Ráda se zapojuji do různých soutěží, ale málokdy něco vyhraji. Však to znáte - neštěstí ve hře, štěstí v lásce... Když jsem minulý měsíc posílala svůj příspěvek do podzimní soutěže s Viledou, opravdu jsem nemyslela, že vyhraji. Vlastně jsem ani vyhrát nechtěla, protože výhra - Windomatic power, by znamenalo jediné. Přestat se vymlouvat a konečně se vrhnout na mytí oken. Přiznávám, že jsem ostuda a letos jsem se k tomu ještě nedostala... znáte to - nejdříve se nechce, pak prší, pak je moc teplo... do toho jsem byla ještě těhotná. Když jsem ale přečetla svoje jméno jako jméno výherce, měla jsem opravdu radost.

Výhra dorazila asi za týden. Nejvíc samozřejmě zajímala Davídka a i manžel hned musel nastudovat, co to je a co to všechno umí.

Další víkend jsem si tedy udělala čas a vrhla se na okna... A jak hodnotím Windomatic? Je SKVĚLÝ!!! Okna se nejdříve umyjí jarovou vodou stěrkou, která je součástí balení. Stěrka krásně dosáhne až na vrchní část oken, takže odpadá lezení po štaflích s mokrým hadrem v ruce. Následně se okno vysaje Windomaticem. Vysává perfektně a nenechává žádné šmouhy. Rámy a parapety sice musím pořád vydrhnout mokrým hadrem, takže kyblíku s vodou se úplně nezbavím, ale už se nedivím, že někdo myje okna (skla) každý měsíc. S tímhle pomocníkem je to vážně rychlovka. Nejspíš to tak nakonec bude i u nás, protože Davídek se téměř každý den shání po stěrce a Windomaticu a chce šůrovat okna nebo zrcadla.

Ještě jednou bych tedy chtěla poděkovat společnosti Vileda, která věnovala tuto výhru a Ivance @ivakalinova za zorganizování podzimní soutěže. 

Díky Modrému koníkovi jsme měli možnost vyzkoušet umělé mléko od Sunaru z řady Premium. Na příkrmy umělým mlékem jsme museli přejít někdy okolo čtvrtého měsíce, jelikož mé mlíčko nestačilo a nepomohli ani čaje, ani homeo, ani dobře mířené rady. Jako neznalá jsme si myslela, že prostě koupím "nějaký to mlíko", nejlépe to, které má na tuty nej složení se 100% recenzemi. Jenže chyba lávky. Než jsme se dopracovali k mléku, které by naše madam přijala, nebylo vůbec jednoduché. Naše štěstí bylo alespoň v tom, že nikdy netrpěla na bolesti bříška nebo na nějaké alergie, takže jsme měli opravdu širokou škálu výběru, která v dnešní době je. Proto jsem se trochu testování Sunaru obávala, zda vůbec zachutná. Ale v tomto ohledu byly obavy zbytečné. Hned na první dobrou vyžahla plnou dávku 200ml a kdyby bylo víc, vypije snad i to (sněd jsme mámu, sněd jsem tátu a tebe taky sním).

Nedalo mi to a mléko jsem sama ochutnala a byla jsem dost překvapená, že oproti námi již ozkoušeným značkám je Sunar Premium dost sladký. Hned jsem koukala na složení, ale množství cukru se nijak nevymyká konkurenci. Takže nevím, co si o tom mám myslet, protože mléko je sladké dost. A to bylo to první, co se mi nelíbilo. Pro madam to bylo, ale evidentně naopak. Složení je plus mínus stejné, jako mají ostatní prodejci umělých mlék v této řadě a cenové kategorii. V tom problém moje hlava nevidí. Ale proč je to sakra tak sladké ?!

Balení má 600g a je baleno v papírové krabici po dvou sáčcích s odměrkou. Balení pro mne bylo velké mínus. Musela jsme si přesypávat do svých nádob a hodně chyběla "stěrka" na odměrku, jako tomu je u konkurence (samozřejmě také ne u všech). Prášek je totiž hodně hutný a když jsem si chtěla odměrku zarovnat třeba jen poklepáním o hranu nádoby, dařilo se mi sypat Sunar všude po kuchyňské lince. To u jiných značek neznám, byť třeba jsou také bez stěrky na přebytečný prášek. Celkově tedy mlíčko opravdu malé chutnalo, krabice nám vydržela na cca týden a pár dní - pije cca 3 mléčné dávky denně (aktuální jí je 7 měsíců). Problémy nebo zlepšení zažívání jsem nezpozorovala. Jak jsem psala již na začátku, s tímhle my problém díky bohu nemáme.

Takže pokud mám zhodnotit za sebe - vadí mi hodně sladká chuť a i naše vybíravá dcera se do mlíka přímo hrnula (pro mě šok). Z pohledu naší madam měl však Sunar Premium jednoznačný úspěch. 

#test_sunar #recenze #zkusenosti_sunarpremium2

Takzvané adoptivní kojení, kdy se adoptivní maminka dokáže rozkojit a časem plně kojit adoptované miminko, je metoda, která přináší silné příběhy žen. Tyto ženy nemohly mít vlastní děti, ale udělaly maximum pro to, aby svým adoptovaným dětem navodily potřebný pocit souznění mezi maminkou a děťátkem.

Každá maminka, která kojila své dítě ví, že kojení může dát pěkně zabrat a ne vždy je laktace samozřejmá a jednoduchá. Maminkám, které se peripetiemi začátků kojení prošly, nebo se na kojení chystají, může být podporou příběh o kojení, které se podařilo uskutečnit i bez porodu miminka.

Adoptivní kojení - zázrak či přirozená ženská schopnost?

Moderní doba a s ní zdokonalující se vědecké prostředky nám umožňují v případě neplodnosti počít miminko s pomocí asistované reprodukce. Ne všem však tyto bezesporu zázračné vynálezy pokročilé vědy pomohou. Díky pokrokům v legislativě máme dnes možnost adopce a využití náhradní matky, která naše miminko odnosí a porodí.

Adoptivní kojení má však kořeny mnohem hlouběji v historii lidského žití. Nejen z vyprávění našich prababiček ale i z literatury i filmu můžeme znát příběhy, kdy ještě existovaly takzvané kojné. Ty kojily děti žen, které zastávaly vyšší funkce či musely pracovat tak, že pravidelné kojení jejich miminek se s jejich tempem neslučovalo. V neposlední řadě jsou tu příběhy miminek, jejichž maminky zemřely u porodu nebo v následcích komplikací během něj. A protože neexistovala umělá výživa, kojení miminek se ujímala žena, která zrovna kojila, nebo byla schopna si laktaci navodit.

Ke kojení se využívaly porodní báby, které znaly účinky bylin a uměly si laktaci navodit. Určitě ale také sama znáte nějakou ženu, pro kterou je kojení takovým samospouštěcím, samozřejmým mechanismem - dáte jí do náruče plačící dítě a laktace se jí okamžitě spustí. Díky těmto znalostem a schopnostem tak přežilo mnoho dětí, jejichž maminky je z nějakého důvodu opustily.

Zhruba před 14ti dny na náš zvonek zazvonil pan pošťák a přinesl nám balíček. Ale nebyl to jen tak nějaký balíček, byl to SUNAR PREMIUM 2.

Díky portálu modykonik.cz jsme se zapojili do soutěže o testování pokračovacích kojeneckých mlék a byly vybrány. Moje dcera Karin – hlavní aktér a já, její máma – dozor… 🙂 🙂 🙂

Předně bych chtěla vyzdvihnout balení a malý dárek navíc v podobě lahve na kojenecké mléko. Děkujeme.

Samotné testování probíhalo hladce. Karin, zvyklá na konkurenční značku, jednoduše přešla na testovaný Sunar Premium a musím říct, že mě to skutečně překvapilo. Po dlouhých peripetiích hledání vhodného mléka (a zkoušeli jsme i Sunar klasik) a vyzkoušení asi pěti, možná šesti druhů, jsme skončili u konkurence v domnění, že je to jediné, které vyhovuje.

Jediné malé mínus, které musím uvést, je, že výsledné mléčko v lahvičce je o stupeň sladší než konkurence, kterou pije běžně. Nicméně, ze všech zkoušených mlék je druhé nejméně sladké, takže skutečně příjemná alternativa. Jsem totiž máma, která nechce naučit hned od porodu své děti chutím na sladké, a upřimně řečeno, nevím, proč je tolik kojeneckých mlék tak moc sladkých :(

Jako maminka dvou dětí musím říct, že hledání vhodného kojeneckého mléka je velmi individuální proces a opravdu každému vyhovuje něco jiného. Za nás ale Sunar (pozor!) PREMIUM skutečně chválím.

„Krátce před tím, než byly Dominičce tři roky, jsem si začala všímat, že hodně pije. Bylo to na jaře, myslela jsem, že je jí jen horko. Hodně i čůrala, nemohly jsme se zbavit nočních plen. Uvědomila jsem si taky, že je víc unavená, zase začala po obědě spát, nechtěla chodit ven, ačkoli jsme normálně venku celé dny. Svěřila jsem se s tím dětské lékařce během tříleté prohlídky,“  popisuje Ivana chvíli, kdy se seznámila s diabetem.

Cukrovka, onemocnění odborně nazývané diabetes mellitus, byla vždy obecně pokládána za nemoc starých nebo obézních lidí, kteří onemocněli v důsledku špatné životosprávy. Takto onemocnět či si cukrovku vypěstovat lze v případě takzvaného druhého typu diabetu. Diabetes prvního typu, kterým onemocňují i děti, a to čím dál mladšího věku, vzniká jako chyba autoimunitního systému – nehraje zde roli ani štíhlost, ani výživa dítěte, ani to, jak moc má rádo sladké.

Na datum 14. listopadu byl stanoven Mezinárodní den diabetu, při kterém se diabetici spojují, vyjadřují si podporu v boji se svým onemocněním a onemocnění se dostává takové pozornosti, která pomůže desítkám lidí se stanovením včasné diagnózy.

Pro maminky, jejichž děti onemocněly cukrovkou, je podpora a výměna zkušeností obzvláště potřebná. Život s dítětem, kterému je třeba udržovat hladinu inzulinu, je totiž náročný nejen na čas, ale hlavně na emoce maminek i dětí. Děti nemocné diabetem prvního typu si musí zvyknout na pravidelný režim ve výživě, ale i na píchání injekcí inzulinu, který je nutné podávat i několikrát denně.

Proč děti onemocnění diabetem?

Dětí s cukrovkou nejen že stále přibývá, ale navíc postihuje čím dál mladší děti – předškoláky, batolata, ale často už i kojence, což je nejvíce alarmující zprávou pro lékaře, kteří se tímto onemocněním zabývají.

Ahojky,
jsem mamina tří krásných holčiček. Dvojčatům Šárce a Evě bude v květnu 5 let a jejich malé sestřičce byl v září 1 rok.

Letošní podzim se mi naskytla možnost zapojit se do testování novinky na trhu, a to Marťánci Futura.
Podporu imunity u nás řešíme už od narození dvojčat. Jsou narozené ve 26tt, v nemocnici byli skoro 4 měsíce. Ze všech stran jsme poslouchali, jak moc důležité je, aby neonemocněli, jinak by je to mohlo poslat zpět na jip a s největší pravděpodobností i na respirátor. Byla jsem úzkostná, bála se s nimi kamkoli chodit a návštěvy u nás první měsíce nepřicházeli v úvahu. První rok mohli podstoupit očkování, které je ochránilo před infekty dýchacích cest. Je to vlastně taková forma vakcíny, na kterou jsme jezdili jednou měsíčně po dobu několika měsícu. Navíc se mi přes všechny předpoklady a špatné pronozy podařilo rozjet laktaci a byla jsem schopná holky do roka plně kojit. Nechodila jsem s nimi do nákupních center a jinam, kde se zdržovalo větší množství lidí. Diky těmto věcem se nám povedlo, že holky měly do roka jen jednou krátkodobou rýmu, které jsme se zbavili dřív, než se stihla pořádně rozjet.
Do tří let holky skoro nemarodily. S nástupem do školky se to trochu zhoršilo, ale na to, jak jsem se toho bála, to vždy zvládly dobře. Imunitu podporujeme u nás i u holek velkým přísunem ovoce a zeleniny. Dali jsme se do pěstování vlastního, a jsme rádi, že holky se nad ničím neofrňují a sní vše. Často jsme venku, i za deště chodíme na vycházky. Všichni se otužujeme, sportujeme, dětem doplňuji vitamin D a C. Maličká je zdravé miminko, zatím od holek chytila jen dvakrát školkovou rýmičku. Otužování jí baví. Svoje děti jsem nikdy moc nenavlíkala. Jako miminka měli o vrstvu víc, teď už si starší řeknou, jestli je jim zima nebo teplo, a podle toho je i oblékám. Malá má radši zimu, je v tom po mě.

A samotné testování? Byla to nová zkušenost pro nás všechny. Holky s tabletkou problém neměly. Marťánci hezky voní i chutnají. Není z nich cítit žádná chemie, jen příjemná vůně ovoce. Hezky se v pusince rozpustí, takže jsem nemusela mít strach, že by je mohli vdechnout. Naše princezny už chápou, že vitamíny jsou důležité a vzhledem k dobré chuti si Marťánky brzy zamilovaly. Bohužel se sirupem jsme štěstí neměli. Malé prostě nesedl. Ublinkávala po něm, takže jsem ho vysadila. Ale nemyslím si, že problém by byl v sirupu. Sama jsem ho ochutnala a jeho chutí jsem mile překvapená. Pro děti bude určitě velmi atraktivni, chutná totiž jako ovocná přesnídávka. Navíc obsahuje Vit D, takže už člověk nemusí myslet na Vigantol.

Myslím, že díky užívání Marťánku jsme bez úhony přežili nájezd chřipkové sezony ve školce. I když malá měla rýmu, tak to od ní holky nechytily a to se pořád pusinkují a mazlí.
Děkujeme za možnost vyzkoušet si testování,holky si připadaly jako velké dámy a moc si to užily.

#test_martanci #recenze #zkusenosti_martanci

Zdravím všechny čtenáře a na úvod vám budu popisovat mé zkušenosti s plenkami BOBÁNEK a jaká byla spokojenost 🙂 

Když jsem viděla na koníkovi tuto nabídku na testování, hned jsem se musela zapojit. Doposud jsem používala jen klasické jednorázové plenky a nutkání zkusit plenky látkové bylo veliké. 

Mám 4měsíční dceru Elišku, a když jsme byly vybrány na testování, měla jsem obrovskou radost 🙂 

Každým dnem jsme se spolu těšily až balíček dorazí a budeme se na to moci vrhnout. Vždy mě zajímalo, jak to vlastně celé funguje 🙂 Tudíž jsme předtím žádnou zkušenost ohledně látkových plen neměly. Jen co se týče článků a názorů maminek na internetu a kamarádek v okolí. 

V den, kdy přišla paní pošťačka s balíčkem, jsem měla velkou radost a ihned dobývala balík. Dostaly jsme krásné kousky na testovačku, které šly ihned do pračky, abychom mohly začít testovat. V balíčku se nacházel i informační leták. Vše jsem pečlivě prostudovala a šla na na praní plen. Do večera byly pleny suché a my začaly. HURAAA. 🙂 

První dojem plen byl opravdu super. Vzhled nádherný. 🙂

Ráda bych se s vami podělila s výchovou dvou nezbedů, který jsou pouhých 10m od sebe a co vše to obnáši. Důvod proč to píšu je jednoduchý, spoustu maminek co mají jedno dítě a chtěli by druhé čekají až bude větší věkový rozdíl nebo se prostě bojí jak to budou zvládat. A také s čím se potkávám na ulicích a vyloženě z toho kvetu. 

Předem vám musím říct jedno, ani jedno dítě jsme neplánovali. Našli k nám cestu sami a neměnili bychom za nic na světě. Jsou úžasný a jedinečný. Kdyby jste mi před 3 lety řekli že budu mít 2 děti 10m od sebe a ještě narozný v jeden rok vysmála bych se vám. Vždyť jsem přece neplodná 🙂, ale to je jiný článek. Vrátím se tedy k tomu o dětech. 

V první řadě je opravdu miluji i když mi občas dost pijí krev.. 😀 komu jejich děti nepijí, že? 

Williamkovi je te rok a 10m a Valerce čerství rok. Ten rok s nima neskutečne utek a když koukám na fotky mám na krajičku. 

Když se Val narodila, nevěděli jsme jak bude Will ragovat, bylo mu tenkrát akorát 10m, ze začátku na ni nijak nereagoval asi první týden, ale pak si uvědomil, že se mu tolik nevěnuji a začal žárlit při všem co jsem s Val dělala. Kojení bylo na tom všem nejhorší. Začal dělat histerické scény, žárlil takovym způsobem, že malou začal bouchat a plácat do hlavičky. Vždy když jsem kojila malou tak jsem musela druhu rukou uspokojovat Willíka, rozpylovat a dávat mu jasně najevo , že tam jsem i pro něj. když mu byl rok a začal konečně chodit tak se to mnohem zlepšilo, protože zjišťoval co vše dovede. takovej koumak. Fuuu opadla skoro jedna starot, pořád jsem ho chytala a mazlila hrali jsme si atd... byl spokojeny.. pak to ovšem začalo u Val. po 3 týdnech co nás propustili z porodnic začala plakat. Plakala rano, plakala odpoledne, plakala vecer, plakala v noci.. cas kdy neplakala bylo u kojeni, když jsme byli venku a když mi třeba dala 10 minut doma a usnula... Plakala v ruce, plakala v postylce, plakala v košiku, plakala vedle nas v posteli.. U Dr. vše v pořádku. pry se tak projevuje... já po císaři, nevyspaná, bolavá, syn měl tenkrát 8,5 kg, nenosit ho prostě nešlo, nějak přece ho z ty postýlky dostat musím. S mužkým jsme měli směny.. ja se starala a chovala malou do 8 pak přijel domu, navečeřel se a šel chovat do pulnoci to jsem vstávala já a přebírala štafetu do doby než vstal Will a musela jsem pozoronost rozdělit mezi obě děti.. bylo to vyčerpávající?? to ano a velice. Vapadala jsem jak zombie?? ano vypadala. Neměla jsem energii na nic, na vaření, na úklid domácnosti, na bžné věci? ano neměla. trvalo to zhruba do Valčiných 3m. Pak se to jako zázrakem zlomilo a ona spinkala skoro celou noc. jednou se budila na kojeni. To bylo vysvobození. Bohužel má tak lehký spánek, že ji probudí kdejaké prdnutí sousedů nad náma. Ale už se to lepší. Willíček v tomto byl oproti Val milionovej. Spal celou noc skoro neplakal, ani po očkovaní ani při růstu zubů, ale za to dokáže zlobit jinak. Vymýšli bejkárny snad každou vteřinu ze dne.. Jeden z těch horších dnů bylo, když Valerka tlačila mega bobka a ja jí potřebovala pomoc aby už to bylo za ní. Tak jsesm s ní byla v koupelně, mezitím co jsme toho boba dolovala ven tak Will stihnul zapnout troubu, myčku, vypnout televizi, otevřít na zachod vytahat modře barvící koule do záchodu a vytáhnul odpad od pračky. Od pračky, kterou jsem po uklidnění Valerky a vydolování betonu, jsem zapnul zavřela dveře a odešla. Zhruba po 20 minutách jsem šla do koupelny a v koupelně 5cm vody. Mě málem trrefilo, potom co jsem vše povypínala, uklidila jsem si tam pěkně čvachtla. Samozřejmě me vůbec nenapadlo že vůbec bude mít sílu na to odpad ze zdi vytáhnout a už vůbec mě nenapadlo ho kontrolovat, nikdy předtim to neudělal. Všemožnými způsoby se snaží upoutat mou pozornost. Snažím se ten den rozvrhnout tak že obě děti jsou spokojený, hraji si s oběma, zapojuji je do her. 

Trvalo mi asi půl roku než jsme zavedli rozumný režim pro obě děti. Člověk by řek, že ten 10m pacholek jeěště nechápe co je to žárlit, nebo to že ta pozornost musí být rozdělená. On to velice vnímal, vnímal to že nemá tolik pozornosti a proto jsme zavedli tvrdý režim aby oba byli spokojený. Přes nastavený řežim nejede vlak. 

„Já mám zdravé dítě, ale sama jsem se narodila s šedým zákalem obou očí a před měsícem mi diagnostikovali i zelený zákal. Navíc mám nystagmus (nekontrolovatelné, rychlé pohyby očí) a těžkou tupozrakost. A i přesto žiju normální život. Vystudovala jsem VŠ, nyní založila svůj projekt, mám rodinu. Samozřejmě jsou věci, které nemohu dělat, a jsou chvíle, kdy jsem naštvaná na svůj špatný zrak, ale funguju, jak nejlíp to jde. Píši to proto, abych vás povzbudila, že i vaše dětičky, které nevidí,  mohou být v životě spokojené, úspěšné a šťastné.“

Když se do rodiny narodí nevidomé dítě, je to pro rodiče obrovský šok. Nejdříve je nutné se s nastalou situací vypořádat a snažit se ji přijmout. Každý z rodičů samozřejmě zpracovává tuto situaci odlišně a mohou kvůli tomu mezi nimi vznikat nemalé spory. Naštěstí existuje několik míst, kam se můžete, jako rodiče, kterým se to stalo, obrátit s prosbou o pomoc. Pomohou vám nejen poskytnutím například psychologické podpory, ale hlavně vám poradí, kde hledat pomoc, jak k nevidomému dítěti přistupovat, jak ho vychovávat, kam ho dát později do školky a školy a zapůjčí vám i kompenzační pomůcky. Věřte, že i nevidomí mohou žít plnohodnotný život a být šťastní.

Zrakově postiženým nestačí brýle ani kontaktní čočky

Dítě se zrakovým postižením může mít snížené zrakové schopnosti různého druhu a stupně. Vždy se ale jedná o natolik vážné poškození zraku, že ovlivňuje běžný život (prostorovou orientaci, sebeobsluhu, přístup k informacím, sociální vztahy a podobně). Mluvíme o případech, kdy nedostačuje běžná korekce, tedy brýle nebo kontaktní čočky. V praxi je tito lidé nosí, pomohou jim vidět trochu lépe a chrání jejich oči před úrazem. Ale zraková ztráta je natolik velká, že stejně nemohou fungovat jako zdraví lidé.

Podle závažnosti postižení zraku mluvíme o 5 kategoriích zrakově postižených:

1. středně slabozrací

Krásný večer, modrý koníku, krásný večer, všem skvělým ženám tady, 

dovolte mi v první řadě pár slov. Projekt "Vileda rozdává radost" nebyl primárně určen k hledání žen v tíživé životní situaci. Měla jsem spíš na mysli, že se budou nominovat kamarádky, známé, ženy, které si navzájem jakokoliv sedly a které k sobě mají blízko. Nešlo mi o to předhánět se, kdo je na tom hůř. Snad chápete, jak to myslím.

Nicméně, chápu já vás, chtěli jste udělat radost někomu, kdo si to zaslouží, kdo nemá teď třeba důvod k úsměvu. Věřím, že už samotná nominace každou ženu potěšila a zahřála jí u srdíčka. 

Hodně dlouho jsem přemýšlela jakým způsobem další soutěž pojmu. Nechtěla jsem, aby to bylo každý měsíc pořád stejné - komentář, fotka, zahlcená zeď. V tu chvíli jsem si neuvědomila, jak těžké bude vybrat pouze jednu z vás. Ono to vlastně ani nejde, každá z nás si zaslouží udělat radost.

Dovolte mi vám všem poděkovat za nominace, poděkovat za ty krásná slova, která jste napsali. Tohle číst je balzám na duši. 

Čeká nás teď nejkrásnější roční období. Období adventu, období Vánoc. Doba, kdy k sobě mají lidé blíž. Doba, kdy se na chvíli zastaví čas. Doba, kdy naše děti budou mít jiskry v očích. Doba, ve které je čas pomáhat druhým o trošku víc než behem roku (taky se zapojujete do různých charitativních projektů?). Doba, kdy budeme jako rodiny dohromady, budeme se smát, radovat a budeme šťastní. 

„Doma pořád blinkala a u kojení se hrozně kroutila a plakala. Nechtěla moc jíst a byla takové uplakané miminko. Hlavně při kojení. Když jsem sedmý den volala obvodní lékařce, že pořád ještě nekakala, tak mi řekla, že počkáme do druhého dne a že pak budeme muset znovu do nemocnice,“ vypráví maminka z Modrého koníka o tom, jak se žije s potravinovou intolerancí a jak tento problém odhalila.

Máte doma miminko, které je často nespokojené, kroutí se, nemůže se vykakat a po každém krmení propuká v neutišitelný pláč? Zbystřete! Může se totiž jednat o potravinovou intoleranci. Je to problém, který se do podvědomí lidí dostal poměrně nedávno, o to víc ale může být zákeřnější. Velmi špatně se rozeznává a u dětí, které nedokáží svůj problém říct, ještě hůře. Proto jsme pro vás připravili rozhovor s maminkou, která řeší jídlo dnes a denně. Její dcera i ona sama nemohou většinu 'normálních potravin'. Jak se jim žije?

Jak se žije s tak rozsáhlou potravinovou intolerancí u dítěte a vlastně i u tebe?

„Musíte neustále myslet dopředu. Dřív jsme se najednou rozhodli, že pojedeme na výlet a nic jsme neřešili. Prostě jsme se oblékli a vyrazili. To už teď neexistuje. Musíme vše pečlivě naplánovat. Připravit si jídlo s sebou pro malou a mít ho raději o něco víc, kdybychom se někde zdrželi. Také řešíme, kde jídlo třeba ohřejeme apod.

Až s dcerou jsem zjistila, že mám intoleranci také. Samozřejmě už od dětství jsme měla různé potíže a prakticky permanentní bolest břicha a potíže s vyprazdňováním, ale ta spojitost mě nikdy nenapadla. Naštěstí nemám těch alergií tolik jako dcera, takže to zvládám o něco lépe. Dokonce si dám i jídlo občas v restauraci. Mám už nějaké své, kam pravidelně chodím. Už jsem ale párkrát narazila na velkou neochotu i neznalost a takřka nulový výběr pro alergiky.“

Kdy sis u dcerky poprvé všimla, že netrpí asi jen obyčejným bolením bříška, které u miminek bývá běžné?

V poslední době se o hypoalergením mléku často mluví – především jako o možnosti, jak předejít alergiím u kojenců a batolat. Proto jsme pro vás vyzpovídali lékařku a také maminku z Modrého koníka, Alexandru M., a položili jí nejčastější otázky, které si klade asi každá máma:

• Co jsou to vlastně ty alergie a proč je máme?
• Co můžeme udělat proto, abychom je neměli?
• Souvisí výživa s alergiemi?
• Od kdy a zda bychom měli děťátku dávat speciální výživu?
• Jak tato speciální dětská výživa vlastně funguje?

Co to vlastně je ta alergie?

Zjednodušeně řečeno alergie je, když naše tělo spustí imunitní reakci vůči nějaké látce, která je za normálních okolností v daném prostředí přirozená. Tak je tomu například u proteinů obsažených v kravském mléce. Taková látka se může do těla dostat různými způsoby: kůží, ústy, sliznicemi, vdechnutím a může jí být prakticky cokoliv. Projevy alergie se potom liší příznaky dle toho, jakého ústrojí se týkají. Alergie na jídlo se projeví zažívacími obtížemi, alergie na pyly zase rýmou. Silné alergie mohou mít kombinované příznaky a některé alergie mohou přejít až v autoimunitní onemocnění.

Co můžeme udělat proto, abychom alergie neměli?

To je celkem těžká otázka, protože na vznik alergií jako takových máme pouze malý vliv. Umíme určit větší pravděpodobnost, že dítě bude alergik, pokud jeden z rodičů na alergie trpí nebo pokud má dítě oba rodiče alergiky. Pak je pravděpodobnost ještě vyšší. V každém případě počet alergií stále stoupá a odhaduje se, že bude i v nejbližších letech.

Novorozenci spí až šestnáct hodin denně. To zní jako pozitivní zpráva. Proč jsou potom ale mateřská fóra na internetu plná nářků na únavu a vyčerpanost v prvních měsících s miminkem a dotazů jak přežít nedostatek spánku?

Protože spánkové nároky novorozenců a kojenců jsou diametrálně odlišné od návyků dospělé osoby. Těch šestnáct hodin totiž bohužel nevydrží žádný novorozenec spát v kuse. Většina z nich se budí co dvě až tři hodiny, protože potřebuje „hned, teď a okamžitě“ uspokojit některou ze svých potřeb. Buď má hlad nebo potřebuje čistou plínu nebo jednoduše chce cítit přítomnost matky. A zatímco malému uzlíčku v zavinovačce tenhle systém naprosto vyhovuje, vaše tělo přerušovaným spánkem trpí.

Co způsobuje nedostatek spánku?

U jedné třetiny čerstvých rodičů se nedostatek spánku neprojeví vůbec nijak. Maximálně budou působit trochu unaveně. Pak je tu jedna třetina, která bude mít malé potíže, které většinou zmizí samy od sebe, jakmile se všechno vrátí zpátky do normálu (ale stane se to vůbec někdy, když teď máte děti?). Malými potížemi se myslí různé poruchy koncentrace, imunity, zpomalené reakce nebo zapomínání. Typickým příkladem je matka, která si schová klíče od auta do lednice. Nejhůře je na tom ale poslední třetina. Té hrozí vyhoření, chronické potíže se spánkem a deprese.

Jak se budete s nedostatkem spánku „na mateřské“ vyrovnávat právě vy, závisí hlavně na vašich genetických předpokladech. Ale taky na vašem partnerovi (někteří se odstěhují do jiné místnosti, jiní v noci vstávají a pomáhají) a dítěti. Některá miminka se s adaptací na náš svět vyrovnávají hůře a prvních pár měsíců v noci propláčí a ve dne spí.

Jak přežít nespavost miminka?

Je tady měsíc listopad. Je to měsíc, kdy se většina z nás začíná připravovat na Vánoce. Ať už vánočním úklidem, nákupem dárků nebo dekorací. Děti píší dopisy Ježíškovi. Ženy začínají péct cukroví, doma to voní po Vánocích. Spousta z nás přispívá na charitativní projekty, dělá více dobrých skutků a radost druhým lidem. 

A proto mi dovolte, abych i já s Viledou udělala radost vám. Dlouho jsem přemýšlela jakým způsobem pojmu další velkou soutěž, tentokrát tu listopadovou. A napadlo mě pojmout to trošku jinak. Soutěžíme, přidáváme příspěvky a fotky, každý měsíc. Tak teď to uděláme trošku jinak.

Tentokrát to nebude soutěž jako taková. Bude to projekt, na kterém se budete podílet vy sami. Bude to projekt, který přinese radost, projekt, ve kterém se pochválíme, podpoříme a budeme tady na koníkovi jedna velká virtuální rodina.

Čím vám s Viledou uděláme radost? 

Tentokrát to bude mop EWC Turbo 

A jak tento projekt bude vypadat? 

Známá značka kojenecké výživy, v našich končinách s nejdelší tradicí, hledá u nás na Koníku svou Ambasadorku. Sunar se již dlouhá desetiletí věnuje výživě pro zdravý vývoj těch nejmenších. Od roku 1936 provází každou novou generaci na startu do života. Spolu s námi může provázet i vaše malé ratolesti.

Jaké vlastnosti by měla Ambasadorka mít?

Nová Ambasadorka by měla být maminkou dítěte kolem 6. měsíce věku, které pomaloučku odstavuje, nebo už nekojí. Výhodou je, pokud má děťátko i staršího sourozence a tvoří tak krásnou veselou rodinku. Ambasadorka by měla umět pěkně fotografovat a mít zálibu v blogování a tvorbě příběhů. Měla by být samostatná, iniciativní, kreativní, spolehlivá, schopná odrážet negativa a klidně argumentovat. Měla by mít aktivní životní styl a s celou rodinou být stále v pohybu. Také mít pozitivní vztah k jídlu, které je u ní doma vždy pestré a barevné a měla by mít chuť se učit nové věci o dětské stravě a výživě. Děti jsou pro ni tím nejdůležitějších v životě, věnuje se jim, stále vymýšlí nové hry a zábavu, jimiž dětem dělá dětství tím nejkrásnějším obdobím.

Neměly by jí dělat problém různé kreativní soutěže, psaní článků a příspěvků o produktech Sunar a Sunárek, kterým sama věří, protože svým dětem chce dávat to nejlepší.

Práce Ambasadorky má hned několik výhod. Kromě zábavy, samostatnosti a učení se novým věcem, to jsou:

- nové a moderní dovednosti vhodné do současného on-line světa,

Když jsme zjistila, že se na Koníkovi budou testovat látkové plenky, zkusila jsem se přihlásit. Přiznám se, že když jsem viděla to neskutečné množství maminek, které se přihlásily, tak jsem jsem ani nečekala, že by se štěstí mohlo usmát zrovna na nás. A ono ejhle, kde se vzala tu se vzala, přišla zpráva, že vybrali zrovna nás 🙂

Od doby, co jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem si dělala různé průzkumy a pořizovala vzorky všech možných látkových plenek, abych pro naši cácorku vybrala to nejlepší, co bude zároveň vyhovovat i rodině, která celou dobu vypadala, že nemá mé nadšení pro věc v plánu ani trochu sdílet 😀 První dojem po rozbalení byla nad očekávání - k testování jsme obdržely 2 látkové plenky - fleecovou kalhotkovou plenku na patentky a kalhotovou AIO na suchý zip a k tomu sadu bambusových separačních plenek. Plenky měly krásné veselé vzory, na omak byly velmi příjemné a působily opravdu kvalitně. Vzhledem k tomu, že jsme se na testování moc těšila, tak putovaly okamžitě do pračky - balení neobsahovalo návod, jak s nimi zacházet, takže jsem prala na klasiku jako všechny ostatní plenky - 60°C bez aviváže. Přežily a následovalo sušení. Prádlo běžně dávám sušit na půdu, a tak se lehce projevila nevýhoda kalhotkových plenek, které prostě vždycky budou oproti ostatním schnout o něco málo déle. Takže, zatím co AIO jsem mohla malé hned obléknout, tak kalhotková potřebovala až do odpoledne.

Teď k samotnému testování - naše malá měla v době testování 2,5 měsíce a zhruba 5,5 kg. Takže byla na dolní hranici, ale to ničemu nevadilo, jelikož se svrchní kalhotky i kalhotková plenka dají pomocí patentek zmenšit. Jako první jsem Elišce oblékla kapsovou AIO plenku na suchý zip. Plenka samotná byla lehoučká a velmi snadno se oblékala (a to nejen kvůli tomu, že malá zatím suprově při oblékání spolupracuje 🙂 ). Samozřejmě, že oproti jednorázovým plenkám udělá látková plenka větší zadeček, ale to vůbec nebylo překážkou. Eliška ji na sobě zvládla mít zhruba 2 a půl hodiny a následně se rozhodla ji otestovat se vším všudy. Plenka to však statečně ustála, takže krom ní nemuselo do koše na prádlo vůbec nic 🙂 Ale zásadním poznatkem bylo, že jedna separační plenka je v našem případě prostě málo. 

Jako druhou jsem vyzkoušela fleecovou kalhotkovou plenku, na kterou jsem byla obzvlášť zvědavá. Oblékání mi tedy dalo trochu zabrat, protože patentky (tedy alespoň v mém případě) vyžadují trochu cviku, aby se podařily zapnout raz dva, ale zvládla jsem to 😀 Po obléknutí v ní malá na první pohled vypadala ještě menší než obvykle, jelikož jí plenka udělala opravdu velký balík. Je to však pochopitelné, protože kalhotkové plenky jsou jedny z nejsavějších a přeci jen mají dětem vydržet až do "konce" plenkové sezóny. V našem případě to tedy znamenalo, že jsem musela sáhnout po o číslo větší velikosti oblečení, než obvykle. I kalhotková plenka ve svém souboji s Eliškou obstála se ctí a já poučena předchozí situací dala pro jistotu 2 separačky 🙂 Nevím, jestli to bylo tím větším balením nebo prostě jen dobrým rozmarem naší malé testovatelky, ale zhruba po 10 minutách, co měla plenku na sobě, se opět pokakala. Tentokrát však separačky zachytily vše, co měly, a jelikož nebyla plenka vůbec počůraná, tak jsme mohly vesele pokračovat dál. 

Během týdne, co jsem plenky mohla na Elišce testovat, je střídavě měla při mnoha různých příležitostech - nejlepší byla návštěva u babičky, když jsem při přebalení poslouchala, jak je to nepraktické - tedy až do doby, než si to mohla sama vyzkoušet a přesvědčit se o opaku. Celkově jsem kapsovou AIO více využívala přes den, kdy absolutně v pohodě zvládala naši standardní přebalovací frekvenci jendou za 2-3 hodiny. Ani jednou se nestalo, že by protekla nebo neudržela obsah na "správném místě". Kalhotkovou jsem naopak zkoušela na noc a úspěšnost je zhruba půl na půl. A to přisuzuji tomu, že malá je prostě spáč a zvládne i 10 hodin v kuse. Takže ano, plenka vydrží opravdu dlouho, v našem případě neprotekla, ale bylo potřeba v noci vstát a malou přebalit. Což pro mě, logicky, znamenalo určité nepohodlí.

Závěrem bych naše testování shrnula následovně:

„Mám chůvičku, u které mohu nastavit lepší citlivost, takže slyším hodně nahlas i pohyby dítěte a navíc bliká, když se něco děje. Takže i když jsem v rušném prostředí, tak nemusím dávat chůvičku pořád k uchu, ale vidím blikání. Nikdy bych to neřekla, ale mám ji puštěnou kdykoliv dcera spí a je to super, protože slyším i když se třeba jen začne převalovat a trošku pofňukávat. Takže můžu rychle přispěchat, uklidnit ji nebo dát dudlíka a malá spí krásně dál.”

Rozhodla jste se pořídit pro své miminko elektronickou chůvičku a usnadnit si tak alespoň trochu péči o dítě? Když se pustíte do hledání, tak zjistíte, že je dnes na trhu spousta druhů a výrobců. Jak tedy vybrat tu správnou, aby vyhovovala právě vašim potřebám?

Co od chůvičky očekáváte?

Nejdříve si ujasněte, jakým způsobem budete chtít chůvičku používat. Bude jiná, pokud bydlíte v bytě, kde jsou zdi tenké jako papír nebo v domě se starými, tlustými zdmi. Budete ji chtít používat jen doma nebo také třeba na zahradě? Ráda byste, aby byla obousměrná, to znamená, že uslyšíte vaše miminko, ale také ono vás? A nebo byste raději videochůvičku, abyste na miminko i viděla? Pořídit se dnes dá také už monitor dechu s chůvičkou. Nabídka je tedy opravdu pestrá. Každý typ má své výhody a nevýhody. Ujasněte si tedy, co od chůvičky očekáváte a co pro vás naopak není zas až tak důležité.

„Máme chůvičku, kterou si nemůžu vynachválit. Dosah je skvělý, máme opravdu velkou zahradu a dosáhla zatím kamkoliv. Snímání zvuku je velmi dobré, manžel nastavil maximální citlivost a když sousedka na zahradě mluvila na jejich děti, tak jsem rozuměla i tomu, co říká. Baterky jdou do obou jednotek, v rodičovské jsou nabíjecí a v té dětské vydrží i poměrně dlouho v provozu. Snad jediné, co mi vadí je, že dětská jednotka nemá poutko na zavěšení, takže jsem ji malé do kočárku vždycky pouze postavila někam na chráněné místo před větrem. Jinak jsem naprosto spokojená, nasloužila se nám v kočárku na zahradě opravdu hodně.”

Chůvičky lze rozdělit na tři základní typy: