V minulém článku (můžete si přečíst ZDE) jsem nastínila základy kontaktního rodičovství a jak jsme si to zavedli u nás doma s Maximkem. Dnes bych se ráda věnovala více těm trablům v prvních měsících, které nám kontaktní přístup vnesl do života 😉

Společné spaní

Začneme tedy od podlahy, respektive od postele 🙂 Jak jsem již psala, Maximek s námi od začátku spal ve společné posteli. Prvních pár týdnů v hnízdě, potom už bez hnízda. Co se týká praktické stránky, tak dokud to byl jen nehybný uzlíček, tak to bylo velmi jednoduché, jakmile se začal trochu vrtět a zkoušet se přetočit, museli jsme zabránit možnosti pádu z postele. Bohužel postel nemáme ani na jedné straně přiraženou ke zdi, takže jsme museli zabezpečit obě strany postele. Zvolili jsme zábrany z Lidlu, které se vloží pod matraci a tím na posteli drží a jsme s nimi spokojeni. My máme sice pocit, že spíme v ohradě, ale hlavně, že dítě se nám v noci neodkulí z postele 🙂 Jinak tedy my máme postel širokou 160 cm, vždy nám to připadalo jako dost, no teď je to tak akorát, pro nás tři 😉 Ostatně, pro mě bylo díky společnému spaní velikou výhodou kojení v noci vleže, člověk se nemusí zvedat, nikam chodit, matka i miminko mohou být tak nějak v polospánku. Takže i když jsem kojila několikrát za noc, byla jsem ráno celkem odpočatá 😉

V posteli jsem v prvních týdnech a měsících trávila s Maximkem hodně času, dopoledne spal vždy na mě, ležel mi na břiše, občas se nakojil a takhle byl nejspokojenější. Já si jen ráno musela odskočit a dopředu k posteli připravit pití a nějakou sušenku, abych dopoledne neměla hlad a měla veškeré pohodlí, když jsem nechtěla malého ze sebe dávat dolů. Možná to zní tak, že mě malý nějak omezoval, ale já si to hrozně užívala, jak na mě spokojeně oddechodval. A ke všemu jsem za ty první měsíce viděla na tabletu v posteli víc seriálů, než za poslední roky dohromady. Což vlastně byla trochu trable, protože už jsem nevěděla, co sledovat 😀 Každý den jsem skoukla několik dílů seriálu, miminko bylo spokojené, já odpočatá, byla to skvělá doba 💕 Miminko si ale samozřejmě rychle a rádo zvykne na to, co je mu příjemné, a tak si Maxim zvykl, že při spánku jsem u něj. Ani spánek během dne se tedy neobešel bez mojí přítomnosti v posteli (pro mě o důvod víc, dát si také šlofíka 😉 ). Nemohla jsem tedy dobu, kdy dítě spí, využít na cokoliv jiného, přestože jako těhotné mi přišlo automatické, že v době spánku miminka může maminka doma třeba uklidit nebo pracovat. Zkoušela jsem si vzít notebook do postele a pracovat při jeho spánku, ale rušila ho nejen klávesnice, ale i touchpad (nechápu, ale je to tak 😀 ), no ještě že filmy a seriály jej neruší vůbec 🙂 Takže když jsem chtěla čas na práci, šlo to jen tehdy, když se o malého staral muž nebo babička a vlastně je to tak stále.

(Ne) odkládání miminka

Když se vrátil odpoledne muž z práce, tak jsme se s malým přesunuli na sedačku v  obýváku a čas jsme trávili všichni tři společně. Většinou jsem malého měla na kojicím polštáři u sebe, někdy si jej vzal na sebe muž, koukali jsme na filmy, povídali si, dívali se spolu nevěřícně na malého, jak je dokonalý. Maximkovi nevadil běžný hluk v domácnosti, takže muž klidně pouštěl mlýnek na kávu nebo mlel maso a vařil a malý u toho spokojeně spinkal. Jak jsem psala v minulém článku, měli jsme pro malého veliký proutěný koš, ve které jsme si původně mysleli, že bude spinkat buď u postele, nebo potom v obývacím pokoji, ale upřímně v něm byl jen po dobu štědrovečerní večeře, když mu byl týden a potom jsem jej tam odkládala, když jsem šla na WC 😀 Víc jsme koš nevyužili, protože malého jsme měli neustále u sebe. Vyslechla jsem si samozřejmě poznámky od příbuzných i známých, že si ho moc rozmazlíme a že přece může spát v tom košíku, ale víte co? Asi by tam během dne spát mohl, ale já jsem to tak nechtěla, chtěla jsem jej mít u sebe, protože jsem prostě cítila, že tak je to správné a nám oběma (vlastně všem třem) příjemné. Když usnul v mé náruči po kojení, tak mě nikdy nenapadlo, že bych jej odložila. Neměla jsem důvod. Matky více dětí možná namítnou, že to ony nemohly, že se musely starat o starší dítě a nemohly vylehávat celé dny s miminem v posteli a na sedačce... No jo, ale já prostě mohla, tak proč bych nám to nedopřála? Takže co se týče odkládání, byl prostě malý pořád u jednoho z nás a je pravdou, že si prostě zvykl na v podstatě neustálý kontakt s námi, takže jej absolutně nebavilo třeba ležet pod hrazdičkou nebo s hračkami na dece, on chtěl pořád někoho u sebe, ať mu něco povídáme, ukazujeme atd. Takže opravdu neznám situaci, že bych jej (dříve než ve 3/4 roce) položila na zem a třeba 5 minut něco dělala bez něj. Tím pádem jsem sice prvního 3/4 roku na rodičovské třeba nevařila (kdybych musela, tak bych i vařila), ale všechno ostatní jako prádlo, nádobí, trochu úklid, jsem doma dělala prostě s malým v šátku 😉 

Dlouho jsem se odhodlavala, zda tu clanek napsat, ale bude to clanek hlavne pro me, at mam tuto moji etapu nekde sepsanou,  a pak pro vas, treba i na vas zapusobi preventivne jako na me kamaradky 😉 Clanek neni o nicem pozitivnim, neni o radosti z deticek, je o jedne odporne nemoci, ktera se muze tykat kazde z nas...i maminek...kojicich maminek...

Bude to trosku delsi...

Na zacatek musim napsat, ze moje maminka onemocnela rakovinou prsu v 45 letech, moje babicka taky, proto se vyskytlo podezreni na dedicny rakovinovy gen BRCA, ten u me i meho brachy byl bohuzel v 24letech potvrzen, coz od te doby znamenalo vyssi prevenci 2x rocne gynda, 2x rocne sono prsu, magneticka rezonance,krev,mamologicka poradna, od 30 let mamograf. Vzorne jsem tyto kontroly podstupovala, byt mi to bralo cas v praci a ne malo..

Po svatbe se nam nedarilo otehotnet, tak nas jeste potkalo 2x komplet IVF, kde si me mudr hlidali nejnizsimi davkami hormonu, aby bylo riziko na rakovinu co nejmensi. Mame diky ivf 2 krasne chlapecky a absolutne toho nelituji!

Presne pred rokem jsem byla na sve klasicke pulrocni kontrole,kde byla prsa cista a v poradku, ale na dalsi kontrole ted v srpnu uz se mudr na utz dival na me leve prso nejak podezrele dlouho. Polil me pot, tusila jsem co prijde... "Neco v tom prsu mate, ma to 2cm a budu delat biopsii". Rikal, ze kvuli kojeni jsou prsa neprehledna, ze jeste dodelaji vystreni..Podepsala jsem papiry se souhlasem biopsie, kterou mudr hned provedl. Rychle poslala sms muzi a nasim, jejich odpovedi "to nic nebude" me v ten moment vytocily, vedela jsem sve, podle vyrazu doktora a s mym genem to nic jineho byt nemuze.. Za tyden jsme odjeli na dovolenou, kam mi doktor zavolal verdikt, sli jsme zrovna na turu s prateli a detmi, kdyz mi zavolal, ze nador je pozitivni, at prestanu co nejdrive kojit a at se rychle vratim.. Nakonec naopak-domluvili jsme se,ze hory nerusime,ze si uziju "posledni"poradnou dovolenou. Jakmile jsem se totiz za 4 dny vratila, zacal mi kolotoc vysetreni, rtg, ct, mamograf, krev, uzasny primar, co mi nador nasel, me prevelel chirurgum a ti mi doporucili,at si me prevezme Masar.onkologicky ustav Brno.Byla jsem rada, je to vyhlasena nemocnice, a ja moc mlada na nejake hokusy pokusy. Doma jsem v tu dobu mela 2 chlapecky 4 roky a 1 rok. Kojeni se podarilo behem tydne ukoncit, maly krasne presel na UM a uz mel krasne zajete i prikrmy, to slo hladce 😉

30.8.2018 jsem jela poprve do Brna, kde me prevzala primarka, a rovnou dalsi den jsem zahajili 1.chemoterapii, mam typ nadoru, na ktery ucinkuje jen chemo, tak jdeme na to. Plan je xy chemo (podle vysledku) a pak operace. 10 dni po prvni chemo mi vypadaly vlasy, tak to muz vzal strojkem. Nosim od te doby satky. Prvni 3 nejsilnejsi chemy byly po 3 tydnech. Jedna se o ambulantni zalezitost-ve stacionari na kapackach cca 1,5 hodiny do vas pumpuji srajdu, pro me jediny mozny lek, po kterem je vam dalsi dny zatracene zle!!! Diky Bohu za moji fantastickou rodinu-tchyne hlidala mladsiho, starsiho zatim muz vozil do skolky,ja totiz vyjizdela v 5h rano s mym tatinkem smer Brno (1,5h cesty). Takhleto funguje uz od srpna skvele, zadna nemoc, zadne zdrzeni, nic co by nam skvele zajety harmonogram narusil. Jen fakt, ze po 2 mesicich mi primarka zmenila chemo a musela jsem od rijna do vcerejska jezdit kazdy tyden!!krome Vanoc, to mi dali 14 dni pauzu🙂 a kapani bylo delsi, 2,5 hodiny. Vcera jsem absolvovala svou posledni 12tou!!!!chemu, 12tou cestu smer Brno, asi se stestim zblaznim, ale skoncilo mi pulrocni peklo!! Po kazde chemo mi je 2-3dny zle, takze kazdou stredu smer Brno, kazdy CT si uzasna tchyne bere mladsiho na cely den, navari nam, napece, patek tak nejak zvladam, a vikend uz pomaha muz..

O zdraví ženských intimních partií se veřejně mnoho nemluví a je třeba to změnit. Řada žen nejen po porodu a bez ohledu na věk není spokojena se vzhledem a stavem svého genitálu. Sužují je nepříjemné pocity a ztráta sexuálního apetitu. Zeptali jsme se dermatoložky MUDr. Kateřiny Klauzové, MBA, v institutu Asklepion, jak umí moderní dermatologie ženám s těmito problémy pomoci.

1. Co ženy v oblasti intimních partií nejčastěji řeší?

Ženy nejčastěji trápí porodní změny, poranění a stavy související se stárnutím. Estetická medicína nabízí těmto pacientkám buď chirurgické řešení určené spíše pro vážnější případy, nebo nechirurgické na pomezí gynekologie a dermatologie, které si umí elegantně poradit například s asymetrií velkých stydkých pysků, omlazením pochvy nebo léčbou inkontinence.

2. Co dělat, když nás po porodu trápí povolení vaginální stěny?

Ztráta vaginální pružnosti souvisí nejen se spontánním porodem, ale jedná se i přirozený projev stárnutí. Důvodem je ochabování kolagenových vláken, která jsou součástí vaginální stěny. Pokud má žena všechna gynekologická vyšetření v pořádku, může podstoupit neinvazivní laserové ošetření Fotona Intima (g-set) koncipované přímo na omlazení a zpevnění vaginální stěny.

3. Jak takové laserové ošetření probíhá?

Pokud se vaše miminko narodilo pomocí císařského řezu, možná vám bylo líto, že jste neporodila přirozeně, ale po odeznění největší bolesti a zahojení své jizvy jste tomu přestala věnovat pozornost. Porod císařským řezem, kterému mnoho maminek a dětí může vděčit za záchranu života, však nezanechá jen jizvu v podbřišku a možný šrámek na vaší duši, ale může ovlivnit i budoucí život vašeho dítěte.

Ačkoli se tomu moderní medicína příliš nevěnuje, to, jakým způsobem se narodíme, může značně ovlivnit mnoho věcí v našem životě. Z testů, studií a výpočtů vyplývá, že děti narozené císařským řezem mají vyšší predispozici k nedostatečné imunitě, obezitě, vzniku alergií nebo astmatu, ale také ke vzniku hyperaktivity či autismu. Další stinnou stránku, která je však méně probádaná a z podstaty méně prokazatelná, pak odhalují psychiatričtí odborníci zabývající se vlivem způsobu našeho narození na naši povahu a psychologické zdraví. 

Průchod miminka porodními cestami

Císařský řez je především operace, která významně ovlivní vaše zdraví – hojení rány v podbřišku bývá dlouhé a regenerace bolestivá. Průchod porodními cestami je pro miminko důležitou součástí procesu zrození. Ať už byl důvod k porodu vašeho miminka „císařem“ jakýkoli, určitě jste vděčná, že jste díky pokročilé medicíně vy i vaše dítě v pořádku. Mezi první reakce na porod prodělaný císařským řezem patří starost o maminčino zdraví. Lékaři i vy se soustředíte na to, aby se vaše jizva dobře hojila. Často však tolik nemyslíme na miminko a jak k němu po císařském řezu přistupovat.

Podle MUDr. Gregory jsou nepohodlí a překážky, které musí dítě při příchodu na svět překonat během vaginálního porodu, přirozenou součástí života: „Běžný vaginální porod je událost, na kterou se plod připravuje a pro novorozence je tato forma stresu podnětem k překonání překážek, které mu na cestě k životu stojí. I zde platí pravidlo, že stres (který bolest bezesporu vyvolává), pokud není dlouhodobý a extrémní, je hybatel našeho rozvoje a jeho překonání nás posouvá ve vývoji dál.“

Jak to vidí odborníci?

Vítejte u posledního dílu kočárkového speciálu Jak vybrat kočárek. Zaměříme se v něm na různá cenová rozpětí, co dokáže s cenou udělat příslušenství a kde hledat bazarové kočárky. To vše spojíme s konkrétními informacemi od maminek!

Je samozřejmé, že každá z vás, které si v tuto chvíli vybíráte kočárek (nebo pokud vás to čeká) máte jiný finanční rozpočet a disponujete jiným zůstatkem na běžném účtu. A to, že kočárek nepatří mezi nejlevnější položky na seznamu “Co pořídit pro miminko” je jisté. Ba právě naopak - kočárek může být (a často skutečně je) tou položkou nejdražší.

Konečná cena kočárku se odvíjí zejména od následujících faktů:

• variabilita - přemýšlejte, zda se jedná pouze o podvozek s hlubokou korbičkou, nebo dvojkombinaci se sportovní sedačkou, případně o trojkombinaci se sedačkou do auta,
• příslušenství - některé kočárky obsahují automaticky pláštěnky, síťky proti hmyzu, slunečníky, sluneční clony, tašky ke kočárku, nákupní tašky apod.,
• značka - existují kvalitní kočárky, které nemají známou značku, stejně jako ty, které jsou považovány za ikonické právě díky své značce, u těch druhých si samozřejmě za značku připlatíte.

Kočárková variabilita

Nejčastější varianty kočárků na českém trhu jsou v tuto chvíli dvojkombinace a trojkombinace. Dvojkombinace znamená, že si kupujete hlubokou korbičku pro miminko a sportovní kočárek.

Jak už jsem předeslala v minulém díle, po proběhlém potratu k nám zavítalo nové miminko.

Přesto to nebylo úplně lehké a bez komplikací...

V šestinedělí dorazila moje první popotratová menstruace, která trvala skoro 14 dní, no a po konci šestinedělí na kontrole u doktora vše ok.

Týden před očekávanou další menstruací, se dostavilo lehké krvácení, které bylo jen sem tam. Trvalo to několik dní, občas silnější, kdy už jsem si říkala, že se rozjela MS, potom se to zase zklidnilo.

Cítila jsem se podrážděná, nervozní, nafouknutá, břicho mě taky bolelo, a k tomu to krvácení/nekrvácení. Až mě asi tři dny před termínem měsíčků napadlo si udělat test.

Pidi midi dušík, sotva viditelný okem, tam ale  přeci jen naskočil.

Jelikož jsem od narození druhého potomka v jednom kole a chvilky klidu využívám k jiným činnostem, zatím nebyla příležitost k napsání příběhu o tom, jak se nám do života vetřelo druhé dítě. 

Dítě číslo dvě v plánu bylo, ale ne tak brzo po sobě, ale co už, prostě chyba v kalkulaci 🤗, takže mají naši drobci věkový rozdíl 1,5 roku.

Celé těhotenství bylo v pohodě, opět jsem však skončila na dietě a inzulínu proti cukrovce, ale tentokrát jsem na to byla už psychycky připravená. Po předchozím císařském řezu jsem chtěla zkusit rodit klasicky, leč nesplnila jsem všechna kritéria pro takovou možnost a jedním z nich byl odhad váhy miminka (těsně před porodem tak max 3 kg, no a my měli odhad už 3,8 kg), takže jsem si prostě zvolila datum plánovaného císaře a tentokrát jen v částečné narkoze. 

Den před porodem jsem nastoupila na gynekologické odd. a strávila příšernou noc hledáním vhodné polohy na té jejich neskutečně tvrdé betli. V šest ráno budíček, žádná snídaně (poslední jídlo byla večeře), ještě nás nahnali na monitor a pak příprava na operaci. Sestřičky ruce studené, do každé ruky jsem dostala kanylu, a cévka jim dala docela zabrat. Cestu o dvě patra výš jsem absolvovala nahá pod peřinou - dost nepříjemný pocit. Na sále jsem samozřejmě klepala kosu, jaká je tam vždycky zima. Napíchnutí spinálky bylo nakonec to nejmíň bolestivý ze všech těch příprav. Pak mě celou zarouškovali a čekalo se až anestezie zabere. Necítila jsem nic, jen nějaký tahání a škubání a přesně tu chvíli, kdy mi těch 4,37 kg živé váhy vytáhli z břicha, to byla paráda. Těch pár minut bylo úžasných, ale přípravy a pak následné sešívání bych klidně mohla prospat. 

Syna mi ukázali na sále a pak jsem ho viděla až druhý den, co jsem mohla vstát (první jídlo po porodu byl oběd druhý den). Měl hodně nízkou hladinu cukru, tak musel být na kapačce. Já pak taky dostala glukózovy roztok, páč mi taky klesal cukr, ale sestra to nastavila na nějak rychle, takže to do mě zahučelo a bylo mi pak trochu divně a mdlo. 

Jako jeden z příšerných pocitů si z toho odnáším těch pár hodin po porodu, než mi břicho a nohy přišly k sobě. Celou dobu mi hlavou běželo, jestli se takhle cítí vozíčkáři, ta bezmoc, když člověk necítí nohy, toho je při celkové narkoze člověk ušetřen. 

Bylo září, dceři byl rok a my si s přítelem řekli, že by byl vhodný čas začít ''pracovat'' na druhém, aby byly děti věkově blízko a vyhrály si spolu. No zadařilo se rychle (stejně jako u dcery) a v listopadu byl test pozitivní a já šťastná a vyděšená, že se to vážně povedlo tak brzy. Přeci jen dcera je ještě malá, dost aktivní chytré dítko 🙂  V 7. týdnu jsem šla na kontrolu k lékaři, kde mi potvrdil jedno bijící srdíčko a že je vše v pořádku. V tom týdnu začaly i proslulé ranní nevolnosti, kdy jsem zvracela a dcera stojící vedle mě se smála a přišlo jí to náramně vtipné - ha ha. 

V 9. týdnu jsem šla na krev, cukrovku atd. a opět mi lékař dělal UTZ a vše probíhalo ukázkově, jedno bijící srdíčko 🙂

Před svátky dcera onemocněla virózou se zvracením a průjmem a já to od ní samozřejmě chytla. Takže Vánoce jsme obě strávily v posteli. Bohužel se to ani u jedné z nás nelepšilo (u dcery to bylo horší, tím že je malá a odmítala poslední půl den i pít) a tak jsme navštívili nemocnici, kde ji nakonec hospitalizovali a mě jako doprovod. Za 2 dny jsem zhubla 3kg a dost mě bolelo břicho, takže jsem pro klid duše následující den navštívila lékaře (11.týden)..

Lékař se při prohlídce náhle zarazil a po minutě mi říká - ženská, vždyť Vy tam máte dvě děti! Sestřičko, pojďte se podívat .. jedno srdíčko .. druhé srdíčko ... no ty brďo, kde se to druhé tak dlouho schovávalo? 

Já v tu chvíli nevěděla, jestli se smát, brečet, omdlít šokem nebo mu to prostě nevěřit a ignorovat tuto skutečnost. S dvojčaty jsme rozhodně nepočítali, nejen finančně (to hlavně, protože musíme koupit nové auto, nový kočárek, dokoupit postýlku apod. - a to jsem si prosím pěkně vše schovávala po dceři! no a teď je mi to úplně k ničemu :D  ), dále proto, že je v rodině nemáme a nikdy jsme neměli (informovala jsem se u babičky, prababičky :D ) ale taky proto, že i jedno bude velký záhul k jednomu prckovi, natož dvě! 

Na kontrole mi bylo řečeno, že vše je v naprostém pořádku, obě miminka rostou a mimčo B je o 3 dny menší, možná proto se mu dařilo celou tu dobu být schovaný za sourozencem. 

“Začínám tloustnout, pomoc! Všude jsem četla a slyšela, jak na štíhlých prvorodičkách není těhotenství dlouho vidět, takže jsem s tím samozřejmě počítala a ono nic. Musela jsem protřídit svůj šatník a vyřadit většinu svých kalhot a sukní, protože je najednou jaksi nedopnu. Po probuzení to ještě jde, ale třeba po obědě už mám hodně velký problém...

Nedá se nic dělat, ale budu muset vyrazit na nákupy těhotenského oblečení. Ale zase na druhou stranu se na to docela těším. Pro začátek musím pořídit alespoň dvoje kalhoty a zbytek dokoupím až později. Své těhotenství zatím tajím”- ví o něm jen můj muž. S oznámením této krásné zprávy okolnímu světu bych ráda počkala minimálně do další kontroly v těhotenské poradně. Pak teprve mám v plánu o něm povědět rodině a až daleko později ostatním. Ale jestli to přibírání a růst bříška bude pokračovat tímto tempem, budu své plány muset změnit, protože za chvilku své vzdouvající se bříško už před nikým neututlám. Už takhle mám pocit, že na mě každý kouká pátravě a jinak než dřív, ale je možné, že si to jen namlouvám.

Když takhle rostu já, je logické, že mrňous ve mně musí růst také. Pátrala jsem proto, co nového se s ním děje v tomto týdnu a o ty nejzajímavější a nejdůležitější informace se s vámi zase (jako vždycky) ráda podělím.”

Co se děje s miminkem v 9. týdnu těhotenství?

Miminko od hlavičky k zadečku právě měří zhruba 2,3 centimetrů a váží kolem 2 gramů. Svou velikostí a váhou se dá nyní připodobnit ke kuličce hroznového vína. To sice ještě není moc, ale i tak se miminko čile hýbe a reaguje na podněty z vnějšího světa, jako jsou například světlo a hluk. Ve vývoji miminka se nacházíme stále v prvním trimestru těhotenství, kdy probíhají velké a rychlé změny ve vývinu a miminko je nejnáchylnější k negativním vlivům ze strany matky (kouření, pití alkoholu, léky,...).

V 9. týdnu těhotenství má plod již vytvořeny všechny části, ale jejich vývin není ještě zcela u konce. Plod je zatím stále stočen do písmene C, ale díky růstu jater, která jsou na tak malé tělíčko již velká, začíná docházet k pomalému narovnávání. V tomto týdnu těhotenství se také začíná hlásit o slovo placenta, která přebírá vyživovací funkci plodu a zásobuje ho kyslíkem a živinami.

Už je to rok, co jsem se stala "třetimamkou"... rok, co se mi po dvou úžasných klukách narodila holčička, jak by kluci řekli "živá panenka". A taky je to rok, co jsem se stala ambasadorkou značky Pampers na Modrém koníku.

Trošku jsem bilancovala a byl to vlastně super rok. Jo, nějaké ty mráčky se samozřejmě objevily, únava se dostavila, ale všichni jsme ten rok ve zdraví přežili a užili si ho po krásách naší vlasti 🙂 Jen občas jsem zalitovala, že nad tím online světem trávím asi víc času, než bych úplně chtěla a kolik jsem očekávala. Jsem moc ráda za příležitost, které se mi od společnosti Pampers a Modrého koníka dostalo. Byla to prima přátelská spolupráce na všech frontách, za kterou skutečně děkuji. Pampers je značka, kterou jsem používala již u synů, ráda jsem se k ní vrátila i nyní u dcery. Nutno říci, že i do třetice jsem s produkty společnosti Pampers byla spokojená. Vypadá to, že Emička bude brzy bez plen, takže i konec ambasadorování jde vlastně ruku v ruce 🙂 Zbývá už doručit jen výhry v soutěžích a ty jsou už prý na cestě, takže nebojte 🙂

Ráda bych ale poděkovala především i Vám, maminkám, uživatelkám Modrého koníka 🙂 Děkuji za přátelské prostředí, komunikaci, vzájemné rady a tipy nejen kolem plenkového světa té naší drobotiny, ale i kolem různých DIY projektů, které jste si asi všimli, mám ráda 🙂

Z Modrého koníka jistě neodcházím "nadobro". Budu ale přispívat méně a tipy na tvoření převážně "z mé dílny". V hlavě mám spoustu nápadů na tvoření nejen s dětmi, tak když budete chtít, ráda se poté o výsledky podělím, i když online svět bych ráda v letošním roce přeci jen omezila 🙂

Co říci na závěr?

Jednoduše ještě jednou děkuji všem za prima rok!

Jedno všední odpoledne:

P: „Martínku můžeš mi, prosím, pučit toho bagžíka?“

M: „Ano.“ „Posim.“

P: „Jé – to je supe(r)! Děkujuuu!“

M: „Kuju!“

Odposlechnuto z dětského pokoje (P 4 roky, M 2,5 roku)

"Naše malá od narození velmi plakala, kojení nešlo ideálně. Pediatr nás stále směřoval k prdíkům. Byla jsem opravdu nešťastná, dcera špatně spala, neměla ráda chování v náručí, hlazení po hlavě, hodně blinkala. Ve třech měsících se k tomu přidalo špatné pasení koníčku, v pěti měsících se nepřetočila na bříško. V tu dobu jsem se dopátrala kiss syndromu a z neurologie nám doporučila doktora pro možnost zablokování krční páteře...

Pan doktor dceru prohmatal a i když to přímo neoznačil slovem kiss syndrom, myslím, že to bylo ono dle jeho slov - dcera měla poraněné krční svaly a vybočený první krční obratel vlivem porodu, tedy půl roku. I když neupřednostňovala při ležení jednu stranu, do luku se prohýbala, dělala mosty a jednu ručku skoro nepoužívala. Pan doktor ji řádně prohmatal a obratel znovu centroval a hned poté bylo první kojení po ošetření klidnější! Dcera nezačala po pěti minutách pití zničehonic řvát! Byla to nádherná úleva."

Co se skrývá za pojmem KiSS syndrom?

KiSS syndrom je souhrnný název pro několik příznaků, které popisují zranění miminek při porodu. Poprvé jej popsal německý chirurg Heiner Biedermann. Ve zkratce můžeme hovořit o tom, že KiSS syndrom znamená blokádu krční páteře v místě skloubení týlní kosti a prvního krčního obratle.

Takováto blokáda znemožňuje miminku plně hýbat krkem a hlavou. Podle doktora Biedermanna je toto poranění způsobeno nepřirozeným tlakem na hlavu a krční páteř, ke kterému může dojít během porodu. Nejčastěji se tak stává u komplikovaných porodů, kdy se k porodu dítěte použijí porodnické nástroje, jako jsou porodnické kleště nebo vakuumextraktor (VEX). Riziko je vyšší také u porodů císařským řezem, kdy se miminko vyjímá úchopem za hlavu. Blokáda krku ale může vzniknout už v děloze, jestliže je miminko v bříšku uloženo ve špatné poloze. To se děje zejména u dětí, které jsou velké nebo se o prostor dělí se sourozencem.

Jak KiSS syndrom odhalit?

„Mám dvě holčičky 2 a 4 roky a často řeším, jak docílit toho, aby spolu měly hezký a pevný vztah po celý život. Já sama mám staršího bratra, se kterým jsem nikdy moc nevycházela a myslím si, že to bohužel hodně zapříčinili rodiče, kteří nevědomky dělali chyby při naší výchově, které dnes vidím. Mám to denně na mysli a snažím se jednat s oběma stejně, i když taky to nejde pokaždé, když je mezi nimi dvouletý věkový rozdíl.

Například mladší nemůže dělat všechno, co dělá starší a mladší se zase musí prominout x věcí, protože z toho ještě nemá rozum. Ale i tak se opravdu snažím, aby ani jedna neměla důvod žárlit, věnuju jim stejnou pozornost, i si je s manželem rozdělujeme, aby každá měla možnost užít si maminku a tatínka jen pro sebe. A stejně jsou pořád v sobě. Vím, že jsou ještě malé a je to asi normální, ale mě to hrozně mrzí, když vidím, jak malá starší sestřičku zbožňuje a chce s ní pořád být a všechno s ní dělat, utěšuje ji, když je smutná, nebo se jí něco stane. A ta starší malou naopak pořád zlobí, nechce jí nic půjčit, všechno jí sebere, s čím si hraje, žárlí a je uražená, když se chvíli věnuju jí, nebo se s ní mazlím. Vím, že je sourozenecká rivalita normální, ale stejně bych ráda slyšela rady a tipy, jak vztah upevnit a čeho se vyvarovat.”

Se sourozeneckou rivalitou se potýkají téměř všichni rodiče, kteří mají více než jedno dítě. Je to naprosto přirozená věc a ve většině případů ji lze úspěšně řešit doma v rámci rodiny, zejména správným přístupem rodičů k dětem. Někdy však překročí jisté hranice a pokud se v rámci rivality mezi sourozenci objevuje agrese, fyzické nebo psychické ubližování jednomu ze sourozenců, případně jinému členu rodiny, je nutné tuto situaci řešit s odborníky.

Příchod mladšího sourozence = strach ze ztráty rodičovské lásky

Jedno dítko už máte a každým dnem se vám má narodit druhé. Těšíte se, že budete kompletní rodina a jak to všechno bude skvělé. A ono ne. Starší dítě začne časem na mladšího sourozence žárlit a přináší to s sebou různé nepříjemné situace.

Když se na situaci podíváte očima svého dítěte, zjistíte, že to není tak černobílé, jak se na první pohled zdá. Nějakou dobu bylo jedináček a veškerá pozornost se upínala jen na něj. A najednou se o ni má s někým dělit. Pro malé dítě je tato situace náročná a neví, jak jinak se v ní chovat, takže začne žárlit, vztekat se a třeba se i nehezky chovat k miminku.

Predposledniho rijnoveho dne minuleho roku jsem citila behem celeho dne bolest praveho prsa (nyni stale premyslim, jestli uz me to bolelo, ale fakt si nejsem jista). Vzhledem k tomu, ze mi babicka zemrela na rakovinu prsu (7/2017) a ja stale oddalovala objednani na mamograf, jsem hned druhy den volala na gyndu a bolest v prsu jsem ji popsala jako takovou, kterou jsem zazivala v dobe kojeni, kdy se mi v prsu zacinal delat zanet. Jeste ten den me sestricka objednala a ja si rikala, doktor prohmata a rekne jste v poradku. Bohuzel jsem se pletla. Doktor pri vysetreni vyloucil tehotenstvi a dal mi zadanku na ultrazvuk. Rikal mohu vam prsa prohmatar, bud neco najdu nebo nenajdu, stejne vas poslu na ultrazvuk.

Hned dalsi den jsem se objednala a termin mi sestricka rekla 10.1.2019, tedy az za 2 mesice a 10 dnu. Dny utekly jako voda - narozeniny me a syna, navsteva svagra s rodinou z USA, Vanoce na chalupe,... a ja si obcas na to vzpomnela. 

Termin se blizil a manzel mel hlidat kluky a ujistoval se, kdy prijdu, ze musi jeste odpoledne do prace. Pro jistotu jsem tam dva dny pred terminem volala, pani rikala, ze se tam zdrzim tak 30 minut, jo jo byla z toho nakonec hodina a pul, ale to uz predbiham.

Prisel den “D” a ja jsem se ocitla s cislem 628 v ruce, cekajici, az se objevi na obrazovce moje cislo. Po vypsani karty se sestrickou, jsem se usadila do cekarny a opet cekala na ono cislo v tv. Na obrazovce jsem stihla shlednout porad o samovysetreni prsou, informace kolik zen rocne onemocni a ja sla na radu.

V kabince jsem se vysvlekla do pul tela a cekala, az zavolaji me jmeno. Ulehla jsem na lehatko, ihned ke me prisedla pani doktorka a zacinala u leveho prsa. Leve bylo v poradku, tedy presla k pravemu. U praveho stale projizdela sem a tam, trvalo to dlouho. Ptala se me, jestli dokazi rict, kde me to boli. Rikam, ze velkou bolest jsem mela pred dvema mesici a od te doby obcas to pobolivalo, ale nedokazu urcit misto. (Popravde, uz to fakt beleko jen obcas a ja premyslela, ze to zrusim, jesteze jsem to neudelala). Prejizdela ultrazvukem stale jedno misto a ja rikam, tady to boli, pani doktorka mi rekla, ze v techto mistech neco vidi a vidi to jeste o kousek dal. Sestricce diktovala nejake latinske nazvy, cisla, rikala urcite chci biopsii, dvojitou biopsii, co nejdrive, prejizdela dal, dal a rika a jeste vas poslu ihned na mamograf, potrebuji mamograf. Biopsie je nutno udelat co nejdrive termin se nam uvolnil hned na zitra na rano nebo v UT,...  jo jo vse doslova si pamatuji. Ja rikam, dobre zavolam manzelovi, zda muze hlidat, nastesti mohla hlidat tchyne. Pani doktorka mi rekla, co se bude zitra dit, ze mi lokalne umrtvi dve mista a dlouhou jehlou odeberou vzorky a vysledky budou za 10-14 dnu. 

Na druhy den “D” jsem temer nespala, snedla jsem patku chleba (tak jako tehdy pred statnicemi ci pred zkouskama na VS), vypila kavu a jela jsem. Opet jsem si vzala cislo, tentokrat jsem zmackla tlacitko biopsie a zase cekala... V kabince jsem si odlozila, podepsala papir, a lehla si na lehatko. Pani doktorka zacala s anestezii, ja porad mela otazky, zda po vysledcich z mamografu, mi muze rict vice, odpoved, po biopsii budeme vedet vice, ptam se dal a pry uz mam zustat v klidu, dr rika sestre at zavola 15, ze se ji neco nezda, nejak se mi udelalo spatne, dali mi mokry hadr na hlavu, otevreli okno, prisla druha dr, ta byla milejsi, po dohode s obema dr jsem si vzala diazepam na uklidneni a za pul hodiny znovu na lehatko. V cekarne jsem do sebe dostala susenku, zapila cajem, utirala si slzy a jen citila, jak lek zabira. Pak prisla sestra a znovu. Nyni zacala u  te druhe “skvrny” odebrala 2 vzorky a zase rikala, at sestra vola 15. Prisla milejsi dr (taco me den pred tim delala ultrazvuk) a rikala, jestli muze pokracovat? Ja ano, ze bych uz asi neprisla. Odebrala vzorky z druhe “skvrnky”, pochvalila me za statecnost, rikala, ze se mam odmenit a zopakovala, po biopsii budeme vedet vice. Vysledky se dozvite za 10-14 dnu.

Porodní péče je u nás, alespoň co se týče statistik, jedna z nejlepších na celém světě. Zejména v nejvíce zohledňovaném faktu, úmrtnosti novorozenců, patříme v porodnictví a neonatologii mezi nejbezpečnější státy, kde se dá na svět přivést miminko.

Na druhou stranu tu existuje poměrně silný hlas žen, které se způsobem vedení porodů u nás nesouhlasí. Kritika porodnického systému pramení hlavně z toho, že neexistuje varianta, která by maminkám umožňovala rodit jinak než v porodnici. Pokud si některé ženy přejí rodit ve větším soukromí či nechtějí, aby lékař zasahoval do průběhu porodu, pokud probíhá bez komplikací, často jim zbývá  jen volba dalšího extrému - porodu doma.

Vzniku porodních domů v Čechách, které jsou po celé Evropě běžnou součástí porodnického systému, brání nastavení legislativy. Možná se však všem ženám, které touží po intimním zážitku a zároveň kvalifikovaném doprovodu u porodu, blýská na lepší časy.

Možnost výběru způsobu porodu patří nejen v západní Evropě k běžnému standardu, který porodnický systém nabízí. V sousedních zemích, Skandinávii i Británii se možnost volby mezi porodem v nemocnici, v porodním domě nebo doma staví na stejnou úroveň - společensky i lékařsky. Porodní dům, který by u nás měl brzy znovu vzniknout, by přinesl možnost výběru těm ženám, které porodní zážitek a způsob, jakým přijde jejich dítě na svět, považují za důležitý.

Proč mají mít ženy možnost si zvolit, kde a jak chtějí rodit

Silným argumentem mnoha lékařů, znalců v oblasti porodnictví ale i mnoha žen - matek, je fakt, že porodní péče v České republice patří k nejvyspělejším nejen v rámci Evropy, ale celého světa. Úmrtnost novorozenců i matek při porodu u nás patří mezi nejnižší na světě. Porodnická a neonatologická oddělení patří v nemocnicích mezi ty nejlépe a nejmoderněji vybavené.

Není nic jemnějšího, voňavějšího a křehčího než dětská pokožka. A nejen proto si zaslouží výjimečnou péči. Pokud je navíc pokožka citlivá nebo se sklony k atopickému ekzému, zaslouží si dvojitou péči. Dopřejte svým zlatíčkům to nejlepší, aby byla spokojená, veselá a aby se jim dobře spinkalo. Protože každá máma ví, že spokojené a odpočaté děťátko, je to nejšťastnější děťátko.

Co budeme testovat?

Mají vaši drobečci občas problém s neklidným spánkem? Zkusili jste už od ukolébavek až po šamanské rituály prakticky vše? A vzdor tomu všemu vaše děťátko ne a ne usnout nebo je v průběhu spánku neklidné? Co když je příčinou suchá, podrážděná pokožka nebo atopický ekzém? Řada přípravků La Roche-Posay LIPIKAR AP+ může být vaší záchranou. Uklidní pokožku a vnese do vašich domovů sladký a klidný spánek.

Klinická studie prokázala, že používání přípravků LIPIKAR AP+ vede ke zmírnění pocitu svědění v průběhu noci. Děťátko se nebudí tak často, méně se škrábe a klidněji spí. Zajistěte lepší kvalitu života nejen vašemu potomkovi, ale i sobě a celé rodině. Protože všichni dobře víme, že pokud nespí děťátko, nespí ani nikdo v jeho blízkosti ;) Proto je tu dvojice přípravků, které se navzájem doplňují a postarají se tak o důslednou péči suché a citlivé pokožky.

LA ROCHE-POSAY LIPIKAR SYNDET AP+

Čistící krémový gel je určen pro velmi citlivou pokožku novorozenců, kojenců, dětí a dospělých se sklonem k atopickému ekzému. Jeden přípravek může používat celá rodina. Napomáhá zmírnění projevů atopického ekzému díky ultra jemným čistícím látkám obohaceným o máslo z karité a niacinamid ve spojení s Aqua Posae Filiformis, exkluzivní patentovanou aktivní látkou, už po dobu mytí.

Neustále přemýšlíte, jakou zábavu vymyslet vašemu dítěti, vozíte ho na několik kroužků týdně a ve výsledku si připadáte uhoněná? Možná to neplatí zrovna na vás, ale ve většině rodin jde o běžnou situaci. Často se maminky dokonce předhání kdo má víc a jaké kroužky pro své děti. Jako by to bylo měřítko toho, kdo je lepší maminka. Děti ale nepotřebují mít každý den jeden kroužek, zvláště když chodí na celé dny do školky nebo do školy. Nechte děti se někdy jen tak nudit a jen si hrát. Vám se uleví a pro děti to má spoustu výhod.

„Než půjde syn do školy, tak žádné organizované kroužky neplánuji. Když se nám chce, tak chodíme plavat, doma spolu tvoříme. Syn má také malé jisté povinnosti odpovídající jeho věku - úklid hraček, oblečení po sobě atd. Jezdíme na kole, chodíme na procházky, nevidím důvod, proč ho zatěžovat něčím dalším. Pokud bude chtít a půjde mu to, tak bych ho potom přihlásila na keramiku, případně sportovní kroužek. Ale kroužek každý den, nebo čtyřikrát týdně je na můj vkus moc. Děti potřebují mít čas samy pro sebe a na sebe a moct si hrát, tak jak chtějí a ne tak, jak jim to neustále někdo organizuje.”

Jako rodiče máme neustále pocit, že bychom měli mít vše pod kontrolou. Chceme pro své děti jen to nejlepší, aby byly zdravé a správně se vyvíjely po všech stránkách. Máme pocit, že když je necháme jen tak, tak něco prošvihneme. Je rozdíl, když se někdo o své děti opravdu nestará a zanedbává je, to už je opravdu případ pro sociální pracovnici. Pokud ale mají vaše děti zázemí, lásku, dostatek sociálních kontaktů a přiměřené podněty, je v pořádku, že jim neustále nevymýšlíte nějakou aktivitu, kroužky nebo tábory na polovinu prázdnin. Ono je to totiž dobré, nechat je, ať se nudí a zkusí si sami vymyslet nějakou aktivitu.

Co přináší dětem nuda

Když se dítě nudí, je „nuceno” s touto situací nějak pracovat. Musí se jí přizpůsobit a hledat způsoby, jak se zabavit. Nuda, mimo jiné, přináší:

• rozhodování - děti, které se nudí, se musí k této situaci nějak postavit a rozhodnout se, jestli chtějí pokračovat v nudění se, což je přirozeně nebaví a nebo začnou vyvíjet nějakou aktivitu a zkusí si najít něco, co je bude bavit a tento čas si užijí. Je dobré, když se dítě naučí rozhodovat již od mala, protože v budoucnu se mu to bude hodit. Spousta věcí, profesí a podobně, vyžaduje rychlé rozhodování. Nerozhodnost je v dospělosti velmi nepříjemná věc.
• kreativitu (vynalézavost) - když už se dítě rozhodne, že se nudit nechce, bude muset přijít na to, co chce vlastně dělat. Zde přichází prostor pro rozvoj kreativity. Jde vlastně o tvůrčí řešení problému.
• samostatnost - najednou nebudete stát dítěti za zády a organizovat mu jeho volný čas, bude se muset osamostatnit. Samo si vymyslet, co bude dělat a případně si to i samo (nebo s vaší dopomocí) zařídit. Rozvoj samostatnosti je důležitý, jednoho dne dojde k tomu, že dítě vylétne z rodinného hnízda a tato dovednost se mu bude hodit. Když je dítě malé, je roztomilé a příjemné, že vyžaduje neustále pozornost a pomoc od rodičů. Ve třiceti to už ale tak roztomilé není.
• představivost - dítě se nudí třeba i proto, že už ho nebaví si hrát s hračkami, které má doma. Děti přitom vůbec nepotřebují mraky hraček, stačí jim i obyčejné věci. Mohou si vzít třeba batůžek a hrát si, že jedou na výlet. Gauč nebo židle poslouží jako vlak nebo autobus, koberec může představovat pláž někde u moře… Dětská představivost nezná mezí, tak jim pro ni nechme prostor.
• zodpovědnost - děti se naučí být zodpovědní za to, co dělají. I to se jim bude do budoucna hodit.
• odpočinek od „povinností” - my, jako rodiče to tak třeba nevnímáme, protože přece „zařizujeme dětem zábavu”, ale děti to tak vnímat nemusí. Kroužky nebo neustálé vymýšlení činností (které je třeba ani tak nebaví), mohou brát jako povinnost. Ne každý den mají na tohle děti náladu. Když se dětí zeptáte, často vám odpoví, že třeba jen to, že chodí do školky, berou jako „že chodí do práce, tak jako maminka a tatínek”. Znáte to sami, někdy si prostě potřebujete odpočinout od povinností a prostě nedělat nic nebo jen tak něco, co vás napadne. Dopřejme to i dětem.
• rozvoj důvěry - bude to možná těžké i pro vás, pokud jste na to nebyla doteď zvyklá. Ale tím, že necháte dítě se nudit a následně ho vymyslet, co bude dělat, rozvíjíte jeho důvěru samo v sebe i vaší k dítěti. Nebojte se, ono to zvládne. Možná ne napoprvé, ale pokud mu dáte prostor, tak se to naučí.

    Jsem máma dvou kluků. Strašně se mi chce dodat, že spokojená máma dvou kluků. Nevím proč to tak je, ale jakmile máte dvě děti stejného pohlaví, vaše okolí nutně získá pocit, že jste pro společnost neudělaly dost a je minimálně vaší morální povinností dát osudu třetí šanci a pokusit se počnout dítě opačného pohlaví. Skoro bych řekla, že jsem na tom o malý chloupek lépe než maminky, které mají dvě dcery. Já jsem aspoň dala rodině mužského potomka, který ponese minimálně do příští generace naše jméno dál. Uf. Kecy. Myslím, že kdo to máte stejně, nesnášíte ty řeči taky tak jako já.

    Fakt nechápu, proč by mě měl někdo litovat, že mám dva kluky. Jsou úžasní, jsou moji a jsou zdraví. Co víc sakra člověk může od života chtít? Pro okolí si však stejně nesu cejch, kterého se pravděpodobně nikdy nezbavím.

    Když se odprostíte od toho, že vás ty kecy štvou, je to vlastně strašně vtipný, jak vás soudí úplně cizí lidé. Jak vám cizí lidé s naoko vtipným tónem rozkazují, že musíte mít třetí dítě. Vrcholem toho pak je, když vám někdo takový radí, že je potřeba při sexu zmenit pozici. Fakt, holčičky se přece dělají zezadu. Že jste to nevěděly? Chyba, možná právě proto máte dva kluky. Jako já. Možná by tito chytráci zůstali hodně překvapení, kdybych jim na oplátku začala popisovat chvíle, při kterých vzešli naši kluci🙂

    Nejsem žádný puritán, opravdu ne, ale fakt nejsem schopná pochopit tu drzost naprosto cizích lidí (nebo lidí, které znáte v podstatě jen od vidění), kteří si myslí, že vám mohou jen tak mezi řečí říct, jakým způsobem to máte dělat, taková intimní záležitost. Kdyby to bylo jen jednou, člověk nad tím mávne rukou, ale když to slyšíte poněkolikáté, máte chuť vystřelit pěstí směrem k jejich nosu. Kdybych byla Saturnin, tak to asi i udělám. Na co se zdržovat s koblihama🙂

Pokud máte 2 (nebo nedejbože  více dětí stejného pohlaví), připravte se na tyto fráze:

"Tak aspoň že jsou zdraví."