Když jsem dostala zprávu, že jsme byli vybráni na testování kosmetiky Baby sebamed, byla jsem nadšená. V první řadě proto, že třeba budeme nápomocni maminkám, které tápou ve světě dětské kosmetiky a ukážeme jim produkty Baby sebamed trošku z blízka a z našeho laického pohledu, ale také proto, že i já sama jsem dlouho váhala, která kosmetika bude ta pravá pro pokožku mých dětí. Po 14 dnech testování kosmetiky Baby sebamed jsem si už jistá, že s ní nikdy nešlápnu vedle.

Můj starší syn Péťa už přeci jenom více preferuje kosmetiku, kde na obalu je nějaký jeho oblíbený, pohádkový hrdina. I když má pokožku naprosto bez problémů, tak jsem vždy ještě k jeho oblíbenému produktu použila osvědčenou kvalitní kosmetiku. Když nám přišla kosmetika Baby sebamed domů, hned si ji postavil na vanu, že bude testovat spolu s bráškou a bude také vonět jako miminko. A jsme u prvního pozitiva kosmetiky a to je jemná, nevtíravá vůně. Produkty si nás získali už na první přičichnutí. Pokud má někdo rád vůni miminka (a kdo by neměl) pořiďte si kosmetiku Baby sebamed. Je to jedním slovem nádhera a miluji večerní chvilky, kdy si můžu ty moje dva špinavé raubíře hezky umýt a navonět. 

Mycí gel  je jemný, krásně pění a hezky pokožku umyje. Když jsem kluky usušila, jejich pokožka byla krásně jemná, hydratovaná a bez známek podráždění. 

Po koupeli následovalo mazání, kluci milují, když se můžou vykoupaní jen tak válet v peřinách a dělat blbiny. Byla jsem mile překvapená, jak rychle se krém vstřebal do pokožky a nezanechal žádný mastný film, díky tomu jsem kluky nemusela zdržovat zdlouhavým roztíráním krému. Po natření byli hebcí jak samet a já měla radost, že je během chvilky o jejich pokožku postaráno.

V poslední řadě jsem na mém ročním synovi Kubíkovi testovala krém proti opruzeninám. Kuba na ně dost trpí, když se prořezávají zoubky, má kůži začervenalou a je kvůli tomu i nevrlý. Během testovaní měl Kubík jeden den mírné opruzení, tak jsem neváhala a použila krém od Baby sebamed. Krém je hutný, tak jak jsem u krému tohoto typu zvyklá, na zadečku zanechává jemnou jakoby pudrovou vrstvu, která zadeček chrání a zárověň hojí. Do druhého dne byl Kubíkův zadeček krásně zahojený a já měla doma spokojené miminko. Takže co víc si přát. 

Na závěr bych chtěla jen napsat, že kosmetice Baby sebamed už patří v naší koupelně čestné místo, je to opravdu kosmetika, která plní vše co slibuje. Můžu být jako maminka klidná, že o pokožku mých dětí je díky této kosmetice dobře postaráno. Ještě jednou děkujeme za možnost testování, moc si toho vážíme.

Když jde o pravidelný příspěvek do prasátka, dokáží být naše ratolesti pěkně vykutálené. Dokazuje to průzkum agentury STEM/MARK pro Gusto Kartu: rodiče se tam kromě odpovědí na otázky ohledně kapesného svěřili i s nezapomenutelnými výmluvami, se kterými si jejich děti přišly pro korunu navíc. Některé Vám můžou být velmi dobře známé, jiné uvidíte zaručeně poprvé. 

Průzkum se přitom neptal na nejpozoruhodnější vytáčky jen rodičů, zaměřil se přímo „na zdroj“, v tomto případě mladistvé ve věku 15 – 20 let. Více než polovina z nich se k tomu navíc přiznala, že někdy neřekla pravdu o tom, za co své kapesné utrácí – a rozhodně se nebojí zapojit svou kreativitu.

Od klasických hlášek typu „Máme výletový týden a každý den potřebujeme kapesné“ se dostaneme k „potřebným penězům na barvy k vymalování třídy“. Uniknout podezření by ale neměla ani přehnaná péče o zdravý životní styl, jedna z respondentek se přiznala k výmluvě „Jídlo z jídelny je nezdravé, chtěla bych si koupit svoje“. Mezi ty největší perličky ale bezesporu můžeme zařadit hlášku „Rozbila jsem ve škole laboratorní chladič“ nebo výhružku předčasným prarodičovstvím: „Jestli nechceš být děda, musíš mi dát peníze na kondomy“.

 „Kontrolovat své děti ostřížím zrakem a chtít po nich denní hlášení o tom, kolik peněz a za co utratily je samozřejmě nesmysl. Je ale pravda, že co se financí týče, obezřetnost není nikdy na škodu – a to jak kvůli bezpečí dětí, tak z výchovného hlediska,“ míní Lukáš Malík, marketingový manažer Gusto Karty.„Ať už jde o platbu hotovostí nebo platební kartou, nikdy nemůžeme mít jistotu, co si dítě koupí a jak jednoduše může během mžiku utratit všechny peníze,“ dodává. Řešením by tak mohlo být kapesné posílat na kartu, která dovolí dětem a mladistvým kupovat jídlo, případně s ní zaplatit ve sportovních areálech nebo třeba akvaparcích. Útrata za zbytečné hračky, elektroniku nebo alkohol a cigarety by byla bezpečně mimo hru. Přesně to chce nabídnout Gusto Karta se svým Bezpečným kapesným.

„Rodiče tak na jednu stranu budou mít jistotu, že děti neutrácí za zbytečnosti – případně za něco, z čeho by nebyli úplně nadšení. Zároveň budou mít přehled, za co peníze utrácí,“ vysvětluje Malík.

Že obavy rodičů nejsou úplně liché koneckonců průzkum mezi mladistvými dokazuje. I když nejvíc utratí za jídlo, 37 % mladých mezi patnáctým a dvacátým rokem utratí až čtvrtinu z kapesného za alkohol, cigarety a dokonce další látky, o kterých radši nevědět.

„Také mám nadané dítě a je a byl to boj. Od malička projevoval nadání, hlavně matematické, ale bystrý byl všeobecně. Syn miluje děti, jenže děti si s ním nechtěly až tak moc hrát, byl a je prostě jiný. První školka byla hrůza...”

Nadané nebo mimořádně nadané dítě? Zní to jako sen každého rodiče. To, že je dítě v něčem nadprůměrné, je příjemné a určité věci v každodenním životě to ulehčí. Ale v těchto případech bývají složky osobnosti rozloženy nerovnoměrně. To znamená, že v jiných oblastech může být dítě podprůměrné. Takže život s nadaným nebo mimořádně nadaným dítětem není tak lehký, jak se na první pohled zdá.

Nadání není jen o vysokém IQ, zahrnuje více faktorů. Navíc se u každého může projevovat jinak. Například Americká národní asociace pro nadané definuje nadání takto: „Za nadané jsou považováni ti, kteří vykazují mimořádnou úroveň schopností (definovaných jako výjimečné schopnosti uvažovat a učit se) nebo dovedností (podávají výkony mezi deseti a méně procenty nejlepších) v jedné nebo více oblastech… Vývoj schopnosti nebo talentu je celoživotní proces. U malých dětí se nadání může projevit vynikajícím výkonem v testech a/nebo v jiných úkolech, případně jako schopnost rychle se učit ve srovnání s vrstevníky, nebo jako mimořádný výkon v určité oblasti. V průběhu zrání, od dětství k adolescenci, se však primární charakteristikou nadání stává mimořádný výkon v určité oblasti (doméně) a vysoká míra motivace.“

Mít nadané dítě není jednoduché

„Také mám nadané dítě a je a byl to boj. Od malička projevoval nadání, hlavně matematické, ale bystrý byl všeobecně. Syn miluje děti, jenže děti si s ním nechtěly až tak moc hrát, byl a je prostě jiný. První školka byla hrůza. Učitelky byly moc hodné, ale dětí moc a tak se syn víceméně snažil zapadnout. Do školky chodil rád, nechtěl ani domů, ale často mi pak doma brečel, že ho tam děti svým způsobem šikanují. Zkrátka nezapadl. Tím, jak hodně nad vším dumá a hloubá, tak je pomalý v sebeobsluze (oblékání, jídlo apod.).

Pak jsme se přestěhovali a protože místní školka byla plná, začal chodit do soukromé, anglické. Paní ředitelka jezdila na školení NTC do Mensy a hlavně se dětem opravdu věnovala. Syn už v té době dlouho četl, tak ho i zapojovala do výuky ostatních dětí, předčítal jim pohádky, dětem na přání četl jídelníček, zkrátka naprosto nelituji jediné vynaložené koruny a nejraději bych ho tam nechala chodit pořád.

Spokojení rodiče, spokojené dítě. Akorát pro lyžování to tak úplně neplatí. Na horách jihnete při pohledu na kilometry sjezdovek, ale váš syn se odmítá odlepit od sněhuláka u vleku. Nadchlo vás množství restaurací ve středisku, jenže vaše dcera brečí po aquaparku. A společné zážitky ze svahu? Škoda slov! Naštěstí existují lyžařské areály, kde umějí rozdílné zájmy členů rodiny milosrdně sladit.

Chytře zvolené rodinné lyžařské středisko dokáže zařídit, že se nejen nebudete neustále hádat, protože všichni chcete něco jiného, ale jako rodina si zimní dovolenou dokonce i užijete. Jen musíte vybírat s rozmyslem. Dnes už se prakticky každý lyžařský areál prezentuje jako vhodný pro rodinu – stačí, že provozuje dětský park a lyžařskou školu pro děti. To všechno je prima, ale jsou tu i další okolnosti, které byste měli jako rodiče brát v potaz, protože jsou možná důležitější než existence animačního programu pro nejmenší.

Toužíte po velkém a vyhlášeném středisku, protože máte rádi místa, kde „to žije“? Jenže velké obvykle znamená rozlehlé – jste připraveni překonávat s dětmi velké vzdálenosti? Příjemný ruch se snadno může zvrhnout v nepříjemné davy. Jak budete s potomky zvládat polední fronty v bufetu u sjezdovky nebo kličkování v zástupu lyžařů na sjezdovce, minimálně v dolní části, kde obvykle bývají i mírné svahy vhodné pro výuku?

Malé středisko bude klidnější (a jistě i levnější) a do centra to budete mít cobydup, ale zas pravděpodobnost, že tu najdete největší snowpark, pět dokonale zásobených supermarketů nebo restauraci vyhlášeného světového kuchaře, není velká. Každá varianta má tedy pro a proti, záleží čistě na vašich potřebách a očekáváních. Nač si ještě dát pozor?

Kdy už tam budéééém?

Věta, která vám dokáže vyhloubit bolavý kráter v hlavě, zejména když ji slyšíte během cesty zhruba stodvacetpětkrát. V duchu zuříte. Měli jste raději zůstat doma a nevláčet se za lyžováním přes půl zeměkoule jen proto, že kolega tohle středisko vychvaloval až do nebe …

A víte, že máte pravdu? Jste-li rodiče malých dětí, vykašlete se pro tentokrát na lyžování ve Francii či Itálii a vydejte se někam za humna. Pokud chcete mermomocí do velehor, hledejte mezi rakouskými středisky. A protože ani štreka tam nebude úplně krátká, nezapomeňte přibalit malým cestovatelům dostatek hraček a her a dělejte pravidelné zastávky na protažení těla a občerstvení.

Moje maminka má 62 let. Všechny názory na výchovu, metody a praktiky jsou dnes už zastaralé nebo nepoužívané. Spousta dnešních maminek si klepe na čelo při radách svých matek/babiček. A já vlastně taky. Moje maminka ze mě ale svou výchovou udělala přesně takovou osobnost, jakou chceme mít ze svých dětí. Moje maminka uznávala respektující výchovu. Nikdy na mě nekřičela, nikdy na mě nevztáhla ruku. Snad možná jednou, kdy o mně měla tak obrovský strach, když jsem nepřišla ze školy domů a zůstala si hrát do večera u spolužačky, aniž by o tom věděla. Náš svět byl o komunikaci a tím se stala mým úplně nejbližším člověkem ze všech lidí. Vždy mi dala vše, po čem jsem toužila, ačkoliv jsme byli 3 sourozenci. Vždy udělala všechno tak, aby se všem zavděčila. Byla až na posledním místě. Dnes se stavíme na místa první. Protože když jsme spokojené my, jsou i všichni kolem nás. Dnes se snažíme být eko a bio a hlavně monte, ale našim maminkám nic jiného ani nezbývalo. Vařily nám denně, suroviny měli od babiček a tetiček, pletly nám a šily. Plenky jsme nosili látkové a na vzduchu jsme trávili víc než dost času. Vyrůstala jsem na zahradě plné ovoce a zeleniny a králíků a slepic. Všechno tohle oceňuju až dnes, protože je jiná doba. Která se ale tak urputile snaží napodobit tu minulou. Protože jak by řekla moje kamarádka: „líp už bylo". Nebudu se tu rozepisovat o tom, kdo to měl nebo má těžší. Jen se chci vrátit k původní myšlence, a sice té, že maminka mě vedla „nevýchovně". Naučila mě spoustu věcí. Od těch praktických až po ty lidské. Naučila mě především to, jak být maminkou. Ale pořád se cítím být dcerou. Holkou. Holčičkou. Stále pořád se jí svěřuji s jakoukoliv újmou na mém zdraví nebo duši. A stále pořád je jediným člověkem, který přesně ví, jak se cítím a přesně ví, co má udělat nebo říct, aby mě potěšila. Doufám, že moje dcera bude jednou říkat to samé.

Moje maminka má 62 let a je po těžké operaci. Během pár měsíců zhubla téměř 30 kilo. Prošla si mozkovou mrtvicí a má odoperovaný nádor, který měla ve střevě a okolních orgánech. Leží v posteli, ve velkém prázdném domě a čeká na započetí půlroční chemoterapie. Chce žít a být ještě tím vším, čím byla doposud. S kutálející slzou po tváři se ale bojím, že už z ní mnoho odešlo. Věřím ale a doufám, že budu moci říct: „moje maminka má 80 let a pořád se směje tak, jako celý život".

Maminko děkuju ti, že ses pro mě tenkrát s dalšíma dvěma dětma rozhodla. Že jsi mě odnosila a přivedla na svět a že jsi to nikdy nevzdala. Nevzdávej to nikdy!

... A zítra ti zas zavolám a budu ti vyprávět o tom, ja mám nalitý a bolavý prsa, jak kámen, protože Berníček skončil s mlíčkem a ty mi poradíš, co s tím a budeš v tom zase se mnou ...

Nejprve bych moc chtěla poděkovat týmu za to, že jsme byli vybráni a mohli jsme tak otestovat Sebamed. 

Když jsem viděla testování na značku Sebamed, ani chvíli jsem neváhala a napsala jsem, jak to máme my s mazlením, ano přiznám se nedoufala jsem, že zrovna nás vyberou, protože se vždy hlásí spoustu maminek, ale doufala jsem, že by to vyjít mohlo. 

Po nějaké době jsem ve zprávě od modrého koníka měla, že jsme byli vybráni na testování těchto produktů Sebamed, radost mi to udělalo neskutečnou a těšila jsem se až balíček dorazí a s malou ho začneme testovat. 

Balíček podle instrukcí dorazil. S malou jsme balíček převzaly a ta volala "maminko jupí dárek" společně jsme pěkně zabalený balíček rozbalily, pokochaly jsme se, očichaly a vše pročetli a výrobky Sebamed - mycí emulzi, tělový krém a krém na prdelku jsme dali na místa a těšily jsme se společně na večer jak je začneme testovat. 

Večer jsme napustily vanu a Julinka si mycí emulzi přemýstila ke svým hračkám do vany, tím nám dala na jevo, že je její. S mou pomocí jsem jí dala na ručičku mycí emulzi Sebamed a pěkně se začala mýt, s tím jsem jí pomohla a postupně jsme namydlyly celé tělíčko. Po koupání jsem Julinku osušila, vzaly jsme si tělové mléko Sebamed, daly si jej na ručičky obě dvě a promazali sme Julinčiné celé tělíčko a tím jsme se spolu i hezky pomazlily, já si zbylým mlékem promazala své ruce. Nakonec jsem i Juli namazala prdelku, protože na spinkání mívá ještě plínečku. Byly a jsme spokojené obě dvě.

Po každodenním testování od obdržení těchto výrobků - mycí emulze, tělové mléko a krém na opruzeniny Sebamed máme jen samé kladné vlastnosti a jsme spokojeni 🙂


MYCÍ EMULZE SEBAMED 

- krásně voní
- je jemná až heboučká
- dobře se nanáší, nestalo se nám, že by se vylilo, díky otvoru pro nanášení 
- dobře se emulze otvírá a zavírá
- stačí opravdu malinko a hezky se vytvoří pěna, která krásně tělíčko umyje
- hezky se roztírá - mydlí po tělíčku
- dobře se smývá 
- po koupání dětské tělíčko není vysušené a zůstává hezká příjemná jemná vůně
- neštípe, když je třeba poranění, odření

TĚLOVÉ MLÉKO SEBAMED

- úžasně voní, vůně je jemná ale opravdu krásná a jde cítit ještě dlouho po nanesení
- otvor pro nanášení mléka je malinký a super, tím dítko ani třeba já nevyplýtvám zbytečně moc mléka 
- dobře se nanáší, roztírá - zvládne to i malé šikovné dítko, jako třeba ta naše holčička
- dobře se mléko otvírá a zavírá
- stačí ho opravdu trošičku nanést a trošička mléka promaže velkou plochu tělíčka, také veliká výhoda, že tak mléko vydrží dlouho
- po nanesení a vmasírování na tělo je pokožka krásně jemná, nevysušená, hebounká
- po nanesení nezanechává mastné stopy třeba na oblečení

„Bydlím v Praze, takže jsem měla možnost širšího výběru. Vytipovala jsem si 3 vyhlášené porodnice, zajímala jsem se hlavně o kvalitu lékařské péče a kvalitní neonatologii. Prostě jsem chtěla mít jistotu, že když nastane nějaká komplikace, jsem já i malá v dobrých rukou. Nakonec jsem si vybrala na základě doporučení kamarádky. Měla jsem obrovské štěstí na porodní asistentku. Šestinedělí žádný zázrak, ale měla jsem nadstandard (s druhou dcerou dokonce luxus jednolůžkového pokoje), tak to šlo zvládnout. Trochu mi chyběl individuální přístup, měla jsem problémy s kojením. Vím, že jiné porodnice mají na šestinedělí lepší zázemí, možnost přespání partnera (tu bych ocenila) atd., ale jak říkám, upřednostnila jsem kvalitní lékařskou péči před hotelovými službami.”

Jednou z věcí, kterou jako nastávající maminka řešíte, je výběr té správné porodnice. Většinou se ženy rozhodují podle dostupnosti, vybírají tedy tu, která je nejblíže jejich místu bydliště, aby nemusely daleko cestovat. Ale ve hře je spousta dalších kritérií, podle kterých se můžete rozhodovat. Každá jsme jiná, tak se samozřejmě budou lišit i naše požadavky a očekávání, ale pojďme se podívat na to, co je dobré si o porodnici zjistit a podle čeho se můžete rozhodovat.

Pokud chcete rodit v Praze, musíte se v porodnici registrovat

Dříve se to neřešilo a nastávající maminky jezdily rodit do nejbližší porodnice. Dnes je to jiné, máme spoustu možností. Jako nastávající maminka se můžete sama rozhodnout v jaké porodnici chcete rodit. Je jen na vás, jakou si vyberete a v případě nějaké vzdálenější musíte počítat s tím, že budete potřebovat více času na cestu, tedy muset vyjet dříve. Případně budete jezdit i na kontroly před porodem nebo vás v průběhu porodu mohou ještě poslat domů, že to tak rychle nebude a podobně. Můžete se tak dost najezdit.

V Praze je nutná registrace. Je nezbytné se do vámi vybrané porodnice registrovat buď osobně nebo prostřednictvím online formuláře. Počítejte s tím, že to bude chtít pevné nervy, nemusí se to podařit hned napoprvé, protože počet registrací na den je omezený.

„Pro mě třeba bylo dost zásadní soukromí - je zde společná hekárna nebo samostatný porodní pokoj, kde tráví rodička celou dobu porodu (tj. první i druhou dobu)? Může být otec přítomný po celou dobu porodu? Lze si vzít k porodu vlastní PA? Po porodu bych řešila možnost nadstandardního pokoje versus klasického pokoje - po kolika jsou běžně maminky na pokoji? Mají společné nebo vlastní sociálky? Je možnost návštěv na pokoji nebo jen na chodbě? Jaké jsou návštěvní hodiny? Je možnost přespání partnera? Z hlediska péče - umožňují alternativní dokrm v případě potřeby (stříkačka místo lahve)? U mého porodu byly zrovna ty 'hotelové služby' ve finále docela zásadní, rozhodně přispěly k tomu, že jsme si to užili hned od začátku všichni tři jako rodina. Ale každá to máme jinak a každá si to musíme rozmyslet sama za sebe.”

„Dáme-li dětem důvěru a svobodu učit se přirozeně, budeme-li je respektovat jako plnohodnotné bytosti a ne jako prázdné nádoby, které je třeba naplnit, uděláme první krok k tomu, aby z nich vyrostli spokojení dospělí,” říká Zdeňka Staňková z Asociace svoboda učení, která vzdělává svoji dceru doma a obě jsou tak prý velmi spokojené.

Domácí vzdělávání je jednou z alternativ ke klasickému vzdělávání ve škole. Mimo školu bylo ve školním roce 2016/2017 vzděláváno 2067 žáků. Je to hrstka z celkového počtu dětí chodících do školy, ale podle statistik rok od roku počet doma vzdělávaných dětí roste. Je to tedy čím dál více populárnější systém vzdělávání. A rozhodně není jen pro eko-bio rodiče. Co domácí vzdělávání obnáší? Co je potřeba zařídit? A je to vhodné pro každého?

Kdo může děti učit doma

Domácí vzdělávání je plnohodnotná forma vzdělávání dětí, kterou lze praktikovat na 1. i 2. stupni základní školy. V rámci legislativy mluvíme o individuálním vzdělávání. Své dítě můžete učit doma klidně vy jako rodič nebo někdo jiný, koho pověříte jako vzdělavatele. Má to však svoje jasná pravidla, která je nutno dodržovat.

„V mém okolí je celkem dost dětí, které rodiče učí doma nebo mají skupinku, kterou učí některý z rodičů. To mi přijde úplně super. Jeden tatínek učí matematiku, fyziku a chemii, jedna maminka češtinu a zeměpis a další maminka dějepis a angličtinu s němčinou. Při přezkoušení jsou jejich výsledky lepší než u žáků učených ve škole. Ale rodiče se dětem naplno věnují a výuka je v podstatě celý den. Tím nemyslím, že leží v knížkách, ale o všem si povídají a děti si tak mnohem více zapamatují. Chodí venku a ukazují si rostliny, zvířata. Je to diametrálně odlišné od 5 hodin biflování ve škole. Já bych svoje děti učit nemohla, ale neodsuzuji pokud do toho někdo jde. Školství má hodně problémů a děti, které jsou vyučovány alternativně jsou na tom se znalostmi většinou lépe,” uvádí příklad ze svého okolí jedna z maminek.

Za jakých podmínek můžete dítě vzdělávat

Jsem z 6 deti, druha nejstarsi.. Jsme 4 holky a 2 kluci.. Ze vsech svych sourozencu mam nejkrasnejsi vztah s o 9let mladsi sestrickou Katou.. Na prvni letni den oslavila 21 let a jsem na ni strasne pysna.. Ac prodelala straslivy zanet mozkovych blan a zanechalo to nasledek, ale i presti odmaturovala. Na zacatku 8 tridy jsem ji donutila si vybrat stredni skolu kam chce jit.. Porad si pohravala s myslenkou na umeleckou skolu a tam je potreba vlastni tvorba na talentovky atd.. Proto uz na zacatku 8. rocniku.. Ve finale si vybrala rekondicni a sportovni maser v ustavu Aloise Klara v Krci, 4 lety obor s maturitou.. Do teto stredni skoly chodi jak normalni deti ale i ty deti, ke kterym byl osud kruty a zivot jim stizilo postizeni at slepota, chluchota nebo paraliza, downuv syndrom a jine... Moje sestricka se do skoly uplne zamilovala.. Konecne chytila partu super lidi, na zakladni skole k ni byli kruty a zli, mela uzasny ucitele, rozumela si i s reditelkou.. V druhaku se rozhodla ze ve skole chce pracovat, nejdrive jako asistentka detem co to potrebuji (slepi, vozickari atd...) a proto sla za reditelkou a svuj zamer ji rekla a zeptala se co ma proto udelat.. Tak prvni vec byla maturita a zvladla to skvele.. Ucitele ji milovali a statni maturituns odrenyma usima udelala na poprve.. 

Podala si prihlasku na univerzitu a prvni i druhy semestr zvladla perfektne... Odstehovala se od mamky( tenkrat s ni strasne bojovala) do bytu od meho tchana a zacala mu delat spravcovou asi 6 bytu, vyber najmu, uklid baraku ats.. Pribrala si k tomu jeste jeden jeden barak.. Samozrejme tchan ji snizil najem a za druhy barak dostava penizky.. Je ted vicemene stastna ac se rozesla s klukem po 6 letech vztahu.. 

Letos dostala na starosti slecnu ktera prisla o zrak diky nadoru na mozku.. Kacka mi o ni vypravela jak je to skvela holcina, ze si sedli, ze to bude skveli rok.. 

   Ale osud tomu chtel jinak.. 14 dni po zacatku skolniho roku Niky (sverenkyne moji sestricky) poslaslala Kacce sms: Ahoj Kacko, udelalo se mi zle, tak jsem se vratila domu. Do konce tydne urcite neprijdu. Tesim se pristi tyden. 

Kacka ji odepsala ze jo a at se brzy uzdravi a ze se tesi.. Druhy den za ni prisla pani reditelka a oznamila Kacce ze Niky si sla odpoledne lehnout a uz se neprobudila, upadla do komatu.. 

V ten den kdy se to dovedela prijela a povidali jsme si o Niky.. Kacka o ni mela strach... Ale mesic uplynul a stav Niky se nemenil.. Mooc jsem na tu holcinu myslela a prala jsem si at se vzbudi a je v poradku nejen kvuli moji sestricce ale i rodine Niky. 

Aktualizace: recenze na látkové pleny Bobánek, které testovaly naše maminky, nalenznete v našem fóru. 

---

O látkování se aktuálně hodně píše a mluví a v kruhu přátel máte určitě alespoň jednu kámošku, která se chlubí, jak je látkování skvělé. Ale jak na to? Bojíte se, že látkování nezvládnete? S plenkami, které budete testovat to opravdu zvládne každá maminka i tatínek. Na testování vám zašleme plenky Bobánek. Mají nejjednodušší typ látkování připomínající svým použitím jednorázové plenky, avšak se všemi výhodami plenek látkových.

Co testujeme

Krása látkování spočíva v tom, že vše lze jednoduše vyprat a používat stále dokola, aniž by se vytvářel pevný odpad. Navíc finanční úspora proti jednorázovým plenám je značná. Moderní materiály poskytují maximální komfort miminkům i jejich maminkám. Můžete si sami vybrat, jestli dáte přednost přírodnímu bambusu nebo rychleschnoucímu praktickému fleecu.

A protože víme, jak vše rády zkoušíte, zašleme vám krásný velký balíček Bobánek, abyste si mohly udělat názor na více druhů.

Stojíte v obchodě u pokladny a čekáte, až na vás přijde řada. S sebou máte devítiletého syna. Za vámi stojí další hromada lidí, všichni jsou nervózní, chvátají z práce nebo do práce, na cvičení, domů apod. A váš syn se právě rozhodl, že už ho to nebaví. Neustále se na něco ptá, ošívá se, křičí, po chvíli už začne pofňukávát, protože mu něco zakážete nebo ho okřiknete, ať přestane křičet. Celá situace vyústí v jeho až hysterickou scénu a pohoršené pohledy okolních lidí. Znáte to? Ne, není to žádný nevychovaný kluk. Má ADHD.

Jak vychovávat dítě, kterému bylo diagnostikováno a jak se k celé situaci staví lékaři nebo nejbližší okolí? Na vše jsme se zeptali jedné maminky, která s diagnózou svého syna i s odsuzováním okolí bojuje už několik let.

Jak poznat, že je vaše dítě „jiné“?

„Drobné náznaky toho, že syn není stejný jako ostatní děti, se objevily kolem jeho dvou let. Od začátku nebyl typicky hyperaktivní. Byl spíš hodně klidný, hrál si v klidu v koutě a utíkal do světa fantazií. V kolektivu se hodně rychle a bez problémů seznámil. Neměl vůbec problém navázat nové vztahy. Naopak, velký problém začal, když mělo jít o udržení přátelských vztahů. Nejvíce se to začalo projevovat s nástupem do školky ve třech letech. Ráno jsme vůbec nestíhali. Daníkovi vždycky všechno strašně trvalo. Neuvěřitelný problém byl se vůbec obléct, najíst, obout.

Ve školce se sice adaptoval úplně báječně, ale neustále jsme řešili nějaké vztahy, měl pocit, že mu pořád někdo ubližuje, pořád je na něj někdo zlý, ošklivý apod. Když jsem mu řekla, ať si obleče slipy, ponožky a tričko, tak si oblékl jen slipy, anebo jenom tričko. Dát mu takový úkol kde si musel zapamatovat víc jak jeden úkon, bylo nemyslitelné. Což mu bohužel zůstalo. Co mi bylo zvláštní, byly impulzivní návaly vzteku kvůli běžným úkolům, jako je například to oblékání, čištění zubů a také neadekvátní reakce na určité situace. Například měl hysterický záchvat pokaždé, když viděl nějaký hmyz. Prostě se ho hrozně bál. Také jsem začínala mít obavy kvůli častému unikání do vlastního světa fantazie. Imaginárním kamarádům, hračkám atd.“

Porucha pozornosti se klasicky projevuje nesoustředěností, nepozorností, neschopností se zaměřit na určité vjemy. Objevit se může i impulzivnost. Hyperaktivitou je nazývána nadměrná potřeba pohybu, kterou dítě nebo i dospělý nedokáží tlumit či ovládat. Z toho také vyplývá, že ADHD se netýká jen dětí, ale i dospělých. Některé děti se postupně naučí své chování ovládat, u jiných může přetrvávat ve větší nebo menší míře až do dospělosti. Chlapci bývají postižení častěji.

Pokud se s kontaktním rodičovstvím zatím jen oťukáváte, možná jste se už setkali s vtipnými obrázky, které zobrazují společné spaní s dětmi. Většina jich vypadá nějak takhle:

(Děkuju LiliDraw za ilustrace!)

Člověk se tomu zasměje, že jo? (Ať už to zná na vlastní kůži, nebo si to jen představuje.)
Ale pro hodně lidí je právě tohle důvod, proč do společného spaní s dětmi nakonec nejdou.

Bojí se, že se nevyspí. Anebo druhá varianta strachu: Bojí se, že dítě zalehnou.

Není třeba z toho mít strach!

Pokusím se vám vysvětlit proč:

“Jsem moc ráda, že jsem nedala na všechny ty všeználky, kteří mě od porodu KP odrazovali. Protože jsem se pro porod KP rozhodla sama, manžel mě podporoval a věřila jsem porodníkům v Rokycanech, tak jsem šla rodit zcela klidně. Kdybych se bývala nechala říznout CS, bylo by to v tomto případě zcela zbytečné. Můj porod KP byl skvělý a já jsem za něj ráda.”

V minulých týdnech jste se na Modrém koníkovi mohly setkávat s články, které se týkaly tématu KONEC PÁNEVNÍ. Dnes před sebou máte poslední část tohoto seriálu, která bude zaměřená na seznámení s oběma možnostmi porodu - tedy vaginálním (přirozeným) porodem a porodem císařským řezem. Pokud vám minulé články utekly a rády byste si je přečetly, najdete je zde:

• Co jste možná nevěděly o porodu miminka koncem pánevním
• Miminko, otoč se, já ti s tím pomůžu aneb metody pro otočení miminka v bříšku
• Porod koncem pánevním: Když selžou ostatní metody pro otočení miminka v bříšku, zbývá obrat vnějšími hmaty

V předchozích článcích jste se mohly dočíst spoustu zajímavostí a informací o poloze koncem pánevním, seznámit se s babskými radami vhodnými pro otočení miminka či si přečíst o obratu miminka vnějšími hmaty, což je ta nejefektivnější metoda pro obrat miminka (samozřejmě ale i ta přináší jistá rizika). Společně jsme se dostali až na závěr těhotenství, kdy se každá maminka, jež má v bříšku malého tvrdohlavce, který se ne a ne otočit, musí rozhodnout, jak přivede na svět své dítě…

Každá porodnice k porodu miminek v poloze koncem pánevním přistupuje jinak

Tato informace vás možná hodně překvapí, ale vězte, že je tomu opravdu tak. Zatímco v některých porodnicích je poloha KP u prvorodičky jasnou indikací k císařskému řezu, jinde vás budou podporovat ve vaginálním porodu při splnění určitých podmínek, viz dále. Opravdu hodně tedy záleží na tom, co chcete vy. Pokud stojíte o vaginální porod, budete mít hledání té pravé porodnice možná o něco složitější, protože více porodnic raději volí císařský řez a nutno dodat, že mnohdy zbytečně.

Kdo dnes nemá doma alespoň jedinou hračku od Fisher-Price, jako kdyby dítětem ani nebyl. Mattel vždy věděl, jak na děti. (Pamatuji si, když jsem jako dítě chtěla “originál Odmatelu”, čti Barbie Originál od Mattelu.)

Značka Fisher-Price se prostě povedla a určuje trendy v hračkovém průmyslu v kategorii “pro nejmenší”. Byla jsem proto neskutečně natěšená, když jsem zjistila, že moji prcci budou mít tu čest a budou testovat trojici hraček právě od této značky. Náš Fisher-Price “vozový park” je po starší dceři docela bohatý a já už mám ve skříni nachystaných pár kousků pro Ježíška pod stromeček, ale ani jedna z testovacích hraček v záloze nebyla.

Jsem tvůj kamarád

Naše prvorozená ve svém půl roce dostala svého prvního mazlíka - pejskovu sestřičku a od prvního momentu to byla láska. Shodou podivných okolností pak dostala další a láska to byla opět a jelikož to byly dvě různé generace pejsků, z domu nemohl ani jeden z nich. 

Dnes je naši opici 3 a půl roku a tyto hračky jsou jediné “nepůjčovací”. Na její smůlu se do nich zamiloval i její bratříček a tak byla u nás doma o ně posledních pár měsíců válka. Až k nám kuriér přivezl pejska bratříčka pro brášku. Samozřejmě, v ten moment dostal obě sestřičky do své péče a Káťa si důležitě nového člena party odvedla do pokojíku.

Musím zcela objektivně prohlásit, že tato generace pejsků se moc povedla. Je vidět, že výrobce se snaží zdokonalit ve všech směrech a konečne je po zvukové stránce pejsek téměř bezchybný. Je mu krásně rozumět bez zbytečných šumů. Oceňuji i přetextování počeštěných anglických originálů písní smysluplnějšími překlady, jelikož u předchozích pejsků jsem se občas pozastavovala nad logikou písniček. Dokonce zpívá písničku Pec nám spadla! To bylo pro mě milé překvapení a hned napoprvé jsme si s Káťou zazpívaly s pejskem. 

Někdo potřebuje šlapat 5 hodin do kopce, aby zažil ten nejkrásnější výhled na naši zem. Někdo potřebuje lítat po světě, aby se kochal západy slunce nad mořem. A někomu stačí krájet cibuli k obědu... 

Ne vážně, já chci i ty hory i moře, netradiční zážitky a procestovat svět. Ale teď jsem tady doma a vařím. A cítím, že to, co mám právě teď, je pro mě to nejlepší, co jen můžu mít. Za tou cibulí, krom toho, že je v dopoledním podzimním slunci fakt nádherná, jsou můj muž a mé děti. Rodinné stříbro. Jsem ve své kuchyni, ve svém domě, ve svém bezpečném prostoru, kde naplňuji svá ženská poslání, která bezpodmínečně přijímám a jsem v nich spokojená. Aby ne. Jsem podpořena svým mužem, který si od počítače občas odskočí za mnou do kuchyně, aby mě objal a políbil. Mariánek se mi batolí pod nohama a já můžu denně pozorovat jeho pokroky. Kočky prohání psy, tiše mě pozorují a občas si přijdou pro pohlazení. Od dětí po příchodu ze školy dostanu pusu se slovy “ahoj maminko (to slovo mi bere dech), co je dneska k obědu?” A do tohoto bezpečného prostoru za mnou chodíte denně i vy. A já vás zvu dál, abyste se mohli podívat k nám a zjistit, že se to příliš neliší od toho, co máte právě teď vy. A že dobrý pocit ze života je tvořen drobnostmi, kterým nepřikládáme váhu, protože máme pocit, že budeme moci být šťastní, až někam pojedeme, až něco zažijeme, až budeme úspěšní, až se nám narodí děti, až odrostou děti, až skončí zima, prostě až opadá listí z dubu.

Někdy si říkám, jestli mi to dopoledne v kuchyni stojí za to, když se to pak za 20 minut sní. Občas bych šla raději na procházku do toho podzimního slunce, jehož paprsky mě hřejí přes okno. Občas všichni chceme něco, co právě nemáme...

A občas nebo čím dál častěji, jako já teď, si všichni uvědomíme, že jsme tam, kde máme být a že je život nádherný i při krájení cibule.

"Moje kočka měla asi devět let, když se narodila malá. Je to nerudná potvora, která nesnáší od malička všechny lidi a zvlášť děti a respektuje jenom mě. Pořídila jsem si ji za svobodna, prošla se mnou několik podnájmů, letěla letadlem a žila se mnou v zahraničí. Neakceptovala ani přítele po několika letech společného bydlení. Prostě jsem měla velké obavy, každý v okolí mi radil, ať ji dám pryč, ale to jsem prostě nedokázala..." 

"Nakonec se to ukázalo úplně v pohodě. Zakázala jsem jí okamžitě přístup k nám do postele - tak brzo, že si to s miminem nespojila. Do kočárku ani do postýlky nikdy neskočila. Malou ignorovala, ale když začala plakat, tak šla pro mě (případně zaútočila na tatínka pokud mu malá plakala v náručí). Dneska mají obě pakt o neútočení - malá od mala ví, že na kočičku se nesahá. Vždycky se mě předem zeptá, jestli může a kočka se nechá pohladit i od ní, když má právě náladu a mazlí se u mě."

Seznámení koček a čerstvých miminek, které si přinesete domů z porodnice, má několik úskalí, stejně tak jako soužití batolete s kočkou v bytě. Pokud se však na vše připravíte a přistoupíte k soužití všech vašich mazlíčků s klidem, nic vás nemůže překvapit.

První setkání nového miminka a starousedlické kočky

První den, kdy si přinesete svoje miminko z porodnice, je důležitý. Vaše kočka se na vás bude těšit a vy si přinesete domů malý uzlíček, který bude vydávat zvuky, které kočka nezná. Nejdříve nechte kočku, ať si nové miminko prohlédne a očichá. Položte vajíčko s miminkem do blízkosti kočičky a nebo s miminkem v náručí dejte kočce dostatek prostoru, ať si miminko prohlédne. Kočku hlaďte, miminko jí představte, dejte sama kočičce najíst. Dávejte jí najevo, že i když máte nové mládě, jste tu pořád pro ní a máte jí pořád ráda.

"My máme dvě kočičky, do ložnice měly zákaz už dřív, nezávisle na mimi. Starší z nich je takový vůdčí typ, i celkem útočí na lidi, kteří se jí nelíbí. Ale děti tak nějak toleruje. Zpočátku jim teda trvalo než si zvykly, když jsme přijeli domů s malým, tak si jej očuchaly. Pak když zjistily, že hold se teď svět točí kolem mimi, tak ta starší se mnou asi dva týdny nemluvila. Opravdu mne zcela ignorovala, mohla jsem jí volat, dělala, že neslyší. Ale pak si zvykla. U druhého prcka už nebyla reakce žádná, jen si jí očuchaly a ok," popisuje seznámení kočky a miminka jedna z maminek na Modrém koníku.

Tuším, že většina maminek si teď nad mojí naivitou poklepe na čelo, ale mateřská dovolená pro mě vždy měla být bodem zlomu. Konečně se zamyslím nad tím, co vlastně od života chci, urovnám si priority a sepíšu seznam přání pro příští léta. 

A protože moje dítko/ dítka budou pohodáři po tatínkovi a milovníci spánku po mamince, dostuduji i dva až tři cizí jazyky, po čemž toužím již léta, ale znáte to - pracovní vytížení a lenost mi to zatím neumožnily. A že už jsem nastudovala stohy příruček a zhlédla stovky videí, jak se jazyku naučit rychle a bez námahy!

Čtyřicítka se přehoupla, mateřská nikde, budoucnost v roli polyglotky je silně ohrožena. Přemítám, zda čekat s učením na důchod, ale vzhledem k tomu, jak vytížené jsou mí penzionovaní příbuzní, asi skončím u němčiny.

Nicméně, během svých krátkých těhotenských epizod jsem se na budoucí mateřskou pečlivě připravovala a nastudoval, kromě příruček jazykových, i příručky seberozvojové. A tak vím, že pracovat na sobě musí člověk v každém věku. A vzhledem k tomu, že moje kolegyně onehdá u kávy došla k závěru, že : "Hele, ona určitě bere nějaký antidepresiva, jinak by nemohla být tak vysmátá, ne? A taky dost přibrala. Moje sestra přibrala po antidepresivech 20 kilo!", rozhodla jsem se zapracovat na mém lepším já. 

Ano, přiznávám, někde se na mě kila nabalila. A protože před sebou netlačím kočárek jako omluvu pro svoji pomalou transformaci ve věstonickou Venuši, a břicho ani celulitida po nepovedeném porodu nezmizely, ba naopak, rozhodla jsem se pro začátek zapracovat na tělesné schránce. Ono pěkné ženské toho projde víc, než ženské chytré.  

Doma jsem našla tepláčky, které jsem před několika měsíci zasunula na dno šuplíku. Tepláky jsou bezva. V pase mají gumu... Oprášila jsem tenisky a na internetu nastudovala nabídku blízkého fitness centra. Upoutal mě body styling. Pohodové cvičení pro všechny věkové kategorie. Nenásilnou cestou zformujete problematické partie. Odhodlaně vyskakuji od počítače a problematické partie se zachvějí. Strachy, samozřejmě.