KočárkopedieKojení po císařském řezu
Kojení po císařském řezu se v zásadě neliší od kojení po vaginálním porodu, často ale bývá nástup laktace znesnadněn okolnostmi provázejícími císařský řez81.
Již během těhotenství24 se v prsech tvoří kolostrum3 (mlezivo), ale po císařském řezu obvykle nedojde k prvotnímu vyplavení velkého množství hormonu oxytocinu do krve maminky, které napomáhá jak utvoření vazby matky na dítě33, tak i kojení70. Novorozenec často bývá k prsu poprvé přiložen až několik hodin, nebo dokonce dní, po porodu a během této doby bývá dokrmen umělým mlékem49 nebo roztokem glukózy a to, bohužel, obvykle z kojenecké láhve41, někdy byl novorozenci podáván i dudlík85 apod. Láhev i dudlík však kazí techniku kojení a narušují správnost přisátí miminka na dvorec prsní bradavky.
Miminko bývá po císařském řezu kvůli medikaci matky a kvůli separaci od matky spavé a může jevit o kojení menší zájem, použití léčiv proti bolesti během císařského řezu zvyšuje pravděpodobnost pozdějšího nástupu laktace. Roli ve ztížení kojení mohou hrát i zdravotní problémy novorozence, obtížnější bývá kojení předčasně narozených dětí10. Jistý negativní vliv na laktaci a přisávání miminka nelze upřít ani stresu maminky po porodu ukončeném cisařským řezem.
Bohužel adekvátní pomoci s kojením se maminky nesetkají ani v řadě porodnic, protože ty obvykle nezaměstnávají kvalitně vyškolené a zkušené laktační poradkyně. Větší a lepší pomoci s kojením se maminka většinou dočká v baby friendly hospital15.
Jak zvýšit pravděpodobnost plného kojení po císařském řezu:
- Nastudovat si fakta o kojení: např. ve článcích Jak kojit5 a Kojení70
- Zjistit si svá práva a práva dítěte a trvat na jejich doržování personálem porodnice: dle Listiny základních práv a svobod a dle Úmluvy o právech dítěte má dítě právo na nepřetržitý kontakt s rodiči a zájem dítěte by měl být na předním místě. Tato práva je možné omezit jen ve vážných a objektivně zdůvodnitelných případech - provozní pravidla porodnice obvykle nejsou dostatečným důvodem pro separaci maminky a novorozence. Lékař nemusí respektovat názor rodičů pouze tehdy, pokud rodiče nesouhlasí se zákrokem, který je reálně nutné bezodkladně provést k záchraně života a zdraví dítěte. Vhodným postupem je sepsat si porodní plán32, ve kterém budou uvedena i přání rodičů pro případ péče o miminko po císařském řezu a tento plán si vzít do porodnice ve dvou vyhotoveních, jeden exemplář nechat založit do zdravotnické dokumentace maminky a druhý do zdravotnické dokumentace miminka - porodní plán je totiž pro personál porodnice závazný ve všech bodech, které neodporují jejím technickým možnostem.
- Umožnit co nejdříve kontakt kůži na kůži a kojení: ideálně nechat novorozence dospět k samopřisátí, není-li to možné, tak přiložit novorozence k prsu co nejdříve po porodu. Převážnou část novorozenců je možné ihned po porodu nechat během bondingu33 dospět k samopřisátí a nechat pít kolostrum3. I po císařském řezu je obvykle možné provést kontakt kůži na kůži tak, že je novorozenec položen na nahé tělo matky příčně pod jejími prsy, miminko je možné, ale ne nutné, na těle matky lehce otřít (kromě ručiček, plodová voda totiž voní jako matčiny prsy), poté je třeba maminku a miminko zakrýt společnou lehkou přikrývkou. Během procesu samopřisátí je aktivním jedincem novorozenec a nevadí tedy, pokud je matka pod vlivem tlumících léčiv či dokonce v celkové narkóze, miminko přidržuje na jejím těle tatínek nebo některý ze zdravotníků. Překážkou kojení ve většině případů není ani medikace matky, protože do kolostra přechází jen minimální množství těchto látek a miminko vypije pouze několik mililitrů kolostra.
- Neseparovat maminku a dítě: po bondingu přemístit matku co nejdříve společně s novorozencem na stejný pokoj (tzv. rooming-in3), ideálně ihned po porodu, kdy se staráním se o sebe a o novorozence mamince pomůže někdo další (tatínek či babička, dula) a miminko tak není třeba separovat od maminky na novorozeneckém oddělení. Je třeba podporovat kontakt kůži na kůži, miminko je díky tomu kojeno častěji a při prvních signálech hladu, tedy dříve, než se rozpláče. Kojení na požádání napomáhá i praktikování kontaktního rodičovství17, tj. (společné spaní29. Dle zdravotního stavu maminky pak i nošení49), protože maminka může na potřebu dítěte se kojit reagovat velmi rychle a miminko cítí maminku a mateřské mléko na dosah, přisává se pak v pro něj v nejvhodnější chvíli, regulují se mu přirozené spánkové cykly a neupadá do nepřirozeně hlubokého a dlouhého spánku, miminko pak nebývá potřebné na kojení budit. Také usínání u prsu je přirozené (obvykle není nutné ani dávat miminko odříhnout, správně přisáté dítě nepolyká vzduch a snaha o odříhnutí ho zbytečně budí). Jistou mírou separace je i používání zavinovaček, čepičky a rukaviček pro miminko - je tedy lepší se obejít bez nich.
- Zajistit správné asymetrické přisátí dítěte k prsu: dítě, které se přisává správně a není příliš slabé, získává kojením dostatek mléka a netráví na prsu neúměrně dlouhou dobu. Při správném přisátí by kojení nemělo být bolestivé a bradavka po kojení nesymetricky zdeformovaná. Špatně přisáté dítě od prsu neodpojujeme (znásobuje to bolest a zvyšuje poškození bradavky), ale vyvineme přiměřený tlak na jeho zátylek a posuneme ho dolů, protože správné přisátí je asymetrické - hlava dítěte je mírně zakloněná, takže se dítě musí natáhnout mírně dopředu, aby se přisálo, brada dítěte má pak být zabořena do prsu, nos od prsu dále a zároveň má spodní čelist pokrývat většinu dvorce.
- Neomezovat délku a frekvenci kojení (tzv. kojení na požádání): kojení dle časového harmonogramu ohrožuje udržení laktace a správný vývoj dítěte (dítě nemusí získávat dostatek mléka a dobře prospívat, ignorací signálů hladu ztrácí důvěru ve svou schopnost komunikace a získává nezdravé stravovací návyky). Miminko, které se správně přisává, netráví na prsu neúměrně dlouhou dobu. Kojit lze při jednom kojení z jednoho prsu nebo i z obou prsů, záleží na potřebách miminka a dostatečnosti laktace. V případě potřeby je možno použít techniku stlačování prsu.
- Kojit v polohách vhodných po císařském řezu, ve kterých nedochází k dráždění jizvy: jedna se hlavně o polohu boční - fotbalovou, polohu v polosedu s pokrčenýma nohama a s polštářem položeným nad jizvou a pak polohu vleže s horní končetinou podloženou polštářem.
- Věřit ve svou schopnost kojit a v případě potřeby vyhledat pomoc: při dostatku informací maminka ví, co je při kojení normální. Pomáhá nepovažovat případné problémy při kojení za boj, dívat se na kojení nejen v rámci momentální situace, ale s výhledem měsíců až let. Zůstat co nejvíce klidná a hlavně neváhat vyhledat odbornou pomoc laktační poradkyně10.
- Nepodávat dítěti umělé náhrady prsu (dudlík85, láhev, kloboučky12): tyto náhrady mohou kazit techniku kojení - ohrožují správné přisátí a efektivní sání, mohou snižovat laktaci a způsobit bojkot kojení8 (předčasné odstavení). Používaní kloboučků s sebou nese riziko poranění bradavek, vzniku bakteriální nebo kvasinkové infekce a mizí výhody sání přímo z prsu (např. tvorba mateřského mléka na míru dítěti). Dudlík v puse dítěte může maskovat první signály hladu (dítě se uspokojí dudláním naprázdno). Technika sání z láhve je jiná než z prsu a navíc z ní mléko teče rychleji. V případě nutnosti dokrmu existují jiné, vhodnější, způsoby - preferováno by mělo být použití suplementoru4 (laktační pomůcky), není-li k dispozici, pak krmení z pohárku.
- Je-li maminka od novorozence oddělena, začít odstříkávat nebo odsávat kolostrum, protože každá kapka je prospěšná a miminku takto získané kolostrum podávat z pohárku. Kolostrum v případě plánovaného císařského řezu je možné i odstříkávat (přesněji řečeno odkapávat) ještě před porodem od 36. týdne těhotenství (do široké zkumavky odstříkat kolostrum a zkumavku poté umístit do mrazáku, po zhruba 3h, v noci s delší přestávkou kvůli spánku, odstříkávání opakovat a získané kolostrum přidat k již zmraženému, v jedné zkumavce skladovat zmraženou jednu dávku kolostra, tedy ne více než 10ml, obvykle se nastávající mamince podaří nastřádat za den 2 až 4ml kolostra, tím se vyhnout podání umělého mléka miminku po císařském řezu a poskytnout dítěti ideální výživu). Odstříkané kolostrum lze v případě potřeby doplnit roztokem glukózy nebo pasterizovaným mateřským mlékem z banky mléka.
Relativně krátký kontakt kůži na kůži po porodu císařským řezem (bez samopřisátí) - video (ENG)
Miminko opakovaně dudlá a pije (sledujte pauzu v bradě), jak matka používá stlačování prsu - video (ENG)
Dokrmování miminka laktační pomůckou (suplementorem) - video (ENG)
Krmení miminka z pohárku - video (ENG)
Povšimněte si, jak miminko vystrkuje jazýček, aby se napilo mléka. Mléko se miminku nelije z pohárku do pusinky.
Více o kojení po císařském řezu na Modrém koníku
- Diksuze: Císařský řez. Měly jste hned mléko?
- Diskuze (CZ & SK): Kojení po císařském řezu
- Diskuze: Jak Vám šlo kojení po císařském řezu? Já se to nenaučila.
- Skupina uživatelek: Laktační poradna - kojení přirozeně a intuitivně?
Použité zdroje
- https://www.mamila.sk/pre-matky/pribehy-matiek-o-dojceni/dojcenie-po-cisarskom/
- http://www.babyweb.cz/podpora-rane-vazby-po-porodu-cisarskym-rezem
- http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2013/03/17.pdf
- http://www.porody.net/2012/08/12/kojeni-po-cisarskem-rezu/
- http://www.mamaaja.cz/index.cfm?module=ActiveWeb&page=WebPage&DocumentID=1868
- http://www.poradkyneprikojeni.cz/news/odstrikavani-materskeho-mleka-pred-porodem/
- http://www.poradkyneprikojeni.cz/news/deti-si-nedokazi-prijem-potravy-kojeni-ridit-samy-/
- http://www.poradkyneprikojeni.cz/news/prisli-jsme-z-porodnice-domu/
- http://www.ferovanemocnice.cz
- https://dulyservis.webnode.cz/
- http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2613254/
- http://jhl.sagepub.com/content/30/2/167
Hodnocení a zkušenosti s kojením po císǎrském řezu
Máš zkušenost s kojením po císǎrském řezu?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost
U nás se nezadařilo, ale žíly mi to netrhá :-)
Rodila jsem akutním císařským řezem ve 37+0tt.. Tobík byl od začátku línější miminko, vyloženě měl všechno na salámu. :-D Špatně se přisával, takže jsme šli hned do kloboučků, pak to sice bylo lepší, ale taky žádná sláva.
Jakmile se přisál, trochu ucucnul, pak mu klobouček vypadl a bylo po srandě - už se nepřisál.
Nejdřív jsem dokrmovala stříkačkou, ale to se mu taky tahat nechtělo (před tím jsem si ho vždy přiložila). Pak už jsem na poslední dva dny v porodnici dostala i flašku - podotýkám, nevadilo mi to. Byla jsem ráda, že se malej najedl a byl spokojenej, brala jsem i homeopatika. Doma jsme takhle vydrželi 14 dní a konec (zkoušela jsem i odsávat a prd).
Psychicky jsem z toho nijak špatná nebyla, prostě jsem se smířila s tím, že kojit nebudu a hotovo. V nemocnici jsem si kvůli tomu pobrečela jednou, a to jen proto, že se mi nelíbilo, jak ho sestřička násilně chytá za krk a tlačí ho k prsu - prostě mi vadilo, jakým zpusobem to dělala.
Takže, když nebudete kojit, nevěšte hlavu, nic tak strašnýho to není a stejně hlavní je, aby bylo miminko spokojené - a to jde i bez kojení! :-)
Jakmile se přisál, trochu ucucnul, pak mu klobouček vypadl a bylo po srandě - už se nepřisál.
Nejdřív jsem dokrmovala stříkačkou, ale to se mu taky tahat nechtělo (před tím jsem si ho vždy přiložila). Pak už jsem na poslední dva dny v porodnici dostala i flašku - podotýkám, nevadilo mi to. Byla jsem ráda, že se malej najedl a byl spokojenej, brala jsem i homeopatika. Doma jsme takhle vydrželi 14 dní a konec (zkoušela jsem i odsávat a prd).
Psychicky jsem z toho nijak špatná nebyla, prostě jsem se smířila s tím, že kojit nebudu a hotovo. V nemocnici jsem si kvůli tomu pobrečela jednou, a to jen proto, že se mi nelíbilo, jak ho sestřička násilně chytá za krk a tlačí ho k prsu - prostě mi vadilo, jakým zpusobem to dělala.
Takže, když nebudete kojit, nevěšte hlavu, nic tak strašnýho to není a stejně hlavní je, aby bylo miminko spokojené - a to jde i bez kojení! :-)
2 lidé považují za užitečné
Kojení po císařském řezu
Císařský řez jsem měla plánovaný ze zdravotních důvodů. Cukrovka, vyšší tlak, velké mimčo ... a s kojením mám velký problém. Mám ploché bradavky a tuhé dvorce. Laktační poradkyně mi prsa zkoukla a řekla, že tohle půjde jedině s kloboučky. Takže v některých případech to bez nich určitě nejde.
Myslím, že by se člověk neměl moc stresovat a přijmout to tak, jak to je. Někdo se rozkojí až doma, někdo třeba ne. Je to ale těžké, vidět, jak maminky kojí a zrovna vám to nejde.
Myslím, že by se člověk neměl moc stresovat a přijmout to tak, jak to je. Někdo se rozkojí až doma, někdo třeba ne. Je to ale těžké, vidět, jak maminky kojí a zrovna vám to nejde.
Já nevěděla, že to mohl být problém...
Rodila jsem plánovanou sekcí kvůli poloze KP.
A asi jsem měla asi velkou kliku, protože spousta "kroků" na počátku mé kojící dráhy nebyla správná. Ale já prostě kojit chtěla. Teda vlastně mě ani nenapadlo, že by se mohlo stát, že bych nekojila.
1) Na sále k přiložení nedošlo.
2) Na JIP jsem 24 hodim byla bez syna. Když mi ho nosili na kojení, vždycky spal, nejevil o přisátí zájem.
3) Na šestinedělí jsem trpěla závratěmi, nebyla jsem schopná se o miminko postarat, omdlévala jsem. Takže jsme byli opravdu dlouho odloučeni.
4) Nedařilo se přisátí. Dostala jsem od sestřičky kojící kloboučky a syn se poprvé přisál až na ně. Druhý den ráno se mi prsa nalila mlékem a nakojila jsem prvních 20ml.
5) Kojila jsem podle intervalů a pořád vážila (to mě stresovalo, i když syn přibíral).
Přes to všechno jsem z porodnice odcházela s plně kojeným dítětem (a ve své naivitě jsem ani netušila, že je to celkem vzácnost).
Po dvou měsících doma se podařilo první přisátí bez kloboučku. Za 14 dní potom jsme odbouraly kloboučky úplně a kojím už druhým rokem.
Takže i když se věci pokazí a nejdou podle plánu, nevzdávejte to, vždycky je šance.
A asi jsem měla asi velkou kliku, protože spousta "kroků" na počátku mé kojící dráhy nebyla správná. Ale já prostě kojit chtěla. Teda vlastně mě ani nenapadlo, že by se mohlo stát, že bych nekojila.
1) Na sále k přiložení nedošlo.
2) Na JIP jsem 24 hodim byla bez syna. Když mi ho nosili na kojení, vždycky spal, nejevil o přisátí zájem.
3) Na šestinedělí jsem trpěla závratěmi, nebyla jsem schopná se o miminko postarat, omdlévala jsem. Takže jsme byli opravdu dlouho odloučeni.
4) Nedařilo se přisátí. Dostala jsem od sestřičky kojící kloboučky a syn se poprvé přisál až na ně. Druhý den ráno se mi prsa nalila mlékem a nakojila jsem prvních 20ml.
5) Kojila jsem podle intervalů a pořád vážila (to mě stresovalo, i když syn přibíral).
Přes to všechno jsem z porodnice odcházela s plně kojeným dítětem (a ve své naivitě jsem ani netušila, že je to celkem vzácnost).
Po dvou měsících doma se podařilo první přisátí bez kloboučku. Za 14 dní potom jsme odbouraly kloboučky úplně a kojím už druhým rokem.
Takže i když se věci pokazí a nejdou podle plánu, nevzdávejte to, vždycky je šance.
1 člověk považuje za užitečné
Kojení od prvního přiložení
Malá byla plně kojena od prvního přiložení po sekci. Problém jsem měla spíše s nadbytkem mlíka. Tj., nesouhlasím s názory, že po sekci je problém s kojením. Je to individuální a nezáleží dle mě na tom, jakou cestou přijde dítě na svět. :)
3 lidé považují za užitečné
Po obou sekcích šlo kojení hravě
Chtěla bych především napsat, že není vůbec pravda, že po sekci je kojení problém a nemožné se rozkojit.
Já s tím problém neměla. Malá se přisála úplně sama, a to pár minut po převozu na pokoj. Druhý den jsem plně kojila každé 3 hodiny... druhý den dokázala vyžahnout až 90ml, což je nádhera.
Dobré je se nepodávat bolesti a hodit ji z hlavu. Věčně trvat nebude, navíc to není žádná šílená bolest, jak některé maminky popisují. A hlavně se kojení nebát, ale brát to jako jednu z nejkrásnějších věcí pod sluncem.
Já s tím problém neměla. Malá se přisála úplně sama, a to pár minut po převozu na pokoj. Druhý den jsem plně kojila každé 3 hodiny... druhý den dokázala vyžahnout až 90ml, což je nádhera.
Dobré je se nepodávat bolesti a hodit ji z hlavu. Věčně trvat nebude, navíc to není žádná šílená bolest, jak některé maminky popisují. A hlavně se kojení nebát, ale brát to jako jednu z nejkrásnějších věcí pod sluncem.
4 lidé považují za užitečné
Kojení chce trpělivost
Porod jsem měla vyvolávaný. Po 8 hodinách měl Vašík špatné ozvy, tak jsem musela podstoupit akutní sekci v celkové anestezii pro hrozící udušení miminka. :-( Po probuzení jsem byla ráda, že jsem ráda. Malého mi přiložili cca hodinu po sekci. Malej se hned přisál, ale já byla vyřízená, tak se s kojením začalo až druhý den. Začátky byly krušné. Bolelo to a nešlo mi to. Musela jsem si najít správnou polohu, která vyhovovala nám obou. Čtvrtý den jsem byla už plně rozkojena a pátý den šla domů. :-)
Koncem šestinedělí přišla první krize, kdy jsem chtěla vzdát kojení. Malej chtěl pít co půl hodinu. V noci jsem ho měla přisátého pořád. Říkala jsem si, že mám slabé mlíko a nestačí mu. Posílala jsem manžela pro Sunar, že to nezvládám psychicky. Naštěstí mě neposlechl, ale podpořil. Nejdřív jsem si říkala, že chci kojit půl roku, pak rok... No a teď je Vénovi 14 měsíců a na konec kojení to nevypadá. :-)
Koncem šestinedělí přišla první krize, kdy jsem chtěla vzdát kojení. Malej chtěl pít co půl hodinu. V noci jsem ho měla přisátého pořád. Říkala jsem si, že mám slabé mlíko a nestačí mu. Posílala jsem manžela pro Sunar, že to nezvládám psychicky. Naštěstí mě neposlechl, ale podpořil. Nejdřív jsem si říkala, že chci kojit půl roku, pak rok... No a teď je Vénovi 14 měsíců a na konec kojení to nevypadá. :-)
1 člověk považuje za užitečné
Žádný problém
Císařský řez byl plánovaný. Ještě na sále během operace mi malou dali na přisání (během toho hroznýho řevu i trochu pocucala). Po operaci (na pokoji) mi sestry malou daly k přisání cca po hodince, poté docházely a malou mi dávaly cca po 2 hodinkách. Později odpoledne mi ji už podával sám manžel, ale pod jejich "dohledem", aby přisátí probíhalo v pořádku.
Večer cca v 10 hodin si malou odvezly, abych si odpočinula, s tím, že mi ji cca za 4 hodiny přivezou na kojení. No přijeli až někdy ve 4 ráno, což jsem už měla strašný strach, že se něco stalo (stejně jsem spát nemohla). V sobotu už jsme zvládaly kojení samy, manžel mi malou podával a ona se krásně přisávala, bohužel pořád strašně plakala, protože mléko se ještě nezačalo tvořit (měla hlad).
Mléko se začalo tvořit až další den odpoledne (operace byla v pátek, mléko se tvořilo od neděle), od té doby malá neplakala, byla klidná, pěkně spinkala. S kojením jsem nikdy žádný problém neměla. Malá byla plně kojena do 5. měsíce (kdy jsem se bohužel nechala lékařkou vystrašit, protože malá nepřibírala a začala jsem takto brzy přikrmovat). Nyní má malá 9.5 měsíce a je stále kojena.
Večer cca v 10 hodin si malou odvezly, abych si odpočinula, s tím, že mi ji cca za 4 hodiny přivezou na kojení. No přijeli až někdy ve 4 ráno, což jsem už měla strašný strach, že se něco stalo (stejně jsem spát nemohla). V sobotu už jsme zvládaly kojení samy, manžel mi malou podával a ona se krásně přisávala, bohužel pořád strašně plakala, protože mléko se ještě nezačalo tvořit (měla hlad).
Mléko se začalo tvořit až další den odpoledne (operace byla v pátek, mléko se tvořilo od neděle), od té doby malá neplakala, byla klidná, pěkně spinkala. S kojením jsem nikdy žádný problém neměla. Malá byla plně kojena do 5. měsíce (kdy jsem se bohužel nechala lékařkou vystrašit, protože malá nepřibírala a začala jsem takto brzy přikrmovat). Nyní má malá 9.5 měsíce a je stále kojena.
1 člověk považuje za užitečné
Pro mne "brnkačka"
CS nebyl plánovaný, porod začal přirozeně fyziologicky den po termínu, avšak po asi hodině, kdy se mi zastavily kontrakce a více jsem se neotevírala, došlo na císařský řez.
Brala jsem to jako své selhání, že jsem nedokázala dokončit porod tak, jak byl nastartovaný, všichni mne však přesvědčovali, že si to nejspíš Markétka vybrala sama, že byla poměrně velká a "neprošla" by. Každopádně když mi dávali celkovou narkózu, umiňovala jsem si, že se musím vzbudit co nejdříve. Skutečně jsem se vzbudila už 1 hodinu po narození dcerky a hned jsme se seznámily. Markétka krásně spolupracovala a hned se přisála. Všechno hned uměla, kojení bylo pro nás obě velmi příjemné a velmi jsme si společné okamžiky blízkosti užívaly. Tak to pokračovalo i doma.
S kojením jsem skončila ve 22 měsících věku dcerky, protože se mi zdálo, že kojení už není tolik potřeba a moje prsa slouží Markétce hlavně k hraní. :-) Kdyby bylo na ní, asi by se kojila dosud.
Celkově si myslím, že k dobrému nastartování laktace a bezproblémovému kojení po CS přispělo především to, že jsme se s Markétkou viděly tak brzy po narození a že potom se mnou už zůstala na pokoji a mohla jsem se o ni starat. Nesmím zapomenout na to, že to je celkově holka šikovná a chápavá. :-)
Brala jsem to jako své selhání, že jsem nedokázala dokončit porod tak, jak byl nastartovaný, všichni mne však přesvědčovali, že si to nejspíš Markétka vybrala sama, že byla poměrně velká a "neprošla" by. Každopádně když mi dávali celkovou narkózu, umiňovala jsem si, že se musím vzbudit co nejdříve. Skutečně jsem se vzbudila už 1 hodinu po narození dcerky a hned jsme se seznámily. Markétka krásně spolupracovala a hned se přisála. Všechno hned uměla, kojení bylo pro nás obě velmi příjemné a velmi jsme si společné okamžiky blízkosti užívaly. Tak to pokračovalo i doma.
S kojením jsem skončila ve 22 měsících věku dcerky, protože se mi zdálo, že kojení už není tolik potřeba a moje prsa slouží Markétce hlavně k hraní. :-) Kdyby bylo na ní, asi by se kojila dosud.
Celkově si myslím, že k dobrému nastartování laktace a bezproblémovému kojení po CS přispělo především to, že jsme se s Markétkou viděly tak brzy po narození a že potom se mnou už zůstala na pokoji a mohla jsem se o ni starat. Nesmím zapomenout na to, že to je celkově holka šikovná a chápavá. :-)
Bála jsem se, ale...
Porod jsem měla mít přirozený. Bohužel dcera se rozhodla nesestupovat a já se musela rozhodnout. Počkat hodinu jestli si to madam rozmyslí nebo jít ihhned na sekci. Po devíti hodinách jsem byla unavená a řekla jsem, že chci sekci.
Po sekci mi malou dali k hlavě, krásný okamžik. Poté mě odvezli na JIPku. Malou nám s kolegyněmi vozili co 4-5 hodin na přiložení. Technika se rýsovala a šlo to, ale mléko nikde. Další den stěhování na normální pokoj. Bylo to tvrdý, ale jinak to nešlo.
Byla jsem zoufala. Malá měla hlad a když se nenapila ode mě, museli jsme na příkrm za sestrama. Plakala jsem. Všichni mě uklidnovali, že se mleko rozjíždí až třetí den a měli pravdu. Sekce byla ve čtvrtek po poledni a v neděli už tahala mléko a já jsem byla nejšťastnější na světě :-) Super kolektiv v porodnici a manžel mi moc pomohli :-)
Po sekci mi malou dali k hlavě, krásný okamžik. Poté mě odvezli na JIPku. Malou nám s kolegyněmi vozili co 4-5 hodin na přiložení. Technika se rýsovala a šlo to, ale mléko nikde. Další den stěhování na normální pokoj. Bylo to tvrdý, ale jinak to nešlo.
Byla jsem zoufala. Malá měla hlad a když se nenapila ode mě, museli jsme na příkrm za sestrama. Plakala jsem. Všichni mě uklidnovali, že se mleko rozjíždí až třetí den a měli pravdu. Sekce byla ve čtvrtek po poledni a v neděli už tahala mléko a já jsem byla nejšťastnější na světě :-) Super kolektiv v porodnici a manžel mi moc pomohli :-)
1 člověk považuje za užitečné
Moje trápení
Před porodem jsem se nijak nezajímala o kojení, prostě jsem to brala jako samozřejmost, že kojit budu. Ale ona to až taková samozřejmost nebyla.
Syn se narodil plánovaným císařským řezem. Na sále mi ho jenom hodili na prsa, ale nikdo nám nepomohl, aby se přisál. Jenom křičel, ale nepřisál se. Přesto nám pak napsali do papírů ,,přiložen na sále" - blbost, nebyla to pravda. Potom mi synka nosili na pokoj, ale jenom mi ho vždycky dali na prsa a dál se nezajímali. Málokterá sestřička byla ochotná mi pomoci. Syn ječel a mě bolelo břicho, nemohla jsem ještě vstávat, mlíko jsem ještě neměla, takže to všechno bylo takové krkolomné. Trvalo 4 dny než se mi mlíko začalo tvořit. To už byl syn hladový a jenom ječel, tímpádem mu ani nešlo se přisát a když už se přisál, nic mu neteklo, byl vzteklý a kousal do mě a já byla strašně bolavá. Brečel syn, brečela jsem já, ale od sester jsem pořád dokola jenom slyšela, že to bude dobré, že se to časem spraví. Pořád jsem chodila prosit na sesternu, ať mi někdo pomůže, zkontroluje, jestli dělám všechno správně, že mě prsa strašně bolí a krvácí a už mám v sobě blok, že když malej začne brečet hlady, tak místo abych ho k sobě přitiskla, tak se odtahuju, protože mě to opravdu neskutečně bolí.
Po 3 dnech trápení, kdy se nám pořád moc nedařilo a syn hodně zhubnul, konečně doktorku napadlo, dát mu trošičku mléka od dárkyň, aby se zklidnil a mohl se pak v klidu přisát. Pak už to šlo lépe, ale pořád jsem měla velké bolesti. Kromě toho kdysi jsem měla úraz, následkem kterého mám v jednom prsu nedostatečně vyvinutou mléčnou žlázu, takže se v něm tvořilo výrazně méně mléka než v druhém prsu, tímpádem jsem nemohla prsa střídat jak je to běžné, ale to ,,lepší" bylo víc zatěžováno a taky dřív rozkousáno.
Pak mi jedna sestřička doporučila nějaké chrániče bradavek. Hrozně se mi ulevilo, ale druhý den co jsem je používala, se mi najednou začaly na prsou dělat puchýře, které praskaly a kůže se strhávala do živého. To byl teprve masakr! Už jsem se těšila, že nás konečně pustí domů a najednou tohle. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, vytryskly mi slzy a věděla jsem, že s tímhle mě domů určitě nepustí. Jak syn pil, otíral se mi o ty živé rány bradičkou a já doslova řvala bolestí. Doktorka na vizitě se zhrozila, řekla mi, že tohle ještě neviděla, a začalo se pátrat po tom, co mi to způsobilo. Nakonec se přišlo na to, že sestry ty chrániče špatně umyly od dezinfekce a já dostala alergii.
I přesto, že jsem u každého kojení brečela bolestí, nikoho ani nenapadlo mi nějak ulevit, např. zapůjčit odsávačku, zatím malého přikrmovat než se z nejhoršího zahojím. Nechaly mě trpět jak psa a to mi bohužel zkazilo první dny se synem - neužívala jsem si to, tak jak bych chtěla.
Nakonec nás 6. den pustili domů s tím, že rány mám jen větrat a čekat než se zahojí, že si to stejně nemůžu ničím mazat, když kojím a mastičky jako Bepanthen, Purelan apod. mi na to nepomáhaly. Jeli jsme tedy domů a cestou jsme se stavili v lékárně, kde jsme pro všechny případy koupili Nutrilon a Hemagel, který jsem si na rány začala natírat a před kojením pro jistotu umývat.
Druhý den jsme šli se synem k dětskému lékaři. Tam první otázka byla, jak nám jde kojení. Když jsem jim vylíčila moje trápení a nakonec ukázala prsa, zhrozil se i pediatr a sestřička, která je laktační poradkyně a za 20-ti letou praxi se s něčím takovým nesetkala. Ale strašně moc mi pomohli! Udělali si na nás čas, sestřička pomohla upravit techniku kojení, půjčila mi odsávačku a dodala mi sebevědomí a já si začala věřit, že to všechno zvládnu. Doktor mi napsal ještě i jinou mastičku (Ano, přestože je to pediatr, zajímal se i o mě a mé problémy a na synovo jméno mi napsal mastičku.) a pochválil moji volbu Hemagelu, který prý před kojením umývat nemusím. Domů jsem dojela úplně vyměněná s vírou, že to kojení prostě zvládnu.
A zvládla! :-) Po Hemagelu se mi prsa hojila před očima, bolesti postupně ustaly, a tak jsme po pár týdnech úplně odbourali přikrmování Nutrilonem a odstříkaným mlékem. Dnes je synovi 9 měsíců a já stále kojím. :-) I když při vzpomínkách na ty začátky se vždycky otřepu a říkám si, že nechápu, jak jsem to mohla zvládnout. Ale příště už budu vědět, že se nemůžu spoléhat na sestřičky v porodnici, ale hlavně na sebe, víc si věřit a pro jistotu si vzít do porodnice i odsávačku a kontakt na laktační poradkyni.
Syn se narodil plánovaným císařským řezem. Na sále mi ho jenom hodili na prsa, ale nikdo nám nepomohl, aby se přisál. Jenom křičel, ale nepřisál se. Přesto nám pak napsali do papírů ,,přiložen na sále" - blbost, nebyla to pravda. Potom mi synka nosili na pokoj, ale jenom mi ho vždycky dali na prsa a dál se nezajímali. Málokterá sestřička byla ochotná mi pomoci. Syn ječel a mě bolelo břicho, nemohla jsem ještě vstávat, mlíko jsem ještě neměla, takže to všechno bylo takové krkolomné. Trvalo 4 dny než se mi mlíko začalo tvořit. To už byl syn hladový a jenom ječel, tímpádem mu ani nešlo se přisát a když už se přisál, nic mu neteklo, byl vzteklý a kousal do mě a já byla strašně bolavá. Brečel syn, brečela jsem já, ale od sester jsem pořád dokola jenom slyšela, že to bude dobré, že se to časem spraví. Pořád jsem chodila prosit na sesternu, ať mi někdo pomůže, zkontroluje, jestli dělám všechno správně, že mě prsa strašně bolí a krvácí a už mám v sobě blok, že když malej začne brečet hlady, tak místo abych ho k sobě přitiskla, tak se odtahuju, protože mě to opravdu neskutečně bolí.
Po 3 dnech trápení, kdy se nám pořád moc nedařilo a syn hodně zhubnul, konečně doktorku napadlo, dát mu trošičku mléka od dárkyň, aby se zklidnil a mohl se pak v klidu přisát. Pak už to šlo lépe, ale pořád jsem měla velké bolesti. Kromě toho kdysi jsem měla úraz, následkem kterého mám v jednom prsu nedostatečně vyvinutou mléčnou žlázu, takže se v něm tvořilo výrazně méně mléka než v druhém prsu, tímpádem jsem nemohla prsa střídat jak je to běžné, ale to ,,lepší" bylo víc zatěžováno a taky dřív rozkousáno.
Pak mi jedna sestřička doporučila nějaké chrániče bradavek. Hrozně se mi ulevilo, ale druhý den co jsem je používala, se mi najednou začaly na prsou dělat puchýře, které praskaly a kůže se strhávala do živého. To byl teprve masakr! Už jsem se těšila, že nás konečně pustí domů a najednou tohle. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, vytryskly mi slzy a věděla jsem, že s tímhle mě domů určitě nepustí. Jak syn pil, otíral se mi o ty živé rány bradičkou a já doslova řvala bolestí. Doktorka na vizitě se zhrozila, řekla mi, že tohle ještě neviděla, a začalo se pátrat po tom, co mi to způsobilo. Nakonec se přišlo na to, že sestry ty chrániče špatně umyly od dezinfekce a já dostala alergii.
I přesto, že jsem u každého kojení brečela bolestí, nikoho ani nenapadlo mi nějak ulevit, např. zapůjčit odsávačku, zatím malého přikrmovat než se z nejhoršího zahojím. Nechaly mě trpět jak psa a to mi bohužel zkazilo první dny se synem - neužívala jsem si to, tak jak bych chtěla.
Nakonec nás 6. den pustili domů s tím, že rány mám jen větrat a čekat než se zahojí, že si to stejně nemůžu ničím mazat, když kojím a mastičky jako Bepanthen, Purelan apod. mi na to nepomáhaly. Jeli jsme tedy domů a cestou jsme se stavili v lékárně, kde jsme pro všechny případy koupili Nutrilon a Hemagel, který jsem si na rány začala natírat a před kojením pro jistotu umývat.
Druhý den jsme šli se synem k dětskému lékaři. Tam první otázka byla, jak nám jde kojení. Když jsem jim vylíčila moje trápení a nakonec ukázala prsa, zhrozil se i pediatr a sestřička, která je laktační poradkyně a za 20-ti letou praxi se s něčím takovým nesetkala. Ale strašně moc mi pomohli! Udělali si na nás čas, sestřička pomohla upravit techniku kojení, půjčila mi odsávačku a dodala mi sebevědomí a já si začala věřit, že to všechno zvládnu. Doktor mi napsal ještě i jinou mastičku (Ano, přestože je to pediatr, zajímal se i o mě a mé problémy a na synovo jméno mi napsal mastičku.) a pochválil moji volbu Hemagelu, který prý před kojením umývat nemusím. Domů jsem dojela úplně vyměněná s vírou, že to kojení prostě zvládnu.
A zvládla! :-) Po Hemagelu se mi prsa hojila před očima, bolesti postupně ustaly, a tak jsme po pár týdnech úplně odbourali přikrmování Nutrilonem a odstříkaným mlékem. Dnes je synovi 9 měsíců a já stále kojím. :-) I když při vzpomínkách na ty začátky se vždycky otřepu a říkám si, že nechápu, jak jsem to mohla zvládnout. Ale příště už budu vědět, že se nemůžu spoléhat na sestřičky v porodnici, ale hlavně na sebe, víc si věřit a pro jistotu si vzít do porodnice i odsávačku a kontakt na laktační poradkyni.
2 lidé považují za užitečné
Kojení po sekci (téměř) bez problémů
Kvůli poloze koncem pánevním a herpes genitalis jsem měla sekci plánovanou, nijak jsem se z toho nehroutila, psychicky jsem tudíž byla "v pohodě" . V těhotenství jsem na internetu moc věcí (tedy ani ohledně ne/kojení) nehledala, připadalo mi, že čtu samé hrůzostrašné příběhy. Takže jsem prostě šla do porodnice s tím, že kojit budu, na jinou možnost jsem se ani nepřipravovala.
Po sekci jsem byla celý den na JIP, syna jsem měla po porodu na břiše pár vteřin a viděla jsem ho až druhý den ráno. Sestřičky na novorozeneckém oddělení se s námi tedy nepáraly, přiložily miminko k prsu a utíkaly pryč, protože co kdybychom po nich něco chtěly. Syn se samozřejmě okamřitě pustil a já nevěděla v polosedu jak na to, nešlo mi ho "naštelovat", no zapotila jsem se pěkně, ale i když mi nikdo nepomáhal, nějak jsme to zmákli a malý začal sát, bylo to na dobré cestě. Pokaždé jsme sice bojovali s polohou, ale to je dáno spíš mojí nešikovností. Kojení se nám dařilo i doma, jen párkrát se dostavila "krize" v období spurtu, ale pomohl odpočinek, dostatek tekutin, odsávání a homeopatika. Synovi byly dva roky a kojím ho dodnes, už pouze před spaním - usíná u toho a ráno to stále ještě vyžaduje, i když já už bych to pomaličku ukončila...
Po sekci jsem byla celý den na JIP, syna jsem měla po porodu na břiše pár vteřin a viděla jsem ho až druhý den ráno. Sestřičky na novorozeneckém oddělení se s námi tedy nepáraly, přiložily miminko k prsu a utíkaly pryč, protože co kdybychom po nich něco chtěly. Syn se samozřejmě okamřitě pustil a já nevěděla v polosedu jak na to, nešlo mi ho "naštelovat", no zapotila jsem se pěkně, ale i když mi nikdo nepomáhal, nějak jsme to zmákli a malý začal sát, bylo to na dobré cestě. Pokaždé jsme sice bojovali s polohou, ale to je dáno spíš mojí nešikovností. Kojení se nám dařilo i doma, jen párkrát se dostavila "krize" v období spurtu, ale pomohl odpočinek, dostatek tekutin, odsávání a homeopatika. Synovi byly dva roky a kojím ho dodnes, už pouze před spaním - usíná u toho a ráno to stále ještě vyžaduje, i když já už bych to pomaličku ukončila...
Kojení po porodu sekcí
Netušila jsem, že budu rodit císařským řezem, ale nakonec se k tomu na poslední chvíli doktor rozhodl a já jsem za toto jeho rozhodnutí ráda. Ale ve chvíli, kdy porod ještě probíhal, jsem vůbec netušila, zda budu kojit nebo ne. Po pár hodinách (myslím, že to byly tak tři hodinky mého spánku), mi porodní asistentka přinesla syna na první pokus o kojení. Vítek se ihned přisál a já málem brečela dojetím. Bylo to něco nádherného. I PA se divila a říkala, jakoby ho to už někdo dříve učil, jak se krásně napil. Mléko se mi tvořilo hned od začátku a malý mi krásně přibíral, že jsme odcházeli z porodnice s váhou vyšší než byla porodní.
Ještě chci dodat, že mi porodní asistentka dala cenné rady, jak se polohovat při kojení a střídat obě prsa, a také mi na sebe dala telefonní číslo, byla současně i laktační poradkyní a mohla jsem volat ve dne v noci. Takže jsem byla moc ráda, jak se mi kojení krásně rozběhlo, a kojit jsem vydržela až téměř do 21.měsíce věku syna.
Ještě chci dodat, že mi porodní asistentka dala cenné rady, jak se polohovat při kojení a střídat obě prsa, a také mi na sebe dala telefonní číslo, byla současně i laktační poradkyní a mohla jsem volat ve dne v noci. Takže jsem byla moc ráda, jak se mi kojení krásně rozběhlo, a kojit jsem vydržela až téměř do 21.měsíce věku syna.
Hlavně si nevytvořit v hlavě blok :-)
Na porod nemám bohužel dobré vzpomínky, hodně špatně se na tom přičinila PA, která byla totálně arogantní píp a nechápu, jak někdo takový může rodit ženy. Dobře začínající a běžící porod skončil akutním císařským řezem, miminku i mně šlo o vteřiny. Vzbudila jsem se hotová po celkové narkóze, bolavá, vůbec jsem netušila, co je s malým (díky bohu za manžela, který vše pozařizoval, konzultoval za mě apod.), prostě mazec.
Ondráška jsem viděla asi až po 12hod, ta separace od něj byla hrozná!! Jsem ráda, že mi ho manžel alespoň vyfotil, byl kouzelný! Věděla jsem, že se nesmím psychicky zablokovat, musím být silná a fungovat především kvůli něj, protože ten drobeček mě prostě potřeboval. Zpočátku mi ho sestry vozily jen ukázat a pochovat, pak ho zase odvezly, trhalo mi to srdce, chtěla jsem ho mít pořád u sebe, ale prý jsem musela nabrat po operaci sílu. Poté už jsem si vydobyla, aby mi ho vozily pravidelně na kojení a nedokrmovaly, malý se hezky přisával, já se snažila, aby měl v pusince opravdu celý dvorec, kontrolovala, jestli fakt papá (což papal dost podle váhy při propuštění) a přestože jsem byla hrozně unavená, nemohla jsem vstát z postele, chodila bolestmi v předklonu, ale snažila jsem se na to nemyslet, rozchodila jsem to, musela jsem a hlavně chtěla, chtěla jsem našemu drobečkovi vynahradit ten dramatický příchod na svět, hlavně i to, že u mě nemohl být od začátku a snažila se nemyslet na to, co s ním je, když spal někde na novorozeneckém oddělení beze mě, abych nebyla ve stresu a tvořilo se mi mléko. Chtěla jsem jet co nejdříve domů, taťkova přítelkyně (sestra na novorozeneckém v jiné porodnici) mě moc chválila, že málokterá maminka je tak odhodlaná a intuitivně se stará a zvládá to tak dobře. Jsem moc ráda za podporu manžela, rodiny, i přátel. :-)
Jsem moc ráda, že můžu normálně kojit, maličký je zlaté hodné miminko, x-) zvládla bych to kvůli němu znovu a znovu. :-)
Ondráška jsem viděla asi až po 12hod, ta separace od něj byla hrozná!! Jsem ráda, že mi ho manžel alespoň vyfotil, byl kouzelný! Věděla jsem, že se nesmím psychicky zablokovat, musím být silná a fungovat především kvůli něj, protože ten drobeček mě prostě potřeboval. Zpočátku mi ho sestry vozily jen ukázat a pochovat, pak ho zase odvezly, trhalo mi to srdce, chtěla jsem ho mít pořád u sebe, ale prý jsem musela nabrat po operaci sílu. Poté už jsem si vydobyla, aby mi ho vozily pravidelně na kojení a nedokrmovaly, malý se hezky přisával, já se snažila, aby měl v pusince opravdu celý dvorec, kontrolovala, jestli fakt papá (což papal dost podle váhy při propuštění) a přestože jsem byla hrozně unavená, nemohla jsem vstát z postele, chodila bolestmi v předklonu, ale snažila jsem se na to nemyslet, rozchodila jsem to, musela jsem a hlavně chtěla, chtěla jsem našemu drobečkovi vynahradit ten dramatický příchod na svět, hlavně i to, že u mě nemohl být od začátku a snažila se nemyslet na to, co s ním je, když spal někde na novorozeneckém oddělení beze mě, abych nebyla ve stresu a tvořilo se mi mléko. Chtěla jsem jet co nejdříve domů, taťkova přítelkyně (sestra na novorozeneckém v jiné porodnici) mě moc chválila, že málokterá maminka je tak odhodlaná a intuitivně se stará a zvládá to tak dobře. Jsem moc ráda za podporu manžela, rodiny, i přátel. :-)
Jsem moc ráda, že můžu normálně kojit, maličký je zlaté hodné miminko, x-) zvládla bych to kvůli němu znovu a znovu. :-)
1 člověk považuje za užitečné
Nejdůležitější je psychika
Tak já taky se svojí troškou. :-)
Rodila jsem císařským řezem a protože mám spoustu takových kamarádek, tak jsem neměla o kojení obavu, že by to po sekci nešlo.
JENŽE:
Na oddělení šestinedělí mě učili jednu polohu kojení v sedě - tuším fotbalista se to jmenuje, a prý po 15 - 20 min. vystřídejte prsa. Hrozně mě z toho bolela záda - mám velká prsa a dost jsem se u toho hrbila. Pak mi sestřička řekla, máte tvrdé a velké bradavky - vemte si klobouček. Tak přes ten Miška nevytáhla vůbec nic, protože jsem zatím neměla mléko, ale jen kolostrum a bradavky krátké, takže půl kloboučku prázdného. Pak začalo období vážení před a po kojení ( to je hrozná debilita), že vypije málo a dokrmovaly ji pak sestry umělým, že málo. Při odchodu z porodnice jsem brečela, že jsem neschopná matka, že ani nenakrmím své děťátko a musím krmit umělým. Byla tam jedna maminka, co mi poradila kojit v leže.
Naštěstí mě jeden doktor uklidnil, že až budu doma, tak se uklidním a že to půjde a kdyby ne, tak z umělého mléka taky ještě žádné mimčo neumřelo.
No a světe div se, přišla jsem domů a do týdne jsme byly jen na MM, po postupném ubírání UM. Ale žádné co 20 min. jedno prso, hezky klidně i hodinu na prsu a kojení v sedě jsme nahradily kojením v klidu, v leže, a ne co 3hodiny, ale hezky na požádání i častěji. V noci jsem první měsíc budila co tři hodiny, aby se ta laktace rozjela, pak už ne. Hodně mi pomohla i laktační poradna tady na koníkovi. Jo a ještě je důležité pít hooodně tekutin.
Porodní váha byla 3470 g a teď má 4 měsíce, je plně kojená a už má 7,2kg. :-D
Takže holky v klidu, to půjde. ;-)
Rodila jsem císařským řezem a protože mám spoustu takových kamarádek, tak jsem neměla o kojení obavu, že by to po sekci nešlo.
JENŽE:
Na oddělení šestinedělí mě učili jednu polohu kojení v sedě - tuším fotbalista se to jmenuje, a prý po 15 - 20 min. vystřídejte prsa. Hrozně mě z toho bolela záda - mám velká prsa a dost jsem se u toho hrbila. Pak mi sestřička řekla, máte tvrdé a velké bradavky - vemte si klobouček. Tak přes ten Miška nevytáhla vůbec nic, protože jsem zatím neměla mléko, ale jen kolostrum a bradavky krátké, takže půl kloboučku prázdného. Pak začalo období vážení před a po kojení ( to je hrozná debilita), že vypije málo a dokrmovaly ji pak sestry umělým, že málo. Při odchodu z porodnice jsem brečela, že jsem neschopná matka, že ani nenakrmím své děťátko a musím krmit umělým. Byla tam jedna maminka, co mi poradila kojit v leže.
Naštěstí mě jeden doktor uklidnil, že až budu doma, tak se uklidním a že to půjde a kdyby ne, tak z umělého mléka taky ještě žádné mimčo neumřelo.
No a světe div se, přišla jsem domů a do týdne jsme byly jen na MM, po postupném ubírání UM. Ale žádné co 20 min. jedno prso, hezky klidně i hodinu na prsu a kojení v sedě jsme nahradily kojením v klidu, v leže, a ne co 3hodiny, ale hezky na požádání i častěji. V noci jsem první měsíc budila co tři hodiny, aby se ta laktace rozjela, pak už ne. Hodně mi pomohla i laktační poradna tady na koníkovi. Jo a ještě je důležité pít hooodně tekutin.
Porodní váha byla 3470 g a teď má 4 měsíce, je plně kojená a už má 7,2kg. :-D
Takže holky v klidu, to půjde. ;-)
3 lidé považují za užitečné
Věřit sama sobě
Laktace po SC se mi rozběhla 3. den a bohužel kvůli problémům po zákroku jsem malýho na stálo měla až asi pátý den.
Do té doby mi ho nosili po 3 hodinách a mezitím jsem musela odsávat, aby mohl dostávat Nutriton. Byl to nekonečný kolotoč. Až po pár měsících, kdy se vyřešilo zvracení syna a já nekoukala na hodiny a kojila podle potřeby, se to uklidnilo. Kdybych více četla a slepě nedůvěřovala všem v okolí, zlepšilo by se to dříve.
Do té doby mi ho nosili po 3 hodinách a mezitím jsem musela odsávat, aby mohl dostávat Nutriton. Byl to nekonečný kolotoč. Až po pár měsících, kdy se vyřešilo zvracení syna a já nekoukala na hodiny a kojila podle potřeby, se to uklidnilo. Kdybych více četla a slepě nedůvěřovala všem v okolí, zlepšilo by se to dříve.
Kojení po CS - zbytečný strach
Kvůli zdravotní indikaci jsem předem věděla, že budu rodit císařským řezem a moc jsem se bála, že by mohly být s kojením problémy. Po zkušenostech mnoha maminek z Koníka jsem se tedy vybavila do porodnice homeopatiky Ricinus communis, i když nikdy předtím jsem na homeo vůbec nevěřila. Prostě jsem si řekla, že za to nic nedám. Taky jsme se bála, že by mohl být problém, protože jsem vůbec v těhotenství neměla kolostrum. Naštěstí jsem byla ubezpečená, že to nemá vliv na budoucí kojení, že to kolostrum se může tvořit opravdu až po porodu.
Rodila jsem za pomoci epidurálu, malou jsem sice viděla hned na sále, ale v ruce jsem ji neměla, pravý bonding prý při CS není možný, navíc narodila se maličká a měla nižší teplotku, takže mi ji manžel ukázal na pár sekund v zavinovačce a hned nám ji odebrali na vyhřívanou podložku. Po převozu na pokoj JIP mi ji manžel opět přivezl ukázat, tentokrát jsem měli povoleno asi deset minut a konečně jsem si ji mohla vzít do náručí!
První kojení proběhlo asi 3 hodiny po porodu a potom nám vozily sestřičky miminka cca co 4 hodiny. Malá na to, jak byla drobounká, tak sála velice pěkně, sestřičky ji moc chválily, jak jí to jde. Ani klobouček jsme naštěstí nepotřebovaly. Dva dny po porodu jsem dostala dceru k sobě na pokoj a starej se. Trošku byl problém v tom, že jak byla drobná a měla i trošku náběh na žloutenku, tak hodně spinkala a na kojení jsem ji musela budit (prý maximálně po hodinách, ale někdy jsem trochu přetáhla). Během prvních dní doma jsme spolu překonaly náběh na zánět prsu (velice bolestivé, ale díky radám staniční sestřičky z porodnice jsem to úspěšně ustála v začátcích) a dlouhé intervaly mezi krmením. Nyní po dvou měsících spíš řeším opačný problém, že by někdy chtěl jíst až příliš často. :-)
Mohu říct, že jsem měla i štěstí, že se mi v porodnici, co se týče kojení, docela věnovali, co jsem slyšela, tak ne vždy to tak bylo u všech maminek (i v té stejné porodnici, rodila jsem v Brně Bohunicích), ale staniční sestra byla maminka mé kamarádky, takže možná jsem tam měla trošku "protekční" péči. Ať je to jak chce, každopádně jsem za to ráda.
Doufám, že nám plné kojení vydrží aspoň těch prvních šest měsíců.
Rodila jsem za pomoci epidurálu, malou jsem sice viděla hned na sále, ale v ruce jsem ji neměla, pravý bonding prý při CS není možný, navíc narodila se maličká a měla nižší teplotku, takže mi ji manžel ukázal na pár sekund v zavinovačce a hned nám ji odebrali na vyhřívanou podložku. Po převozu na pokoj JIP mi ji manžel opět přivezl ukázat, tentokrát jsem měli povoleno asi deset minut a konečně jsem si ji mohla vzít do náručí!
První kojení proběhlo asi 3 hodiny po porodu a potom nám vozily sestřičky miminka cca co 4 hodiny. Malá na to, jak byla drobounká, tak sála velice pěkně, sestřičky ji moc chválily, jak jí to jde. Ani klobouček jsme naštěstí nepotřebovaly. Dva dny po porodu jsem dostala dceru k sobě na pokoj a starej se. Trošku byl problém v tom, že jak byla drobná a měla i trošku náběh na žloutenku, tak hodně spinkala a na kojení jsem ji musela budit (prý maximálně po hodinách, ale někdy jsem trochu přetáhla). Během prvních dní doma jsme spolu překonaly náběh na zánět prsu (velice bolestivé, ale díky radám staniční sestřičky z porodnice jsem to úspěšně ustála v začátcích) a dlouhé intervaly mezi krmením. Nyní po dvou měsících spíš řeším opačný problém, že by někdy chtěl jíst až příliš často. :-)
Mohu říct, že jsem měla i štěstí, že se mi v porodnici, co se týče kojení, docela věnovali, co jsem slyšela, tak ne vždy to tak bylo u všech maminek (i v té stejné porodnici, rodila jsem v Brně Bohunicích), ale staniční sestra byla maminka mé kamarádky, takže možná jsem tam měla trošku "protekční" péči. Ať je to jak chce, každopádně jsem za to ráda.
Doufám, že nám plné kojení vydrží aspoň těch prvních šest měsíců.
Byl to boj...
Moje představy v těhotenství o kojení? No prostě miminko vezmu, nabídnu mu prso, ono se přisaje a je to, jaképak s tím štráchy :-N Stejnou představu jsem měla i po císařském řezu, který mě čekal po týdnu na rizikovém oddělení, ale ouha...
Kvůli CS a lékům jsem dcerku měla u sebe až po 24 hodinách, mlezivo se spustilo, ale protože se dcerka narodila o měsíc dřív a prala se navíc s novorozeneckou žloutenkou, tak probudit ji na kojení byl nadlidský výkon, při krmení usínala, bradavky jsem měla krátké a jako bonus se mnou cvičily hormony, brečela jsem, že Mili trápím hlady, že jsem na nic, když neumím nakrmit vlastní miminko.
Od laktačních sester jsem se moc nedozvěděla, víc mi poradila sestra, která přišla Mili zkontrolovat ouška a pak laktační poradkyně, které jsem po propuštění domů volala. Kojení jsme si nakonec s dcerkou vybojovaly díky častému přikládání, odsávání a dokrmování přes prst ze stříkačky a i když jsme se pak UM nevyhnuly, kojila jsem úžasných 8 měsíců a jsem na to hrdá.
Poučení pro příště? Nehrotit to, být víc v pohodě, věřit sobě a miminku.
Kvůli CS a lékům jsem dcerku měla u sebe až po 24 hodinách, mlezivo se spustilo, ale protože se dcerka narodila o měsíc dřív a prala se navíc s novorozeneckou žloutenkou, tak probudit ji na kojení byl nadlidský výkon, při krmení usínala, bradavky jsem měla krátké a jako bonus se mnou cvičily hormony, brečela jsem, že Mili trápím hlady, že jsem na nic, když neumím nakrmit vlastní miminko.
Od laktačních sester jsem se moc nedozvěděla, víc mi poradila sestra, která přišla Mili zkontrolovat ouška a pak laktační poradkyně, které jsem po propuštění domů volala. Kojení jsme si nakonec s dcerkou vybojovaly díky častému přikládání, odsávání a dokrmování přes prst ze stříkačky a i když jsme se pak UM nevyhnuly, kojila jsem úžasných 8 měsíců a jsem na to hrdá.
Poučení pro příště? Nehrotit to, být víc v pohodě, věřit sobě a miminku.
1 člověk považuje za užitečné
Kojení po SC Praha Motol
Císařský řez jsem měla naplánovaný z důvodu polohy plodu koncem pánevním. Můj gynekolog mne strašil, že pak nepůjde kojení a že mám zkusit rodit přirozeně. Přesto jsem se rozhodla pro císaře, ale snažila jsem se předem najít nějaké informace jak na to.
Rodila jsem v Praze Motole, kde se sestřičky snažily všem rodičkám ukázat jak na to, některé byly příjemné, jiné méně a díky jedné hodné jsme našly optimální polohu, kdy kojení celkem šlo. Doma mi ji ještě upravila dětská lékařka, která chodí po porodu domů na první kontrolu. Snažila jsem se samozřejmě pít kojící čaje a jíst potraviny podporující kojení, prostě udělat vše pro to, aby to šlo.
Kojila jsem dceru osm měsíců, kdy se sama odstavila.
Moje zkušenost je tedy taková, že není pravidlem, že po porodu CS kojení nejde, záleží i na mnoha jiných faktorech a já jsem ráda za to, že mě se kojení podařilo.
Rodila jsem v Praze Motole, kde se sestřičky snažily všem rodičkám ukázat jak na to, některé byly příjemné, jiné méně a díky jedné hodné jsme našly optimální polohu, kdy kojení celkem šlo. Doma mi ji ještě upravila dětská lékařka, která chodí po porodu domů na první kontrolu. Snažila jsem se samozřejmě pít kojící čaje a jíst potraviny podporující kojení, prostě udělat vše pro to, aby to šlo.
Kojila jsem dceru osm měsíců, kdy se sama odstavila.
Moje zkušenost je tedy taková, že není pravidlem, že po porodu CS kojení nejde, záleží i na mnoha jiných faktorech a já jsem ráda za to, že mě se kojení podařilo.
1 člověk považuje za užitečné
Kojení = neuvěřitelný šok
Bude to znít až možná nemožně.
Ale po předčasným porodu a císaři, jsem měla třetí den takového mléka, že já vůbec nevěla co s tím, mléko mi teklo všude.
Já ležela na chyrurgii, protože na gynekologii neměli místo a ke všemu se to tam předělávalo, já neměla ani svoji košili, jen jejich anděla. Neměla jsem kojící podprdu, natož nějaký vložky proti tomu, aby mléko neteklo všude.
Bylo to pro mě strašný, nikdo s ničím neporadil, moje věci byly neznámo kde.
Konečně další den, jsem se dostala na "gyndu" kde jsem natrefila na super sestřičky, které mi řekly, jak mám odstříkávat a konečně nosit mlíčko kloučkům na JIP.
Jelikož jsem měla tolik mléka, tak jsem mohla nosit každou chvilku.
Po 10 dnech jsem se dostala na neonatologii a pokračovala dál s odtříkáváním.
Kluci se narodili 30.11. a já poprvé kojila 19.12. a pořád bylo mléka na rozdávání, pro oba kluky a snad celé oddělení, nebylo pro mě jednoduché kojit oba najednou, ale vydrželi jsme kojit 4 měsíce, ale pak jsem měla jiné zdravotní potíže, tak jsem s kojením musela skončit. Bylo mi to líto, ale nedalo se nic dělat.
Nevím, čím to bylo, že jsem měla hodně mléka hned od začátku, kojící čaje jsem začala pít, až když jsem opravdu začala kojit plně, což bylo půlka ledna, do té doby žádná homeopatika, prostě nic.
Asi to tak má být. ;-)
Ale po předčasným porodu a císaři, jsem měla třetí den takového mléka, že já vůbec nevěla co s tím, mléko mi teklo všude.
Já ležela na chyrurgii, protože na gynekologii neměli místo a ke všemu se to tam předělávalo, já neměla ani svoji košili, jen jejich anděla. Neměla jsem kojící podprdu, natož nějaký vložky proti tomu, aby mléko neteklo všude.
Bylo to pro mě strašný, nikdo s ničím neporadil, moje věci byly neznámo kde.
Konečně další den, jsem se dostala na "gyndu" kde jsem natrefila na super sestřičky, které mi řekly, jak mám odstříkávat a konečně nosit mlíčko kloučkům na JIP.
Jelikož jsem měla tolik mléka, tak jsem mohla nosit každou chvilku.
Po 10 dnech jsem se dostala na neonatologii a pokračovala dál s odtříkáváním.
Kluci se narodili 30.11. a já poprvé kojila 19.12. a pořád bylo mléka na rozdávání, pro oba kluky a snad celé oddělení, nebylo pro mě jednoduché kojit oba najednou, ale vydrželi jsme kojit 4 měsíce, ale pak jsem měla jiné zdravotní potíže, tak jsem s kojením musela skončit. Bylo mi to líto, ale nedalo se nic dělat.
Nevím, čím to bylo, že jsem měla hodně mléka hned od začátku, kojící čaje jsem začala pít, až když jsem opravdu začala kojit plně, což bylo půlka ledna, do té doby žádná homeopatika, prostě nic.
Asi to tak má být. ;-)
Nebylo to jednoduché
K sekci lékaři přistoupili pro nepostupující porod, kdy už jsem byla hodně vyčerpaná a usínala mezi 2 minutovými hodně bolestivými kontrakcemi a přitom jsem se stále neotvírala. Epidurál mi nemohli dát z důvodu předchozí medikace kvůli trombofilii. Brala jsem císařský řez jako vysvobození a nakonec byl proveden ve spinální anestezii a manžel byl celou dobu u toho.
Malou jsem viděla hned na sále, pak mi ji i hned přivezli na pooperační pokoj. Nicméně jediné po čem jsem toužila po necelých dvou probdělých nocích a dvou probdělých dnech, byl spánek a tak jsem dcerku nechala na starosti sestřičkám. První pokus o přiložení proběhl ráno, cca 6 hodin po porodu. Malá se přisála a vypadalo to, že nebude problém. Takto se přisála vždy, když jí bylo prso nabídnuto, nicméně nepřibírala.
Začala jsem ji vážit před a po kojení, ale výsledky nic moc. Asi čtvrtý den po porodu jsem musela začít přikrmovat UM, sestřičky mi půjčily odsávačku a já po každém kojení ještě odsávala z obou prsou. Bylo to náročné, naštěstí mi byl k ruce manžel, který poté, co jsem malou nakojila ji stříkačkou dokrmil (nejdříve MM z předchozího odsávání a pak ještě UM) a já mezitím odsávala. Produkce MM se každým odsáváním zvedala a hned další den už nebylo UM potřeba.
Z porodnice jsme odcházeli necelý týden po porodu a s plně kojeným miminkem a UM už jsme nikdy nepotřebovali.
Myslím, že bych se bez použití odsávačky nerozkojila. I sestřičky říkaly, že maminkám s velkými prsy to jde většinou hůře. Když jsem použila odsávačku poprvé, odsála jsem během 15 minut asi 4 kapky MM, ale během 24 hodin se laktace rozjela. Takže díky Medelo! :-)
Malou jsem viděla hned na sále, pak mi ji i hned přivezli na pooperační pokoj. Nicméně jediné po čem jsem toužila po necelých dvou probdělých nocích a dvou probdělých dnech, byl spánek a tak jsem dcerku nechala na starosti sestřičkám. První pokus o přiložení proběhl ráno, cca 6 hodin po porodu. Malá se přisála a vypadalo to, že nebude problém. Takto se přisála vždy, když jí bylo prso nabídnuto, nicméně nepřibírala.
Začala jsem ji vážit před a po kojení, ale výsledky nic moc. Asi čtvrtý den po porodu jsem musela začít přikrmovat UM, sestřičky mi půjčily odsávačku a já po každém kojení ještě odsávala z obou prsou. Bylo to náročné, naštěstí mi byl k ruce manžel, který poté, co jsem malou nakojila ji stříkačkou dokrmil (nejdříve MM z předchozího odsávání a pak ještě UM) a já mezitím odsávala. Produkce MM se každým odsáváním zvedala a hned další den už nebylo UM potřeba.
Z porodnice jsme odcházeli necelý týden po porodu a s plně kojeným miminkem a UM už jsme nikdy nepotřebovali.
Myslím, že bych se bez použití odsávačky nerozkojila. I sestřičky říkaly, že maminkám s velkými prsy to jde většinou hůře. Když jsem použila odsávačku poprvé, odsála jsem během 15 minut asi 4 kapky MM, ale během 24 hodin se laktace rozjela. Takže díky Medelo! :-)
Moje nekojení po sekci
U nás se kojení bohužel nepodařilo.
V porodnici mi každá sestra říkala/ukazovala něco jiného, malému dávaly cucat glukozu a potom u pokusů o kojení usínal, každý mi prsa mačkal, slýchala jsem průpovídky, že "s takovýma bradavkama kojit stejně nebudete" a podobně. Takže i přes veškeré moje snahy (časté přikládání, odsávání, pití kojících čajů, Cara, užívání homeopatik - dál už si nevzpomínám), jsem se nerozkojila.
Myslím, že velkou část viny na tom měla moje psychika, že jsem se nechala laktačníma v porodnici tak vydeptat a připadala si jako neschopná.
Všem, které se už chystají na plánovanou sekci, nebo jim ji nakonec budou muset udělat akutně jako mně, bych poradila, aby se obrnily dopředu a hlavně si o kojení a technice něco nastudovaly. Myslím, že já už bych se takto vydeptat nenechala a TŘEBA by se kojení rozjelo :-)
V porodnici mi každá sestra říkala/ukazovala něco jiného, malému dávaly cucat glukozu a potom u pokusů o kojení usínal, každý mi prsa mačkal, slýchala jsem průpovídky, že "s takovýma bradavkama kojit stejně nebudete" a podobně. Takže i přes veškeré moje snahy (časté přikládání, odsávání, pití kojících čajů, Cara, užívání homeopatik - dál už si nevzpomínám), jsem se nerozkojila.
Myslím, že velkou část viny na tom měla moje psychika, že jsem se nechala laktačníma v porodnici tak vydeptat a připadala si jako neschopná.
Všem, které se už chystají na plánovanou sekci, nebo jim ji nakonec budou muset udělat akutně jako mně, bych poradila, aby se obrnily dopředu a hlavně si o kojení a technice něco nastudovaly. Myslím, že já už bych se takto vydeptat nenechala a TŘEBA by se kojení rozjelo :-)
2 lidé považují za užitečné
Kojení po SC
Jelikož to byla moje první sekce, tak jsem byla celkem nervozní, že se mi začalo tvořit mléko asi až čtvrtý den. Po předešlých porodech přirozenou cestou se mi mléko začalo tvořit už druhý den. Nikdo mi ani neřekl, že je to po sekci normální a že se tvoří mléko většinou déle. Nevím zda to přisuzovat právě té sekci, ale s kojením jsem bojovala jak v porodnici tak potom i doma. Musím ale říct, že sestřičky se snažily pomoct s kojením a postupně nejdřív přes silikonové kloboučky a pak bez nich se celkem dařilo. Bohužel jsem kojila jen 2 měsíce, i přesto že jsem se snažila, mléka bylo méně a méně. Co mě celkem zarazilo, že první dva dny mi malou skoro vůbec nepřikládaly k prsu. Možná i proto jsem měla takové problémy.
Myslím, že bych nic neudělala jinak, akorát bych asi požádala sestry, aby mi miminko v těch začátcích přikládaly častěji :-)
Myslím, že bych nic neudělala jinak, akorát bych asi požádala sestry, aby mi miminko v těch začátcích přikládaly častěji :-)
1 člověk považuje za užitečné
Kojení po SC s homeopatikami a odsávačkou
Keď sa blížil deň D, mala som ako z MK, tak z netu "všetko naštudované." Nenechám predsa nič náhode.
Lekári mi povedali, že kojenie po SC sa rozbehne od troch do šietich dní obvykle. My sme kojili už na druhý deň. Hneď ako som bola schopná pohybu, začala som cucať homeopatiká na podporu tvorby mliečka, hipp kojící čaj a do toho používať odsávačku (kvôli stimulácii a môjmu pocitu, že robím preto maximum :) ..) Dr. chceli malú druhý, tretí deň kŕmiť, ale keď som ich presvedčila po prevážení malej, tak zistili, že mliečka je dostatok, už čomu sa veľmi divili - že obykle na druhý deň po SC sa ešte naplno nekojí. Tak možno "môj výmysel" zafungoval, možno by som kojila aj bez neho hneď, ťažko povedať, ale pre mňa bol doležitý výsledok :)
Lekári mi povedali, že kojenie po SC sa rozbehne od troch do šietich dní obvykle. My sme kojili už na druhý deň. Hneď ako som bola schopná pohybu, začala som cucať homeopatiká na podporu tvorby mliečka, hipp kojící čaj a do toho používať odsávačku (kvôli stimulácii a môjmu pocitu, že robím preto maximum :) ..) Dr. chceli malú druhý, tretí deň kŕmiť, ale keď som ich presvedčila po prevážení malej, tak zistili, že mliečka je dostatok, už čomu sa veľmi divili - že obykle na druhý deň po SC sa ešte naplno nekojí. Tak možno "môj výmysel" zafungoval, možno by som kojila aj bez neho hneď, ťažko povedať, ale pre mňa bol doležitý výsledok :)
Asi je to o lidech
Zarazila mě tady zkušenost maminky po sekci v HB, proto mi to nedá a přidám i svoji zkušenost. Rodila jsem tam dvakrát, bohužel pokaždé SC :o(.
Poprvé šlo o císař akutní, byla jsem v celkové narkóze. Miminko po vyndání měl muž nahé na hrudi, když se pak tatínek musel věnovat mně, vzaly si ho sestry. Po cca. hodině pobytu na JIPce nás přesunuli na pooperační pokoj šestinedělí a dceru mi poprvé na dvě hodiny přinesli (byl tam i tatínek), kde mi ji poprvé přiložily a nosily pak pravidelně vždy, když se vzbudila (po celou noc). S rozkojením nebyl absolutně žádný problém, dítě jsem měla přiložené dvě a půl hodiny poté, co se narodilo.
Podruhé šlo o plánovaný zákrok ve spinálu. Dceru jsem poprvé viděla ještě na sále, kdy mi jí po kontrole pediatrem přinesli oňuchat k obličeji. Pak jsem ji dostala přiložit k prsu, hned po operaci, kde mi usla v náručí a spala vlastně další 3 hodiny, co jsem se musela obejít bez ní na JIPce. Na pooperačním jsme jí opět s mužem dostali do náručí na dvě hodiny, proběhlo konečně kojení (předtím nechtěla) a opět ji nosily, jakmile se vzbudila, na přikládání první noc. S rozkojením opět naprosto žádný problém, miminko jsem měla přiložené cca. 40 minut po narození, což bylo dřív než u první dcery, ale zase kvůli spinálu jsem byla déle na JIPce, takže "seznamování" proběhlo o chlup později (asi tři a půl hodiny po narození).
Poprvé šlo o císař akutní, byla jsem v celkové narkóze. Miminko po vyndání měl muž nahé na hrudi, když se pak tatínek musel věnovat mně, vzaly si ho sestry. Po cca. hodině pobytu na JIPce nás přesunuli na pooperační pokoj šestinedělí a dceru mi poprvé na dvě hodiny přinesli (byl tam i tatínek), kde mi ji poprvé přiložily a nosily pak pravidelně vždy, když se vzbudila (po celou noc). S rozkojením nebyl absolutně žádný problém, dítě jsem měla přiložené dvě a půl hodiny poté, co se narodilo.
Podruhé šlo o plánovaný zákrok ve spinálu. Dceru jsem poprvé viděla ještě na sále, kdy mi jí po kontrole pediatrem přinesli oňuchat k obličeji. Pak jsem ji dostala přiložit k prsu, hned po operaci, kde mi usla v náručí a spala vlastně další 3 hodiny, co jsem se musela obejít bez ní na JIPce. Na pooperačním jsme jí opět s mužem dostali do náručí na dvě hodiny, proběhlo konečně kojení (předtím nechtěla) a opět ji nosily, jakmile se vzbudila, na přikládání první noc. S rozkojením opět naprosto žádný problém, miminko jsem měla přiložené cca. 40 minut po narození, což bylo dřív než u první dcery, ale zase kvůli spinálu jsem byla déle na JIPce, takže "seznamování" proběhlo o chlup později (asi tři a půl hodiny po narození).
Kojení po SC Královské Vinohrady
Císařský řez byl akutní z důvodu nepostupujícího porodu a klesajících ozev miminka při celkové anestezii, takže jsem byla v takovém stresu, že jsem myslela jen na to, aby prcka vytáhli v pořádku.
Přítel přijel těsně před zákrokem, čekal na chodbě, nesnáší krev a mám dojem, že by ho asi na sál ani nepustili, hlavně bych si to ani nepřála. Prcek se narodil ve 13.05, já se pořádně probrala cca kolem 17.hodiny, kdy za mnou přišel přítel s fotkou, abych měla alespoň představu, co jsem 9 měsíců nosila.
Malého jsem viděla cca o hodinu později, kdy mi ho sestřička přinesla na první seznámení a pokus o kojení. Malý se krásně přisál, mlezivo mi kapalo už před porodem, takže nastartování laktace proběhlo vlastně okamžitě. Asi po 15 minutách, když malý usnul, ho hodná sestřička odnesla a slíbila, že se zase zastaví. Přišla cca ve 21 hodin, malý se opět krásně přisál, prsa fungovala skvěle, takže oboustranná spokojenost.
Druhý den po převozu na pokoj jsem si musela vypůjčit od sestřiček odsávačku, protože malý nestíhal vypít vše, co jsem vyprodukovala, takže narkóza, ani SC se na kojení absolutně nepodepsaly. Ochotná sestřička mi předvedla, jak malého přiložit, aby to bylo pro oba příjemné (mám velká prsa a fotbalista byla jediná možná poloha aby jizva moc nebolela). Měla se mnou trpělivost, takže já bych asi neměnila nic, jsem vděčná, že vše dobře dopadlo.
Malý odjížděl z porodnice ještě o 10 dkg těžší než byla porodní váha a kojím již 19 měsíců :-)
Přítel přijel těsně před zákrokem, čekal na chodbě, nesnáší krev a mám dojem, že by ho asi na sál ani nepustili, hlavně bych si to ani nepřála. Prcek se narodil ve 13.05, já se pořádně probrala cca kolem 17.hodiny, kdy za mnou přišel přítel s fotkou, abych měla alespoň představu, co jsem 9 měsíců nosila.
Malého jsem viděla cca o hodinu později, kdy mi ho sestřička přinesla na první seznámení a pokus o kojení. Malý se krásně přisál, mlezivo mi kapalo už před porodem, takže nastartování laktace proběhlo vlastně okamžitě. Asi po 15 minutách, když malý usnul, ho hodná sestřička odnesla a slíbila, že se zase zastaví. Přišla cca ve 21 hodin, malý se opět krásně přisál, prsa fungovala skvěle, takže oboustranná spokojenost.
Druhý den po převozu na pokoj jsem si musela vypůjčit od sestřiček odsávačku, protože malý nestíhal vypít vše, co jsem vyprodukovala, takže narkóza, ani SC se na kojení absolutně nepodepsaly. Ochotná sestřička mi předvedla, jak malého přiložit, aby to bylo pro oba příjemné (mám velká prsa a fotbalista byla jediná možná poloha aby jizva moc nebolela). Měla se mnou trpělivost, takže já bych asi neměnila nic, jsem vděčná, že vše dobře dopadlo.
Malý odjížděl z porodnice ještě o 10 dkg těžší než byla porodní váha a kojím již 19 měsíců :-)
Kojení po císaři = žádný problém.
Císařský řez jsem měla plánovaný ve spinální anestezii kvůli poloze malé KP u Apolináře. Dceru jsem viděla hned na sále, ale na přiložení jí přinesli (díky situaci v porodnici, kde bylo ten den hodně akutních císařů) až 6 hodin po porodu na 10 minut, druhý den jsme ji dostala až okolo 1 hodiny tedy 22 hodin po porodu. Laktace nastoupila hned druhý den po porodu, třetí den už dcera normálně pila a dokonce přibyla na váze.
S kojením jsem neměla vůbec žádné problémy (až na to, že dcera chtěla být u prsa každou hodinu :-) ). Kojila jsem plně 6 měsíců. Dcera přibírala 250 - 350 g týdně - s porodní váhou 3950g měla v 6m 9400g. Do 12M jsme při postupném zavádění příkrmů stále kojila i přes den (v noci třeba 8x). Od 12 do 16 m jen večer a v noci (2-3x). V 16M jsme odstavila ze dne na den kvůli zjištění těhotenství. Jinak bychom kojily asi i déle.
S kojením jsem neměla vůbec žádné problémy (až na to, že dcera chtěla být u prsa každou hodinu :-) ). Kojila jsem plně 6 měsíců. Dcera přibírala 250 - 350 g týdně - s porodní váhou 3950g měla v 6m 9400g. Do 12M jsme při postupném zavádění příkrmů stále kojila i přes den (v noci třeba 8x). Od 12 do 16 m jen večer a v noci (2-3x). V 16M jsme odstavila ze dne na den kvůli zjištění těhotenství. Jinak bychom kojily asi i déle.
Kojení po SC v Havlíčkově Brodě
Do porodnice jsem přijela s porodním plánem, který - jak jsem po porodu ke svému znepokojení zjistila - jsem silně podcenila, co se císařského řezu týče.
Porodnice v HB si zakládá na bondingu po přirozeném porodu, ale v případě císaře děs a hrůza. Ještě jakž takž se snažil porodní sál, když ihned po porodu dali miminko na půl hodiny na klokánkování příteli a cestou z operačního sálu na JIP mi ho alespoň bleskově přiložili k prvnímu přisátí (já ještě v limbu).
Zato odd. šestinedělí se předvedlo. Přítel se mnou už nemohl ani na pokoj, protože byly 4 ráno a vedle spala paní (jako bych si snad vybrala, že budu rodit v noci). Ač jsem se 3x ptala po miminku, až napotřetí zareagovala sestřička slovy "jo vy jste ho ještě neviděla?", načež za půl hodiny (bylo kolem poledne) mi miminko přivezla a ve vozíčku mi ho šoupla vedle postele a šla pryč. Žádný kontakt kůže na kůži, nepoložila mi ho ani do postele, abych si ho mohla pohladit, očuchat. Za hodinu ho opět odvezla s tím, že mě budou stěhovat na jiný pokoj. Tam mi asi ve 2 odpoledne přinesli miminko poprvé na kojení a po tom příšerném zážitku ze separace (samozřejmě jsem od operace oko nezamhouřila, pořád jsem přemýšlela, kde mám sakra dítě) se divím, že se naprosto bezproblémově přisálo - kojila jsem vleže na boku - a ani později nenastaly žádné problémy.
Takže poučení pro příště - nenechat se odbýt, přítel už ví, že by příště neodjel, dokud by nám nedali miminko ke společnému, alespoň dvouhodinovému, přivítání, císař necísař, noc nenoc.
Porodnice v HB si zakládá na bondingu po přirozeném porodu, ale v případě císaře děs a hrůza. Ještě jakž takž se snažil porodní sál, když ihned po porodu dali miminko na půl hodiny na klokánkování příteli a cestou z operačního sálu na JIP mi ho alespoň bleskově přiložili k prvnímu přisátí (já ještě v limbu).
Zato odd. šestinedělí se předvedlo. Přítel se mnou už nemohl ani na pokoj, protože byly 4 ráno a vedle spala paní (jako bych si snad vybrala, že budu rodit v noci). Ač jsem se 3x ptala po miminku, až napotřetí zareagovala sestřička slovy "jo vy jste ho ještě neviděla?", načež za půl hodiny (bylo kolem poledne) mi miminko přivezla a ve vozíčku mi ho šoupla vedle postele a šla pryč. Žádný kontakt kůže na kůži, nepoložila mi ho ani do postele, abych si ho mohla pohladit, očuchat. Za hodinu ho opět odvezla s tím, že mě budou stěhovat na jiný pokoj. Tam mi asi ve 2 odpoledne přinesli miminko poprvé na kojení a po tom příšerném zážitku ze separace (samozřejmě jsem od operace oko nezamhouřila, pořád jsem přemýšlela, kde mám sakra dítě) se divím, že se naprosto bezproblémově přisálo - kojila jsem vleže na boku - a ani později nenastaly žádné problémy.
Takže poučení pro příště - nenechat se odbýt, přítel už ví, že by příště neodjel, dokud by nám nedali miminko ke společnému, alespoň dvouhodinovému, přivítání, císař necísař, noc nenoc.
3 lidé považují za užitečné
