Na bolesti břicha, eventuelně podbřišku, jsou ženy poměrně zvyklé. Jenže co když se objeví bolest “nová”, kterou neznáte? Může se jednat o akutní břišní příhody, o nádor, ale také o mimoděložní těhotenství! Proto nikdy v takovém případě nepodceňujte návštěvu lékaře.

 Pojďme si v následujícím článku popsat jednotlivé možnosti, co se s vaším tělem může dít a podle čeho můžete rozeznat jednotlivé příčiny bolestí. Bolest v podbřišku může signalizovat následující komplikace:

1. Renální kolika

Renální kolika nejčastěji vzniká, když se z vašich ledvin uvolní kamínek, který zabraňuje odtoku moči. Tato bolest vychází z beder, buď z levé nebo z pravé strany (většinou jen na jedné straně). Do podbřišku se pouze šíří, nezačíná v něm a může pokračovat až na stehno, u mužů do šourku. Obvykle to není bolest stálá, ale proměnlivé intenzity. Může být také doprovázená pocitem nevolnosti, zvracením nebo pocením. Stav si vyžaduje okamžitou návštěvu lékaře.

2. Neprůchodnost střev

Další možnost náhlé bolesti břicha může být neprůchodné a ucpané střevo, odborně nazývané jako ileus. Pro tento případ je typické, že se břicho nafoukne, je na pohmat tuhé a neodchází ani plyny ani stolice. Zvracení se většinou neobjevuje. Bolest je popisována jako relativně stálá, případně se postupně zhoršuje. Opět se jedná o stav, který si vyžaduje okamžitý zásah chirurga, protože střevo může prasknout a ohrozit vás na životě!

Znáte to. Napíšete někde k tématu se svou osobní zkušeností nebo názor. Nereagujete na nikoho, jen se vyjádříte k tématu. A pak se najde někdo, kdo má vysloveně potřebu začít posuzovat, jaká jste, co děláte blbě atd. Tento článek jsem nazvala "Nikdy nevíte, kdo je na druhé straně", ale dost možná bych ho mohla nazvat i "Proč už nikdy nechci dělat moderátora"

Protože jakmile se stanete někde moderátorem nebo nedejbože redaktorem, tak se podobné kritiky ztrojnásobí. Lidi mají pocit jakési autority, i když ten moderátor vlastně až tak autoritou není, pouze zdarma ve svém volném čase pomáhá s chodem serveru. Každý ví, že lidé dělají chyby, ale na chyby někoho, kdo se zdá být autoritou, jsou lidi velmi hákliví.

Za ty léta, co na internetu funguju, jsem se dostala asi 3x do nějakých podobných "funkcí", jak zde na MK, kde jsem to včera z podobných důvodů ukončila, tak na uměleckém serveru.

Ráda bych sdílela zkušenost z toho uměleckého serveru a pozadí toho, proč jsem s tím sekla. (Protože důvody, proč jsem to ukončila teď na MK, jsou z velké části i osobní a tady na MK jsou lidé, kteří mě osobně a mou rodinu znají). Ale myslím, že to poslouží jako zářný příklad toho titulku „Nikdy nevíte, kdo je na druhé straně“

Tehdy měl ten server dost problémů, odcházeli výtvarní redaktoři. Tehdy mě oslovili, zda bych se nechtěla stát redaktorem. Byli jsme jen dva. Naším úkolem bylo vydávání časopisu, ale také mazání nevhodných fotek / maleb (sem tam se nějaká super sprosťárna vyskytla, ale ne moc často). Taky jsme mohli hodnotit a komentovat díla ostatních, stejně tak jako vkládat vlastní tvorbu. Samozřejmě psychologicky měl komentář redaktora větší váhu.

No a pak se objevil on. Říkal si Cesare Borgia a očividně uměl skvěle malovat, ale choval se hrozně. K ostatním jen občas, byť uznávám, někteří fotili i telegrafní sloupy, ale na nikoho nebyl tak tvrdý, jako na ty dva redaktory, co zbyli. Hejtoval pod jakoukoli naší tvorbou, ale i pod komentáři, kterými jsme se ostatním snažili poradit, co zlepšit a tak. Čímž jakoukoli mou radu shodil a pak se už začali přidávat i ostatní uživatelé. Ten člověk se vyloženě vztekal, že zrovna já jsem redaktorem, protože jsem dle jeho mínění nebyla kvalitní umělec. Nu, možná nejsem. Ale snažila jsem se stále učit a byla to práce zadarmo v mém volném čase.  Moc lidí, kteří jsou toto ochotni věnovat, není.

Den, kdy krém dorazil, jsem brala jako den D, kdy konečně zatočím s akné. Přiznám se, že jeden krém byl pro mne zklamání, jelikož jsem čekala sadu na odlíčení a denní a noční krém. Až po prozkoumání jsem zjistila, že se jeden krém aplikuje ráno i večer. 

Testovat BAZA light krém jsem začala druhý den. Jak jsem se dočetlam aplikuje se ráno a večer na čistou pleť. Pleť jsem tedy ráno očistila a krém nanesla. Moje pocity byly, že krém je jemný, dobře se nanáší, ale obsahuje hrudky. Tyto hrudky, jelikož jsem se nikde nedočetla, co s nimi, zkoušela rozmazat a některé jsem ponechala na pupíncích. Pleť se mi stáhla a vytvořila jakoby bílé mapy na obličeji. Totéž jsem udělala i večer, pleť pořádně vyčistila a nanesla krém.

Druhý den si pleť na krém zvykla a už mi pocit vysušení nevadil. 

Po týdnu byla má pleť jemná a pupínky se začaly zatahovat. BAZA light krém testoval i můj syn a jeho pocity byly stejné. Po týdnu nastala změna, pleť byla pořád jemná, ale pupínky se začaly vracet. Což bylo pro mne zklamání. Pleť už se, bohužel, nezměnila ani dokonce testování. To stejné i u syna. 

Moje shrnutí

+ pleť je viditelně i na omak jemnější

Babybox je speciální zařízení, nejčastěji umístěné v blízkosti zdravotnického zařízení, které je určeno maminkám, které se o své dítě nemohou starat. Po matce dítěte nikdo nepátrá, miminko je ihned zařazeno k adopci.  

Babyboxy u nás vznikly jako alternativa k utajenému porodu, který je u nás také legislativně možný. V historii lidstva se události, kdy se matka nemohla starat o své dítě, řešily od nepaměti. Úlohu ochránců takových dětí pak zastávala širší rodina dítě, kmen nebo církev.

Pro zřízení prvních míst na odkládání nechtěných dětí v historii společnosti i pro zřízení babyboxů v novodobé historii Česka vedly stejné důvody - ochrana života narozených dětí. Jak v raném středověku, tak dnes se o nich však vedou stejné spory. Odpůrci babyboxů argumentují zejména přebíráním odpovědnosti za matky, které svoje mateřství nezvládly. Do poloviny února roku 2019 však jen u nás známe příběhy 185 dětí, kterým babyboxy umožnily žít lepší život.

Historie babyboxů - schránky na záchranu známe již od raného středověku

Již první civilizace řešily potíže dětí, o které se jejich matky nemohly starat. O děti, jejichž matka zemřela či neměla dostatek prostředků, aby je uživila, se starala širší rodina matky, kmeny či klany. První místa, kam se mohla beztrestně odkládat nemluvňata, jsou známa již v době antiky.

Od pátého století vznikala celá zařízení, která poskytovala matkám skrytá místa, kam mohly miminko odložit s vědomím, že o něj bude postaráno. S rozvojem křesťanství se péče o nechtěné děti z velké části přesunula na církev. Historicky první babyboxy nechal zřídit roku 1198 papež Inocenc III. u bran klášterů na území dnešního Vatikánu.

Odkládání miminek, která jejich matka nedokázala uživit, bylo však obvyklé již mnohem dříve. Děti, které jejich zoufalé matky nosily do kostelů a klášterů, kde bývala místa pro odkládání dětí, pak nejčastěji vyrůstaly v zázemí klášterů. Následně vznikala celá centra pro péči o odložené novorozence a první sirotčince.

Venku to častěji a častěji vypadá na jaro, snad už ty pěkné a prosluněné dny budou převažovat, i když astrologické jaro začne až 20.března ve 22 hodin a 58 minut, tak uvidíme co nás do té doby ještě venku čeká 🌷🌤️❄️

Každopádně si ty krásné i možné ošklivé dny můžeme ještě zpříjemnit jarní soutěží s Fisher Price a to o skvělou letošní novinku - hudebního plyšáka Rockita 🤖🎶📺 pro zapojení do soutěže stačí splnit následující pravidla:

1) dejte like tomuto článku;

2) na svůj blog vložte krátkou zprávu s příspěvkem na téma "oblíbená venkovní aktivita s dětmi", třeba se i vzájemně inspirujeme a naše děti tak zažijí něco nového a zábavného (samozřejmě můžete soutěžit i s těmi nejmenšími, které zatím znají venku jen nošení nebo kočár a v podstatě ještě neví o světě 😉 );

3) označte hastagem #fisherprice_jaro;

4) budu ráda, když přidáte i fotku jak si to společně venku užíváte 😍 

Ahoj, 

v první řadě bych chtěla poděkovat, že jsem byla vybraná do testování krému BAZA light na akné. Testování proběhlo od 11.2.2019 do 13.3.2019. 

Jmenuji se Eliška a je mi 25 let. S akné bojuji od 13 let, kdy se mi začali tvořit velmi ošklivé strupy, které hnisali a byly především jen na bradě. Bylo to omezující a v pubertě mi to moc na sebevědomí nedodalo. Nejvíce se nové pupínky objevovali před očekávanou menstruací. Opravdu jsem za těch 12 let vyzkoušela mnoho produktů. Proto jsem byla ráda, že jsem měla tu čest, tento výrobek testovat sama na sobě.

A teď už ke krému BAZA light.

Kurýr mi ho dodal 11.2. odpoledne, hned při rozbalení jsem byla nadšená z krabičky, která byla velmi hezká a byl u ní přiložený i letáček. Ihned jsem si přečetla návod a těšila se na večer, až ho budu moci vyzkoušet. Krém se nanáší na vyčištěnou pleť dvakrát denně, ráno a večer. Takže pro mě to nebyl žádný problém, když jsem doma se synem.

Večer jsem nanesla na pupínky krém. Krém měl velmi zajímavou konzistenci. Obsahoval malé kuličky které se vmasírovali do pupínku. Voněl velmi přírodně. Prostě žádný parfémový produkt. Krém trochu ztuhl a udělal okolo takový ochranný film.

Je vaše menstruace trochu jiná než jste obvykle zvyklá? Najednou není provázená bolestmi v podbřišku, ale napjatými prsy a zvýšenou vnímavostí vašich chutí? Měla jste v posledním měsíci nechráněný pohlavní styk nebo jste si zapomněla vzít tabletku antikoncepce? Pak věřte tomu, že můžete být těhotná a nejedná se o menstruaci, ale právě o implantační krvácení.

Implantační krvácení je projevem uhnízdění oplozeného vajíčka do děložní sliznice, která je velmi silně prokrvená a na vajíčko se pečlivě připravuje. Jeho projevy jsou jako špinění nebo mírné krvácení z pochvy a “trpí” jím až jedna třetina ze všech těhotných žen.

“Jsem v 6tt a také jsem špinila nebo stále špiním. Jelikož jsem měla nějaké zdravotní problémy, tak mě vyšetřovala doktorka a přitom mi na to špinění přišla. Byla jsem strašně vyděšená a doktorka mě tím vyděsila ještě víc a poslala mě na krevní testy po 48h. Celou dobu jsem byla jako na jehlách, protože jsme se o miminko snažili už téměř 3 roky a když se stal zázrak a já otěhotněla, tak se najednou objevil problém. Když jsem si šla další den pro výsledky, tak už na mě sestřička v čekárně volala, že testy dopadly přímo výborně a já jsem opravdu těhotná. Málem jsem brečela štěstím a i když nikdy není úplně vyhráno, tak jsme teď aspoň klidnější,” vypráví svůj příběh maminka v diskuzi.

Barva ani intenzita se menstruaci nepodobají, ženy odlišnostem příliš pozornosti nevěnují

Barva samotné krve vypadá maličko odlišně, než u té menstruační. Krev je buď jemně narůžovělá nebo spíše zabarvená do hněda a krvácení je velmi slaboučké, doprovázené pro ženu neznámým typem bolestí. Nejedná se o křeče, jako jste zvyklá při menstruaci, ale cítíte stálou slabší bolest. Také můžete být náladovější a labilnější, což ale ženy opět přikládají spíše hormonálním změnám doprovázející menstruaci. Nezaměňte si bolest v podbřišku s řezáním a pálením při močení, to je pak spíše pravděpodobnější, že trpíte nějakou chorobou močových cest.

“Já jsem měla zahnízďovací krvácení u druhého syna. Asi dva dny před termínem menstruace byl test negativní, večer trošku hnědé krve, další den taky trošku a pak klid. No a tři dny po prvním testu byly již všechny další pozitivní. U prvního syna se mi nic takového nestalo,” popisuje maminka z Modrého koníka svou zkušenost s implantačním krvácením.

Na jedné akci jsem měla možnost nedávno osobně poznat velmi zajímavou, otevřenou a úžasnou mladou ženu. Tereza byla jako úplně malé miminko zanechána svou biologickou maminkou v porodnici. Z té si ji pak domů odvezli její noví, adoptivní rodiče. Slyšet naživo její příběh bylo pro mě velmi přínosné a také moc silné, vždyť dvě taková stvořeníčka mi pobíhají po domě a budou jednou řešit tytéž otázky a tytéž problémy.

Vím, že s Terezou Kratochvílovou vyšlo v poslední době hned několik různých rozhovorů, ale v žádném z nich jsem se nedozvěděla odpovědi na své otázky. Proč? Otázky byly na povrchu, byly kladeny lidmi, kteří adopci nežijí… Proto jsem Terezu poprosila o možnost položit ji vlastní otázky, otázky adoptivní mámy.

Říkala jsi, že ti maminka o tom, že jsi adoptovaná, vyprávěla formou pohádky a pak ti to tak nějak oficiálně řekli v sedmi letech. A že to pro vás všechny byl velmi emotivní zážitek. Jak potom pokračovala komunikace s tvými rodiči o tomto tématu? Chodila ses ptát a doplňovat informace, nebo se o tématu moc nemluvilo? Kdybys byla rodič, jak bys tohle téma s dětmi komunikovala?

Co si pamatuju, tak jsem se jako malá na nic neptala, protože jsem asi měla pocit, že doma se o tom bavit moc nechtějí. Myslím, že moje maminka měla strach a bála se, aby o mě nepřišla, abych se pořád neptala na tu první maminku a jí tím nevyřadila „ze hry“.

Kdybych byla rodič, určitě bych o tom s dětmi mluvila, už odmala bych je připravovala na to, že pokud se budou chtít na cokoliv zeptat, řeknu jim pravdu, budu se o tom s nimi bavit otevřeně a řeknu všechno, co vím.

Zároveň bych si všímala situací, které se kolem dětí dějí, a kdybych měla pocit, že dítě řeší něco, co má co dočinění s biologickou rodinou a jeho kořeny, hned bych o tom narovinu mluvila a nečekala, až dítě přijde samo. Ono totiž nemusí přijít nikdy, ale uvnitř to může řešit každý den.

Po dlouhém zkoumání a hledání receptů pro cheesecake, jsem nakonec po mnoha experimentech dala dohromady recept, který se mi zdá jako nejlepší a hlavně nejjednodušší ;)

Suroviny:

250 g  sušenek Lotus - Biscoff

80 g másla

600 g krémového sýra (Lučina, Palouček, smetanový sýr, tučný měkký tvaroh, ricotta, mascarpone, ideálně jejich kombinace)

250 g zakysané smetany

Kojení v těhotenství nebo kojení dvou různě starých dětí pořád vyvolává v lidech úžas. A přitom je to tak přirozený …

Obavy

Hned na začátku si vyvrátíme mýty, ať se můžeme věnovat užitečnějším informacím:

Kojení v těhotenství a riziko pro nenarozené dítě

Oxytocin vyplavovaný při kojení způsobuje stahy dělohy silné asi jako při orgasmu. Pokud je tělo těhotné ženy právě připravené k porodu, může ho to spustit. Jinak fakt ne. Jenom v případě akutního rizika potratu (určí lékař) se doporučuje kojení zvážit.

Kojení v těhotenství a výživa pro nenarozené dítě

“Dcerce bude 26 měsíců a stále nechce mluvit, říká jen základní slova jako mami, babi,  tati, dudu, gol, čiči, pipi, auto atd. Napodobuje zvířátka, říká začáteční slabiky slov někdy řekne úplně krásně slovo. Tak nevím, jestli to už začít řešit s dr. nebo ještě počkat.” Tak zní jeden z mnoha dotazů, které maminky na Modrém koníku pokládají na téma mluvení dětí. Ve vývoji řeči existují milníky, které vám s těmito otázkami mohou pomoci.

Je nesmírně důležité si uvědomit, že vývoj řeči není separován od ostatních vývojových okruhů. Proto, aby se u dětí vyvíjela řeč správně potřebují ty správné podmínky. Mezi ně patří zejména tyto okruhy:

• dobrý sluch,
• zdraví v oblasti dýchacího, fonačního a artikulačního ústrojí - tedy dítě nemá žádné potíže s hlasivkami, nosem, nosohltanem, zuby, jazykem a podobně, také v oblasti neurologie,
• správný vývoj z hlediska věku,
• vhodné prostředí a správná řečová stimulace.

Jak poznat, že něco není v pořádku?

Z hlediska sluchu je důležité si uvědomit, že pokud dítě špatně slyší, je u něho vývoj řeči velice ovlivněn. Negativní vliv má již i částečná ztráta sluchu, která může být v mnoha případech i jen dočasná - například způsobena častou a opakující se rýmou, která se do oušek “vráží” nebo například opakujícím se zánětem středního ucha.

Sledujte proto u svého dítěte, jak reaguje, když na něj mluvíte, jestli vás často prosí o zopakování toho, co říkáte nebo třeba i to, jak nahlas má zapnuté pohádky. Pokud máte jakékoli podezření, že vaše dítě hůř slyší, utíkejte s ním k pediatrovi, který může sluch vyzkoušet (klasickým testem “šeptání a opakování, který pravděpodobně znáte ze svých dětských let) a nebo vás pošle ke specialistovi na ORL. U dětí, které ještě nedokáží slova zopakovat nejlépo otestují sluch právě na ORL.

Na Modrém koníku máme více než 1400 blogových skupinek. Některé jsou veřejné, některé jsou uzavřené, větší, menší, zabývající se těhotenstvím, mateřstvím, krásou či koníčky. Dnes bychom vám chtěli představit skupinku, která se věnuje Bezplenkové komunikační metodě. Skupinku moderují dvě maminky, bajcabens a pernicek1, které nám odpověděly na několik otázek:

Ahoj holky, mohly byste nám skupinku Bezplenková komunikační metoda krátce představit?

pernicek1: Ač to možná na první pohled nevypadá, skupina se věnuje hlavně KOMUNIKACI s miminky. Ve zkratce: věříme tomu, že miminka už od narození nám dávají najevo své potřeby, včetně vylučování. A ve skupině vše okolo “BKM” řešíme.

bajcabens: Dají se zde najít nějaké základní informace o tom, jak se s BKM poprat a moderátorky nebo i ostatní členky rády poradí v případě, že některá maminka nenajde odpověď na to, co ji trápí. Kromě toho zde maminky sdílí své úspěchy i neúspěchy a zkušenosti ze svého praktikování BKM. Někdy třeba i své úsměvné zkušenosti.

Jaké jsou vaše vlastní zkušenosti s praktikováním BKM?

bajcabens: S dcerkou jsme bezplenkovou metodu praktikovaly sice jen částečně, ale moc nám to pomohlo, protože tak od roka nebo i dřív jsme měly bobky jen v nočníku :D Čůrala sice většinou do plínky a málo kdy jsme čůrání vychytaly, ale i to, že jsme zvládaly kakání, bylo super. Dcerka se potom ze dne na den odplenkovala ve 22. měsíci a to i na noc. I když k plínce na noc jsme se z praktických důvodů vrátily, je většinou suchá. Za mě není důležité být stoprocentní. Podle mě je to hlavně o vzájemné komunikaci a nejdůležitější je, aby byly obě strany (maminka i miminko) spokojené ;)

...jen ten poslední před porodem 1230 🙂

Konec těhotenství bývá náročný, cítíme se jako velryby, nemůžeme vylézt ani schody a postupně snad všechny ostatní maminky ze skupinky na "koníkovi" porodily dříve. Ale zrovna vy pořád nic. 

První věc, kterou nás naše dítě může naučit (obzvláště je-li naše první) je trpělivost, přistupujte k němu s důvěrou, ono ví kdy se má nachystat na svět a vybere si dle svého uvážení. Je to mnohdy těžké ale tento článek nebude o tom jak miminko vyhnat, ale o tom jak to nechat být. Jednou ten den D přijde. 

Jak si zpříjemnit nekonečné čekání na miminko:

1) Kino

Pokud čekáte první dítě, případně máte děti, které zvládnou být s babičkou, udělejte si hezký večer s partnerem nebo kamarádkou. Zajděte si na  večeři, do divadla, nebo do kina. Prostě si naplánujte takovou aktivitu ke které se s malým miminkem jen tak nedostanete.

„Používat ovulační testy u nás byla prakticky nutnost - pracovala jsem na směny, v nepřetržitém provozu a kdybychom měli spoléhat na náhody a dávat věcem volný průchod, asi bychom si miminko nikdy neudělali. Dokážu na sobě ovulaci docela dobře odhadnout a testy mi mé tušení vždycky potvrdily spolehlivě,” popisuje svoji spokojenost s používáním ovulačních testů jedna maminka z Modrého koníka.

Ovulace a ovulační testy jsou dnes velmi diskutované téma. Spousta žen, které plánují otěhotnět nebo se již snaží o miminko, si právě pomocí ovulačních testů zjišťují plodné dny. Pokud se již nějakou dobu snažíte o miminko a stále se nedaří, je vhodné pomocí těchto testů zjistit, kdy a zda vůbec k ovulaci dochází a poté případně navštívit vašeho gynekologa. Jaký test vybrat? A jak se používají?

Ovulační testy jsou dopomocnou metodou ke zjištění plodných dnů. Pokud se vám nějakou dobu nedaří otěhotnět nebo máte nepravidelnou menstruaci, je jejich používání určitě na místě.

Zkušenost maminky na Modrém koníku

„Jakožto zasloužilá snažilka bych ráda sdílela svoji zkušenost s ovulačními testy. Původně jsem chtěla měřit bazální teplotu, ale bylo to pro mě šíleně nepohodlné a hlavně se to ukázalo jako totálně nepřesné. Bohužel nepatřím mezi ženy, co na sobě ovulaci poznají podle bolestí nebo dalších příznaků, takže mi zbývaly jenom ovulační testy. Vzhledem k tomu, že jsem pak docházela i na folikulometrii, poznala jsem, že měření bazální teploty pro mě nefunguje, ale ovulační testy ano.

Začínala jsem testovat vždy kolem 10DC, mívala jsem totiž i časnější ovulaci než je ten tradiční 14.den. Bylo pak i hezké vidět, jak se čárka postupně zvýrazňuje, pak byla stejně tlustá (někdy i silnější než ta druhá) a pak to zase sláblo. Narozdíl od měření bazální teploty jsem ovulaci s ovulačními testy vždycky poznala správně - ověřeno folikulometrií.

Když se staneme rodičem, naše myšlení se mění. Na prvním místě je to malé, voňavé klubíčko, kterému se podařilo vnést do našeho života pořádnou dávku štěstí a lásky. Ale s těmito pocity přichází i pocit nejistoty a množství otázek. Protože to jediné, co chceme, je dát mu to nejlepší z nejlepšího. Právě proto vám přinášíme testování plenek Muumi.

Co testujeme

Muumi plenky jsou tou správnou volbou pro vás a vaše drobečky. Jde o bezpečné ekologické dětské plenky, které jsou šetrné k pokožce a jsou vyráběné z certifikované BIO finské celulózy. Navíc jsou bělené kyslíkem, což zaručuje, že jsou 100 % bez chlóru. Tyto extra měkké a savé plenky si získaly řadu certifikátů a patentů potvrzující jak zdravotní nezávadnost a šetrnost k dětské pokožce, tak výrobu maximálně šetrnou k životnímu prostředí. Proto jsou vhodné i pro dětičky, které mají problematickou pokožku.

Myslíme na všechny děti, od těch nejmenších až po malé objevitele, kteří už zkoumají velký svět. Stačí si jen vybrat ten vhodný typ plenek:

MUUMI BABY plenky se postarají o citlivé zadečky všech dětiček od novorozenců až po juniory do 24 kg. Jsou ultra měkké, perfektně sedí a jsou vyrobené z kvalitních materiálů. Dopřejte svému děťátku komfort a pohodlí.

Plenky MUUMI BABY WALKERS jsou plenkové kalhotky pro batolata, která jsou neustále v pohybu. Vyznačují se mnohonásobnou elasticitou, jednoduchým použitím a vysokou schopností absorpce. Navíc jsou výborným společníkem při odučování od plenek. V nabídce jsou ve . Zaručí tak, aby si dětičky užily pohyb bez omezení a pustily se do objevování okolního světa plného nových zážitků.

“Syn se neustále trápil se záněty nosohltanu. Pořád dokola. Jednou jsme seděli znovu s šílenou žlutou rýmou u lékaře a on úplnou náhodou přinesl letáček, kde mělo dítě u nosu jakousi věc a z nosní dírky mu tekla voda. Chvíli jsme to se synem studovali a už po cestě od lékaře jsme jednu koupili. Ještě ten večer jsme ji začali používat a po několika týdnech mohu říct, že vidím výsledky. Minimálně v tom, že její používání výrazně zkracuje dobu trvání rýmy. A řekla bych, že i rýmy je méně.”

Pokud se svou ratolestí bojujete s neustále se vracející rýmou, nachlazeními nebo dokonce s rýmou, která je chronická a způsobena alergií, můžete zkusit tohoto pomocníka. Stejně jako jedna z maminek z Modrého koníka.

Kde se vzala nosní konvička

Výplach nosní konvičkou je velmi starý rituál, který pochází z ajurvédy. Jedná se o jeden z očistných rituálů, který se praktikuje také ve spojitosti s jógovým cvičením. Není to tedy žádná novinka, která by v tuto chvíli byla v plenkách, ale mnoha lety prověřená praxe. V rámci jógových rituálnů ji najdete pod heslem džala néti.

Průplach nosní konvičkou, neboli také nosní sprcha přináší mnoho benefitů. Díky pravidelnému (a nejlépe každodennímu) opakování otužujete nosní sliznici, která je pak méně náchylná na výkyvy teplot, zejména v podzimním a zimním období. Vašemu drobečkovi pomůže s vypořádáním se s viry a bakteriemi, protože těm se nejlépe daří v kyselém prostředí sliznic a nosní sprcha toto prostředí vyrovnává. Dalo by se říct, že virům a bakteriím tak trochu znepříjemňuje prostředí.

Máte-li doma malého alergika, jistě oceníte její přínos v období jara a léta, kdy vzduchem létají různé pyly. Průplach nosní konvičkou od nich sliznici krásně 'opláchne' a pročistí. Jednoduše řečeno - průplachem slaným roztokem pyly a alergeny ze sliznich smyje. Stejně zapůsobí i v okamžiku, kdy se pohybujete ve velmi prašném prostředí.

Ahojte, ak by ste chceli začať počúvať podcasty, ale neviete ako na to, prečítajte si príspevok s názvom Posloucháte podcasty?

Je pravda, že väčšina podcastov je v angličtine a ďalších svetových jazykoch, ale existujú už aj kanály v slovenčine a češtine, a niektoré sú celkom zaujímavé  Scrollujte nižšie.

Jedna Mama - celkom bez hanby ako prvý odporučím môj vlastný podcast  Volám sa Veronika a v roku 2018 sa zo mňa stala mama. V jednotlivých epizódach hovorím o svojich zážitkoch a skúsenostiach s tehotenstvom, pôrodom ale najmä materstvom. Tento nový svet je pre mňa poriadny zaberák, ale dýcham zhlboka a snáď to nejako zvládnem 🙂

V Oblacích - Tereza Salte, známa aj ako TerezaInOslo, je mamou, podnikateľkou, blogerkou a autorkou knihy Šlehačková Oblaka. Prostredníctvom svojho podcastu chce poslucháčov vtiahnuť ešte hlbšie do svojho života a zároveň poodhaliť pravdu, ktorá sa skrýva za ilúziou dokonalých životov ľudí na sociálnych sieťach a blogoch.

Počuj. - Tento podcast nahrávajú dve kamarátky Fi a Maťa. V jednotlivých epizódach sa zaoberajú rôznymi témami ako napríklad výtvarným umením, letnými festivalmi, konšpiračnými teóriami ale aj gastronómiou. Ako uvádzajú v popise, uvažujú nad tým, čo to znamená byť zodpovednými dospelými v dnešnej dobe na Slovensku.

My dvě. - Najlepšie kamky Ditta a Domča hovoria o svojom obyčajne neobyčajnom živote 🙂 Veľmi pohodový podcast, odporúčam!

Na pohotovosti v nemocnici mne vzali ihned krev a pak jsem čekala tak hrozně dlouho, že jsem se několikrát zvládla uklidnit a namlouvat si, že vše bude dobré...a zase několikrát stihla propadnout panice, že jak to se mnou bude ☹ Po předlouhých 2hod mě konečně zavolali. Mám prý pouze 2 tisíce trombocytů (krevních destiček) na ml krve. Normální hodnota je 150 (některé údaje udávají i 170) až 400 tisíc trombocytů na ml krve. Pod 10 tis. prý začíná spontání krvácení do vnitřních orgánů (včetně CNS, ikdyž nebývá časté). Mám prý štěstí, že jsme si toho všimli “včas”. Moje diagnoza zni: ITP (imunni trombocytopenie).

Imunitní trombocytopenie je získané, imunitně podmíněné onemocnění charakterizované izolovaným poklesem počtu krevních destiček. Hlavním klinickým projevem bývají krvácivé projevy kožně-slizničního typu, jejichž výskyt s hloubkou trombocytopenie narůstá.K trombocytopenii dochází v důsledku zvýšené destrukce trombocytů v retikuloendotelovém systému, způsobené antitrombocytárními protilátkami působením cytotoxických T-lymfocytů; významnou úlohu ale hraje i narušená tvorba destiček v kostní dřeni při relativním nedostatku trombopoetinu. Roční incidence primární formy ITP je 5,8-6,6 případu na 100 000 osob. Recentní epidemiologická data uvádějí přibližně rovnoměrné zastoupení obou pohlaví u dospělých pacientů, s výjimkou středního věku (30-60 let), kde se onemocnění vyskytuje 2-3krát častěji u žen. Nejvyšší incidence onemocnění je mezi 15.-40. rokem. V případě klinické manifestace jsou pro trombocytopenii typické kožní a slizniční krvácivé projevy – petechie, ekchymózy, sufúze, hematomy, epistaxe, krvácení z dásní, krvácení z gastrointestinálního traktu, hematurie, gynekologické krvácení. Ke spontánním krvácivým projevům dochází nejčastěji při poklesu počtu destiček pod 20x 109/l, hodnoty < 10x 109/l dále výrazně zvyšují riziko krvácení. Zásady léčby primární imunitní trombocytopenie dospělých pacientů jsou mírně odlišné od léčby ITP u dětí. Spontánní remise onemocnění je ve srovnání s dětskou populací u dospělých málo častá, u nově diagnostikovaných pacientů bez terapie se v 1. roce pohybuje dosažení remise mezi 5-25 %.(15) Hlavním cílem léčebných postupů je dosažení bezpečného počtu trombocytů, a tím snížení rizika krvácivých komplikací. Normalizace počtu trombocytů není nezbytná. Z hlediska klinického fenotypu choroby je ITP variabilním onemocněním a závažnost klinických projevů nekoreluje s počtem trombocytů. Důležitým cílem léčby je minimalizace nežádoucích účinků. léčby, které mohou mít na zdraví pacienta a kvalitu života větší dopad než samotné riziko krvácení. Indikací k zahájení terapie pacienta s ITP je hlavně přítomnost krvácivých projevů a nízký počet trombocytů. (Zdroj:https://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/imunitni-trombocytopenicka-purpura-a-moderni-lecebne-pristupy-u-dospelych-452355)

Jak se dalo očekávat, byla jsem hospitalizována. Máma dvou dětí, Marušce v té době bylo 17měsíců a Honzíkovi 3 roky pryč. Přišel ke mně primář hematologie, aby mi vysvětlil podstatu mých problémů. Byl milý, ale na můj vkus trochu stručný. Pamatuju si, že se snažil vtipkovat, což mi v tu chvili moc nešlo. Ubezpečil mě, že to zvládnem, že to u mne bude zaručeně jen jednorázová záležitost a at’ se nebojím. Svoji přednášku zakončil obligátním: hlavně si to “negooglete”. Jako terapie první volby při autoimunitních onemocněních se nasazují kortikoidy. Dostala jsem hned mega dávky – jupííí. V prvních dnech jsem je polykala s velkou radostí, že mi zaručeně pomohou a vduchu jsem vítala každou dávku.

Jak jsem tak ležela na pokoji, honilo se mi hlavou miliony myšlenek. Proč zrovna já? Není to fér, Neuvidím vyrůstat své děti. Blbost, proč takhle uvažuješ, ty to přeci zvládneš. Jsi silná ženská, bude zase dobře. Nevzdám se. Snad se ráno probudím. Co když mi léčba nebude zabírat? Myšlenky, které jsem nedokázala zahnat. Neustále jsem kontrolovala jakoukoli nudli z nosu, zda to není krev. Bylo mi smutno a potřebovala jsem to ventilovat. Na náladě mi nepřidávalo ani to, že se mi dělaly petechie již po drhnutí osuškou. Představovala jsem si, jak vypadá proud krve v mém těle.

Každý den mi odebírali krev a já se radovala, že z původních 2 tis. už jsem druhý den měla 11 tis. Další den pak 17, 29 a propouštěli mě s 40 tis. (norm. hodnoty 150-400tis.). Vyšetření doplnili o sono břicha, štítné žlázy, krevní testy na vše možné i nemožné, ale nepřišlo se na žádnou další příčinu. Autoimunitní onemocnění jsou často vyvolána skříženou reakcí s nějakou banální infekcí. Prostě ve špatný čas na špatném místě. Jdu domu... Mám nadále brát ty vysoké dávky kortikoidů a 1x za týden kontrola u obvod’áka.

Jakmile jsem se vrátila domů, bylo mi o něco lépe. Děti mě hodně rozptýlily a neměla jsem tolik času na sebelítost. Hrdě jsem polykala tuny kortikoidů a věřila, že to bude dobré. Večer mne však provázely opět mé zhoubné myšlenky. Potřebovala jsem to s někým strašně moc probrat, jak se cítím, jaké mám obavy...ale manžel nechtěl. Až časem jsem pochopila, že to byl jeho styl obrany před realitou. Když děti spaly, začala jsem tedy googlit. K dané tématice lze najít mnoho různých postgradualních publikací a statí. Jako vždy jsem potřebovala informace, ty tvrdé statistiky mi nedávaly planou naději, ale lepší být připraven než pak to zklamání. Dozvěděla jsem se mnoho věcí, ale chyběl mi osobní příběh někoho, kdo by na tom byl tak, jako já. Dočetla jsem se, že u 70% pacientů je po prvotní dobré odpovědi na kortikoidy opět propad a zhoršení stavu. Běžný trombocyt žije cca 10-12 dní, můj imunitní systém jej zabije za 1-2dny...Začalo mi tak mnoho věcí do sebe zapadat a já se smířila s faktem, že to nebude tak jednorázová záležitost, jako se mi milý pan doktor snažil namluvit (nicméně ho chápu, když mě tam viděl tak v slzách).

Tento článek plánuji napsat už velmi dlouho, tak snad se mi to podaří podat tak, jak jsem měla v plánu. Na MK jsem již pěknou řádku let a nechci, aby byl článek spojován s mým jménem. Proto jsem si založila nový profil. Vy, které mne poznáváte prosím nereagovat jménem. Děkuji.

Vždy jsem trpěla na modřiny, nikdy jsem si s tím ale nelámala hlavu, protože to máme v rodině – slabá cévní stěna. Obě těhotenství jsem byla zdravá jako řípa, tak proč se stresovat. Začátkem února jsem jela s dětmi na 3 týdny do ČR. Tehdy se mi začaly tvořit velikánské červenofialové modřiny na nohách a já si nikdy nemohla vybavit, že bych se zranila. Ale tak děti po mně neustále skáčou, tak to bude asi tím. Jistě mi ani dlouhodobé kojení a s tím spojený nedostatek spánku nedělá nejlépe. Přeci jen jsem šla z jednoho těhotenství do druhého a k tomu 30 měsíců kojení. No jo, asi bych už měla ubrat, možná bych měla brát i nějaké vitaminy (přiznávám, že nejsem fanoušek braní léků a kupovaných vitamínů). Fleky se ale pořád zhoršovaly a přidalo se k němu i krvácení z nosu. Na to jsem nikdy netrpěla. Zpětně si říkám, jak jsem mohla být tak slepá a přehlížet tolik příznaků. Začalo to nenápadně, při smrkání prostě stopa krve v nudli. Jasně, to je tím, jak je sliznice překrvená a přetěžovaná. Později jsem už vysmrkávala jen čistou nezkoagulovanou krev. Já hloupá jsem se tomu ještě smála, že co to má znamenat. Končilo to tím. že jsem z nosu slabě krvácela nonstop, jen mi to teklo do krku a pro samou starost o děti jsem tomu stále nevěnovala pozornost. Když už mi to přeci jen připadalo příliš, tak jsem se přesvedčovala, že tak zlé to není, že se necítím být nemocná a že to počká s návratem do Hamburgu (mnoho let totiž bydlím v Německu) a že se mi nechce to hrotit s německým pojištěním někde na pohotovosti v Praze.

Navíc i když má člověk nějaké zdravotní problémy jde život dál. Já sama jsem v tu dobu právě hledala novou práci. V době, co jsem byla na dovolené v ČR jsem dostala emailem pozvánku na tzv. Probetag. (když je váš pohovor v Německu úspěšný, tak si vás většinou chce zaměstnavatel pozvat ještě na 2-3 dny na zkoušku...přeci jen na pohovoru se vše tváří lépe než je a tak máte vy i zaměstnavatel šanci si to vyzkoušet v provozu). Měla jsem ohromnou radost, protože firma, do které mě zvali byla mým favoritem. Hned po přečtení emailu jsem si začala zařizovat hlídání pro Marušku. Bráška už je ve školce, ale Maruška ne a tak bez hlídání nebude ani Probetag. Všem na potkání jsem vyprávěla, že v pátek 9.3. mám svůj Probetag. Hlídání klaplo hned a já už se jen těšila a přemýšlela, co si na sebe vezmu, jak to vše bude a jak moc si přeju, aby to vyšlo. Myšlenka na mé zdraví mě ani tak neopustila a ještě z ČR jsem si zavolala o termín na odběr krve ke svému obvod’ákovi. Nabidli mi jen poslední volný termín – ve čtvrtek 8.3. ráno, od pátku prý mají týden dovolenou a jedou lyžovat. Skvělé, krásně to vše vychází, ve čtvrtek si zajdu na krev a v pátek Probetag.

Po návratu do Hamburgu jsem nemyslela na nic jiného, než na svůj Probetag. Po 4 letech doma a dvou dětech dostal můj šatník zabrat a tak byl čas na nákupy. Ve čtvrtek jsem si skočila na krev a za doktorem. Dokonce jsem si kvůli němu oholila i nohy, aby se mohl podívat na mé modřiny. Jako vždy obvod’ák zklamal. Nohy nechtěl ani vidět :-O Ale krev mi odebral, tak jsem byla spokojena. Už při odběru bylo zváštní, že jakmile mi chtěli místo vpichu přelepit, tak že jsem ihned začala krvácet a proud krve stekl až na zem. No, dostala jsem tlakový obvaz a šlo se domu. Od lékaře jsem to vzala ještě přes obchody, abych si koupila nové boty, at’ nedělám v práci ostudu. Sehnala jsem přesně takové, jaké jsem si přála a byla spokojená, jak skvěle jsem vše stihla. V tu chvíli mi zvoní telefon. ‘Hallo, nebyli jsme domluvení, že dnes přijdete do firmy?’ ve mně by se v tu chvíli krve nedořezal. Cože??? Vždyt já vše domluvila na pátek, to snad neeeeeeeeeeee… Horko těžko jsem se z toho vykecala, spíš jsem si sypala popel na hlavu a šéf tedy souhlasil, at’ přijdu v pátek. No, předsevzala jsem si, že ikdyby jsem tam měla přiskákat jen na jedné noze, tak že prostě musím. Odpoledne jsem ještě oběhla s dětmi naše 5km kolečko a spokojeně šla spát.

Ráno 9.3. jsem stála ve dveřích – slušně oblečená, na vše připravená a loučila se s dětmi i mužem, at’ mi drží palce. V tu chvíli mi opět zvonil telefon. ¨Hallo, mluvim s paní Novou? Máme výsledky vaší krve, volali nám z laboratoře a pan doktor z lyží nedal jinak, než že vás musím zastihnout. Výsledky jsou špatné a musíte ihned do nemocnice.” ‘No ale já mám dnes Probetag, nemůžu až potom?” ‘Ne, vy to nechápete, jste v ohrožení života, musíte ihned do nemocnice.” …

...Slyšet něco takového je velmi zvláštní zkušennost. Po chvíli jsem řekla manželovi, co mi řekli a že teda asi budu muset i dnes Probetag zrušit. Volám na recepci, jestli mi dají k telefonu šéfa. Že se omlouvám, ale že mi právě teď volali od lékaře a že jsou mé výsledky velmi špatné a jsem v ohrožení života. Že se omlouvám.ale že ani dnes nedorazím. Mlhavě si vybavuji, že jsem mu říkala, že chápu, pokud o mě už nebude chtít ani vidět a že vím, jak špatně to vypadá, když přijdu už po druhé s tak debilní výmluvou. On mi jen popřál vše dobré a že se mám ozvat, až mi bude lépe. (Psala jsem mu hned po ubytování v nemocnici.)

Přímo úměrně tomu, jak se rozšiřují řady kamarádů Kýši jsme měli pocit, že narozeninová oslava by neměla zůstat jen rodinnou záležitostí. A protože mít narozeniny v lednu není tak docela na venkovní party, začali jsme vymýšlet jiné alternativy. A jeden z nápadů byla narozeninová party v Tongu.

Tongo navštěvujeme s Kýšou poměrně často - hlavně když venku panuje počasí, že by psa nevyhnal. A musím říct, že výhradně ve všední dny odpoledne - to se nám totiž často stává, že máme Tongo téměř sami pro sebe. O víkendech, státních svátcích a prázdninách tam bývá až příliš plno.

I při plánování narozenin jsme tohle zohledňovali a počítali s tím, že bude v průběhu pracovního týdne odpoledne, což v pohodě dopadlo. Přímo na webových stránkách Tonga najdete objednávkový narozeninový formulář, kde vyplníte základní údaje o oslavenci, hostech, termínu a mimo jiné také typ oslavy. 

Výběr typu oslavy je klíčový - odvíjí se od něj, co budou děti jíst a pít a samozřejmě také cena. My jsme nakonec zvolili Karetu, hlavně vzhledem k jídlu - pro děti je připravena pizza, což mi připadá takové nejmenší "zlo" z toho, co je v nabídce. Správnou atmosféru oslavy pak dotváří popcorn. K základnímu balíčku jsme ještě přiobjednali pár ovocných mís a dětské šampaňské.  

Jak to dopadlo, kolik to stálo a také více fotek najdete na www.hola-sova.cz. Dětským oslavám ZDAR😀. 

Krásné nedělní odpoledne vám všem,

je mou milou povinností přinést vám výsledky soutěže Slavíme MDŽ s Viledou. V první řadě mi opět dovolte jedno veliké poděkování. Poděkování vám všem za účast v soutěži, přihlásilo se vás neuvěřitelných 398. A to je číslo, které mi opravdu dělá nesmírnou radost. DĚKUJI 🙂

Soutěžní otázka zněla, jaká je vaše nejoblíbenější květina? Moji věrnou a skvělou fanynku Lenku napadlo, že by udělala statisku, jaké květiny mají ženy z modrého koníka rády. A tady máte výsledek 🙂

Leni, tímto mi dovol jedno velikánské děkuji. Jsi skvělá a opravdu to bylo hodně práce, kterou jsi dělala dobrovolně. DĚKUJI 🙂

A o co jsme soutěžili?

O balení mikrohadříků Colors 4 kusy.

„Při prvním porodu před dvěma lety jsem měla velké křížové bolesti. Porod jako takový proběhl v pořádku, ale na ty bolesti se nedá zapomenout. Teď jsem znovu těhotná a už o tom přemýšlím. Nevíte náhodou, jestli nějak nelze takovým bolestem předcházet? Třeba nějakou rehabilitací v těhotenství nebo tak?“

Porod bolí. Na tom se shodnou asi všechny ženy, které ho již mají za sebou. Ty, které se na něj teprve chystají, zase přemýšlí, jaký bude ten jejich a jak ho zvládnou. Kontrakce neboli stahy dělohy může nastávající maminka pociťovat jako tlak v podbřišku, v kříži, a dokonce i v kyčlích nebo stehnech.

Křížové bolesti mohou souviset s polohou miminka v bříšku. Když je více nakloněné k páteři maminky, vyvíjí větší tlak do zad ženy. Proto je vhodné zeptat se na konci těhotenství svého lékaře, zda není miminko v tzv. poloze posteriorní. Pokud ano, můžete zkusit cvičení a polohování, aby se miminko ještě před porodem otočilo do lepší polohy.

Prožívání bolesti se u každé ženy liší. Velmi důležitý je vždy postoj ženy k porodnímu procesu a duševnímu rozpoložení. Důležitou roli hraje i celkové společenské a kulturní prostředí. Existuje hned několik možností, jak si porod zpříjemnit a jak ovlivnit druhou dobu porodní i křížové bolesti.

Jak pracovat s křížovými bolestmi?

„Můj první porod byl o krutých a dlouhých křížových bolestech. V podstatě jsem šla z jedné kontrakce do druhé, protože než odezněla bolest ze zad, už se hlásila o slovo bolest břicha. Druhý porod byl hodně podobný, ale naštěstí o mnoho rychlejší. Třetí porod byl oproti těm předchozím dvěma pohoda a já si dokonce mezi kontrakcemi i odpočinula, protože mě křížové vůbec nebraly. Každý porod je jiný, a i když při prvním porodu křížové bolesti byly, u dalšího už klidně být nemusí.“

Každý vám řekne, že vám děti změní život. Mne ho rozhodně změnily, bohužel nejen tak, jak se dalo čekat. Po prvním porodu se u mě totiž rozvinula revmatoidní artritida.

RA je autoimunitní nemoc, při které váš imunitní systém napadá klouby a způsobuje v nich záněty, které opravdu škaredě bolí. V době, kdy je nemoc aktivní, se váš život znepříjemní natolik, že i běžné denní úkony jsou na hraně vašich schopností a noci jsou peklo - v noci to bolí nejvíc. Nemoc je nevyléčitelná, ale existuje léčba, která dokáže její projevy zmírňovat, v nejlepším případě na dlouho potlačit.

A jak jsem k ní tedy přišla?

První porod byl pro mě opravdu těžký. Celé těhotenství probíhalo úplně normálně a nic nenasvědčovalo tomu, že by porod neměl proběhnout také normálně. Začal spontánně, měla jsem asi 12 hodin slabé kontrakce, když se je nedařilo rozehnat ani teplou vodou, jeli jsme do porodnice. Tam mi řekli, že nejsem otevřená a že se uvidí, buď se porod rozjede nebo ne, a jestli chci, tak tam můžu zůstat do druhého dne, kdyby náhodou. Jako prvorodička jsem si řekla, že tam radši zůstanu, a dobře jsem udělala. Kolem páté odpoledne mi praskla voda, do dovu hodin se rozjely křížové kontrakce po třech minutách a ty trvaly asi do tří do rána, kdy už jsem byla konečně dost otevřená a šlo se na sál. A tam začalo to pravé peklo. Nejdřív tam byla jen asistentka, tlačila jsem jak blázen a nic. Tak přišla doktorka, začla se ve mě různě hrabat, zkoušela kde co a pořád se dítě neposunulo ani o cenťák. To už mi dávali kapačky, kyslík, při tlačení jsem omdlévala a nepřála si nic, jen aby to už skončilo. Pak zavolaly primáře, který přišel, kouknul, řekl mi, ať zkusím ještě zatlačit, u čehož jsem skoro omdlela, tak nařídil císaře. Jak já mu byla v tu chvíli vděčná!

Tonička se narodila akutní sekcí v půl páté ráno a já se probudila na JIPce s pocitem, že už nikdy dítě mít nechci (což mě celkem rychle opustilo 🙂 ).

Bohužel tím moje útrapy teprve začaly. Už v porodnici mě hodně rozbolela záda, ale přičítala jsem to námaze při porodu. Doma se přidaly bolesti kolen, kyčlí, zablokoval se mi krk, bolel mě skoro každý pohyb, nemohla jsem se sehnout k dítěti, ze země jsem vstávala jen s největšími obtížemi. Připadala jsem si jako naprostá troska, a navíc jsem netušila proč. Asi po dvou měsících po porodu mi otekl prst na ruce a bolel tak, že se ho nedalo ani dotknout. Myslela jsem, že mě něco štíplo, ale protože to fakt bolelo, jela jsem na pohotovost. Tam mi řekli, že jako kojící mi nic nepředepíšou, ať to leduju a zaplatím 90 korun.

    Ano, přesně tak. Že nechápete, na co narážím? Dokonalý kočárek a Yetti mají společné to, že o nich slyšeli všichni, ale ještě je nikdy nikdo neviděl🙂

    Určitě to znáte - když poprvé očekáváte narození své malé dokonalé kopie (haha – bezdětní prominou, pochopí časem), připadá vám všechno kolem jako periodická soustava prvků v páté třídě. Tak nějak zhruba sice tušíte, o čem je řeč, ale tu pravou podstatu pochopíte až o pár let a mnoho zkušeností později. Jenže vybrat pojízdnou postel pro svého potomka musíte už teď, za pár let vám to totiž bude naprosto k ničemu. Takže vyzvídáte po kamarádkách a známých. Každá z nich vám doporučí samozřejmě něco jiného a přesto svorně jedna přes druhou pronáší hesla typu:

„Lepší kočárek neexistuje.“

„Vyzkoušela jsem už strašně moc kočárků a tenhle je nejlepší.“

„Nechápu, jak si někdo může koupit cokoliv jiného.“

    Ze všeho vám jde hlava kolem a po týdnu koukání po kočárkách na internetu se vám v pravém oku začne objevovat tik a ruce se začnou klepat tak, že se musíte po každém napití kávy jít převléknout. Dost, zadržte, jinak se z toho zblázníte.

Každý rok se 8. března zas a znovu slaví Mezinárodní den žen. A protože je mezinárodní, slaví ho lidé na celém světě. I u nás to býval oblíbený svátek, ale po revoluci se na něj zanevřelo. Ve světě se na MDŽ ale pohlíží úplně jinak a sám o sobě má i naprosto odlišný význam, než mu mnozí přisuzují. Neměli bychom se na něj dívat skrz prsty. Víte proč?

Co se vlastně za slavným MDŽ skrývá? Proč ho slaví celý svět? Je to vlastně jednoduché. Vznikl díky stávce švadlen roku 1908. Ty se rozhodly protestovat a bojovat za zlepšení svých životních podmínek v New Yorku. Cílem jejich boje bylo získat volební právo pro ženy, bojovat za rovnoprávnost a spravedlnost a samozřejmě mír. Některé skupiny feministek protestují v tento den dodnes.

„Význam MDŽ je vlastně takový, že ženy bojovaly za svá práva jako je volit, studovat atd. Není to žádný komunistický svátek, jak ho mnozí nazývají (jasně, za socializmu se oslavovalo ve velkém a princip se ztrácel). Ono je to tak, že ne každá žena je matka a den matek je krásné poděkování maminkám, ale MDŽ všem ženám, ať už mají dětičky nebo ne. Já dostanu od manžela květinu a od kolegů v práci jsem dostala krásné zprávy,“ píše jedna z maminek v diskuzi na Modrém koníku.

Jak se MDŽ dostal do našich kalendářů?

Stávka žen se zapsala do historie už navždy. Ještě téhož roku v květnu rozhodla Socialistická strana USA, že Národní den žen se bude slavit vždy poslední únorovou neděli. Úplně poprvé se tak slavil 28. února 1909. Březnové datum přišlo až po první světové válce hlavně díky velké demonstraci v Petrohradě v roce 1917.

Aby se svátek dostal do mezinárodních kalendářů, musí mít požehnání z vyšších míst. V roce 1975 byl Mezinárodní den žen oficiálně uznán OSN. Od této doby je připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, rozvoj a mír.