Generace našich babiček a maminek velmi často využívala v domácnosti a především také v kuchyni dary přírody. Tento zvyk se časem postupně utlumil, nicméně v dnešní době se už zase naštěstí dostává do kurzu. 

    V současné době je v plném květu rostlina, jež byla považována za posvátný strom Slovanů - bez černý (Sambucus nigra). Možnosti využití této rostliny jsou opravdu hojné, my se však dnes zaměříme na zpracování květů bezu a názorně si ukážeme, jak z nich připravíme výbornou domácí šťávu.

Na výrobu 2,5 litru domácí bezové šťávy potřebujeme:

30 větších květů černého bezu

3 citrony 

3 pomeranče

Člověk by řekl, že když je 24. prosinec ještě ták daleko (asi půl roku a nějaké drobné), věty typu "Co by jim tak udělalo radost?" nebo "Já už nevím, co pořád kupovat", jsou otázky, které vyslovuje jen ten, kdo sedl na lep zelenému ufonovi z "největšího e-shopu s počítači a elektronikou". Jenže ani půl roku před nejoblíbenějšími rodinnými svátky, s výhledem na letní exotické dovolené či pohodové pobyty na chalupě, nejsou mnohé z nás ušetřeny těmto těžkým otázkám, i když na mimozemšťany a letního Ježíška nevěříme.

To, že ale existují svatí, nebo alespoň mnozí se svatou trpělivostí, to víme zcela jistě.

Svěřujeme jim náš největší poklad a často také naše obavy, podezření a prosby. Ony (nebo oni) pečují o naše děti a během týdne s nimi tráví někdy více času než my. Někdy s nimi nesouhlasíme, ale častěji je obdivujeme. "Takové nervy bych na ně neměla, mně stačí ty dvě moje", říkáme si někdy v duchu (nebo kamarádce nahlas). "A ony jich mají ve třídě patnáct!" (Nebo také dvacet osm.)

Dostávají za svou práci sice plat, a jak jednou nějaký vtipálek řekl: "Od té doby co byly vynalezeny peníze, se za práci neděkuje." Ale my, vděčné za to, že si od našich školkových či dětí školou povinných můžeme na pár hodin odskočit, ať už na hřiště s nejmladším potomkem nebo do práce za výdělkem, jim přeci jen ke konci školního roku poděkovat chceme. Leckdy je obdivuhodné, co všechno se pod jejich vedením za celý školní rok všechno zvládnou ve škole či školce naučit. A tak hledáme, googlíme, radíme se, jaký dárek by paní učitelce nebo panu učiteli udělal na konci školního roku největší radost.

Jsou uživatelky, které se tendenci obdarovávat vyučující více než jen obligátní květinou podivují: "Za mých mladých let se nosila vždy na konci roku pěkná kytka a nic víc. Nějak nechápu ten trend, co teď již delší dobu pozoruju, že se dávají dárky i kolikrát v podobě šperku atd."

Pamatuji si to nějak podobně. Bydleli jsme na malém městě v domku se zahradou. Maminka vždy poslední školní den vyběhla ráno před dům a ze záhonku uřízla několik růží, které svázala barevnou stužkou a měla vystaráno. Už tenkrát za nás ušetřila nemalé peníze. Jako matka tří dětí už naprosto chápu! Jak si ale i dnes, po letech a ve velkoměstě, všímám, růže ze záhonků mají koncem června vždy již to nejlepší za sebou. To mívaly i tenkrát. Na maminku jsem se vždycky za to zlobila a záviděla dětem, které měly tu čest stát den předem frontu se svými rodiči v jediném vesnickém květinářství, kde pan Procházka sekal do celofánu jeden čerstvý karafiátek za druhým.

Po x letech vztahu nebo jen k nějaké speciální příležitosti je fajn si sexuální chvilky lehce zpestřit. Víte, jaké jsou v téhle oblasti novinky a co mají nejraději dnešní páry? Poohlédli jsme se ve světě a zjistili jsme tipy od odborníků i od našich milovaných mužů.

Oslavy lásky a erotiky možná sexuální náboj spíš ničí

S oslavami Valentýnu, 1. máje, mezinárodních dnů polibků apod. se poslední dobou roztrhl pytel. Místo čekání na tyhle dny, které často nevyjdou podle představ, je lepší si sex užít podle svého. Chvilky vášně ještě zpříjemní nejrůžnější hračky pro dospělé, erotické prádlo nebo změna polohy.

Žhavé novinky mezi pomůckami

Oblíbené zůstávají v podstatě stále ty stejné typy pomůcek. Co se mění, jsou hlavně materiály a vzhled. Právě tahle oblast totiž představuje jednu z možností uplatnění odvážných designérů. Vedle praktických silikonových pomůcek se tak objevují třeba i dřevěné nebo voděodolné. Vibrátor z přírodních materiálů, jako jsou sklo nebo dřevo dlouho vydrží a nemusíte se ho bát ani pokud trpíte na alergie nebo máte citlivou kůži. Skvěle zase vypadá kombinace gelového vnitřku s průhledným obalem, ten si můžete v ložnici klidně i vystavit.

Sexy prádlo podle trendů nebo osobních preferencí

Rozhodla jsem se, že napíšu o mém porodu. Tedy o tom, jak přišel na svět můj prvorozený syn Matěj.

Otěhotněla jsem asi za půl hodiny poté, co jsme si s přítelem řekli „Tak to zkusíme“. 🙂 Věděla jsem to. Věděla jsem to prakticky ihned. Nedokážu popsat ten pocit, ale bylo to něco hrozně silného a já věděla, že někdě uvnitř mě vzniká nový život. Věděla jsem, že to bude kluk, i když jsme si přáli holčičku. Každý den jsem si před spaním hledala, jak embryo ten den vypadá. Postupně se začaly přidávat nepatrné signály, které mě utvrzovaly v tom, že moje tušení je skutečně pravda. Věděla jsem, že další menstruaci už nedostanu. Nedostala 🙂 . Sama sobě jsem slíbila, že těhotenský test si udělám až dva dny po vynechání. Takže v úterý 2.8.2016 jsem v den narozenin mého táty uviděla ducha na těhotenském testu 🙂 . Graviditu mi gynekoložka potvrdila v pátek 12.8.2016 na můj svátek.

Těhotenství probíhalo dobře, až na silné celodenní a celonoční nevolnosti, kdy jsem jenom ležela nebo klečela u kýblu a moje skvělá sestra a mamka se o mě staraly. Tak jsme to společně zvládly až do konce 4. měsíce těhotenství. Těšila jsem se na prvotrimestrální screening, až přítel uvidí poprvé naše miminko. Bohužel z této události nemáme moc příjemné vzpomínky, protože vyšlo riziko 1:94 na Downův syndrom. Zaplatili jsme si neinvazivní test Prenascan, který postižení vyvrátil.

Nepodstoupila jsem tripple test, ani nešla na testy na těhu cukrovku. Na mojí obvodní gynekologii to nikdo neřešil a možná to bylo dobře, stresovali jsme se už jednou dost. Podle ultrazvuků jsme čekali větší miminko a od 36tt mi doktoři říkali, že už to může přijít kdykoli. Nakonec se Matýsek narodil 40+4tt na Zelený čtvrtek 🙂 .

Ten den jsem se vzbudila v 5h ráno s lehkými nepravidelnými bolestmi. Chtěla jsem ještě spát, ale už to nešlo. Ne kvůli bolesti, ale kvůli vzrušení, že už je to možná tady 🙂 . Na porod jsem se těšila a přivolávala jej už dlouho. Dala jsem si vanu a nic se nezměnilo. Tak jsem se připravila, nasnídala a jeli jsme do pražského bytu, abychom byli blízko porodnice. Mezitím přišly na prohlídku bytu dvě zájemkyně. Kontrakce jsem měla cca po 15 minutách, takže jsme to všechno zvládli, aniž by slečny věděly, že vlastně rodím 🙂 . K obědu skočil přítel pro kebab, cehož jsem později dost litovala 🙂 .

V 16h jsme přijeli do porodnice, kde jsem se ještě chvíli procházela, kontrakce pořád po 15 minutách a na můj vkus „nic moc“. O hodinu později mě přijali na sále, natočili monitor s tím, že je to opravdu nic moc, ale už si mě tam nechají. Lékařka se mě v téhle fázi zeptala, jestli budu chtít epidurál. Hrdinsky jsem řekla, že nejspíš ne, ale že nevím, co mě čeká. A to byl teprve začátek 🙂 .

Ach ta sladká nevědomost.

Ještě mám v živé paměti, když jsem čekala první dceru, jak jsem si všechno představovala narůžovo.

Ovlivněná těhotenskými hormony(příroda to má vymyšlené velmi chytře) a natěšená na realitu, která nemohla nikdy nastat.

Probuzení bylo rychlé a dost necitelné.

Naštěstí lidský mozek má schopnost to špatné zatlačit pěkně co nejdál v naší paměti a ještě to pořádně přimáčknout, aby nikde kousek nevykukoval.

Přesto jsem se něco naučila a zapamatovala.

Minulý měsíc jsem měla možnost testovat autosedačku Joie Spin 360 a ráda bych vám ji krátce představila a sdělila své dojmy z užívání. 🙂

Tato otočná autosedačka usnadní nastupování a vystupování malého pasažéra a zároveň umožní cestování po i proti směru jízdy (proti směru jízdy = 0 - 18kg (od narození do cca 4 let), po směru jízdy = 9- 18kg (9 měsíců až cca 4 roky). Autosedačka je schválena dle: ECE R44 04.

Na rozdíl od ostatních autosedaček poutaných proti směru jízdy, je Spin 360 navržena tak, že její tvar eliminuje nutnost použití přední vzpěry. Díky tomu zabere ve vozidle méně místa a je tedy vhodná i do menších vozidel.

základní vlastnosti:

• Otočná v rozsahu 360 stupňů, výrazně usnadňuje nastupování a vystupování dítěte
• ISOfixové uchycení
• snadná a rychlá instalace
• 5 poloh zádové opěrky dostupných jak po tak i proti směru jízdy
• nastavitelná hlavová opěrka se polohuje zároveň s bezpečnostními pásy autosedačky
• několik vnitřních vložek zajišťujících ideální pozici dítěte v každém věku
• integrovaná opěrná noha
• vysoce kvalitní materiály zajišťující bezpečí i pohodlí dítěte
• ventilace zajišťující příjemné klima v horkých dnech
• 5 - bodové pásy s polstrováním
• centrální nastavení pásů
• lehká, ISOfixová autosedačka s hmotností pouze 12kg

V první řadě bych ráda řekla, že autosedačka Spin 360 vypadá teda opravdu skvěle! Má jednoduchý obrázkový návod, takže upevnit do auta jsem ji zvládla i já a to jsem do té doby isofix nikdy neviděla a nevěděla ani co to je 😀.

Rada bych se s vami podelila o mou zkusenost se SGA plodem a vyvolavanym porodem.Me tehotenstvi probihalo poklidne,nic me netrapilo,zadne nevolnosti,jen bolava prsa.Kdyz jsem sla koncem ledna na kontrolu,doktor me docela vydesil,ze mimco je o 3-4 tydny drobnejsi-odhad 1700g,ze to nemusi nic vazneho byt,ale ze me radeji odesle do rizikove poradny ve FNHK,kde se podivaji,zda jsou prutoky placenty v poradku.Sla jsem tam dalsi tyden,to jsem byla 35+0,a v poradku byly.Odhad vahy mimca byl 2154g a bylo oznaceno jako "small for gestation age".Od te doby jsem do poradny chodila kazdy tyden s tim,kdyz by mimco uz moc nepribyvalo,ze by porod driv radeji vyvolali...Kdyz jsem tam sla 6.3.,doktor pravil,ze uz neni na co cekat,at prijdu pozitri,ze porod vyvolaji....I kdyz jsem s tou moznosti pocitala,byla jsem zaskocena a zacala jsem se bat,ale verim doktorum,ze vedi,co delaji.Nastup na odd.OGT jsem tedy mela ve stredu 8.3.2017 odpoledne.Byl mi zaveden balonek s cevkou na roztahnuti delozniho hrdla na noc.To zavadeni bylo dosti neprijemny,zacala jsem se bat,co teprv porod.Ale po zavedeni uz OK.Sla jsem na pokoj,kam me doprovodil manzel.Na pokoji byla sympaticka holka,se kterou jsem si dobre pokecala a jsme v kontaktu do dnes.Rano kontrola,vytazeni balonku a ejhle nezabral.Balonek mi odpoledne zavedli novy s tim,ze podruhy uz vetsinou zabere.Pres noc,resp.kratce po zavedeni druheho balonku,me zacalo bolet bricho jako pri menzes,ale bylo to snesitelny.Rano 10.3. byla kontrola a balonek zabral.Poku si dobře pamatuju, byla jsem otevřena na 3 cm.V podstate uz jsem jen cekala,az se uvolni porodni boxy,v breznu byl v hradecky porodnici naval.Kolem dvanacte me PA dala klystyr a odvedla na pripravnu,kde mi muj osetrujici lekar zavedl prostin(dost neprijemna akce).Byla jsem napojena na monitor a povidala s pani,co lezela vedle a mela jit na CS.Zatim mi porad nic nebylo.Kolem pul druhy me zaclo vice bolet bricho,sla jaem na WC,kde zacaly kontrakce a ve 13:45 hod.mi tam odtekla na zem plodova voda.Pani,se kterou jsem si tam jeste pred chvili normalne povidala,zavolala PA.Ta me odvedla na porodni box,napojila na monitor a rekla,ze uz muzu zavolat manzela.Mezitim jsem si tam hopskala a prodychavala kontrakce na gymnastickem mici.Manzel dorazil v 15 hodin.Kontrakce byly co 2 minuty.Ca v 15:30 jsem si sla nahrat bricho do sprchy a najednou silene nutkani na tlaceni.Bala jsem se,ze tlacit jeste nemuzu,tak jsem houkla na manzela,at zavola PA.Ta  me moc potesila,s tim,ze uz muzu a zavolala doktora.No a  pak uz to byla rychlovka.Anetka byla ve 16:02 hod. venku(39+3).Byla moc krasna a strasne malinka.Nakonec vazila 2560g a merila 49 cm 🙂.Odhad vahy 2 dny pred porodem byl 2630g,takze se strefili.Dali mi ji na bricho a prisala se k prsu na chvili.Potom ji odnesli na osetreni a ustrojeni vedle.Manzel sel taky.Kdyz ji privezli zpet,hezky koukala a pozorovala okoli.Byla zdrava,jen strasne hubena.Jak kdyby se chudak mesic v brise vubec nenajedla.

Co se vyvolavani tyce-vzhledem k tomu,ze jsem slysela ruzna negativa na vyvolavany porod,jsem byla mile prekvapena,jak to bylo rychly a bez komplikaci(no az na to mordovani balonkem predtim ty dva dny).Personal ve FNHK byl moc mily a sama omladina .Moc rada na porod budu vzpominat.Jenom kojeni v porodnici byl docela orisek,ale doma uz v pohode.Holcicka ma dnes ve 3 mesicich ca 5 kg a meri 60 cm,nakonec to sikulka dohnala,tak jako vetsina deti narozenych s nizkou porodni hmotnosti.

   V současné době je sterilita často zmiňovaným problémem, který trápí mnoho párů. Příčina je v mnoha faktorech. Je to v první řadě věk a také životní styl.

Co se týče věku, tak fyziologicky je ženské tělo na plození nejlépe připraveno okolo dvaceti let, poté plodnost postupně klesá. Zásadní zlom nastává po třicítce, kdy se plodnost snižuje velmi rychle. Problémem však není jen věk. Mnoho problémů s plodností začíná daleko od reprodukčních orgánů – v hlavě. Soustavný stres, vysoké psychické vypětí a uspěchaný styl života s minimem odpočinku je často tím blokem, který brání početí.

Sterilitu dělíme na primární – to je stav, kdy daná žena (popř. muž) nikdy neotěhotněla – a sekundární – to je, když už někdy v minulosti k oplození došlo. 

Kdy jít k lékaři?

Všeobecně udáváme dobu jednoho roku. Pokud se tedy pár rok snaží a nedojde k oplodnění, tak je to ta chvíle, kdy by se mělo začít pátrat po možném problému. Nicméně můj názor je takový, že vzhledem k tomu, že se ženy často snaží o první miminko dlouho po třicítce, tak rok čekání může být velká ztráta času. Ideální je základní ultrazvukové vyšetření dělohy a vaječníků již na začátku snažení. Takto získáme důležitou informaci, zda probíhá ovulace a růst děložní sliznice, popřípadě jestli není v děloze nějaká překážka v podobě polypu či myomu.

Centrum asistované reprodukce

Patříte k těm, co chodí všude včas, nebo k těm, na které se většinou čeká, protože ať uděláte cokoli, stejně vyjdete z domu o deset minut později, než jste plánovali? (Maminky s malými dětmi z této ankety vyjímám, tam se odchody řídí úplně jinými fyzikálními zákony!)

Já jsem dochvilná. Nesnáším pocit, že jdu někam pozdě. A protože nemám absolutně žádný cit pro odhad času, chodím všude minimálně o pět minut dřív. Manželovi tím jdu neuvěřitelně na nervy. Patří totiž k vzácné rase lidí, kteří většinou dokáží svůj příchod načasovat na vteřinu přesně. A svým klidem zase vytáčí mě.

Zatímco já mám půl hodiny před odjezdem či odchodem kamkoli vše sbaleno, a horečně dodělávám nějaké životně důležité věci (myji hrneček, který jsem náhodou objevila na poličce v předsíni, zalévám umírající květinu), manžel si v klidu dopíjí kávu či řeší něco životně důležitého na Facebooku.

Patnáct minut před odchodem jsem již oblečená, podaří-li se, tak i učesaná, a lobuji za dřívější odchod – co kdyby se něco cestou stalo a pozdrželo to náš příchod. Manžel se se stoickým klidem zavírá do koupelny a začíná se sprchovat a mýt si hlavu. Za deset minut odchod jsem již obutá  a nervózně přešlapuji za koupelnovými dveřmi. Svěží manžel s mokrou hlavou vylézá s bedry ovinutými ručníkem, bere mobil a odchází na toaletu. Vzdávám to. Zouvám boty, beru knihu a čtu si, abych nemusela myslet na to, jak přijdeme pozdě. Za dvě minuty odchod se manžel zjeví ve dveřích. Obutý, oblečený, po sprše i dobře naladěný a vyzývavě se táže: „Tak už jsi hotová?“ Vzhlédnu od rozečtené knihy.

 Přestože ve skříní na ramínku visí několik krásně vyžehlených triček, manžel se naparádil (v lepším případě) do čerstvě vypraného, pomačkaného nebo (v horším případě) do nevypraného, ještě více pomačkaného, které našel někde v koutku u postele. Jdou na mě mdloby. Vyhodnocuji situaci. Jdeme-li do přírody, kde nehrozí, že by manželovi jelen s tchýňovskou výčitkou v hlase nabídl, že mu to tričko vypere a vyžehlí, když na to Karjuška neměla čas, tričko nekomentuji. Jdeme-li mezi lidi, tričko z manžela vášnivě servu a donutím ho obléci si jiné.

Vyrážíme se zpožděním. Někdy větším, jindy menším. Manžel pak ublíženě líčí, jak jsem ho na poslední chvíli nutila ke změně outfitu, a jak mi trvalo, než jsem se obula.

Konečně mam chvilku klidu a můžu se s Váma podělit o svůj zážitek z druhého porodu. 

Kdo, mě zná nebo ví, že můj první syn Tadeášek se mi narodil dříve díky velkým komplikacím které nás stáli malem život. Byla to potvora preeklampsie v těžké formě a rozjetý help syndrom díky kterému mi selhávaly orgány ( játra a ledviny).

Dlouho jsme s manželem druhé dítě odmítali. Proč rizkovat, že se ta potvora vrátí? Já budu muset ležet v nemocnici s tlakem nebo porodím ještě dřív jak Tadeáška? (narozen v 35+2tt - díky růstové retardaci měl jen 1950g.)

Čas letěl, kamarádky kolem mě měly už dvě děti. A já mohla pozorovat jak Tadeáškovi něco schází. "Parťák" do života.

Zkusila jsem to doma nadhodit, zda bychom nezkusili druhátko. Bohužel, manžel po šíleném zážitku, kdy čekal před sálem při mém císaři ( viděl jak na sál utíkají další doktoři a sestry když mi dělali císař a když se zeptal sestřičky, co se děje, tak mu odpověděla- "zachráníme Vám aspoň ženu." Potom viděl jak vyvezli v inkubátoru Tadeáška a udělalo se mu zle. Myslel si, že on přežil já bohužel ne...) tak odmítl.

Nedalo mi to, tak jsem mu nadhodila, že už nejsem nejmladší a nemusí se nám to povést. Po čase (občas jsem přemlouvala) kývnul.

Dva chlapi v posteli - sen každé ženy? To jo. Snění je totiž to poslední, co při téhle sestavě stihnete.

Dnes v noci asi ve 2:10 začal Eliš vřískat, že ho žere moucha. Po chvilkovém snažení ho přemluvit, že tatínek všechny komáry a mouchy zabil plácačkou, že má v pokoji raid proti komárům atd. se stejně nakvartýroval k nám do postele. Masáž žeber zaručena. Proč ne. Otočila jsem se pro jistotu k Elišovi zády, aby ta masáž nevyšla úplně vniveč, ale on nechtěl spát ani v nejmenším. Neustále mě informoval o svých požadavcích a poznatcích.

Po dvanácterém vyslechnutí, že chce lupínky s mlíčkem, že chce pustit Krtka ale ne toho s autíčkem,a le se sněhulákem nebo možná is  vrtulníkem a že se mu chce čůrat a že už je ráno, se stane to, co se neodvratně stát muselo. Pažouta to uspalo a začal svou obvyklou chrápací skladbu. Zatímco já už jsem na fáze chrápání zvyklá a čekám, až se dostane do fáze, kdy se mu začne drolit mozek do nosu a tím to celé skončí, ale Eliš je neznalý situace. Eliše to vytáčí.

Po chvilkovém náslechu chrápání svého otce nastupují fáze nasranosti synátora.

„Pšestaň, tati! Syšíš? Pšestaň!“

 „On má něco s nošíkem, víď?“

S naší Laduš jsme vyzkoušeli kde co, a spousta věcí nám funguje. 

Od Ladina narození jsme oba dva s mužem Ladu nosili v šátku a když začala více poskakovat, tak potom v nosítku. Nošení pro nás má své obrovské výhody i nevýhody. Výhodami shledáváme:

1. fyzická blízkost a vše okolo dítěte pod kontrolou - dech, tělesná teplota, jídlo, nálada, sledování toho, co ji zajímá, sdílení zážitků
2. volné ruce - od malička jsem s ní vařila
3. mobilita - nebyli jsme omezování vysokopodlažními tramvajemi, autobusy, vlaky, nájezdy, schody apod. 
4. když náhodou nebyla v šátku, byla vypuštěna a měla volnost (namísto toho, aby seděla v kočárku), což si myslím, že podpořilo její motorický vývoj a zvídavost. 

Nevýhodami určitě jsou:

1. v kočárku nám spala naposledy ve 2 měsících. Dneska usne jenom v nosítku nebo u prsa.
2. Ani my nemáme rádi kočárek a Lada v něm teď posedí maximálně 10 minut. Muž ji v kočárku už asi rok nevezl. 

Další, co jsme zkoušeli a provozujeme je bezplenková komunikační metoda. Zhruba od 3 týdnů jsme zavedli kyblíček a fungovalo to skvěle. Poněvadž používáme látkové pleny, myslím si, že jsme odplenkování jen uspíšili. V 7 měsících, kdy si sama sedla, jsme kyblíček vyměnili za nočník, v 16 měsících potom nočník za záchod s malým prkénkem. Teď má Lada 18 měsíců a je spolehlivě bez jakýchkoliv plen i venku a polovinu noci a vždycky si sama řekne. Halelujah!