Ahoj všem, vzhledem k tomu, že občas něco píšu pro náš web www.sanceprostefanka.cz, rozhodla jsem se tu články sdílet taky. Někdo z vás může procházet podobným příběhem, někdo z vás může mít také nemocné dítě a ten pocit, že v tom nejste sami je, přiznejme si, někdy dost uklidňující 🙂

Spinální svalová atrofie. Diagnóza, která vám změní život. Změní život dítěti, ale i všem nejbližším – mámám obzvlášť. Stačí jedna věta na papíru a vy víte, že život, který jste si pro svoje dítě přála, nebude. Víte, že nezažije spoustu běžných, pro nás normálních věcí. Že nebude se ségrou hrát na babu, učit se jezdit na kole nebo lézt na stromy. Víte jen, že bude odkázán na vaši pomoc a jediné co pro něj opravdu můžete (a troufám si říct musíte) udělat, je být v pohodě. Být tu pro něj.

Štefan se narodil překotným porodem týden po termínu. Bylo to rychlé a intenzivní. Už druhý den po porodu mi doktoři řekli, že neslyší na jedno ouško, ale že je to vcelku běžné kvůli plodové vodě, a tak se nemám strachovat. Opakovaně jsme chodili na kontrolní měření, ale naštěstí se ve 3 měsících vše dalo do pořádku.  Postupem času jsme těch problémů řešili víc a víc. Zmenšené očičko, nesouměrná velká hlavička, podezření na chronickou žloutenku. Do toho všeho rozjetý atopický ekzém, narůstající seznam alergenů a jako bonus rozchod se Štefiho tátou a stěhování s dětmi na druhou stranu republiky.

Když byl Štefimu rok, dokázal se s oporou postavit k nábytku a obcházet ho. První známky toho, že není něco v pořádku s jeho vývojem padly v jeho roce a čtvrt. Je to doba, kdy většina dětí dělá své první samostatné krůčky, začíná komunikovat se světem, projevovat se, napodobovat. Štefan si většinu času hrál s autíčky. Byl do točení koleček tak zabraný,  že i když jste seděli vedle něj a mluvili na něj, nereagoval. Měl svůj svět, nemluvil, nežvatlal, o nic moc se nezajímal, neuměl na nic ukázat. Pro mě jako mámu byl nejtěžší ten pocit, že nerozumím svému synovi. Nepoznám co chce, co ho trápí. V té době jsem po večerech dopisovala diplomku, učila se na státnice a po nocích četla knížky a články o autismu. Nespočetněkrát jsem slyšela větu, že jsou kluci línější. Že to dožene. Snažila jsem se tomu věřit, ale jako máma jsem věděla, že je něco špatně.

V roce a půl (červenec 2020) vyšel na 18ti měsíční kontrole pozitivní dotazník na autismus. Dostala jsem do ruky několik žádanek a rozjelo se kolečko různých vyšetření. Stěžejní bylo vyšetření na neurologii – dle doktora byl Štefan zdravý, z neurologického pohledu nic nebránilo tomu, aby se rozchodil. Stejný závěr měla i rehabilitační doktorka ze stacionáře, kam jsme začali pravidelně docházet. Ono cvičení ve formě „co nejvíc ho stavte“ však žádné pokroky nepřineslo. V září 2020 jsme se proto s neurologem na kontrole domluvili, že pro jistotu půjdeme na EEG a EMG vyšetření. V té době také Štefan absolvoval odběry na genetickém oddělení kvůli podezření na PAS s tím, že výsledky máme očekávat do 6ti měsíců.

Vyšetření EMG bylo kvůli covidu a komunikačnímu šumu provedeno až na konci listopadu. Ačkoliv se za normálních okolností vždycky dopředu informuji, co ono vyšetření může či nemůže prokázat, výjimečně jsem to neudělala. Šla jsem tam s čistou hlavou a pozitivně naladěná. Věřila jsem, že stejně jako ostatní vyšetření, nám ani EMG nic nového nepřinese. Víc jsem se ale splést nemohla.

Dobrý den, milé maminky.

Připravila jsem si pro vás soutěž o zásobu kojeneckých mlék BEBA COMFORT. Ve skupince (Zdravý začátek s Nestlé) jsem totiž zaslechla, že mrňouskům zásoby rychle ubývají. 😊 No a protože výherní produkt je určen pro naše děti, bude se i tato soutěž týkat právě jich. ♥

Od té doby, co miminko spatří světlo světa, se vše točí jen kolem něj. Postupně si musí navyknout na nezvyklou zimu i teplo, světlo i tmu, hluk i ticho. Vše je pro miminko nové, nepoznané. Náruč maminky a její dlaň, která ho hladí po hlavičce, je právě to, co miminko potřebuje, aby se mu na vše nové lépe zvykalo. 😊 Když je miminko na světě druhý týden, začíná se častěji projevovat pláčem. Vlastně je to pro něj v tomto věku to samé, jako pro nás běžné mluvení. Miminko může plakat, protože má hlad, je mu příliš velké teplo, je unavené, bolí ho bříško, nebo jen potřebuje cítit blízkost maminky. 

SOUTĚŽNÍ OTÁZKA :

"Vzpomenete si, jak jste konejšili vaše plačtivé miminko?" 😊 ♥

Já vám rovnou napíši, že s každou dcerkou bylo konejšení jiné. Na první dcerku zabíral kočárek, a tak jsem s ní chodila na procházku i třikrát denně. Také měla ráda Manducu. Druhá dcerka trávila ráda čas jen pozorováním. Třeba takový dětský kolotoč nad postýlku ji okamžitě vykouzlil úsměv a po slzách nebylo památky. A také se ráda chovala na ruce u tatínka. Na třetí dcerku zabíraly starší sestry. Stačilo když „štěbetaly“ nad kolébkou a Natálka je se zaujetím poslouchala nebo pozorovala. 

Na Mikuláše začínám každý rok péct cukroví. V naší rodině to tak je od nepaměti. Pátého prosince vytáhneme vál a pouštíme se do toho. Na Mikuláše 2019 cukroví péct nezačínám. Před chvílí jsme převzali dopis z Krajského úřadu s pozvánkou na další rozhovor a trochu se mi ještě klepou ruce...

Těžké dveře Krajského úřadu otevíráme pár dní před Vánoci. Venku je nevlídně sychravo.  Se smíšenými pocity stoupáme po schodišti a ve spleti chodeb hledáme ty správné dveře. Tak teď to začne - nekonečný boj s úřady.

A tak zase nic. Příjemná paní nás uvádí do malé zasedačky a nabízí kávu a vodu. Znovu s námi prochází informace týkající se náhradní rodinné péče, odpovídá na naše dotazy, trpělivě opakuje a vysvětluje. Nakonec dostáváme předlouhý dotazník. A po jeho vyplnění vybíráme termín přípravných kurzů. Rok 2019 končí a před námi se rozprostírá dobrodružný rok 2020. Tak nějak mimochodem zaznamenáváme zprávu o podivné chřipce v Číně a spřádáme smělé plány na nadcházející léto - třeba už to poslední, které strávíme jen sami dva. 

Covid nám, stejně jako vám všem, naprosto změnil plány. Přípravky se odsunuly, u nás naštěstí jen o necelé dva měsíce. Na první setkání míříme opět s obavami. A vidíme, že i ostatní účastníci neví, na co se mají připravit. Po prvních hodinách obavy mizí. Jsme docela fajn parta třinácti lidí. Lidí, které pojí podobné zážitky s neúspěšnými pokusy o těhotenství, a lidí, kteří mají tak obrovské srdce, že chtějí ke svým dospělým dětem přijmout dítě, které milující rodiče nezná. Mezi naprosté hrdiny počítám pár aspirující na přechodné pěstounství.  Jakkoliv se nám to zdálo nemožné, moc si celé přípravky užíváme. Nasáli jsme tolik zajímavých informací, setkali se s mnoha odborníky a v obědové pauze vyzkoušeli několik výborných restaurací. Pronikáme do problematiky náhradní rodinné péče, pláčeme u dokumentu o odložených dětech, a radujeme se s adoptivními rodiči a pěstouny, kteří nám přišli představit své děti. Nestíháme všechny vjemy ani pořádně vstřebat. A co mě těší ze všeho nejvíc - i po téměř roce od přípravných kurzů zůstáváme s většinou účastníků v kontaktu.

Po několika týdnech máme v ruce osvědčení, že můžeme být rodiči. Čekají nás ještě dvě kola psychotestů. Tak snad po jejich absolvování neskončíme na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny 🙂. (Nevíte, odkud teď, poté, co máme testy už za sebou píšu, můžete si tipnout 🙂)

Minulý článek s produkty určenými pro praní prádla se vám líbil a jelikož jsem slíbila, že se bude jednat o sérii článků, máme tu další díl. Aktuálně pro vás chystám soutěž o produkty, které využijete v kuchyni, takže se i tento článek bude točit právě kolem kuchyňského tématu. Představím vám zase TOP produkty, bez kterých si už svoji domácnost neumím představit. 

TOP produkty v naší domácnosti jsou:

• Tablety do myčky - Denkmit nature

Od doby, co jsme pořídili myčku, jsem rozjela pátrání po těch nej tabletách, které by skvěle fungovaly. V našem krásném Českém ráji máme totiž jednu velkou nevýhodu, a to strašlivě tvrdou vodu. Vyzkoušela jsem nejrůznější značky tablet a pořád to nebylo ono. Na doporučení jsem vyzkoušela tyhle a už u nich zůstávám několik let. Nádobí je po nich krásně umyté a vyhovuje mi, že jsou bez parfemace, takže umyté nádobí není cítit chemickým koktejlem. 

Tyhle tablety navíc fungují tak skvěle, že velmi často dávám do mytí pouze polovinu tablety - a stejnou zkušenost mi psalo i hodně zdejších uživatelek. Cena tablet je skvělá i tak, ale pokud někdy půlíte, dostanete se na absolutně bezkonkurenční ceny.

Cena produktu: 99 Kč - 30 tablet 

Abych vám řekla pravdu holky tak mě vás to začalo bavit. 🤩 To datlováni na noťasu a touha tvořit. Ráda bych s vámi sdílela naše každodenní slasti a strasti a doufám, že i vás potěší se mrknout občas na moje psaní třeba u kafíčka, kakaa nebo čaje..😊

Nežijeme jen na obláčku štěstí🍀  i když to by každý rád. Jako každý prožíváme pády a pak zase šplháme pěkně ztěžka nahoru. To nám, ale připomíná ty nejdůležitější hodnoty a priority v naších životech. Situace ve světě zasáhla i nás. Chybí nám rodina se kterou jsme se neviděli 7 měsíců. Chtěli by jsme dopřát obětí těm kteří to potřebují a utápějí se ve špatných myšlenkách. Chtěli by jsme se rozloučit s těmi kteří odešli a to nééé .... do jiné země ...néé do jiného města... a né ze zaměstnání, ale tam kde se všichni sejdeme. To, že se vrátíme do naši rodné země víme, cítíme...

Máme s Kubou velmi intimní vztah a teď nemyslím po té sexuální stránce, ale spíše v tom smyslu, že spolu mluvíme. Víme co děje v naších vnitřních světech a to je speciální přísada na naši lásku. V žádném vztahu jsem nikdy nepocítila takové splynutí duší. A proto když jsme spolu v Říjnu loňského roku oslavili 3 výročí řekli jsme si, že by bylo moc krásné kdyby jsme se rozrostli. 

A bylo to tady.....

10 prosince jsem seděla na záchodě a celá nedočkavá jsem si dělala svůj první těhotenský test a to ještě den před menstruací ...... Byla jsem tak nedočkavá a on se tam vážně ukázal ( duch ) 🙂

Tento jsem si udělala o několik hodin později. No nic skočila jsem na nic nevědícího Kubu s křikem a testem.

Do Olivovny jezdí na léčebné pobyty děti, kterým pomáháme shodit nadbytečné kilogramy, děti s onemocněním dýchacího ústrojí, pohybového systému, ale také s atopickým ekzémem nebo refluxem jícnu. Léčebné pobyty jsou hrazené pojišťovnou. Děti spolu tráví většinou 5 týdnů.

Naše léčebna přijímá také děti, které prodělaly onemocnění Covid-19.

Kromě léčebných procedur a pestrých volnočasových aktivit školní děti nezameškají ani výuku. V naší léčebně funguje základní škola, do které děti v průběhu pobytu docházejí. V této době, v běžných školách z důvodů epidemiologické situace, neprobíhá školní výuka prezenční formou. V Olivovně však platí výjimka pro status zdravotnického zařízení, a proto děti den co den usedají do lavic.

Velkým přínosem naší olivenské školy je malý kolektiv v každé třídě, který zajišťuje individuální přístup ke každému dítěti. Výuka navazuje na učivo kmenové školy.

Děti se tak učí pospolu, komunikují s učiteli i mezi sebou, pomáhají si a neztrácejí tak velice důležitý sociální kontakt.

V tomhle týdnu jsem rozbila zrcadlo a pětkrát mi přes cestu přeběhla černá kočka. Jako by mne pronásledovala. Nemusela se obtěžovat. Už dávno jsem vědela, že výsledek vyšetření bude mizerný. Ale i tak jsem se nemohla dočkat - konečně budeme mít diagnózu! Cesta k ní byla opravdu dlouhá - začala už před sedmi měsíci v porodnici, kde Mariance den po narození nevyšlo měření otoakustických emisí.

První neprůkazné emise mne nijak nevyděsily, ani ty druhé. Důvodů, proč vyšetření nevyjde, může být mnoho - např. hluk při měření, nedokonalé utěsnění, plodová voda/mazová zátka v uchu. V rodině nemáme žádnou historii sluchových vad a tak jsem si ji ani nepřipouštěla. 

Další měření emisí probíhalo už na místní ORL. Mariana se nejdřív při strkání hadiček do ucha vztekala, při dalším už se nechala měřit u kojení, páté měření se prohihňala a nějaké hadičky v uších už ji dávno přestaly obtěžovat. Každopádně žádné z měření nebylo průkazné a dostali jsme žádanku do Motola, že nám tam provedou nějaké vyšetření v narkóze.

Na vyšetření v Motole jsme čekali dlouhé 2 měsíce. Už dávno jsme ztratili naději, že by Marianka slyšela. Nereagovala a mobil zvonící kousek od jejího ucha, v klidu usínala i když vedle ní její bratr řval: “SPI, MARIANKUS, SPI!!!”  O to větší bylo zklamání, když nás sestřička v Motole zavřela do zvukotěsné kabiny, že si opět změříme emise. 

Emise - na to slovo začínám být pomalu alergická. A začínám propadat frustraci. Ne kvůli tomu, že Marianka neslyší. S tím jsem se smířila překvapivě snadno. Spíš z nedůvěry lékařů. Člověk jim může dokola opakovat, že Marianka na zvuky vůbec nereaguje. A i tak nás stále zvou na emise, jako kdyby věřili, že ten přístroj nějak ošidí. Na emise, které podle očekávání nevycházejí a neposunou nás v celém procesu nikam.

Pan doktor Mariance ještě zkontroloval uši. “Jedno je úplně zacpané mazem,” hlásí, “přijďte znova za 2 měsíce, týden před vyšetřením jí kapejte olej do ucha, já jí ouška sám vyčistím a změříme znova emise. A kdyby nevyšly, zvolíme jiný typ vyšetření.”

Třídnické hodiny míváme často. Skoro vždy dělám klasickou aktivitu - položím otázku a každý odpovídá. Tentokrát se otázka nabízela sama, třeba Vás budou zajímat odpovědi. Sepsala jsem je a poslala studentům, když už jsem si dala tu práci, pro zajímavost a třeba inspiraci kopíruji i Vám. Mnohé aktivity se opakují, zapsala jsem všechny, studenti odpovídali podle abecedy, tak aby se našli 🙂.

Co mě nabíjí…

• Běh, běh se zátěží
• Hudba různých žánrů
• Chůze se psem, kočka, hry s ní
• Šachy
• Procházka se psem po lese
• Kamarádi
• Kolo (výhledově)
• Příroda, hovory s kamarády
• Neteř a synovec
• Chodit ven, počasí, kontakt s přáteli
• Slunce, hudba, skladby sboru
• Jarní počasí, četba
• Počasí, chůze po lese a do kopce, poslech podcastů, videohra
• Procházky se psem, s maminkou, kontakt s kamarády
• Kolo, běh, procházky, návštěva kostela
• Cvičení, háčkování, hra na počítači
• Běh
• Videa, seriály
• Cvičení, procházky, seriál, hudba
• Setkávání
• Hudba, sourozenci, vzpomínky
• Nicnedělání
• Pečení a vaření
• Písničky, kytara, sestřenice, kamarádi
• Odpočinek, chodit ven s kamarády
• Myslet pozitivně
• Počasí, sluníčko, sport, cvičení
• Písničky, domácí mazlíčci, on-line nakupování
• Běh

Vše se ale brzy zase v dobré obrátilo škola pro Samíka se našla a po 2 měsících v Anglii konečně nastoupil. Nebylo to pro něj snadné. Učitelka která nás po škole provázela nás ujistila, že se mu budou snažit pomáhat jak nejvíc to jde. Formou ukazování obrázku a podobně. Jupííí ...

Ačkoliv jsem neměla stále práci a angličtina byla stále na bodu mrazu. Dokopala jsem se ke kroku osamostatnění. Nechtěla jsem se pořád bát jít někam sama. Chtěla jsem si zajít v klidu do obchodu na kafe, na bazen, kamkoliv a nebát se toho, že někde po mě budou chtít něco a já si nebudu vědět rady. A tak jsem začala pilovat své znalosti a zdatnosti 😀 vytvořila si životopis naučila se pár frází, četla jsem hooooodně knížek takových těch dětských Dinky Donkey doporučuji všem kteří se chtěji něco přiučit s dětmi pěkné zpracování příběhu o oslíkovi 🙂 A prasátko Pepa ...

Po pár měsících se nám podařilo dostat z dluhů, které jsme si nadrobili a mohli konečně začít žít a užívat si Anglii a její přírodu.

Teď po více jak roce.....

* Samík šprechtí jako největší borec a mě občas napomína jak co říct správně 😀 .

* Já? Už se mi nikdy nestal ten trapas u pokladny kdy se mě prodavačka ptala na to jestli chci tašku a ja na ni čučela jak puk 😀 .

Máme tu vyhlášení velké březnové soutěže! 🎁 Dnes potěším hned tři z vás!😍

Všem vám děkuji za účast v soutěži 😉 A kdo tentokrát nevyhrál a houpací ptáček mu padl do oka, tak díky vaším soutěžním komentářům můžete najít tu aktuálně nejlepší cenu na trhu 😍 

🍀 A na koho se tentokrát usmálo štěstí?🍀 

Generátor náhodných čísel je můj velký pomocník a vylosoval tyto 3 komentáře: 🏆

🎁 1x houpacího ptáčka vyhrává komentář č. 25 od @pestas

🎁 1x houpacího ptáčka vyhrává komentář č. 28 od @babunka1

Jaro s jeho příjemným počasím je přímo ideální čas na to, abychom se po dlouhé zimě pořádně rozhýbali. Pokud jste dosud nesportovali, poradíme vám, jak se, nejen přimět ke cvičení, ale také cvičit pravidelně a s radostí.

Unaveni po práci? Nevadí!

• Jistě znáte ten pocit, když víte, že by vám po dlouhých hodinách v práci dobře padla alespoň procházka. Přinutit se ale může být opravdu těžké. Pomůže, pokud se přestanete zabývat tím, jak unaveně se cítíte a soustředíte své myšlenky na to, co vám sport přinese. Postačí jen hodinka, kterou si na něj vyčleníte. Víte, co všechno za tak krátkou dobu získáte?
• Příjemný pocit, že jste udělali něco pro sebe.
• Relax od všech povinností - čas na sport bude patřit jen vám.
• Nával endorfinů, které i tu nejhorší náladu zcela změní a vy se budete najednou usmívat.
• Pohyb odbourává stres - i ten, který se nahromadil během dne při řešení složitých pracovních problémů.
• Bonusem, který přivítáte, bude lepší pocit při pohledu na vaši postavu. A možná se vejdete i do kalhot, které jste před lety odložili na dno šatníku.

Vyberte si ten správný sport

Příprava na pravidelné tréninky spočívá v několika krocích. Jako první si vyberte sport, kterému se chcete věnovat. Pokud si přejete být mezi lidmi, vhodné budou párové nebo kolektivní sporty. Možná vám bude nejvíce vyhovovat posilování ve fitness centru, plavání nebo běh. Pokud patříte mezi ty, kteří rádi tráví hodně času v přírodě, ideální volbou bude cyklistika. Možností je, samozřejmě, ještě mnohem více. Záleží jen na tom, abyste si vybrali aktivitu, která vás bude dlouhodobě bavit.

Náš tip: Pro začátečníky i pokročilé sportovce je zde možnost, jak ušetřit při nákupu oblečení a sportovních potřeb. Výrazné slevy vám nabízí Sportisimo slevový kód. V obchodě nakoupíte vše pro plavání, cyklistiku, fotbal, inline bruslení a mnoho dalších sportů.

Je tady někdo kdo se nechal naočkovat proti covidu( nejspíše zdravotníci zatím) a plánuje těhu nebo po očkováni normálně otěhotněl? Jaký máte na to názor prosím? Gynekolog radí nechat se naočkovat dokud nejsem těhu. Říkal že, je riziko potratů apod. Kdybych chytla covid. Už jsem covid prodělala v listopadu lehký průběh. Od října se snažíme o mimi zatím bez výsledku. Potřebuji nejspíše více názorů než se úplně rozhodnu nechat se naočkovat. 🙂😇

Zní to moc sluničkářský ja vím, ale ....

Do Anglie jsme se přestěhovali zhruba před rokem a půl zpět. Snili jsme už delší dobu o tom jak žijeme v jiné zemi, ale pořád néé a néé se k tomu odhodlat, ale vesmír funguje tak jak má a to co si nejvíce přejeme a neustále na to myslíme tak si to do toho našeho světa přece jen přitáhneme. Proto se nezlobím na život za to, že jsme se dostali do prekérní finanční situace a padli bez okolků na hubu ( v našem podnikání). To by jsme nebyli, ale mi kdyby jsme se nevýhodu nesnažili přetvořit na MEGA výhodu. A tak jsme si řekli nemáme co ztratit uděláme to teď!! Ze Samíčkem  ( můj syn ) jsme o tom debatovali často, že v budoucnu by jsme se rádi dostali někam jinam a vyjeli ze zajetých kolejí. O tom jak to bude těžké i pro něj protože Anglicky uměl jen pár slovíček z písniček. Rozhodovali jsme se mezi pár zeměmi, ale dostali jsme dobrou nabídku v Anglii. Zjístili jsme si pár věci, zajistili dům, bankovní účet a vlastně vše co dalo vyřídit elektronicky, prodali vše co jsme měli a za dva týdny jsme celí rozechvělí a nevrlí stáli na letišti v Praze, v Liverpoolu a v totální nejistotě se třemi kufry do kterého jsme narvali co se dalo z našeho 127 m2 bytu..

Cesta z letiště do našeho bydlení v takovém tom černém taxíku typickým pro Anglii byla nekonečná. Dobře si vzpomínám jak tenkrát všude šel slyšet zpěv a hluk ''You'll Never Walk Alone,, Liverpool je město kde fotbalem zkrátka žijí.

 Euforie a nadšení z nového místa nás po pár dnech přešel.

Bylo to tak těžké... Všechno člověk si myslel, že něco snad anglicky žbleptnout umí a že to nějak dá s pomoci googlu, alespoň ty začátky. A ano strejda googl pomohl ale s porozuměním se na vás už vykvák. Takže se prohluboval strach co bude kor když nám odmítli ve dvou školách vzít Samíka do školy. Když se mi ani nepodařilo projít bezpečnostními testy do prvního domluveného zaměstnání. Všechno to vypadalo dost černě, ale jak zpívál Karel Gott život není jen černá a bíla žije v mnoha barvách.....

Chtěla bych se s Vámi podělit o náš příběh... 

Když mě Kuba po dvouleté známosti požádal o ruku, myslela jsem, že víc štěstí mě už nemůže potkat. Naplánovali jsme svatbu na září a na jaře si řekli, že se můžeme snažit o miminko. Vdávat se s bříškem by mi nevadilo a kdyby se to povedlo, svatbu bych si cca v šestém měsíci těhotenství normálně mohla užít. Antikoncepci jsem neužívala už nějaký měsíc, vše fungovalo, jak má a proto mě dost vyděsilo, když jsem v dubnu začala špinit mimo cyklus. Každý měsíc jsem lítala k doktorce, mezi cykly i během MS, byla jsem bezradná. Doktorka do mě pořád cpala nějaké léky, hormony. Už jsem raději ani nečetla příbalové letáky. Uplynulo půl roku, měli jsme po svatbě a nic se nezměnilo. MS pořád střídalo celoměsíční špinění. Až jsem se svěřila kamarádce a ta mě přesvědčila jít alespoň na konzultaci k jejímu gynekologovi. Pan doktor byl úžasný. Vzal mi krev, podle UTG mi řekl, kdy budu mít MS a pak, že mám začít brát Utrogestan na ustálení cyklu. Zabralo to hned, MS byla pravidelná bez špinění, ovulace probíhala.... Manžela poslal pro jistotu k andrologovi, abychom věděli, kde a jestli  je někde problém. Problém bohužel byl.... Manželovy potvůrky byly lenivé a trošku deformované, takže začala léčba, která se prodlužovala i tím, že manžel se s tím dlouho vypořádával. Já se ho snažila držet, podporovat, ale když začali být těhotní známí, obrečeli jsme to oba. Ten pocit beznaděje dokáže pochopit jen ten, kdo si tím prošel, každý měsíc přicházelo obrovské zklamání a já o tom nechtěla s nikým mluvit, protože manžel by se trápil ještě víc tím, že je to jeho vina, maminka by kvůli mě byla nešťastná, a kamarádky byly těhotné.... Čekali jsme tři roky a já v létě řekla DOST!!! Už jsme oba psychicky vyčerpaní, já už to nedávám a objednala jsem nás na kliniku reprodukční medicíny. Hned při prvním setkání jsme sepsali žádost na pojišťovnu a protože jsme měli všechna potřebná vyšetření včetně genetiky, čekali jsme jen na schválení příspěvku. V říjnu mi nasadili léky na tvorbu vajíček, začátkem listopadu jsme měli 20 embryí a čekali, kolik vydrží. Na klinice vybrali nejsilnějších 5, jedno z nich mi ještě v listopadu zavedli. Bohužel se neuhnízdilo a my jsme to zase ořvali. Prosinec jsme nechali plynout a v lednu jeli na kliniku. 12. ledna 2020 nám zavedli druhé embryo. Vyšli jsme z kliniky a před námi stála vrána a koukala na nás. Oba jsme s manželem řekli, že to bude holka a ona opravdu byla. Za 14 dnů po transferu jsem koukala na POZITIVNIÍ těhotenský test a nevěřila tomu, co vidím.... Celé těhotenství bylo naprosto bez komplikací, neznám nevolnost nebo nějakou bolest. A když jsem začala cítit její pohyby, byl to nepopsatelný pocit 🤗 Začal se blížit termín porodu, měli jsme všechno nachystané, manžel byl nervózní a já se neskutečně těšila, i na ten porod, jak všechno prožiju a procítím. Termín porodu byl za námi a já byla pořád 2 v 1. Naštěstí pořád bez komplikací, žádné bolesti a bohužel ani poslíčci. 6. 10., devět dní po termínu jsem nastoupila do nemocnice na vyvolání. Začali hned tabletou, odpoledne druhou a já nic, bez reakce. Další den jiná tableta, odpoledne znovu a já pořád nic. Třetí den mi dali pít nějakou vodu a já pořád bez reakce. Jen večer slabé bolení zad. Čtvrtý den mi hned ráno píchli plodovou vodu, že už to určitě půjde, mála sestoupí a budeme konečně tři. Udělali mi klystýr, já se chodila nahřívat do sprchy a pořád nic. Manžel byl celý ten týden doma na telefonu, porod si nechtěl nechat ujít, takže mě pořád bombardoval zprávami, to samé i mamka se ségrou, všichni vystresovaní... Odpoledne mi napíchli oxytocin a když to nepomůže, hned ráno půjdeme na císaře. To jsem málem obrečela, já císaře nechci, budu rodit přirozeně, řvalo to ve mě. Oxytocin začal pomalinku zabírat, zvýšili mi dávku a já konečně mohla zavolat manželovi, ať vyrazí. Byl podvečer a prý když se to nespustí, nechají mi ho na pokoji do rána a bude u císaře. Jenže když zvedli ten oxytocin, malé se to přestalo líbit, byly špatné ozvy a najednou bylo u mě nějak moc lidí, já byla spokojená, že konečně cítím kontrakce. Nějak mi to nedocházelo. Najednou slyším OKAMŽITĚ NA SÁL, čekat už nebudeme. Sestřička mi okamžitě zabandážovala nohy, dala cévku. Připadala jsem si jak ve snu, všechno bylo daleko, že se to ani netýká mě. 16:35 jsem ještě znovu volala manželovi, ať okamžitě přijede jinak to nestihne. O císaři jsem mu nechtěla říkat, děsit ho. Bylo 16:54 a já poprvé uslyšela pláč našeho pokladu. Hned mi ji přiložili. Byla dokonalá, ten malinký uzlíček obrovského štěstí jsem konečně držela v náručí a nezmohla se na jediné slovo.  Sestřička vzala můj telefon, všechno nám nafotila a manželovi udělala i nějaké video. Manžel dorazil o 15 minut později. Zůstal s námi do druhého dne na nadstandartu a o malou se přes noc staral a přikládal k prsu, já se nesměla hýbat. Představte si dvoumetrového chlapa, který miminko nikdy nedržel, jak ho přebaluje a chová... Chtělo se mi smát a zároveň brečet, protože jsem to nemohla dělat já, ale asi to tak všechno mělo být. 

Esterka má už pět měsíců a musím říct, že tak hodné miminko mi můžou všichni závidět. Je to naše štěstí za odměnu, za to čekání, za to trápení.... 💕

Na klinice máme schované ještě tři sněhuláčky a už se těším, jak si pro jednoho pojedeme 🥰 já ani manžel u nás přirozenému početí už šanci nedáváme, tak na co čekat, proč to odkládat.... 

Ještě před rokem jsem si home office brala průměrně dvakrát v týdnu. Teď jedu full time. A musím říct, že je to občas záhul. A tak dávám k dispozici pár pravidel, kterých se držím. Jednoduše proto, že na home office fungují.  

Jsem připravená

O základním chodu domácnosti přemýšlím ideálně několik dní předem. Úklid není jen moje parketa, ale je rozdělený mezi všechny členy domácnosti. Pokud dva dny za sebou školím, nebo mám důležité schůzky, tak vím, že neuvařím. Vařím tedy vždy na pár dní předem. Téměř vše má plán - aby to mohlo dobře fungovat.

Vstávám dřív

Oficiální pracovní dobu mám od 8:30. Ano, stačilo by vstát v 8:15. A ne, nedělám to. Když totiž vstanu v 6:30, tak mám dvě hodiny k dobru. Můžeme se spolu v klidu nasnídat, udělat úkoly do školky, zacvičit si. Před prací se toho dá stihnout poměrně hodně, když najednou nestrávím hodinu na cestě do ní. 

Ranní rutina:

Mezi velmi časté a přitom závažné úrazy dětí patří popáleniny. 

Dítě se může popálit/opařit vřelým čajem, kávou, polévkou… Jelikož právě tyto případy bývají nejčastější příčinou, v přítomnosti malých dětí vařte vždy na zadních plotýnkách, nenechávejte vřelé nápoje stát bez dozoru na konferenčním stolku, na okraji stolu atd (pozor na přečnívající ubrusy)!  

Pozor ale také na méně běžné popálení – např. vřelou vodou ze zahradní hadice, která leží na sluníčku, na rozpálené kovové skluzavky, krbová kamna, žehličky…, ale také na popálení elektrickým proudem (zapojené nabíječky). 

V případě popálení se v prvé řadě zahajuje první pomoc. Ta má totiž velký vliv na následné hojení i na výsledek! Poté dle vážnosti a rozsahu volejte rychlou záchrannou službu. Okamžitě volat RZS je však určitě na místě, pokud je rozsah popálení velký – např. dítě na sebe převrátí hrnec vřelé polévky! Pozor na to, že u dětí je třeba zohlednit rozdíly od dospělého - větší povrch těla vzhledem k hmotnosti (zde také platí, že čím je dítě menší, tím větší je povrch jeho hlavy), snížená odolnost k podchlazení, až 15x větší citlivost kůže atd. Ku prospěchu je snad jen to, že dětská kůže má oproti kůži dospělého lepší schopnost hojení.

Pro představu, za těžké popálení je považován rozsah: 

• u dětí do 2 let větší než 5% povrchu těla
• u dětí 2 - 10 let větší než 10% povrchu těla
• u dětí 10 - 15 let větší než 15% povrchu těla

Zapojte se do naší soutěže s Fisher-Price❗️  Tentokrát budou vylosováni hned 3 šťastní výherci. A o co soutěžíme? Pojďme si představit houpacího ptáčka a jeho kamarády 🤗

Houpací ptáček je vhodný pro děti od šesti měsíců, které bude jistě zajímat jeho hlavička s barevnými stužkami, tělíčko s otáčecím kolečkem a podstavec, který obsahuje malé kuličky a chrastí. Na křídlech ptáčka se mohou usadit jeho věrní kamarádi - 🦊🐰🐧🐤 lištička, zajíček, tučňák a kuřátko (snad jsem je poznala správně) 😃 Zvířátka jdou skládat i na sebe - vyvažování na křídlech je potom zase o něco složitější ⚖️ 

❗️❗️ Pravidla soutěže ❗️❗️❗️

👉 Dej lajk tomuto článku

👉 Dej lajk naší loňské recenzi v článku - KLIKNI ZDE

Představte si poklidné nedělní odpoledne. Nádherné počasí, po dobrém obědě a kávě vyrazíte na příjemnou lenivou procházku do blízkého lesíka. Nasáváte omamnou vůni borovic... Všude je klid a mír. Jenže vám v hlavě už delší dobu klíčí nebezpečná myšlenka... "Nezkusíme adopci?" 

A je to venku. Čekám údiv, možná i odmítnutí. Manžel se zastaví a chvíli pozoruje igelitový sáček, který esteticky dekoruje blízký keřík. "Jo, už o tom taky pár týdnů přemýšlím." Vyrážíme tedy za novým dobrodružstvím. Zatím ve městě známe snad všechna centra asistované reprodukce, ale úřady jsme ještě neprozkoumali, tak hurá na to!

Leccos jsme o procesu zaslechli. Většinou to nebylo nic pěkného, tak na židličky před dveřmi OSPODU usedáme mírně předrozladěni a připraveni na setkání s první z řady protivných slečen Zubatých. O to víc nás překvapuje, když ze dveří vykoukne milá mladá dáma a se širokým úsměvem nás zve dál. Její kolegyně se usmívá stejně mile, tak nás rozladěnost rychle opouští. Naše OSPOD paní nám vše velmi trpělivě a hlavně srozumitelně vysvětluje, doporučuje, vzhledem k našemu věku, podat žádost o osvojení i pěstounskou péči, a odcházíme s dobrým pocitem a dlouhým seznamem dokumentů, které musíme k žádosti dodat. Strávili jsme jeden příjemný večer hledáním fotografií ze společného života, které se k žádosti dokládají. Necháváme se vyfotit na průkazkové foto, protože je třeba doložit i foto aktuální. Pokud budou rodiče a dítě párovat na základě této fotografie, dostaneme malého odulého vodníčka... Nakonec jsme si i vzpomněli, ve kterém šuplíku se ukrývá oddací list, a pyšní, že jsme všechno dokázali zkompletovat, jdeme podat žádost. Postupujeme do dalšího levelu s názvem SOCIÁLNÍ ŠETŘENÍ.

Zní to děsivě. V podstatě jde ale jen o to, že nás naše OSPOD paní navštíví, zkoukne bejvák a napíšeme sáhodlouhou slohovou práci, ve které popíšeme naše dětství, vztahy v rodině, vzdělání a koníčky, bytové podmínky a představíme svůj světonázor. A zformulujeme požadavky na dítě, což bylo z celé slohovky to nejtěžší. Ano, popisuji to teď jako procházku růžovým sadem, ale holky, znáte to - když má přijet tchýně, šúrujeme celý den a noc. Když má přijít OSPOD paní, šúrujeme celý týden. Parkety už byly prodřené, okna desetkrát umyta a v koupelně to vonělo jako v bazénu, nicméně pořád jsem nebyla úplně spokojena... Víkend před námi, tak to ještě párkrát přeleštím. Z úvah mě vytrhává manžel. "Na víkend přijede Pavel s Jitkou! Super, ne?" A kdy budu šúrovat!!!??? Po panáku tuzemáku se uklidňuju a uznávám, že už je vyleštěno a můžeme se v klidu věnovat našim přátelům. 

Těsně před jejich příjezdem vytahuji láhev červeného z nákupní tašky a chystám se ji uložit do skříně. Nikdy se mi nic podobného nestalo, ale lahev vyklouzává z ruky a já jen bezmocně sleduju, jak dopadá  na zem, tříští se na malé kousky a rubínově červená tekutina se rozlívá po světlé podlaze a na bílé zdi vytváří nádherný abstraktní obraz. Hroutím se k zemi a hystericky pláču. Pavel s Jitkou ochotně pomáhají malovat a drhnout obrovskou tmavou skvrnu na podlaze. Výsledek není dokonalý, ale když zatáhnu žaluzie (a to okno je tak krásně vyblejskané!), tak si snad paní ničeho nevšimne. 

Pár hodin před návštěvou mě bolí břicho jako před maturitou. Dolaďuji poslední drobnosti, trochu pocuchám deku, aby paní nepojala podezření, že je naklizeno výjimečně jen kvůli ní a získala dojem, že takto to u nás vypadá dennodenně. Pro jistotu jsem porovnala i obsah skříní, protože na několik diskuzích jsem se dočetla, že paní čekuje i skříň. 

Možná už jste se setkali s telefonátem z hygieny - aby vám řekli, že jste měli rizikový kontakt, nebo že jste sami nakažení. Objevil se nám tady takový nešvar. Říká se tomu kreativita pracovníků KHS u výkladu mimořádných opatření, vydaných vládou. Tenhle nešvar se táhne téměř celou dobu, co nám tady Covid úřaduje. Ačkoliv nejsem příznivcem mnohých vládních opatření, tak tady za to vinu nenesou. Ale proč s tím něco nedělají? Nevím.

Mimořádné opatření. To je takové lejstro, které je vydané v případě, že se stát octne v epidemii nebo jiné mimořádné události a živelné pohromě. A je to zároveň lejstro, které zřejmě mnozí pracovníci Krajských hygienických služeb nečtou, i když je pro ně závazné. 

A tak se může snadno stát, že vám pracovník hygienické služby, trasovač po telefonu řekne:

"S dítětem na testy nechoďte, prostě ho nechte 15 dní doma."

Tohle tvrzení není správné a pokud ho poslechnete, vystavujete se pokutě pro porušení Zákona o ochraně veřejného zdraví. Nebo taky tomu, že budete lézt mezi lidi infekční. To druhé je podle mě horší. 

Tenhle zákon nám ukládá, že máme dodržovat mimořádná opatření, která jsou vydaná k tomu, aby se zabránilo šíření epidemie.

Zdravím Vás 🌻

máme za sebou celé Desatero zodpovědného rodiče mladého hráče. Kolik informací jste si zapamatovali a které body doma realizujete? 🙂 

1) Rodiče jsou vzorem pro své děti, nelze tedy po nich chtít něco, co sami neděláte

2) Nezapomínejte, že pocity a vztahy, které prožívají děti v online světě jsou reálné

3) Ptejte se, zajímejte se

4) Buďte parťákem - ne dozorcem

Je vůbec možné mít jednu židli na celý život? Samozřejmě, že ano. Česká firma WOOD PARTNER již několik let vyvíjí a vyrábí vlastní rostoucí židle LUCA a SANDY, které lze používat od věku, kdy dítě začne sedět až třeba do důchodu.

Rostoucí židle jsou vyrobeny z bukového masivu v kombinaci s březovou a bukovou překližkou, což zajišťuje jejich vysokou stabilitu ve všech polohách nastavení. Originalitou, kterou se rostoucí židle LUCA a SANDY liší od svojí konkurence jsou nejenom ergonomicky tvarované zádové opěrky, ale především ergonomicky tvarovaný, patentovaný sedák. Dlouhodobý vývoj a konzultace s řadou odborníků v oblasti dětské ortopedie a pediatrie přinesl na svět nový, zcela originální, tvarovaný sedák, který nejenže naučí dítě správně sedět již od útlého věku, ale především zajistí správné postavení páteře při sezení a tím zajistí její správný vývoj. Člověk si čím dál více uvědomuje, že dlouhé sezení našemu tělu neprospívá, a že je třeba, pokud už sedět musíme, tak sedět co nejzdravěji. Otázkou však je, zda umíme správně sedět a zda již nemáme naučené nesprávné návyky sezení z dětství.

Používáním dřevěných rostoucích židlí LUCA a SANDY od českého výrobce WOOD PARTNER však můžeme, alespoň částečně, těmto problémům v dospělosti předejít.

Stačí si jen položit jednoduché otázky:

Sedí se lépe na rovné desce nebo na ergonomicky tvarovaném sedáku?

Má vaše dítě pevnou podnožku nohou, která zabrání tomu, že dítěti nohy visí a hrana sedáku škrtí přirozené proudění krve v nohou?

Už 15 let pracuji každodenně s atopickými dětmi ve věku 0-3 roky. Dneska se s Vámi podělím o zkušenosti se zaváděním příkrmů. 

Maminky se mě velice často ptají, jak příkrmy správně a zdravě zavádět a pravdou je, že se tady dělají velice časté chyby.

Správným zaváděním příkrmů můžeme velmi napomoci vyhojení ekzému a také výrazného zlepšení trávicích obtíží (u střevně citlivých dětí, což je v atopii poměrně častý jev). Krom toho je správné zavedení příkrmů zárukou příznivé zdravotní budoucnosti dětí.

U střevně citlivých dětí může chybné zahájení příkrmů významně zhoršit hlenovitost stolice, působit nitky krve ve stolici, bolesti bříška či jiné další trávicí problémy.

U atopických dětí, kde primární příčinou obtíží jsou kožní projevy, pak nesprávné zavádění příkrmů může rozjet či zhoršit ekzém a často vede i ke a zhoršení trávení, což může způsobovat další potíže.

Zapomeňme proto na zastaralé zásady typu mrkev jako první příkrm a jim podobné zásady zavádění prvních příkrmů.

Máme tu vyhlášení soutěže ze skupiny Fisher-Price, která probíhala do konce února 🎁 

😉 Všem vám děkuji za účast, vaše příspěvky ve skupině a správně zodpovězenou soutěžní otázku 😉 Výhra lenochoda a losa byla velmi lákavá, ale vyhrát mohli jen dva z vás 🎁🎁

Jste jistě už zvědaví, jak to dnešní losování dopadlo!

🍀 Na koho se tentokrát usmálo štěstí?🍀

Moc gratuluji @janulitko k výhře lenochoda a @verca5505 k výhře losa 🏆 🎁 😍

Sledujte i nadále můj blog a skupinu Fisher-Price 🤗 Už brzo budeme soutěžit o další krásné hračky 🤩

10) Nastavte společně limity a vysvětlete proč tak činíte

Může se jednat o časový limit na WIFI, sledování historie prohlížeče, nebo povolené weby. Mluvte o tom, za co třeba utrácí své peníze ve hrách a proč.

Jakých limitů využíváte Vy? V případě, že byste měli zájem jim blíže porozumět, nebo pomoci s jejich nastavením můžete se inspirovat v našem článku O trochu bezpečnější internet, nejen pro Vaše děti nebo mi napište 🙂

Pěkný den a Naberte kurz

Jana

Digitální doba - takové označení pro mě nese uplynulý rok. V digitálu někteří tráví většinu svého času. A to je důvodem, proč se zamyslet nad tím, jestli ho tam trávíme skutečně dobře. Vítejte v digitálním wellbeingu!