Video na přání, které jsem natočila už před nějakou tou chvílí, kdy do oficiálního termínu porodu zbýval ještě více jak měsíc. Zatím se nic nezměnilo, vše platí, do porodu však zbývají už jen dva týdny.. Tady je tedy našich TOP 5 jmen pro chlapečka a holčičku.

Která jména zvítězila u vás?

Pokud používáte Medvídka místo vlhčených ubrousku, možná jste už přemýšlela nad vhodnou alternativou ubrousků Perlička. Ubrousky Perlička jsou vyráběny z materiálu Perlan, který je 100% viskóza. Cena malých ubrousků o velikosti 14 x 12 cm se pohybuje okolo 55 Kč za 50 ks. Ráda bych Vám doporučila alternativu k těmto ubrouskům, kterou používám já a jsem s ní nadmíru spokojená. Jedná se o separační pleny Puero. Role obsahuje 150 ks, které ještě "přeřezávám" na čtvrtiny. Takže mám z jedné role 600 ks. Cena této role se pohybuje okolo 133 Kč. Jediný rozdíl je v troše práce před použitím, ale ta šlechtí.

Digitální a rtuťové teploměry zná snad každý. Některé z vás možná slyšely i o teploměrech bezkontaktních. Bezkontaktní teploměr je něco, co se s klasickými srovnat prostě nedá. Všechny typy teploměrů měří teplotu. Po tom, co si ovšem změříte teplotu bezkontaktním teploměrem se něco změní.

Jak vlastně bezkontaktní teploměr funguje

Při měření bezkontaktním infračerveným teploměrem je využívána skutečnost, že lidské tělo, které je zahřáté, vyzařuje energii. Množství vyzařované energie roste se vzrůstající teplotou těla. Bezkontaktní teploměr měří pomocí infračerveného paprsku právě množství vyzařované energie.

Proč měřit bezkontaktním teploměrem

Rychlý, snadný a přesný. To jsou ta přídavná jména. Přiložíte k čelu na vzdálenost 5 – 8 centimetrů a dobrodružství začíná. Skončí však velmi rychle. Během jediné vteřiny po stisknutí tlačítka je totiž po všem a na LCD displeji svítí hodnota naměřené teploty. Zní to jako pohádka, ale je to prostě realita. To vše je možné, aniž se dotknete teploměrem vašeho dítěte. Děti tak mohou nerušeně dovádět, hrát si či spát a vy je měřením teploty nerušíte. To ocení zejména maminky menších dětí, kde je měření teploty mnohdy velký boj. Bezkontaktní teploměry toho však dokáží mnohem více. Disponují velkou pamětí pro naměřené hodnoty, zvukovými signály upozorňujícími na vysokou horečku nebo ergonomickým tvarem rukojeti.

Když dokáží teploměry měřit teplotu lidského těla, proč nedokáží měřit teplotu i všeho ostatního například vody, jídla, vzduchu…je to technicky tak náročné? Tuto otázku jsem si zřejmě nepoložila pouze já. Odpověď přichází vzápětí. Dokáží! Ty nejlepší bezkontaktní teploměry disponují i touto „vychytávkou“. Na teploměru pouze stačí přejít do módu měření objektů. Většinou stisknutím jediného tlačítka. V tom případě musím přidat k přídavný jménům rychlý, snadný a přesný další přídavné jméno a to: zábavný. Měřit totiž můžete teplotu nápojů, jídel, vody ve vaně, teploty v pokoji, prostě čeho vás napadne. Teploměr tak získává úplně nový rozměr a stává se plnohodnotným pomocníkem v domácnosti během nemoci, ale i mimo ni.

Vrátili jsme se z víkendu na severní Moravě, kde máme celou naši rodinu a kde, jak se říká, je kraj razovity a tvrdý. A tak i lidé tam mluví krátce a tvrději a často třebas slovy, kterému člověk z místa jen o pár kilometrů dále už nerozumí. Každý region a nářečí má to svoje, ale ať už jde o babičku z Ostravy nebo dědu z Prahy, u všech najdete  něco společného. Všichni v povídání si se svými vnuky použijí zdrobněliny a snad už jen v mizivé míře šišlají.

O faktu, že na dítě nešišláme se zde nechci nijak rozepisovat, ale někdo by mohl mylně k šišlání řadit i užívání zdrobnělin. Zdrobnělin se netřeba bát a v rozumné míře patří do slovníku při komunikaci s dítětem.  (Rozumím tomu, že máme rozumnou míru každý jinde ;)

Užívání zdrobnělin má kromě svého emočního náboje, i pro děti užitečnou vlastnost pomocníka ve skloňování našeho krásného, ale také poměrně složitého jazyka, jak už jsem před časem psala na blogu.

Zdrobněliny jednoho rodu se totiž skloňují stejně. Dítě má u zdrobněliny možnost se zorientovat snadněji, než když slyší slovo v základním tvaru a skloňování tak pro něj bude čitelnější. Zkuste si to!

příklad:

• slova ženského rodu

Na začátku článku bych ráda podělovala Modrému koníkovi za možnost testování mlíčka Hami pro naší Kačenku (7m). Je to poprvé co se nám poštěstilo a udělalo nám to velikou radost. 🙂

Po oznámení, že jsme byli vybráni k testování, kurýr dorazil bleskovou rychlostí a my se vrhli na #test_hami nového mlíčka. 

Hned po rozbalení jsme měli velikou radost z nového, většího balení, které upoutá na první pohled. Kačenka byla nadšená z mlíčka, starší bráška Lukášek zase zabavil zelené "bublinky", které byly jako výplň v krabici. Zkrátka nadšená byla celá rodina. :D

Jako veliké plus pro mě je nové balení. Připadá mi praktičtější než dosavadní krabice se sáčky, ve kterých jsem neustále hledala odměrku, nebo jsem musela mléko někam přesypávat. Možnost zacvaknout odměrku do víčka balení a člověk jí pak nemusí nikde lovit, je vážně supr. Pro někoho to může být maličkost, ale ono i samotné balení může ulehčit přípravu mléka, když už není přírodou dáno dopřát dítěti mléko mateřské. 

Nyní se dostanu k hodnocení samotného mléka. Na první dojem mléko moc příjemně voní. Aroma jiných mlék bývá někdy zvláštně umělé. Perfektně a rychle se rozpouští, nenechává hrudky a nepění tolik jako jiné značky. Oproti jiným vyzkoušeným mlékům hezky zasytí a řekla bych, že po něm Kačenka vydrží mnohem déle sytá. Začala nám po Hami mléku dokonce spát celou noc. 

První dny po přestupu na Hami mléko měla Kačenka problém s průjmem. Obávala jsem se, že jí vyhovovat nebude. Nevzdali jsme to, dali jsme tomu ještě několik dní a mléko sedlo. Průjem přestal, bříško nebolelo, mlíčko moc chutnalo a Kačenka byla spokojená, což je pro mě nejdůležitější. 

Jaro udeřilo plnou silou a s ním i chutě na čerstvou zeleninu. Co dělat, pokud ještě nemáte na záhonech nic k snědku? Vyrazte s dětmi ven a sklízejte, co pro vás vypěstovala sama příroda! O tom, jak si můžete obohatit svůj jídelníček planými rostlinami, bude tento článek.

Říkáte si, proč vůbec něco takového dělat? Důvodů je hned několik. Divoké rostliny jsou výsledkem tisícileté evoluce, při které doslova musely bojovat s ostatními druhy o přežití. Na rozdíl od člověkem opečovávané zeleniny jsou odolnější a přímo napumpované zdraví prospěšnými látkami, což naše tělo (zejména po dlouhé zimě) ocení. Když navíc vezmete s sebou na „lov“ děti, bude je to bavit, lecčemu se přiučí a pobudou na čerstvém vzduchu. Plané rostliny jsou také aktuálním hitem světové gastronomie, a konečně – jsou zadarmo.

Při sběru však musíme dodržovat pár zásad:

• Sbíráme jen rostliny, které známe a víme, že jsou jedlé. Doporučuji si neznámé rostliny před sběrem alespoň prohlédnout v atlase.
• Nesbíráme na znečištěných stanovištích (u silnic, železnic, poblíž skládek aj.)
• Trháme mladé listy (nebo celé lodyhy), starší nebývají tak chutné a jsou hůře stravitelné.
• Stejně jako když jdeme na houby, používáme košík, plátěné nebo papírové tašky. Nikdy igelit! Surovina by se vám zapařila a znehodnotila.
• Vždy sbíráme ohleduplně k přírodě – neotrháme všechny rostliny na daném místě, aby se populace mohla obnovit. Zvlášť pozor si dáváme na vzácné a chráněné druhy.

Pojďme se nyní podívat na nejzajímavější druhy.

Bršlice kozí noha

Většinou se podobných akcí neúčastním, vůbec nevím co mne napadlo reagovat a zařadit se mezi řadu zájemkyň o testování. Velké překvapení přišlo o několik dní později, byla jsem vybrána pro testování!

Radost střídala obavy zda zvládnu ke všem těm povinnostem ještě sepisovat recenze, fotit, sledovat, hodnotit. Nakonec jsem za tuto možnost velmi ráda. 

Balíček dorazil právě včas, Jeníček dopíjel poslední krabici počáteční výživy a my zvažovali zda pokračovat ve značce kterou máme vyzkoušenou nebo zvolit tu s mléčným tukem. Nakonec přišlo Hami 6+.

Zaujalo mne označení "jediné fermentované na trhu". Pečlivě jsem prostudovala co to ta fermentace vlastně je a proč je pro mléko obohacením. Toto by možná stálo za to lépe maminkám objasnit. Balení je bezvadně praktické a dobře vymyšlené.

Zejména:

• uzavíratelná dóza
• uložení odměrky ve víčku
• zarovnávací růžek 

V několika následujících článcích bych vám chtěla nabídnout výběr filmů v několika kategoriích, ne dle žánru, ale dle nálady ve které se nacházíte.

Ráda bych vám tak ulehčila hledání a možná přivodila terapii filmem. Filmy jsou krásné umění které může instatně a spolehlivě pomoci vaší duši, pokud se cítíte špatně, i pokud se chcete smát.

Jako první kategorii jsem pro vás utvořila výběr několika odlišných snímků, které se mohou hodit pro vaše osamocené večery. Je pátek večer, muž se šel bavit, děti spí.

Je čas na odpočinek, něco dobrého a film. Na film který vás odprostí od reality, tím vám nabídne duševní očistu od každodenního stereotypu, ale je to vaše téma.

Ideální na takový večer je nějaká vztahovka. Nemusí být přímo romantická, nemusí být úplně krutá. Film o životě který by vám mohl být blízký. Dovoluji si vám nabídnout několik titulů, které podle mne stojí za to prožít.

Už tady nežijeme (We Don't Live Here Anymore)

Už naše babičky říkaly, že jaro je zrádné. Venku konečně svítí sluníčko a my si tohle nejkrásnější roční období chceme i s našimi ratolestmi užít venkovními aktivitami. Ale jak říkaly už naše babičky, jaro je zrádné. Sluneční střídají přeháňky a teplota kolísá klidně od 5 do 25 stupňů. Co tedy dětem obléknout, aby se cítily pohodlně a navíc byly trendy?

Vrstvení je základ i v jarním období

Hlavně kvůli zmiňovaným prudkým změnám teplot je na jaře víc než kdy jindy potřeba vrstvit. Když tričko, mikina a bunda nestačí, poslouží ještě trička s dlouhými rukávy, vesty a svetříky. Do města stačí klasické bavlněné oblečení, ale na outdoorové a sportovní vyžití budou lepší ty funkční. Dnes je seženete v každém módním řetězci i ve sportovních obchodech.

Prodyšné a nepromokavé materiály

Po odložení nejteplejší zimní bundy přicházejí na řadu slabší prodyšnější varianty. I ty by ale měly být nepromokavé, opět neuděláme chybu s funkčními materiály, softshellem apod. Do města ji malým parádnicím ale určitě nenuťme, tam klidně můžou obléknout kabátek podobného střihu, jako má jejich maminka.

Praktické Čepice, čepičky i kapuce

Zřejmě už začátkem příštího roku budou mít novopečení tatínci možnost čerpat sedmidenní placenou otcovskou dovolenou. V novele o nemocenském pojištění to v dubnu schválil senát. V úterý 2. května 2017 ji podepsal prezident. Pojďme se trochu detailněji podívat, co nás vlastně čeká a jak to chodí ve světě.

Pravidla otcovské dovolené

Podle novely budou muži moci na týdenní volno nastoupit do šesti týdnů po narození potomka a to i tehdy, pokud bude žena s dítětem v nemocnici. Nárok na otcovskou budou mít muži, kteří jsou v rodném listě uvedeni jako otcové nebo které jako náhradní rodiče určil soud. V takovém případě by mohli tuto dovolenou čerpat až do sedmi let věku dítěte. 

Pokud tatínci odváděli nemocenské pojištění, budou z něj dostávat 70 % vyměřovacího základu svého příjmu (což je stejně jako dostávají ženy na mateřské). 

Od otcovské se očekává, že posílí vztah mezi rodiči a potomkem. Předpokladem je, že bude muže motivovat více se do péče o dítě zapojit.

Názor maminek ve fóru

Návrat po rodičovské dovolené může být pro mnoho maminek poněkud šokující, o to více, pokud se vrací po tzv. řetězené rodičovské dovolené, která trvala hodně let. Není se ale čeho bát, stačí na návrat do práce myslet poněkud dopředu a zvládnete ho levou zadní. Vždyť co je to návrat do práce proti zvládnutí dvou povykujících batolat!

"Dnes jsem byla na akci z práce, kde jsem před 3 lety pracovala. Osazenstvo je tam nové, sice milé, ale prostě ten pocit outsidera ve mně to vyvolalo. Je to malá firma, byly jsme tam 3 zaměstnanci, vše jsme tam dávali dohromady, aby fungovalo, vše jsme zpřehlednily v tom chaosu, který tam byl před námi a najednou tam jsou mladé holky, je jich tam více mnohem, bezdětné, akční. Kolegyně taky totiž šla na mateřskou po mně. Čekají mě ještě 2 roky doma, připadá mi, že budu naprosto mimo při návratu, nebo hledání prace nové," píše jedna z maminek v našem fóru, máte to také tak? 

Připravujte si terén dopředu

Pokud chcete, aby byl návrat do zaměstnání co nejpohodovější, snažte se s vaším bývalým pracovním kolektivem nikdy nepřerušit styky. Určitě není dobré odejít před porodem na mateřskou a ozvat se až po několika letech s tím, kdy nastupuji. Zajímejte se o své bývalé kolegy a o svou firmu. Pokud na to máte síly a povaha vaší práce to dovoluje, domluvte si, že budete něco pro svou firmu stále dělat, byť třeba jen maličkost, za drobné peníze a jen občas. Zajímejte se o život firmy, co je tam nového, koho nového přijali a co se děje s vaší pozicí.

Zkuste si domluvit kratší úvazek

Pracovat celý den, tedy osm a půl hodiny představuje značnou zátěž. Počítá se pochopitelně také s cestou do a z práce a tak se lehce stane, že je žena z domova kolem deseti hodin a to už je poměrně dost. Pokud to vaše práce dovoluje, zajímejte se o možnost zkráceného úvazku na čtyři nebo šest hodin denně, či pouze na několik dnů v týdnu. Ptejte se také na to, zda by vám zaměstnavatel neumožnil tzv. homeworking, tedy práci z domova, kdy vám odpadne dojíždění.

Na katastrálním území obce Řepiště leží vlaková stanice (ani já jsem to dlouho netušila), protože zastávka se jmenuje Paskov 🙂. Do Řepišť se odtamtud dostane pěšky když vyjdete pořádný kopec, dá se i autobusem, ale ten jezdí jen párkrát za den.

Trať vede z Ostrava-Hlavní nádraží až do Ostravice nebo do Frenštátu pod Radhoštěm, já se budu zabývat tratí vedoucí do Ostravice.

Vyjedeme z Hlavního nádraží a hned první zastávka je Ostrava-Stodolní myslím, že o té už asi každý slyšel tak vás nebudu nudit dalším povídáním, ale když půjdete ještě kousek dál dostanete se až do centra Ostravy.

Další zastávka je Ostrava-střed tady se dostanete do nejnovější ostravské nákupní zóny Nová Karolínu, ale kromě toho můžete na nádraží navštívit i železniční muzeum. Doporučuji jen navštívit v rámci ostravské muzejní noci, kdy jsou před nádražím ještě k vidění staré parní lokomotivy (letos to bude 10.06.2017)

Dále budeme pokračovat přes zastávky Ostrava-Kunčičky a Ostrava-Kunčice až do Vratimova.

Tady jsem už popisovala krásnou cyklostezku kolem Ostravice, v letních měsících se tady můžete i osvěžit na místním koupališti. Nebo si zajít do Army Landu (ale osobní zkušenost zatím nemám).

“ Filipe! Filipe! “

Vítr můj hlas odnesl někam daleko. Postavila jsem se dalšímu poryvu a zavřela oči. Bylo ještě teplo, ale ve vzduchu bylo cítit, že je léto u konce. Ne nadarmo se říká svatá Anna, chladno zrána. Měla jsem pocit únavy a zvláštního prázdna z toho pozdního letního slunce.

“ Filipe!”

Ještě před týdnem se nechtěl k poli ani přiblížit, utíkal i ze dvorku do bezpečí domu, když zaslechl zvuk kombajnu nebo traktoru. Teď běhal po čerstvém strništi, občas se sehnul a něco zastrčil do kapsy. Stála jsem tam a koukala jsem na obzor, kde se ve větru pravidelně otáčely vrtule větrníků, na polní cestu protínající strniště, na svého chlapečka, který poskakujíc mezi stvoly kukuřice vypadal tak normálně.

Náhle ticho proťal ostrý zvuk. Blížil se zpoza kopce. Dobře jsem věděla, co bude následovat. Filip všeho nechal, nejdřív se vyplašeně rozhlédl a pak se rozeběhl. Zvuk kvílivě sílil, a když Filip doběhl až ke mně zabořil mi hlavu do břicha, levou rukou se plácal přes ucho a začal pištět. Pravou rukou chňapal do prázdna a já z kapsy rychle vytáhla Chundeláčka. Popadl ho a zacpal si jím pravé ucho. Hladila jsem ho po jeho hnědých kudrnatých vlasech. Vlastně jsem si takové chvíle užívala, protože mu v ten moment nevadil fyzický kontakt, mé hlazení. V takových chvílích mi byl nejblíž. Zvuk vylétl zpoza kopce a proburácel kolem nás. Filipovo pištění dosáhlo maximální intenzity. Hladila jsem ho stále stejně. Nic jsem neříkala, stejně by to nemělo cenu. Moje ruka hladila jeho ještě dětskou hlavičku, vlásky měl zpocené. Až se ode mě odtrhne, budu mít poslintané tričko a on úplně zpocenou tvář. Zvuk se vzdaloval a úměrně s ním slábla i intenzita Filípkova pištění. Za chvíli se odtrhl  a zkontroloval okolí, aby se snad odněkud nevynořil jiný strašidelně nepříjemný zvuk. Jeho pištění ustalo. Jedno ucho zbarvené do ruda, u druhého stále přitisknutého Chundeláčka.

“ Už je to dobrý Filípku, už je motorka pryč.”

#test_k2r mě zastihl zcela nepřipravenou. Zpráva že jsem byla vybraná na testování došla zrovna ve chvíli, kdy jsem měla hotové velké prádlo před služební cestou a tak můj pokyn pro celou rodinu byl jasný - MUSÍTE HODNĚ ŠPINIT!! Rodina se tohoto úkolu ujala s nadšením a já mám díky tomu možnost napsat tuhle renci po kvalitním otestování a včas 🙂 

Testovat začal můj muž, já jsem v jeho započatém díle pokračovala hned po mém návratu domů. Jako první přišel na řadu Washing machine Cleaner 3in1 (čistič pračky).

Osobně jsem zvyklá jednou za čas dát do pračky (dle rady opraváře) na prací cyklus ocet a ten vždy odvede mnohem víc práce, než tento speciální čistič. Guma u bubnu zůstala špinavá, stejně jako sklo a že bych teda cítila z pračky svěží vůni, to se také říct nedá. Testování bohužel začalo zklamáním a v domě panovala velká obava z úspěchu dalšího výrobku. 

Protože se muž necítil na testování barevného prádla (má větší obavy z obarvení než já), další na řadu přišel Intensive White + Stain remover (intenzivní bílá s odstraňovačem skvrn).

Do pračky dal zašedlá trička, dětská špinavá trička co nosí do školky a prostěradla, která po mnoha a mnoha praních z dob kdy se děti učili přes noc bez plen dostali dost zabrat. Jako obrovský plus musím hodnotit to, že prádlo opravdu září, matná, zašedlá barva je pryč a prostěradla vypadají prostě skvěle. Skvrny na oblečení ale zůstali, možná trošku vybledli, ale stále tam jsou.

Tou dobou jsem se vrátila já s velkým kufrem špinavého prádla z anglie. Rozhodla jsem se udělat velký zátěžový test Colour Catcher (ubrousky proti zabarvení) a přes výrané a hlasité protesty manžela jsem prostě celý kufr vysypala do pračky, přidala pár kousků oblečení co jsem našla po bytě a pračku zapla. Výsledek byl ohromující - čisté prádlo bez jediné známky obarvení.

Aneb jak jsem testovala Colour Catcher 

Na Modrem koniku jsem uz hezkych par let a akce testování ruznych vyrobku me spise mijela. Prihlasila jsem se jednou a to jsem nebyla vybrana, proto jsem byla velmi mile prekvapena, kdyz se mi postestilo uspet s testovanim "zazracnych" ubrousku.

V den, kdy zasilka dorazila, jsme nebyli doma, kuryr volal, jestli muze balicek nechat za brankou, tak jsem rekla, at ho tam klidne hodi, ze je to male a mekke. On se zasmal a pry ok. Kdyz jsme prijeli, byla jsem celkem prekvapena velikosti balicku a doslo mi, proc se asi kuryr smal. Po jeho otevreni jsem zasla jeste vic, vubec jsem necekala, ze toho bude tolik druhu.

Prvni pradlo cekalo az po navratu z vikendu a priznam se, ze jsem mela docela strach vse namichat. Dala jsem tedy jen barevne, i svetle a k tomu par cernych kousku. 

Pradlo dopadlo paradne, zelena zustala zelenou a svetle modra svetlou, ubrousek na barevne pradlo tedy ve svem testu uspel!

Povzbuzena vysledkem jsem hned nalozila novou varku, tentokrat bile...nafotila jsem namornicke tricko, synovu zablacenou ponozku a svou oblibenou, ale ponekud zasedlou podprsenku, dale rucnik nesouci zbytky barvy na vlasy. Pridala jsem tentokrat pytlik, ktery nejen zachytava nezadouci barvy, ale navic brani zasednuti pradla, navraci mu belost a pusobi proti skvrnam. Tedy podle reklamy na obalu. Vysledek zde, posudte sami.

Včera večer jsme se vrátili z návštěvy o něco později než jsem plánovala tak jsem to už večer nestihla, omlouvám se za zpoždění.

V Moravskoslezkém kraji a nejen v něm za posledních pár let vzniklo velké množství minipivovarů a protože pro mého muže je pivo prací i koníčkem tak jsme některé z nich navštívili (byť já pivo vůbec nepiju). Představím tedy hlavně ty, které jsme navštívili popřípadě jejich pivo ochutnali (tedy chlapi 🙂)

Městký pivovar Štramberk

Tento minipivovar byl podle mě jeden z prvních který začal pivo vařit. Najdete jej ve Štramberku na náměstí kousek od schodů, kterými můžete vyjít až nahoru k Trúbě. Vaří se tam ležák Trubač a speciál Ušák. Kromě piva mají i dobré jídlo.

Zámeček Ostrava-Zábřeh

I přímo v Ostravě se nachází několik minipivovarů a jednen z nich je v krásném prostředí zámku v Zábřehu. Kromě piva zde najdete samozřejmě i jídlo, můžete se tady ubytovat, vyzkoušet místní pivní a vinné koupela a v neposlední řadě se jedná o oblíbené místo pro svatby. Každý rok tam na sv. Václava bývají svatováclavské slavnosti. Na zámeček se pohodlně dostanete MHD takže nebudute muset vybírat střízlivého řidiče.

Nejprve bych chtěla poděkovat Modrému Koníkovi za možnost testovat nové fermentované mlíčko Hami. Testování pro nás byla premíéra, takže jsme měli velkou radost, že jsme byli vybráni 🙂 Kurýr nám dovezl mlíčko doslova coby dup, takže jsme začli hned testovat. #test_hami

Měla jsem strach, jak naší půlroční Elišce mlíčko sedne, jelikož do teď jsme kupovali pouze AR antirefluxní mlíčka - neboli umělou kojeneckou výživu proti ublinkávání, jelikož Eliška blinkala vždycky, všechno a hlavně všude..

Nejprve jsem začala mlíčko Hami postupně přidávat po dávkách do našeho antirefluxního mléka - Eliška ho snášela dobře a tak jsem naše stávající antirefluxní mlíčko postupně nahradila uplně - aniž by si nějaké změny Elika všimla. 

Občas sice po mlíčku Hami ublinkne - ale to se jí stávalo i po tom speciálním 🙂

Hami kojenecké mlíko jsme používali před dvěmi lety na našeho staršího synka Kubíka - bylo ještě ve starých krabicích a nebylo tak ,,vymakané,, jako mlíčko nové - takže rozhodně chválím. 

Mám vyzkoušeno, že většina umělých mlék na trhu podivně páchne.. u nového Hami jsem se s tímto negativem nesetkala.. 

Nedávno jeden známý pražský lékař zveřejnil čánek, kde se mimojiné vyjadřuje i k císařským řezům jakožto metodě porodu, kterou by si měla mít možnost zvolit každá maminka. V podstatě, že je to fajn a mnohem lepší než vaginální porod.

Prosily jste mě jestli bych se k tomu nevyjádřila.

Já osobně si myslím, že je skvělé, že umíme "císaře" udělat tak, že přežije matka i dítě, což v dobách minulých vůbec nebyla samozřejmost. Navíc v situacích, kdy je císařský řez indikován - tedy vyžaduje jeho provedení zdravotní stav matky či dítěte, je opravdu obrovské plus, že tento chirurgický zákrok umí kvalitně udělat i v té nejmenší okresní porodnici. Ale je potřeba si uvědomit, že to není manikura ani vyříznutí pihy - je to velká břišní operace, se všemi riziky, které s sebou chirurgická intervence nese.

Všeobecně je operace indikována ve chvíli, kdy přínos jejího provedení převýší rizika... To je logické. Takže proč dělat operaci kvůli strachu z porodu či bolesti... Proč dělat operaci namísto toho, abysme porodily tak, jak nás k tomu příroda stvořila? Navíc pro miminko je to velký šok. Není vůbec připravené. Prostě si plave a najednou se nad ním otevře díra a někdo ho vytáhne ven... bez varování. Novorozenci narození císařským řezem mají proto i horší poporodní adaptaci. Také mají větší sklony k alergiím kvůli tomu, že neprojdou poševní bakteriální mikroflorou.

Já naprosto rozumím tomu, co chtěl článkem pan doktor říct. Jelikož se věk prvorodiček posouvá stále dále za hranici třicítky, tak se zvyšují rizika poranění pánevního dna při vaginálním porodu. Následkem toho je stresová inkontinence a sestup pánevních orgánů.  Tady bych jen zmínila, že už samostné těhotenství po třicítce zvyšuje riziko stresové inkontinence a je jedno jestli rodíte sekcí nebo vaginálně.  Ale rozhodně si nemyslím, že rodit primárně sekcí, je správná cesta pro porodnictví. Ale pokud je řez indikován, tak zase nevidím důvod pro se snažit porodit "spodem" za každou cenu.

Mám teď čerstvý zážitek z porodu jedné mé klientky, která od začátku těhotenství toužila po císařském řezu. Včera nastal den D. Kontrakce po pěti minutách a paní chtěla umřít...masáž, vana, míč...nic jen umřít a hned a nebo císaře... "Dýchejte." "To je mi k hov.." Ok. Epidurál. Změna o stoosmdesát stupňů. Už to tolik nebolí. Za hodinku osm centimetrů, za další hodinku přitláčíme na čtyřech a pak rodíme krásnou zdravou holčičku. Krásný porod, paní neskutečně šikovná. Výstavní porod bez jediného škrábnutí. Pár hodin po porodu už tahle maminky ťapkala s úsměvem na tváři po chodbě šťastná, že nakonec nerodila tím císařem, ale normálně. Touto dobou by totiž ještě ležela na JIPu s čerstvou dírou v břiše.

Jak jsem včera slíbila, pokusím se vás dnes seznám se zajímavosti z okolí.

Lašská jizba

Muzeum Lašská jizba se nachází v obci Sedliště, které mimochodem sousedí s Řepištěmi, ve kterých jsme tento týden naše putování začínali.

Základ tohoto muzea položil již v roce 1908 Joža Vochala, který začal shromažďovat nářadí, nástroje, kroje, nábytek, písemnosti, náboženské tisky, které byly  jedinečnými doklady života  generací Sedlišťanů, kteří ještě  pamatovali rok 1848 – rok zrušení roboty.  Při příležitosti oslav 60. výročí osvobození rolníků od robotních povinností získal spolu se svými spolupracovníky skutečné poklady.

Muzeum bylo obnoveno v roce 2009, kdy byla expozice obnovena, doplněna o nové předměty a rozšířena.

Zámek v Paskově

Zpráva o výběru Lukáška jako jednoho z testerů mléčka Hami 6+ nám udělala velkou radost.

Lukáškovi sice stávající (teď už minulé) mléko nedělalo větší problémy (břísko snad nebolelo, pěkně kakal), ale v noci toho moc nenaspal, měla jsem pocit, že má pořád hlad. A po 7 měsících na je jednom UM jsem si řekla, že by nebylo špatné mléko vyměnit. Jen jsem se stále nemohla rozhodnout, jaké mléko zvolit. Takže testování Hami 6+ mléka přišlo v pravou chvíli.

Balíček přišel v úterý ráno a Lukášek se nemohl dočkat, až krabici otevřeme. Po rozdělání balíčku jsem byla mile překvapena, že přišla rovnou dvě balení mléka.

Syn pije mléko už jen před spaním, jednou v noci a brzy ráno. Poprvé jsem mu tedy mlíčko nachystala před spaním

U Hami 6+ mlíčka mně ze všeho nejdříve zaujalo praktické balení. Oproti těm sáčkům v krabicích, u kterých jsme musela mléko přesypávat do uzavíratelné dózy, moc příjemná změna. Součástí balení je i praktická stěrka, krabička jde znovu krásně zavřít, takže se nemusím bát, že mléko zvlhne a příprava mléka je tak jednodušší a rychlejší.

Po samotném rozbalení mi do nosu zavanula příjemná vůně. Tolik se lišila od minulého mléka. Voněla tak trošku po jogurtu, i samotná chuť byla jiná, ani moc ani málo sladká. Při přípravě jsem zvyklá lahvičkou pořádně třepat, takže potom bylo mléko dost napěněné. Ale po přidání pár kapek přípravku proti nadýmání po pěně nebylo ani památky. A konečně, co na to Lukášek? Vypil první lahvičku v rekordním čase. A ještě měl málo. Takže další dávku jsme mu zvýšili.

Když jsme zjistila, že mlíčko od Hami bude mít nový vzhled, byla jsem nadšená. Pak mi nezávisle na sobě tři známé řekly, že děti jim mlíčko z nové krabice nechtějí pít a některé  dítě i ublinkává. Dostala jsme strach, protože pro nás výber UM nebyla žádná procházka růžovým sadem. Zkoušela jsme jiné značky, které dceří vůbec nevyhovovaly a tak jsem byla velmi mile překvapena, když po Hami krásně spinkala, přestala ublinkávat a měla pravidelnou stolici.

Při návštěvě modrého koníka jsem byla ráda za možnost se zkusit zapojit do testování mlíčka. Po obdržení zprávy, kde stálo, že mě vybrali jako testerku jsem byla nadšená. S radosté jsme čekala na balíček 🙂

V balíčku byli dvě balení UM.

Na první pohled mě zaujala nová  praktická uzavíratelná doza. Je milé, když v noci vstávám k malé, že nemusím vyndavat sáček s UM z krabice. Takhle jen otevřu a naberu 🙂.  Strašně se mi libí uchyt na odměrku. Dřív jsme jí házela do pytlíku a ted už nemůsím. Na balení je také velká výhoda většího obsahu UM. Do budoucna nebudu muset kupovat mlíčko tak často 🙂. V naší lékárně už jmem si chvilkama připadala jako doma 🙂.

Při první zkoušce mlíčka se hned krásně rozpustilo. Nezustaly žádné hrudky, které by ucpávaly savičku. Mlíčko více napěnilo, ale to mi nevadí. Malé je 9.měsíců, tak problémy s bolením bříška máme už za sebou 🙂. Samozřejmě jsme mlíčko poprvé ochutnala já, abych věděla, co vlastně malé dávám. Velmi mě jeho chut překvapila. Přijde mi chutnější a jemnější. Testování probíhá zrovna v době, kdy malé rostou zoubky a má teploty. Nechce mi moc jíst, ale když jsme jí dala flaštičku, tak měla mlíčko vypité během chvilky a vypadala moc spokojeně. Fotky při pití bohužel nemám. Když malá vidí, že mem v ruce flašku, tak začně strašně plakat, at už jí flašku dám, že něstíhám něco vyfotit.

Závěrem bych chtěla UM od Hami velice pochválit. Jak obsahem, tak i cenově je pro nás jednička, díky které jsme obě spokojené. Děkujeme za možnost testování.

Takže jsem se konečně dostala k sepsání článku o testování mléka. Začnu asi tím, že malá mi za začátku protestovala a zvracela mi všechno mléko co jsem jí dala. Vyzkoušeli jsme hodně druhů, bebevitu, sunar a pod., ale nakonec sme na radu v lékárně a doktora museli koupit a dávat přímo na ublinkávání, a bylo to super pak sem postupem času občas zkusila dát normální a pořád zvracela.

Pak sem uvidela v reklamě a i na internetu nové mlíčko od HAMI fermentované a opravdu mě to zaujalo a přemýšlela sem, že když už nic nepomohlo tak tohle by už třeba mohlo!?? 🙂 Tak sem si řekla, že ho tedy zkusím ale než sem se dostala do krámu, tak sem tady na koníkovi narazila na článek o testování mléčka HAMI, tak sem hned napsala a za týden zpráva že sem vybrána na testování!? Jako fakt??!! Tak to bylo pro mě opravdu super zpráva měla sem radost a těšila sem se až ho vyzkoušíme.

Tak přejdu už k věci, když zazvonil kurýr s balíčkem tak sem ho donesla domů a společně s Nelinkou sme to otevřeli a uvnitř krabice byly dvě balení mléka HAMI.

Na první pohled mě zaujalo praktické a výhodně velké balení, což je super protože to vydrží u nás tak cca 9-10dní. Když sem dózu otevřela, nadchlo mě to že maj suprově vyřešené dávkování tak že si lze lžičku připevnit na víčko kde je na to určené místo a růžek přizpůsobený na zarovnání odměrky, takže prášek nebyl všude okolo.Takže za mě vzhled a praktičnost za jedna prostě super! 🙂

Tak sme začli první flaškou, překvapilo mě, že hned si dala a vypadalo že jí to opravdu chutná i to krásně voní ne jako ty ostatní, které většinou smrdí a tohle vonělo jakoby po jogurtu. Když vypila celou flašku, tak sem čekala co bude no tak byla další flaška a až do večera a furt dobrý. Pak už asi třetí den pořád super, takže mě se tak ulevilo, byla sem štastná, že jí chutná a že už mlíčko nezvrací, takže skvělé! A hlavně ještě další výhoda oproti jiným mlíčkům, tolik nepění a nezůstávají v tom cucky jako se mi stávalo u ostatních.

Tímto článkem bych i chtěla moc poděkovat Modrému koníkovi za šanci vyzkoušet toto mlíčko a sme za to moc rádi. Děkujeme! 🙂  A za nás toto mlíčko HAMI můžu jen doporučit!! 🙂

Ráda bych se s vámi podělila, jak probíhalo testování výrobků k2r u nás doma.

Když jsem zjistila, že jsem byla vybrána, měla jsem velikou radost. Vzhledem k hromadám prádla, které doma generujeme byla možnost vyzkoušet něco nového zajímavou výzvou. A to nejen pro prádlo, ale i pro mě, co jsem vůbec ochotna podstoupit - případné obarvení prádla, kdyby si výrobce tak trochu vymýšlel…

Dokud jsme byli jen tři, bylo to prádlo víceméně na pohodu. Všechno spíš tmavé, kromě plínek, ale prostě docela dobře kompatibilní. Ale co se narodila dcera a syn začal chodit do lesní školky je to o fous zajímavější…. Přibylo dost růžové a bílé, taky i ostatní barvy nezůstávají pozadu, samozřejmě je od každé barvy pár kousků, takže čekat na naplnění pračky by byl holý nesmysl a plýtvání prostorem… Co se týče lesní školky, tak ta zase skýtá velké množství různých materiálů, které se perou – když pominu synovo oblečení, které čítá od funkčního spodního prádla, přes vlněné, outlastové i softshelové oblečení po přírodní materiály, které se na všech těchto částech mnohdy nachází, také kapsy, které se občas zapomenou vypráznit – kameny, písek, hlína, tráva a nezapomenutelné všudypřítomné bahýnko! a velmi oblíbené papírové kapesníky :o) Nemůžu taky zapomenout na manžela, který začal mít nějaký dress code v práci, takže přibylo košil a bílých triček...

Balíček přišel v pondělí krátce po poledni. Vydržela jsem neprat celý víkend, abych měla na čem testovat. Takže jsem se hned do balíčku pustila, rozbalila, vytřídila první pokusnou hromádku prádla a pustila se do něj.

Nejdřív jsem chtěla použít čistič pračky, ale pak jsem si řekla, že pro mé srovnání bude ideální vyprat pár praček tak, jak jsem zvyklá a až poté pračku vyčistit a sledovat případné rozdíly… Celkem jsem udělala 10 pokusů s různými výrobky i různě špinavým a barevným oblečením.

Prvním testovaným králíkem byl Colour Catcher+Stain Remover. Jedná se o bílý pytlík s nějakým práškem, který se přidává přímo do bubnu pračky. Po vyprání se z pračky vyndá, je prázdný a zbarvený dle barev, které zadržel. Tady jsem se držela trochu při zemi a proto nesmíchala úplně všechny barvy. Šlo spíš o tmavší s černou a pletené rukavice ze školky, které bývají vždy dost výživné a nikdy se nevyperou dočista... Toto praní dopadlo bezvadně, za mě na jedničku. Nic se neobarvilo, rukavice se vypraly krásně. I límeček u košile se jevil velmi čistě. Na ubrousku bylo vidět, že se činil a bez něj by bylo prádlo o něco tmavší... Prala jsem klasicky, jak jsem zvyklá na 40°C.

Jak se z autorky článku „můj porod, aneb proč rodit v porodnici“ stala domarodka?

Můj první porod byl horor. Dlouhou dobu jsem byla přesvědčená, že se prostě u něj vyskytla závažná porodní komplikace (patologicky krátký pupečník), kterou lékaři naštěstí dokázali zvládnout a díky tomu jsme oba se synem přežili. Byl to jeden z těch porodů, po kterém aktérka všem říká „kdybych rodila doma, mé dítě by určitě zemřelo“. Jenže po nějaké době jsem se o porod jako takový začala více zajímat a zjistila jsem, že nic není černobílé. Masakru, kterým končil můj první porod, předcházelo několik zbytečných zásahů, nedovolili mi rodit vertikálně, jak jsem v tu chvíli nutně potřebovala (později jsem se dověděla, že děti s krátkým pupečníkem se rodí zásadně vertikálně! – takže mé tělo vědělo jak na to, ale lékaři měli jiný názor) a nenechali mě ani jednou samotnou tlačit na kontrakci, ale od první tlačící kontrakce mi byla prováděna Kristellerova exprese, díky které jsem se nemohla pořádně ani nadechnout, natož tlačit. Porod končil kleštěmi, poprvé jsem se postavila 26h po porodu po dvou krevních transfuzích a následky si nesu částečně dodnes. Můj původní pohled na první porod zde: https://www.modrykonik.cz/blog/anetadr/article/muj-porod-aneb-proc-rodit-v-porodnici/

Ke druhému porodu jsem šla už více informovaná, přesto byl opět vyvolávaný a já možná i díky tomu opět podlehla nabízenému epidurálu, děsně „potřebné“ dirupci vaku blan a dalšímu. Přesto už jsem si nenechala líbit vše, tlačila jsem si, jak jsem potřebovala a druhý porod pro mě končil výrazně líp – odcházela jsem jen s drobným nástřihem a do týdne jsem byla relativně v pořádku. Poporodní popis: https://www.modrykonik.cz/blog/anetadr/article/jak-se-rodi-pet-kilo-stesti-ulqxtk/

V průběhu dalších let jsem opět sem tam něco nového o porodech přečetla a strašně moc jsem toužila, zažít to potřetí prostě jinak. Má první a největší meta byla, aby porod nebyl vyvolávaný. Poprvé byl vyvolávaný kvůli tlaku (s tím moc nenadělám:(), podruhé kvůli velikosti miminka (chápu, že 5020g porodníky může vyděsit – zvláště tři týdny před TP, ale u nás se velká miminka rodí a nikdo na císaři nebyl). Rozhodla jsem se najít si zkušenou PA a s ní se radit ohledně závěru těhotenství, co je a není nutnost a pokusit se vyhnout tlaku na vyvolání.

PA jsem si našla úžasnou, klidu měla na rozdávání a to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Po rozhovorech s ní jsem nakonec začala přemýšlet nad možností domácího porodu. Vyhnout se celé té porodnické mašinérii je prostě strašně lákavé. Aby bylo jasno – já rozhodně nejsem proti lékařské péči!! Ba naopak – všech lékařů si nesmírně vážím a je jasné, že je jich v případě komplikací opravdu třeba. Nicméně u fyziologického těhotenství je bezpečnější nechat rodičku úplně v klidu rodit tak, jak to má v sobě od přírody zakódované a to málo který lékař dokáže. Koukat se se založenýma rukama je prostě něco, co se zdá být spíš špatně, než dobře, ale v tomto případě je opak pravdou.

Další věc, která domácímu porodu výrazně nahrávala je, že rodím vcelku rychle. Ano, první dva porody byly vyvolávané, takže těžko soudit, přesto ale první trval 2,5h a druhý 2h. Nakonec jsme se s manželem i PA dohodli, že tomu necháme volný průběh – pokud nestoupne tlak, nebo se neobjeví jiná komplikace, já se sama rozrodím (což se mi před porodem zdálo skoro jako sen!) a porod bude probíhat rychle a hladce, zůstaneme doma. Když se komukoli z nás nebude cokoli zdát, pofrčíme do porodnice.

Již po sedmnácté patří v České republice třetí květnový týden porodům. Letošní ročník probíhá 14. -20. 5. 2017 a nese téma: 40 týdnů? Každý porod má svůj čas. Proč a jak tradice vznikla a co vás tento týden čeká, vám přiblíží následující řádky.

Historie Světového týdne respektu k porodu sahá do roku 2004, kdy jej založila Francouzská aliance pro respektovaný porod (Alliance française pour l’accouchement respecté – AFAR), jako reakci na stále se zvyšující medicinalizaci porodů. V rámci toho týdne se pak pod hlavičkou nejrůznějších sdružení začaly pořádat informativní festivaly pro veřejnost se zaměřením na přirozený porod a jeho podporu. Každý ročník pak má vyhlášené hlavní téma. Od roku 2011 je akce mezinárodně zaštítěna European Network of Childbirth Associations (ENCA).

V současné době se akce k příležitosti Světového týdne respektu k porodu konají v 19 zemích světa – mimo jiné ve Spojeném království, Severním Irsku, Řecku, Španělsku, Polsku, Rakousku, Maďarsku…

I v České republice začala významná skupina (nejen) žen pociťovat dopady moderního porodnictví. Se změnami ve společnosti přišla i změna myšlení. Ženy začaly chtít více než „být odrozena“ a „hlavně mít zdravé dítě“. Náhled na porod se drasticky měnil – z nutné nepříjemnosti na posvátný okamžik vstupu do života a proměny v matku.

Nové vědecké poznatky a doporučení Světové zdravotnické organizace doporučující přirozený porod, pouze s nutným zasahováním ze strany zdravotnického personálu, byly jako pěst na oko v porovnání s praktikami v některých českých porodnicích, v kterých i desetiletí po sametové revoluci přetrvával socialistický duch. Bylo jen přirozeným vyústěním stávající situace, že se myšlenka Světového týdne respektu k porodu uchytila i u nás.

Česká republika se k tradici oficiálně připojila v roce 2006 prostřednictvím spolku Hnutí za aktivní mateřství. Od tohoto roku se každoročně rozšiřuje nabídka akcí v mnoha městech ČR. Letos můžete čekat program ve více než 20 městech v Čechách i na Moravě. Porody zkrátka táhnou. Podívejte se na české stránky Světového týdne respektu k porodu, kde na mapce snadno najdete akce ve vašem okolí!