„Dva dny před porodem jsem si ve sprše všimla, že ze mě vypadl kus čehosi, co jsem nedokázala identifikovat. Že je to hlenová zátka, jsem vyčetla až později na internetu. Už se to blíží, hurá. Třeba ještě večer porodím, honilo se mi hlavou, ale dva dny byl klid po pěšině. Třetí den jsem se cítila nesvá, odpoledne jsem šla třikrát po sobě vykonávat velkou potřebu. Ačkoli jsem s ní měla v těhotenství trochu problémy, teď to šlo úplně samo.

Večer mě při koukání na seriál zvedla z polosedu pichlavá bolest v podbříšku. Pak se třičtvrtě hodiny nic nedělo, následně ale přišli první poslíčci v podobě tvrdnutí břicha a bolesti, kterou jsem musela prodýchat. Dobelhala jsem se do vany, břicho si polévala horkou vodou a bolesti gradovaly vesele dál. Tak začal můj porod. Voda nepraskla, píchla ji až sestra v porodnici. Pak se všechno rozeběhlo tak rychle, že jsem nestíhala, kde je vlevo a kde vpravo.”

Snad každá nastávající maminka přemýšlí nad tím, jakým způsobem jí začne porod a jestli to pozná, že už je to doopravdy tady. Případně, když už má nějaké děti, tak řeší, jak to všechno logisticky a časově zvládnout - odvést děti na hlídání a včas dojet do porodnice. Čím více se blíží termín porodu, tím více na to obvykle budoucí maminka myslí. Na internetu najdete různé diskuze a rady na toto téma, zaměří se na něj i dnešní článek.

Před tím než začne porod

Nastávající maminka si toho většinou ani nevšimne, ale její tělo se začíná na porod připravovat dříve, než se objeví jasný signál, že je porod tady (kontrakce, odtok plodové vody). Některé maminky jsou překvapené, když je okolí upozorní, že jim kleslo bříško a že určitě do několika dní porodí, zatímco jiné se tak těší, až budou mít porod za sebou, že se s blížícím termínem každý den sledují a porovnávají, jestli už jim bříško kleslo.

Poklesnutí těhotenského bříška znamená, že se hlavička dítěte připravuje na vstup do pánevního vchodu. S touto změnou přichází nutnost chodit častěji na záchod, protože děloha více tlačí na močový měchýř, ale na druhou stranu se nastávající mamince začne lépe dýchat, protože jsou méně utlačovány plíce. Což je ke konci těhotenství vítaná změna.

Každý má svůj příběh, a každý je jedinečný. Zde je ten můj „a-budeme-tři“…

Nejsem příliš sociálně-síťovo sdílecí typ. O to víc si to vynahrazuju v běžném životě, kdy se z každého problému doslova vykecám a každou malou radost prostě někomu musím říct. Nikdy mě nelákalo psát si blog, za to mi přišla přitažlivá představa spisovatelky s psacím strojem, která píše dechberoucí příběhy na chatě v lesích u praskajícího ohně a šálku čaje. Že bych už byla starší generace? Možná…

Pořád jsem si obraz píšící sebe nechávala zasunutý někde v koutku mysli a říkala si, že třeba jednou možná na mateřský… začnu konečně psát. Jen tak, pro radost. A k tomu se naučím nějaký nový jazyk, zkusím být kreativní a vymýšlet hry a bojovky pro svá dítka a prostě ten čas využijeme pro všechna naše přání. Vím, že jsem naivní a že budu ráda, když jakž takž uklidím, vyvenčím psa a zabezpečím prckovi aspoň spánek a jídlo, ale…nechte mi tu imaginární myšlenku ještě chvíli 🙂

I proto jsem si řekla, nač čekat na mateřskou, zkusme to hned! Sice nejsem v lesích, ale uprostřed zamrzlé Prahy a místo ohně mi tu praskají jen wafky, ale co…když příležitost dělá zloděje, proč ne náhlý nápad spisovatele 🙂?

A než se propracuju k vykreslení postav svých nevím-ještě-o-čem příběhů, zkusím psát o něčem, co prožívám – hádáte správně, je to těhotenství! A kam jinam než na Koníka, kterého znám ze své pracovní zkušenosti.

Hezky pěkně ale od začátku.

Život s naší Žofií, který si žijeme už pět a půl měsíce, je překrásný. Někdy náročný na organizaci, někdy s obrovským spánkovým deficitem, někdy v běhu a letu. Ale překrásný. Neměnila bych za nic na světě a myslím, že nikdo z naší rodiny. Bude z ní rozmazlený fracek  Protože ji mazlíme všichni a pořád. Jenže já už vím, že tímhle se děti nerozmazlí. I tohle jsem si přečetla v knížce, o které vám chci dnes napsat. O knížce S láskou o dětském spánku, kterou napsala maminka dvou holčiček, spisovatelka, antropoložka a spánková poradkyně Lenka Medvecová Tinková.

Tak třeba příklad pár minut starý, příklad z včerejšího “uspávání”. Už jsme přišli na to, že Žof možná nepotřebuje každodenní koupání z hygienických důvodů, ale kvůli večernímu rituálu určitě ano. Takže každý večer probíhá dost podobně. Trocha hraní a mazlení na posteli v ložnici, už nám svítí jen jedna lampička na nočním stolku. Taková předehra k usínání.

Následuje vana v koupelně, kdy vybije Žof zbylou energii kopáním a cákáním. Usušit, namazat úžasným tělovým mlékem s meruňkovým olejem od Radu, u toho trocha mazlení, hlazení, masírování. Žof končí svůj den v koupelně, s úsměvem.

Zapomeňte na návody a vytvořte si jeden vlastní, unikátní a originální pro vás a vaše dítě.

Z koupelnu jdeme zpátky do postele, kde už vypneme i lampičku a rozsvítíme maličké světýlka na drátku, která máme kolem čela postele. Žofinka je převléknutá do pyžámka, nakojím ji a jsou dvě možnosti. Buď, když je hodně unavená, usíná u kojení. Já ji nechám spát na polštáři v posteli a do její postýlky, do hnízda, ji přendám až když jdeme spát. Z postýlky jsme oddělali bočnici a postýlku přisunuli na mou stranu postele. A to potom, co jsem začala číst knížku S láskou o dětském spánku. Od té doby Žofinka lépe spí, méně se v noci budí a když už, někdy to skoro nevnímám, protože ji kojím v polospánku. Mém i jejím. Po pár minutách stejně usínáme. Obě dvě.

Dnes jsem ji přinesla z koupelny, nakojila a položila hned do hnízda v postýlce. Přimazlila si svého usínacího králíčka a začala svou oblíbenou hru s dudlíkem, kterou se naučila nedávno. Dudlík chytí a střídavě vyndává z pusy a dává do pusy. Různými konci  U toho si žvatlala a já jsem uklízela prádlo v přilehlé šatně. Za chvilku to Žof přestalo bavit a začala kňourat. Prádlo bylo uskládáno a tak jsem se vrátila za Žof do postele. Vzala jsem si ji k sobě na polštář, vrátila dudlík na své místo, králíka si k sobě přitiskla jak nejpevněji to umí a já jsem ji začala hladit.

Ahoj,

když jsme před pár dny dávali dohromady další nové/potenciální Poradny, měla jsem opravdu velkou radost, že tady budeme mít i Poradnu na téma: Neplodnost, léčba neplodnosti a PCOS

Neplodnost dnes trápí stále více žen, mužů i párů a hledají odbornou  pomoc v ordinacích lékařů, anebo v Centrech asistované reprodukce. Častokrát ale i přesto odchází s několika dalšími otázkami a potom využívají diskuze, zprávy a zjišťují více. I z toho důvodu se těším, že tady máme MUDr. Jiřího Emmera,  kterého se už od dnešního dne můžete v jeho Poradně na Koníku ptát na vše, co s touto problematikou souvisí. 

Jako ve všech Poradnách, platí i u této anonymita. Navíc jsou Poradny na Modrém koníku zdarma a díky veřejného obsahu pomohou i dalším, kteří hledají a řeší to stejné, co právě teď Vy. 

Věřím, že se Vám Poradna bude hodit a budete ji ke své spokojenosti hojně využívat.

Jennyska

Chcete předejít žárlivým scénám, až se vám narodí další člen rodiny? Bojíte se, že se děti nebudou mít rády? Chcete to vašemu staršímu broučkovi co nejvíce usnadnit?

Mám pro vás několik tipů, které se nám osvědčily:

Příprava před porodem

• Mluvení o miminku už v těhotenství – Mluvte o tom jak to bude u vás doma vypadat, až se narodí. Není dobrý lhát.
  (Klidně přiznejte, že bude mimi plakat, že budete mít míň času. Zmiňte i to pozitivní – že si budou spolu moct hrát a bude mít kámoše na celý život.)
• Uspořádání postelí – Připravte je přesně tak, jak budou, až se miminko narodí.
  (Obzvlášť pro batolata je dobrý udělat změny co nejdřív, ať mají čas si na nový „zasedací pořádek“ zvyknout. Snažíme se snížit počet negativních změn na minimum.)
• Příprava dítěte na noční pláč – Nebojte se to zmínit a navrhnout nějaká řešení.
  (Můžete dítěti připravit další postýlku do jiné místnosti, aby mělo v případě zájmu kam jít spinkat. Můžete nabízet kojení na znovuusnutí. Většina dětí si ale na pláč miminka po pár dnech zvykne a už je v noci nebudí.)
• Zvykání na tatínka – Pokud není dítě na péči od táty zvyklé, je nejvyšší čas to napravit.
  (Po porodu se tomu nevyhnete a je mnohem příjemnější, když už na sebe budou zvyklí natolik, že to dítěti vůbec nepřijde divné.)
• Povídání si o kojení miminka – Váš přístup se bude lišit se podle toho, jestli je, nebo není starší dítě kojené.
  (Nekojeným dětem vysvětlete, že miminko se kojit potřebuje a že nedokáže vydržet čekat. Že se nedá kojení jen tak snadno přerušit. Kojeným dětem řekněte pravdu o tom, že miminko neumí jíst nic jiného, a že maminky mlíčko potřebuje, ale že ho budete mít dost pro oba dva. Děti to dobře chápou, když zdůrazníte, že mimi nemá zuby.)

Tipy pro první dny po porodu

• Dárek od novorozence – Připravte si nějakou hračku pro staršího sourozence, miminko mu ji „předá“ při prvním setkání – třeba v porodnici.
  (Skvělá věc pro vytvoření dobrého prvního dojmu. Dítě si jejich společné setkání spojí s příjemnou emocí 😉 Taky se snažte návštěvu naplánovat tak, aby miminko zrovna neplakalo a ideálně nebylo u vás v náručí – tam bude chtít vaše starší dítě 😉
• Příprava před kojením – Vemte si k sobě všechno, co by se mohlo pro starší dítě během kojení hodit.
  (Mnohé děti chtějí taky hned něco jíst, takže drobná svačinka se šikne. Nějaká hračka nebo knížka po ruce pomůže starší dítě po čas kojení zabavit.)
• Žádná očekávání – Nečekejte, že se starší dítě stane najednou „rozumnějším“ jenom proto, že se mu narodil sourozenec.
  (Snažte se mít pořád na paměti věk staršího dítěte a upřímně si odpovězte, jestli byste na ni/něj měli takové nároky, kdyby zůstal/a jedináčkem.)
• Regrese dovolena – Starší dítě se po narození sourozence může začít chovat miminkovštěji, než dříve. Nebraňte jí/mu v tom.
  (Může to zahrnovat stesky, že se neumí najednou obléknout, může chtít krmit, nebo hodně chovat v náručí, nosit v nosítku, … Chce totiž zažít tu samou péči, kterou vidí, že dáváte miminku. Vyhovte jí/mu, je to jen způsob volání po vaší lásce. A je to dočasné.)
• Uspávání v jeho/její režii – Dopřejte staršímu dítěti moc rozhodnout, jak bude večerní uspávání vypadat.
  (Může chtít být stále s vámi, takže bude nutné obě děti uspat najednou. Může ale i chtít být s vámi před spaním o samotě. Pak je dobré zapojit tatínka a předat miminko jemu. Čas před spaním je pro starší z dětí velmi důležitý, nepodceňte to.)
• Častější kojení je normální – Starší sourozenec, pokud je kojen, může začít vyžadovat častější kojení, než dřív. Dopřejte jí/mu to.
  (Při kojení vás má dítě zase jen a jen pro sebe. Je to vaše společná chvilka a tak může tenhle příjemný čas chtít zažívat častěji. Opět je to jen období a až se ujistí, že tu jste stále i pro ni/něj, vrátí se to do vašeho normálu. Nebo se i odstaví – o tandemovém kojení chystám další článek.)
• Plná důvěra ve starší dítě – Důvěřujte dítěti, že novému členovi rodiny neublíží.
  (Pokud to není za vaší vnitřní hranicí, neomezujte starší dítě v pohybu kolem miminka. Věřte jí/mu, že je opatrné a snaží se na mimi dávat majzla. Třeba když vám skáče na gauči a na jeho druhém konci miminko leží.)
• Střídání se v péči o miminko – Svěřte mimi tatínkovi alespoň na chvíli.
  (Starší dítě s vámi potřebuje být alespoň někdy o samotě. V ten čas se jí/mu věnujte na 100 %! Skvělá jsou „randíčka“ s každým členem domácnosti zvlášť.)

“Maminko, já do té školky ale nechci chodit, nelíbí se mi tam a jsem smutný!” Pokud je tato věta ještě navíc pronášena plačtivým tónem, dítě se vám mění před očima, je skleslé, uzavírá se do sebe, proměňuje se vám před očima, začíná být jasno - do domu se vám pomalu přikradl smutek.

Zkuste si položit otázku - co je to vlastně smutek? Smutek je definován jako emoce, která reaguje na událost, která se vás nějakým způsobem nepříjemně dotýká. Jeho spouštěčem u dětí může být například výše zmíněný nástup do školky, narození sourozence, odloučení rodičů, vážné onemocnění nebo třeba smrt v rodině. Všechny tyto změny jsou poměrně zásadní a nejen citlivé děti na ně budou nějakým způsobem reagovat. A velmi často ten způsob může být právě smutek (v některých případech nevyhnutelně).

Pro dospělé maličkosti, pro děti zásadní událost

Smutek ale v dětech nemusí vyvolávat jen výše uvedené události, ale i zdánlivé drobnosti - ztráta milovaného plyšáka, neshoda s kamarádem, zklamání z něčeho, na co se dítě hodně dlouho těšilo a neproběhlo to podle jeho představ. Při prožívání těchto, většinou krátkodobých, smutných stavů velmi záleží na tom, jaké povahy vaše ratolest je. Jsou děti, které jsou vysoce citlivé a empatické a i (pro vás) často banální událost v nich vyvolá velký stav smutku. Naopak jsou děti, které mohou být emocím, s trochou nadsázky, vysoce odolné a po nich tyto banality tzv. jen stečou a vy, jako maminka, se o nich ani nedozvíte.

Navíc je potřeba vzít v potaz, že události, které se vám mohou jevit jako drobnosti (například roztržené oblíbené tričko, ztráta plyšáka), mohou být pro dítě opravdu velmi zásadní. A tím, že je nebudete brát dostatečně vážně, dítěti skutečně nepomáháte. Zkuste si představit sami sebe v situaci, kdy prožíváte smutek a přijde za vámi váš partner, vaše maminka, kamarádka a poví vám “Ale vždyť se nic neděje, je to přece hloupost.” A teď schválně - uleví se vám? Uleví se vám opravdu? Nebo ve vás jen zůstane takový ten pocit - jsi velká holka a asi to je fakt blbost, tak už nebreč.

Schválně - zkuste se ve svém okolí zeptat rodičů, jaké si pro své děti přejí dětství. Jistě valná většina z nich poví, že šťastné a radostné. A je to tak samozřejmě naprosto v pořádku. Z tohoto pohledu může být často chápání smutku jako něčeho, co je zlé a u našeho potomka nechtěné. A od toho se velká část rodičů také odráží. Jakmile pozorují na svém dítěti projevy smutku, mají tendenci je zahánět a řešit tak důsledek, který je patrný na první pohled. Ať už je to viditelně skleslá nálada, uzavření se do sebe, nebo rovnou pláč. Dítě se často snaží rozveselit - něčím dobrým na zub, novou hračkou, pěkným výletem. Zkrátka a dobře - snaží se o to, aby dítě přišlo tzv. na jiné myšlenky.

Jak už napovídá název, je naše "snažení" o miminko nejen dlouhé, ale zatím i plné vzletů a o to horších pádů. Je tu už i několik holek a nejspíše ne málo, které už o tom něco ví, asi jsem tu už v některých skupinkách archivní kus. Tímto bych i chtěla poděkovat všem, co mi nadále drží pěsti a myslí na nás. 

Předem se omlouvám za chyby, je toho tolik, že se už v tom pomalu ztrácím, natož abych u všeho vystihla správnou gramatiku. 

Vysazení HA duben 2009. Necháváme tomu volný průběh, na nic nespěcháme. Někdy 2011 vynechání ms, testy negativní, objednávám se na gynekologii, dostávám vyvolávačku, dozvídám se, že mám PCOS a tak to bude trvat, ale jsem mladá, máme tomu dát ještě šanci přirozeně. 

Prosinec 2012 spermiogram partnera výborný, genetika páru v pořádku, rozhodla jsem se zkusit léčbu clostilbegytem.

Nasazen na 6 cyklů od ledna 2013 do června 2013. Reakce na něj veškeré žádné i při postupném zvyšování dávek z 6 cyklů s ním jen jednou povyrostly dominantní 3 folikuly a nic. 

Dál tomu necháváme volný průběh. Věnujeme se práci, studiu a plánujeme svatbu. Po svatbě manžel chce jít do caru do IVF. První konzultace srpen 2016 a pak už to šlo rychle. 

Chcem sprostredkovať jedinečné a udržateľne kúsky oblečení ktoré som sa rozhodla predať pretože viem že môžu mat lepší domou . Naše vnímanie oblečenia za za tieto roky veľmi zmenilo Často krát kúsky vnímame ako jednorazovu vec ( ako single use produkt ) a tak v našom kroku s trendami nakupujeme priveľa  toto oblečenie je vyrobené z nekvalitného materiálu jeho cena je nízka (až sme si na to zvykli )ale ľudia vyrábajú to oblečenie platia za naše spotrebiteľské správanie priveľa nevyhadzujem ale rozumne nakupujeme .ackina 

Ahoj! 

Projekt Odborných poraden úspěšně běží už pár měsíců a nabízí opravdu kvalitní témata. I proto jsme velmi rádi, že nám dnes přibyla další nová Poradna na téma: Výživa před těhotenstvím a v těhotenství

Víme,že většina z Vás řeší přípravu na těhotenství, možné příčiny a řešení neúspěšného otěhotnění, správnou stravu a výživu před a v průběhu těhotenství a v neposlední řadě i vhodné výživové doplňky při snažení se o dítě, či v jednotlivých trimestrech. I proto zde máme MUDr. Jiřího Emmera, který má s virtuálním poradenstvím v oblasti výživy bohaté zkušenosti a velmi rád Vám odpoví na všechny Vaše otázky týkající se této tématiky. 

Všechny Poradny jsou na Koníku zdarma a zároveň i anonymní. Nemusíte se tedy obávat, že položením dotazu prozradíte např. své snažení se, anebo těhotenství. 

Přeji Vám jen krásný den a vše dobré!

Jennyska

Potřebujete

• 2 celá spodní krůtí stehna
• sůl
• pepř
• čerstvý tymián
• zelená petrželová nať
• 500 ml kvalitního piva podle vlastního výběru
• 1 velká cibule

Krůtí stehna si omyjte, osušte, osolte ze všech stran a opepřete. Dejte je do velkého pekáče s víkem, ideálně litinového.

Posypejte bylinkami a podlijte pivem. Do piva přidejte najemno nakrájenou cibuli.

Pečte v troubě vyhřáté na 110-120 °C, asi 6 hodin, až se maso začne úplně rozpadat. Může to být dříve i později. Záleží na velikosti stehen.

Poté přidejte teplotu na 200 °C a dopékejte bez víka asi 15 minut.

„Tento týden nás čeká návštěva v psychologicko-pedagogické poradně ohledně případného školního odkladu (syn se narodil  v létě). Co nás čeká? Jak to probíhá? Na co se připravit? Nějaké tipy? Rady? Cokoliv... díky.“

Návštěva pedagogicko-psychologické poradny (PPP) je pro mnoho rodičů nutným zlem, ze kterého mají už předem obavy nebo mu nevěří. Je to ovšem zcela zbytečný strach. Pracovníci v poradně tam nejsou proto, aby někomu škodili. Naopak. Mají pomáhat s rozhodnutím ve chvílích, kdy si rodiče nejsou jistí a potřebují odbornou radu týkající se zejména školní zralosti a nástupu do první třídy. Jaké jsou nejčastější důvody pro návštěvu pedagogicko-psychologické poradny? Co potřebujete s sebou? A jak návštěva probíhá?

Proč pedagogicko-psychologická poradna?

Poradny tohoto zaměření najdeme prakticky po celé republice. Bývají umístěné v každém větším městě a zřizuje je kraj. Většina služeb je bezplatná, tudíž se otevírají i lidem, kteří potřebují pomoc, ale nemají tolik financí. Záleží ovšem na tom, zda máte v plánu navštívit zařízení ve své spádové oblasti nebo se chcete objednat jinde.

„Pracuju jako učitelka, takže děti do PPP posílám poměrně často. PPP opravdu mají spádové oblasti a k návštěvě je dobré, někdy i nutné, mít doporučení od třídního učitele, k návštěvě v poradně ještě doporučuji vzít i školní sešity. Některé poradny, pokud do nich dítě spádově nespadá, vyžadují tuto návštěvu zaplatit,“ píše jedna z maminek v diskuzi o pedagogicko-psychologické poradně.

Zpravidla poskytují služby dětem od předškolního věku až po vysokoškoláky a spolupracují i s rodiči a učiteli. Nabízí celou řadu preventivních programů, školí učitele. Tvoří postupy, jak předcházet šikaně, pomáhají ji diagnostikovat, pokud se objeví a podílí se i na jejím odstranění. Nezletilé dítě musí objednat rodič, dospělé už přijde samo. Rodiče se mohou objednat i bez doporučení.

 ▪ kdy začít    ▪ jak začít   ▪ vhodné suroviny      ▪ BLW       ▪ alergie

Milé maminky, nejprve bych se vám ráda představila, jmenuji se Michaela a jsem maminka   ,,začátečnice".  Poprvé  jsem tady na Modrého koníka zavítala v prosinci  2017, to jsem už třetí měsíc nosila pod srdíčkem našeho broučka. Ovšem aktivní jsem tady teprve pár měsíců. Ráda si zde pročítám vaše příběhy, zajímavé diskuze a také v neposlední řadě čerpám užitečné informace. Chtěla bych také přidat ruku k dílu a proto jsem se rozhodla sepsat tento článek. Nepřicházím s ničím převratným, jedná se vlastně o takové shrnutí v kostce mých poznámek, které se týkají doporučení při zavádění příkrmů. Čerpala jsem zejména z odborných zdrojů a také ze zkušeností ostatních maminek. Maminkám, které budou s příkrmy začínat, bych chtěla tímto ušetřit spousty času s dohledáváním základních informací. Sama jsem v tom nepřeberném množství informací ztrácela, v mnohém se údaje rozcházely, až  mi z toho šla hlava kolem. Netušila jsem, jakým stylem drobečkovi příkrmy podávat, kdy kterou potravinu mu můžu do jídelníčku zařadit, jaký je nejvhodnější způsob úpravy surovin aj. Pokud maminky tápete stejně jako já v začátcích, tak vzhůru do čtení!

• Kdy začít zavádět příkrmy?

Všeobecně se doporučuje začít u kojených dobře prospívajících dětí v ukončených šesti měsících. U nekojených dětí pak od ukončeného čtvrtého měsíce. Každé děťátko je však jiné a neznamená, že úderem  ukončeného 6.tého/4.tého měsíce je děťátko připraveno začít jíst. Sledujte svoje děťátko, jeho reakce, zájem, schopnosti, ne hodiny, kalendáře a seznamy přikázaných a zakázaných jídel Jak poznáme, že je na čase začít se zaváděním příkrmů? Můžou nám pomoci tyto signály:

Když děťátko projevuje velkou touhu po jídle např. natahuje se po něm, napodobuje po nás přežvykování... můžeme začít přikrmovat o pár dní dříve týden- 2 týdny

Pokud kojené děťátko neprospívá, či prospívá pomaleji. Poraďte se ale nejdříve se svým pediatrem. Zejména u kojených dětí může váha stagnovat a nemusí to nutně znamenat, že děťátko neprospívá. Bere se pak v potaz více faktorů, např. jestli děťátko roste do délky, i když nepřibírá, či přibírá minimálně.

Asi před čtrnácti dny, jsem si objednávala nové návleky na mop, při té příležitosti jsem si do košíku přihodila i onen zde opěvovaný fialový hadřík. Do té doby jsem odolávala a byla dost skeptická. Když jsem si pořídila parní mop, byla jsem dost zklamaná, nějak jsme se prostě nezkamarádili, nevyhovuje mi. Použila jsem ho asi 5x a vrátila se ke klasice. Od té doby stojí v rohu a jen se na něj práší. Pokud máte zájem ho adoptovat klidně se ozvěte.

Balík přišel, návleky jsou již v plném pracovním nasazení a hadřík si vesele spinkal v poličce.

Dnes jsem se tedy rozhodla, že mu dám šanci. Vybalila jsem ho a doufala, že to nebude takový ten co se strašně chytá na ruce, mám ruce dost suché a takové ty chytlavé hadry přímo nesnáším.  Ale dobrý, materiál příjemný. Tak jo jdem na to.  Hadřík jsem namočila, vyždímala a rozhodla se, že ho vyzkouším na vodovodní baterii. Přetřu a.... Čumí jak puk. Takhle naleštit vodovodní baterii se mi snad nikdy nepovedlo. To jako vážně?? 

Super, tak tohle by šlo. Zkusím dlaždičky. Nemám ráda mytí dlaždiček. Nesnášim mytí dlaždiček.  Šup hadrem sem, šup hadrem tam. Co to jako je? Jak je to možný?  Jak je možný, že doteď jsem na dlaždičkách vždycky málem nechala ruce a nějaký fialový hadr je s nima hotový raz dva?  V tom musejí být nějaký kouzla a čáry. Však počkej, na mě si nepřijdeš.

Pokus č.3.  Dlaždičky u vany. Ty jsou vždycky nejhorší, zaprasený. Od všeho a od všech. Noční můra.  Tak jo, jdem na to. Vyprat, vyždímat. Doleva, doprava, nahoru, dolů a milé dlaždice se na mě smějí a blýskají se jako nové. Tak fajn, asi je ten fialový hadr fakt zázrak.  Douklízím celou koupelnu, přičemž Vileda zázrak nedám z ruky.

A výsledek?  Místo asi 3 hodin, které mi koupelna normálně zabere, než všechno poumývám, postírám, naleštím, mi to dneska trvalo cca 1,5h  a vše září jak nové. Manžel je v údivu, protože já přeci nesnáším mytí dlaždic. Ano milý muži, nesnáším. Tedy do dneška jsem nesnášela. Poslední poznatek je, že jeden fialový hadřík je málo. Potřebuji jich víc a ještě víc. 😀

„Miluji sport a pohyb a nemůžu bez toho být. Před otěhotněním jsem běhala a chodila 4x týdně na aerobik. Od začátku, co jsem zjistila, že jsem těhotná (3.týden), tak jsem necvičila. A ani teď ještě necvičím a to jsem v 11+5tt. Je to kvůli tomu, že je mi od začátku špatně a jsem dost unavená, takže to zatím ani nešlo. Ale určitě bych na nějaké cvičení chtěla najet, ať se hýbu, neztratím kondici, jsem fit a cítím se fajn.”

Cvičení v těhotenství je v dnešní době velmi populární. Na své si přijdou nastávající maminky, které byly zvyklé intenzivně cvičit již před otěhotněním, ale i ty, které třeba cvičily jen trochu. Proč je vlastně cvičení v těhotenství dobré? A jaká pravidla je nutné dodržovat? Cvičení v těhotenství se nebojte, ale vždy raději konzultujte svůj záměr se svým gynekologem, který vám řekne, zda je pro vás vhodné nebo ne. Nevhodně zvolenou aktivitou byste mohla sobě nebo svému miminku ublížit a za to žádné cvičení nestojí.

Pokud se rozhodnete, že byste chtěla v období těhotenství cvičit, máte na výběr z různých možností. Samozřejmě se vše odvíjí od toho, kde bydlíte. Ve velkém městě bude výběr daleko větší, zatímco na vesnici se budete muset spokojit třeba jen s jednou aktivitou v dojezdné vzdálenosti. Stejně tak se bude lišit i cena.

„Bydlím v malém městě a nabídka těhotenského cvičení zde bohužel nebyla příliš široká. Nakonec jsem chodila 1x týdně na cvičení, které pořádala přímo porodnice a cvičení vedla vždy některá z porodních asistentek. Cvičit jsem začala na konci 1. trimestru. Cvičení trvalo vždy hodinku a ke cvičení jsme používaly velké gymnastické míče, podložky a overbaly. Cvičení bylo fajn, sice nebylo vůbec fyzicky náročné, ale ke konci těhotenství už dalo zabrat podstatně více než na jeho začátku. Jako příjemný bonus bych uvedla i to, že se člověk potkal s dalšími těhotnými ženami z okolí.”

Pokud jste nic vhodného ve vašem okolí nenašla, stačí jít denně na delší procházku, i to je fyzická aktivita, která se počítá. S chůzí má velmi dobrou zkušenost i jedna uživatelka z Modrého koníka, která napsala do diskuze: „A hlavně chodit, chodit a chodit. Nějaké cvičení je určitě fajn na protáhnutí a tak dále, ale svižnější procházky jsou podle mě nejlepší, je to nejpřirozenější a nejúčinnější druh pohybu. Já chodím od začátku těhotenství asi 5x týdně dle času 5 - 10 km denně, jím docela dost, přibrala jsem 8 kg a včera mě doktorka pochválila, že nemám na břiše ani gram tuku. A to nejsem teda úplně hubená, spíš tak normální.”

Kde můžete absolvovat cvičení pro těhotné?

V noci mne probudil pes, když spadl z postele . (Neptejte se.) Chvíli jsem nemohla zabrat, tak jsem si prošla všechny weby a socsítě, a to jsem neměla dělat. Narazila jsem totiž na povzdech jedné maminky, že namísto toho, aby zdolala hromadu prádla, tak si dala odpolední šlofíček, z něhož se ozývala mírná výtka k vlastní lenivosti. V tu chvíli mi do sebe jako puzzle zapadly nejen zdejší příspěvky, ale žité zkušenosti žen z mého okolí i těch, co znám třeba jen virtuálně, těch, které se o své postřehy dělí ve výzkumech, anketách či článcích. A dostala jsem šílený strach. Opravdu takový bude i můj život? Opravdu budu obklopená horami prádla? A ty hory budou čekat na mě jako Mount Everest na svého Hillaryho? Nebudu mít nikde blízko žádného Tenzinga Norgaye?

Abyste mi rozuměly (píšu -y, předpokládám, že mě číst budou z 99,9 % ženy) - nejsem žínka domácí, která by se realizovala ve vedení domácnosti. A obávám se, že se na tom nic nezmění ani po narození dítěte. Domnívám se totiž, že budu mít už tak dost práce se samotným sžíváním, péčí a výchovou, nejsem prototyp hřejivé ženskosti. A toto je pro mne daleko podstatnější než domácí práce. Zatím je jako bezdětný aktivní emancipovaný pár zvládáme samospádem stylem "někdo to udělat musí". Co však ale tady nejčastěji čtu, jsou příspěvky o vedení domácnosti, úklidu (Tvl, co je to ten fialový zázračný hadr? Pokud sám od sebe nautírá prach, není na něm nic zázračného!), vaření a pečení, činčání bytečku. Je-li to něčí koníček, nelze vůči tomu nic namítat, naopak lze některé zde uváděné výsledky této práce pouze obdivovat. Proč mám ale pocit, že často jde o vynucenou internalizaci domácích prací jako hlavní povinnosti ženy, notabene pokud je tzv. "doma na rodičáku?" Nejsem na něm přece jako služka, jsem uvolněná z důvodu péče o dítě! Stane se to u nás doma taky? Stalo se to u vás taky?

Zdravím všechny členky MK. Chci se s vámi všemi podělit o mých pocitech. Jak se cítím a tak. Nemám nikoho komu bych to řekla nebo napsala. Mám sice na Fb kamarádku na psaní, protože bydlí hrozně daleko, ale nechápe mě, doufám že mě tu někdo pochopí a bude mi rozumět. 

V lednu 2018 jsem přivedla na svět dceru Danielku narozena předčasně ve 32tt (40cm, 1600g). Měla jsem o ni hrozný strach, ale maličká to zvládla a je zdravoučká. Ještě než se narodila v hlavě jsem měla spoustu otázek. "Budu dobrá máma?"

"Dokážu přebalit miminko?"

"Zvládnu ty noci, kdy bude plakat?"

"Bude mě mít moje vlastní dítko rádo?"

A spoustu dalších otázek, jestli vůbec vše zvládnu. Možná ano. Možná ne.

Celé dětství jsem se potýkala s atopickým ekzémem, hlavně na rukách mezi prsty a na ploskách chodidel. Jako dnes si pamatuji to úporné svědění, kdy jsem si nohy dřela o všechno, co šlo a ruce měla celé rozškrabané. Na ty malé svědivé pupínky nezabíralo vůbec nic. Věkem naštěstí tento projev ekzému v podstatě vymizel. Občas se stane, že se mi na rukách pár pupínků objeví, ale už to není nic hrozného.

Když se narodila Eliška, přála jsem si, aby tuto “nemoc” nezdědila, jelikož vím, jak je to pro dítě nepříjemné. Asi ve třech měsících se jí na stehně udělal takový flek, na který vůbec nic nezabíralo. Paní doktorka řekla, že je to pravděpodobně atopický ekzém, že to máme promazávat. No a já v té době začala panikařit, co s tím, co by mohlo pomoct a tak. Zpětně vím, že jako “prvomatka” jsem to moc řešila a zbytečně se tím trápila. Flek během několika týdnu v podstatě bez nějaké pomoci zmizel a byl klid. Občas se jí udělá nějaký suchý flek na nohou, ale zatím to není nic hrozného.

A to stejné přání jsem měla, když se narodil Adámek. Do čtyř měsíců byl naprosto v pořádku a pak se mu na tvářičce udělal takový flíček. Nejdřív jsem se smála, že to má od toho, jak ho pořád pusinkuji, ale flíček rostl, červenal a byl opravdu ošklivý. Na jedné z preventivních prohlídek jsem paní doktorku na flek upozornila. Byl nám předepsán Excipial, že mu flek mám promazávat. V té době ho měl takový suchý a hrubý. Nejdřív to vypadalo, že se to lepší, ale po pár namazáních se to spíš zhoršilo a flek už nebyl suchý, ale rudý se spoustou malých pupínků a stále se zvětšoval. 

Najednou se mu fleky objevily na lýtkách a tak jsem to nevydržela a zavolala doktorce, že se to stále horší a že bychom na to něco potřebovali. Doktorka nám napsala Ichtyolovou mast. Opravdu úžasná, smradlavá mast, ale samozřejmě jsme byli rozhodnuti udělat vše, aby se mu to zlepšilo. Tak jsme poctivě mazali, ložiska “smrdutkou” a celé tělíčko Lipikarem Baume AP+. Po týdnu jsem šla na kontrolu v půl roce věku, místo naší doktorky byl na záskok nějaký pan doktor. Když jsem si stěžovala, že mast nezabírá a že to má pořád horší a horší a na celém těle (kromě zádíček a prdelky), dokonce i na boltci ouška, tak mi bylo řečeno, že té mastičce máme dát čas, že by se to tak rychle nezahojilo. Pak pan doktor vyslovil tu myšlenku… “No, alergie na kravskou bílkovinu to být nemůže, takové děti neprospívají a mají průjem a to jak vidíme, Váš syn není”. No ano, rozhodně prospívá, chutná mu a průjmy nemá. Tak jo, odcházela jsem s tím, že tedy dáme ještě mastičce čas a už jsem na internetu hledala nějakého kožaře, protože toto normální kůže nebyla. Suché tělíčko kojence a tělíčko poseté hroznými fleky je opravdu rozdíl.

Bylo to přesně osm dní poté, co jsem to už nevydržela a volám opět doktorce, že se mu to zase zhoršilo a že mastička fakt nezabírá. Sestřička řekla, ať přijdeme a tak jsem během čtvrthodiny dorazila k doktorce. Ta si ho prohlédla, řekla, že to opravdu normální není a zeptala se, jak to máme v rodině s alergií. No, skoro žádné nemáme, akorát nějaký ten prach a pyl. Já žádnou a manžel taky ne. A pak opět vyslovila myšlenku…. “Mohla by to být alergie na kravskou bílkovinu”. Já celá překvapená jsem jí řekla, že pan doktor říkal, že takhle dítě s ABKM nevypadá. Paní doktorka odvětila, že je to blbost, že projevy můžou být různé. A tak jsme vyfasovali dva nové krémy a Nutrilon Alergy care pro děti s ABKM. Ichtylová mast letěla do koše a nahradila jí o něco příjemnější zinková mast. Bohužel jsem si nenapsala, co je to za mastičku a na krabičce to uvedené není. Druhý krém, ten už bohužel vůbec nevím, jak se jmenoval, ale prý ho předepisují kožaři. Je na celé tělo a musím říct, že je hrozně tuhý a hodně špatně se mazal. Nakonec brzo letěl do koše a celé tělo jsem zase mazala Lipikarem. Adámka jsem většinou sprchovala bez použití nějakého přípravku. Měla jsem strach, abych mu to kůži nevysušovalo. Do koupele jsem mu přidávala na doporučení kamarádky Oilatum.

Zinková mast zabrala, fleky byly lepší, ale pořád byly a tak jsme ještě čekali, co přinese změna mléka. Účinek speciálního mléka by měl být zřejmý za tři až čtyři týdny. Také samozřejmě nemohl jogurt a nic, co by obsahovalo kravskou bílkovinu. A protože jsem pro něj potřebovala dopolední svačinu, začala jsem mu kupovat sojový jogurt od Alpro. Bohužel všechno, co se vymyká normálu, je drahé, takže tyto jogurty samozřejmě také. 

Milé maminky, dnes jsem jako každý měsíc cestovala s dcerou z Prahy na Moravu a rozhodla jsem se udělat pro Vás video, jaké jsou možnosti cestování vlakem s kočárkem, jestliže chcete mít kočárek u sebe a ne v zavazadlovém prostoru. Nenechte se od cestování odradit. Snad Vám toto krátké video pomůže a třeba se i vydáte někam na výlet s Vašemi drobečky🙂

“Zdravím vás, potřebovala bych poradit, co dáváte svým dětem na bradavice?” Přesně takto začíná velké množství diskuzí, které se týkají právě bradavic. A není divu - s bradavicemi se za svůj život potká téměř každý z nás. Co to vlastně je, koho ohrožují a jak se jich co nejlépe zbavit - to vše bude tématem dnešního článku.

Bradavice je virové onemocnění, které způsobuje lidský papilomavirus HPV. Těchto HPV papilomavirů je v současné době popsáno přes 100 různých typů a některé z nich jsou přítomny v lidském těle, aniž byste o nich věděli. Nezpůsobují žádné potíže. Některé z nich naopak svou přítomnost hlásí. V tomto případě právě formou výsevu bradavic.

Oslabená imunita nahrává bradavicím

Bradavice je označována jako benigní kožní tumor - nezhoubný nádor a na pokožce ji můžete poznat jako zrohovatělý výstupek o něco světlejší barvy než pokožka. Občas na sobě mívají také červené tečky. Bradavice se mohou vyskytovat samostatně, ale také ve shlucích. Místem výskytu jsou nejčastěji horní a dolní končetiny, zejména okolí prstů, dlaní a plosek nohou. Neobvyklé nejsou ani bradavičky v obličeji. K výsevu bradavic jsou náchylné zejména děti, které mají nějakým způsobem oslabenou imunitu - po nemoci, díky různým autoimunitním onemocněním apod.

Bradavic se rozlišuje několik různých typů:

• bradavice pravé - jejich výskyt je obvyklý v oblasti horních končetin a není neobvyklé, že se jich vyseje v jednom místě hned několik, nebolí a jejich povrch je mírně zdrsnělý až zrohovatělý, jsou o něco světlejší než pokožka a vystupují nad ní,
• bradavice plantární - nevystupují z pokožky a jsou zanořené do hloubky, najdete je nejčastěji na ploskách nohou, často je možné je zaměnit za kuří oka, na rozdíl od pravých bradavic mohou být bolestivé,
• bradavice ploché a střapcovité - oba typy mají společné, že se objevují v oblasti obličeje a krku, mají barvu pleti a nebolí, liší se hlavně svým tvarem - ploché nijak výrazně nevystupují, kdežto střapcovité mají výrazně nitkovitý povrch

Víte co to je? Setkali jste se tím už? Je vám jasné, co se tím myslí?

Přesnou definici vynechám, určitě jich existuje víc – každý na to může mít jiný úhel pohledu.

Povím vám, jak je vidím já, a hlavně proč se jimi vůbec v rámci výchovy zabývat.

Vnitřní hranice je něco, co vám může hodně usnadnit vztahy s vašimi dětmi. Je to skvělý nástroj pro komunikaci (a nejen s dětmi – týká se to všech vztahů s lidmi kolem vás).

A v neposlední řadě to je věc, díky které si můžete každodenně potvrzovat svou vlastní hodnotu, své sebevědomí.

Jaké vnitřní hranice můžou tedy být?

Milé maminky, přináším typ na výlet, když je venku zima. Udělala jsem krátké video z dnešního výletu do galerie ocelových figurín. Nachází u metra Můstek (s kočárkem jsem použila výtah a vystoupila přímo na Václavském náměstí. Do galerie můžete s kočárkem, je zde bezbariérový přístup. Uvnitř je i kavárnička, do které jsme dostali při koupi vstupenky zdarma lístek na kafe. V pracovní den nebylo moc lidí. Dceru jsem přebalila na přebalovací jednorázové podložce uvnitř na stolečku-bylo jich tam několik i s křesílky a měli jsme soukromí. 

Nazev teto knihy na me vykouknul v e-mailu, kdy jsem si ji rezervovala a tak se i tesim, az si ji vyzvednu.

Jeste nejsem ve fazi, ze slovo rakovina dokazu vyslovit nahlas, nicmene psat uz to muzu❤️

Tolika obejmuti se mi dostalo v poslednich dnech. Nespocet od manzela, manzelovy maminky, sestry, me maminky, obou synu a ostatni blizke rodiny alespon na dalku.

To si tak jdu vyzvednout syna ze soukrome skolky (majitelka uz tetam vse rekla, takto jsme se domluvily, ze je potreba jim to rict), jedna teta me pohladila a venovala mi soucitny, ale pekny pohled, ani nebylo treba slov. Druha teta se na me a na Adamka vrhla, tak vrele nas objala a rekla: “Jste silna zena, dostanete se z toho. Omlouvam se, ale ja to musela udelat, citila jsem to tak.” A slzy ji tekly proudem a to vlastne i mne. 

Dale pri vyzvednuti Danika jsem se to odvazila rict ve skolce, nebylo to z duvodu soucitu, ale chtela jsem to z duvodu, kdyby se Danik na neco ptal pani ucitelky, aby nebyla zaskocena (prece jenom o tom s manzelem doma mluvime, ono se to ani jinak neda o tom nemluvit). Take mi venovala obejmuti, rekla: “Je moc dobre, ze to vim, hlavne kvuli Danikovi.” Coz jsme se obe shodly, poprala mi moc moc sil a zdravi.

Pristi tyden me ceka prvni davka chemo, dnes jsem se chtela nechat ostrihat na mikado, ale jeste nejsem pripravena, snad v PO. Chtela bych to zkratit, aby to pro me i pro kluky nebyl takovy sok.

Milé dámy,

v koníku stále přemýšlíme nad novými projekty. A přicházíme s nápadem, který vás, jak věříme, potěší. Chceme totiž založit něco jako klub výhodných nabídek. O co jde? 🙂 Je to velmi jednoduché. 

Každý týden nebo jednou za čtrnáct dní vám pošleme do interní pošty zprávu se speciální slevou jen pro uživatelky Modrého koníka. Určitě vám nechceme posílat nabídky, které vás nezajímají nebo jsou pro vás zbytečně. A právě proto píšu tento článek. Máme na vás několik otázek: 

• na jaké zboží byste chtěli mít slevu?
• od kolika procent je pro vás sleva zajímavá?
• jak často byste chtěli tyto nabídky dostávat?

Když vás k tomuto napadne cokoli dalšího, dejte nám vědět v komentářích. A jestli máte otázky, sem s nimi 🙂

Krásný pátek i celý víkend vám přeji, 

Den začal vlastně už tím, že manželovi ve 4:30 zazvonil budík do práce. V 5:15 se probudil Tomášek, který spinkal od osmi hodin v kuse🙌. A tak jsem si po cestě do kuchyně říkala, co nenáročnějšího mě dnes čeká… odvézt a přivézt Elišku do školky i s klukama. To samo o sobě je celkem výzva. Dostat tři děti do auta, jedno z auta, zbylé dvě zabavit, první převléct a odevzdat ve školce a hurá za druhýma dvěma do auta, jet domu, dotáhnout kluky do bytu a hotovo….na několik hodin než se budu stejný proces opakovat na vyzvednutí.  Dobře, vraťme se zpět do chvíle, kdy jsem myslela na to, co nejnáročnějšího mě dnes čeká a pak jsem rozsvítila světlo. Chudák Tomášek očičko, které mu dva měsíce trošku sem tam zahnisalo a vyřešil to Ocuflash, bylo úplně slepené a pokryté zaschlým hnisem. Skvělé, takže dnešní den nebude jenom ve znamení výzvy “odvést a přivést Elišku ze školky”, ale taky zavolat doktorce a domluvit se, co s tím. 

Ve chvíli, kdy jsem v 5:30 uložila zpátky do postýlky Tomáška, vzbudil se Adámek a tak jsem znovu vstala, přebalila, udělala mlíčko a vrátila ho do postýlky. Lehla jsem si do postele v 5:40 a v 5:55 se vzbudila Eliška. Takže jsem šla pustit pohádky, udělat snídani a ještě chviličku zalézt do postele. No jo, jenže ve chvíli, kdy už bylo potřeba Elišku odvézt do školky, tak Tomášek spal, Adámek spal a já si říkala, jak to udělám. No nic, tak jsem oblékla sebe, Elišku a naštěstí se vzbudil Tomášek, takže jsem převlékla i Tomáška.  A Adámek spal dál…dobře, takže Eliška už se obouvala u dveří, Tomášek nacpanej v autosedačce a já šla vzbudit Adámka. Chudák, ten totálně rozespalej, zarýmovanej, ale měl smůlu, honem převléct a do kočárku. Doobléknout Elišku, jelikož ta se u bundy začala vztekat, protože chtěla jinou mikinu. Mezitím začal plakat Tomášek v autosedačce a jedinej Adámek byl naštěstí zlatej. Koukal z kočárku, co se to jako bude dít, když jsem ho vzbudila. Pokračujeme dál, všechny děti do auta, kočár do kufru, vyndat tablet, pustit pohádky. Ano, opět dohadování, jestli bude Máša (tu miluje Adam) nebo Peppina (tu miluje Eliška) a tak byla Peppina. Už jsem neměla sílu se dohadovat a naštěstí Adámkovi je to v zásadě fuk😅. Vyjeli jsme, bylo 8:15, do půl jsme měli být ve školce. Naštěstí se u nás zcela výjimečně nestálo v koloně, takže cesta trvala skutečně ani ne pět minut. Honem jsme s Eliškou vystoupily, kluci čekali v autě. Svlékla se, bačkůrky, pusu a letěla jsem do auta, kde se mezitím rozplakal Tomášek. Jeli jsme moc krátkou chvíli a nestihl tvrdě usnout. Jenom jsem nastartovala motor, Tomášek přestal plakat a spokojeně usnul. Cesta domu opět pět minut a zase Adam do kočárku, Tomášek ve vajíčku do ruky a šli jsme domu. Myslela jsem na to, že nesmím zapomenout zavolat k doktorce a domluvit se s ní. 

Dostala jsem kluky domu a protože Tomášek ještě spinkal, honem jsem volala k doktorce. Se sestřičkou jsme se domluvily na antibiotické masti, ale bohužel jim nefungoval e-recept, tak jsme se museli stavit pro papírový do desíti hodin. Bylo 8:45, kluci nenajedený a dvojkočár nepřipravený. Nebyl čas ztrácet čas. Když jsem položila telefon, doufala jsem, že dám Adámkovi sójový jogurt k svačině než se Tomášek probudí, ale omyl. Tomášek se už probudil a samozřejmě měl mít už před půl hodinou mléko, takže řev. Letěla jsem teda udělat mléko pro Tomáška, Adámka jsem strčila do jídelní židličky a uplatila pár křupkama a Mášou, aby vydržel než se postarám o bráchu. Super, to klaplo. Naštěstí je Adámek v tomhle celkem úplatnej. Za řevu jsem dodělala mlíko, nakrmila Tomáška, dala do houpačky a honem šla připravit kočár pro kluky, když byl Adámek zatím hodný. Super, deset minut v háji, ale kočár nachystaný i s oblečením na ven pro kluky a šlo se konečně na jogurt. Chudák Adámek skoro nemohl polykat, jak měl plný nos, tak honem ještě odsát… no fuj, chudák malej, se ani nedivím, že nemohl skoro dýchat. Po boji při odsávání dojedl jogurt a já už přemýšlela, jaký zvolím postup při oblékání, tentokrát důkladnějším, když jdeme ven a nevezeme si prdelky v autě. Dobře, vymyslela jsem a šlo se na to. Nejdřív Tomášek, ano, ten se stihl mezitím v houpačce totálně pokadit, ale nakonec jsem mu ještě poděkovala, protože pořád lepší doma než venku. V kombinéze jsem ho nacpala do vložné tašky, co mám v dvojkočáru a ten téměř obratem usnul. Super, druhá štace, náročnější, Adámek. Mikina, nákrčník, bunda, čepice, rukavice, boty, do fusaku a jedem. Vlastně ne, ještě já. Boty, bunda, čepice. A jedem, jupí. Ano, skoro půl desáté, tak to snad stihneme, raduji se v duchu. To, že se s dvojkočárem do ordinace dostanu, už mám vyzkoušené, takže jsem neočekávala problém. Sestřička mi vrazila dva recepty na mast a na speciální mléka pro kluky a jeli jsme do lékárny. Po cestě mezi ordinací a lékárnou mě napadlo, že bych mohla zkusit ještě poštu. Jestli se tam dostanu kočárkem a koupit známky na pohledy. Skvělá zpráva dostala jsem se a tak pořídíme známky. Akorát dostat se z pošty bylo trochu náročné a lidi čuměli, ale dveře prostě nepodrželi… no jo. Takže už mám vyzkoušenou i poštu a jeli jsme do lékárny a bude hotovo. 

V duchu jsem se radovala, jak jsme to zvládli. Předčasně…ani ve snu by mě nenapadlo, že neprojedeme dveřmi do budovy, kde je lékárna. Asi mají na zimu zmenšený ten prostor na otvírání, aby jim neutíkalo teplo a já asi o pět centimetrů neprojela. No a co teď. Tu mast jsme nutně potřebovali a zítra mají zavřeno. A tak jsem nechala kočár před dveřmi a letěla do lékárny se zeptat, jestli ty dveře nejdou víc otevřít. Tam na mě lékárnice nechápavě koukala, aby mi řekla, že to netuší, že asi ne. Skvělý, tak jsem letěla zpátky pro recepty a čekala na kraji lékárny, abych na kočár aspoň viděla. Zrovna byla na řadě paní, která to měla na dlouho a jenom jedna lékárnice. Další byl nějaký chlap, tak jsem ho požádala, jestli bych ho mohla předběhnout, že mám v kočáru venku dvě děti a že sem neprojedu. Ten byl tak v šoku, že mě pustil. No jo, jenže než lékárnice sehnala po celé lékárně deset plechovek mléka a mast k tomu, trvalo to věčnost a tak jsem pořád běhala ke dveřím, jestli tam ty děti mám. Jedna stará paní ve frontě už mi i začala hlásit, že tam pořád jsou😂. No a nakonec jsem to všechno na třikrát odnosila do kočáru a konečně snad sláva hurá, bylo to za náma. Zpocená až na zadku, ale zvládla jsem to a  konečně domu. Adámek byl neskutečně vzornej a krásně čekal, byla jsem na něj fakt pyšná. Ale pro příště už vím, že do lékárny buď s jedním dítětem nebo s tulou a normálním kočárem. Je fakt srandovní, že jediný místo, kde mě ani nenapadlo, že bych se nedostala, jsem se nedostala.

V půl jedenácté jsme se konečně dokodrcali domu a já využila chvilky “volna” a začala psát. Původně jenom komentář pod fotku na instagram, ale nakonec je z toho článek. Podělila jsem se s Vámi o pár hodin z našeho života. Ale i když je to někdy mega náročné a jeden veliký kolotoč, fakt bych neměnila. 😍

„Při výběru bot se rodiče nespoléhají na svůj vlastní úsudek a řídí se stereotypy v obouvání, což může vést ke zdravotním problémům,” říká Veronika Palková

V dnešním článku přinášíme rozhovor s Veronikou Palkovou, která se zabývá barefoot stylem obouvání. Ať už vás kolem barefoot zajímá cokoliv, můžete využít na Modrém koníku také Poradnu zdravého obouvání. 

"Som mama dvoch detí (3 a 7 rokov) a k barefoot som sa dostala vďaka nim. Mladší syn začal chodiť veľmi skoro a od prvých krokov bol veľmi odvážny a suverénny. Celé to začalo kúpou jeho prvých topánočiek ... V tych tvrdých ortopedických mi odmietal chodiť, plakal a sadal si na zem, aj keď naboso doma behal krásne. A tak mi neostávalo nič iné, len začať pátrať po niečom, čo mu bude vyhovovať. Našla som jeho prvé mäkké, ohybné topánočky Pediped, v ktorých behal po dome úplne s radosťou. 

No a keďže mi to celé nedalo a som taký akademický typ, začala som trošku bosú chôdzu a obúvanie študovať a zistila som, že mi barefoot dáva logiku. Je to jasné ako facka, že v tvrdej neohybnej topánke, ktorá nám tlačí prsty k sebe, sa nemôžeme predsa cítiť dobre. Môj lov po značkách a nových modeloch začal naberať na obrátkach. Keďže mal syn fakt špecifickú nôžku, ktorú nazývame v barefoot svete „plutvička“, bola to veru fuška. 

Obúvala som jeho, neskôr seba, muža i mladšieho syna už len barefoot. Postupne som sa dopracovala k tomu, že mi mamky začali písať a radiť sa so mnou, ako obuť svoje deti. Až nadišiel deň D, kedy som si povedala, že by bolo skvelé mať predajňu, kde sa mamky poradia, deti si topánočky vyskúšajú a hlavne sa im v takej špecializovanej predajni nastaví obuv priamo na mieru. A tak vznikol náš Bosáčik, ktorý tu je už 2,5 roka a ponúka okrem množstva značiek a modelov kvalitných barefoot topánok i fyzioporadenstvo priamo v kamennej predajni v Prešove.”

1. Styl obouvání barefoot nabývá na popularitě. Co přesně barefoot obouvání znamená?

Barefoot obúvanie je štýl obúvania detí i dospelých do topánok, ktoré konštrukčne umožňujú chodidlu to, aby pracovalo akoby bolo naboso. V princípe ide o to, aby bola obuv nastavená každému „na mieru“ tak, aby nebola noha nijako a nikde obmedzená a mohla naplno spĺňať svoju funkciu, ktorú odjakživa má. Nie je to len ohybná topánka, ako si niektorí myslia. Ohybnosť topánky fakt nestačí.