„Já rodit první dceru doma, tak jsme to pravděpodobně nepřežily ani jedna. Navíc jí druhý den objevili v krvi infekci. To by asi doma taky nikdo nezjistil.“ denyzuza06 z diskuzního fóra Také vás tak vytáčí domácí porody?

Možná je to o štěstí, možná o dispozicích a duševním a tělesném stavu. Každá z nás, ať si sáhne do svědomí, jestli zvládne rodit doma. Klobouk dolů před ženami, které to daly. Myslím, že si s tou myšlenkou pohrává každá z nás. 

Jak to je

Současný zdravotnický systém uznává dva druhy porodů. Lékařsky vedený nabízí medikamenty k tlumení bolesti a zajištění bezpečnosti rodičky i dítěte. Druhou možností je tzv. přirozený porod. Tedy takový, který samovolně začne, samovolně probíhá a také tak skončí. Není vyvoláván ani urychlován. Musí být u něho přítomna porodní asistentka, která podle zákona může vykonávat svou práci v jakémkoliv prostředí, takže i v domácím prostředí a je uznávaná jako zodpovědný zdravotní pracovník.

Porod doma není určený pro každého. Jsou určité stavy, při kterých žena už během těhotenství ví, že nemůže rodit doma:

• cukrovka, vysoký krevní tlak, křečové stavy, různá chronická onemocnění
• císařský řez u předcházejícího porodu
• těhotenské komplikace jako např. preeklampsie
• porod nastane dříve než před 37. týdnem těhotenství nebo těhotenství trvá déle než 41 týdnů

Historie značky Dove, známé po celém světě, se začala psát již v 50. letech 20. století, kdy se na trhu objevil jejich první výrobek - krémová tableta. Tato mýdlová tableta s obsahem až ¼ hydratačního krému zaznamenala revoluci v péči o pokožku. Svoji jedinečnost a kvalitní péči Dove celá desetiletí rozvíjí a prohlubuje své poznatky v misi za péči o pokožku žen i mužů. V roce 2015 přišla s řadou Baby Dove pro ty nejmenší.

A nyní na koníku hledá svoji Ambasadorku!

Jaká by měla Ambasadorka být?

Měla by to být mladá maminka s rozhledem, jejíž děťátko je ve věku do dvou let. Má vlastní zkušenosti se značkou Dove a rozumí filozofii značky, se kterou je ztotožněna. Není to dokonalá matka z televizni reklamy, ale dělá věci po svém a chce si zachovat svou identitu. Je pozitivní, praktická a skutečná.

Měla by reprezentovat značku Baby Dove nejen z produktového hlediska, ale také z pohledu mise a vize značky. Chce být nablízku ostatním maminkám jako kamarádka, ne jako odbornice s návodem na "pravé mateřství". Také ráda komunikuje s ostatními maminkami na internetu, fotografuje a dobře píše kratší texty nebo články. Sociální sítě jí nejsou cizí, ovládá úpravu fotogafií a moderní trendy v komunikaci. Je zodpovědná, samostatná a nekonfliktní.

Jaké výhody přináší práce Ambasadorky?

Šíří se u vás ve školce, nebo škole neštovice? Pak je vysoká pravděpodobnost, že je chytne i vaše dítko. Pokud máte doma i kojence, může být nemocí ohrožen i on. Nač se připravit?

Riziko nákazy je vysoké

Neštovice neboli varicella je vysoce infekční onemocnění. Pokud je některé dítě v kolektivu infekční, je vysoce pravděpodobné, že se nakazí i další děti. Pokud chytne nemoc například sourozenec, je skoro jisté, že za určitou dobu onemocní i jeho sestra či bratr.

Neštovice se projevují pupínky s výsevem po celém těle, hodně jich bývá na hrudníku, na pažích, na obličeji. Hlavička pupínku mokvá, pupínky dítě svědí. Svědivost pokračuje zhruba dva až šest dnů a je dětmi vnímána různě. Některé se může uškrábat, jiné dítě pupínky ani nezaznamená. Na zmírnění svědění se používá tekutý pudr, někteří lékaři doporučují koupel v hypermanganu. Jiní lékaři radí pro změnu nekoupat vůbec do té doby, než neštovice zaschnou. Poté by už neměly být infekční.

Pokud jdete s neštovicemi k lékaři, zavolejte mu předem a zeptejte se, kde se máte s dítětem zdržovat. Lékaři mají k dispozici speciální místnosti, kde vyšetřují nakažlivé děti, aby nepřišly do styku se zdravými. Nakazit se může i malé miminko. To, že kojené dítě neonemocní, není takúplně pravda. Pokud má maminka v těle protilátky proti neštovicím, přejdou skrze mateřské mléko i na miminko. Pokud je ale nemá, miminko chráněné není.

„Syn je chytil od chlapečka, se kterým jsme se jenom potkali ve výtahu, a který je zrovna měl. Vůbec se nedotýkali, jen jsme vyjeli 3 patra,“ píše maminka Helena.

Musím být upřímná. Přežili jsme bolení bříška. Přežili jsme rostoucí zoubky. Přežili jsme probdělé noci. Ale to, čeho jsem se děsila nejvíc a to nakonec dorazilo, je období vzdoru.

Moudré knížky jej popisují jako období sebeuvědomění. Období tzv. první puberty, které začíná v některých případech už v 18. měsíci, ale obyčejně je to mezi 2. a 3. rokem života.

A co to vlastně přesně je?

Dítě si najednou začíná uvědomovat samo sebe jako osobu. Přestává být "součástí" mámy a chce se vyjádřit. Proto bývají nejčastěji používanými slovy "Ne" a "Já sám".

Aby dítě vyjádřilo svůj názor razantněji, přidává se vztek, dupání, házení se o zem, kousání nebo bacání. Filípek mi rád křičí těsně u obličeje. A kolikrát k tomu použije i řev a vytáhne ho do otravně vysoké fistulky, která mi kdysi v porodnici, kdy jsem se zamilovaně dívala na můj uzlíček lásky a snažila se ho utišit, zatímco plakal až mu hlásek přeskakoval výš a výš, přišla strašně roztomilá.

Setkáte se s tím. Na 100% toto období přijde. V dnešní společnosti, kdy utváříme charaktery dětí podle kolektivního myšlení, tedy je jakoby "lámeme", k tomu dojde. Vlastně si je ochočujeme- což je hodně zjednodušený výraz, ale přesně tak to vnímám. Dítě totiž ví už od narození, co chce. Ví to. Nepotřebuje, abychom mu my dospělí říkali, co by chtít mělo. Ale my to děláme. Dělám to také, protože to jinak nejde. Je jasné, že když se dvouleté dítě rozběhne k horké plotně, tak ho zastavíme, protože by se mohlo spálit. A velmi pravděpodobně by se tak i stalo.

Fyzioterapeuté se shodují, že správná manipulace je u novorozenců a kojenců velmi důležitá a podstatně ovlivňuje jejich motorický vývoj. A také v tom, že dost často bohužel s miminkem manipulujeme nesprávně.

Čím je dítě mladší, tím větší vliv na něho naše manipulace má. Především u novorozenců musíme dbát zvýšené opatrnosti. Při zvedání, pokládání i přebalování bychom měly s miminkem pohybovat pomalu a klidně. Trhavé, rychlé a necitlivé pohyby u něho vyvolají tzv. Moroův neboli úlekový reflex, který přetrvává zhruba do 4. měsíce. Při něm miminko rozhodí rukama do stran a zároveň se spustí stresová reakce, kterou často doprovází pláč.

Jak správně s miminkem zacházet?

Dokud děťátko samo a jistě nedrží hlavičku, měly bychom ji vždy jistit my. Jeho hlava je oproti zbytku těla velice těžká a při jejím nekontrolovaném záklonu může velice snadno dojít k poškození jemných struktur dětské páteře, při intenzivnějším pohybu pak i třeba k otřesu mozku. S miminkem v žádném případě netřeseme, viz Syndrom třeseného dítěte.

Co se týká nošení a chování dětí, nejčastěji asi využijeme polohu „Klubíčko“ a „Tygřík“. Dokud není dítě dostatečně zpevněno v zádech, nenosíme ho ve svislé poloze. I na odříhnutí je lepší volit jednu ze zmíněných poloh. Nebojte, fungují stejně dobře jako známé (a nevhodné) přehazování přes rameno. Je nutné naučit se miminko chovat na obě ruce a pravidelně je střídat, abychom podporovali jeho symetrický rozvoj. Podívejte se na videa, kde obě polohy dobře uvidíte.

        Klubíčko

Domácí úkoly NEJSOU povinné

Ríša mi po příjezdu ze školy po chvíli nese s provinilým pohledem k podpisu poznámkový deníček s poznámkou, začínající klasickým červeným přeškrtnutým "V", které určitě taky důvěrně znáte: "Chybí DÚ v písance str: 9. Ríša nebývá nachystaný na vyučování".

Taky vám tyhle poznámky a hodnocení už někdy lezou krkem? Mně už teda fest. Ríša si ty úkoly dělá skoro všechny sám, já jen nabízím předem pomoc, ale nechávám to na něm. A když to náhodou nevyjde, tak je z toho červená poznámka přes několik řádků, a smutný pohled prvňáčka, který mi to pak nese k podpisu. Domácí úkoly jsem bral jako dobrovolné zadání pro děti na procvičení věcí probraných ve škole. Paní učitelka to ale bere z nějakého důvodu jako povinnou součást přípravy na vyučování, kterou je třeba na dětech (a tím částečně i na rodičích) vymáhat.

Náš rodinný volný čas doma považuji za posvátný, a jsem přesvědčený, že nikdo nemá ani to nejmenší právo nám ho zvenčí jakkoliv řídit či omezovat. A to včetně školy s DÚ.

Rozhodl jsem se, že na poznámku od paní učitelky budu tentokrát už reagovat nejen podpisem, ale že si zjistím, jak to celé funguje i po právní stránce, nebo spíš jak by to celé fungovat mělo. Zabředl jsem tedy do studia teorie základního vzdělávání, aby má odpověď měla hlavu a patu, a nebyla jen plácnutím do vody.

Dal jsem si tedy tu práci, a prostudoval jsem pečlivě školský zákon a rámcový vzdělávací program, abych mohl odpovědět informovaně. Dělal jsem si při tom pečlivě poznámky a čárky na papír pokaždé, když jsem při čtení školského zákona a RVP narazil na spojení "domácí úkol", a ty pak nakonec všechny spočítal.

Ahoj holky,  chci se zeptat jestli, můžu v těhotenství rybí tuk! 

Moje DR. mi to zakázala, i když nechápu proč! 

Tak prosím o nějaký vaše zkušenosti.. ☺

Přeji hezký den ☺☺

Chcete si přivydělat na mateřské či rodičovské dovolené nějakou tu korunu, ale přitom nemáte k dispozici hlídání a nechcete pracovat jen z domova? U některých profesí lze využít tzv. coworking, čili sdílenou kancelář, kde vám dokonce pohlídají děti a vy můžete v klidu pracovat! 

Stačí vám počítač a internet

Je celá řada prací, které můžete vykonávat odkudkoliv, pouze prostřednictvím počítače a připojení k internetu. Potřebujete k tomu pouze jeden základní předpoklad, klid na práci. A té je s prckem velmi málo. Pokud nemáte k dispozici hlídání v podobě babičky, či kamarádky a je-li váš prcek ještě příliš malý na to, aby byl třeba ve školce, můžete pracovat v coworkingu. Sdílená kancelář vám nabídne pracovní místo, připojení k internetu, někdy i počítač nebo notebook, pokud byste náhodou neměli vlastní.

"V roce malého jsem se vrátila na svou původní pozici na 0,6 úvazek. Nutno ale podotknout, že mi zaměstnavatel vyšel maximálně vstříc, takže většinou pracuji z domova a 2krát týdně chodím na dopoledne nebo odpoledne do kanceláře. Na tu dobu je malý v soukromé školičce," takto řeší práci na rodičovské maminka z Rakovníka.

via GIPHY

Nepracujete sama

Možná už máte doma dětí dost, možná vám ke štěstí stačilo jedno. Na otázku, zda chcete mít další dítě, jste si s partnerem řekli ne. Kariéra vaší dělohy je u konce a zřejmě hledáte antikoncepci, která vám dodá klid a jistotu. 

Přirozená antikoncepce

Přirozená antikoncepce nebo taky symptotermální metoda již svým názvem napovídá, že je založena na sledování tělesných symptomů, hlavně tělesné teploty a hustoty poševního hlenu.

Jako zkušená žena jistě víte, jak vaše tělo funguje. Při sledování vašeho těla, za pomoci zapisování menstruačního cyklu, teploty a hustoty hlenu, eventuálně i stavu děložního čípku, dosáhnete určení plodných dnů a tím se můžete před otěhotněním chránit zcela přirozeně.

V plodných dnech se tak můžete před otěhotněním chránit buď  bariérovou antikoncepční metodou – kondomem či pesarem, či sexuálně abstinovat. Sexuální abstinence během plodných dnů je ovšem největší nevýhoda celé této metody, jelikož chuť a sexuální vášeň je v těchto dnech nejvyšší.

Přirozená antikoncepce za pomoci výpočtu či vysledování plodných dnů je metoda nevědecká a spolu s metodou přerušované soulože je často lékaři považována za nejméně bezpečnou možnost. Ti upozorňují na škálu možností, při kterých může selhat. 

Chtela bych se podelit o muj pribeh a varovat tim ostatni maminky, ktere by se chystaly s nejakym gyn. problemem do FN Motol. Nikdy na to nezapomenu a nikdy tu nemocnici nechci videt, i kdyby byla jedina na svete.

O to horsi, ze se muj pribeh stal primo v den, kdy mela moje dcera prvni narozeniny.

2.brezna hned po pulnoci, me odvezla do FN Motol sanitka se slabsim krvacenim , ktere se trosicku zhorsovalo. Pan dr Martin Muzik se podival na UZ, rekl, ze miminko ( 11+2tt) je zive a naschledanou. Tak jsem sem si vyprosila napsat Utrogestan, ktery jsem uz dobirala. Se slovy, ze je to jen placebo, mi ho teda predepsal. Jela jsem domu a krvaceni se pomalu zhorsovalo.

2.brezna rano se pridaly ke krvaceni tmave kousky a zacalo to bolet. Tak malou do kocaru, sedla na bus a jela do nemocnice znova. Arogantni sestra me hnala kdesi do kartoteky a radsi brala neakutni pacientky ( ktere sly na miniinterupce atd). V kartotece jsem zjistila, ze moji kartu z noci stihli ztratit. Arogantne mi teda ona sestra vypsala novou. Pak me po triceti minutach posala do ordinace, kde byl snad nejhorsi doktor Georgij Minajev, jakeho jsem kdy potkala. Rekl mi, ze dite je zive a ze pokud ze me nebudou padat kusy ditete, tak pro me neudela vubec nic, a co jako po nich vubec chci. Poslal me tedy opet nekam. 

2.brezna po poledni, jsem uz bolesti skoro omdlevala, pak citila sileny tlak a vedela jsem, ze je miminko venku. A taky, ze bylo. ( Tu situaci radsi popisovat nebudu, staci mi, kdyz to mam pred ocima neustale.) Takze jsem cela vyklepana a v soku sla zpet. Sestra vedela, co se deje a stejne jsem cekala asi 25 minut. Pak jsem konecne mohla do ordinace k dr. G. Minajevovi, ktery mi oznamil, ze jsem to mela cekat. Jedine vysetreni bylo UZ pres bricho, kdy mi oznamil, ze dite tam uz opravdu neni. Rekl, ze az nebudu mit s sebou kocar s ditetem, tak se mam dostavit na revizi. S krvi snad az v botach jsem si vyptala aspon ubrousky. Tak teda jako, ze si jich muzu nekolik vzit. Takze jsem byla opet poslana nekam a jela nekolik km domu s kocarem autobusem a cela od krve. 

2.brezna podvecer, jsem se dostavila, vzali mi krev, udelali ekg a pak soupli na pokoj. Kde na oddeleni je asi normalni, ze kdyz vypadnou ciste rukavice z krabice na zem, tak je sestra cpe zpet do krabice mezi ostatni. - No mela jsem velkou chut jit k nim na sal. Ale to uz mi po tom dni bylo celkem jedno. Po zakroku a nekolika hodinach jsem mohla konecne domu. 

Odběr plodové vody je pro některé maminky strašákem, některé ho vyloženě vyžadují. V praxi se ale nařizuje méně často než dříve. Proč? Existují totiž metody, které o zdraví miminka vypovídají stále přesněji.

Odhalí odchylky chromozomů

Odběr plodové vody se budoucí mamince doporučuje (nikoliv nařizuje, vždy jde o dobrovolné rozhodnutí na základě předložených faktů) při určitých indikacích. Může jít o špatné výsledky biochemického testu, dále pak z ultrazvuku, zejména pokud jsou hodnoty tzv. šíjového projasnění jiné než obvyklé a pokud není vidět nosní kůstka. To jsou příznaky, které mohou svědčit o tom, že děťátko může, nikoliv musí mít nějaké postižení.

Indikací je také věk maminky, po třicátém pátém roce věku výrazně vzrůstá riziko chromozomální aberace (tedy mutace chromozomu): zejména Downova syndromu, Patauova syndromu a Edwardsova syndromu. Zatímco s Downovým syndromem žít lze a míra postižení může být různé, další dva syndromy jsou většinou s životem neslučitelné, nebo jen po krátkou dobu. Díky odběru plodové vody je možné prozkoumat, zda miminko některou chromozomální odchylkou netrpí.

Bolet může a nemusí

Odběr plodové vody (ještě dříve se provádí odběr choriových klků, jehož postup je velmi podobný) se provádí na odborném pracovišti, a to zhruba od 16. týdne těhotenství. Provádí se při plném vědomí. Žena si lehne na lůžko a odhalí břicho. Lékař sleduje neustále na velmi podrobném ultrazvuku ženinu dělohu a zároveň tenkou dlouhou jehlou propíchne břišní stěnu a poté odsaje malé množství tekutiny.

Málokteré dítě je „tabulkové“ a začíná s plazením, sezením, či chozením tehdy, kdy se v chytrých knihách píše, že je to obvyklé. Speciálně chůze maminky dost trápí. Co dělat, když se vaše děťátko ne a ne rozeběhnout?

Rozdíly jsou obrovské

Čím jsou miminka starší, tím mezi nimi najdeme větší rozdíly. Začíná to pasením koníčků a přetáčením na bříško. Dále má jít vývoj přes stavění se na kolínka, lezení po čtyřech, sezení, chůzi kolem nábytku až po vlastní samostatnou chůzi. Měl by jít, ale mnohdy to tak prostě není, což ale nemusí naprosto nic znamenat. Vývoj dítěte je totiž naprosto individuální, což vám řeknou hlavně maminky, které mají více dětí. Žádný vývoj nebyl jako přes kopírák a přes stejnou nebo podobnou výchovu děti začínají lézt, sedět, stát a chodit v jinou dobu.

Nepanikařte!

Mnohé maminky tak začínají v určitých obdobích panikařit, a to není dobře. Mějte totiž na paměti, že zdravý vývoj vašeho dítěte střeží ze všeho nejlépe váš pediatr, který by měl získat vaši plnou důvěru. Slouží k tomu naplánované prohlídky dítěte, během kterých pediatr překontroluje, zda se miminko vyvíjí správně, zda dostatečně zapojuje svalové skupiny, zda roste souměrně. Pokud najde jakoukoliv nesrovnalost, včas vás na ni upozorní a navrhne řešení. Tím může být na začátku jen cvičení, nebo rovnou specializované vyšetření, třeba na neurologii. Věřte tedy, že pakliže chodíte pravidelně k lékaři a ten nesezná na dítěti nějakou nesrovnalost, vše by mělo být v pořádku.

Okolí si nevšímejte

Študovala som na Technickej univerzite v Košiciach, na fakulte v Prešove. V tom čase som spoznala, svojho priateľa Mateja, ktorý mi položil zaujímavú otázku: „Čo ťa v živote baví?“ Ja som ticho mlčala. Vôbec som to netušila a bolo mi z toho smutno. Táto zásadná chvíľa zmenila môj život. Začala som intenzívne hľadať a myslieť nato, čo by ma mohlo baviť. Oblak alkoholických výparov zrazu opadol a začala som čeliť krutej realite. Je to ako hľadať ihlu v kope sena.  Prvé malé osvietenie ma naviedlo k písaniu básni. Zrazu ma kopla múza a básne sa zo mňa sypali. 

Múza

Prázdny riadok nudou zíva,
čaká, nespí stále bdie, kým navštívi ho tajná víla,
z ríše nekonečnej fantázie.
Už slávnosť sa chystá, vždy je iná, nie ta istá.
Čistý prázdny stôl zrazu prehýba sa, opäť novým svetom,
kde pešo, v spánku alebo letom,
pozrieš sa na svet z vtáčej výšky, na krásny raj,
kde dobrú noc dávajú líšky.

Netrvalo dlho a múza odišla. Nenechala žiaden list ani súradnice. Občas poslala malú dávku, to však nestačilo na upokojenie mojej duše. Stáva sa zo mňa detektív. Hľadám a pátram v každej myšlienke, v každej činnosti, ktorá by robila radosť mne a ostatným. Cez mraky sa prediera malé svetlo, ktoré ma vedieť k farbám, štetcom, uhlíku a papieru. Skúšam kresliť. Po krátkom čase zisťujem, že deti to vedia lepšie. Tak som sa rozhodla, že im nebudem robiť zlé meno. Čím viac skúšam a hľadám, tým viac vecí ma napadá, deň je pestrejší, spoznávam nových ľudí a otvárajú sa mi nové a zaujímavé príležitosti. Oprášila som starú vášeň pre bylinky. Keď som bola malá, rada som chodievala s babkou zbierať lipu. V rannom detstve som si vypestovala závislosť na mätovom čaji, ktorá trvá dodnes. Nakúpila som literatúru a pustila som sa do študovania. Otvoril sa mi pestrý svet bylín, ktoré nie len dobre chutia, ale aj liečia. Od vtedy poctivo zbieram všetko, čo je v mojom okolí a miešam zdravé a chutné čajíky (rada namiešam aj vám). Ako si tak chodím a zbieram, všimla som si krásu zrejúcich klasov. Mala som pri sebe telefón, tak som sa rozhodla, že si tento okamih zvečním, aby som sa s ním mohla podeliť s ostatnými. Záber hneď zaujal, len mi nechceli uveriť, že to bolo odfotené telefónom. A tak sa pred 5 rokmi zapálila vášnivá iskra k fotografovaniu. 

Moje prvé zábery urobené telefónom 

Ako to bolo so mnou  ďalej? Dozviete sa na budúce 🙂.

Návrat po rodičovské dovolené může být pro mnoho maminek poněkud šokující. O to více, pokud se vrací po tzv. řetězené rodičovské dovolené, která trvala hodně let. Není se ale čeho bát, stačí na návrat do práce myslet s mírným předstihem a zvládnete ho levou zadní. Vždyť co je to návrat do práce proti zvládnutí povykujícího batolete!

"Dnes jsem byla na akci z práce, kde jsem před 3 lety pracovala. Osazenstvo je tam nové, sice milé, ale prostě ten pocit outsidera ve mně to vyvolalo. Je to malá firma, byli jsme tam 3 zaměstnanci, vše jsme tam dávali dohromady, aby fungovalo, vše jsme zpřehlednily v tom chaosu, který tam byl před námi a najednou tam jsou mladé holky, je jich tam mnohem více, bezdětné, akční. Kolegyně taky totiž šla na mateřskou po mně. Čekají mě ještě 2 roky doma, připadá mi, že budu naprosto mimo při návratu nebo hledání práce nové," píše jedna z maminek v našem fóru, máte to také tak? 

Připravujte si terén dopředu

Pokud chcete, aby byl návrat do zaměstnání co nejpohodovější, snažte se s vaším bývalým pracovním kolektivem nepřerušit styky. Určitě není dobré odejít před porodem na mateřskou a ozvat se až po několika letech s tím, kdy nastupuji. Zajímejte se o své bývalé kolegy a o svou firmu. Pokud na to máte síly a povaha vaší práce to dovoluje, domluvte si, že budete něco pro svou firmu stále dělat, byť třeba jen maličkost, za drobné peníze a jen občas. Zajímejte se o život firmy, co je tam nového, koho nového přijali a co se děje s vaší pozicí.

Zkuste si domluvit kratší úvazek

Pracovat celý den, tedy osm a půl hodiny představuje značnou zátěž. Počítá se pochopitelně také s cestou do a z práce a tak se lehce stane, že je žena z domova kolem deseti hodin a to už je poměrně dost. Pokud to vaše práce dovoluje, zajímejte se o možnost zkráceného úvazku na čtyři nebo šest hodin denně, či pouze na několik dnů v týdnu. Ptejte se také na to, zda by vám zaměstnavatel neumožnil tzv. home office, tedy práci z domova, kdy vám odpadne dojíždění.

Kdyby byla každá noc a každé ráno takové, jak dneska, budu ráda. Malá se vzbudila 2x za noc, nakrmila se, do hodiny už jsem ležela v posteli, všechno v pohodě. Kolem 7ráno se přebalila, nakrmila, vysáli sme šušínky, dokrmili a o půl 9 už sem mohla jít zkulturnit a nakrmit sebe. Teď spinká a všechno je v pohodě. Narozdíl od minulé noci, kdy se madam rozhodla, že nebude spat vůbec.

Je to strašně náročné. Víc, než sem počítala. Mám pocit, že jsem na všechno sama. Přitom vím, že to není pravda. Tatínek vstává v noci ohřívat mlíčko, ikdyž to po něm přes týden nechcu, protože vstává do práce. Pomáhá mě přes den, malou si vezme k sobě a já si můžu jít na hoďku, dvě lehnout. Vím, že se o ni postará. Dokonce přebaluje, když není posraná 

Přesto mám pocit, že jsem na všechno sama, že on nic nedělá a že to prostě nezvládám. Že to dlouhodobě ani nejde zvládat. Někdy toho mám plné zuby do takové míry, že bych ju dala prvnímu, kdo si o ni řekne. Stejně by ju po první noci nejspíš vrátil. Přitom je vlastně hodná. To, že semtam proplače celou noc je normální. A vím, že se to brzo spraví a otočí k lepímu. Jenže je to prostě jiné. Je to šíleně psychicky náročné. Konečně malou uspím a ona se posere a poblinká, takže ju musím přesléct, čím se probudí a deme nanovo. Taky musím dost improvizovat, protože je jí 3/4 věcí velikých, takže peru ostošest, abych ju měla do čeho vůbec obléct, když je to kolikrát 3x za hodinu.

Nedávno jsem v noci s malou na rukách řvala, jak hroch, malá poblinkaná a já jsem to chtěla prostě vzdat. Nebyt V, který prostě řekl, ať se vzpamatuju, že ju v tom nemožem nechat a je potřeba ju přeslést, tak asi probrečím s promočeným mimčem zbytek noci. Tu noc jsem na chvilinku začala přemýšlet kde je nejbližší babybox, až to nebudu zvládat, abych věděla kam jet. Do teď si tu myšlenku vyčítám. V je mě velkou oporou a když se Zuzinka usměje, tak se mě derou do očí slzy tím kladným způsobem. Dojímá mě, jaká je to šikovná holčička. Dokonce si začíná zvykat čekat, než se jí zehřeje mlíčko a nutně neřve jak tur.

A to je další věc. Tak ráda bych ju nakrmila hned, jak si řekne, jenže musíme obě čekat, až se jí zehřeje flaša, protože ze začátku kojení zrovna nešlo, musela se dokrmovat a teď už prso odmítá uplně. Odsávám, dostane i moje mléko vedle sunaru, ale přece jenom je to další věc, která to všechno nové jenom zhoršuje. Člověk chodí půl hodiny po baráku a zpívá "Malý pavouček lezl na okap", pak u té písničky i usínám, protože začínám byt tak zblblá, až se divím.

Někdy mám pocit, že to vlastně ani nechcu. Že sem to zkusila a stačilo. Zjistila sem, že ještě nejsu připravená na takový závazek starat se o miminko a byt mu 24/7 k ruce, kdykoliv to potřebuje. Mám pocit, že sem se unáhlila a chtěla bych to vrátit až do dubna s tím, že v květnu spolu s V rači ani nebudem. Jenže už to nejde. Princezně jsou dva týdny a už to nejde vrátit. Už možu akorát počkat, až to nejhorí období přejde.
Taky mám pocit, že bych ju měla mět rači, než mám. Měla bych k ní cítit něco víc. Kdesi jsem četla, že tatínci žárlí na miminka, protože se jim baba už tak nevěnuje. Mě příjde, že žárlím spíš já, protože na sebe už nemáme skoro žádný čas. Na chvilku se přitulím a malá najednou potřebuje..... cokoliv. Chce nás rozdělit, nedopřeje mě chvilku jenom s tím chlapem.

Mám skvělou zprávu! Joie se opět vrací na Modrého Koníka a já ani nedokážu popsat, jak velkou z toho mám radost a také z toho, že se opět stanu ambasadorkou této skvělé značky! 🙂

Myslím, že na rozdíl od loňského roku, kdy bylo Joie v České republice relativně málo známé, se toho mnoho změnilo a často vídám nejen kočárky ale i další produkty Joie (asi už se rozkřiklo, že se jedná o kvalitní a stylové produkty za rozumné ceny 🙂 ) a i pozitivních recenzí v online světě postupně přibývá.

I přesto bych vám ale ráda značku krátce představila. Vznikla relativně nedávno v roce 2011 ve Velké Británii. Založila ji parta přátel s cílem nabídnout kvalitní a funkční produkty v jednoduchém a stylovém designu, které budou zároveň i finančně dostupné. A to se myslím povedlo velmi dobře, vzhledem k tomu že se značka velmi rychle rozšířila po světě a se svými produkty se často umisťuje na předních příčkách v testech kvality a uživatelských recenzích a zároveň vyhrává ceny za design. V jejich sortimentu najdete například kočárky, autosedačky, jídelní židličky, lehátka, cestovní postýlky a mnoho dalšího vybavení pro děti.

A na co se můžete těšit tentokrát?

Jelikož Joie v České republice stále rozšiřuje svoji nabídku, určitě vás seznámím s novými produkty a připomenu vám i ty stávající. Chybět opět nebude ani jejich testování a následné podrobné recenze. No a úplně nejlepší jsou samozřejmě soutěže! Jak o srdíčka, tak o produkty Joie pro vaše děti! Takže JE na co se těšit! Neváhejte se na mě obracet s případnými dotazy, co se týče Joie. Co budu vědět odpovím, co nebudu, zjistím.  🙂

Pro více informací o produktech, recenzích a soutěžích můžete sledovat můj profil, nebo se připojit k nám do skupiny „S Joie doma i na cestách“, kam vás srdečně zvu: https://www.modrykonik.cz/group/7910/detail/ .

Aktualizace:

recenze maminek na LARFASOL sprej na bolest v krku a sprej proti rýmě SNUSTRONG značky SILVANOLS najdete tady. 

---

Maminky, příroda léčí.

A kromě vás to vědí i farmaceuti ze společnosti SILVANOLS, kteří si předávají své znalosti a zkušenosti z generace na generaci. SILVANOLS má své kořeny v Lotyšsku, kde je jedno z nejčistších prostředí na světě a tradice sbírání bylin a jejich použití k léčbě a prevenci, je u Lotyšů stále velmi rozšířená.

Není proto divu, že SILVANOLS s hrdostí vyrábí doplňky stravy a zdravotnické prostředky inspirované přírodou.

Bříško se krásně kulatí, miminko si veselo kope a vy si užíváte příjemné chvíle při vybírání výbavičky, kočárku, roztomilých dupaček nebo dudlíků a těšíte se, až si konečně toho svého miláčka pochováte. S těhotenstvím a narozením dítěte je ale spojené i papírování a vyřizování. A to jak před porodem, tak i po něm. Dnes se zaměříme na to, co je nutné vyřídit před porodem.

Otcovství a prohlášení o jménu dítěte

Jestliže nežijete v manželství a nejste s partnerem oddáni, je potřeba úřední doložení otcovství, aby byl váš přítel uveden v rodném listu dítěte. Pro doklad o určení otcovství si zajdete na matriku, nemusí to být tam, kde máte trvalé bydliště, ale kdekoliv v ČR. Tuto záležitost vyřizovala i uživatelka smardik z fóra: S otcem dítěte nejsme manželé. Na matriku před porodem?: „Máme to stejně a vyřizovali jsme to ještě teď v těhu. Vyřídíš to na jakékoli matrice, ale musíte přijít oba, protože to podepisujete a potřebujete: občanské průkazy, rodné listy a ty těhotenskou průkazku. A také jsme tam hned psali jména - jaké příjmení dítě bude mít - holčičí i klučičí. Celé to trvalo asi 15 minut. Dostali jsme dvě kopie a jednu si mám vzít s sebou do porodnice.“

Jestliže jste vdaná, na matriku nemusíte a prohlášení není nutné mít vyplněné ještě před porodem. Ale určitě je to lepší, ať máte po porodu o starost méně. Tento dotazník musí být podepsán oběma rodiči.

Nezapomeňte si přinést tedy:

• občanské průkazy (váš i partnera/manžela)
• rodné listy (váš i partnera/manžela)
• těhotenskou průkazku
• pokud jste manželé, tak oddací list (dokument musí být buď originál nebo ověřená kopie)
• pokud jste rozvedená, tak rozsudek o rozvodu (dokument musí být buď originál nebo ověřená kopie)

Prosím o radu, dnes jsem se náhodou dozvěděla, že je nějaká nová metoda v přišívání 

oušek a Dětské nemocnici Brno jí prý provádí, není tu náhodou někdo, kdo ji na tomto místě podstoupil, nejlépe v tomto roce. Dceři je 5,5 roku. Děkuji.

Dříve bylo samozřejmé, že narozené děti a jejich rodiče se navštěvují až po skončení šestinedělí. Byly k tomu velmi dobré důvody. Maminka se po porodu potřebovala zotavit, zvyknout si na své nové povinnosti a sžít se s dítětem. Teprve poté je opravdu připravená začít přijímat návštěvy.

Nejdříve návštěva těch nejbližších a pak přijdou na řadu kamarádi a známí. A lidé by toto rozhodnutí měli respektovat. Bohužel se dnes na toto období již tak nekouká a kolikrát jsou maminky v šestinedělí spíše lynčovány za to, že o návštěvy hned po porodu nestojí. Soukromí ženy po porodu a novorozence by mělo být ale samozřejmostí.

Zásady návštěvy ženy v šestinedělí

• Uvařte něco dobrého a zdravého – Maminka po porodu nemá sílu a ani čas vyvařovat a připravovat si pestrá jídla. Velmi často se odbývá, což určitě není dobře. Připravte nějaké nenadýmavé jídlo a doneste ho kamarádce, sousedce či příbuzné, která porodila. Pár krabiček s obědem pro ni bude mít větší cenu než dvacátý dudlík či chrastítko. Jídlo předejte ve dveřích a odejděte. Prokažte svou laskavost a zájem, ale respektujte soukromí. Návštěvu s jídlem ocenila i uživatelka bramburka: „Já tedy návštěvy vítala, donesli většinou jídlo, k malé byli ohleduplní a nešahali na ní. Když, tak jsem jemně upozornila, kde je koupelna. Tchýně super, každý den přišla, jukla na malou, předala jídlo a šla.“

• Na návštěvy jen s pozváním – Na návštěvy k ženě v šestinedělí choďte zásadně jen na výslovné pozvání a nebuďte naštvaní či zklamaní, že vám pozvánka přišla později než někomu jinému. Takto to má i shine2015: „Já myslím, že to každý rozumný člověk pochopí. Mě nenapadlo k nikomu chodit, když přišla SMS nebo tel., že se narodilo mimi. Pogratulovali jsme a řekli, že až se budou cítit na návštěvy, ať dají vědět, že my nespěcháme, ať si užijí sebe navzájem, zajedou si systém doma a ozvou se. A přijde mi to logické. Šestinedělí je od toho, aby se žena dala do pořádku, miminko taky, byli chvíli doma a měli klid. Vždyť člověk, který přijde z nemocnice nebo v závěru i z dovolené, je rád, že už je konečně doma, chce se vrátit do nějakých zajetých zvyklostí, natož když je nový člen rodiny.“ Není nic horšího, než když musíte návštěvu přijmout v neuklizeném bytě a obsluhovat ji, když by čerstvá maminka raději spala se svým novorozencem. A něco dobrého na zub samozřejmě sebou.

• Krátká návštěva, dobrá návštěva – Nevysedávejte na návštěvě celé odpoledne. I když jste tak moc chtěli vidět miminko, a ono zrovna spí. Poseďte, popovídejte, přineste něco dobrého a během půl hodinky hezky odejděte. Miminko si pochováte jindy. Takto to rozhodně dobře není: „Já měla tchýni na návštěvě už v porodnici 3 hodiny po porodu. Prostě musela malou vidět přesně v momentě, kdy jsem z porodního boxu dolezla do postele. Fakt jsem nechápala. Kdybych nebyla tak vyčerpaná, měla bych asi infarkt z ní. Následně v šestinedělí jsme taky měli návštěvy - rodina. Já osobně bych chtěla v tu dobu na návštěvu akorát mou mamku, jinak nikoho, ale člověk jim to nevysvětlí. Člověk, ať chce nebo ne, musí před návštěvou uklízet, chystat, poklízet po návštěvě, převléct se z pyžama. A byla jsem úplně mrtvá z toho.“

Vždy se říká, že když něco končí, něco jiného začíná. Až časem jsme schopni vyhodnotit, zda naše rozhodnutí v místě a čase s omezeným množstvím informací bylo správné či nikoliv.

Nikdy by mě nenapadlo, že rozhodnutí mít třetí dítě mi tolik změní život. Když jsme se rozhodovali, zda klukům pořídíme ještě brášku nebo sestřičku, řešili jsme takové ty běžné starosti, zda to vůbec zvládneme - co si budeme nalhávat – především psychicky 😀, protože je pravda, že každé další dítko, když se to zrovna sejde, tak jsou především decibely navíc, postupem času i další názor do diskuze, který se dost často liší od názoru rodičů. 🙂 V každém případě rozhodnutí padlo a 4. ledna 2018 se nám narodila dcerka Ema. Ještě před vánoci jsem si všimla příspěvku Viviho, že Pampers hledá novou Ambasadorku. Řekla jsem si, že je to šance na mateřské se realizovat úplně jiným směrem než je původní má profese. Také mne zaujal požadavek, že je třeba se dorozumět v anglickém jazyce. Prostě jsem to brala jako šanci úplně nezakrnět a naučit se zase něco nového, co jsem dosud znala pouze v teoretické rovině. Můžu Vám říci, že už u psaní tohoto úvodního článku a chystání podkladů jsem se přesvědčila, jak šedá je teorie a věčně zelený je strom praxe 😉

Přihlášku do výběrového řízení jsem vyplňovala ještě v porodnici druhý den po porodu doslova za pět minut dvanáct – dříve jsem to prostě nestihla 😉. Nejprve jsem totiž váhala, zda se konkurzu vůbec zúčastnit, poté jsem čekala s ohledem na prosincový termín porodu, až se Emička narodí, abych se mohla přihlásit v podmínkách s reálnou představou o „volném“ čase, který budu moci ambasadorování věnovat. Když přišla chvíle, kdy jsem si řekla, že už asi na ten porod nemá cenu čekat, protože dříve vyprší deadline pro přihlašování, než já nejspíše porodím, tak si Emička v noci „prokopla bazén“, z plánu sešlo a místo v klidu domova, jsem se hlásila do konkurzu z porodnice. 🙂 Leden utíkal jako voda a ani jsem nedoufala, že při tom „blázinci na entou“, který jsme s ohledem na nemoci kluků měli doma, bych snad mohla v druhém kole konkurzu, kam jsem postoupila, uspět. 🙂

Jsem tedy opravdu ráda, že mi tým Pampers vyslovil důvěru a zvolil si mne za svou Ambasadorku. Tímto jim patří můj velký dík stejně jako mému muži, který mé zapálené oznámení, že se chci přihlásit do konkurzu na Ambasadorku, okomentoval slovy: „Budeš toho mít se třemi dětmi málo?“ Nicméně ho nakonec podpořil. 😉

Budu ráda, když během mého ambasadorování bude na mém blogu a ve skupině „Pampers – láska, spánek a zábava“(skupinu najdete zde: https://www.modrykonik.cz/group/8237/), kterou jsme pro Vás založili, panovat dobrá přátelská atmosféra a bude nás toto téma bavit. Budu skutečně vděčná za jakékoliv náměty a zkušenosti, ať už pozitivní nebo negativní, nicméně vždy podané v mezích slušnosti a zachování přátelského prostředí. Všem námětům a zkušenostem se budu věnovat. Pokud nebudu znát odpověď, vždy to prodiskutuji přímo s Pampers a odpovím dodatečně. Mám pro Vás připraveno spoustu, myslím, zajímavých námětů na články nejen ohledně produktů Pampers, ale i ohledně mateřství a psychomotorického vývoje miminek jako takového, budeme spolu sdílet a diskutovat naše radosti a starosti kolem dětí a v neposlední řadě budeme i soutěžit buď o srdíčka nebo produkty Pampers.

Co říct na závěr úvodního představení… jsem Zita, máma tří dětí, jedna z Vás zde na Modrém koníku a nová Ambasadorka Pampers vždy připravená Vám poradit, pomoci nebo se s Vámi jen virtuálně pobavit a zasmát. Přeci jen mottem Pampers je „láska, spánek a zábava“, tak pojďme všichni do toho tak, aby to pro nás byla především zábava a zpříjemnění všedních nevšedních dní 😉

Ahoj holky, potřebuji uklidnit. Mám 4 měsíční holčičku, která je hodne klidná a hodna. Když ji mám pod hrazdickou a hraje si, tak je úplně tichá. Klidně si hraje nebo se dívá na hračky a nevydává přitom žádné zvuky, klidně i půl hodiny. Broukat jí slyším jen par minutek denně. Jinak se snaží pretocit na bok. Když na ni mluvím, tak se usmívá. Pláče jen když má hlad a občas pár minutek večer. Máte někdo taky takové miminko?

Letošní únor se mi zdá dvakrát tak delší než obvykle. Intenzivní zima a skoro žádné slunce. Mrazivé počasí vysiluje moje tělo i duši. Novoroční chuť začít se sebou něco dělat pomalu vyprchává, protože na delší běhání je dost mrazivo, ke cvičení chybí energie a chladné počasí bez slunečního světla mě začíná vysilovat i duševně. Chybí mi slunce a zelená barva. Rajčata zatím pořád chutnají všelijak, jenom ne jako rajčata, a salát moje unavené tělo spíš ochlazuje. Máte to také tak?
Existuje však způsob jak tohle mezidobí, které nás vysiluje, přežít se vztyčenou hlavou. Zpomalte, čerpejte energii po malých doušcích a prohřívejte se. 

V únoru ledviny na prvním místě

Mrazivý únor velí, abychom se zaměřili zejména na své ledviny, které jsou právě v tomto období naším nejcitlivějším místem. Ledvinám rozhodně neprospívá chlad a stres. Právě ledviny mají tu důležitou funkci, že odstraňují odpadní produkty z organismu a čistí naše tělo. V čínské medicíně jsou ledviny považovány za centrum, ze kterého vychází vaše čchi, neboli životní energie. Pokud máte dlouhodobý pocit nedostatku energie, možná vašim ledvinám něco schází.

Polévkový detox

Než začne svítit první jarní slunce, aby nás zahřálo a pozitivně naladilo, je třeba se zahřívat zevnitř a to i psychicky. Pokud hledáte nějaký pohyb, nevysilujte se zbytečnými výkony. Ideální je v tomto mezidobí právě má milovaná jóga. Protáhnete se, zharmonizujete, pozitivně naladíte do dalších dní. A co teprve hot jóga? O té vám jednou musím taky napsat. 

Protože zelenina tělo spíše ochlazuje a v únoru bychom měli svá těla naopak zahřívat, z vlastní zkušenosti doporučuji vařit polévky. Je to skvělá večeře pro celou rodinu, která tělu doplní tekutiny, prohřeje a je zdravá. Mám několik svých osobních receptů na polévky, které jsou zdravé, ale hlavně rychle hotové.

Bonding. Slovo cizího původu, které začíná být v naší zemi konečně pořádně skloňované. Jedná se o termín pocházející z angličtiny a znamená připoutávání se, připevňování či lepení. Přeneseně ho můžeme označit úplně jednoduše jako proces sbližování se. Ve většině případů se s tímto pojmem setkáme v souvislosti s porodem a novopečenou maminkou.

Bonding bývá také označován jako zlatá hodinka po porodu - tedy čas, kdy právě narozené miminko začíná poznávat svět a především své nejbližší. Vlivem porodu se mu do krve vyplavilo velké množství adrenalinu, čímž se spustilo velice intenzivní vnímání světa. Právě narozené miminko tedy vše vnímá na maximum.

Dítě se nachází ve stavu klidné bdělosti, má doširoka otevřené oči a pohybuje se jen velmi málo nebo pomalu. Bonding přináší mnohá pozitiva - za všechny vzpomeňme například snadnější nástup laktace, stabilizace dýchání miminka či lepší vyrovnávání  se s porodními i poporodními bolestmi u maminek. To vše se samozřejmě týká především situace, kdy bonding probíhá s maminkou. Co se ale stane, když žena není po porodu z jakéhokoliv důvodu schopná mít miminko u sebe?

Když přijde na řadu tatínek

Nejčastěji dochází k bondingu miminka s tatínkem v případě, když byl porod proveden císařským řezem - zpravidla v celkové narkóze a maminka tak nemůže o své novorozené děťátko pečovat sama. V takovém případě je nejlepší volbou provést bonding s další neskutečně důležitou osobou v životě dítěte - tedy s tatínkem.

Takový bonding probíhá, podobnějako tomu je u maminek, jen s jednou velkou změnou - s tatínkem není možné provést první kojení. Miminko je bezprostředně po porodu přiloženo na nahou hruď tatínka a i zde se tedy doporučuje zachovávat pravidlo skin to skin - tedy kůže na kůži. Pokud stojíte o bonding v zastoupení otce, je lepší si toto přání napsat do porodního plánu. Zatím u nás bohužel není moc porodnic, které by tuto možnost nabízely automaticky.

Ahoj maminky,

máme velkou radost, že vám můžeme představit naši novou Ambasadorku pro mezinárodní značku Pampers, která se pyšní nejen kvalitou provedení, ale také ekologickým a sociálním zaměřením.

Profil Ambasadorky hledejte pod nickem https://www.modrykonik.cz/blog/zebra2009/ a přidejte se také do její skupiny, ve které najdete hromadu rad a soutěží. Zita vám též představí různé informace o značce a těšit se můžete i na její kreativní nápady, recenze a krásné fotografie.

Zito, vítej na Koníku jako Ambasadorka a držíme ti palce při tvé tvorbě.

Krásný den přeji!

Vivi