Přímo úměrně tomu, jak se rozšiřují řady kamarádů Kýši jsme měli pocit, že narozeninová oslava by neměla zůstat jen rodinnou záležitostí. A protože mít narozeniny v lednu není tak docela na venkovní party, začali jsme vymýšlet jiné alternativy. A jeden z nápadů byla narozeninová party v Tongu.

Tongo navštěvujeme s Kýšou poměrně často - hlavně když venku panuje počasí, že by psa nevyhnal. A musím říct, že výhradně ve všední dny odpoledne - to se nám totiž často stává, že máme Tongo téměř sami pro sebe. O víkendech, státních svátcích a prázdninách tam bývá až příliš plno.

I při plánování narozenin jsme tohle zohledňovali a počítali s tím, že bude v průběhu pracovního týdne odpoledne, což v pohodě dopadlo. Přímo na webových stránkách Tonga najdete objednávkový narozeninový formulář, kde vyplníte základní údaje o oslavenci, hostech, termínu a mimo jiné také typ oslavy. 

Výběr typu oslavy je klíčový - odvíjí se od něj, co budou děti jíst a pít a samozřejmě také cena. My jsme nakonec zvolili Karetu, hlavně vzhledem k jídlu - pro děti je připravena pizza, což mi připadá takové nejmenší "zlo" z toho, co je v nabídce. Správnou atmosféru oslavy pak dotváří popcorn. K základnímu balíčku jsme ještě přiobjednali pár ovocných mís a dětské šampaňské.  

Jak to dopadlo, kolik to stálo a také více fotek najdete na www.hola-sova.cz. Dětským oslavám ZDAR😀. 

Krásné nedělní odpoledne vám všem,

je mou milou povinností přinést vám výsledky soutěže Slavíme MDŽ s Viledou. V první řadě mi opět dovolte jedno veliké poděkování. Poděkování vám všem za účast v soutěži, přihlásilo se vás neuvěřitelných 398. A to je číslo, které mi opravdu dělá nesmírnou radost. DĚKUJI 🙂

Soutěžní otázka zněla, jaká je vaše nejoblíbenější květina? Moji věrnou a skvělou fanynku Lenku napadlo, že by udělala statisku, jaké květiny mají ženy z modrého koníka rády. A tady máte výsledek 🙂

Leni, tímto mi dovol jedno velikánské děkuji. Jsi skvělá a opravdu to bylo hodně práce, kterou jsi dělala dobrovolně. DĚKUJI 🙂

A o co jsme soutěžili?

O balení mikrohadříků Colors 4 kusy.

„Při prvním porodu před dvěma lety jsem měla velké křížové bolesti. Porod jako takový proběhl v pořádku, ale na ty bolesti se nedá zapomenout. Teď jsem znovu těhotná a už o tom přemýšlím. Nevíte náhodou, jestli nějak nelze takovým bolestem předcházet? Třeba nějakou rehabilitací v těhotenství nebo tak?“

Porod bolí. Na tom se shodnou asi všechny ženy, které ho již mají za sebou. Ty, které se na něj teprve chystají, zase přemýšlí, jaký bude ten jejich a jak ho zvládnou. Kontrakce neboli stahy dělohy může nastávající maminka pociťovat jako tlak v podbřišku, v kříži, a dokonce i v kyčlích nebo stehnech.

Křížové bolesti mohou souviset s polohou miminka v bříšku. Když je více nakloněné k páteři maminky, vyvíjí větší tlak do zad ženy. Proto je vhodné zeptat se na konci těhotenství svého lékaře, zda není miminko v tzv. poloze posteriorní. Pokud ano, můžete zkusit cvičení a polohování, aby se miminko ještě před porodem otočilo do lepší polohy.

Prožívání bolesti se u každé ženy liší. Velmi důležitý je vždy postoj ženy k porodnímu procesu a duševnímu rozpoložení. Důležitou roli hraje i celkové společenské a kulturní prostředí. Existuje hned několik možností, jak si porod zpříjemnit a jak ovlivnit druhou dobu porodní i křížové bolesti.

Jak pracovat s křížovými bolestmi?

„Můj první porod byl o krutých a dlouhých křížových bolestech. V podstatě jsem šla z jedné kontrakce do druhé, protože než odezněla bolest ze zad, už se hlásila o slovo bolest břicha. Druhý porod byl hodně podobný, ale naštěstí o mnoho rychlejší. Třetí porod byl oproti těm předchozím dvěma pohoda a já si dokonce mezi kontrakcemi i odpočinula, protože mě křížové vůbec nebraly. Každý porod je jiný, a i když při prvním porodu křížové bolesti byly, u dalšího už klidně být nemusí.“

Každý vám řekne, že vám děti změní život. Mne ho rozhodně změnily, bohužel nejen tak, jak se dalo čekat. Po prvním porodu se u mě totiž rozvinula revmatoidní artritida.

RA je autoimunitní nemoc, při které váš imunitní systém napadá klouby a způsobuje v nich záněty, které opravdu škaredě bolí. V době, kdy je nemoc aktivní, se váš život znepříjemní natolik, že i běžné denní úkony jsou na hraně vašich schopností a noci jsou peklo - v noci to bolí nejvíc. Nemoc je nevyléčitelná, ale existuje léčba, která dokáže její projevy zmírňovat, v nejlepším případě na dlouho potlačit.

A jak jsem k ní tedy přišla?

První porod byl pro mě opravdu těžký. Celé těhotenství probíhalo úplně normálně a nic nenasvědčovalo tomu, že by porod neměl proběhnout také normálně. Začal spontánně, měla jsem asi 12 hodin slabé kontrakce, když se je nedařilo rozehnat ani teplou vodou, jeli jsme do porodnice. Tam mi řekli, že nejsem otevřená a že se uvidí, buď se porod rozjede nebo ne, a jestli chci, tak tam můžu zůstat do druhého dne, kdyby náhodou. Jako prvorodička jsem si řekla, že tam radši zůstanu, a dobře jsem udělala. Kolem páté odpoledne mi praskla voda, do dovu hodin se rozjely křížové kontrakce po třech minutách a ty trvaly asi do tří do rána, kdy už jsem byla konečně dost otevřená a šlo se na sál. A tam začalo to pravé peklo. Nejdřív tam byla jen asistentka, tlačila jsem jak blázen a nic. Tak přišla doktorka, začla se ve mě různě hrabat, zkoušela kde co a pořád se dítě neposunulo ani o cenťák. To už mi dávali kapačky, kyslík, při tlačení jsem omdlévala a nepřála si nic, jen aby to už skončilo. Pak zavolaly primáře, který přišel, kouknul, řekl mi, ať zkusím ještě zatlačit, u čehož jsem skoro omdlela, tak nařídil císaře. Jak já mu byla v tu chvíli vděčná!

Tonička se narodila akutní sekcí v půl páté ráno a já se probudila na JIPce s pocitem, že už nikdy dítě mít nechci (což mě celkem rychle opustilo 🙂 ).

Bohužel tím moje útrapy teprve začaly. Už v porodnici mě hodně rozbolela záda, ale přičítala jsem to námaze při porodu. Doma se přidaly bolesti kolen, kyčlí, zablokoval se mi krk, bolel mě skoro každý pohyb, nemohla jsem se sehnout k dítěti, ze země jsem vstávala jen s největšími obtížemi. Připadala jsem si jako naprostá troska, a navíc jsem netušila proč. Asi po dvou měsících po porodu mi otekl prst na ruce a bolel tak, že se ho nedalo ani dotknout. Myslela jsem, že mě něco štíplo, ale protože to fakt bolelo, jela jsem na pohotovost. Tam mi řekli, že jako kojící mi nic nepředepíšou, ať to leduju a zaplatím 90 korun.

    Ano, přesně tak. Že nechápete, na co narážím? Dokonalý kočárek a Yetti mají společné to, že o nich slyšeli všichni, ale ještě je nikdy nikdo neviděl🙂

    Určitě to znáte - když poprvé očekáváte narození své malé dokonalé kopie (haha – bezdětní prominou, pochopí časem), připadá vám všechno kolem jako periodická soustava prvků v páté třídě. Tak nějak zhruba sice tušíte, o čem je řeč, ale tu pravou podstatu pochopíte až o pár let a mnoho zkušeností později. Jenže vybrat pojízdnou postel pro svého potomka musíte už teď, za pár let vám to totiž bude naprosto k ničemu. Takže vyzvídáte po kamarádkách a známých. Každá z nich vám doporučí samozřejmě něco jiného a přesto svorně jedna přes druhou pronáší hesla typu:

„Lepší kočárek neexistuje.“

„Vyzkoušela jsem už strašně moc kočárků a tenhle je nejlepší.“

„Nechápu, jak si někdo může koupit cokoliv jiného.“

    Ze všeho vám jde hlava kolem a po týdnu koukání po kočárkách na internetu se vám v pravém oku začne objevovat tik a ruce se začnou klepat tak, že se musíte po každém napití kávy jít převléknout. Dost, zadržte, jinak se z toho zblázníte.

Každý rok se 8. března zas a znovu slaví Mezinárodní den žen. A protože je mezinárodní, slaví ho lidé na celém světě. I u nás to býval oblíbený svátek, ale po revoluci se na něj zanevřelo. Ve světě se na MDŽ ale pohlíží úplně jinak a sám o sobě má i naprosto odlišný význam, než mu mnozí přisuzují. Neměli bychom se na něj dívat skrz prsty. Víte proč?

Co se vlastně za slavným MDŽ skrývá? Proč ho slaví celý svět? Je to vlastně jednoduché. Vznikl díky stávce švadlen roku 1908. Ty se rozhodly protestovat a bojovat za zlepšení svých životních podmínek v New Yorku. Cílem jejich boje bylo získat volební právo pro ženy, bojovat za rovnoprávnost a spravedlnost a samozřejmě mír. Některé skupiny feministek protestují v tento den dodnes.

„Význam MDŽ je vlastně takový, že ženy bojovaly za svá práva jako je volit, studovat atd. Není to žádný komunistický svátek, jak ho mnozí nazývají (jasně, za socializmu se oslavovalo ve velkém a princip se ztrácel). Ono je to tak, že ne každá žena je matka a den matek je krásné poděkování maminkám, ale MDŽ všem ženám, ať už mají dětičky nebo ne. Já dostanu od manžela květinu a od kolegů v práci jsem dostala krásné zprávy,“ píše jedna z maminek v diskuzi na Modrém koníku.

Jak se MDŽ dostal do našich kalendářů?

Stávka žen se zapsala do historie už navždy. Ještě téhož roku v květnu rozhodla Socialistická strana USA, že Národní den žen se bude slavit vždy poslední únorovou neděli. Úplně poprvé se tak slavil 28. února 1909. Březnové datum přišlo až po první světové válce hlavně díky velké demonstraci v Petrohradě v roce 1917.

Aby se svátek dostal do mezinárodních kalendářů, musí mít požehnání z vyšších míst. V roce 1975 byl Mezinárodní den žen oficiálně uznán OSN. Od této doby je připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, rozvoj a mír.

"Co se jí asi v té hlavičce teď odehrává," říkáte si občas tuto větu, když se tak díváte na svého potomka a přemýšlíte, co si asi zrovna teď myslí? Řečnická otázka, pravděpodobně. A samozřejmě na ni odpověď neznáme. Ale do dětské hlavičky vás dneska vezmeme - alespoň na malou exkurzi.

Velmi důležité je uvědomit si, že vývoj lidského mozku začíná už v embryonální fázi - když máte miminko v děloze. V prvních třech měsících nitroděložního života se dokonce mozek vyvine na svou většinu z hlediska kapacity - roste velmi rychle, až 250 000 neuronů za minutu.

Neurony jako stavební kámen mozku

Při narození miminka obsahuje jeho mozek na 100 miliard neuronů (označovaných také jako základní stavební buňky mozku) a tří čtvrtin budoucí velikosti v dospělosti. Tento počet je geneticky dán a dále se nemění. Pro lepší představu - na planetě Zemi žije něco přes 7 miliard lidí. Pokud byste jejich počet vynásobili 14 krát, dostanete se k podobnému číslu. Tak takhle nějak se neurony hemží v hlavě vaší ratolesti.

Po narození se již neurony, samy o sobě, nemnoží. Dokonce jde o jedinou buňku lidského těla, která nemá schopnost se sama dělit. Počet je tedy víceméně stabilní. Co ale stabilní není je velikost a síla samotných neuronů. Nervová buňka v čase zesiluje a zvětšuje se a hlavně - propojuje se s ostatními neurony pomocí synapsí.

Dalším důležitým pojmem kromě neuronu je v rámci vývoje dětského mozku synapse. Tu si můžeme jednoduše představit jako takové propojení jednotlivých neuronů. V okamžiku, kdy se miminko narodí má v mozku minimální množství synapsí, ty se vytváří jako reakce na různorodé podněty, kterým je dítě vystavováno.

Mezinárodní den žen (MDŽ) je mezinárodním svátkem, který připadá každoročně na 8. března. Od roku 1975 je uznáván OSN, jeho historie ovšem sahá do začátku spojení s hnutím bojujícím za volební právo pro ženy. První podobu svátku ovšem vtiskla už ženská konference Druhé internacionály v Kodani.

V Česku je MDŽ často spojovaný se zvyky ze socialistického Československa. K jeho oslavám tehdy patřily slavnosti a červené karafiáty. Řada lidí tak přestala tento svátek slavit v domnění, že se jedná o umělý svátek vytvořený minulým režimem.

Do českých kalendářů se tak 8. březen jako Mezinárodní den žen začal vracet až v novém tisíciletí. V roce 2004 byl zařazen mezi významné dny.

OSN  vybírá pro Mezinárodní dny žen různá mota. Pro rok 2019 jím je: „Myslete rovnoprávně, budujte chytře, inovujte pro změnu“. Organizace spojených národů se tak chce zaměřit na inovativní způsoby, jak zlepšit postavení žen ve společnosti či jejich lepší sociální ochranu.

Pojďme společeně "oslavit" Mezinárodní den žen malou jarní soutěží.

Jaká je soutěžní otázka?

• Jelikož ležím s nasi treti dcerou v nemocnici a mám čas..tak jsem se rozhodla,že sepíši své porody a někdy si to třeba přečteme,až budou děti větší...

1.POROD

Termin jsme měli 22.7.2011

Těhotenství bylo rizikové..proležela jsem 5měsíců v nemocnici...domů mě pouštěli 35+0...ale dlouho jsme nevydrželi...

Prvni porod byl ve 36+2,malá byla koncem pánevním.

27.6.2011 ve 4:25 praskla voda..tak jsme vyjeli do porodnice,bolesti skoro žádné..když jsme přijeli..dr.mě vyšetřil a protože šla malá nožkou...bylo rozhodnotu udělat císař...celková narkóza a dcera se narodila 5:30 s mírami 2360g a 46cm...já skončila na JIP a malá v inkubátoru....Další ráno bylo katastrofa vstát z postele...rána bolela jako čert..naštěstí hojení o.k...ale pamatuji,že ještě 14dni jsem chodila,jako by mě někdo nakopal...po měsíci už pak vše o.k.

Vykoštěné kuřecí stehno / kuřecí stehenní steak s kůží

Brambory

Batáty

Na dip: bílý jogurt, tatarka, česnek, sůl, pepř, provensalské koření, červená paprika

Maso si naložíme: sůl, pepř, olej

Na rozpálené pánvi opečeme maso, nejprve kůží dolů. Maso polamu opékáme pod pokličkou aby se propeklo.

Vybereme si variaci sýrů, kterou máte rádi. Já jsem použila Masdam, gorgonzolu, eidam, uzeny sýr a klobásu. Sýry si nakrájíme na poměrně stejné kostičky aby se špíz dobře obaloval. Napichujeme střídavě a prokládáme klobásou. 

Špízy obalujeme v trojobalu a vajičko a strouhanku opakujeme 2-3x. Smažíme na oleji. 

„Zajímalo by mě, kdy vám začala kojená miminka spát celou noc. Mám půlroční dceru. Budí se na kojení asi 4x za noc. Ráda bych si vyšla večer aspoň na chvíli někam s kamarádkou, ale kvůli nočnímu kojení to nejde. Jak jste to řešily vy?“ Kolik hodin denně by mělo dítě spát? Kolik přes noc? Odkdy má spát celou noc? Jak moc spí dítě ve čtyřech měsících a jak rok a půl staré dítě? Od narození vašeho miminka řešíte v podstatě to jediné – spánek – svůj i miminka. Jak má vypadat zdravý dětský spánek?

Zdravé novorozené miminko dokáže prospat až 20 hodin denně. Ovšem svůj spánek má rozdělený na různé cykly a těšit se na to, že tento čas využije ke klidnému spánku po celou noc, asi moc nemůžeme. Některé děti pláčou častěji ve dne, jiné si to vybírají v noci. Rytmus spánku se u miminka vyvíjí postupně, proto se tolik liší od toho našeho. My si vybereme potřebnou dobu spánku obvykle „najednou“ spánkem v noci. Novorozenec ho má rozdělen do více etap a asi 60 % tvoří neklidný spánek, takže se mnohem častěji než dospělí částečně nebo úplně probudí.

S přibývajícími měsíci má miminko jinou potřebu spánku

S postupujícím věkem se potřeba spánku snižuje. Po druhém měsíci stačí miminku asi 16-18 hodin denně. Také začíná lépe oddělovat denní a noční spánek. Na konci třetího měsíce spí dítě asi 10 hodin v noci a přes den asi třikrát až čtyřikrát v kratších intervalech. Do šestého měsíce spí zhruba ve stejnou dobu a od půl roku obvykle nevyžaduje noční krmení a některé děti již dokáží spát celou noc. Samozřejmě ne všechny.

„Dle mého názoru je spánek dost individuální. První syn nespal prakticky vůbec (od tří měsíců přes den nespal), druhému budou dva roky a spí odpoledne stále. Někdy dokonce i dvakrát.“

Kolem devátého a desátého měsíce už dítě tolik nespí dopoledne, ale jen odpoledne. V noci stále potřebuje spát kolem 10 hodin. Ovšem každé dítě je naprostý originál. Některé spí během dopoledne klidně až do roka, jiné spí odpoledne tři hodiny v kuse. Dítě může večer usínat bez problémů a spát celou noc, nebo také večer usínat neklidně a v noci se často budit.

Dámy a pánové, vítejte v Praze. Je právě 10 hodin dopoledne a my jsme přistáli na pražském ruzyňském letišti, kde venkovní teplota je příjemných 15°C. …

Takhle jsem se loučila minimálně dvakrát denně po příletu do destinace s cestujícími, kteří se mnou sdíleli na pár hodin stejnou přetlakovanou trubku. 

Jak se ale rozloučit s vámi? A chci se vlastně loučit?

Když jsem posílala přihlášku na ambasadorku HiPP, bylo Toníkovi 7 měsíců a já jim tenkrát napsala, že mají morální povinnost mi tu funkci dát, protože moje spotřeba kojícího čaje zadotovala měsíčně minimálně jednoho jejich zaměstnance. 😀

Dneska je Tondovi o tři roky víc. A přibyl k němu ještě Bertík. Prožila jsem si tady s vámi krásný tři roky a nemohla jsem si vybrat k zastupování lepší značku. 

Nicméně, i můj čas tady se nachýlil. O skvělém čaji totiž už víte. Víte taky, že když má výrobek stejný EAN kód, je úplně šumafuk, pro který trh je určen a je prostě naprosto stejný. O tom, že mléko HiPP, díky probiotikům a prebiotikům, nemá na našem trhu konkurenci, jsem vám říkala nesčetněkrát taky. Dokonce máme tak prima vztah, že jsem vám prozradila, že když nestíhám, dosolený lasagne v srdíčku obědvá celá rodina. 

"Nikdy jsem neměla problémy s menstruací ani ničím jiným. Pak jsem se ale seznámila s nynějším manželem, začala s ním bydlet a kvůli studiu brát hormonální antikoncepci, kterou jsem brala cca 4 roky. Následovala svatba, vysazení antikoncepce a snažení o miminko," začíná vyprávět jedna z maminek svůj příběh o tom, jak těžká byla cesta k miminku. 

"Bohužel menstruace stále nepřicházela, ale pokládala jsem to (dle kamarádek) za normální. Po půl roce jsem se odhodlala jít k doktorovi, který mi oznámil, že mám vzhled polycystických vaječníků. Byla to pro mě rána, začala jsem plašit, hledat si informace. Moc jsem se bála diagnózy PCOS, která se ale naštěstí nepotvrdila. Nicméně moje problémy vyřešeny nebyly a přesto, že hormonální profil byl v pořádku, menstruace stále nikde. Rozčilovalo mě, že doktor tvrdil, že to nemám řešit, že na IVF je času dost a jistě počnu normální cestou. Jenže jak?"

V dnešní době má spousta párů problémy s otěhotněním. Dříve se o tom tolik nemluvilo, ale dnes jistě každá z vás zná někoho, kdo si na miminko musel počkat nebo jste si možná i vy prošla touto zkušeností. Jaké faktory mají obecně negativní vliv na početí? A co nejvíce škodí ženské a mužské plodnosti?

„Byla jsem zoufalá, protože jsem od malička snila o dětech. Práce v mateřské školce, kde jsem denně potkávala děti a miminka, mi situaci neulehčovala. Psychicky jsem to nesla dost špatně, protože švagrová už měla 3 zdravé děti a v manželovi problém taky nebyl. Dostala jsem vyvolávací injekci, po které se sice menstruace spustila, ale to bylo taky naposledy. Pak se čekalo, jestli dorazí další. Pobolívalo mě dost břicho, ale menstruace nikde. Čekalo mě nemilé překvapení, když doktor našel 5 cm cystu. Opět jsem dostala injekci, cysta do třech dnů praskla, následovalo něco jako menstruace.”

Když se dlouho nedaří otěhotnět

Každý člověk je individuální a proto nelze zobecnit, jak dlouho by mělo trvat, než otěhotníte. Výzkumy ukazují, že zdravé páry, které mají pravidelný pohlavní styk, počnou obvykle v průběhu prvního roku (jedná se o 80 % těch, co se snaží o miminko). Dalším 10 % se to povede v průběhu dalšího, tedy druhého roku. Pokud je vám do 35 let, snažíte se o miminko rok a stále se nedaří a chcete tento problém řešit s pomocí lékařů, doporučuje se právě v tuto chvíli začít situaci řešit. U starších žen se doporučuje navštívit lékaře dříve, již po půl roce, kdy se otěhotnění nedaří.

Poslední dobou s nadšením pozoruji, že mezi maminkami i dětmi začínají být  víc a víc populární vzdělávací a rozvijecí hry a hračky. Bohužel se za tímto trendem ukrývá i velký byznys a většinou si rodiče za tyto vychytávky pěkně připlatí. Proto jsem se rozhodla, že svým dětem budu hry tohoto typu vyrábět doma. Nápad pěkný, ale skutek utek. Nicméně, s blížícím se termínem Katčiny dětské oslavy jsem byla přinucena začít chystat program pro směsici dětí, které si Katka pozvala. A tak vzniklo naše podomácku vyrobené hmatové pexeso, přizpůsobené ke hře dětí od dvou a půl do pěti let. jelikož má u nás doma velký úspěch, rozhodla jsem se o návod, jak na něj, podělit i s vámi.

Co budeme potřebovat?

• libovolný počet jednobarevných balónků

• malé snadno od sebe odlišitelné předměty- 2x tolik co balónků

• pás kartonu, sololitu, dřeva, plastu, prostě čehokoli, co nám poslouží jako "hrací plocha"

Jak na to? 

Musíme se rozloučit s Janou, která byla Femibionu skvělou Ambasadorkou, protože má jiné povinnosti a už se této práci nemůže věnovat naplno. Odvedla velký kus skvělé práce, přinášela mnoho zajímavých informací, dokázala i odborně poradit a edukovat budoucí maminky, a proto ji moc děkujeme. A toto je prostor pro maminky, které mají ambice dělat něco kreativního a nevšedního, spojit příjemné s užitečným.

Ambasadorka pro Femibion je:

• komunikativní,
• vždy pohotová,
• precizní a přesná,
• aktivní,
• kreativní,
• optimistická,
• a dobře naladěná maminka, která je také přátelská, důsledná a otevřená.

Femibion je především značka, která pomáhá maminkám a budoucím maminkám, stará se o ně, je laskavá a nápomocná. Jejich Ambasadorka by měla mít tyhle vlastnosti.

Budoucím maminkám by taky měla přinášet také nové a zajímavé informace o plánování těhotenství a těhotenství samotném

Práce Ambasadorky na koníku ti dá:

Kolikrát jste tuhle větu už slyšeli? A kolikrát jste ji svému chlapci řekli? Přijde vám OK, nebo vám pije krev jako mně?

Nejčastěji ji slyším od tatínků nebo dědečků. Proč mě čílí? Tak zaprvý je to lež. Brečí všichni. Zadruhý umí napáchat hodně škody – potlačování emocí k ničemu dobrýmu nikdy nevedlo. A zatřetí nesnáším jakýkoliv dělení na chlapy a ženský – ve smyslu, že je jedno pohlaví lepší než druhý.

Ohleduplný tatínek

Naposledy jsem tuhle větu slyšela v čekárně u lékaře. Zazněla z úst tatínka a byla určená jeho synovi, který vycházel z ordinace s propíchnutým zánětem středního ucha. Ten „milý“ otec k tomu ještě přidal další věty hodné k tesání: „To přece nebolí!“ a „Brečet můžeš venku.“ ☹

Klukovi bylo cca sedm let a vypadal, že ho to fakt bolí.

Typická ukázka, jak by to opravdu vypadat nemělo…

Tento článek bych ráda věnovala všem maminkám resp. všem ženám, které mají strach z řízení... 

Když si vzpomenu na svoje řídící začátky, bylo mi necelých 19 let, když jsem si udělala řidičák. Těšila jsem se na něj jak babka na důchod. S řidičákem jsem si potom připadala prostě už opravdu dospělá. No jo, ale taky mi došla ta zodpovědnost s tím spojená - což je samozřejmě dobře. Zodpovědnost je dobrá vlastnost, ale nesmí k tomu přibýt i strach. 

Strach nás může opravdu paralyzovat do takové míry, že z nás řidiček zůstanou jen spolujezdci. A to je velká škoda.

No jo, jenže jak se toho strachu zbavit? JEŽDĚNÍM... Opravdu! 

Když si vzpomenu na svoje řidičské začátky, tak to bylo opravdu výživné 🙂

Jak jsem už psala výše, řidičák mám od necelých devatenácti, ale hezkých pár let byl ukryt hluboko v peněžence. Dokonce jsem si kupovala vlastní auto aniž bych jej před koupí projela - tak moc jsem se stresovala z ježdění přes den. Za volant jsem si sedala v noci abych poodvážela kamarády z pařeb. Přes den jsem si sháněla řidiče. 

“Dobrý den, moc prosím o radu nebo ještě lépe vaši případnou zkušenost. Jsem rok a půl po porodu, který byl bezproblémový, ale personál z něj přesto udělal dost traumatický zážitek. Nejhorším následkem (kromě mé psychiky) je jizva po nástřihu, která i s okolím pořád bolí a je citlivá, navíc se s ní psychicky nemůžu srovnat a pořád se tam skoro nemůžu dotknout, hned je mi do breku... S manželem sex fakticky nemáme, mám pocit, že násilí u porodu mi sexualitu v podstatě zničilo. Zkoušela jsem všechno možné, ale bezvýsledně a už jsem z toho zoufalá. Na plastiku to není (potvrzeno od více odborníků, včetně soukromého plastického chirurga), a je fakt, že na pohled to není nejhorší. Četla jsem nedávno něco o vaginálním mapování, myslíte, že by mi mohlo pomoct?”

Těmito slovy začíná jedna z mnoha diskuzí na fóru Modrého koníka. Žen, které se po porodu potýkají s problémy v sexuální oblasti, je bohužel mnoho. Ponechme nyní stranou důvody, které k nechuti v sexuálním životě vedou a zaměřme se na techniku, které se dotkla již sama tazatelka ve fóru - tedy k léčebné technice vaginálního mapování.

Téma intimity a sexuality je pro člověka tak osobní, že se asi málokdo pouští do rozhovoru o problémech v této oblasti s kýmkoliv na potkání. Tato technika však slibuje řešení problémů mnoha žen (nejen) po porodu a bylo by tedy škoda nevědět o možnosti, která by nám mohla pomoci. V následujících řádcích se tedy můžete teoreticky seznámit s těmi nejdůležitějšími body, které byste měly o této problematice vědět a pak už bude záležet jen na vás, zda budete chtít tuto terapii případně i vyzkoušet.

Co je vaginální mapování?

Vaginální mapování (český termín byl převzat z anglického Vaginal Mapping ) je léčivý postup, který je součástí metod Sexological Bodywork (tedy sexuologické práce s tělem). Ačkoli název zní pro někoho možná děsivě a mnozí si pod ním představují ledaco, je toto sousloví zcela přesné. Vaginální mapování totiž skutečně mapuje citlivost vaginální tkáně v pochvě ženy, čímž umožňuje právě zcitlivění vaginální tkáně a celého těla, léčení traumat a jejich uvolnění z paměti těla.

Kromě označení vaginální mapování se v českém prostředí můžete setkat také s pojmem vaginální akupresura - toto označení souvisí s léčebným přístupem - jednotlivá místa se totiž spíše s různě silným tlakem mačkají a masírují (jako při akupresuře).

Dát život dítěti je tou nejkrásnější věcí v životě ženy. Je to zázrak slovy těžko popsatelný. Jen vy jako matka víte, co za těhotenstvím, porodem, šestinedělím a každým dalším dnem v roli matky je radosti, bolesti, únavy a lásky. A jen vy jako žena víte, co to všechno udělalo s vaším tělem. Buďme pragmatické a praktické. Naštěstí je tu moderní estetická medicína, a tak nic není ztraceno.

Příliš velká vagina, inkontinence, špatný sex

Ženy po spontánních porodech se často potýkají s pocity volné vagíny někdy spojené s inkontinencí, a právě takové potíže umí plastická gynekologie velmi dobře odstranit. Pochvu a poševní vchod zúží lékař při chirurgickém výkonu zvaném vaginoplastika . Provádí se v celkové anestezii a výsledkem jsou pacientky (i jejich partneři) nadšené. Současně je možné při vaginoplastice provést také aplikaci kyseliny hyaluronové pod močovou trubici či aplikaci laseru, které zamezí inkontinenci. Laser je vhodné aplikovat zejména u lehčích forem inkontinence nebo pokud ještě plánujete děti.

Křečové žíly nemusí být jen na nohách

Křečové žíly v oblasti vulvy a v podbřišku se v těhotenství objeví asi už 4 % žen, často se ale vyskytnou i u netěhotných. Jejich příčinou je stejně jako u varixů na nohou žilní nedostatečnost. V Asklepionu se tímto velmi nepříjemným a intimním problémem zabývají zkušení cévní chirurgové, kteří používají nejšetrnější metody léčby jako lasery, radiofrekvenci, skleroterapii. Všechny výkony provádějí pod kontrolou ultrazvuku, minimálně invazivně. Opravdu není důvod se trápit tímto nepříjemným intimním problémem.

Prsa jsou symbolem mateřství, pečujte o ně

Děti jsou radostí našeho života. Záleží nám na nich. Proto se staráme o jejich radost, chceme jim dopřát šťastné a bezstarostné dětství. Do každého dne by měly vstoupit plni elánu a připravení čelit všem nástrahám. Ať už jde o narozeninovou oslavu nebo rozbité koleno.

Na drobnostech záleží

Každý nový den začíná ránem. Po probuzení bychom se měli cítit odpočatí. K tomu nám může dopomoci i správně zvolené povlečení. Vždyť v něm trávíme velkou část dne. A u dětí to platí dvojnásob.

Jak vybrat dětské povlečení?

Na výběr povlečení do dětského pokoje je třeba klást větší důraz než na výběr dospěláckého povlečení. Dbejte na správnou volbu materiálu, design i funkčnost.

Materiál

Budoucí maminky, které mají  první velké dilema, zda má smysl kupovat kojicí podprsenku, již za sebou a jsou rozhodnuty, že to smysl rozhodně má, čeká neméně náročná druhá část celé akce. Jak vybrat tu správnou kojicí podprsenku?

Že je výběr padnoucí kojicí podprsenky hotová věda, o tom vědí své i uživatelky Modrého koníka. Proto jsme tento kousek šatníku podrobili zevrubné analýze a sepsali následující desatero. Devět z deseti bodů by mohlo s výběrem pomoci. S desátým krokem bude výběr bez práce.

Desatero pro výběr padnoucí kojicí podprsenky

1) ČAS

Kojicí podprsenku je vhodné vybírat v posledních týdnech před porodem. Prsa se na tvorbu mléka připravují průběžně během celého těhotenství. I když se během několika prvních dní  po porodu pak ještě nalévají při tvorbě mléka, ve většině případů nebývá změna tak markantní, aby se do dobře vybrané kojicí podprsenky po spuštění laktace ňadra nevešla.

Kojicí podprsenka také bývá součástí seznamů toho, co si sebou přibalit do porodnice, proto se doporučuje vybírat ji ještě před porodem.

První co musím zmínit před samotným začátkem mého příběhu je, že teď když už konečně mohu porovnat dva porody, byl jeden hrozný a druhý krásný, než sem rodila dceru byla sem přesvědčená, že porod se synem byl krásný a vesměs vím, že je to dobře, protože sem se nebála a naopak se na druhý porod těšila. Termín porodu byl 18. 12. 2018, k tomuto datu se ani nedostaneme. Byla neděle 9. 12 a mě večer začali neskutečné, pravidelné bolesti, nepomáhala sprcha, nic. Po konzultaci se setrou v porodnici, sem měla čekat, jestli se to zhorší, trvalo to celou noc a ráno všechny bolesti odešli. Odpoledne to ale začalo, ťřes, zimnice, teplota 38,5, cítila sem se ale dobře, opět sem volala do nemocnice a tam mi řekli, že se mám přijet ukázat. Po všech možných vyšetřeních zjistili, že mám pyelonefritidu (zkrátka zánět), přijali mě a dávali kapačky s antibiotiky, bylo mi hrozně, doma syn, se kterým sem nikdy nebyla odloučena víc jak na den, věděla sem, že se má dobře, ale stejně. Na chodbě samá maminka s mimčem a já jak idiot stále 2v1. Ve středu přišel verdikt, že infekce se neléčí a bylo by lepší porod vyvolat a následně mě léčit dál už samostatně. Indukce tedy připravena na 14. 12. Hysterie začala, ne ani tak na venek, ale uvnitř sem měla šílený strach, měla sem načteno a po zkušenostech z okolí a všemožných příběhů, že je to nejhorší, vyvolávané,

že to v mnoha případech končí sekcí. No a já? S porodním přáním se mi vzdaloval sen o krásném porodu. 

V předvečer porodu, sem si řekla o tabletu na spaní, abych aspoň měla trochu energie, jinak bych samou nervozitou neusla, v 6 hodin ráno budíček, pásy, přechod na předporodní pokoj. Zarazilo mě, že nedostanu ani najíst, takže sem si vyžádala housku, koukali na mě jak na cvoka, že jíst nemůžu, ale já přece nebudu rodit hladová! 7:00 zavedena první tableta, 30 minut ležení, bolesti začali defakto hned, mírné, snadno prodýchávající, následně 20 minut pásy a volný pohyb. 9:00 zavedena další tableta, bolesti se začali stupňovat a už šli v leže dost těžko prodýchat. Opět 30 minut ležení, 20 minut pásy, po pásech se mě sestra zeptala jakou chci přípravu na porod, nechápala sem, takže to je celé? Rodím? Ano, rodíte. Dali mi klystýr a šla jsem na porodní box. 11:00 Bolesti docela šly, dali se prodýchat tak nějak hezky, zanedlouho dorazil přítel, celou dobu mi byl obrovskou oporou, podával mi pití, pomáhal, přesouval, držel, ale co nejvíce... mlčel a mazlil se se mnou, hladil a věřil mi. Po prasknutí vody, sem se naložila do vany, to bylo hodně příjemný, teplá voda mi obrovsky pomáhala, ovšem, neotevírala sem se. Zanedlouho přišla lékařka, že bychom kdyžtak zkusili oxytocin, odmítla sem a to velmi striktně. Řekla, že teda ještě počkáme, ale že za hodinku už ho pokud bude nález stejný zkrátka dáme. Kontrakce začali být už šílené a snad co půl minuty, bylo asi 13:00 a já stále na 2-3 prsty, myslela sem, že to nikdy neskončí, zanedlouho už sem si řekla o něco na bolest do svalu, když ale přišla sestra s jehlou ke mě, odmítla sem to, s tím, že to ještě vydržím. Vydržela sem, po všech možných polohách, ukrutných bolestech otevřená konečně aspoň na 5 cm, zanedlouho ale přišlo to ukrutné nutkání tlačit, bylo brzo a já začala panikařit, křičela sem a prosila, že chci říznout, PA mě uklidňovala, konějšila, uklidnila sem se, moje panika trvala sice jen asi 2 minuty, ale do dnes se za ni velmi stydím, mohla sem si to odpustit. Začala sem být hrozně unavená, malátná a zoufalá. Nevydržela sem a řekla si o něco silného na bolest, PA mi teda dala velikou infuzi s nízkou dávkou opiátů, která mě měla jen uvolnit, ale neutlumit. Kapala chvilku, dvě kontrakce, 8 cm a hurá! Musím říct, že když mi oznámila, že sem otevřená na 8, vyvalila sem oči, najednou sem úplně ožila a zvolala, že teď už je mi to jedno, že teď už zvládnu všechno. Lékařka přišla, nohy nahoru, chytnout a tlačit, samotné tlačení bylo najednou tak jednoduchý, zatlačila sem jednou, hlavička venku, podruhé a byla tu. Naše dcera Anna, 3360 g. a 49 cm. Já bez natržení. Skvělý porod. Nechali nás všechny 3 samotné, proběhl bonding, celé porodní přání mi splnili do puntíku, bylo to skvělé. Přisála se po hodině bondingu a do konce druhé hodiny se mě nepustila. Spala se mnou celou noc v posteli přidundlá k tělu a já už druhý den měla aspoň mléko 🙂 Byla to ohromná jízda! 

Každá správná máma chce pro své děti to nejlepší. To je naprosto jasné. Různé generace rodičů však pro své děti považovaly a považují za “to nejlepší” odlišné věci. Poznatky se rozšiřují a názory mění. Zatímco starší generace považovala za to nejzdravější obouvání pro děti hlavně existenci pevného opatku a pevně sešněrovaný kotník, dnešní odborníci tyto atributy považují za přežitek, či dokonce za škodlivou záležitost. Jak to tedy je? Kdo se v tom má vyznat?

Pokud si nevíte rady s jakoukoliv otázkou při výběru správných bot (nejen) pro vaše dítě/děti, můžete využít skvělé možnosti na Modrém koníku. Jedná se o poradny, ve kterých vám odborníci z různých oblastí života a péče o děti zcela zdarma a hlavně fundovaně poradí. Jednou z velice oblíbených poraden je i Poradna zdravého obouvání.

Poradnu zdravého obouvání vede Ing. Naděžda Tereshchenko. O bosoboty se Naďa začala zajímat právě kvůli svým dětem a o své získané zkušenosti se rozhodla podělit. Poradna zdravého obouvání na Modrém koníku  je “otevřena” 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a vy tak můžete svůj dotaz položit kdykoliv.

Poradna zdravého obouvání se zaměřuje především na tato témata:

- co je to barefoot a co jsou barefoot boty,

- jaká je vhodná obuv pro dítě, které začíná chodit;

Téma Kouzelné čtení - pro nás hodně dlouho uzavřená kapitola (vysvětlím proč), která se nám otevřela, aniž bychom o to sami usilovali 🙂 (vysvětlím jak). Každopádně musím s klidným srdcem říct, že jsem strašně ráda, že se to stalo!

Pro vás, kteří vůbec nevíte, oč jde - Kouzelné čtení je velmi zdařilý a neuvěřitelně promyšlený vzdělávací koncept od společnosti Albi, ve spolupráci s dětskými psychology a Českým rozhlasem. Má podtitulek "Nechte knihy mluvit." a přesně to se vlastně svým způsobem děje. Základní výbavou kouzelného čtenáře je elektronická tužka (v tuto chvíli se prodává verze tužky E8800 se dvěma tlačítky v přední části, pod obličejem tužky). A samozřejmě alespoň jedna kniha, aby tužka měla co číst. 

Celé čtení je založené na kódové čtečce, která je umístěna v hrotu tužky (zastrčena uvnitř, takže je eliminováno jeho poškození). Tužka se pak přikládá k obrázkům nebo textu v knize. Obrázky a text jsou opatřeny speciálním (skrytým) kódem ve stránkách, který obsahuje zvukový záznam a ten je následně tužkou přečten. Díky této technologii si tak knížku dokáže "přečíst" i malý nečtenář. Knihy vznikají ve spolupráci s dětskými psychology, takže o kvalitu obsahu nemusíte mít obavy. Jsou rozděleny podle věku - od dětí předškolních, ale klidně i mladších. Například sérii Zpívánky si umím představit klidně pro dvouleté děti.

A teď už přímo ke knize Hravé učení. Je určena předškolákům - dětem ve věkovém rozmezí 3 - 7 let, takže je akorát pro Kýšu. A protože to byla jeho vůbec první knížka, stala se jaksi samozřejmě tou nejoblíbenější. Teď už jich má samozřejmě víc, ale tato stále vede!

U každé knihy je základem to, že musí být nahraná v tužce - tedy její audiosoubor musí být nahraný v tužce. Jakmile kupujete tužku v sadě s nějakou knihou, máte asi 100 % jistotu, že tam bude. Pokud se náhodou stane, že tužka nereaguje, mrkněte "do ní" pomocí přidaného kabelu, v počítači se vám zobrazí veškeré soubory, které jsou v ní nahrané přesně podle toho, jak se jednotlivé knihy jmenují. Pokud kniha nahraná není, je postup poměrně jednoduchý - na stránkách Kouzelného čtení si danný soubor vyberete, stáhnete do počítače a opět pomocí kabelu stáhnete do tužky.

Kompletní recenze knihy Hravé učení na webu http://www.hola-sova.cz