Tak těhotenství finišuje jsem na konci 39tt.😊 a rekonstrukce taky na konci. To tak rychle uteklo.😎 Je 8.9. a začínám den jako vždy... rozmixuju lněný seminka, uvařím malinikovi čaj sním omega3 a jdu cvičit... s aniballem. Už se mi nechce 😑, ale říkám si musím ... musím být připravena! Tak uf zopakovala jsem 33cm, jsem spojená a zároveň koukám na ten nafoukly balón 😥😲 ach bože nemysli na to. Vstávám z gauče, který na mne křičí 🗣pojď se válet tlustoprdko! Ne, strážcem gauče jsem nebyla a nebudu! Jdu vymalovat záchod... ježíš ty okna v kuchyni a obýváku od ty malby špinavý...jdu na to zazenu zbytečně myšlenky práci...😂 bla bla bla

Je 9.9. asi 00:30 probudím se šokem tak že jsem si ze spánku sedla a chytla se mezi nohama s myšlenkou praskla mi voda 😨😨 okamžitě letím na wc držím si mezi nohama ruku... ježíš já se asi pocuram 😐... ty jo dobrý stihla jsem to! No to byl, ale blbý sen už mi hrabe a podvědomí blázni ... prostě mě tlačil mocak. Osaham ještě postel jestli náhodou to není pravda a je to na posteli.  .NIC ..... 01:30 odehraje se to úplně, ale úplně stejně celé znovu 😨  a nespim začíná mne bolet spodek jako bych měla menstruovat... v 5 vstával manžel do práce tak jsem mu vše popsala, uklidnila jsem že ať jde klidně do práce že jsem v pohodě a že mu zavolám. 😊 spodek mne začíná bolet tak nepravidelne... (nikdy jsem neměla ani zlomenou nohu! nevím co je bolest nikdy mi nic nebylo. V 10hodin píšu svagrovy co se stalo a děje (je porodní asistentka) neboj to může být i za 3 dny, buď v klidu. Odpověď buď v klidu nikdy moc neuklidni 😄.  Povídám s mámou přes Skype... ta mne pro změnu žene  do porodnice a je celá vyděšená 😨. Tak teď co! Bolí mne spodek jako při menstruaci je to nepříjemný  vraci se to. Ale je to snesitelny. ( všude píšou že je to nesnesitelná bolest!) Tak jsem ji řekla že dám vanu a když to přijde tak je to jasný...tak jsem se naložila do vany a k tomu mi volá kamarádka už je taky máma... ty jo hele raci jed... když slyší jak odfrkuju a voda sploucha jak se kroutím.... a já to je dobrý bolí mě furt spodek ještě mě ani neboli břicho to ještě asi nejsou kontrakce....tak raci pro jistotu volám do porodnice p popisují co se do teď událo, že nevím jestli přijet když zítra máme kontrolu a nechci zbytečně tahat manžela z práce. Tak mi rekli že až to přijde tak poznám. 

no dobrá je 11 hodin jdu pověsit prádlo 😂 vzala jsem si jen půl koše, bylo to těžký.... takže jsem vzala koš se běhala patro lehla si na postel a chvilku se svijela a dobrý tak jsem povesila prádlo a šup na postel bylo to tu "silnejsi" ty jo hustý ale břicho nic!! ty jo tak to bude mazec když to tak strašně bolí a ještě to vlastně není ono (myslela jsem že kontrakce jsou prostě bolestivé stahy do bricha) no a zase jdu nahoru vezmu prádlo a valím se po gauči. 12:29 Pisu manželovi pojď domu. Přišel kouká na mě a vynadá mi neměla jsi zavolat?! ...  a rika tak co dobry? a ja 😐😐😐ani ne Tak já se najim vyvencim psi a pojedeme. a já 😲....a najednou to začalo 😂 viděl mě začal lítat sem tam vyděšenej že vezme tašku a jde pro auto a ať přijdu dolů... 2 patra... tak jsem sešla jedno skočila jsem do ložnice na postel a svijela se pak jsem zase se běhala schody skočila do auta na zadní sedačku a lehla si a říkám VŮBEC SI ME NEVSIMEJ prostě jed bezpečně dojeli jsme 20 km do porodnice (jeli jsme do jiného mesta ... u nás jsem rodit nechtela) manžel zaparkoval u porodnice a já jak tank jsem si to mířila skrz nemocnici( ještě že jsme si to dopředu okoukli je to bludiště) přišla jsem k výtahu fronta tak jsem to šla po schodech.... manžel je mi v patách.... haaaa ppodnikání sal😩 opřela jsem se o zvonek .... tak pojďte no tatínku počkejte si mi paní vyšetříme jojo preparkujte si ono to tak rychle nebude.... a maminko vy rodite sliknout a na sál... museli mne tam odtahnout pac mi kolisal tlak....dejte nám číslo na tatínka - jaaa si ho ale nepamatuju a můj telefon má u sebe... koukám na hodiny a bylo 13:27 dostávám na rychlo spoustu otázek ani muj porodní plán nema sanci je někde kdesi v tašce u manžela...a otázka za milion Kdy vám praskla voda?? Já ji nemám?!😲  takze mi asi opravdu voda praskla o pulnoci a ja si toho nevsimla prototoze jsem to pustila do wc ( asi jak jsem cvicila ten spodek tak jsem to udtzela na wc) .....

doktorka říká tak pojďte začnete tlačit... najednou mne manžel chytil za ruku ani roušku ani anděla na nic nebyl čas... 4x jsem zatlacila a zarvala jak zvíře... 13:39 miminko bylo na světě.... bohužel jsem byla tak vyčerpaná že jsem jí ani na sobě nevnímala tak mi dali kyslík.... JO A JE TO HOLKA.... jméno máme Emily, ale nejde mi k ní 😂 takže jsem poprosila paní doktorku ať nám půjčí kalendář takže z nejmenované je Nikolka narozena 9. 9.2016 3530g ve 13:39. 😍😂.... Jinak doporučuji Aniball jsem bez nastrihu. 😂

Téma hubnutí je nekonečné a staré jako lidstvo samo. Vědec i laik se shoduje v tom, že rozumné hubnutí zahrnuje pravidelný pohyb, úpravu stravování a doplňky stravy, které pomáhají při cestě k dokonalé postavě. Že už jste slyšeli snad o všech možných i nemožných vychytávkách, které vám mají pomoci zhubnout? Vsaďme se, že právě vláknina je tou hlavní složkou! Pomůže Vám shodit přebytečná kila po porodu a působí příznivě při problémech s těhotenskou zácpou.

BOJUJTE ZA DOKONALOU POSTAVU

Nejdůležitější pro každý start hubnutí je silná motivace! Máme pro vás pár tipů, které vám pomohou zhubnout a cítit se lépe. V prvé řadě zkuste nakupovat potraviny on-line. Tam hrozí nebezpečí nákupu „zakázaných“ dobrot v mnohem menší míře. Nastavte si pohybový režim a zapojte do denních činností také pravidelný přísun tekutin a vlákniny. Právě správným přístupem dokážeme urychlit výsledky a dosáhnout těch všude zmiňovaných 90-60-90! Produkt PSYLLIUM FIT&SLIM přináší na trh vlákninový produkt, který podporuje nejen hubnutí, ale zároveň nabízí i další benefity.  Glukomannan schválila Komise Evropské Unie jako látku, která přispívá ke snížení tělesné hmotnosti! Příznivého účinku se dosáhne při přívodu 3 g glukomannanu denně ve třech dávkách po 1 g zapitých 1–2 sklenicemi vody, před jídlem a v rámci nízkoenergetické diety.

ZÁZRAK NA HUBNUTÍ ZVANÝ GLUKOMANNAN

Vyzkoušeli jste již mnoho přípravků na hubnutí, které nemají kýžené výsledky nebo pouze zaručí rychlý úbytek váhy? Tento rozdíl na váze dělá hlavně voda, kterou z těla odvádíme. Vláknina psyllium zabezpečuje normální funkci trávicího traktu a střev a ve spojení s glukomannanem harmonizuje střevní mikroflóru. Dejte tukům červenou a nebojte se jojo efektu!

AŽ 4 KG NA VÁZE ZA MĚSÍC

Maruška se narodila jednu květnovou neděli...byl den matek a já se jí právě stala... Byla zdravá, krásná, okatá a ....moje.

Vždycky jsem si totiž přála mít holčičku, dokonce holčičku co se s ní člověk nenudí a která pronáší jednu perličku za druhou...A přesně to se stalo, najednou jsem měla přesně tu holčičku. Když začala mluvit, bylo to boží, jela jednu hlášku za druhou a já se nestačila smát.

Jen jednu vadu to vše mělo....Maruška neměla tatínka. Tatínek vzal prostě kramle bez slůvka vysvětlení... Ale to je jiný příběh....nakonec, on potrestal sám sebe tím že se připravil o tuhle krásnou, čistou bytost kterou mi dcera byla.

Až na jednu vyjimku jsem s Maruškou byla sama, po mnoha nevydařených pokusech někoho si najít jsem to vzdala... Narážela jsem na muže, kteří nechtěli rodinu...Jo, jen tak se občas sejít, do toho by šli, jenže já potřebovala stálého partnera pro mě a tatínka pro dceru. Prakticky neřešitelná záležitost... 

V jednu dobu jsem to regulérně vzdala...Říkala jsem kamarádkám z legrace: "Já počkám až si Maruška najde tatínka sama...." Kde by mě to tenkrát napadlo......

A najednou bylo léto, na koupáku byl festival metalové hudby... Kapela mých kamarádů tam hrála někdy během odpoledne, tak jsem malou vzala taky. Kluci odehráli a všichni jsme si sesedli k jednomu stolu...Maruška se po nějaké době nudila (nejdřív pařila, pak si hrála na přilehlém hřišti a pak už to bylo dlouhé...) no dala jsem ji do ruky svůj stařičký telefon (na něm už nebylo co rozbít) a ona si vše fotila... nás všechny, okolí, cedule...bubeníka 🙂 No ten ji opravdu zaujal, ode mě byl mladší, kde by mě napadlo ho považovat za možného nápadníka? JI ALE ANO!!! A proto ho vyzpovídala, vyfotila ze všech stran a úhlů (vlasy, bradu, oko, ucho, loket, koleno....atd), nakonec se s ním vyfotila sama a domluvila svatbu na srpen (za asistenci kolegů z jeho kapely, ti se samozřejmě chytli a začali jí napovídat).... No moc jsem si toho nevšímala, spíš jsem řešila aby kluky neobtěžovala, ale oni byli všichni v pohodě a brali to jako legraci..když se Maruška s "novým tatínkem" loučila, vypadali oba smutně jako kdyby se neměli již nikdy vidět... A po cestě domů mi to vše Maruška ještě jednou vyprávěla...jak se jí líbí, kdy bude svatba a nevím co všechno ještě...

Tak po týdnu doma hurá k DR na kontrolu. Do té doby jsem Utrogestan polykala protože jsem stále špinila, ale už méně. Ale občas když tam toho bylo více hned se mi rozbušilo srdce-snad nepotratím.

U Dr to bylo fajn, udělala UTZ a já tam koukám na obrazovku, paní doktorka vysvětluje tady bije srdíčko, taky je váček atd...a já si  říkám no fakt tam je....a pokračujeme v neschopence samozřejmě.Vysvětlovala mi co je ten první screening a kam se objednat...

Počítáme v kolikátém TT jsem, jelikož MS byla rozhozená nedokázala jsem říct kdy jsem ji měla. Na to kdy jsem říkala že byla MS bylo embryo moc malé..no ale dala mi 2 verze velikosti prcka.,jeden podle MS druhý podle jeho velikosti (no spíš maličkosti)

Koleno se mi taky dává do cajku, tak si doma hovím, odpočívám..ono taky dělat na 3 směny pomalu 12 let se někde projeví a člověk je fakt unavený i když je tu teprve 31 let..

Tak první krev mě čekala 14.2 a malý UTZ...a zase si říkám No fakt tam ten prcek je...Mrňous vyrostl tak se i trošku pozměnilo označování ve kterém TT jsem...

Kontrola u paní dr v poradně až 9.3 jelikož u nás byli jarňáky a měla volno...no vleklo se to a pak najednou říkám týjo už budu mít průkazku a budu ofiko těhule...

Alergická reakce je přehnanou odpovědí našeho imunitního systému. Proč k takové "hysterické" reakci dochází? Tím zásadním v imunitě je rovnováha - imunitní buňky potřebují poznat co je ještě v normě a co naopak rychle zlikvidovat.

Pokud jsme často napjatí nebo unavení, jíme pro nás nevhodnou stravu, nejde nám "vypnout" a relaxovat nebo se dostatečně vyspat, pak je naše imunita oslabována a bombardována mnoha látkami (stresové hormony, chemické látky v jídle, lécích atd.).

Velmi lehce se pak může stát, že tělo vyhodnotí nějaký signál chybně a vnímá obyčejný pyl nebo prach jako extrémně nebezpečnou látku... Na sliznicích se pak vytváří hlen, kýcháme, teče nám z nosu. Proč? Přece aby se cizorodé látky nedostaly dál do těla.

Jak můžeme alergickou reakci zmírnit nebo se jí postupně úplně zbavit?

1. Trávit více času venku po celý rok = přirozené posilování imunity.
Dobré je také nezdržovat se často v nepřirozeném prostředí kde se používá hodně čistících nebo antibakteriálních prostředků, kde je klimatizace, kde chybí denní světlo atd.

2. Upravit stravu

   Nedávno jsme spolu točily vánočním kolem a ani jsme se nenadály a máme před sebou Velikonoce. Nejprve jsem myslela, že letošní velikonoční klání přenechám někomu jinému, případně vynechám úplně, ale hromadící se zprávy v IP mě přesvědčily🙂

Tak tedy srdečně vítejte v druhém ročníku velikonočního, celkově ve čtvrtém pokračování koníkovského kolotoče.

Z důvodů blížících se velikonočních svátků a mých pracovních závazků, zkrátím přihlášení do čtvrtku 06.04. do 12,00 hod, tak abych to vše stihla zpracovat a Vy odeslat.

Pravidla měnit nebudu, osvědčila se již třikrát. Jen znovu nabádám, pokud nechcete poslat pohled, nehlaste se anebo mi to pak napište. Nebylo mi vůbec příjemné číst i zklamané IP, že něco nedošlo a opět takové případy byly:(

Princip je jednoduchý…

• Nepokazit radost druhým a pohled/y odeslat
• Do 06.04.2017 do 12hod se závazně přihlásit pod tento článek a dopsat kolik pohledů zašlu  ( 1pohled /1 člen MK, 5pohledů/5členů MK…)
• Zaslat mi do IP svou adresu s počtem pohledů (Prosím piště mi adresy všichni, i ti, co se zúčastnili, vše mám vymazáno. Adresy nebudou použity k ničemu jinému a hned po skončení rozesílání vymažu ze zpráv)
• Během týdne budu náhodně posílat adresu/y, komu pohled zašlete. Pokud napíšete 5pohledů, pošlu 5adres.. Minimálně 1 pohled by se Vám měl vrátit od někoho jiného. Snažím se to vždy rozhazovat tak, že kolik pohledů posíláte, tolik máte dostat. Zatím to vždy v mých poznámkách vyšlo
• Pošlete pohledy do 11.04.2017, ať je má pošta šanci doručit před Velikonocemi (známe Českou poštu... )
• Text je čistě na Vás, stejně jako zda se podepíšete jménem, nickem nebo jako tajný přítel (doporučuji alespoň jméno, mnohé z vás by rády poděkovaly)
• Až vám pohledy přijdou vyfoťte je a dejte k sobě na fotoblog s tagem #velikonocni_pohlednicovy_kolotoc Vím, že hodně lidí se na to koukalo a zjišťovalo, zda-li ten jejich pohled už našel svého majitele. Navíc to byla pejáda nádherných pohledů...

"Dostala jsem chuť na Chia pudink 😂 Dávám si svou dnešní denní dávku Chia a proč? Pojďte si o tom přečíst s přídavkem receptu na mojí poslední Mango verzi ...😂 " 

Chia semínko … v poslední době skloňované ve všech pádech.  Co je to chia semínko a proč je tak dobré ho pravidelně konzumovat?

Chia neboli šalvěj španělská má drobná semínka, jemné, lehce oříškové chuti.  Jsou hydrofilní, což znamená, že velmi dobře absorbují vodu.

Když se semínko namočí, vnější slupka nabobtná (zvětší 9x svůj objem) a vytvoří želatinový obal. Díky této vlastnosti (a také tomu, že je tvořeno 38% vlákninou) chia rychle vyvolává pocit sytosti, drží pod kontrolou chuť k jídlu, zabraňuje kolísání hladiny cukru v krvi a zklidňuje trávení.

6 důvodů proč pravidelně konzumovat chia semínko:

• Obsahuje 8 krát víc omega-3 mastných kyselin, jež mají na tělo antioxidační a protizánětlivé účinky, než maso lososa.
• Z 20% je tvořené kompletní bílkovinou (obsahuje tedy všech 8 esenciálních aminokyselin, které lidské tělo potřebuje).  1 polévková lžíce = 2 gr bílkovin.
• Má vysoký obsah vlákniny. 1 polévková lžíce = 5 gr vlákniny.
• Jsou plná vitamínů a minerálů, z nichž nejvyšší hodnoty dosahují vápník, fosfor, hořčík a draslík.
• Není GMO (geneticky modifikovaná potravina).
• Neobsahuje lepek a je nealergenní.

Nakonec jsem se rozhodla pro nepečený cheesecake s čerstvým ovocem. Příprava je rychlá a dort je výborný! Dorty dělám ráda sama, protože mi to za a) přijde takové hezčí, od srdíčka (je mi jasné, že s věkem budou narůstat i nároky, tak uvidíme, co ještě zvládnu ;)) a za b) mám kontrolu nad složením.

Dětský nepečený cheesecake:

Korpus

• 180-200g cereálních sušenek (např. Emco Originals)
• 80g másla

Náplň

• 2 lučina (kostka 100g)
• 250g (vanička) polotučného tvarohu
• smetana na šlehání 33%
• třtinový cukr dle uvážení

      Myslím si, že hodně lidí o ní nic neví, dokud je sama osobně nenavštíví.

Řeč je o Alopecii. Nemoci která sice fyzicky nebolí, ale psychicky dá velmi zabrat.

    Myslím si,  že každý mi dá za pravdu,že když uvidíte na ulici člověka-spíše ženu protože u mužů se to tak neřeší, která nemá vlasy  a nosí šátek, čepici, tak vás to zarazí a neodtrhnete od ní oči. Vaše první myšlenka je "ta má asi rakovinu". Možná vám to příjde líto, možná nad ní hned přestanete přemýšlet a budete si dál řešit své věci..

    Nepíšu tento článek protože by mi šlo o soucit, spíše se chci vypsat a taky trochu vysvětlit Světu, že to, že někdo nemá bohužel vlasy, hned neznamená, že má rakovinu a umírá. Tak jako už se mě pár lidí "bez obalu" zeptalo. A vždy to člověka zabolí.

   Můj příběh začal v mých 16ti letech kdy jsem na hlavě oběvila první kolečko pleši bez vlasů. Nebylo nijak extra velké a dalo se skrýt pod ostatní vlasy takže sem to nijak neřešila. Měla jsem.

    Protože nezůstalo jen u kolečka.. Začaly mi padat vlasy více, pak jsem si všimla i postupného vypadavání chlupů. Začla jsem to řešit s doktory, diagnoza:

Otěhotněla jsem po více než roce snažení a na miminko jsme se tedy s partnerem velmi těšili. Těhotenství jsem měla krásné, ukázkové, bezproblémové. Všechny screeningy a ultrazvuky jsme radostí oplakali, zvlášť ten ve 13tt, při kterém nám oznámili, že čekáme syna. Až na několik blijících epizod v 1. trimestru a bolesti SI skloubení těsně před vánoci (špatně jsem cvičila jeden cvik na gravid józe), jsem měla opravdu ukázkových 9 měsíců. Chodila jsem do poslední chvíle do práce, denně na procházky se psem, v 5. měsíci jsme se stěhovali do nového domova, těsně před porodem jsme celý byt malovali, já uklízela, prostě byla jsem aktivní a chovala jsem se jako bych těhotná ani nebyla. Za celé těhotenství jsem přibrala ani ne 10kg. 

Jeden mráček se nám na nebíčku přeci jen objevil a to když ve 33tt mi doktorka řekla, že prcek je v poloze příčné koncem pánevním. Ujistila mě, že se může ještě otočit. Dál jsem chodila na předporodní kurzy, prohlídky porodnic, kurzy látkování a šátkování a těšila se na přirozený porod. Tedy těšila v rámci možností, strach jsem samozřejmě měla, ale věřila jsem, že my s prckem to zvládneme.

No a pak mi v 36tt doktorka řekla, že malej se neotočil a odkázala mě do porodnice. Tam mi nabídli obrat zevními hmaty, porod KP nebo císaře. Zvolila jsem obrat, ovšem na ten nedošlo, při další kontrole mi doktor rovnou nabídl císařský řez, pokud se nerozhodnu pro porod KP. Pro mě to byla Sofiina volba, neboť jsem nechtěla riskovat takový porod a ani jsem nechtěla mít rozřezané břicho a jizvu na doživotí. V poradně se mnou byly další maminky ve stejné situaci a v podstatě všechny jsme se nakonec rozhodli pro císaře, ten nám koneckonců doporučili i lékaři včetně primáře. Smířila jsem se tedy s touto možností, i když červík ve mně pořád hlodal. Partner mi ale tehdy řekl: celé těhotenství máš krásné, bezproblémové, drobek tě šetří, nijak nezatěžuje...dělá všechno proto, abyste se spolu měli dobře. Určitě ví, proč sedí na prdelce a nechce se otočit. Třeba ví, že by porod byl bolestivý, že by se vám oběma mohlo něco stát, a tak raději volí tento příchod na svět.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že má pravdu a že já a moje děťátko jsme prostě tým a jako tým to zvládneme, ať už si tu cestu na svět vybral jakoukoli.

Umělé přerušení těhotenství, umělé ukončení těhonství, interrupce, ,,jít na potrat", ,,nechat si to vzít"...mnoho pojmenování pro jeden čin.

Jelikož jsme my, jakožto lidé, byli obdarováni slastnými pocity doprovázejícími pářící akt, tak se z aktu páření stal primárně akt příjemný a zábavný. Z toho ovšem vyplývají rizika nechtěných těhotenství.  Naštěstí se v poslední době díky osvětě a antikoncepci množství iterrupcí snížilo. Nicméně  stále je to jeden z nejčastěji vykonávaných gynekologických zákroků. Nechci tady rozebírat, zda potraty ano či ne...osobně si ale myslím, že postavení interrupcí mimo zákon je kontraproduktivní. Známe z dob minulých děsivé případy tajně dělaných potratů a zmrzačených žen. Tak tam bysme se určitě vracet neměli... Nicméně pravda je, že mnoho žen, nebo spíš dívek, má pocit, že interrupce je takové neškodné nic a vlastně je to pohoda.... Nezřídka se v ambulanci setkávám s větou... ,,No a co, tak kdyžtak půjdu na potrat..." A to je o tom, že ty holčičky často vůbec neví, co to vlastně obnáší... Při tom máme v současné době k dispozici nespočet druhů antikoncepce.  

Inu pojďme si tedy říct, jak  a kdy si ,,to" můžeme nechat vzít.

Instrumentální UPT, ECUI - do 12 +0

Evakuace dutiny děložní. Do 8.týdne mluvíme o tzv. miniUPT, ale postup při vlastním zákroku je stejný. Po zavedení gynekologických zrcadel do pochvy se uchopí děložní hrdlo do tzv. Amerických kleští a začne se dilatovat - roztahovat děložní hrdlo - tak, aby bylo možné vsunout do dělohy odsávací kanylu. Samozřejmě čím starší gravidita, tím větší průměr kanyly je nutné použít a tím logicky i nutnost větší dilatace... Po odsátí se děloha ještě dočistí tupou kyretou. 

Komplikace:

Jak to všechno začalo? Vlastně už v době kdy jsem měla 3 roky a neměla jsem o tom ani tušení. Mojí dětský doktorce se zdálo že sestra má krátké ruce, tak naše rodiče poslala na genetiku. A genetici dělali testy. A znovu. A ještě jednou. Rozpíchali celou naši rodinu jak jehelníčky a nemohli na nic přijít. A když chtěli aby na krev přišli i mamčini příbuzní z Čech (jsme Moraváci), mamka se naštvala a stopla to. Tak mě to aspoň bylo řečeno. Ve skutečnosti genetici něco našli, jenom asi v ty době tak úplně nevěděli co to je. Zkrácený chromozom X s přívěskem chromozomu Y. Nějak se nám ty geny pomíchaly. Já a sestra jsme to zdědily po mamce, ta po babi a dál nikdo neví. Faktem zůstává, že mamce prý tenkrát řekli, že je divný že má 2 děti, že by děti mít nikdy neměla. A babi taky ne. To všechno jsem se, ale dozvěděla až moc pozdě. Z porodnice jsme se synem odcházeli s tím, že nemá sestouplé jedno varlátko, ale to je prý normální a může se to samo upravit. Fajn. Čekali jsme. Až do půl roku když nám náš pediatr vypsal žádanku na dětskou endokrinologii. Nesestouplá testes, mikropenis a příliš malý vzrůst. Endokrinoložka ho tenkrát vyšetřila, prohmatala, poslala na ultrazvuk a na krev. Výsledek byl, že jedno varlátko je nesetlouplý a druhý se posunulo do tříselnýho kanálu. Jak já jsem ji tenkrát nenáviděla. Na testy nás chtěla hnát nejlíp hned, vlastně už teď je pozdě, a protože bylo pár dnů před Vánocema, na odběry krve po cca půl hodinách na růstový hormon (takže hospitalizace na půl dne) nás chtěla hnát na Štědrý den. Jasně, celá žhavá budu se synem dobrovolně trávit první Vánoce v nemocnici. No zatrhla jsem to jak doktorce tak tomu mýmu chlapovi. Chudák se bál aby pak už nebylo pozdě jak ho dohukala. A nic neuteklo když nástup měl 3. ledna.  A pak začal kolotoč s krátkýma ručkama. Nutno říct že v půl roce byl náš malej pěknej puclík, takže to mu ručky ještě opticky zkracovalo. Takže když nám vypsala žádanku na genetiku říkala jsem si, že snad bude všechno v pořádku. Genetik nás vyzpovídal, vyfotil, vzali nám všem krev a čekalo se na výsledky. Byl leden, prý tak za půl roku. V červnu mě už endokrinoložka uháněla co teda ty výsledky, takže jsem volala genetikovi co a jak (hlavně že oba dělají v jedný nemocnici). Prý v srpnu by už měli být. Poslední týden v srpnu a pořád nic. Opět telefon. A že výsledky už nějaký jsou ale potřebujou to ještě upřesnit. Čekali na ně nejen na endokrinologii, už i na urologii - operace nás nemine. Přišli na konci listopadu, 3 popsané listy genetickou hatmatilkou, které nerozumí ani endokrinolog, ani pediatr a ani urolog. Závěry byly 4 , rozuměla jsem asi tak jednomu. Jen tak pro ukázku: U probanda byl potvrzen mužský karyotyp s derivovaným chromozem X s translokací Y (X;Y). Vyšetření FISH tuto nebalancovanou chromozom.aberaci potvrdilo. A doporučení mě jenom vyděsilo. Doporučený zvýšený dohled PLDD nad vývojem velmi rizikového dítěte, nadále všestranná intenzivní stimulace rozvoje PM funkcí a sledování somatického vývoje. A na poslední straně vypsáno hromada genetických onemocnění přiřazeným ke konkrétním genům. Pediatr když to viděl řekl, že nechápe proč tohle posílali poštou, že rovnou měli poslat pozvánku a vysvětlit nám to osobně. Takže já jakmile jsem tu šílenost uviděla jsem zvedla telefon, zavolala na genetiku, protože jsme se měli objednat na vyšetření, a rovnou jsem si vyžádala doktora ať mě aspoň část vysvětlí. Něco vysvětlil, nic moc to nebylo že až osobně. Takže jsme čekali 14 dní až nám někdo vysvětlí proč je ve zprávě našeho syna gen ten a ten kóduje to a to a hraje klíčovou roli v tom a tom, mutace genu jsou spojeny s Kallmanovým syndromem typu 1, závažnou oligozoospermií, mentální retardací, sklonem k projevům pozorovaných u Aspergerova syndromu, autistického chování, Chondrodysplasií, autozomálně recesivní spinocerebellární ataxií typu 18. Tehdy jsem začala špatně spát. A kontrola za 14 dní byla jak v nejhorší noční můře. Nikdy nezapomenu jak genetik řekl: Projel jsem DNA vašeho syna celosvětovou databází a nenašel jsem nikoho kdo by měl stejně pomíchaný geny. Nevíme jak se bude vyvíjet. Bylo to jak rána do břicha. Pro mě o to horší že teď už vím že ten špatnej gen má po mě. Každý moje dítě má 50% šanci že ho bude mít. Rozdíl mezi mnou, sestrou, mamkou, babi a mým synem je ten že on je muž. On má to pitomý x-ko jenom jedno, zatímco u nás to co chybí doplní to druhý. Ale u něj co chybí, to prostě chybí. A aby toho nebylo málo některý geny z Y má zas 2x. Může být malinkej, může v dospělosti měřit přes 2 metry. Může mít Kallmannův syndrom a nebo Aspergerův. Nevíme. To je horší než kdyby nám řekli přímo jak to bude. Je tolik alternativ, na který se musíme nějak připravit, že můžou a taky nemusí přijít. To se uvidí časem. Zatím vypadá jako normální zravý kluk. Snad to tak zůstane.

Krásný den!

Mám velkou radost, že se vám ode dneška mohu představit jako nová ambasadorka pro značku Joie! Jmenuji se Marcela a momentálně jsem na mateřské dovolené se svým čtyřměsíčním synem Mikuláškem. Předtím jsem pracovala jako učitelka v mateřské škole, takže mít nyní na starost jen jedno dítě, které navíc zatím většinu dne prospí, je pro mě příjemné zpestření a opravdová dovolená, kterou si užívám. 🙂

O projektech ambasadorek jsem samozřejmě věděla, ale až když jsem nastoupila na mateřskou dovolenou a přemýšlela, v čem bych se mohla mimo péči o syna ještě realizovat, začalo mě to opravdu lákat! Být ambasadorkou ale není jen tak. Aby to člověka hlavně bavilo, je potřeba reprezentovat značku, se kterou má opravdu dobrou zkušenost, a které věří. Číhala jsem a číhala a když se vypsal konkurz na Joie, zaplálo mi u srdce a věděla jsem, že za touto značkou chci opravdu stát! Okamžitě jsem odeslala přání do Vesmíru a pro jistotu plánovala odeslat i přihlášku do konkurzu. 🙂 Nějak se vše ale sešlo, byly tu poslední dny do ukončení konkurzu a mě skolila chřipka. Z posledních sil a za psychické podpory manžela a @pipetulaaa (tímto oběma děkuji) jsem na poslední chvíli odeslala přihlášku do konkurzu a pevně věřila, že to prostě klapne a mě se za pár týdnu objeví pod nickem logo firmy Joie. A ono to prostě klaplo. 🙂

Firma Joie byla založena v roce 2011 a již nyní je jednou z nejprodávanějších značek ve Velké Británii. Já jsem se s jejími produkty poprvé setkala, když jsme vybírali autosedačku pro syna. Prioritou pro nás byla hlavně bezpečnost a jelikož autosedačka Joie dopadla v testech nejlépe a navíc byla za rozumnou cenu, byla pro nás jasnou volbou a nyní po čtyřech měsících se stále řadíme ke spokojeným uživatelům. Začala jsem se o značku více zajímat a zjistila, že jejich nabídka je daleko širší, ale bohužel značka u nás v České republice prozatím ne příliš známá a to bych jako její ambasadorka chtěla nyní napravit.

Moc se mi líbí filozofie a styl Joie. Vytváří dle mého názoru kvalitní, funkční a praktické produkty v jednoduchém designu a z velmi příjemných a kvalitních materiálů, které se prodávají za rozumné ceny a jsou tak dostupné širokým vrstvám spotřebitelů.

Mým cílem je vás se společností Joie a jejími produkty postupně seznámit. Budeme mít se synem možnost vyzkoušet širokou nabídku jejich produktů, takže se můžete těšit na podrobné recenze lehátek, autosedaček, kočárků aj. Na svém blogu bych chtěla otevřít k diskusi témata týkající se autosedaček, kočárků, lehátek a dalších pomocníků v péči o děti. Chybět nebudou samozřejmě ani soutěže o srdíčka a hodnotné ceny, fotosoutěže a snad se letos podaří zrealizovat i historicky první videosoutěž na Modrém Koníkovi! Máte se na co těšit 🙂.

Tentokrát jsem JÁ dostala možnost testovat mop Vileda a měla jsem neskutečnou radost, když jsem si přečetla zprávu o tom, že jsme to já, ten kdo dostal šanci otestovat 🙂 Dostala jsem ho jako takový předčasný dárek k narozeninám, který jsem měla včera 😉 JEŠTĚ JEDNOU MOOOC DĚKUJI ZA ŠANCI.

Teď k mopu 🙂

Dorazil hned druhý den a jako moje první reakce hned u předání, wau, to je nějaké lehké. Je tam vůbec? 🙂 Ano byl. Dcera  hned nadšená co nám to přišlo, takže musela okamžitě nakouknout a skládat. Složení bylo velice jednoduché a opravdu je kyblík velice lehounký. Jediné co mi trošku vadilo, bylo že jsem měla pocit, jakoby se kýbl chtěl převážit na jednu stranu, jakoby strana kde nebyl ždímač.

Dál to chtělo u mě teda trošku grif se zastrkáváním do ždímače 🙂 Doteť jsem byla zvyklá na mop s třásněmi  a tam je to trošku jednoduší 🙂 Jinak vytíralo se krásně. Je to opravdu rozdíl vytírat takhle s plochým mopem než s tím co jsem vytírala doteď s třásněmi.

Jinak, další mínus u mě, že se mi pořád tyč uvolňovala a protáčela a opravdu jsem se snažila pořádně utáhnout. Možná by mohla být i dělaná víc silnější, měla jsem někdy strach že tyč zlomím, když jsem zabrala na nějakou velkou nečistotu a přitlačila, abych ji pořádně vydrhla. A velké PLUS u nás bylo, že tyč se dá nastavovat velikostně a to je super, když máte malé pomocníky 🙂 

Mop si opravdu u nás krásně užil 🙂 tak často jsem ještě nevytírala 😀 

Balíček dorazil během několika dní. Byla jsem strašně zvědavá a natěšená. Týýý jo, jsem už opravdu marná, když se tak moc těším na něco, co je na úklid, ale opravdu jen zaneprázdněná matka, dokáže pochopit mé nadšení z něčeho, co mi ten nekonečný uklid dokáže usnadnit.

Rozbalení krabice a následné složení, nám se syny, kteří mi samozřejmě museli asistovat nedalo moc práce. Během několika minut bylo vše připraveno, na první zkoušku.

Napustit vodu po rysku, přidat přípravek a šlo se na věc. První pokoj byl na mě. Šlo to hladce. Tyč je pro mě akorát, žímací systém funguje tak jak má a to, že se mokrého hadru vůbec nemúsím dotknout je úplně dokonalé, takže, když jeden z mých kluků během vytírání něco potřebuje, nemusím sundávat rukavice a hned se mu můžu věnovat. Velmi mile jsem byla překvapená, že po ždímání, je mycí návlek mokrý tak akorát a po vytření, nejsou nikde louže a za chvilku je sucho. Uplně nadšená jsem z kloubu na spodní části tyče, díky kterému se dá krásně vytřít po gaučem, kde se nám neustále usazuje prach.

Kluci samozřejmě museli testovat také, takže nastavitelnost tyče, do různých poloh, je pro nás veliké plus, mě tím ubyla práce a kluci si připadají důležití, že zvládají práci stejně jako já.

Díky viroze svých synů, jsem mop testovala i v noci, svůj starý mop jsem v noci nikdy netahala, ale tady jsem si řekla, že jeho ovládání a schopnosti mi práci určitě ulehčí a bylo to tak. Za pár minut bylo po kalamitě a já mohla jít pokračovat ve spánku.

Závěrečné shrnutí: 

Jako malá jsem byla neustále v pohybu. Celé dny jsme s kamarády trávili venku, hráli míčové hry, jezdili na kolech, šplhali po stromech. Pamatujete si to? Celé sídliště venku. Bylo to něco kouzelného. A taky to byl jediný pohyb, který jsem měla. Jako rodina jsme k sportu vedení nebyli, takže žádné lyže se nekonaly, žádné výlety na kolech nebo sportovní kroužky. Nic. A nevadilo mi to, nikdo v mém okolí podobné věci nedělal (žili jsme na vesnici).

Pak jsme se ale odstěhovali do města, pohyb se přirozeně vytratil, na mě přišla puberta a kila letěla nahoru. Nekecám, byla ze mě malá/ vysoká kulička. Pamatuji si to období moc dobře- cukry byly nejlepší přátelé a pubertální deprese na denním pořádku.

Když už jsem toho měla dost, samu sebe jsem přesvědčila, že nejlepší způsob, jak se dostat zpátky do formy, je přestat jíst. Za jedno léto jsem zhubla z 67kg na 50kg. Nikdy mou hlavou ani neprolítla myšlenka, začít cvičit nebo upravit stravu. A vlastně mě k tomu nikdo ani slovem nenavedl.

Období to bylo velmi těžké, protože jsem jako vzor měla svoji nejlepší kamarádku, baletku, věčně hubenou, krásně zpevněnou a fakt nádhernou holku, která neměla nouzi o kluky- a dobře víme, že v období kolem 15 let jsou kluci všechno 😀

Nikdy jsem se nepovažovala za hezkou holku a vždy jsem tuto skutečnost přisuzovala mé postavě... Tak jsem nejedla.

Moje váha kolísala nahoru a dolu vždy podle toho, v jaké fázi vztahu jsem byla.

Střevní viróza je definitivně jedním z nejefektivnějších nástrojů pro rodinný teambuilding.

Aktivní pobyt, kde trávíte většinu času spolu, povětšinou na záchodě. Mezi společné aktivity lze zařadit blití, uklízení zvratků, sezení na záchodě, řvaní, celonoční sledování Krtka.

Tímto pobytem značně vylepšíte své vyjednávací schopnosti v oblasti diplomacie při boji o záchodovou mísu,  kyblíček na blití nebo panáka pálenky.

Poznáte další level mateřské lásky. Pokud to doteď bylo jen „Maminka mi utře zadek, maminka mě uloží, maminka mě vykoupe“, nyní přibyde ještě: „S maminkou blinkat.“ Přes to vlak nejede.

Průběh podle Pažouta:

První dítě lehlo – Pažout dezinfikuje Metaxou.

Když jsem ve čtvrtek psala článek o malém Filípkovi, neměla jsem nejmenší tušení, jak může být život krutý, jak ne nadarmo se říká, naděje umírá poslední... Tato dražba měla být především o pomoci malé Nelince, která potřebuje speciální kočárek, a Filípkovi, který potřeboval finanční prostředky na alternativní léčbu diagnózy osteosarkom.

Přiznám se, že mě Filípkův příběh neskutečně chytnul za srdce. Byl pro mne důkazem, jak se z minuty na minutu může pro rodinu změnit celý život, hodnoty, to, na čem skutečně záleží. Věřila jsem, že tato dražba mu pomůže v boji s touto diagnózou. Bohužel Filípek tento pátek 31.03.2017 svůj boj s nemocí prohrál. Protože si myslím, že v tuto chvíli jsou všechna slova zbytečná, chtěla bych touto cestou především celé rodině vyjádřit upřímnou soustrast a hodně sil...

Výtěžek celé jarní charitativní dražby bude věnován na speciální kočárek Nelinky, kterou jsme Vám již představili, a Štěpánce, o které její maminka @pospisilovaluca napsala následující příběh:

"Štěpánka (význam jména: má vlastnost vítězů, odhodlání, vůle a odvaha) se narodila 16.10.2014 v 7:03 a rozhodla se bojovat a všem dokázat, že vlastnosti, které souvisí s jejím jménem, naplní ze všech sil. Její příběh začal být neobyčejný již v těhotenství. Po prvních testech v těhotenství a po podstoupení vyšetření plodové vody testy vyšly v pořádku, ale kolem 20. tt bylo podezření na zvětšené mozkové komory (hydrocefalus), což se v 22. tt nepotvrdilo. A přišla velká úleva.

Pak přišlo vyšetření ve 30. tt a tam byl potvrzený hydrocefalus. Porod byl v termínu a 10 dní po porodu byla Štěpánka na operaci, kdy jí do mozku zavedli hadičku, která vede do bříška, a pomocí té hadičky jí odtéká mozkomíšní mok, který se v hlavě hromadil a díky tomu se zvětšovaly komory a byl utlačován mozek, který se nemohl vyvíjet. To způsobilo další diagnózu a to hypotonii, oční a sluchovou vadu, poruchu příjmu potravy. Další diagnóza je genetická chromosomální nebalancovaná přestavba, která je nevratná, a nikdo neví, co způsobí. Tato kombinace je ojedinělá a v dostupných genetických databází není specifikována, tím pádem vlastně nevíme, s čím bojujeme a co nám přinese budoucnost.

Na základě doporučení jsme se Štěpánkou chtěli absolvovat rehabilitační pobyt, ale po 4 dnech se vinou přetížení Štěpánce spustila epilepsie. V současnosti ve dvou letech dělá pokroky, ale velmi pomalu. Potřebuje posílit svalstvo cvičením a intenzivní individuální rehabilitací, zatím nesedí (jsou to zatím první pokusy), leze, ale špatným pohybovým vzorcem, nemluví, nereaguje na výzvy a po této stránce je na úrovni 8měsíčního dítěte. Je to smíšek a je na ní vidět obrovská snaha, ale limituje ji její vlastní tělo. Je velmi těžké s ní komunikovat, jelikož neukazuje, nemluví a ani nedává zpětnou vazbu, tudíž komunikace je spíše intuitivní.

Ráda bych s vámi milí čtenáři sdílela jednu starší povídku, se kterou jsem se umístila na 2. místě v literární soutěži “Arabské humoresky” před dvěma lety.

Život v Egyptě není procházka růžovou zahradou. Většinu času si spíš připadám jako bych se procházela řisí divů (ale jak říká moje maminka, výstižnější je spíš říše velbloudů) Doba se mění, Egypt prochází politickou a snad i ekonomickou transformací, ale stále se potýkáme s problémy (které jsou v 21. století téměř směšné a naprosto neuvěřitelné), jako je výpadek pitné vody po dobu několika dní, výpadek elektřiny, atd. Za poslední měsíce se těchto problemů nahromadilo prostě moc a mnozí z nás už jsou téměř na pokraji sil. I to byl jeden z důvodů, proč se mi dlouho nedařilo sepsat svou arabesku do soutěže. Ne, abyste mě pochopili špatně, vtipných a směšných situací máme dostatek každý den, jen ne všechny na papíře vyzní tak, jak bychom rádi (obzvlášť pro čtenáře, kteří tyto situace nezažívají, neboť žijí mimo říši velbloudů). A pak najednou, na konci jednoho z dalších všedních dnů, se odehrál příběh, který mě rozesmál. Smála jsem se tak, že mě bolely břišní svaly (teda ne, že bych nějaké měla, ale předpokládám, že tam někde stále jsou, I když nejsou vidět), po tvářích mi tekly slzy a doslova jsem se málem počůrala. A tak se s vámi o něj podělím.

Měli jsme na večeři guláš (když jsem ho udělala poprvé, jednou do toho díbl a odsunul talíř a s vyčítavým pohledem ve tváři řekl, že takhle on maso nemá rád. Teď je to ovšem jedno z jeho nejoblíbenějších jídel) a nebyli bychom to my, kdybychom se zase jednou pořádně nenapráskali. Neschopni žádné náročnější aktivity, odvalili jsme se na matraci před televizi (ano, na matraci! Stěhovali jsme se sice v květnu a už je říjen, ale sedačku stále nemáme, protože jak říká můj muž, “všechno má svůj čas”. A v Egyptě je vnímání času naprosto odlišné od toho evropského🙂). Ležíme u televize (jako vždy na žádném z tisíce kanalů nic nedávají, takže Khaled přepínal z kanálu na kanál) a já si najednou všimla, že si nám po stropě štráduje fakt pomerně velká, červená ještěrka. Znaje svého manžela a jeho panické hrůzy z ještěrek (nechápu, kde se vzala, protože pavouků ani jiné havěti se nebojí, a když já mám strach z pouličních psů, tak se mi směje), říkám mu opatrně: "Miláčku, prosím tě hlavně nepanikař, ale na stropě leze velká ještěrka".

Z nějakého záhadného důvodu měla moje slova naprosto opačný efekt. Khaled se podíval na strop a s hrůzou v očích vyletěl (tak rychle jak mu to nase pružinová matrace na zemi dovolila) a mně přikázal, abych hlídala ještěrku (nevím, jak přesně si to hlídání představoval, ale pro jistotu jsem upřela svůj zrak směrem k místu na stropě) a on sám mezitím utíkal do kuchyně hledat koště, které tam samozřejmě jak na potvoru nebylo, protože (jak nezapomněl vyčítavě podotknout) jeho nepořádná žena nikdy nedává věci na své místo. Při cestě zpět z koupelny, kde se před ním schovávalo koště ještě stihl nakopnout odpadkový koš ( I za to jsem samozřejmě mohla já, neboť jsem mu ho tam schválně nastražila) a začal horlivě honit ještěrku po stropě... Můj muž se okamžitě pasoval do role velitele celé obranné akce a rozdával úkoly na všechny strany. “Zhasni všechna světla”. “Otevři balkon dokořán” “Podej mi židli”. Byť jsem měla o smyslu některých přikazů pochybnosti (ještěrka by se po tom stropě honila mnohem lépe, kdybychom na ni aspoň viděli🙂), jako správná a podporující manželka jsem všechny povely splnila..Ještěrka se, ale nemínila jen tak vzdát, ani po 15 minutách nahánění sem a tam se nám ještěrku nepodařilo nasměrovat ven z bytu, ani ji unavit. Za to z mého manžela tekl pot proudem. Celý udýchaný a se slzami na krajíčku říká Khaled ještěrce: "Já tě nechci zabít tak už prosím tě uteč ven." Nevím jestli mu opravdu rozuměla, ale chvíli na to skočila naše milá ještěrka ze stropu na klimatizaci (tedy aspoň to jsme v té tmě viděli) a my jsme ztratili oční kontakt.

Takže velitel operace vyhlásil, že nastáva akce, "musíme dostat tu ještěrku z klimatizace” (to by se ovšem mnohem snáz provedlo, kdyby ta klimatizace nebyla přimontovaná přímo pod stropem a my oba neměli pouhých 170cm a žebřík žádný). No byla to legrace, po hodině skákání, bouchání smetáku a svícení baterkou do útrob klimatizace, jsme to vzdali. Pak Khaleda napadlo, že ji třeba vypudíme tak, že zapneme klimatizaci. No jenže klimatizace přece od posledního výpadku proudu nefunguje (malý detail, na který jsme v tom rozčilení jaksi pozapomněli). Nic jiního nás už nenapadlo, byla pozdní noční hodina a my museli ráno vstávat do práce a tak velitel označil operaci jako “mission impossible”.

Já osobně si myslím, že ještěrka s největší pravděpodobností nepozorovaně utekla ven (klimatizace je hned nad balkonovými dveřmi, které byly dokořán), když jsme ji hledali pod ledničkou a matrací, ale Khaled byl přesvědčen, že se schovává v klimatizaci a odmítl se tudíž zdržovat v prostorách obýváku. Přesunuli jsme se tedy do ložnice a chystali se ke spánku. A já jsem (zcela neprozíravě) chtěla situaci odlehčit a tak říkám: “však co, aspoň nebudeme mít doma mouchy a komáry, když tu máme ještěrku". Načež můj muž znovu vyletěl z postele a vyčítavě mi říká “seš hrozná, teď kvůli tobě nebudu celou noc spát” a začal na rádiu v obýváku ladit Korán, doufaje, že to ještěrku vypudí. To už jsem opravdu neudržela vážnou tvář a začala jsem se smát na plné kolo, až mi tekly slzy a břicho mě bolelo, ale nešlo to zastavit. Mému vyděšenému muži to zřejmě vtipné nepřišlo a uraženě si chtěl jít lehnout do obýváku, protože s tou hroznou ženskou, co se mu směje nebude spát v jedné místnosti, ale pak si vzpomněl, že v obýváku je ještěrka a tak mu nezbylo než se zase vrátit do postele.

      Jsem poslední týdny hodně časově vytížená (i díky Vám 🙂). Zanedbávám svou stravu, neužívám své oleje tak, jak jsem byla zvyklá, zapomínám na hořčík, jód aj. Malý v noci špatně spí a já začínám být dost unavená.

    Znovu tedy sahám po sladkém, i když vím, že nám způsobilo jen problémy (viz článek Jak jsem vyléčila synův atopický ekzém). Po sladkém mi kolísá hladina cukru v krvi více než je zdrávo a já jsem zase unavená a znovu sahám po sladkém... Cítím, že se kvasinka (Candida albicans) znovu probouzí k životu. Svědí mě nos, bolívá hlava, jsem unavená. Je to začarovaný kruh. Nejvíce mě štve to, že vím, že tím škodím malému. Zatím tedy nemá kvasinkový ekzém jako posledně, ale mám pocit, že cukr se špatně podepisuje i na něm...

     Chci být zodpovědná a zodpovědně kojit. Vidím, že co jím zase cukr, Váša špatně spí. Bolívá ho zase břicho (jako mě). Když sním večer sladké, jsou noci horší. Opravdu je to tak :(. Před početím jsme drželi protikvasinkovou dietu a vím, že mi bylo moc dobře. Teď zjistili mojí mámě cukrovku, tak jí podobně a je jí taky moc dobře. Cukr může za velkou část civilizačních chorob, množí nám v těle kvasinku, kazí zuby, fruktóza může za zvyšování viscerálního tuku. Člověk by myslel, že může ovoce sníst hodně, je přece zdravé.

    Hodně mě překvapilo zjištění, že tomu tak není. Fruktózu (ovocný cukr) už mnozí nazývají jako zrádnou, zákeřnou apod. Fruktóza je i v medu a proto je, jak říkají včelaři, dobré sníst jen lžičku denně. Jediné sladidlo (kromě medu), které jsem vzala na milost, je xylitol. V jedné severské zemi (už nevím, v které to bylo :D) dávají dětem ve školách zdarma xylitolové žvýkačky a rapidně jim klesá výskyt zubního kazu. Xylitol má totiž hodně skvělých vlastností, mj. právě snižování výskytu zubního kazu díky jeho schoponosti eliminovat bakterie v dutině ústní. Je vhodný pro děti od jednoho roku, takže Váša jej má pravidelně v kaši 🙂. Stévii jsem nepřišla na chuť. 

     Je mi smutno z toho, že škodím sobě i svému dítěti. V jeho stravě se cukru striktně vyhýbáme a já mu jej pak předávám přes mléko. Je těžké nepodléhat chuti na sladké, když jsem unavená a tělo (a kvasinka) volá po cukru. Ale vím, že to zvládnu 🙂

     Je mi jasné, že spousta maminek cukr ve stravě svých dětí (i ve své) neřeší. Mají pocit, že "jíst se má všechno" a trocha cukru nikoho nezabila. I má lékařka mi doporučuje dávat malému piškoty :D. Už se naštěstí o škodlivosti cukru začíná hodně psát, začínají na světlo vycházet výsledky zfalšovaných studií, které škodlivost cukru popíraly. Stačí trochu hledat na internetu...

Vyloženě nepatřím mezi fanoušky sociálních sítí, kde každý sdílí první i poslední, co ho napadne. Na druhou stranu se mi líbí ta druhá podoba, kterou sociální sítě mohou mít. Dokáží poměrně snadno a rychle šířit informace, oslovit velký počet lidí a nadchnout je pro společný projekt, jehož cílem je prostá touha pomoci.

Stalo se již tradicí, že se zde na Modrém koníku dvakrát do roka sejdou uživatelky, které spojuje nejen nadšení pro kreativní ruční tvorbu, ale především vize, že do výrobků nevkládají pouze svůj nápad a čas, ale především naději a očekávání dětí, pro které se celá akce pořádá. 

Za pár dní na Modrém koníku opět vypukne již 8. charitativní dražba. Tato dražba bude výjimečná v tom, že se nebude konat pouze pro jedno dítko, ale cílem této dražby je pomoci rovnou dvěma dětem, které bych Vám ráda představila.

NELINKA (její maminka je @natalkanelinka)

Nelinka má Aicardiho syndrom a Westův syndrom. Sama se nenají, občas chodí za ruce, když jí je dobře, udělá několik kroků i sama. Nelinka má těžkou epilepsii. Chodí do speciální školy, kde má osobní asistentku, kterou rodina platí.
Rodina nyní pořídila pro Nelinku speciální zdravotní kočárek a shánějí peníze na doplatek, který není hrazený zdravotní pojišťovnou.

FILÍPEK (jeho teta je @tomanovalenka)

Manžel napověděl, já okomentovala, my vyhráli a byli vybráni testovat Vileda Easy Wring Ultramat, super. Výzvou pro nás bylo srovnat Viledu s konkurencí, kterou máme již dva roky doma a to Leifheit (CLEAN TWIST XL). Na pořádku si oba s mužem zakládáme, máme starší byt se třemi typy podlah, malé miminko, nevlastního syna s léčeným imunodeficitem po transplantacích kostní dřeně a velmi chlupatou milostpaní kočku. To vše dokupy je poměrně náročná kombinace, která k udržení pořádku prostě nutí.

Výhru jsem uvítala jako možnost trochu si práci ulehčit a MK tímto děkuji za příležitost a nyní již k mým postřehům.

První, na co jsem se šla podívat když mi balík došel bylo jak je  krabice těžká. Překvapení, těžká vůbec nebyla a to vypadalo slibně. Kbelík, ačkoliv prostorný, byl opravdu lehký a pohodlný na úchop do rukou. Co mě ale naopak při vybalování zklamalo bylo, že základní balení obsahuje pouze jeden univerzální mycí návlek. V tom bych viděla mínus ve srovnání s konkurencí, která poskytla návleky dva s různým typem "chlupu". Šla jsem si tedy na internet vygooglit ceny výrobků, které hodnotím jako standardní, nicméně ten jeden mycí návlek navíc bych Viledě asi opravdu vytkla. Přece jen, jeden na ložnici i WC dobrá hospodyňka asi nepoužije a je to další výdaj do startu. Kompenzovat to může snad jen fakt, že je možnost mycí návlek prát na 60 °C což jsem udělala a zůstal nezměněn takže další plus.

Při dalším seznamování objevuji další plus tohoto výrobku a to je upevnění mycího návleku. Oproti konkurenci mnohem lepší, pohodlnější a praktičtější. Nacvaknutí zvládne opravdu každý. Naprosté překvapení pro mě byla lehkost samotného mopu. Oproti konkurenci úžasně lehoučký! Velké plus pro každou ženu a pro mě asi největší plus celého výrobku. Teleskopické řešení tyče je zajisté skvělá věc ale zde nalézám pro změnu mínus. Nejsem žádný obr, měřím 177 cm a uvítala bych, kdyby tyč byla delší. Odzkoušeno na manželovi se 185 cm a už to trochu na pohodlnosti výrobku bohužel ubírá. Maximální délka týče je 125 cm, my bychom přidali.

Složení mopu bylo absolutně jednoduché, obrázkový návod hodnotím jako naprosto dostačující. A jde se na věc.

Mycí návlek sedí perfektně, myje krásně i podélné lišty.

Je to paradox, ale pokud nejste modelka, tak Vás profesionální focení dost možná čeká právě v nejtlustším období Vašeho života. Připadáte si jak velryba, máte oteklé ploutve, strie jsou Vaše nejlepší kámošky a proplouvání před fotoaparátem Vám dává dost zabrat. Nicméně přesto, že víte o jak náročnou plavbu se bude jednat, neodradí Vás od ní ani mořská nemoc, ani pár dobře rostlých Plejtváků.

A jak se na něj nejlépe připravit?

1) odpočívejte a hodně spěte – dost možná nadlidský úkol, pokud to přesto nejde, berte to alespoň jako trénink do budoucna, až se mládě narodí, nebudete spát skoro vůbec

2) nervozitu si nechte až k porodu – pokud jste si vybrali profesionálního fotografa, nemáte se čeho bát – správné svícení, make-up a v neposlední řadě i retuš dokážou doslova divy, nicméně zase nemějte přehnaná očekávání, z vorvaně delfín nebude ani za stovku sardinek

3) starejte se o svoje šupiny – tedy pokožku samozřejmě, dopomoci k ideální pleti Vám může peeling, nebo odstranění přebytečných chloupků, naopak zakouřené prostředí, či přehnané slunění Vám ani fotkám neprospěje, zkrátka pokud nechcete vypadat jak ryba na grilu, na solárko zapomeňte. Pokud se chystáte navštívit kosmetičku, udělejte to s dostatečným předstihem, aby se pleť měla čas zregenerovat.

4) vyberte vhodné oblečení – vezměte si sebou to, v čem se cítíte jako ryba ve vodě, především takové, které zvýrazní vaše dočasné křivky. Čím víc hadříků, tím líp! Fotograf Vám následně pomůže s výběrem, nicméně je potřeba, aby vůbec měl z čeho vybírat. Různé barvy, různé styly a originální doplňky. Vyvarujte se však věcí s nápisy, značkami, nebo šílenými vzory. Na focení přijďte v něčem volném, nic totiž nepokazí těhotenské focení víc než otlaky od ponožek, prádla, těhotenských pásů, hodinek či prstýnků…

Všechno to začalo v jeden krásný slunečný den, kdy jsem objevila testovací balík na zahradě u plotu. Krásně načasováno! 14 dní se u nás nevytíralo a tak můžeme rovnou začít!

V našem domě obýváme 150 m2 s různými typy podlah a musím přiznat, že jsem byla zvědavá, jak s tím zázračná Vileda zatočí. V přízemí obývacím pokoji a kuchyni máme voděodolnou plovoucí podlahu se vzorkem (tedy mírně protiskluzovou), v dětské herničce máme hladkou plovoucí podlahu, v koupelně hladkou dlažbu, na chodbě a v předsíni protiskluzovou strukturovanou dlažbu – spáry jsou hluboké. Do patra se jde po starých kamenných schodech. V patře na chodbě se opakuje protiskluzová strukturovaná dlažba venkovního typu a v pokojích na spaní máme hladké plovoucí podlahy.

Dodnes jsme používali podobný, ale obyčejný plochý mop a klasický kýbl. Většinou u nás vytírá můj manžel a jako alergik velmi trpěl. Ruční ždímání špinavého hadru do kýble nedělalo jeho ekzému vůbec dobře. Musím přiznat, že on byl ze šlapacího kýble nejvíc nadšený, když ho uviděl.

Tři, dva, jedna… Start!

Nejdříve musíme celý dům vysát. Nevím, zda to tak má každý doma, ale u nás se to prostě jinak nedělá. Vlasy, drobky, chlupy od psíka apod. pohltí náš vysavač. Vileda bude tedy bojovat převážně s prachem a špínou.

Po důkladném vyluxování všeho povrchu včetně koberců může nastoupit na řadu Vileda mop. Pro porovnání přikládám foto svého starého klasického kýble. Kýbl Vileda je opravdu velmi prostorný, ale prázdný váží pouhých 1,5 kg. V kbelíku je ryska, kam až může voda sahat, ale můj názor je, že stačí o něco méně. V mém případě vážil kýbl s vodou maximálně 5 kg, takže žádná posilovačka ženy! 🙂 

Do očí bijící prso na střeše jedné z budov Londýna mělo podpořit britské maminky, které kojí na veřejnosti. Nelíbí se jim nevyžádaná pozornost a odsuzování. Češky se s tím potýkají také. 

V Londýně se kojící matky dočkaly doslova obrovské podpory. Nepřehlédnutelným prsem umístěným na střeše budovy se agentura Mother London rozhodla poukázat na stále kontroverzní problematiku kojení na veřejnosti. "Těžko uvěřit, že v roce 2017 se britské matky při kojení a krmení dětí stále cítí sledované a posuzované," odůvodňuje agentura svoji iniciativu. Jejím záměrem bylo poukázat na svobodu volby každé matky, kde a kdy bude své dítě krmit.

Nepříjemné pohledy a netolerantní reakce jsou dobře známy i českým maminkám. Považujeme se za civilizovaný národ, ale taková přirozená věc jako kojení v parku, obchodním centru nebo restauraci dokáže stále některé lidi pohoršit. Nebo dokonce ještě hůř: "Před několika lety jsem byla na úřadě vyřizovat věci. Malá byla už velmi hladová, tak jsem se s ní schovala za květináč a kojila jsem. Někdo mě tam uviděl, úřednice mi vynadaly, že když mám hladové dítě, mám zůstat doma a dokonce jsem dostala pokutu za pohoršování," píše maminka z Modrého koníka.

Jsou maminky, které, aby se vyhnuly zbytečným komentářům, se dokonce radši schovají na toalety. Jiné si pocit soukromí vyřeší bavlněnou plenkou nebo speciálním oblečením či multifunkčním šátkem. 

Kojení na veřejnosti je svobodnou volbou každé ženy. Pokud máte pochybnosti, vzpomeňte si na slova jistého lékaře, který povzbuzoval maminky takto: "Kojte vždy a všude. Slušný člověk se diskrétně odvrátí a neslušný vám bude čumět na prsa tak či tak."

Zdroj: motherlondon.com