zdraví a také o krásný úsměv.

Všichni zajisté chápeme, že je nutné chodit s dětmi k zubnímu lékaři. Ale kdy je ta správná doba? Jak často by měly malé děti navštěvovat zubní ordinaci? A jak správně o jejich zoubky pečovat? Odpovědi na tyto i mnohé další otázky se dozvíte v následujících řádcích.

Kdy by mělo dítě poprvé navštívit zubaře?

Odpověď na tuto otázku je poměrně jednoduchá a téměř všichni zubní lékaři se v odpovědích vzácně shodují. Nejvhodnější dobou k první návštěvě dítěte v zubní ordinaci je doba kolem proříznutí prvního zoubku. Tím zpravidla bývá spodní řezák a u většiny dětí se první zoubek objeví v rozmezí od 6. do 12. měsíce věku, ale samozřejmě to může být i dříve, či později.

První návštěva u zubaře je velice zásadní jak pro dítě, tak pro jeho rodiče. Pro dítě je ohromně důležité zavítat do ordinace zubního lékaře jen tak, aniž by ho trápil nějaký problém a nehrozilo, že si tuto událost spojí s jakoukoliv bolestí. První návštěva by tedy opravdu měla být jen seznamovací - dítě se podívá, jak to v ordinaci vypadá, okoukne lékaře, sestřičku, povozí se v křesle a ideálně si nechá od zubaře kouknout do pusinky.

Lékař si poznamená, které zoubky má už dítě venku, a je hotovo. To nezní nijak hrozně, že? Takové dítě pak nebude mít nejmenší strach, až do ordinace půjde příště znovu.

"Problém s koupí dobře padnoucí a zároveň ňadrům lichotící podprsenky jsem měla od těch dob, co jsem začala nějakou potřebovat. Přestože mi moje maminka při výběru těch prvních kousků byla velkou oporou, nákup nového spodního prádla nebo plavek byl vždy útrpnou odysseiou. Na jejím konci se sice skvěl v nákupním košíku jakýsi výsledek, každopádně jsem nebyla spokojená ani já (podprsenka by nemusela tu tlačit, tu odstávat a dělat taková divná prsa), ani maminka (nemusela by být tak drahá, vybraná až v pátém obchodě a dcera by se za ty peníze nemusela tvářit tak kysele)."

"V dospělosti, už bez podpory maminky, býval scénář dost podobný. Korunu tomu v mém případě nasadily e-shopy, které sice nabídly ten zaručený kalkulátor, který mi vyplivl údajně ideální velikost, ale už neporadil, jaký střih si vybrat, aby prsa z podprsenky při předklonu nevypadávala a košíčky se tak divně nekrabatily.

Z martyria neustále špatných výběrů, vracení zboží v zákonné lhůtě (v tom lepším případě) a nošení nepadnoucí podprsenky (v tom horším), mě v době příprav na příchod našeho prvního potomka vysvobodila, do té doby pro mne zcela neznámá, instituce "podprsenka na míru - poradíme, vybereme". Nevýhodu vyšší pořizovací ceny vzápětí převálcoval fakt, že jsem za minimum (navíc příjemně stráveného) času získala krásnou, kvalitní a padnoucí podprsenku, která nevídaně podržela nejen zvětšující se prsa, ale i snižující se sebevědomí."

Je vůbec možné ještě před porodem zjistit, zda drahý kousek speciálního mateřského prádla nebude po porodu ležet ladem na dně šuplíku? Zde nejvíce pomůžou (jako v mnoha jiných případech) zkušenosti sdílných maminek.

Jak to měla Eva       

"Když jsem celou tuhle anabázi vyprávěla svojí kamarádce Evě s dotazem, kde ona kupuje kojicí podprsenky a kam chodí na kojicí blůzy a tuniky, do jejichž důmyslně řešených výstřihů jsem se hned zamilovala stejně tak jako do onoho geniálního detailu kojicích podprsenek - do odklápěcích košíčků zaručujících diskrétní kojení kdykoliv a kdekoliv -  dívala se na mne jak na právě přistávající stádo marťanů: 'Kojicí tuniku? Kojicí podprsenku? Na co prosím tě vyhazovat takový peníze? Normální podprdu jsem vyměnila za tu sportovní. Vyhrneš tričko, shrneš podprsenku a kojíš.' Měla zrovna na ruce svoje několikaměsíční miminko a tak jsem byla rovnou obdařena praktickou ukázkou. Musela jsem uznat, nevypadalo to vůbec špatně. Dítě přikládala k prsu tak zručně, že i bez kojicích vymožeností nebylo vidět nic z toho, co má i při kojení zůstat "skryto". 

Aby Nikča měla parťáka sobě věkově blízkého, rozhodli jsme se rozšířit naše potomstvo. Bohužel to už nešlo tak snadno jak zamlada 🙂, ale nakonec se zadařilo a já den po svých 36 narozeninách zjistila, že jsem těhotná. Začala jsem se těšit na únorové miminko i když přípravy jsem skoro neřešila... Přece jen čtvrté dítě to už máte doma skoro vše 🙂. Rozhodli jsme se, teda já,že miminko bude překvapení a pohlaví zjistíme až co se vyklube 🙂. Jen jsem si koupila Aniball, balonek od Epina bohužel praskl no kupovala jsme ho před 11 lety tak už měl nárok :D. Přemýšlela jsem o kurzu hypnoporodu,ale zůstalo jen u přemýšlení...Rozhodla jsem se, že tentokrát to bolet prostě nebude, taky jsem chtěla,aby se prcek narodil 19.2. no termin si vybrala jiný 🙂... Byl konec února a stále nic, klasika...otevřená na prst,ale čípek dlouhý vše měkké, jen to čeká na ten poslední impuls a že jsem se snažila jak to šlo,tak ven se mimču nechtělo...řekla jsme si, že se teda kouknu na nějaké videa o tom bezbolestném porodu...meditace či co, jedno na youtube cca 8 min bylo tam moře, vlny atd. zvládla jsem minutu a řekla si ,že na to asi nejsem ta nejlepší povaha 🙂 pak tam byla nějaká přednáška na asi hodinu a půl, tak tu jsem tak nějak zvládla, i když jsem ji poslouchala na půl ucha a poslední kousek až v den porodu... né že bych se s paní zcela ztotožňovala ve všem,ale prostě základ co jsem si z toho vzala "uvolni se není to bolest je to kontrakce". Den D nastal 3.3. taky moc pěkný datum a samozřejmě se nic nedělo, bylo krásně, tak jsme byli všichni na zahradě a já s manželem tahala nějaké šutry ze skalky a dělala nějaké drobnosti co mé monstrozní tělo dovolilo 🙂,břicho mi tvrdlo občas už nekolik týdnu, takže mě to nijak nezneklidňovalo. Ve 13 mi volala mamka, kdy už se jí narodí vnouče, že se ji líbi tohle datum, tak jsem oznámila, že se stále nic neděje, zakončila to tím, že do půlnoci je ještě čas 🙂...Pak mi přišlo že tvrdnutí už opravdu má takový ten trochu jiný ráz,ale žádná pravidelnost či intenzita to nebyla. Ve tři hodiny jsme šla na záchod a zjistila, že hlenová zátka odchází, tak jsem to šla oznámit drahému, že by to přece jen mohlo být dnes. Nela chtěla udělat domácí lesk na pusu, tak jsem se ještě pustila do paplání. Pověsit prádlo už jsem,ale nestihla, když jsem si stoupla k pračce ozvalo se známé lup a já měla mokré tepláky. Hlavou mi proběhlo "tak teď to začne bolet a začne šrumec a hned druhý hlásek volal ne nebude, tentokrát ne" 🙂. Zavolala jsem na chlapa, že to opravdu bude dnes, že mi praskla voda, to bylo pět hodin, tak jsme zavolali švagrovce kvůli hlídání,ale jelikož se v podstatě nic nedělo tak nebyl ani spěch 🙂, zašla jsem si do sprchy převlékla se ( dokonce hodila i nějaké šminky na obličej 🙂. Občas přišla nějaká kontrakce,ale moc pravidelně ani rychle za sebou to nebylo, když přišla zavřela jsem oči a snažila se uvolnit, dýchat klidně a prostě se uvolnit. Manžel udělal holkám ještě večeři, přijelo hlídání a my se vydali na cestu do porodnice to bylo chvíli po šesté. Protože cesta je dobrej tankodrom, sedla jsme si dozadu. Cesta tam trvá necelou čtvrthodinu a za tu dobu jsem měla asi tři kontrakce, které jsem opět tak nějak hluboce prodýchala ala chci se uvolnit, fakt to nebolelo 🙂... no u porodnice jsem se musela dvakrát zastavit a prodýchat,ale stale jsem se u toho usmívala. Příjem, vstupní kontrola otevřená na 2 cm, mimčo ještě nahoře,v hlavě aaa to bude na dlouho,ale projistotu jsme upozornila, že rodím rychle 🙂, v plánu jsme měla odmítnout klystýr i neustálý monitor během porodu. Bylo půl sedmé, dali mě na monitor,aby věděli jak to se mnou teda vypadá, že odtíká plodovka bylo docela vidět 🙂...stále úsměv na tváří při kontrakci zavřené oči a snaha se uvolnit, chlap mi řekl, že při tom vydávám zvuky skoro jak při sexu, tak jsme mu odvětila, že se to tak snažím vnímat, orgasmus je přece taky kontrakce 🙂... blížila se sedmá hodina a mě už to půlhodinové ležení na nepohodlném lehátku bylo fakt nepříjemné, tak šel manžel hledat sestru, jestli by jsme už mohli na pokoj. Přišla PA, že jsem mohla změnit polohu a že pak při porodu to bude i vhodné, hlavou mi běžely sprostá slůvka, proč mi nikdo neřekl, že z toho můžu slézt. po cestě jsem to vzala ještě na záchod, pak na porodním lehátku mě vyšetřil ještě doktor, že už jsem na 5-6 cm, hurááá než jsem na lehátko vlezla, tak mi spadla ta jejich plínka a začla se pode mnou dělat kaluž plodovky a mně se v hlavě honilo doufám, že si nemyslí, že jsem se počůrala a omlouvala jsem se, že za to fakt nemůžu, že to tak valí, holt malá tam měla aquapark 🙂. PA ať jdu do sprchy že mi bude líp, jim se to řekne, když mně se už fakt blbě chodilo, musela jsem se víc soustředit abych tam přece nepustila tu bolest 🙂... tak jsem vlezla do koupelny kontrakce, opřu se o umyvadlo dýchám, PA na mě běžte do sprchy, chlap tak už se vysleč a běž do sprchy, já "jdi do prdele" 🙂, no co už mě moc rušili, dalši krok opření o záchod další kontrakce, v mezi čase mi drahý pomohl sundat halenu. další krok jsem ve sprše na všech čtyřech hurááá pouštím sprchu kontrakce šplíchám na břicho zádá, PA volá až budete citít tlak na konečník volejte. Jen co to do řekla kříčím, že tlak je a tlačím, to ona nééé a rychle za mnou, že to určitě ještě jako ne, když ke mně zaklekla tak zjistila, že už teda fakt rodím, a hned že půjdeme na lehátko, to jsem teda rozhodně odmítla, že já už neudělám ani krok 🙂 zkusila mě přesvědčit ještě jednou, ale marně, tak volala na druhou at ji tam něco hodí, to už jsme vnímala jen v oparu, zvedla jsem hlavu v té malé koupelně jsme byli 4 a ve dveřích ještě nakukoval doktor ( no asi by mi bylo jedno kdyby tam byl kdokoliv) PA, řekla, že může odcházet stolice blik v hlavě přece si prcka nepo... a rychle sprchu na záda a zadek 🙂 a dalši kontrakce a už citím jak se hlavička dere ven další a je venku celé těličko a už mi ji PA podává je to holčička je nádherná teploučka a moje a víte co vono to fakt ani nebolelo, nebo jsem to ve chvíli co jsem ji měla v náručí zapomněla :D, pomohli mi sednout si na stoličku ajá tam ve sprše objímala to svoje čtvrté štěstíčko, neskutečně dojatá a šťastna, zvládly jsme to obě v pořádku, ten pocit radosti...  po pěti minutách konečně přesun na porodnické lůžko obě nahulate přitisknute k sobě stále spojené pupečníkem už zas úsměv od ucha k uchu. A jak se teda bude malá jmenovat, no tak asi jak chtěly dcery Natálka 🙂, tak vítej do života sluníčko naše. Je to úžasné mít velkou rodinu a když vidím jak se k ní má Niky a jak ji mají rády i ty starší, bože chraň od hříšných myšlenek,ale šla bych klidně i do čísla pět :D  

V dospělosti může mít prodělání planých neštovic, ostatně jako všech dětských nemocí, mnohem těžší průběh. Ideální je se pokusit nákaze zcela vyhnout. Pokud jste ale nyní máma, riziko, že se neštovicemi nakazíte od svých dětí nebo i během vyzvedávání dětí ze školky, je velké. Jak si s virem neštovic poradit, na co si dát pozor a jak se co nejefektivněji vyléčit, vám poradíme v následujícím článku.

Pokud se tedy neštovicemi nakazíte od svých dětí nebo návštěvou školky, určitě je nepodceňujte. Kromě toho, že zůstanete doma, abyste nenakazila další, dodržujte klid na lůžku, který by měl doprovázet léčbu všech virových onemocnění. V tom, jak závažný průběh budou vaše neštovice mít, hraje největší roli síla vašeho imunitního systému.

Jaká jsou rizika planých neštovic v dospělosti?

Děti si nákazou neštovicemi poradí většinou velmi dobře. Kromě pupínků a zvýšené teploty je jim obvykle dobře a za pár dní o neštovicích nikdo neví. U dospělých je bohužel rizik mnohem více. Těžší průběh nemoci může eskalovat například v pneumonii (zápal plic), meningitidu (zánět mozkových blan) či encefalitidu (zánět mozku). U některých dospělých pak neštovice mohou vyústit v záněty kloubů, srdce, ledvin, varlat, jater či duhovky.

Po odeznění vir navíc zůstává v těle a usidluje se v nervové tkání míšních nervů. To doprovází únava, vyčerpání, tělesná i psychická slabost. Následně vir neštovic putuje podél nervových drah, aby se projevil na vyčerpaném těle znovu, a to v podobě bolestivého pásového oparu, který je sám o sobě navíc dále nakažlivý.

Ovšem právě klid na lůžku, odpočinek a léčba jsou zásadním doporučením k tomu, abyste si nezpůsobila závažnější onemocnění. Buďte proto rozumná, vyhlaste v rodině závažný stav, poproste o pomoc s péčí o děti a chodem domácnosti a dopřejte si klid, dokud se poslední pupínek neštovic nezahojí.

Krásný večer milé soutěžící (a náhodní čtenáři 🌹 ) !

Je to tady - jak jsem slíbila. Už jsem téměř nedoufala, že se dnes dočkáte, ale anooo, bude vyhlášení. Jelikož článek píšu postupně, tak jsem ještě stále, v tuto chvíli, u těchto písmenek, jak je tu čtete...Napjatá jak struna🙂 Poslaly jste totiž neuvěřitelnou nálož krásných fotek vašich unavených broučků, někteří opravdu pobavili, jiní dojali - ale každý jsem snad několikrát obhlídla.

Moc vám tímto děkuju za zapojení se, za milá slova a za sdílení těchto krásných okamžiků i s ostatními :-*

Tak a teď už jdeme na to.

Soutěže se vás zúčastnilo krásných rovných 60! Jako obvykle, výherkyni vylosuje generátor náhodných čísel ze stránek https://www.itnetwork.cz/javascript-online-generator-nahodnych-random-cisel-se-zvolitelnym-rozsahem

A kdo že to je?!  Číslo 57, neboli @annacee !! Výherkyni moc gratuluju :-* (brzy budu psát zprávu ohledně doručení atd.)

Pokud očekáváte narození svého miminka v jarních měsících, možná vás trápí, jakou výbavičku si pořídit, abyste vzhledem k tomuto proměnlivému ročnímu období byla připravená na všechno.

Z pohledu přírody je narození miminka v jarním období nejlepší načasování. Většina mláďat ve volné přírodě se rodí na jaře - nastávající maminky měly přes zimu dostatek času na odpočinek, jejich potomci se narodí do relativního tepla a až překonají nejkritičtější období bezprostředně po narození, počasí i potrava bude v nejideálnějším bodě.

Dnes máme topení, mnoho skvělých materiálů, které dokáží udržet teplo i odpuzovat vodu. Abyste zajistili co nejkomfortnější novorozenecké období vašeho děťátka, stačí se jen zorientovat a připravit.

Pokročilé těhotenství na konci zimy může být těžké

Velkou nevýhodou porodu na jaře může být nutnost nakupování těhotenského oblečení. Zatímco v létě si těhotné žen vystačí s několika šatami a pantoflemi, maminky, které mají termín porodu na jaře, obvykle musí investovat do zimních a jarních kabátů a pohodlných bot.

Na druhou stranu můžete toto oblečení využít i krátce po porodu, než venku vypukne pravé teplo. Všechno oblečení pak můžete prodat třeba na bazárku Modrého koníka a koupit si za utržené peníze věci, které budete potřebovat, až se oteplí a vaše bříško se zatáhne.

Jestliže jste se celou zimu musela složitě svlékat a oblékat do několika vrstev, navíc s obřím břichem, odměnou vám může být, že příchod vašeho miminka bude doprovázet zlepšení počasí a vy po jeho narození nebudete muset oblékat drobečka do teplých vrstev.

Výbava pro miminko s ohledem na počasí

Věc, která vás bude zřejmě trápit nejvíce, je nakoupení výbavy pro miminko. Jaro je období, kdy je počasí těžko předvídatelné. V dubnu se za normální dá považovat teplota kolem deseti stupňů, ale možné je, že na jeho konci bude i kolem pětadvaceti.

Zatímco například Britové jsou na tyto výkyvy tak zvyklí, že jejich šatník obsahuje několikero univerzálního oblečení pro celou rodinu, u nás je adaptace na počasí vždy tak trochu složitá. I pokud je termín narození vašeho miminka například na konci dubna, počítat je lepší se vším. Překvapit váš může déšť, vítr, mrazíky, ale i velké teplo.

Jaro - období, kdy se příroda probouzí po dlouhé zimě, začíná se zelenat a kvést, vylézá první hmyz a objevují se první včelky. Pomalu odkládáte teplé svršky, děláte jarní úklid a tak nějak všeobecně se připravujete na krásné a teplé dny, které jsou za rohem. Využijte začátek tohoto období a udělejte si takový malý jarní úklid i ve svém organismu.

Ač to tak může vypadat, jarní očista organismu není žádný nový trend, ale vychází z tradičního chování našich předků v období před Velikonocemi. Prakticky od začátku března, až do pátku připadajícího na 9 dní před Velikonocemi bylo pro naše předky ve znamení půstu.

Myšlenka očištění

Cílem půstu v jeho původní podobě bylo vstoupit do jara jako dobrý křesťan. Kromě úpravy jídelníčku, kdy se nejedlo maso, živočišné produkty a bylo povoleno pouze jedno velké jídlo denně zahrnovalo toto období také dobré skutky, modlitby a duchovní očistu. My se dnes zaměříme zejména na očistu spojenou s jídelníčkem.

Zároveň je dobré říci, že při jarní očistě nejde v žádném případě o to zhubnout. To je důležité si uvědomit, protože radikální změna stravování je v tomto případě krátkodobá. Kila, která třeba půjdou dolů znovu rychle naberete při navrácení k normálnímu způsobu stravování.

Cest, které si k jarní očistě můžete vybrat existuje několik. Od úplného několikadenního hladovění až po úpravu jídelníčku, která nakonec může znamenat váš posun ke zdravé stravě obecně. Výživoví poradci se však v naprosté většině případů shodují na tom, že úplným hladověním si můžete spíše uškodit, než pomoci. Zejména v okamžiku, kdy na podobný přístup nejste zvyklé. Spíš než jeden den pouze o vodě se zkuste zamyslet nad několikadenní variantou, kdy budete postupně ubírat ze stravy, až si nakonec dáte právě třeba jeden den pouze s pitným režimem a následně se budete znovu postupně vracet do normálního režimu.

... přesněji řečeno po tranzitorní ischemické atace... 

"Tranzitorní ischemická ataka (TIA) je definována jako rychle rozvinuté klinické známky ložiskového mozkového postižení nebo poruchy monokulárního vizu, které typicky trvají méně než 1 hodinu, maximálně však 24 hodin... ...Jediným kritériem odlišení TIA od mozkového infarktu je délka trvání neurologického postižení." (zdroj viz konec textu)

Dne 28.3.2018 (37+4) jsem šla v pozdních odpoledních hodinách na ozvy a prohlídku do olomouckého G-Centra. Cestou tam se mi ale stala do té doby nevídaná věc. Najednou z ničeho nic jsem v zorném poli viděla šikmý rozmazaný pruh... Trochu mě to vyděsilo, ale říkala jsem si, že mi asi něco spadlo do oka a že jen blbě vidím. Promnula jsem si oči, jednou dvakrát, třikrát a ten "pruh" tam pořád byl... tak to už jsem začínala být nervozní a dalších 10 min než jsem přišla do Géčka jsem se postupně začala smiřovat s myšlenkou, že mi to tak zůstane... k tomu mě začala bolet hlava... přišla jsem na ozvy a po 20 minutách ten šílený "pruh" začínal slábnout a vypadalo to, že se vše vrací zase do normálu... po ozvách jsem šla do ordinace... tam se mě doktorka ptala jak se mi daří a dodnes si pamatuju, že jsem váhala, jestli "pruh" vůbec zmiňovat. Nakonec jsem se přiznala a to ji dost zneklidnilo... už psala papír pro pohotovost, když najednou přišel další neobvyklý jev... zničeho nic mi začala brnět pravá ruka (od zápěstí ke konečkům prstů), okamžitě jsem jí to řekla a přidalo se i to, že ruku jsem pořádně necítila.. po třech minutách tento jev přešl do pravé nohy... a po dalších asi dvou minutách do pravé části obličeje (rtů)... (doplnění: v době kdy jsem byla v ordinaci a doktorka se me něco ptala, jsem nebyla schopna se poradně vyjádřit slovy... ) udělalo se mi na omdlení a nevěděla jsem, co bude dál... celá tato akce trvala cca 7 minut... doktorka přizvala dalšího doktora na konzultaci a oba se shodli, že musím okamžitě do FNOL na pohotovost...

Na pohotovosti jsem zopakovala, co se mi stalo... doktor ihned diagnostikuje TIA a navíc naměřil vysoký tlak 168/to druhé číslo si už nepamatuju...  (preeklampsie se nepotvrdila) Ale jsem v 38. týdnu, takže co teď? EEG i lumbální punkce vyloučené... jedině magnetická rezonance (MRI) a pak uvidíme, každopádně hospitalizaci se nevyhnu... MRI nepotvrdilo ložisko na mozku, ale riziko stále je... doporučují vyvolat porod... odeslána na GYN-POR... příjem někdy v noci 29.3.2018

Ten den ráno konzultace se specialistou... doporučuje vyvolat porod... mně je na omdlení, protože si představuju zase ty tablety, kterýma mě dopovali u prvního porodu a vůbec to nefungovalo... rozhoduju se jestli zůstat a nebo odjet jinam (v OL jsem původně nechtěla rodit, protože moje sestra je PA v jiné nemocnici a tam už jsem se těšila na porod ve vaně a aromalampu, hudbu atd...)... hned ji volám a vvysvětluju situaci... a zklamaná se dozvídám, že s takovou diagnozou mám zůstat, kde jsem a poslouchat, co radí oni... že v jejich okresní nemocnici (a dle mého "dream porodního plánu" už stejně rodit nebudu...) by mě možna stejně "nevzali" a doporučili převézt do krajské... se znepokojením a obavami jdu vyslechnout jimi navrhované varianty... 

Nakonec se smiřuju s variantou vyvolávaného porodu ve FNOL. Směna se vyměnila a MUDr. Jančeková a MUDr. Marek, kteří navrhují postup na mě působí pozitivně a lidsky (jen díky nim jsem tam rodila a nakonec byla moc, moc spokojená!)... navíc navrhli vyvolat porod tzv. Cookovým katetrem (balónková metoda)... a řeknu vám, bylo to super! 

Povinný rok ve školce před nástupem do školy má naučit děti socializaci s ostatními vrstevníky a nastavit tak rovné startovací podmínky pro všechny. Co všechno by umělo dítě umět, znát a ovládat před nástupem do mateřské školky?

Co si vybavíte, když se řekne mateřská školka? Pravidelné svačinky, vycházky, spaní po obědě a hromadu hraček? Také zde vzniklo nejedno přátelství na život a na smrt nebo první lásky z pískoviště. Možná o tom ani nevíte, ale kromě toho všeho vás učitelky formovaly tak, aby jste byli připraveni na nástup do první třídy.

Následující seznam je spíše orientační, každé dítě je jiné a také požadavky školek se liší. Některé jsou striktnější, ty tolerantnější počítají s tím, že děti se mnoho naučí v kolektivu.

I když vám školka nedá seznam dovedností, které by mělo vaše dítě zvládat, může je považovat za samozřejmé. V každém případě se počítá s tím, že paní učitelka dětem pomůže a tyto dovednosti je bude učit. Je důležité, aby rodič spolupracoval.

Dítě by mělo:

• Znát své jméno a příjmení, k dobru by mělo znát svůj věk a kde bydlí
• Poznat svoji značku, kterou dostalo pro označení místa na ukládání věcí
• Poznat svoje oblečení a obuv. Je dobré dítěti ráno při oblékání říkat, co má právě na sobě a jaké s sebou bude mít náhradní oblečení
• Umět se svléknout, při oblékání může mít nedostatky (problémy se zipem, s knoflíky, s punčochami) – mělo by umět říct paní učitelce, s čím potřebuje pomoct.
•  Umět  se zout a obout, pokud má boty s tkaničkami, mělo by umět zavázat tkaničku – čtyřleté děti by ji měly umět se samozřejmostí, mohou potom pomáhat mladším
• Samostatně jíst lžící bez (velkého) bryndání a pít ze skleničky nebo hrníčku. Jídlo by po sobě mělo dojídat, ale pokud opravdu hlad/chuť nemá, nemělo by jíst násilím
• Umět se samo vysmrkat.
• S jistotou ovládat svůj močový měchýř. Ve školce jsou časové intervaly, kdy děti samostatně chodí na záchod, do té doby by dítě mělo vydržet suché nebo by se mělo umět ozvat, pokud potřebuje jít dříve. Paní učitelka dítě utře, šikovnější zkontroluje a také mu pomůže. Není velkou výjimkou, když dítě v zápalu hry prostě zapomene. Některé školky povolují plenu.
• Být zvyklé umýt si ruce, když jde ze záchodu, když jde jíst, když je jakkoliv špinavé, utřít se do ručníku a vyčistit si zuby.
• Umět chodit po schodech bez držení dospělého a také by se nemělo na schodech strkat s ostatními dětmi.
• Umět po sobě uklidit hračky a pracovní nástroje na správné místo.
• Umět pozdravit, poděkovat a pokud o něco žádá, mělo by to umět zdvořile (nevybafnout).
• Umět vyjádřit, co potřebuje nebo co se mu líbí a nelíbí.

Pětiletý syn je nadšenec do knih. Tedy encyklopedií, pohádkové příběhy ho moc neberou. Zato deskové hry, oujé! Za poslední tři měsíce jich doma přibylo sedm, a to nepočítám dospělácké deskovky, které s námi většinou hraje taky. Na šesté narozeniny jsem měla v plánu pořídit hru Wrr!, takže mi testování s Koníkem padlo pěkně do noty. Asi jsem Vendelína ve výběrovém řízení dostatečně vychválila, protože nás opravdu vybrali a my se začali těšit na novou hru.

V den, kdy přišel balíček (teda vlastně pořádný balík), jsme doma nikdo neměli kloudnou náladu. Synek měl první den horeček z neštovic a roční dcerka pro změnu první den reakcí na očkovací vakcínu. Ideální kombinace pro krásný den, že ano. Když mi odpoledne pán v bílé dodávce předával velkou krabici, netušila jsem, že nám vlastně zachránil den...

Testovací propriety přišly v úžasném balení - ve stejné krabici, v jaké byl v knížce o medvědu Wrr! chudák hlavní hrdina zavřený a do které ho chtěl poštovní holub zase uvěznit. Přepásání balíku červenými tkaničkami mělo u synátora velký ohlas, dokonce se mu povedly rozvázat bez mé pomoci a to jsem tedy docela koukala.

V balíčku našel plyšového medvídka Wrr! (kterého ihned věnoval mladší sestřičce), krásnou knihu, pexeso, a hlavně - hlavně TU karetní hru!

Únava z neštovic byla tatam, knížku fofrem prolistoval a už jsem slyšela "Mamí, pojď si to zahrát!". A tak jsem musela, místo před spaním a po čtení knížky, hrát v jednu odpoledne. Aspoň jsem si u toho mohla vypít kafe (ale to jsem ještě netušila, že první hra vydá na kávy tři).

Tak jsme to tedy rozbalili. 

Doma rádi a hodně čteme, a jak Terezka roste, čím dál tím více si užíváme i společných chvil u hraní her. Proto jsem byla velmi nadšená, když jsme byli vybráni k testování knihy a hry o Medvědovi Wrr. Balík dorazil, když byla Terezka ve školce, tak jsme s Martínkem s rozbalením čekali, až přijde domů.

Krabice byla označena štítkem s nečitelnou adresou a převázaná červenými tkaničkami od bot. Později při čtení knihy jsme zjistili, že přesně v takové krabici byl zabalený i medvěd Wrr, když ho našel poštovní holub Pipp.

Když Terka dorazila domů, vrhli jsme se na rozbalování. Velkým překvapením byl obsah krabice. Byla v ní kniha Medvěd Wrr – Po přečtení zavřít!, kniha pro zapisování prvních 1000 dní miminka, hra Medvěd Wrr, pexeso, vystřihovánky a hlavně i sám plyšový medvěd.

Plyšový medvěd Wrr

Je to přesná kopie hlavního hrdiny z knihy. Je zvláštní, není moc tulivý, docela tvrdý, ale u nás měl obrovský úspěch. Každý den si ho dcera nosí do školky, chodí s námi na procházky, nákup a dokonce vyměnila oblíbenou nejmenovanou myš a Wrr vzala s sebou k babičce. Medvěd má jedno ouško pochroumané. Toho si Terezka okamžitě všimla a moc ji zajímalo, co se mu stalo. Hned první den večer jsme museli číst knížku, aby se dozvěděla, co že se přihodilo.

Kniha Medvěd Wrr – Po přečtení zavřít!

„Cerkláže děložního hrdla se bojím čím dál víc, ale já si už moc vybírat nemůžu, mám za sebou 3 potraty a cerkláž je u mě asi jediná a poslední možnost, jak miminko donosit,” píše jedna z maminek v diskuzi a snaží se o tomto zákroku najít nějaké informace a hlavně zkušenosti maminek, které ho už podstoupily.

Cerkláž děložního hrdla je dneska již méně používaný operační zákrok v oblasti hrdla děložního čípku. I přesto jej občas nastávající maminky v nevyhnutelných případech podstupují. O co se jedná? A pro koho je tento zákrok vhodný?

V jakých případech se provádí

Cerkláž je operace, která se provádí mezi 16.-26.tt těhotenství při nedostatečnosti děložního čípku (hrdla). Při nedostatečnosti děložního čípku je děložní hrdlo slabé a tíhou miminka v děloze se tak může začít otevírat a zkracovat předčasně (tento údaj se vyjadřuje pomocí tzv. cervix score). Nedostatečnost děložního čípku a tím způsobené předčasné otevírání a zkracování pak může zavinit potrat, předčasný porod nebo předčasný odtok plodové vody.

• Pokud je nález mírný, je doporučen klid na lůžku a omezení pohlavního styku, těhotná žena až do konce těhotenství může zůstat doma, ale s klidovým režimem.
• Pokud se nález zhoršuje, je nutné podstoupit hospitalizaci v nemocnici, kde je absolutní klid na lůžku a také jsou podávány léky na tlumení děložních stahů, aby se zabránilo předčasnému porodu.
• Pokud jsou potíže velmi závažné, tak může lékař doporučit právě cerkláž děložního hrdla, která dokáže ustálit otevírající se hrdlo a tím zabránit předčasnému porodu.

Dále se operace provádí u žen, které již v minulosti prodělaly předčasné porody a nebo samovolné potraty po 12. týdnu těhotenství. Lékaři cerkláž někdy doporučují i preventivně a to v případě vícečetných těhotenství (od trojčat výše).

“Je tu nějaká maminka, která má doma také malé dítě, kterému se stává něco podobného? Syn asi tak od jednoho roku mívá zahledění. Někdy i několikrát denně. Třeba si hraje a z ničeho nic vykulí oči, vypadá to, jako když kouká do blba, přestane si hrát a vůbec nevnímá. Můžeme na něj mluvit, jak chceme, i když do něj několikrát strčíme, tak nic. Až po pár vteřinách se vrátí zpět. Říkali jsme to doktorce a ta nás poslala do nemocnice na neurologii, že je to možná epilepsie. Máte někdo podobnou zkušenost?”

Epilepsie je jedním z nejčastějších neurologických onemocnění u dětí. Jedná se o nekontrolovatelné masivní výboje nervových buněk, které se aktivují naráz a dítěti tak způsobí nadměrnou mozkovou aktivitu. Elektrická aktivita mozku se projevuje jako epileptické záchvaty a probíhá v různých časových rozestupech, klidně i několikrát za den. Výskyt je popsán přibližně u 4 % dětí.

Dva typy záchvatů, u kterých dítě ztrácí vědomí

Záchvaty se dělí na částečné a celkové. Částečné, neboli parciální, postihují pouze malou část mozku a elektrická aktivita se při nich šíří jen do malého okolí, proto se nemusí projevovat celkovými záchvaty doprovázenými ztrátou vědomí. Naopak celkové, nebo také generalizované, se šíří po celém mozku a projevují se jako tzv. grand mal, kdy křečuje celé tělo a pacient při něm vždy vědomí ztrácí.

Ne všechny záchvaty jsou vyvolány epilepsií! Na vině někdy může být úraz hlavy, cévní mozková příhoda, genetické faktory nebo “jen” nedostatek spánku a vyčerpání. Spánková deprivace je dokonce nejčastějším důvodem, proč se epileptický záchvat objeví. Že ho vyvolávají obrazové nebo zvukové podněty naopak není zas až tak časté, přibližně pouhá 3 % ze všech epileptických záchvatů.

Podíl u dětí má hlavně genetika

Prorazit na dnešním přeplněném trhu s dětskými věcmi chce nejen dobrou ideu, líbivý a snadno rozpoznatelný vizuál, silný marketing a pořádný tah na branku, ale ideálně i příběh, který přitáhne lidi, a k tomu pořádnou dávku štěstí. Autorská dvojice Michal Široký a Jaromír Štejnar, čili Michal a Míra o tom ví své. Jejich Medvěd Wrr začal jako hithitový projekt na vydání dětské knihy a díky nepolevujícímu úsilí a nekonečné trpělivosti se za několik málo let rozrostl do úspěšného formátu.

Medvěd proti pirátům!

Kdo vůbec medvěd Wrr je? Wrr není jen tak obyčejný medvěd, ale správný hrdina bez bázně a hany, který se vrhne po hlavě do dobrodružství za záchranu knižního světa. Jak se to ale přihodí, že se tenhle malý nemluvný savec ocitne přímo ve víru strhujících událostí?

Poštovní holub Pipp, zodpovědný doručovatel, přinesl na půdu staré a trochu strašidelné továrny krabici s tajemnou adresou. Zatímco odpočíval, unikl mu z ní medvěd Wrr. Při průzkumu okolí narazil na spousty knih, do jedné z nich se začetl a příběh ho natolik pohltil, že se ocitl přímo uprostřed děje. Který čtenář  by to neznal, to odtržení od reality, úplné ponoření se do děje 🙂 Na rozbouřeném moři bohužel narazil na bandu pirátů v čele s kapitánem Crabsonem, kteří se snaží zmocnit tří součástek tiskařského stroje a tím i ovládnout celý knižní svět, dobré knihy přepsat na špatné, šťastné konce v nešťastné. Medvěd Wrr musí cestovat knihami mnoha žánrů, aby nalezl poslední součástku stroje. Jenže jak se u toho nenechat chytit pirátskou bandou? Jestli se mu to povede, to už si přečtěte v knize Medvěd Wrr - po přečtení zavřít! sami.

Kniha má opravdu velký potenciál zaujmout i dětské nečtenáře. Její ilustrace jsou koncipovány tak, aby se svým stylem přiblížily počítačové grafice. I naše nepočítačové děti byly na první prolistování zaujaté, díky výrazné polarizaci postav hned věděly, kdo je “klaďas” a kdo “záporák”. Dospělý zase ocení vtip a nápad velkoplošných ilustrací, Wrr jako hrdina noir filmu je TOP 🙂

Při prvním čtení měly děti trochu problém se zorientovat v příběhu, podruhé už byly v knize jako doma. Celá kniha má rychlý spád, žádná hluchá místa a jak řekla Éčko: "je to dobrodrůžo". Text rychle odsýpá, Wrr doslova létá z jednoho knižního příběhu do druhého. Kniha vystačí tak akorát na večerní čtení nebo poobědový odpočinek. Pro mladší děti bude náročnější na pochopení, ale ty ilustrace za to stojí. A děti 4+ už si jí užijí se vším všudy.

Nikdy jsem si nemyslela, že nás toto může potkat. A přesto teď ležím se synem v nemocnici na jednotce onkologie.

Syn byl poslední 4 měsíce dost nemocný, víc doma jak ve školce, ale vždycky se vzpamatoval a po nemoci zase vesele běhal a hrál si s dětmi. Ne však po poslední viróze. Během 3 měsíců měl 3x antibiotika, ale tehdy je nedostal. Kdyby je dostal, dalo se tomu zabránit?

V únoru byl syn zase nemocný, byla jsem s ním doma 9 dní a pak zase nastoupil do školky. Vždycky se těšil, nikdy jsme neměli plačtivý scénky, ale tentokrát to začalo. Do školky nechtěl, ráno plakal, zdržoval, přísahám bohu i přes to jak úžasný učitelky, asistentky i spolužáky měl, mě napadla i myšlenka šikany, ale vzhledem k tomu, že to začalo už první ráno po nemoci, jsem ji rychle zahnala a spíš to přičítala tomu, že teď byl s námi hodně doma a zvyknul si nás mít pořád u sebe. Během 14 dní nás učitelky ale začali upozorňovat na to, že se s ním něco děje. Usínal u jídla, usínal při chůzi, klouzačka, kterou miloval ho najednou nezajímala. Byl také stále velmi bledý a znovu začal kašlat. Vzala jsem ho tedy znovu k pediatrovi, kde jsem si myslela, že dostaneme další dávku antibiotik a OČR a po nemoci bude vše v pořádku. Jak moc jsem se mýlila!

Naši pediatři měli zrovna dovolenou a tak je zastupovala doktorka Heczková, o které vím jen to, že zrovna ten večer měla i službu na pohotovsti v Brněnské nemocnici. Míšu si poslechla a její první dojem byl, že je hodně zahleněný, ale na průduškách nic nemá. Upozornila jsem ji ale na synovu bledost a únavu a bylo vidět, že váhá, jestli zbytečně nebude plašit, když nás pošle na odběr krve. Na konec se rozhodla správně a dostali jsme žádanku nejen na krev, ale i na rentgen srdce a plic. Pak jsme měli jet domů a odpoledne si zavolat o výsledky krve a přečíst doktorce zprávu z rentgenu. Domů jsme dojeli čtrvt hodiny před domluveným časem, syn okamžitě usnul. Chvilku po půl druhé jsem zvedla telefon a volala. Paní doktorka ani nechtěla vědět jak rentgen dopadl ( v závěru bylo masivní bronchitida) a že máme hned jet pro žádanku a do nemocnice, protože výsledky krve jsou alarmující. Vysvětlila jsem jí, že jednak syn právě usnul a jednak jen cesta nám trvá hodinu (kdo zná vyškovské lékaře ví proč jsem nechtěla riskovat a nechala syna u pediatra v Brně - evidentně jsem udělala dobře) a že do 3 to prostě nemáme šanci stihnout. Řekla, že tedy máme dojet rovnou do nemocnice, protože dnes slouží, vezme si žádanku s sebou. Začala jsem balit a celá nervózní jsem volala partnerovi, že se možná mineme, protože jedem na pohotovost a mamce abych zrušila domluvenou návštěvu o víkendu. Než jsem sbalila všechno co jsme se synem v nemocnici mohli potřebovat partner se objevil doma. Míša se probudil a vyrazili jsme. Všichni.

Samozřejmě jsme chytli brněnský kolony, takže se cesta ještě o třičtvrtě hodiny protáhla. Na pohotovosti jsem jako první dostala kartáč od doktorky, že jdeme tak pozdě (3 hodiny od hovoru). Hned na to nás poslala na oddělení interny, kde jsme se ale dozvěděli, že s Míšou nebudu moct být. To nepřicházelo v úvahu, byla jsem připravená bojovat za to, že sám tam prostě nebude. Doktorka byla velmi nepříjemná, až aroganí, a Míšu si odnesla na vyšetření do vedlejší místnosti, my jsme měli čekat. Po nějaké době byli zpět a ona nám doslova řekla "Má zvětšená játra a slezinu, vypadá to spíš na onemocnění krvetvorby. Budete přijati na oddělení onkologie." Bez účasti, bez emocí, jako by si v sámošce objednávala chleba a deset rohlíků. Byl to šok. Neskutečný šok. Měli nás přece přijímat s respiračním onemocněním, o onkologii se nikdo nezmínil.

Odvedli nás na běžné oddělení, kde se s námi partner rozloučil. Nemá řidičák, takže musel dojít z dětské pěšky do Židenic na vlak, protože most u vojenské nemocnice je zavřený kvůli opravám a chytit vlak do Vyškova, kde ho vyzvedla jeho sestra a odvezla domů (jinak by dojel chvilku před půlnocí kvůli spojům). Nám začalo peklo na zemi. Sestřičky byli moc milé a doktorka úžasná, ale musela se Míšovi napíchnout kanyla. Měl málo krevních destiček, takže ranka po odběru dopoledne se při natáhnutí ruky zase rozkrvácela. Snažili se dát mu flexilu na druhou ruku, nakonec nebylo zbytí a náš malý zažil bolest, kdy se opakovaně píchá do jednoho místa. Drželi ho tři sestry, já a doktorka píchala. Krev tekla Míšovi po ruce, byla na sestrách, po zemi. Na konec se to podařilo a hned mu odebrali asi tak milion zkumavek. V té hodině než byli první výsledky jsem střídavě byla u Míši v pokoji, kde nás prozatím ubytovali a sřídavě jsem vyplňovala souhlasy, podepisovala různý papíry a vyplňovala s doktorkou anamnézu. Střídavě jsem brečela a mluvila se sestrama, které mě uklidňovali, že zatím jde jen o podezření. Podezření, které se nejen potvrdilo, ale skončilo mojí noční můrou.

Jsem nyní v 15tt a pobolívá mě břicho, ze začátku to byla bolest jak se rozpíná děloha, ale k tomu ještě další bolesti. Hlavně v podbřišku, na pravé a levé straně. Někdy je to fakt velké píchnutí, že na chvíli zkoprním. Dr. říkala, že je to i od toho jak děloha utiskuje střeva a že můžu mít i srůsty na děloze po první sekci. Ale srůsty by snad viděla na ut, nebo ne? Jak to máte, nebo jste měly vy, maminy?

Nesmírně mě potěšilo, když nás Koník vybral na testování. Naše děti milují knížky a společenské hry.
S holkami jsme netrpělivě vyhlížely balíček. Když ho dovezli, Sebíček spinkal a Páťa byl ve škole. Vzhledem k tomu, že jsme baby zvědavý, na kluky jsme se vyprdly 😀 A rozbalily bez nich.

Přišlo to v krabici, která byla převázána červenou tkaničkou... Otevřely jsme ji a koukal tam na nás plyšový medvídek. Okamžitě o něj začala hádka. Je fakt roztomilý 🙂

Nicolka s Anetkou balík přebraly a čekalo se na Páťu, až dorazí ze školy a zahrajou si hru.

Prozatím si prohlížely KNÍŽKU. 

Medvěd Wrr - Po přečtení zavřít

Fakt mě zajímalo, proč jako Po přečtení zavřít ?

Zpráva o testování Wrr mě opravdu potěšila a o to větší radost byla, když balíček dorazil. Pod papírem se skrýval krásně zabalený balíček s dírkou. 

Při rozbalování mi pomáhala dcerka Elenka, které červené tkaničky nenechali chladnou. Po otevření na nás čekalo milé překvapení a to v podobě plyšového medvěda Wrr.

Hned mi blesklo hlavou... To se děti poperou. Jeden medvěd na dvě děti. Ale, střídají se.  Když je syn ve školce, tak ho má dcera. Po té je vyrván ze spárů malých ruček těmi velkými. 

Na řadu přišlo pexeso, obrázky moc hezké. Rozstříhání dalo celkem zabrat, kdyby byli klasické čtverce, mohla bych to svěřit i 5letému synovi. Takhle jsem musela já, jinak by z toho nic nezbylo. Krabička hezká, ale je z lesklého papíru, který moc nedrží s lepidlem,  takže jsem musela použít izolepu. Za mě zbytečné.  

Knížka je opravdu krásná, jen mě mrzí, že tam není víc toho textu, měli jsme ji přečtenou hned první večer. A zarazilo mě, že místo nápisu Pošta je tam Post, když je to česká "výroba". 

Večer jsme si sedli ke hře Wrr. Vůbec jsem nechápala,  co se po mě chce, ani návod mi nepomohl. Musela jsem to nechat na druhý den, kdy jsem si hru zahrála sama se sebou 🙂  Pak jsem ji konečně pochopila. Další večer už jsme si zahráli všichni, hned jak dcera usnula. Tu obrázky velice lákají.  

Zdravím chtěla bych se podělit o zkušenosti s kojením. Prvního syna jsem kojila jen pár týdnů pak jsem o mléko přišla i porodnice tomu částečně dopomohla dali mi malého k prsů a tím to haslo. Když jsem otěhotněla podruhé šla jsem rodit jinam tam kde si to hodně chválí a věřila že tentokrát to vyjde v porodnici jsem se krásně rozkojila sestřičky všechny super doma to také šlo alenajednou na kontrole šestinedělí malý nepribira. Jak to vždyt se krmí furt a je pravda že byl více neklidný tak jsme sáhli po UM na noc a syn spokojený a teď zjistuju že kojení opět upadá je furt nevrlý hodiny u prsa a stejně ma5 hlad. Takže to vypadá že ani u druhého to nepůjde. A víte co mě naučil první syn svět se nezbori a spokojené dítě spokojená máma. Jen vím že si opět vyslechnu okolí že kojení je to jediné nejlepší atd. Takže rada nakonec netrapte se když to nejde i to hezké zůstane a láska prsama neteče 😁

Ahoj prciny, obracím se na vás s prosbou o tipy, jak bojovat s těhu nevolnostmi. U prvního prcka mi bývalo špatně občas večer. Pomohlo se prostě najíst, teď nepomáhá nic. Prosím o radu, děkuji. 🙂 

Většina maminek se při lékařských prohlídkách v těhotenské poradně setká s tím, že jim lékař při poslechu srdíčka miminka pustí hlasitý odposlech, díky kterému může i ona slyšet ten výjimečný zvuk. Tlukot srdíčka miminka je pro nastávající maminku pravděpodobně ten nejkrásnější zvuk, který kdy slyšela.

Tlukot srdíčka vašeho miminka můžete ale poslouchat také v pohodlí a klidu domova spolu se svými nejbližšími. Jedná se o prenatální odposlech srdečních ozev, pohybů, škytání a kopání ještě nenarozeného miminka v děloze. Řeč je o AngelSounds.

Co to vlastně je?

Nemusíte být nijak zběhlí v angličtině, abyste si tento termín uměli přeložit do češtiny - "andělské zvuky". Název opravdu velice hezky vystihuje funkci tohoto přístroje, umožní vám totiž poslouchat své miminko, které se zatím ukrývá v bezpečí vašeho břicha. Zpočátku můžete poslouchat tlukot jeho srdíčka, pohyby v děloze a později třeba i to, jak miminko škytá. 

AngelSounds funguje na bázi Doppler technologie, která se kromě lékařství využívá také v letectví či astronomii. Na stejném principu funguje také ultrazvuk, se kterým pracuje váš ošetřující lékař v těhotenské poradně.

Kdy si AngelSounds mohu pořídit?

Smích, radost, bublinky, voda všude okolo… I u vás vypadá večerní koupel nějak takto? Dětská pokožka je nejen voňavá a jemná, ale i velmi křehká a citlivá. Právě proto je třeba věnovat jí speciální péči a pozornost. Rozmazlujte pokožku svých malých pokladů nejen po koupeli, ale i během ní.

Co budeme testovat

Maminky i celé jejich rodiny už více než 100 let důvěřují výrobkům NIVEA Baby. Protože pro svou rodinu chtějí vždy jen to nejlepší. A přesně o to se stará tato ověřená, mnohými generacemi zbožňovaná značka, jejíž příběh začíná už v roce 1911. NIVEA Baby nabízí tu nejlepší péči pro každého člena rodiny. Od prarodičů až po ty nejmladší a nejkřehčí.

Toto testování bude věnované právě těm nejmenším. Čeká na vás kompletní řada produktů, která se postará o to, aby byla vaše večerní koupel jedním velkým, zábavným a voňavým zážitkem.

OCHRANNÝ KRÉM PROTI CHLADU A VĚTRU neobsahuje vodu, proto citlivou dětskou pokožku chrání před chladem a větrem. Výtažky z měsíčku lékařského a panthenolu na pokožce vytvářejí ochranný film a nenarušují její přirozené funkce. Pleť je zklidněná a ani lezavý mráz nezpůsobí podráždění a zarudnutí. Snadno se roztírá a nezanechává mastný film.

MICELÁRNÍ ŠAMPON šetrně myje dětské vlásky a je citlivý k pokožce. Vyzkoušejte jemné micelární složení a užijte si mytí vlásků bez pláče, podráždění a suché pokožky hlavičky.

První rok po porodu dítěte je velmi náročný - na tom se shodnou určitě všechny maminky. Nicméně činnosti, které budete vykonávat, zase tak náročné nejsou. Některé z nich budete vlastně dělat pořád dokola. Kojit a přebalovat. Kojit a přebalovat. Jak na přebalování?

Než se žena stane poprvé maminkou, jsou pro ni některé mateřské povinnosti velkou neznámou. A co neznáme, z toho máme často strach. Proto se pojďme společně podívat na to, jak správně přebalit miminko. Věřte, že se opravdu není čeho bát, nejedná se o nic složitého, ale i tak  to chce pro začátek získat některé informace.

Kdy přebalovat miminko?

"Když jsem pobývala v porodnici s prvorozeným synkem, tak nám sestry doporučovaly miminko přebalovat vždy před kojením. Dítě se u této činnosti trochu probere a bude pak lépe sát. V jiných porodnicích však zase doporučují přebalovat až po krmení, protože se při tom dítko velmi často vyprázdní. Na druhou stranu nutno podotknout, že malé děti se vyprazdňují vlastně skoro pořád," sdílí svou zkušenost jedna z maminek.

Nejlepší je tedy udělat si vlastní systém, který bude vyhovovat hlavně vám a vašemu miminku. Četnost přebalování bude z velké části záviset také na tom, jak moc citlivou pleť vaše miminko má. Některé děti mají opravdu velký sklon k podráždění pokožky, je tedy jasné, že je bude potřeba přebalovat častěji. Toto vám však dopředu nikdo neřekne a uvidíte až podle konkrétní situace.

via GIPHY

Před 14 dny nám dorazil VIP box od The Wrr na testování. Myslela jsem si, že přijdou 2 produkty, jak tu bylo zmiňované, ale balíček nás milé překvapil. Byl totiž od začátku dokonalý 😉

Kniha 

Knížku jsme přečetly jako první. Příběh vypráví o medvědovi Wrr a pirátech, takže není jednostranně jen pro kluky. Kladně hodnotím i větší písmena, takže až se S. naučí číst, přečte si jí sama. 

Karetní hra Medvěd Wrr

Ta je úplně top 👍 Hrajeme ji neustále. Ze začátku nám chvíli trvalo pochopit pravidla, ale nakonec to jede jako po másle. Rychlá, svižná, zábavná. Kartičky jsou silnější, kvalitní, takže se jen tak nezničí. 

Pexeso The Wrr

Na 2. dubna připadá každoročně velmi krásný "sváteční" den - Mezinárodní den dětské knihy. Není to tak úplně náhoda - tento den se narodil Hans Christian Andersen, známý to autor nádherných pohádek (více či méně🙂) pro děti! A při té příležitosti dáváme 3 tipy z naší knihovny🙂. 

Kryštůfka vedeme ke kladnému vztahu ke knihám od malička. Dřív jsme měli Kýšovu knihovnu rozdělenou na 2 části - s dozorem a bez dozoru. Některé knihy jsou pro mě učiněný poklad do dětské knihovničky! A díky tomu, že nějakou knihu má v ruce prakticky denně, tak se tato fáze velmi rychle upravila a v tuto chvíli už není potřeba!

Na konkrétní tipy mrkněte na www.hola-sova.cz. A my budeme rádi za ty vaše!🙂 Čtení zdar!