To, že čekám 3. dítě pro mě bylo velké překvapení. Protože mi bylo pořád nějak divně od žaludku, měla jsme chuť na utopence, tak jsem si asi čtyři dny před ms jsem si udělala test a byl docela šok, když na mě během pár vteřin vykoukly 2 dálnice 🙂

     No, abych to upřesnila, nejsem úplně "normální matka". Jsem tělesně postižená, mám dětskou mozkovou obrnu,  jsem nedonošená.( 24.tt, 1kg a 36cm) docela macek 🙂 Dopadla jsem celkem dobře, jen špatně chodím. ( jsem po 10 operacích nohou ). 

      Moje 1. těhotenství bylo celkem bezproblémové, jen občasné tvrdnutí břicha od 24.tt.

Porodila jsem ve 35+4 císařským řezem ze zdravotních důvodů. Kristýnka se narodila 12.2.2007  měla 2320g a 46cm. Jelikož se narodila dříve a já neměla napíchané kortikoidy, tak měla po porodu dechové obtíže. Byla týden v inkubátoru a 6. dní na kyslíku a světle ( měla novorozeneckou žloutenku). Jinak byla v pořádku. Domů jsme šly 10. den po porodu. Dnes je to desetiletá zdravá a chytrá holka která dělá atletiku a chodí malovat 🙂

     Moje 2. těhotenství už nebylo tak bezproblémové jako to provní. Asi od 20.tt jsem krvácela nebo špinila... Byla jsem v nemocnici na rizikovnce od 18.12. do 7.1. přes celé Vánoce a Silvestra.. Klárka se narodila ve 35+6  21.1.2011 opět císařem, měla 2700g a 47cm, takže celkem pořízek 🙂 Měla jsme napíchané kortikoidy, tak byla bez dechových potíží. Měla akorát novorozeneckou žloutenku. Domu jsme šly 7. den po porodu. Dnes je to šestiletá šikovná holka která zpívá ve sboru a v září půjde do školy.

     Moje 3. těhotenství bylo celkem bezproblémové až na občasné tvrdnutí břicha.. Bylo to v pohodě do 28.tt. Pak mi začlo tvrdnout břicho po 15. minutách. Skončila jsem v nemocnici, napíchali mi kortikoidy dali mi gynipral.. Ležela jsem na rizikovce a pan doktor mi říkal, že mě bolí jen jizva a že mi břicho netvrdne. ( Jak to mohl vědět, to netuším) 🙂 Říkala jsem mu, že mě jizva nebolí, že mi tvrdne břicho... Pořád po 15. minutách a že to není prostě normální takhle brzy.. Pan dokror mi tam tedy poslal psycholožku 🙂  Na konec jsem z toho "nic vám není máte jen dráždivou dělohu", porodila ve 31+1 Kryštůfka, Který vážil krásných 1810g a měřil 42cm. Po porodu měl Kryštof problém s dechem, tak mu byl píchnut surfaktant přímo do plic.

Velmi mile mě překvapilo, že jsem byla vybraná pro testování zubní pasty Zendium Complete Protection. A ráda se s Vámi podělím o své dojmy.

Po této pastě už jsem koukala delší dobu, jak v dospělé, tak v dětské verzi, neb máme se zuby docela problém, stejně tak i manžel a ráda bych, aby se toto dětem vyhnulo, a proto se je snažíme vést ke správné zubní hygieně (i když někdy je to o nervy – hlavně moje :o))

Prvním překvapením byla velikost krabičky, ve které přišla jedna téměř nedobytně zabalená zubní pasta. To bylo radosti, prohrabávat se zelenými polystyrénovými mašličkami a hledat poklad!

Druhý překvapením pro mě bylo, že na testování pasty je pouhý týden. Přišlo mi to docela málo na to, udělat si pořádně obrázek o tom, jaká pasta je při delším používání.

Po vybalení pasty z krabičky padla pasta hezky do ruky. Je menší a širší než ostatní pasty, na které jsem zvyklá, což oceňuji zejména proto, že hezky stojí na umyvadle a nepadá do něj stále znova a znova. Když jsem jí otevřela, hezky voněla.

Hned večer jsem jí poprvé vyzkoušela. Chuťově je pasta příjemná, spíš neutrální než nějak výrazná, příliš nepálí, překvapivě je bílé barvy. Pění poměrně málo, na což jsem zvyklá z jiných past, takže v tomto ohledu mě nečekalo žádné překvapení ;o) Jsem zvykla po vyčištění zubů už nejíst (nehledě na to, že se to asi nemá, tak mi to po pastě moc nechutná), ale tady jsem to vyzkoušela a neměla jsem pocit, že by chuť jídla byla pastou nějak ovlivněna. I voda po čištění chutnala dobře.

Byla jsem vybrána k testování zubní pasty Zendium. Začali jsem pastu používat s manželem. Já pociťuji po týdnu zlepšení stavu mých dásní a menší citlivost zubů. Manžel si pochvaluje taky lepší stav jeho dásní. Obou nám vyhovuje chuť a příjemný pocit po vypláchnutí.

Proto jsme se rozhodli nadále používat tuto pastu, protože věříme, že nám pomůže v boji proti kazům, ke zlepšení stavu našich dásní a ke zpevnění zubů.

Vzhledem k výsledkům po týdnu používání bych pastu vřele doporučila všem k vyzkoušení. Naše celá rodina má volbu už jasnou je to pasta Zendium.

Tento týden je obdobím velkých změn. Začíná se vytvářet tzv. chorda dorsalis neboli struna hřbetní, proto se také člověk řadí mezi strunatce.  Je to velmi zásadní struktura embryonálního vývoje. Na jejím místě se později bude formovat páteř.  Nad chordou se vytváří neurální lišta – základ centrální nervové soustavy.  Také se začíná tvořit primitivní oběhová soustava – na začátku to jsou jen drobné ostrůvky krevních buněk. Toto období je klíčové pro správný vývoj embrya. Také je v tuto chvíli zárodek nejvíce náchylný k vnějším vlivům, jako je alkohol, drogy, rentgenové záření a některé léky.

V tomto třetím týdnu embrya – tedy pátém týdnu těhotenství – již můžeme na ultrazvuku vidět ve vysoké děložní sliznici dutinku – gestační váček.  Těhotenský test bude v tomto období jednoznačně  pozitivní.

 Pro správný vývoj základních struktur orgánových soustav je velmi důležitý zvýšený příjem kyseliny listové.

Za prvé bych chtěla poděkovat za vybrání mezi testerky zubní pasty. 🙂 

Ihned po rozbalení balíčku na mě dýchla vůně pasty, krásně voní... Tak jsem hned šla prubnout vyčistit si zuby. Chuť pasty je jemná, vůně taky, konzistence pasty je akorát. 

Po vyčistění jsem měla příjemný pocit, překvapilo mě, že skoro nepění.

Jen mně osobně teda vadí to, že právě po vyčistění není ten svěží pastový dech. Zas na druhou stranu, člověk se i po vyčištění zubů může napít a nekazí si chuť. Dokonce mám dojem, že mé zuby jsou i bělejší. Hlavně citlivost zubů se ztratila za těch pár dnů používání.

Čemu dávám veliké plus je, že krabička i tuba není barevná, křičící jak je skvělá a zdravá atd. 

Celkový závěr pro mě je, že pasta je dobrá, jestli ji budu kupovat upřímně nevím, opravdu mi trochu chybí ten svěží pocit v ústech.

Nedokážu si přesně vzpomenout, kdy se mi podařilo začít kojit Lauru. Vím, že na porodním sále to nebylo. Od doby, co vylezla ven, jenom chrochtala a brečela. Zkoušeli jsme ji nechat přisát, bohužel nejevila žádný zájem. Prvně se pak přisála někde na oddělení šestinedělí. Na co si ale vzpomínám bylo, že ačkoliv neměla žádné zuby, bolelo to jak tisíce jehliček, které se zabodávaly do mého prsu. Taky si pamatuji, že mi trvalo, než jsem ji dokázala přimět otevřít pusu dostatečně na to, aby začala správně pít. V té chvíli jsem si pomyslela- jak to proboha uděláme, aby to fungovalo- respektive co udělám já, aby to fungovalo a zda skutečně bude.

Tato myšlenka mi bleskla hlavou ještě několikrát: když byla bolest tak velká, až mi vytryskly horké slzy a stékaly pomalu po tváři dolů, zatímco Laura sála přitisknutá k mému tělu. Když jsem se pokoušela udržet ji vzhůru, aby se najedla, protože ji krmení vždy uspalo. Když jsem vstávala v noci co 2 hodiny, vyčerpaná na smrt, celá mokrá od tekoucího mlíka, bolavá v průběhu šestinedělí a snažila se jí na rukou ukonejšit.

Také si nedokážu vzpomenout, kdy naposled jsem Lauru kojila. Vím, že to bylo v 9 měsících. A také vím, že to nebylo úmyslně. Těhotenství a porod moje tělo rozebraly takovým způsobem, že od té doby mám neustále problém se zády. A to se přesně tehdy stalo- luplo mi v kříži a už jsem se nepostavila. Bylo to tak zlé, že jsem ležela v posteli celé 2 týdny neschopna pohybu. Tudíž jsem nemohla ani kojit, bolestí bych umřela. Laura pila v té době i čaj, změnu tedy nijak nevnímala. Za to já si to určitým způsobem vyčítám dodnes. I když vím, že to nebyla ničí vina, že Laura už byla dost veliká a podobně, stejně tam někde hluboko v duši zůstává hořká pachuť selhání.

Na co si ale vzpomínám je mnoho chvil, sladkých a těžkých, které byly mezi začátkem a koncem.

Když jsem si ji asi 2 týdny po propuštění z porodnice brala v noci do postele. Slzy mi díky poporodní depresi a vyčerpání tekly proudem, ona pořád brečela a já nevěděla, co dělat. Přisunula jsem si ji tak blízko, až mi ručkou pohladila prso, přisála se a podívala se mi do očí. To bylo poprvé, kdy jsem ucítila to pověstne "propojení".

Půlka října, kdy jsem si ji v rychlosti přiložila a ona se hned přisála správně. Kojení se stalo přirozeností a já si uvědomila, že to společně dáme jako tým.

Nedělní oběd se nezadržitelně blíží a vám už se nechce posté vařit ten samý, i když lety osvědčený, recept? Odpoledne má přijít návštěva a vy byste ji chtěla překvapit originálním pohoštěním? Snažíte se jíst zdravě a udržovat si pěknou linii, ale každý článek tvrdí něco jiného a přináší další zaručené tipy, které už jste desetkrát neúspěšně vyzkoušela? S tím vším vám pomůže česká gastro jednička – TopRecepty.cz.

TopRecepty.cz jsou nejvyhledávanějším portálem o vaření na tuzemském trhu. Nabízejí rozsáhlý katalog obsahující více než 45 tisíc receptů a desetitisíce lákavých fotografií jídel přímo od uživatelů. Máte tedy jistotu, že recepty jsou prověřené a vyzkoušené, autoři navíc často uvádějí praktické tipy z praxe, které byste v běžné kuchařce nenašli.

Denně přibývají nové recepty a obrázky, a tak si můžeme být jistí, že tu vždy najdete čerstvou inspiraci a osvěžení pro svou kuchyni. A i vy se samozřejmě můžete podělit o klenoty ze své domácí knihy receptů.

Recepty to ale zdaleka nekončí. Najdete tu také stovky článků s tipy a triky, informacích o zdraví a vaření a nejrůznějšími zajímavostmi více či méně spojenými s jídlem. Dozvíte se například, jaká zelenina obsahuje ty správné vitamíny, které vám chybí, co jíst v těhotenství, jak co nejrychleji, ale k tělu šetrně shodit nadbytečná kila po porodu a jak se udržovat ve formě, ať už je venku počasí jakékoli… ale třeba také jaké litinové nádobí vybrat a které gastronomické akce jsou na obzoru.

A pokud mezi recepty a články nenajdete to, co jste hledali, můžete využít rozsáhlé diskuzní fórum, které zdaleka neslouží jen pro debaty o vaření – můžete se zde s ostatními uživateli radit i o domácích mazlíčcích, dovolené nebo třeba tipech jak ušetřit.

Tak co myslíte, objevíte i vy na TopRecepty.cz to pravé?

Aktualizace: Recenze našich uživatelek si můžete přečíst v diskuzích. Snadné uklízení s Viledou se maminkám moc líbí. 🙂 Otestovali jsme taky Vileda Easy Wring Ultramat a

Vileta Ultramat TURBO a maminky nešetřily chválou. Jejich recenze jsou v diskuzích. Nebo vás zajímá Vileda Easy Wring and Clean TURBO? Výsledky testování najdete tu. Každá pořádná domácnost musí mít taky čisté okna. Vileda Windomatic prošel testem a jako je to u Viledy zvykem, maminky si produkt pochvalovaly.

-----

Oblíbená Vileda se vrací, aby vám mohla pomáhat s úklidem! My se už moc těšíme na toto testování, tak si uvařte kafe a přejeme příjemné čtení výzvy a sledování testování.

Co testujeme

Budeme testovat Vileda Easy Wring Ultramat, plochý mop na všechny typy podlah. Jak je to u Viledy zvykem, má do detailů promyšlený systém tak, aby dokonale vyždímaný mop zanechal vaši podlahu rychle suchou. Balení obsahuje kbelík, na kterém je připevněný ždímač, který brání vystříknutí vody při ždímání. Na kbelíku naleznete taky pedál, díky kterému není při ždímání potřeba se namáhat. Teleskopická tyč má tři díly, abyste si ji mohly nastavit podle své výšky. Mycí návlek lze prát při 60 stupních (ale pozor, nepoužívejte aviváž a nevkládejte ho do sušičky).

První  láska

                Když jsme dospělí, nějak žijeme. Máme své emoce a postoje.  Často používáme, fráze:  „Jsem prostě takový, taková. Jsem po mamce, babičce, dědovi. U nás jsme takoví všichni….. Máme to v rodině“.  Ale víme, co to vlastně znamená? Co se za tím skrývá? Kde se ty naše postoje vzaly?

                Dnes se mi stalo něco zvláštního, velkého, nečekaného. Zažila jsem sílu a moc první lásky.  Tento zážitek mi podlomil kolena a rozklepal ruce a o to víc s tím, že jsem si uvědomovala sílu onoho prvního zážitku a toho jak člověka dokáže nasměrovat do dalších let, jak utváří naši zkušenost, ovlivňuje naše další chování. A věřím, že možná i po mnoho let po té, kdy nějak zareagujeme a nevíme vlastně proč.  Jen řekneme tu formulku, máme to v rodině.

                Jako maminka jsem zprostředkovaně vnímala onu sílu a neopakovatelnost prvního zážitku.  Moje holčička stála a s vykulenýma očkama se na mě dívala. Dívaly se na mě dva otazníčky a hledaly odpověď a plnily se slzičkami. Hledaly vysvětlení u rodiče.  A tady se začalo skutečně reálně tvořit ono „ Máme to v rodině, jsem celá mamka“.  Roztlouklo se mi srdce a tlouklo mi snad rychleji než ji. Uvědomovala jsem si tu moc, kterou rodič má a tu zodpovědnost. Láska není jen tak něco, co napoprvé nevyjde a podruhé to už bude fajn a dokážeme nad tím mávnout rukou. Něco o čem si řekneme, toto není nic pro mě, už to nebudu dělat.  Dnes se dost možná rozhoduje o tom, jak se dva lidé jednou budou umět vypořádat s láskou a postoji k tomu druhému.  A celý den mě ono kouzlo plní od paty až po strop.  Na jedné straně malý kluk, který našel odvahu a sílu, koupit druhé holčičce dárek, vybrat ji ho, požádat o svolení učitelky a odnést ho do druhé třídy.  Plný odhodlání a odvahy. Na straně druhé malá holčička, co o jeho plánech neměla ani ponětí, byla vystavena bez varování pozornosti kamarádek a učitelů, kteří se o tom dozvěděli dřív, než ona sama. Něco, na co si mysleli jen oni dva, se najednou stalo veřejnou věcí, kterou prožívala snad celá školka. A kterou moje malá slečna nebyla bez slziček schopná ustát.  A tak dřív, než měl docválat rytíř na bílém koni a donést ji onen dáreček, jsem měla malou chviličku čas ji zašeptat: „ Na ničem jiném nezáleží jen na vás dvou, jen vy víte, jak to máte, užij si to. A nenech si to nikým pokazit. A hlavně se k němu chovej dál hezky, zvládneš ustát posmívání kamarádek, co by rady byly na Tvém místě.

                Poznáváte se? Změní se vlastně někdy něco? Jedno jestli je nám, pět, patnáct, třicet…

Tak jsme stála a dívala se na malého kluka, co se kroutil jako žížala a zářily mu oči a čekal na reakci své milované. Na malou holčičku, která s červenýma tvářema přijímala nečekaný krásný dáreček, který byl jen bonusem k upřímnému projevu a srdci na dlani, které ji bylo nabídnuto. V tom okamžiku byla všechna moudrost. Copak nejsme pořád Ti stejní, jako když jsme se zamilovali poprvé? Jen možná jednoho malého kluka kdysi jiná holčička nehezky odmítla a on si řekl: „Holky jsou na nic, nerozumím jim, už žádné nic nepřinesu“.

Ahoj holky,malému je měsíc a půl a na obličeji se mu udělala červená vyrážka. Koupu ho jen ve vodě a mažu avirilem tak nevím z čeho to může mít. Poradíte mi prosím jak se toho co nejdříve zbavit. Děkuji 

Tuhle nás postihlo zlo jménem jarní prázdniny. Jako učitelka mám prázdniny ráda, jako matka dvou plechovek semtexu už méně. Od té doby, co mám děti, ve mně prázdniny vyvolávají poněkud schizofrenní stavy.

Každopádně jsem se rozhodla, že když jsme doma tak hudebně založení, bylo by fajn to nějak začít předávat další generaci a pustit se do výchovy dalšího Mozarta. A tedy využít prázdnin a vzít to dítě školou povinné, které navíc vyjádřilo přání hrát na kytaru, na kukačku do mé hodiny na konzervatoři. Protože určitě není víc motivující zážitek než vidět matku, jak se škvaří ve vlastní šťávě.

Trochu jsem tušila, že tahle mise nebude žádný med. Ale patřičně jsem se na celou situaci připravila. Sbalila jsem Valje batůžek plný písanek, omalovánek, sešitů na procvičování matematiky a dalších věcí. Ořezala jsem jí všechny pastelky, aby se jí dobře pracovalo, zatímco já se opět budu snažit trumfnout svůj osobní rekord v disciplíně „udělej ze sebe co největší jelito za jednu vyučovací hodinu“.

Zezačátku to šlo celkem hladce. Po dvou hodinách v autě za doprovodu „Kdy už tam budeme?“ a „Mně se chce blinkat!“, občas i výhružného: „Mami, jestli nezpomalíš, řeknu to tatínkovi!“ naše dámská jízda dorazila do Plzně. Tam však nastal první nepatrný zádrhel s prostorovým uspořádáním parkovacího prostoru.

Abych to zkrátila: Ta lampa tam prostě neměla co dělat. A vůbec, když už tam byla, měla se uhnout. Pokud vás zajímá můj názor, je mi vlastně záhadou, proč dodnes ještě nikdo nevynalezl pouliční lampy z nějakého ohebného materiálu. To jsou pořád nějaké super vynálezy jako drony, rakety, 3D tiskárny a další nesmysly, ale aby někdo vymyslel něco opravdu užitečného pro lidi, to ne! Přitom by to ušetřilo spoustu starostí s nakřáplými nárazníky. A rozvody. Což samozřejmě není můj případ. My to s Pažoutem máme dobře rozdělené. Já neumím parkovat, on neumí tankovat. Společnými silami vždycky nějak dojedeme do cíle. (Pravda, někdy pro nás musí přijet odtahovka, ale to je vedlejší.)

Po krátkém poklusu Plzní, kdy se Valja jako správná vesničanka zasněně kochala tramvajemi a ruchem velkoměsta přičemž několika kolemjdoucím málem vypíchla oko deštníkem, jsme dorazily na konzervatoř. Jakože – WOW! My jsme to dokázaly a cesta nám trvala pouhé dvě hodiny dvacet minut z budovy do budovy. Dostrkala jsem to nebohé dítě až do třídy a přikázala jí, aby si vyndala všechen ten vercajk, co s sebou táhne, a nějak se zabavila s tím milionem písanek, sešitů, omalovánek, koníků a žvýkaček, co jsme sem dotáhly.

Jsem ve fázy vývoje příprava na maminkovství! Občas si říkám, stejně se na nic nepřipravím a stejně mi to nedá a vše zas vsude sonduju co a jak. Však ono to miminko mě hezky rychle hodí do reality a uplně mě celou převálcuje, ale už se toho válcování nemužu dočkat. Pořád si říkám jaké to bude až budu mamkou a přítel tátou, on sám si to taky nedokáže zatím ani představit. Jen snaží snášet moje občasné úžasné nálady a plačtivost docela trpělivě. I on má občas z toho pěknej stres co to bude za změnu života a oba nechápeme, že už teď se bojíme o něco co jsme ještě neviděli, teda kromě zvětšujícího se břicha a ultrazvuku, že to co se tam vrtí je vlastně naše a za chvíli nás to bude potřebovat.Vím, že tyhle pocity mají vlastně všichni budoucí rodiče, ale i tak mám strach že prostě už to nebudu uplně já co jsem bývala vlastně co jsme oba bývali za lidi, samostatné jednotky. Ted jsem jednotky spojené láskou a hledáním kočárku, jmena, chůviček a dalších drobností pro to něco co nevidíme jen obcas to dá o sobě vědět. Teď si tady vylívám srdce a asi i blbě uvažuju, ostatní maminky si o mě musí myslet, že jsme se zbláznila tohle to tu psát, vždyť mám jak já říkám těhotenský mozek, který funguje tak nějak jinak než před otěhotněním to jsem byla normální ted si dávám máslo do kapsy místo do lednice a divím se proč mi ten kapesník udělal flek na kalhotech a tak se tak připravuju na to maminkovství a dosufám že to miminko bude spokojený s tou mamnkou a tatínkem i když maminka píše tohle na internet. 

Můj přítel se do mě udělal  v neděli 26.února a já mám poslední 3 dny bolesti v podbřišku mužů být těhotná ? 

Naše čekání na miminko bylo nekonečné, dlouhé. Myslela jsem si, že budu vědět až začnu rodit, ale opak byl pravdou...

Přenášela jsem, chodila často na kontroly do porodnice a výrazně se sledovala. Jediné co se mi v posledních dnech objevilo bylo tvrdnutí bříška, nic víc. Byla jsem objednána na poslední monitor/kontrolu a byla jsem rozhodnutá požádat o Hamiltonův hmat.

V sobotu na oné kontrole mi mladý Dr. řekl že mě trochu "prošťouchne". Pokud to nezabere, nastupuji v úterý na vyvolání. Byla jsem za to ráda, třeba to pomůže... Všechny svaly v těle jsem měla zatnuté a očekávala bolest (jak jsem se o něm dočetla). A ejhle, vůbec to nebolelo! Domů jsem šla celá natěšená. Těšila jsem se, že se zbavím toho pupku. Jenže už byl večer a kromě starého známého tvrdnutí břicha nic :( Tak jsem si napustila vanu, jenže když jsem do ní vlezla tak vše se máchalo v teplé vodě kromě břicha, které panovačně trčelo ven 🙂 Šla jsem tedy spát, ale už jsem nedoufala...

V neděli ráno mě vzbudilo pobolívání podbříšku. Že by, konečně ? Nebo poslíčci? začala jsem měřit v aplikaci tyto bolesti. Bylo to dosti nepravidelné, normálně jsem fungovala. Dokonce jsem s manželem ten den ještě přestěhovala skříňku. Uzavřela jsem si to tedy jako poslíčky. Bolest se plíživě stupňovala a večer mi nedala spát. Přestěhovala jsem se do obýváku, koukala celou noc na tv a chvilkama upadala do mikrospánku. Věřte mi, stále jsem si myslela že ještě nerodím, přece to musí být něco víc...

Pondělí ráno byla bolest už dosti nepříjemná, ale stále nebyla pravidelnost (jak všude píší). Interval byl někde kolem 8 - 11minut. Když jsem vstávala, odešla mi hlenová zátka (ale ta může odejít i týden před porodem). Neměla jsem hlad, pouze jsem pila. Lehla jsem si do pokoje, relaxovala, smskovala.. Občas mě zkontroloval manžel, ale byla jsem raději sama. Říkala jsem si, že se asi něco začíná dít.. Kolem 9hodiny jsem měla bolesti stále dosti nepravidelné, kolem 6minut. No nic, zavolám do porodnice a optám se. Bylo mi řečeno, že si mám dát sprchu a uvidím. Šla jsem tedy do sprchy, ale intervaly se prodloužily na asi 10 minut, stále nepravidelné. Zato bolest zesílila. V duchu jsem zato děkovala PA :(

Takhle se to táhlo celé dopoledne a poledne. Vlastně ani už si nepamatuji kdy mě to začalo nutit si při těch bolestech prodýchávat. Před 16hodinou se intervaly opět zkracovaly, bylo to opět kolem 6minut. Začínala jsem být unavená, nevyspalá, rodina mě telefonicky kontrolovala a mamka byla nervozní, že jsem nejela ještě do porodnice. Ale já pořád čekala ještě něco.. Volám tedy opět do porodnice a prosím, jestli bych tedy nemohla dojet, že jsem unavená ... stejně druhý den nastupuji na vyvolání, tak mi dají třeba něco na vyspání a zítra to vyvolají. Hlavně né další sprchu! Naštěstí PA řekla ať dojedeme, že se domluvím s Dr. Tak jsme se dobalili, nikam nespěchali a v 16:30 přijeli do porodnice. Bolesti byly stále nepravidelné, od 4-6minut. Jaké bylo mé překvapení když mi PA oznámila, že jsem otevřená na 6cm !! V tu chvíli jsem si byla už stoprocentně jistá že rodím 🙂

Tuto pastu jsem zaznamenala uz driv a zvazovala jeji koupi. Kdyz se naskytla prilezitost ji testovat, zkusila jsem sve stesti a byla jsem vybrana, z cehoz jsem mela a mam velikou radost.

Co me prekvapilo, byla velikost baliku na jednu zubni pastu, ale to je vedlejsi🙂

A ted k samotne zubni paste.

Zubni pasta ma prijemny obal, ktery nekrici milionem barev a spoustou napisu, jak je dana pasta super, ale i tak je obal zapamatovatelny a hlavne je vzhledny.

Pasta sama o sobe je bila a ma prijemnou konzistenci - neni ani prilis tekuta ani prilis tuha. Velice ocenuji to, ze temer nepeni.

Chut pasty je nevyrazna a skutecne neovlivnuje ani chut jidla ci piti po vycisteni, jak jsem zvykla u beznych past. Ano, normalne si zuby cistim vzdy az po jidle, ale kvuli testovani jsem to vyzkousela i obracene a take se mi to bude hodit na mnou oblibenych poznavacich zajezdech, kdy cas snidane a cas odjezdu z hotelu jsou cast naplanovane tak, ze jsem nucena si zuby cistit pred snidani.

Byla jsem vybrána jako jedna z deseti testerek zubní pasty Zendium Complete Protection, za což jsem moc vděčná, protože jsem konečně objevila pastu na moje trápení - citlivé zuby. Hurá! Po týdnu používání se citlivost vytratila.

Celkově mám problematické zuby, vysoká kazivost, krvácení dásní... Takže zůstanu věrná této pastě. Téměř nepění, to je pro mě také velké plus. Pasta má příjemou vůni i chuť a opravdu neovlivňuje chuť jídla ani pití před nebo po vyčitění zubů.

Všem doporučuji vyzkoušet, nebudete zklamaní.

Děkuji za možnost testovat!

Hezký den

Vstávám a je mi špatně od žaludku, hladem a nedostatkem energie, to už poznám a taky uznávám, že tímhle stylem by to moc dál nefungovalo, musím být fit, v noci se nevyspíme, malého stále něco trápí i když nevíme co, ale musíme to vydržet.. podezřívám možná i nedostatek mléka. Uvidíme v co se to vyvrbí. Ráno i když se sotva držím na nohách věnuju přípravě jídla na tento a další den, pondělí bývají krizové. Odjíždíme z wellnes u rodičů a většinou další den potřebujeme na aklimatizaci.. 🙂

Snídaně: polévka se špenátem, mrkví, cuketou a dvěma vajíčky
Svačina: obírám kosti z vývarů, dýňovo-cuketovo-mrkvovo-porková polévka ve vepřovém vývaru s masem a kvašené zelí a poté se žaludek kroutí
Oběd: pečená cuketa, dýně a mrkev ve vývaru a kuřecí maso z vývaru, točí se mi hlava, bez energie
Svačina: dýňová polévka viz svačina ráno s masem a zelím, je mi hned líp, takže si myslím, že jsem to předtím dost podcenila se sacharidy, zvládnu i procházku s kočárem, podezřívám že mě začíná pálet i žáha, o bublání v břiše nemluvím, zkusím zítra vysadit zelí
Svačina II: kousek pečeného masa a cuketovo - patizonová polévka se zelím 
Večeře: kuřecí maso z vývaru, pečená cuketa+dýně+mrkev s ghee (mňam)

Celý den cítím poměrně dost těžký žaludek, který by se rád vyprázdnil, ale bohužel, na záchodě to vypadá s prominutím jako v kozím chlívku.. no nic zkusíme zítra.. stav malého je takový, že už dva dny taky nebyl na velké a přijde mi že ho v noci trápí i bříško..

Předtím než se vrhnete na tento článek, doporučuji přečíst článek "Má první doba porodní aneb tři dny trápení". Manželovi jsem nechala v psaní plně volnou ruku, protože já si některé části "díky" vyčerpanosti nepamatuju. Tak hurá na to 🙂

30.10. 22:50 přijíždíme do porodnice, Klárku si přebírá porodní asistentka a já se procházím po chodbě a sem tam škvírou ve dveřích pozoruju Klárku, která buď spí nebo hodně přemýšlí nebo prostě jen hibernuje.

Do vyšetřovny vycházím na výzvu asistentky "Kde jste? Co tam děláte? Pojďte dovnitř!"

Vcházím, manželka se apaticky pousměje a já ji to vrátím lehce křečovitým úsměvem. Manželka sedí na křesle a na obnaženém pupku má gumové pásky, které drží zařízení na měření ozev. Klárka střídavě spí a sleduje papír který leze z přístroje.

Snažím se o humor, ale bavím se už jenom sám.

Klárka s hrůzou sleduje lejstro, které vyjíždí z přístroje na měření ozev a s výrazem ve tváři, který byl kombinace hrůzy a beznaděje, mi sděluje, že nějaká čára by měla být ve větších křivkách a že asi zase nic.

Takže jak to vlastně před rokem a půl bylo? Vybavuji si to jako dnes. Měli jsme naplánovaný náročný den, termín porodu jsem měla až v pátek a ten den byla sobota. A přes to si mě objednali na kontrolní monitor a ultrazvuk. Nemohlo to vydržet do pondělí? "Nemohlo!" zněla odpověď doktora. Ani se nedivím, od velkého ultrazvuku mě honili 2x týdně do rizikové poradny, protože náš malý byl prostě malý. Tedy malý na svůj týden. Proč to tak bylo až později. Takže jsem poslušně naběhla na monitor v 10 ráno, kde se zdálo být všechno v pořádku a pak vedle na ultrazvuk s vidinou příjemně stráveného odpoledne u mojí babičky a později oslavy narozenin dcery našeho dobrého kamaráda. Doktor se nejdřív podivně tvářil a pak mě oznámil, že se odpoledne nekoná. Nebo teda vlastně koná ale u nich. "Máte málo plodové vody." A že si mě tam rovnou nechají. Vyprosila jsem si alespoň cestu domů pro tašku. Panebože sice mám většinu sbalenou ale jak znám Dominika půl věcí by mě zapoměl dobalit. To bude fofr, letělo mě hlavou. Takže vyvolávaný porod. Ale já nechci. Já chci být doma, hezky v klidu, až mě začnou bolesti měřit minuty a pak zavolat samitku. Naši se ten den zrovna vrací z dovolené, při čekání na zastávce volám mamce že se otáčíme doma a jedem zpátky do porodnice. Nejdřív překvapení, potom skepse. Achjo, díky za podporu mami. Dorážíme domů. Rychle balím věci. Ještě že jsem si napsala seznam co dobalit, všechno mě padá z rukou. Co když se vrátíme a ozvy už nebudou? Dominik volá tomu kamarádovi jehož dcera má odpoledne oslavu a domlouvá se s ním že nás odveze zpět. Ať to prý netrvá tak dlouho. Mě je to jedno, já tam nechci. Ne takhle. A vím že můj malý taky ne. Jsme zpátky, doktor nás vítá se slovy "Už jste zpátky? Tak rychle?" jakoby to nebyl zrovna on kdo mě před hodinou poháněl zpět co nejrychleji. Sestra se mnou sepíše příjem a pak mě napíchne ruku na zátěžový test. Fajn moje tělo reaguje, apoň něco. Noc mám strávit na oddělení gynekologie s dalšími 4 pacientkami na pokoji. Večer si mě volají na vyšetřovnu u porodních sálů. Všechny jsou plné. Slyším sténání žen v posledních fázích porodu. Panebože! Nebudu rodit! Jakoby to nestačilo doktorka mě sděluje, že noc možná budu muset strávit tam. Ale nejdřív mě připojí na břicho "Moniku" - v podstatě přenosný monitor. Odcházím do pokoje. Ne však na dlouho. Krabička přestává spolupracovat a mě před půlnocí "deportují" na už uklizený porodní pokoj. Oddychuju si že nebudu nocovat na sesterně. A začíná kolečko monitorů. Od půlnoci do půl jedny, od jedny do půl druhý, od dvou do půl třetí...upadám do spánku ze kterýho mě často ruší šeptané "Tak jsem zas tady". Jen odhrnu peřinu a dělej sestro co umíš, je mi to fuk. Ráno mi zavedli první vyvolávací tabletu. Celý den čekám - nic. Monitory se zatím smrskly na jednou za 2 hodiny. I v noci. Další den další kolo. Doktor mě bez předchozího souhlasu provedl Hamiltona. Asi ho zabiju! Nezabiju, omlouvá ho že jinak je tak strašně moc hodnej. Znovu celodenní čekání. Odpoledne mě odešla hlenová zátka a  - nic. Znovu noc plná monitorů. Jsem vyčerpaná. Nemůžu se pořádně vyspat, v pokojích vedle už odrodili 3 ženy, všechno je slyšet. Už je mi to jedno. Jedna křičí tak moc že je to slyšet i na chodbu před porodní část. Každý den za mnou chodí Dominik. Nevím jestli by nebylo lepší kdyby se spíš vyspal, není zrovna ve střízlivým stavu. I tak jsem hrozně ráda že je tam aspoň chvilku se mnou. Další noční monitory. Ráno mě doktor navrhuje že buď mě propustí domů, za což jsem vážně moc ráda po jeho slovech "Teď ozvy jsou, za hodinu být nemusí a už s tím nic neuděláme" a nebo císaře. Probírám to s Dominikem. Jeho stanovisko je " Tak  co se dá dělat když to jinak nepůjde". Domlouvám Míšovi aby si dal ten poslední den říct. Asi málo protože porod se nekoná. Ráno znovu zátěžový test. Bez reakce. Už i moje tělo má dost. A já už toho všeho taky. Chci císaře. Hned. Než si to zas rozmyslím. Otravuju sestry že potřebuju mluvit s doktorem. Chudinky, ptám se jich každých 20 minut. Konečně přijde. Prý to probere na poradě s primářem že bysme to sfoukli ještě dneska. Jsem trochu v šoku jak rychle to jde. Je 1 když mě sestra přijde říct že ve 2 jedu na sál. Volám Dominikovi. Je v práci. "Už? Počkej já jim to tady řeknu a jedu." Na mou otázku kam když u císaře být nechtěl mě odpovídá že mu chlapy vysvětlili že je to v pohodě, že nic nevidí a pak ho poženou za mimčem. Čím poslouchal když jsem mu to samý říkala já? Za chvilku je u mě, pak mě vezou na sál. To je rychlost. Už nikdy mě nikdo nebude nic píchat do páteře! Najednou jsem zarouškovaná a přichází Dominik. Mluví na mě. Je mě špatně. Ozve se " Torecan". Pořád je mě špatně a dostanu ho ještě jednou. Je mě líp. Cítím tlak v oblasti žaludku. Za chvíli bude venku. Pláč. "Je to kluk jak buk" Dominik odchází. Za chvilku mě přinesou Míšu na chvilku ukázat. Pamatuju si jak vypadá. Sestra mě ukáže že máme stejná čísla. Už mě šijou tak dlouho. Není mě dobře. Z hluboka dýchám. Anestezioložka mě uklidňuje že už to bude. Konečně! Vezou mě ze sálu. Přebírá si mě taková metr sestra. Vezou mě na pokoj. Z postele vidím na hodiny. Je půl čtvrtý? Vždyť říkali že to netrvá ani hodinu. Co tam se mnou proboha tak dlouho dělali? Přichází Dominik a nese našeho syna. Pokládá ho vedle mě, nemůžu ho přitulit, nemůžu se zvednout, od pasu dolů ochrnutá...dostávám kapačku a syna mi nesou pryč. Večer si ho ještě jednou na chvilku vyptám. Vyměnili se směny, přichází mladá sestřička s andělským zjevem. Nebo je to anděl? Dlouhý blond zvlněný vlasy, brýle, o polovinu lehčí jak já. Konečně mě přináší polštář. Břicho bolí. Hrozně moc bolí. Podařilo se mě na chvilku usnout. Paní vedle vstává na kojení. Ráno mě sestřička anděl pomáhá vstát. Vážně může něco tak hrozně bolet jak moje břicho? Podpírá mě při cestě na záchod. Drtím jí ruku. Nic na to neříká. Usmívá se a ochotně pomáhá. Pak mě přinesou Míšu na první přiložení. A za další 2 hodiny znovu. Užívám si čas co ho mám u sebe. Mezitím se snažím pohybovat, chodit. Vím že se musím rozhejbat abych byla schopná se o něj starat a dali mě ho napořád. Tak chodím a chodím a chodím. Paní vedle mě říká že jsem úplná atletka, že ona na tom byla první den hůř. Další den už konečně dostávám svýho syna na trvalo. Bez postýlky :D pro tu si musím zajít sama po 2 hodinách co mě sestra řekla že mě ji přivezou. KONEČNĚ!

Možná to znáte sami a víte, jaké to je, když něco strašně rychle chcete najít na netu, protože se potřebujete jinými příběhy a nebo zkušenostmi ujistit, uklidnit nebo se podle nich i rozhodnout. Někdy si jen nevíte rady, nemáte jistotu, odvahu, informace, a tak se hodí vědět co možná nejvíce.

Svou zkušeností pomůžete všem, kdo to potřebují

I já hledám a “gůglím” a přesně tyto pocity mě k tomu poslední dobou vedou - o to těžší to je, když hledám zkušenosti například i z oblasti zdraví. A hledám a čtu a zjišťuju… a pak to přijde, ta úleva a zároveň potěšení, jistota!  A o tom to je! To je naše WIKI encyklopedie Modrého koníka a vůbec smysl a důvod proč ji tady máme a proč si tady své zkušenosti a příběhy píšeme. Podržet se, nevzdávat se, ujistit se a poradit si. Tak moc to těm, kdo to potřebují, pomůže - v rozhodnutí, v dalším směru, v další cestě, a třeba někoho i nakopne do dalších dní.

Nasbírejte si pro sebe klidně i 100 modrých srdíček

I proto opět v novém měsíci vyhlašujeme WIKI Týden zkušeností - 1.3.2017 až 7.3.2017. V tomto týdnu Vám za každou vlastní zkušenost k jakémukoli z Wiki článků od nás automaticky přiletí jedno srdíčko. S ním pak můžete nakládat jak chcete - někoho potěšit, podpořit, popřát mu hodně štěstí… však už to znáte. 😉

Vybírat si můžete až z téměř 2500 témat. Pište, podělte se o své zkušenosti. Má to smysl. Má smysl svými příběhy a zkušenostmi pomáhat. 

Moje milá Kristýnko...Jsem ti nesmírně vděčná za to, jaká jsi... A že jsi taková, jakou jsem si Tě vysnila.. Bylo mi naprosto jasné, co jsi zač... Když jsi naprosto ignorovala sondu ultrazvuku, zdrhala před ní, nešla změřit, odhadnout, nešly ti vidět části těla, byla jsem s tebou na x kontrolních vyšetřeních, dokonce i v Brně...Opakovaně stresovaná...A když jsi se měla hýbat, tak jsi spala.. A naopak... Ani Tvůj příchod na svět nebyl ,,normální".. Obě jsme si hrábly...A pak, při jedné ranní vizitě, jsi se prstíky zahákla za šprušle pidi postýlky v porodnici a přímo před zraky šokovaného primáře ,,ujela" z jeho dosahu...Všichni zírali...Někdo to i komentoval...Vím, že šlo o náhodné ,,zachycení"... Ale byla jsi a stále jsi REBEL... Můj malý (velký) rebel, který mě drží při životě....který mi dává chuť dál pokračovat.. Jedno z mála nejvíc zapamatovatelných dětí ve školce, když tě vidí i dnes, tak učitelky dostávají záchvat smíchu (radši ani nechci vědět, co jsi s nima řešila)...Pořád a pořád kolem sebe slyším, jak vůbec nejsi po mně... Ale jsi... Mnohem víc, než si kdo myslí, ale nechme jim to...Těm, po kterých jsi dobrá v tom, v čem se jim to hodí...Po mně prostě budeš .. když ti něco nepůjde...A já to vezmu...Pže údělem mámy je prostě akceptovat dítě s jeho chybama, ale i klady...Nevadí mi to.. 

Dnes, milá Kristýnko, jsem nesmírně dojatá... Dnes jsi byla pasovaná na čtenáře...Měla jsem ti dát nějaké korunky na výlet...Vybrala jsem všechny drobáky, plus jsem ti dovolila si vzít i nějaké svoje...Přes nelibost mých rodičů... Líbilo se ti - absolutně vše...Koupila sis párky v rohlíku, mekáč ignorovala... a malé..opomíjené holčičce jsi za svoje korunky koupila palačinku...Z každého výletu si ta malá veze něco od tebe.. A já jsem na tebe nesmírně pyšná..Nejen za to, že tu malou bráníš vlastním tělem, ale že se rozdělíš .... Dnes vím, že rozhodnutí před lety...bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat.. Dnes vím, že i když dělám chyby, tak nejsou tak zásadní, jako dělali ti, co vychovávali mě...Dělám to jinak, myslím srdcem.....Nemáš benevolentní výchovu.. To ne....Jen prostě vím, co na tebe platí....

Dnes, milá Kristýnko, jsem nejpyšnější máma na celém světě! Zítra jedeš na noc ke tchyni,---prostě k milované babičce.. Skoro se mi příčí napsat slovo tchyně.....A hlásila jsi, že babičce Haně jsi to neřekla.. Obě víme, proč... Vím, že tvůj čas přijde, že si tuto informaci šetříš na chvíli, kdy babička nebude ale vůbec ve formě, ale ty v té nejlepší...

Dnes jsem zasalutovala psychologovi v práci... Dostal záchvat smíchu...a řekl mi, že o mě už nemá vůbec žádný strach.. že si poradím a vypadám absolutně výborně...Má to mouchy, není vychytané vše.. Ale já se snažím.. Jít prostě dál...........Snažíme se obě.. Děkuji ti Kristýnko, za to, že jsi taková, jaká jsi... I když tě za chvíli půjdu roztrhnout za ten flek na zdi od temper, i když vyfasuješ vlhčené a vydrběš si ty voskovky ze skříně....I když...těch když bude moc... Možná tolik, co bylo, když jsem byla malá já...a byli jsme u babičky...

Za poslední týdny jsem pochopila i to, že může být rodič pyšný na dítě, které donese domů trojku... Pyšný za to, že se snaží...Nebo že už to začíná chápat... Nebo ... prostě za to, že po náročném a zmršeném porodu, .... vůbec do té školy může chodit..

Jsem dítě ,,šprt".. A dítě rodičů, kteří brali i dvojku jako...a nešlo to udělat líp??

Podléháte módním trendům?  Nedá vám to a alespoň jednou musíte ochutnat tu báječnou a navíc zdravou tyčinku z reklamy? Nebo patříte ke konzervativcům, pro které je každá novinka potencionální hrozbou?

Nepotrpím si na módní výstřelky. Jít s davem je pod mou intelektuální úroveň. Ano, přiznávám, že mám ve skříni tričko s Eiffelovkou a lodičky tělové barvy, které mě příšerně dřou na patě. A ano, když jsem si kupovala ty oboustranné náušnice, bylo mi jasné, že se mi můj připláclý lalůček vyboulí a nebudu vypadat sexy, ale jako po příušnicích.  Když vidím úžasnou kosmetickou taštičku, kterou zdarma ke každému nákupu nabízí jeden drogistický prodejce, těžko odolávám.

Také jsem si chtivě pořídila intoleranci laktózy, ale věřte mi, že ne proto, protože dnes jsou všemožné intolerance tak populární a vypadám velmi trendy, když chci v kavárně kávu se sójovým mlékem.

Srkaje před poradou kávu se Zajícem (sušené sójové mléko, nebo se to alespoň tak tváří), všimla jsem si, že se před několika kolegyněmi na stole objevily velmi atraktivní barevné lahve naplněné čímsi. Když vedle mě usedla asistentka ředitele a mohutně si přihnula z jasně růžové nádoby, musela jsem se poptat, o co tady jde.

"Ty neznáš smůtýýýýý!" zvolala kolegyně a ostatní dámy se na mě významně podívaly a stiskly svá barevná pítka. "Smůtý?" ptám se nechápavě. Dámy si pítka přitáhly pevněji k sobě. Kolegyně se pustila do nadšeného líčení předností tohoto zeleninovo-ovocného zázraku. Zatoužila jsem mít také v kabelce barevnou plastovou lahev, jako správná moderní žena. A ukázalo se, že mám obrovské štěstí, protože kolegyně s oranžovou lahví má tip na výborný a levný smoothovač a může mi ho ihned objednat.

Za dva dny jsem si domu, trochu v rozpacích, přinesla ten svůj - krásný, bleděmodrý, s praktickou lahví to go. Potěšilo mě zjištění, že k přístroji je přiložena několikajazyčná brožurka s návody na výrobu elixírů. Po zevrubném prozkoumání jsem zjistila, že recepty jsou ve všemožných ugrofinských jazycích a dialektech blízkého východu. Byla jsem schopna rozluštit jen slovo smoothie a to ne ve všech jazycích.

Na konci prvního týdne se blastocysta začala uhnízďovat v děložní sliznici.  V tuto chvíli se část buněk zanořuje do dělohy – tyto buňky v budoucnu vytvoří placentu a plodové obaly.  Další buňky se postupně mění na žloutkový váček – ten embryo vyživuje, dokud tuto funkci nepřevezme placenta. Na vnitřní straně blastocysty jsou sdružené buňky, ze kterých se postupně vytvoří embryonální struktury.

Embryonální buňky se postupně rozdělují do třech skupin na tzv. zárodečné listy, ze kterých se v dalších týdnech budou postupně tvořit jednotlivé orgánové soustavy.

• vnitřní zárodečný list – entoderm –  trávicí trubice, plíce a trávicí žlázy
• vnější zárodečný list - ektoderm–  pokožka,  kůže a nervová soustava
• střední zárodečný list - mezoderm –  kosti, svaly, cévy, pohlavní orgány a ledviny

Abychom to shrnuly. Z blastocysty se nám stala tzv. gastrula. Vytvořil se nám základ budoucí placenty a plodových obalů a žloutkový váček s embryonálním pólem.

Tak a máme za sebou druhý týden od oplození ,což je čtvrtý týden těhotenství. Při určování stáří těhotenství počítáme celý cyklus, tedy i s vývojem vajíčka. Od poslední menstruace tedy uběhly čtyři týdny. Lékařské označení těhotenství by v tuto chvíli bylo 4+0.  V těchto počtech počítáme s délkou cyklu 28 dní.

Po uhnízdění vajíčka se teprve začíná vylučovat těhotenský hormon hCG do krve, následně i do moči.

Aneb hřích déle kojících matek dnešní doby...

    V posledních dnech jsem tu narazila hned na několik diskuzí, mnozí z vás, kteří tohle budou číst, jistě budou vědět. V mém dnešním článku se chci zamyslet nad tím, kde se vzala ta celospolečenská averze ke kojení batolat.

    A včera večer, když jsem si lehla, mě to napadlo. Proč, když se náhrady mateřského mléka vyrábí pro děti do věku 3 let a když dítě není například v 15 měsících kojené, se mu tyto náhrady podávají, je pro společnost tak nepřijatelné, mu poskytnout mateřské mléko?

    Ženy se do pracovního procesu nejvíce začaly zařazovat během světových válek. Bylo to prostě potřeba. Tam začala vznikat první celospolečenská potřeba pracující ženy. První impuls pro brzké osamostatnění dítěte. Totalitním režimům se to do krámu hodilo, protože potřebují jedince závislé na státě a na společnosti. Všechny děti odnesené po porodu na dětské oddělení, pevný režim kojení i doma a po přebalení a nakojení hezky v povijanu uložit do postýlky. Během totality vznikla tzv. Osvobozená domácnnost, která měla ženám umožnit ulehčení domácích prací. Kapacita jeslí mnoho let vůbec nestačila poptávce. Pracující matka byla vzor. Tady vidím to hluboké zakořenění pocitu, že žena by měla dítě co nejdříve osamostatňovat, mělo by umět samo usnout, nemělo by se příliš dlouho kojit, mělo by umět bez problému chodit v 1,5 roce či ve 2 letech na nočník atd. ...

    A v denšní době je to zase ještě ta emancipace žen, rovnost pohlaví. Že by tatínkové měli třeba v 1,5 roce dítěte vystřídat maminku, aby mohla do práce, aby byli zaměstnavatelé nuceni předpokládat, že ne jen ženy na rok i více vypadnou z pracovního procesu, aby i otcové měli možnost péče o dítě atd (nejsem samozřejmě proti, 🙂 ale o tom dnes nepíšu ). Čili je tu celkem vysoký celospolečenský tlak na matky, které kojit déle chtějí a ony se tomu zuby nehty brání.

    Kolik z vás si tu postěžovalo, že se některý doktor, nebo rodina či přátelé pohoršovali nad tím, že ve 14, 18 měsících kojíte!! I batolata mají jiné výživové potřeby, než předškolní a školní děti. 

Brzy to bude už rok a půl, co jsem porodila první dcerku. Často ale vzpomínám na dobu, kdy jsem si jako prvorodička neuměla představit, co mě čeká po narození miminka. Jako většina jsem pročetla pár diskuzí a článků a vyslechla rady od zkušenějších… Realita se však lišila.

Dostalo se mi mnoha informací a varování. Vesměs jsem byla se vším smířená, ale dál se tím moc nezabývala. Pro jistotu ale opět začala docházet na psychoterapie jednou za měsíc, kdyby náhodou…

Teorie a zkušenosti x realita

Vyvolávaný porod

Zkušenosti z okolí hovořily jasně. Bude to dlouhý, nepovede se to a po několika dnech to skončí císařem. No tak co nadělám, no. Stane se co se má stát…

Ano, stalo se.  Můj vyvolávaný porod trval necelých 6 hodin a byl krásný.