S partnerem jsme spolu přes dva roky....miminko jsme chtěli oba dva už od samého začátku jen jsme tomu dali čas aby jsme mohli předělat ložnici,obývak...no prostě udělat nutné rekonstrukce domku...začali jsme se snažit v listopadu 2017,ale jak to tak bývá touha po miminku mi vlezla do hlavy a pokaždé co nám to nevyšlo jsem to obrecela.Když mě v lednu 2018 objednali na extrakci šroubů z nohy snažení jsme přerušili.No a to byl ten moment kdy jsem nad tím přestala přemýšlet a na zlomku března/dubna jsem nečekaně otehotnela.Těhotenství jsem zjistila až po prodelane operaci u které proběhl rentgen,leky na bolest,narkoza,nejake "oblbovaky" před operací a léky na redeni krve takže mě čekalA genetika kde zjišťovaly  možné poškození plodu leky a RTG,dle všeho bylo vše v pořádku nic vliv na vyvoj plodu nemělo.I odběr krve dopadl dobře.Miminko krásně rostlo,dostala jsem tehotenskou prukazku a s partnerem jsme se těšili na nasi fazolku az ji zase uvidime na UTZ.Čekal nás prvotrimestrialni screening,chvíle na kterou se nejvíce těšil přítel az konečně uvidi naše maličké.Den D!Nejdriv pan doktor zkontroloval rychle mimi a pak zavolal partnera do ordinace aby se také podíval,maličké se jen tak maličko protahovalo, vůbec se nechtělo ukázat a tak doktor poslal muže do čekárny,pak to začalo...Začal měřit a premerovat..poslouchat srdicko...pak zas měřil...a měřil...bylo to nekonečné...konečný verdikt byl že miminku mirne prosakuje brisko(doted nevime co to znamena) a vysoké sijove projasneni(NT),poté co to zadal do počítače s výsledky krve sdělil nám ze riziko DS-trisomie 21 nam vysla 1:7...nezmohla jsem se vůbec na nic jen se mi po tvářích kutalely slzy jako hrachy...čekala nás znovu genetika kde odebrali partnerovi krev a mě čekal odběr choriovych klku...druhy den po odberech v 7:36 mi zvonil telefon...,,Je mi to moc lito,ale DS je bohuzel na 100%"...jako by mi někdo chytil srdce zmáčkl a nepustil...hrozna bolest a pláč...milovali jsme naše malicke od okamziku kdy mi dr dal fotku gestacniho vacku a ted?museli jsme se rozhodnout co dal....ale kvuli riziku potratu do 6teho mesice nebo úmrtí miminka po porodu jsme se rozhodli pro ukončení těhotenství.Ještě dva týdny jsem nosila naše maličké pod srdcem než bylo "po všem"...kazdy den tam byl pritel semnou...kazdy den, cely den ,vsech 5dni..tabletky na vyvolani porodu nezabiraly a ve chvili kdy jsem prosila  doktory se slzami v ocich at uz neco udelaji ze uz nemuzu ze po vecerech brecim do polstare aby me nikdo neslysel se konecne zacly veci hybat.V patek 29.6. Mi odtekla plodova voda,ale stale se nic nedělo  a tak jsemV 8:30  sla na sal a pak uz si jen pamatuji probuzeni z narkozy a zase pláč...bylo pryc...navzdy...do dnes to nechapu,proc my...pry jen blba nahoda v okamziku spojeni vajicka a spermie pry ta operace nemela vliv,pry kdyby ano zkonci to SP...pry...pry...treba kdybych si zazadala o krevni testy pred operaci kdyz tehu test byl negativni...na to uz mi nikdo neodpovi...

Ted uz se druhy mesic snažíme znovu o miminko...naše cesta za štěstím stále pokračuje...Děkuji memu partnerovi ze mi byl oporou a vsechno to semnou vydrzel.snad si k nam brzy najde cestu nova dusicka a ten andilek nahore nam na ni da pozor moc moc prosim...🙏🍀

omlouvam se za chyby psala jsem to na tabletu...

"Na to není univerzální rada, každému miminku vyhovuje něco jiného, někdo preferuje jen čistou vodu. Určitě je, pokud kosmetiku používat chceš, minimálně pro novorozence a maličké mimčo vhodné vybírat kosmetiku bez zbytečných alergenních látek (PEG emulgátory, parabeny) a látek na bázi ropných produktů (minerální oleje, bílá vazelína, tekutý parafín atd.). Ale jak říkám, plno dětí je snese dobře. Doporučuju číst pečlivě složení," radí maminka elana.

Jestli si lámete hlavu nad tím, jakou kosmetiku pořídit vašemu novorozenému miminku, MUDr. Alexandra Bartoníková radí: "S kosmetikou to zpočátku není nutné přehánět, důležité je omýt intimní partie a kožní záhyby na krku, ručičkách a nožičkách čistou vodou nebo speciálním dětským mýdlem či mycí pěnou. Šamponem je možné v prvních týdnech šetřit úplně, navíc ani většina miminek nemá dostatek vlásků, proto je hlavičku možné jen lehce namydlit mýdlem a opláchnout. Co však není vhodné podceňovat, to je péče o pokožku po koupeli. Vždy je vhodné jí potřít olejíčkem nebo tělovým mlékem a zároveň ošetřit i zadeček."

Přebalování

Pravděpodobně už jste prošla volbou plenek mezi látkovými a jednorázovými a čeká vás zkoušení, jak budou vámi vybrané modely fungovat. Pravdou je, že jedině dlouhodobým zkoušením a testováním si najdete své favority, které budou miminku dobře sedět a tak dobře fungovat.

K přebalování je zapotřebí také dalších pomocníků, třeba při umývání miminka. Většina maminek používá běžně prodávané vlhčené ubrousky, kterých je také nepřeberné množství, a je třeba je zkoušet. 

Pokud z přesvědčení nechcete ubrousky používat, skvělou náhradou je perlan, což je tenká buničina, která se prodává v arších, které si lze nastříhat a při použití je namočit nebo navlhčit rozprašovačem a fungují stejně dobře, jako koupené vlhčené ubrousky. Z perlanu lze vlhčené ubrousky i vyrobit a máte zásobu bez chemie. 

Ahoj holky,

jelikož můj přítel je na noční směně a já stále ne a ne usnout, tak Vám napíšu takový menší článek o tom, co se mi zrovna honí hlavou.🙂
A protože se tato stránka točí kolem miminek, těhotenství a snažení se, tak je jasné, že to bude o mé princezně a o mě. 🙂
Začnu od začátku. Je mi 19 let a mám osmi měsíční holčičku Danielku, která se narodila ve 32+5tt to je sedmý měsíc těhotenství. Přišla na svět tak brzy a strašně malinká. Na svět přišla 9. ledna 2018 v 11:35, Danielka měla 40 cm a 1600g, také si chvilku pobyla v inkubátoru, je to moje malá bojovnice <3 .
Jsem strašně moc ráda, že je úplně zdravá a čilá jako každé miminko ač trochu pozadu, ale to vše dožene. Porodila jsem v 18cti letech, bývala bych porodila v 19cti, termín jsem měla v den mých narozenin, ale hold chtěla být ve znamení KOZOROH jako tatínek 🙂.
A největší překvapení? Bylo to, že mi celé těhotenství všude, každý doktor či doktorka potvrdili, že čekám chlapečka. S přítelem jsme už vybrali jméno (Daniel), kupovali jsme jen klučičí bodýčka, na štěstí jsem koupila černý kočárek, ale jak se říká lepší holčička v modrém než chlapeček v růžovém. Takové pěkné překvapení na porodním sále, když slyšíte plakat poprvé své miminko a vy už si říkáte "Můj chlapeček pláče, už je na světě" ale nakonec slyšíte pana doktora "Gratuluji maminko a tatínku, máte krásnou holčičku", koukla jsem se na přítele a ten koukl stejně na mě, jako by jsme si oba řekli "Nevadí, my už máme miminko", viděla jsem v jeho očích slzy. 🙂
Od 9.1. do 8.2. jsme byli v porodnici, čekali jsme všichni na to až Danielka nabere váhu, při propouštění měla 2200g 🙂. Byla jsem tak ráda, že nás pustili domů. <3
Postupně jsme chodili na kontroly, očkování a malá přibírala rostla jako z vody. A teď už ji je 8 měsíců, nemůžu tomu uvěřit z takové malinké, drobounké holčičky už je veliká, krásná a šikovná princezna. Přetáčí se na bříško, povídá si, usmívá se jako sluníčko, papá pribináčky, polévky atd..skoro už sedí, stačí málo a už skoro leze po čtyřech. 

Ten čas tak moc rychle utíká, vždy když se koukám na fotky, kde byla prťavá, tak se rozpláču. Má holčička roste a ještě povyroste. Než řeknu švec, tak bude chodit do školky, do školy. Bude v pubertě. Myslím už takhle dopředu a snad nejsem jediná. :D 
Mateřská láska je silná, nejde slovy popsat jako moc milujeme naše děti, i to slovo "Miluji" je slabé, je to láska na celý život. Nechápu dnešní případy, kdy své děti týrají jak psychicky tak i fyzicky. Dnešní holky co spí bez ochrany a pak zjistí, že jsou v jiném stavu tak jdou na interupci. Co by za to dali ženy, které se snaží o miminko už delší dobu a nebo mít děti nemůžou. Je spoustu špatných maminek a lituji těch dětí. Je mi jich moc líto, co si některé musí prožít nebo zrovna prožívají. Až je mi z toho smutno.

No, to jsem trochu odbočila tak zpět ke mě. Nejvíc mě štvou kecy typu "Ty jsi byla těhotná? Kde si měla malou, vůbec jsem neviděla bříško. A kolik ti je? Není ti líto, že si neužíváš ? Vy jste to plánovali? ...." atd atd..Snažím se být v klidu a odpovídat.
Ano byla jsem těhotná a bříško jste vidět nemohli, páč v létě jsem skoro žádné neměla a v zímě bylo schované. Vůbec toho nelituji, že si neužívám po diskotékách jako dnešní holky v mém věku, jsem ráda, že mám zodpovědnost a jsem hrdá na to, že jsem máma!! Danielku jsme opravdu nelánovali, ale když už to přišlo, tak v žádném případě bych nešla na interupci, jsem proti nim !! Ráda vzpomínám i na to, jak jsem měla bříško.Aspoň na chvíli jsem měla pár kilo nahoře. :D Je mi strašně líto, že jsem zapomněla jaké to je, když miminko v bříšku kope, ale jedno vím jjistě, že je to nejkrásnější pocit. Po porodu jsem si pořád hladila bříško aniž bych si to uvědomila. Klidně bych si to zopakovala znovu celé těhotenství i porod, ty bolesti za to stály ! 

A na závěr?
Bych chtěla strašně poděkovat vám všem, za to jak jste mi tu radili, uklidňovali...atd 🙂
Snad se Vám článek líbí i když je o ničem, alespoň jsem se rozepsala a zabila čas, když Danielka spokojeně spinká v postýlce.
Mimochodem článek dopisuji v 1:43 ráno. :D 
Tak se s Vámi pro dnešek loučím, no pro dnešek ne, ale aspoň na těch 5-6 hodinek..
S pozdravem Miška H. <3

„Nechovej ho pořád, zvykne si na to.“ „Nech ho taky trochu pobrečet, ať trénuje plíce!“ „Cože, ona spí s vámi v posteli?!“ Také posloucháte takové a další podobné věty ohledně výchovy vašich ratolestí?

Někdy je postoj starší generace k dětem přísný, skoro až odtažitý. Naproti tomu z moderních knih o výchově i z internetových stránek na vás křičí palcové titulky o nutnosti citlivého přístupu, budování láskyplného vztahu a pochopení. Zajímá vás, proč je takový rozpor mezi rodičovstvím minulého století a tím dnešním? 

Je třeba budovat socialismus!

Kořeny „studeného odchovu“, tedy méně citlivého přístupu k dětem, můžeme hledat pravděpodobně v období socialismu. V té době bylo žádoucí, aby se matka časně vracela do zaměstnání a pomáhala „budovat socialismus“. Ženám bylo podsouváno, že o dítě se lépe postará odborný personál jeslí, než vlastní rodina. Již v porodnici byly děti od matek separovány na novorozenecká oddělení a umělé mléko bylo doporučováno jako stejně dobrá, ne-li lepší, varianta výživy miminka, než to mateřské. Miminko patřilo do své postýlky a nechávalo se vyplakat, ač by maminka nejraději tišila děťátko ve své náruči. Ve výchově větších dětí pak platilo známé „Škoda rány, které padne vedle.“

I když, samozřejmě, nelze paušalizovat, tak dozvuky socialistické výchovy k nám často přicházejí dodnes, od babiček a dědečků, kteří se hroutí při pohledu na vnouče spící s rodiči v jedné posteli.

„Líbí se mi myšlenka KR. I když s tím termínem a s tím, co to všechno znamená, jsem se seznámil až postupně, Už před porodem jsem si představoval, že budu dítě venku nosit, mít ho doma u sebe, později že s ním budeme i spát a pod.

Nejhorší není mít doma chlapa pedanta. Nejhorší je mít doma ženu pedantku. Nechoď tam, zvykne si na to, až tu nebudeš, bude to po mě vyžadovat, co si pak počnu! Nejlíp je malý, když může ležet v klidu v postýlce, netahej ji se sebou do kuchyně/obýváku! Nosit v šátku/nosítku nebudeš, zkřivila by se ji páteř! Společné spaní je úchylný, jsi pedofil! Malý to nevadí, takhle malé dítě ještě nemá mozek!

Naší malý jsou 2,5 měsíce a já trpím z toho chladu a z nemožnosti dělat to, co cítím. Taková zatím moje (ne)zkušenost s KR,“ přidá svůj pohled na věc i jeden z mála tatínků na Modrém koníku.

Jsou to skoro 3 roky, kdy jsem řešila, zda nechat dcerku ve školce nebo doma.

Naštěstí jsem byla doma s jejím mladším bráškou, a tak jsem si mohla vybírat.

Dcerka již během 3. roku byla několikrát ve školce a líbilo se jí tam. A tak po prázdninách nastoupila na celý týden dopoledne (když chtěla, tak jsme se domluvily i na odpoledne). Chodila spokojeně necelý měsíc. A pak se začala měnit. Ráno plakala a nebo se vztekala, dělala naschvály.... Ale ve školce byla spokojená. Doma se jako "stáhla do sebe" a moc nechtěla komunikovat. Ráda byla v zahradě. Ale najednou jsem ji tam nacházela, jak třeba v tričku sedí na jednom místě až do večera... Často pak byla nastydlá...

Z vypravování do školky se stávaly ranní boje. Jenže já chtěla, aby do školky (a později i do školy) chodila ráda a měla zájem se sama i připravovat. A tak jsem se rozhodla školku dočasně přerušit.

Často a velice jsem o správnosti svého rozhodnutí pochybovala (přiživováno hláškama okolí):

- a kdy se jako naučí řádu a povinnostem, když ne teď? 

Rozhodla jsem se napsat recenzi na autosedačku Doona plus. Když jsem ji před třemi měsíci kupovala, hledala jsem recenze, zkušenosti a nic extra jsem nenašla, snad jen jednu diskuzi na emimino.cz, kde se především řešila bezpečnost. A u autosedačky za 10 000 bych právě nějakou fundovanou recenzi tehdy ocenila. Takže...

Proč jsem nad ní začala přemýšlet? 

Máme dvě auta - Citroen Grand Picasso a Škoda Fabia. Do prvního auta strčíme i dva celé kočárky, ale do Fabie nemáme šanci strčit ani podvozek kočárku, takže při nějaké rychlonávštěvě obchodu bych musela tahat klasické vajíčko v ruce a to se u půlročního už hodně pronese. Doona má integrovaná kolečka, která se při stisknutí jednoho tlačítka vysunou a je z toho vajíčko na podvozku. Znamená to, že kolečka při jízdě zůstávají sklopená pod vajíčkem a nezabírají v kufru auta žádné místo. A tohle byl vlastně jediný důvod, proč jsem nad ní přemýšlela a proč jsme ji nakonec koupili. Máme totiž ještěe starší dceru, která v době narození mladší slavila 20 měsíců. A občas si prostě chtěla ještě pohovět v golfkách.

Kde jsme ji koupili?

Takže - koupili jsme ji na spuntik.cz. Chtěla jsem vyloženě šedou barvu, protože ač máme dvě princezny, doufáme ještě v prince a tak nějak mám u těch drahých věcí raději neutrální barvy. Paní ze spuntik.cz byla velmi ochotná, dokonce nám vyšla i vstříc tím, že si autosedačku vzala domů (blíž k nám) a my si ji vyzvedli u ní. 

Sedačku paní přinesla v obrovské krabici, kterou jsme jí nechali, protože do auta bychom ji nestrčili. Mladší dceru (Diana) jsme tedy přendali z klasického vajíčka do Doony a vajíčko jsme dali do kufru. 

Plná Peněženka, největší cashbackový portál v Česku, na září připravil online tipovačku, ve které můžete vyhrát krásné ceny pro celou rodinu. Nejpřesnější soutěžící vyhrají dle své volby buď týdenní pobyt v rakouských Alpách v apartmánu až pro 6 lidí nebo pětidenní zájezd do Paříže pro dvě osoby. Nachystáno je ale spoustu dalších dárků, žádný soutěžící neodejde s prázdnou!

Co je cashback a kdo je Plná Peněženka?

Cashback je systém vracení peněz z online nákupů. Díky cashback portálu Plná Peněženka takto šetří více než půl milionů lidí. Peníze nazpět můžete získávat i vy a to v téměř 650 oblíbených e-shopech jako jsou třeba na Mall.cz,Dr.Max.cz,ProDěti.cz, zahraniční Aliexpress nebo Booking. Stačí se do vybraného e-shopu přes Plnou Peněženku prokliknout a nakoupit. Jakmile e-shop váš nákup potvrdí, připíše se vám pár procent z utracené částky zpět na váš profil v Plné Peněžence. Tyto peníze si můžete kdykoli převést na váš běžný bankovní účet.

Zní to možná trochu neuvěřitelně, ale je to právě takto jednoduché. Registrace je zcela zdarma, bez jakýchkoliv poplatků. Peníze od Plné Peněženky můžete pouze získat. Firma už takto svým uživatelům rozdělila přes 86 miliónů korun!

S Plnou Peněženkou na hory nebo do Paříže

 Plná Peněženka nejen že vrací peníze z nákupů, ale po celý rok připravuje pro své uživatele společně s partnery pro řadu akcí, kde je možné získat hodnotné ceny. Jen v letošním roce tak rozdá ceny v hodnotě jednoho milionu korun! A právě září je podobných akcí plné.

Zdravá výživa a zdravý životní styl se v dnešní době dostává stále více do popředí. Lidé obecně začínají více přemýšlet nad tím, co jí. Jako maminka chcete, aby mělo vaše děťátko vyvážený jídelníček, díky kterému se může správně vyvíjet a růst. Jednou z možností, jak ozdravit každodenní stravování, je připravit si klasický žitný kvásek a zkusit z něj upéct domácí chléb. Pro toho, kdo se o něj ještě nikdy nepokusil, to vypadá složitě, ale ve skutečnosti to není tak hrozné a rozhodně to stojí za to. A dokonce k tomu nepotřebujete ani pec či moderní domácí pekárničky na chleba, postačí vám obyčejná trouba.

Možná si kladete otázku, proč byste měla péct chleba a ještě k tomu z kvásku, když si ho můžete jednoduše a bez práce koupit v pekárně nebo supermarketu. Klasický kváskový chléb je totiž jiný než ten, co běžně koupíte v supermarketu (kynutý s použitím droždí). Rozdíl je ve vůni, chuti a především ve složení, chléb pečený z žitného kvásku je totiž zdravější.

„Já peču kváskový chleba nejen pro nás, ale už i pro známé. Lepší jsem nejedla, je fakt luxusní. Klasickou mouku beru od mlynáře, ostatní kupuji většinou bio a 'alternativní'. Už i konopnou jsme měli. Vždycky přidávám semínka, různě to obměňuji (dýňová, slunečnicová, sezamová, lněná, chia…). Na kváskové mapě jsem už taky zanešená. Kvásek je prostě další člen naší rodiny.”

Kvásek versus droždí

Klasický kvásek z droždí je pouze jedna kvasinková kultura, která se množí a přitom produkuje oxid uhličitý, tím vlastně těsto kyne. Droždí se dnes vyrábí za pomoci několika přidaných látek (kyseliny sírové, fosforečnanů, amoniaku a různých emulgátorů). U nás se droždí už nevyrábí vůbec. Droždí, které najdete v obchodech, je z dovozu.

Žitný kvásek je složen pouze z žitné mouky a vody. Jeho složení je tedy mnohem čistší než u droždí. Kvásek začne za příznivé teploty díky bakteriím a kvasinkám, které se vyskytují ve vzduchu a žitu, přirozeně kvasit. Při kvašení vznikají aromatické látky, kyselina mléčná a octová a také oxid uhličitý. Tyto látky výsledný produkt (chléb) zároveň konzervují, proto vydrží déle čerstvý a nezplesnivý.

Když vyjedem na vycházku s naším dvoukočárem a občas řvoucím dítětem, připadám si opravdu jak pojizdná antikoncepce. Třeba dneska. Řekla jsem si, že je na čase si rodičovskou dovču užívat. Nastavila jsem nám budíka na 8hodinu, abychom nechrápali do 9ti jako obvykle (hold venkovní žaluzie udělají své). Plná optimismu, že dneska je krásny den a musí se to plně využít.  Plán cesty byl jednoduchý. Jdem do asi kilometr vzdáleného obchodu a koupíme šunku. Nic přehnaného a zdálo se to jako jednoduchý úkol. Ovšem to bych musela jít sama. Starší dcera se stále vyrovnává s příchodem mimča, žárlí, rostou ji zuby a nejspíš nás navštívilo období vzteku nebo nějaká předčasná puberta. Když se to vše nakupí, vzniknou z toho situace při kterých se tváříte, že ten šíleně řvoucí spratek opravdu není váš. Ovšem na vesnici se to težko praktikuje a jakmile ji někde řvoucí necháte stát, začnou se hýbat záclony a místní drbny zjišťují kdo  právě vyrazil na výcházku. Navíc když zapůsobí zákon schválnosti a začnou se dít super věci. ( Vždy sebou vemu nosítko a téměř nikdy nevyužiji). Náhle se ze řvoucího sóla stává ještě horší duet. Maly si vzpomene, že vlastně nechce ležet a čučet do stříšky kočárku, když svět je tak úžasné místo a on může pozorovat vše okolo z máminy náruče.Ovšem nostíko tentokrát zůstalo doma na botníku. V ten moment se z cesty do obchodu stává křížová cesta. Má několik zastavení a při všech se modlíte..Jsou to neustále stejné modlitby dokola. Ať už neřve, ať už neřvou, ať už jsme doma, ať už je večer a dám si deci apd.. Místo kříže si nesu vlastní dítě a druhé tlačím v kočáru. To už je pak úplný očistec. Ale věřím, že jednou ten 18m rozdíl mezi nimi ocením.

...  Zatím jsem se stále neodhodlala s nima vyrazit sama na výlet. Nechápu jak to kdo dělá, ale mně by to přivedlo asi brzy do blázince 🙂 Ale pokud máte nějaký tip tak sem s ním 🙂

"Zpočátku to vypadalo, že mě těhotenské nevolnosti minou. Inu, spletla jsem se. Udeřily v 7. týdnu a pořádně. Upřímně netuším, proč se tomu říká čistě ranní nevolnost, mně bylo zle komplet celý den, snad i v noci občas, to jsem usínala hotová únavou. Nevolnosti mi skončily cca v 15. týdnu těhotenství, občas se mi objevily jen v případě, když jsem měla nízký tlak, bylo mi moc horko nebo jsem si sama nechtě stlačila žaludek například při obouvání," popisuje průběh ranních nevolností jedna z maminek na Modrém koníku.

Těhotenství je úžasná jízda, ale časté (nejen) ranní nevolnosti nám ji dokážou velmi znepříjemnit. Existují však možnosti, jak nutkání na zvracení alespoň částečně omezit. Těhotenská nevolnost se objevuje u více než poloviny žen. A více než polovina žen absolutně nechápe, proč se tomu říká ranní nevolnost, když ten nepříjemný pocit může trvat klidně celý den! 

"Co mi pomohlo, respektive alespoň mírně ulevilo:
- ucucávat colu 
- zázvorové nealko pivo
- čistá voda s ledem a citronem, občas s mátou
- slabý černý čaj s agáve sirupem místo cukru 

Později (cca 5.-7. měsíc) už jsem si občas dala i normální pivko a na zvýšení tlaku (rovněž příčina mého zvracení v pozdějších fázích těhotenství), jeden hrnek kafe nebo 2 dcl červeného vína, samozřejmě jsem to nepřeháněla. No a celkově - ono to prostě přejde. Ačkoliv budete nadávat, budete hotové, protivné, opravdu to přejde, je to třeba vydržet. Ten výsledek - malý uzlíček ve vašem náručí opravdu stojí za to. Najednou byly veškeré nevolnosti a strasti v těhotenství ty tam a šla bych do toho znovu," shrnuje maminka pod přezdívkou senoritapetra.

Kroky ke zmírnění nevolnosti:

• mějte u postele připraveno pár sušenek, které sníte ještě před vstáváním,
• vstávejte postupně, klidně, nikdy ne ve spěchu,
• jezte často malé porce - nejlépe lehce stravitelné potraviny s nízkým obsahem tuku,
• nejezte příliš tučná a kořeněná jídla,
• mezi jídly dávejte přednost zdravým svačinkám (žaludek tak nebude nikdy zcela prázdný, což pomáhá předcházet pocitům nevolnosti. Zkuste potraviny s vysokým obsahem bílkovin - zakysané výrobky, jogurty),
• pijte tekutiny 1/2 hodiny před a nebo po jídle, ale ne během jídla,
• pijte malé množství tekutin v průběhu dne, aby se zabránilo dehydrataci,
• otevřete okna a nebo zapněte ventilátory, pokud vám vadí zápach,
• mějte dostatek odpočinku a spánku během dne,
• vyhněte se teplým místům (teplo přispívá k nevolnosti),
• přivoňte si k citrónu a zázvoru, pijte limonády a nebo jezte meloun na zmírnění nevolnosti,
• jezte slané brambůrky,
• cvičte,
• nechoďte si po jídle lehnout,
• nejezte maso, které není dostatečně zpracováno

"Nevolnosti mě trápily už od 2. týdne těhotenství. Prvotní ranní nevolnost se plynule roztáhla na celý den. Ocitla jsem se velice záhy v začarovaném kruhu: když jsem měla jen trochu hlad, bylo mi zle, ale cokoli jsem snědla šlo zase ven. Zvracela jsem až do 4. měsíce a místo přibírání moje váha klesala. 

Zachránila mě hloupá cola. Já vím, kofein. Já vím, kvanta cukru. Ale! To byla skutečně jediná věc, co mě trochu probudila k životu a oddálila pomyšlení na sebevraždu (zní to hrozně, ale já zvracela i v metru!). Posléze mi pomohly i piškoty, které jsem ale musela hned ráno sníst ještě před tím, než jsem vstala z postele. Jinak to bylo zase špatně. Ustalo to samo a začalo nezřízené obžerství červené řepy a zakysané smetany. Ale to už sem nepatří. Závěrem bych doporučila nosit blicí pytlík s sebou. Občas to totiž zachrání situaci."

Na druhé miminko jsme čekali přes rok, když jsem na těhotenském testu viděla // byla jsem šťastná...první trimestr však probíhal velmi bouřlivě. 3x pohotovostpro krvácení, nicméně přestáli jsme to a 12tt se mi ulevilo, krvácení už se neobjevilo, nevolnosti pominuly, 1. screening na výbornou...a já si to začala užívat.

Jako zdravotníci jsme si u prvního dítka vyžádali vyšetréní ♡ v rámci 2.screeningu, proto ani druhé mimi nemohlo přijít zkrátka. Bylo domluveno na 4 dny před 2. screeningem, aby pak bylo vše kompletní. Manžel zvažoval, zda jít se mnou, či dřív pro syna do školky, kde si teprve začal zvykat..nakonec šel, protože 2.scr nemohl absolvovat...před vyšetřením jsme vtipkovali a už chtěli být se synem...

Šok nastal nečekaně...paní doktorka se zmínila o defektu septa komor, pak dlouho mlčela a já čekala..pak nám sdělila ortel-významná vada ♡ (k septu i nerozdělení velkých cév, zůstal trunkus), ihned nás druhý den objednala do Ostravy k přesnějšímu vyšetření..pláč..strach...manžel mne uklidňoval, že to vše zvládnem..

V Ostravě nám velmi milý pan doktor vše vysvětlil, prognóza, operace, omezení života...pláč, zoufalství, bolest, strach...strach z rozhodnutí, které bylo na nás

...odcházeli jsme v tichosti..večer po uspání syna, že to proberem.

Několikahodinová diskuze, plná pláče, zoufalství, bolesti..obou...v podstatě jsme rozumově říkali, co vše drobečka čeká, co čeká nás a našeho 3letého syna...bez ortelu v pláči spánek nespánek..MANŽEL-ať se rozhodnem jakkoli, nikdy si to nebudeme vyčítat, ať to budem citit jakkoli, bude to podle tebe, protože je to v tvém ťele, a já to budu espektovat..

„Učím svého 1,5letého syna jíst lžící a vidličkou. Netrefuje se úplně přesně, sem tam mu po cestě něco spadne, většinu řidších věcí vylije, ale učí se, v pohodě. Jenže - druhou volnou ruku strká do misky a hrabe se s ní v jídle, kousky čehokoliv rozmačkává (nejlépe šťavnaté ovoce), hází všechno na zem (dívá se mi přitom do očí a směje se) nebo i na zeď, plive na mě, prská na mě, mlátí lžičkou do polévky, aby mě pocákal, vyndavá si jídlo z pusinky…“  Že v této situaci poznáváte sebe a své dítě? Není divu! Problémy s kulturou stolování své ratolesti má spousta maminek.

Kdy je dítě zralé, aby dostalo do rukou příbor a najedlo se jako člověk (a ne jako nějaké zvířátko)? Jednoznačná odpověď neexistuje. Vše záleží na konkrétním dítěti. Pro efektivní používání příboru je nezbytná vyspělost jemné motoriky, apetit dítěte a jeho temperament. U divočejšího dítěte prostě musíte počítat s tím, že budete uklízet více; průzkumník bude zase jídlo zkoumat ručně a umělec vám vymaluje kuchyň.

Některé děti se naučí příbor používat brzy: „Já učila dceru jíst lžící už, jak měla příkrmy v půl roce. Vždy dostala do ruky malou lžičku, a pak to po mně opakovala. Sama se naučila, já ji od roku nekrmila. Jedla sama. V roce a půl jedla s přehledem polévku a vše co měla v talíři.“  

„Nikdy jsem ho neučila jíst. Opravdu vůbec. Když to chtěl zkusit, zkusil. Když ne, nakrmila jsem ho. Kdykoliv, ani nevím do kolika roků, ale šlo to postupně, polívkou jsem ho krmila ještě ve třech letech, ale jogurt jedl sám, asi ve dvou? Nevím. Nenapadlo mě si dělat starost s tím, že by měl umět jíst v nějakém věku tak nebo tak. Je mu pět, jí úplně jako my,“  berenika39 dala synovi prostor, aby se naučil používat příbor, až sám bude chtít.

To je obecně doporučovaný přístup – vyčkat, až dítě projeví zájem krmit se samo. Nejprve pravděpodobně bude chtít zkoumat jídlo rukama, a to je naprosto normální chování. Nechte dítě jídlo prozkoumat, vždyť je to tak zajímavé! Poté často projeví zájem o lžičku, kterou ho krmíte. Půjčte mu ji. Sice nejprve skončí víc jídla na zemi, než v puse, ale trénink dělá mistra!

„Já jsem nechala malou, aby se krmila sama, když o to začala projevovat zájem - no zájem byl celkem brzo, v jídle se ráda patlala rukama, ale protože jinak ji jídlo moc nebavilo, tak jsem ji nechala. Časem se jí zlepšila motorika a zvládala si brát rukou hodně malé kousky jídla a začala mít chuť to zkusit lžičkou. Teď už asi měsíc jí víceméně sama -  prostě buď bude jíst sama, nebo jíst nebude - ode mě třeba jídlo ze lžičky vyplivne, ale sama ho sní! A teď už se jí daří čím dál víc, dokonce někdy zvládne i polívku a na bryndáku toho moc neskončí!“ píše maminka lenchita.

„Máme doma 4,5letého syna a od malička je jiný než ostatní děti. Narodil se v termínu, ale porod byl zdlouhavý a nakonec skončil zvonem. Jako kojenec byl hodně plačtivý (což je slabé slovo, prostě řval a řval klidně i hodinu a nikdo nevěděl proč, uspávání byl horor). Všeho se bál - vysavače, rádia a hlasité hudby, hračky, které vydávaly nějaké zvuky, byly pro nás tabu do 2 let. Na vše si dlouho zvykal, na lidi, prostředí. Přesto jsem s ním chodila do mateřského centra, kde jsme vždy vyčnívali z davu,” začíná vyprávět jedna z maminek na Modrém koníku svůj příběh.

„Do školky začal chodit ve 2,5 letech, ale to byl také horor. Ráno ve školce řval a učitelka ho musela odvléct do třídy a zavřít, prý se vždy zklidnil. Odpoledne opět řev, ať jsem pro něj šla já nebo manžel, vždy vyběhl ze třídy plačící se slovy 'Běž pryč, jsi ošklivý(á) tatínek/maminka, nemám Tě rád' a ještě přidal plácnutí. Dali jsme se na homeopatickou léčbu, která nás myslím hodně posunula k lepšímu, ale stále ve mně hlodá, jestli to neřešit ještě někde jinde.

Na tříleté prohlídce doktorka nic nepoznala a ani jsme to nijak neprobírali, vůbec na to nebyl čas, jen vůbec nechápal, co se po něm chce, když sestřička šeptala slova a on je měl opakovat. Každý den ve mně roste myšlenka, kam s ním jít a kde to řešit. Protože vše, co prožíváme u nás doma, není asi úplně normální. Syn vydá za dvě děti a dokáže na sebe strhnout pozornost tak, že by jeden zapomněl, že má ještě druhé dítko. Nevím, co nás ještě čeká s nástupem do školky, loni jsme tomu kvůli nemocnosti moc nedali, tak ani pořádně nevíme, jak bude fungovat měsíc v kolektivu. Už uměl počítat do 10 a je to pár dní a on neví, že po 2 je 3. Nástup do školy je moje noční můra.”

Porucha pozornosti a hyperaktivita

Spousta dětí v dnešní době trpí na různé problémy různé intenzity. Ty mohou, ale i nemusí, mít společnou příčinu. Může jít například o problémy s udržením pozornosti, problémy v oblasti vývoje řeči, poruchy učení, problémy s pamětí, noční pomočování atd. Za těmito všemi, a mnoha dalšími problémy, může být takzvaná lehká mozková dysfunkce. Dnes se už tento pojem moc nepoužívá, místo něj mluvíme o ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) nebo ADD (porucha pozornosti bez hyperaktivity). Lehká mozková dysfunkce ale není pouze o poruše pozornosti, problém je to mnohem rozsáhlejší.

„Mému synovi diagnostikovali lehkou mozkovou dysfunkci a ADHD letos v lednu, psycholožka měla podezření, potvrdili to na EEG vyšetření na neurologii. Ale ADHD nemusí znamenat vždy hyperaktivitu, syn hyperaktivní není, vydrží u činnosti, u hry, u jídla, ale má velké problémy s chováním, afektivní stavy. Řeč má celkem dobrou, má trochu horší výslovnost, ale výbornou slovní zásobu. Potvrzení jsme dostali od psycholožky i neurologa,” popisuje své zkušenosti další z maminek.

Aktualizace: recenze na tento velmi příjemný a multifunkční BAZA plus krém si můžete přečíst tady. Získá si i ve vaší koupelně své čestné místo?

---

Maminky, vzpomínáte na testování před dvěma lety, kdy jsme si posvítili na BELOBAZA krém od společnosti Belupo? Teď můžete otestovat jejího hustějšího bráchu, který bude, díky obohacenému složení, pečovat o mnoho kožních problémů vás i vašeho miminka.

Představujeme vám BAZA plus krém, tak čtěte pozorné dál.

Co testujeme

Testovat budeme příjemný víceúčelový krém. 

Upozornění: Vše, co je v článku napsáno, je fakt pravda – pouze jsem změnila jména dětí🙂

První den školního roku 2013/2014 – třída nejmenších dětí (od 2 a ¾ roku do 3,5 let)

6:45

Přestože mám dnes směnu až od půl deváté, jsem už v práci, protože s kolegyní očekáváme 25 nových dětí, které ještě nikdy nechodily do školky – mnohým z nich nejsou ještě ani 3 roky. Jsem tu dobrovolně, a to ze 3 důvodů:

• s kolegyní chceme, aby děti od začátku věděly, které paní učitelky k nim budou patřit
• nechci, aby moji kolegyni hned na začátku kleplo
• prostě a jednoduše by to jedna p. uč. neměla šanci zvládnout (a i ve dvou to bude masakr)

    Přestože naše třída funguje oficiálně až od 7:00, dobývají se na nás první nedočkavci. Necháváme to být a bereme si dětičky hned – většina rodičů si s námi přeje promluvit, sdělit nám spoustu důležitých informací (a samozřejmě mnohdy i těch nedůležitých) nebo se prostě jen svěřit se svými obavami a strachy. Většina dětí reaguje zprvu moc hezky, ale jakmile zjistí, že máma jde pryč, nastává peklo. Pro ně i pro nás. Jiné děti to zase naopak berou naprosto v pohodě a utíkají poznávat nové hračky a kamarády. V 7:20 už máme 15 dětí a začíná to být děs. Děti kupodivu moc nepláčou, ale jsou prostě zvyklé na nepřetržitou pozornost dospělého, takže na nás střídavě visí a povídají jedno přes druhé. Mezitím stále probíhají rozhovory s rodiči. Od jednoho nepříjemného tatínka přebírám krásnou holčičku, Leničku. Tatínek se na mě tázavě podívá a povídá:

Tuto a mnoho dalších vět slýcháme od dětí hned, jakmile do šatníku uklidíme zimní bundy. Pokud ještě neumí mluvit, jsou naše zlatíčka schopna všelijakých posunků či pláče, jen aby nám oznámila, že sluníčko do očí prostě nepatří. A že takhle to vlastně nepůjde. Hlavně pokud nás samotné často vidí, že jsme ve slunečních brýlích schopni trávit celé dny.

Ačkoliv Míša oslavil teprve třetí narozeniny, má již své čtvrté sluneční brýle. První měl snad ještě ve sporťáku jako roční miminko. V kombinaci s kšiltovkou či kloboučkem to pro něj bylo lepší, než mu zaclonit výhled z kočárku plínkou nebo stříškou, pod kterými bývá občas nesnesitelné horko.

Bohužel, jeho potřeba zkoumat a ničit věci byla často zaměřena právě na sluneční brýle. Jedny prakticky rozšrouboval, druhé rozsedl a třetí jsme nejspíš nechali na hřišti či v obchodě. Každý, kdo již kvalitní sluneční brýle kupoval, ví, že to není levná záležitost, hlavně když je žena na rodičovské dovolené.

Letos jsem vsadila na kvalitu v kombinaci s cenou. Na stránkách firmy Alensa (alensa.cz) jsem pro Míšu vybrala krásné brýle s modrými detaily a zrcadlovými skly, ze kterých je naprosto unešený. Velkým překvapením pro mě byla cena těchto brýlí, která začíná na 179Kč. Za tuto cenu jsem kvalitní brýle, chránící zrak dětí, ještě neviděla.

Protože jsem krátkozraká a brýle na dálku jsou pro mě nezbytností, podívala jsem se na stránkách firmy Alensa ještě na kontaktní čočky. Především v letních horkých dnech mi totiž brýle nejsou vůbec příjemné. Při koupání na nich často mám kapky, bez nich zase vůbec nevidím. Také při sportu mi překáží. Vybrala jsem si jednodenní čočky TopVue Daily, které teď můžu kombinovat se slunečními brýlemi a nosit je jen v případě potřeby. Čočky jsou z kvalitního materiálu a sedí mi tak, že o nich vůbec nevím. UV ochrana, stejně jako cena, jsou velmi příjemným bonusem.

Zrak je tím nejcennějším smyslem, který máme. Očima vnímáme až 80 % okolního světa a jsou pro nás opravdu důležité. To platí nejen pro nás ale i pro naše nejmenší.

"Nových hraček jsme synkovi moc nepořizovali, protože jsem měla schované nějaké hračky ještě po mně, něco jsme dostali. Byt nemáme nafukovací, takže jsme usoudili, že nepotřebuje dvacet různých chrastítek a patnáct kousátek, ale snažili jsme se vždy koupit něco, co ještě neměl."

"Jako malinký samozřejmě nevydržel u ničeho, vlastně až teprve teď (v 9 měsících) ho začínají hračky více zajímat. Hodně se u nás osvědčily aktivní kostky, plastové balonky, zvukové hračky a leporela - s těmi si vyhraje nejvíc. Naopak moc ho nezajímají plyšové hračky, různí muchláčci a usínáčci. 

Co ale u nás vede na plné čáře, jsou různé provázky, šňůrky a mašličky. Syn má talent objevit každou sebevíc skrytou šňůrku na kdečem, takže mě věčně vysvlíká z tepláků, vytahuje šňůrky na mikině, škube řetízky na krku, rozvazuje mantinely v postýlce a ohrádce. A každou šňůrečkou je ohromně fascinován a dokáže ji žmoulat v ruce a prohlížet i několik minut. A druhou hračkou, se kterou si náš syn zaručeně vyhraje jsou papíry. Stačí ho na chviličku spustit z očí a nechat v jeho dosahu nějaký leták a už ho trhá na kousky a pojídá. Takže jak my doma říkáme: Je zbytečné kupovat dítěti haldy hraček, třeba to naše si bohatě vystačí s bílým papírem do tiskárny a tkaničkami do bot," popisuje svou zkušenost jedna z maminek na Modrém koníku

Hraček je všude kolem mnoho, není ale snadné vybrat tu pravou. Často i váháme, pro jaký věk se konkrétní aktivity a hračky hodí. Přiblíží-li se určité situace, pak si často klademe otázku, co dítěti vlastně pořídit.

Hračka není jen hračka, má určitý účel

Pamatujte, že hračky sice jsou tu pro hraní, ale jejich skrytý účel je především vaši ratolest rozvíjet po všech stránkách, proto volte pečlivě, nekupujte zbytečnosti jen proto, že jsou v akci, vždy si představte, jak je vaše děti využijí a co jim pomohou rozvinout.

A ještě jedna důležitá věc, je jedno v jakém věku se vaše děťátko nachází, méně je více a přemíra hraček může být na škodu, zbytečně odvádí pozornost.

Aktualizace: mezigenerační testování oleje Bi-Oil dopadlo na výbornou. Přečtěte si recenze našich uživatelek, které testovali spolu se svou rodinou - od miminek až po babičky.

---

Oblíbený přípravek všech nastávajících maminek a žen obecně se pro svůj velký úspěch vrací na koníka. Bi-Oil je zpět.

Tentokrát jsme pro vás však připravili testování, do kterého můžete zapojit celou rodinu. Bi-Oil je totiž produkt, který je doopravdy určený pro všechny generace. Ocení ho i vaše babička, teta či dcera. Synátor spadl z kola? Bi-Oil zaručeně pomůže na jizvy na jeho rozbitém kolenu. Vaší milovanou maminku, babičku či pratetu trochu (nebo více 🙂) trápí vrásky nebo suchá pokožka? Díky pravidelnému ošetření Bi-Oilem můžr být její pleť výrazně hladší a pokožka hydratovaná.  

Toto testovaní bude testovaní napříč všemi generacemi vaší rodiny!

Co jsme připravili k testování

"Mám 19 měsíční holčičku a už začínám být psychicky na dně z jejího uspávání. V první řadě se nechá uspat jen ode mě. Je mi jasné, že je to naše chyba, měli jsme se v uspávání střídat. Největší problém ovšem je, že ji uspávám třeba i hodinu a půl. Leží v postýlce, dělá kraviny a ne a ne zabrat. Když na pár minut odejdu (samozřejmě řve) a pak přijdu, hned si lehne a vypadá to, že bude spát, jenže najednou někde nabere sílu a zase blbne. Tu vyřvávací metodu asi nedám, vždycky jsem z toho úplně vyřízená..."

O uspávání dětí by se toho dalo napsat mnoho. Názory i způsoby se různí a mnoho maminek se neshodne. Samozřejmě je ideální, když miminko uložíte,  ono okamžitě usne a spí celou noc, ale každé dítě je jiné. Hodně maminek má potíže s uspáváním svých dětí a zkouší různé způsoby.

Neexistuje univerzální postup vhodný pro všechny děti

Jedna z maminek do diskuze o uspávání dětí přidává svou zkušenost: "Moje dcerka spala bez problémů v postýlce cca do 5.  měsíce, nejhorší byla první noc po návratu z porodnice, nejspíš jí vadilo to nové prostředí. Jako nejpřirozenější mi tenkrát přišlo položit si ji na břicho. Takhle má dcerka strávila první noc doma." V první řadě zkuste poslechnout svůj vnitřní hlas, třeba vám napoví, co máte dělat.

Není žádný univerzální postup, který pomůže každému dítěti usnout. Svou roli hraje věk, zdravotní stav, denní režim i okolní prostředí. Pokud máte potíže se spaním svého dítěte, zkuste se zamyslet, kde by mohl být problém a následně sjednejte nápravu.

Teplota v místnosti, nadměrný hluk, světlo nebo tma, nevhodné oblečení i těžká strava před spaním. To vše může usínání ovlivnit. Nejdříve se tedy zaměřte na tyto zdánlivě nedůležité detaily, které ale svou roli jistě hrají. Vezměte to ze svého pohledu, když jdete spát a je vám zima nebo příliš teplo, tlačí vás žaludek, táhne vám na záda, ruší vás moc světla. Můžete usnout? Pravděpodobně ne. Vaše děťátko to bude mít podobně a umí vám to sdělit pouze pláčem.