Nejprve bych chtěla moc poděkovat Koníkovi za možnost testovat hrací deku Canpol. Na několik testování jsem se už hlásila, ale tohle je moje a vlastně i Jakoubkovo premiéra 🙂

S dekou jsme začínali každý den hned po probuzení, abych mezitím co si Jakoubek hrál mohla připravit dceru do školky. Využívali jsme ji i během dne, když sem potřebovala třeba dovařit oběd a Kubíkovi už docházela trpělivost, vždycky ho ještě na chvíli zabavila. Deka je krásně barevná a hezky provedená, zaujme hned na první pohled. Super je taky její praktická taška, kam jde snadno zabalit třeba na cesty a nezabírá moc místa.

Byla jsem nadšená z možnosti deku uzavřít jako ohrádku. Bohužel stačilo jedno Jakoubkovo otočení ke straně a zip se rozlepil, takže jsme možnost ohrádky nevyužívali. Tím jak jsme ohrádku nevyužívali a měli ji v prostoru jen jako deku, suchý zip se lepil ke koberci a teď už zalepený téměř nedrží. Ocenila bych tedy nějaké krytky na zip, které na zipech před prvním použitím byly, ale nelze je opakovaně použít. Kubíčkovi se nejvíc líbí hrací chobotnička, která je uprostřed hrazdičky.

Oceňuji možnost hračky z hrazdičky sundat ve chvíli kdy už jsou okoukané a vyměnit za jiné z vlastních zásob. Skvělé jsou všechny komponenty na samtoné dece. Vždycky když byl Kuba na bříšku objevil něco nového co ho zaujalo. Často si s ním na dece hrála i 3 a půl letá sestřička, takže deka prošla i zatežkávací zkouškou jiného levelu a přežila 🙂

Celkově je deka fajn a určitě ji s radostí budeme využívat dál.  Je radost Kubíčka pozorovat jak stále objevuje nové hrací prvky a možnosti deky.

Veselé zkušenosti? Hrací deka? Tak se tedy zkusím přihlásit na testování... tolik komentářů? Jako když to nevýjde, tak ji koupíme 🙂Přesně toto se mi honilo hlavou, když jsem si poprvé na koníkovi přečetla informaci o testování hrací deky.

Popravdě nijak zvlášť často se nehlásím na testování, ale hrací deka? To jsem prostě musela. Takže jednoho velmi pochmurného a ubrečeného rána jsem si přečetla informaci, že jsme opravdu byli vybráni. Ano, přišlo pištění... a já jsem pištěla radostí. Za týden na to přišla sms od přepravní společnosti o doručení balíčku: ,,Jupíííí, je to tady." Samozřejmě bych to nebyla já, aby se mi v ten den nevybil mobil na procházce, když jej zrovna nejvíce potřebuji. Takže ve chvíli, kdy jsme se vydali na procházku se před náš dům postavilo vetší přepravní auto. Pán řidič vytáhl krabici s dekou a já jsem byla velice pohotová a hulákala:,,Ta je pro nás...  Já mám vypnutý mobil." Řidič se smál, aspoň jsem ho pobavila.

Velká barevná krabice. To byl první dojem. Parádně barevná, protože křiklavé a tmavé barvy našeho 3 měsíčního Thedíka zajímají. Po příchodů domů jsem to hned rozbalila. Už po hmatu velice příjemný plyšový materiál v místě hrací plochy doplněn o bavlněné prvky, jemný polstrovaný okraj, který lze suchým zipsem sepnout v okraj ohrádky. Připínací oblouky jsou také z plyšového materiálu. Takže na dotyk vše příjemné a jemné, nic co by nějak dráždilo pokožku a nebo mohlo být miminku nepříjemné, když se na dece pohybuje. Na hrazdičce jsou 3 plyšové a 2 plastové hračky. Každá hračka vydává zvuk a po odepnutí slouží samostatně jako chrastítko. Hrací plocha je vybavena barevnými vzory, které jsou doplněny všitýmí rozvíjejícími se doplňky. Deka má šustící kolečka, 2 pískací elementy na kormidle, chrastítko na kormidle, zrcátko a hrací strojek.

Můj první dojem... O nudu nebude nouze. Při skládání mi asistoval náš pes Argo, který nesmí u ničeho chybět. Tak tedy začínáme testovat. Položím Thea na deku a čekám první reakci. Údiv. Vykulené oči a úsměv. Už to mě těší. Začínám mu ukazovat hračky, jeho zamyšlený pohled, kdy ve tváři je udivený výraz s otázkou:,,Co to asi je?" Chrastím, pískám, zkouším vše co lze zmáčknout, vše co vydává zvuky. Theo reaguje, vždy otočí hlavičku za chrastící hračkou. Deka má dokonce hrací strojek a ten vydá vá melodii, která se dá poslouchat. Testování den první je na jedničku dle mých představ. Theo se zabavil a vnímal všechny pestrobarevné hračky. A né jen Thedíka deka zaujala, náš chlupatý psí kamarád se do deky zamiloval a bylo těžké mu vysvětlit, že deka je na hraní pro miminko, né pro pejsky a také, že to není to jeho nový pelíšek. Každý den jsme zkoušeli něco nového. Sundávala jsem hračky, které lze jednoduše odepnout. Theo hračky pečlivě zkoumal jak rukama tak i pusinkou. Hračky jsou lehké, určitě nezatěžují ručičky a hlavně barevně zajímavé. Do testování se zapojil i tatínek. To mě také velice potěšilo.

Tím, že testujeme deku Piráti, nabízí se u každodenního hraní vyprávění příběhu co 3 kamarádi kapitán Tygr, jednooký pirát Panda a pirát Papagaj prožívají. Příběhy vypraví i tatínek a chrastítka doplňují efekty. Závěrem mého článku bych moc chtěla poděkovat Modrému koníkovi, za možnost testovat tuto deku. Od prvního dne jsme byli nadšení. Náš syn si díky testování začal procvičovat hmat, více se zaměřil na sledování hraček, které ho zaujali. V dece neustále povídá a směje se. Deka se stala každodenní součástí našeho hracího rituálu 🙂 Těším se až bude Theo pevnější při pasení koníčků. V tuto chvíli vydrží pást velmi krátce a tím, že je deka vyplněna tkaninou se do ní naše 3 měsíční miminko vždy zabořilo. Ještě není tak pevný, aby si mohl užívat deku i na bříšku, ale to se brzy změní a užijeme si na dece plno zábavy. A jedno jediné minus, které mě mrzí u verze Piráti. Deka nemá přenosný obal jako třeba verze Country. Takže, když jí budeme brát na cesty, musíme na ní najít velkou tašku. Jinak nemohu najít nic, na co bych si mohla stěžovat 🙂

"S manželem jsme se krátce po svatbě rozhodli pro další krok - potomka. Protože jsem věděla, že to nepůjde bez komplikací, doktor ke mně přistupoval již od začátku jako k problematickému případu. Cykly jsme museli vyvolávat. Na začátku Agolutin, který měl vyvolat menses, clostylbegyt měl na starosti růst a zrání vajíček, po ovulaci a styku zase Duphaston atd.," vzpomíná na začátky Lenka.

Pojďme se ale nejdříve podívat na pojem utajený porod. Tento pojem se často zaměňuje s anonymním porodem. Rozdíl je v tom, že při anonymním porodu není známa identita matky. U utajeného porodu známa je, ale je utajena. Žena má právo požádat o utajený porod v jakékoli porodnici, kde před očima svědků, které tvoří zdravotní sestra a lékař, podepíše žádost, jež je uchovaná ve zdravotní dokumentaci, kde není totožnost matky (jméno, příjmení, rodné číslo) ani data přijetí do nemocnice a porodu. Po odchodu ženy z porodnice jsou veškeré dokumenty zapečetěny. Rozpečetit tyto dokumenty lze jen po povolení soudu.

Cesta k rodičovství

Po několika neúspěšných pokusech o otěhotněním jí doktor po relativně krátké době poslal na laparoskopii. Když seděla u něj v ordinaci s výsledky v ruce, v kolonce "diagnóza" bylo napsáno "ženská neplodnost, blíže neurčená", vyvstala otázka - co bude dál?

"Nevěděli jsem, co chceme, ale věděla jsem, co nechceme - jít do centra asistované reprodukce. Vědělo jsem, že bude následovat rozhovor s mým manželem. Byla jsem rozhodnutá, že touto cestou se ubírat nemíním. Když člověk opomene náladovost, změny libida, váhy a ostatních věcí spojených s nepřetržitým užíváním nějakých hormonálních léků, je zde další, mnohem důležitější věc - a to je váš vztah. Ať už by byla moje touha po dítěti jakákoliv, náš vztah jsem tomu obětovat nehodlala. Ze sexu se stala povinnosti - povinný čas abstinence, povinný styk v určených intervalech. Neumím si představit, jak někdo může něco obdobné prožívat několik let a nezbláznit se. Ještě k tomu, když výsledek nikdy není zaručen. Je to jako mít 200 korun a koupit si za ně los. Buď vyhrajete majlant nebo vám nezůstane ani na rohlíky. Za sebe jsem byla rozhodnuta - to co máme je příliš cenné na to, abych s tím hrála vabank. Manželství mé kamarádky se rozpadl přesně kvůli tomuto."

Formuláře a testy

Píská to, šustí to, chrastí to...Co je to? Přeci náš malý Mišák lišák, jak mu doma s oblibou říkáme na hrací dece Country od značky Canpol babies.

Tak i na nás se usmálo štěstí a dostali jsme možnost stát se součástí testování zde na Modrém koníkovi. Na vyzkoušení produktu jsme dostali interval 14-ti dní během, kterých jsme měli možnost deku Country náležitě prozkoumat.

V den začátku testování jsme od rána nedočkavě vyhlíželi kurýra, který nám měl balíček doručit. S Mišákem jsme se po obdržení balíčku a samozřejmě důležité fotodokumentace pustili do rozbalování a skládání. Mišák vedle mě pásl ukázkově koníčky a sledoval, co to mamka dělá, jelikož již během sestavování se ozývaly poutavé zvuky, které toho našeho zvědavce nenechaly klidného. S Mišákem jsme ze tří testovaných druhů měli možnost vyzkoušet verzi Country se zvířátky z farmy . Na první pohled mě velice zaujala její barevnost, celkový design a zpracování, kdy součástí deky je nejenom hrazdička s hračkami ale i zvýšený okraj, jenž má zabránit svévolnému opuštění hracího prostoru (pokud nechcete můžete okraje lehce odepnout, jelikož jsou na suchý zip). Hrazdičku k samotné dece lze připevnit pomocí jednoduchého mechanismu nebo využít deku samostatně. My využívali k naší spokojenosti obě možnosti. 

Nyní k interaktivním částem hrací deky. Součástí hrazdičky je pět odnímatelných hraček. Čtyři z nich vydávají určitý zvuk, který se spustí za pomocí interakce mezi dítětem a hračkou. Kuřátko na modrém pozadí, průhledné kolečko s kuličkami a tři barevné klíče chrastí (mimo kuřátka jsem tyto hračky sundavala a malému dávala do ručiček a on je náležitě prozkoumával a ke své spokojenosti "ochutnával"). Krémová kravička píská, nicméně tuto hračku, stejně jako včeličku a kuřátko na spodní části hrací deky Mišák sám nevyužil, jelikož nedokázal sám hračky zmáčknout (tři měsíce). Zde jsem ale pomohla já nebo taťka a malý si mohl užít i tento zvuk. Pátou hračkou na hrazdičce je zrcátko, do kterého náš manekýn dokázal s úžasem zírat i několik minut (kladně hodnotím, zejména jeho dostatečnou velikost). Dále na spodní části hrací deky je chrastící mrkev, šustící ouška kravičky a měkké bříško. Jediný zvuk, který mi na dece scházel je nějaká poutavá melodie, která by hrála po stisknutí hračky. Nicméně na všechny zvuky náš malý objevitel reagoval s úsměvem nebo hlasitým žvatláním. Dokázal zde sám strávit i 20 minut, které mamka využila ke skulturnění sebe samotné, domácího prostřední či vypití ranní kávy.

Poslední bod, který bych zde zmínila je vychytaná manipulační jednotka v podobě super praktického obalu s madlem. Během testování s námi jela hrací deka i na výlet. Contry deka se stala součástí našich každodenních rituálů a poprvé se zde i Mišák sám přetočil ze zad na bříško.

Děkujeme za tuto možnost testování a za nás rozhodně doporučujeme.  

Zdravím všechny maminky  🙂 

I my s krásnou Nicolkou testovaly 3 přípravky sebamed a to krém na zadeček, mycí emulzy a tělové mléko. Na první setkání, se mi zalíbila jemná příjemná vuně, která nebyla nijak přehnaně vyrazná (chemická 😀) jako nekteré přípravky bývaji. Tělové mlíčko jsem zkusila hned na předloktí, krásně se roztíralo i vsakovalo, nenechavalo mastný film- dobrý 🙂 

Hned večer sme tedy vyzkoušely všechny tři přípravky. Jako první na řadu přišel mycí gel. Měla jsem trochu strach aby Nicolka na emulzi nereagovala, jelikož ma suchá místečka a ne kazdá kosmetika ji sedne.  Gel se moc dobře roztíral na mokré kůžičce, jemně pěnil, šel krásně smýt.  Pokožka po umytí byla hezky jemná, hydratovaná. 

Po usušení přišlo na řadu tělové mléko. Krásně voní a vůně vydrží delší dobu, nevyprchá ihned po namazaní - super! Konzistence je příjemná, menší otvor na víčku napomáhá tomz, že na miminko nevymáčknete hodně mléka, které na malé tělíčko ani nepúotřebujete. Dobře se roztírá a výborně se vsakuje. Nezanechává mastný film. Pokožka je po mléku krásně jemná, hydratovaná, dokonce ani suchá místečka Nicolce nezustala - bomba! 🙂  Mléka stačí malé množství, takže lahvička vydrží dlouho. U nás ho používají i ostatní členové rodiny 🙂. 

Jako poslední jsme použily krém na opruzeniny. Krém se stejně jako předchozí přípravky hezky roztíral, krásně vsakoval.  Jeho složení založený na přírodních olejích v kombinaci s mandlovým olejem, jojobovým olejem, avokádovým olejem a bambuckým máslem přispívá k ochraně pokožky v oblasti plínek. pH 5,5 podporuje tvorbu ochranné vrstvy na pokožce a pomáhá tím chránit před škodlivým vlivem výměšků, které způsobují podráždění kůže.Jelikož jsem zvyklá na husčí konzistenci, která se nevsákne do pokožky všechna a na pokožce vytvoří ochraný film, nejsem uplně přesvětčena jak by krém pomohl na opruzeniny. Zkušenost však nemám, možná by pomohl lépe možná ne. Třeba uvidíme až ta situace nastane  🙂 Každopádně je to jediný krém, který pomohl na rozbolavěnou zadní část těla, blízkému člověku, který s nepříjemným rozbolavěním na vnítřní straně půlek bojoval dlouhou dobu a nic nepomáhalo. Až krem na opruzeniny od Sebamed, krém vše sklidnil, poškození zmizelo do 2-3 dnů. 

S kosmetikou Baby seebamed jsem však byla spokojená. Mezi klady by jsem zařadila i cenu, která neni přehnaně vysoká. Řadu na miminka by jsem doporučila i jiným maminkám 🙂 

Dovolte mi, abych vám doporučila kosmetiku Baby sebamed.

Moc ráda se zapojuji do všech soutěží tady na koníku a měla jsem to štěstí když mě už potřetí vybral Modrý koník do testování o skvělou dětskou kosmetiku pro děti / maminky se s ní taky můžou umýt 😃 Doposud jsem vyzkoušela jen mycí gel ve vzorečku už nevím od koho, a vyhoval... Mám dvě dcerky - dvouletou a 7 týdenní a obě dvě se do testu zapojili.

Nejdřív přišel balíček hned v pondělí a Neli měla radost, že ho může otevřít a prozkoumat. Vše si důkladně pročetla 😃 podávala mi příbalové letáky, a říkala že je nesmím vyhodit.

Těšili jsme se na večer, vykoupala jsem obě dvě mycím gelem, po koupání jsem je namazala krémem a Majdy prdelku proti opruzeninám, a vše bylo ok, ta vůně byla příjemná, čistá taková svěží, nic nám nevadilo, opravdu to holkám sedlo parádně. Po celou dobu testů jsem si nevšimla, že by Majda měla reakci nebo náznak vysušení kůže. Ale Nelinka má sem tam místa suchá, (před rokem kožní řekla že má atopak, který se ztratil) ale taky to mohla udělat změna aviváže. Obě mají vcelku krásnou pleť a kůži na jedničku. Nemáme problém používat jakoukoliv značku. Holkám se testování moc líbilo, koupali jsme ob den, ne každý den.

PLUSY:

- Krásná příjemná vůně

O finanční gramotnosti slýcháme ze všech stran. Téma je tak důležité, že se pravidelně zařazuje do školních osnov a vzniká i spousty aktivit a výukových programů, jak naučit nejen dospělé, ale hlavně děti, správně hospodařit s penězi. Pořekadlo „co se v mládí naučíš,…“ zde totiž platí dvojnásob. Nespoléhejme ale jen na školy, děti se učí především nápodobou v rodině, a tak bychom měli jít správným příkladem zejména my-rodiče.

Tipy, jak si osvojit zacházení s penězi už v útlém věku, jsme již zveřejnili. Co je ze všeho nejdůležitější?

Začít je třeba vždy u sebe. Dítě musí vidět především v rodině, jak správně hospodařit a že je třeba přemýšlet jak nad příjmy, tak nad pravidelnými výdaji. Pokud už od malička u vás vidí odpovědný přístup k financím, je pro něj přirozené se nad penězi zamýšlet a mít k nim zdravý vztah. Zamyslete se tedy nejprve nad tím, jaký příklad dáváte dětem svým chováním a nebojte se je zapojovat do každodenního chodu domácnosti.

Začít je třeba brzy, nejlépe hrou

Jedna z uživatelek koníka vzpomíná na svou finanční výchovu, která by mohla jít příkladem: „Stále si pamatuji svou reakci na první finanční odměnu od babičky: „Za tuhle padesátku si koupím favorita!“ Představy o hodnotě věcí mi byly zcela cizí. A tak mě rodiče začali brát na nákupy, abych viděla, kolik, co doopravdy stojí. Mluvili se mnou o tom, co je třeba nakoupit a proč a dávali mi účtenky na hraní.“

Nečekejte na školní výuku, naučit finanční gramotnost může být zábava i pro nejmenší! Hra na obchod je pro děti ten nejlepší způsob, jak se naučit správnému rozhodování a že všechno něco stojí.

Když jsem se jeden den přihlásila do Modrého koníka a zjistila, že se pořádá soutěž o testování téhle kosmetiky ani jsem neváhala a zkusila štěstí. Samozřejmě jsem ani nepočítala s tím, že bych bych byla vybrána, protože v žádné soutěži jsem doposud nevyhrála, ale? Ano ! Štěstí mi dopřalo a byla jsem tam. Měla jsem obrovskou radost, protože jsem na tuhle kosmetiku slyšela jen chválu.

Na testování nám přišla mycí emulze, tělové mléko a krém na opruzeniny, který se nám teď hodil při růstu zoubků😬 Už při otevření balíčku od Modrého koníka jsem byla ohromena jen tou vůni! Fůů, nic chemického , taková něžná, lehká a krásná vůně! Co Vám budu povídat, těšila jsem se na večer , kdy synovi napustím plnou vanu, udělám mu voňavou koupel a umyju vlásky!

Co se týče mycí emulze, za nás fakt super! Opravdu stačí troška, výborně se roztírá a voní i dlouho po koupele. 

Tělové mléko, prostě ta vůně je TOP, co mi trošičku vadilo, tak konzistence, mohla by být trošku hustější, ake určitě to neberu jako nějaký negativ ☺️👍

A krém na opruzeniny? Musím říct, že za mě lepší než sudocreme, nevím, přijde mi že rychleji hojí, výborně se roztírá a opravdu stačí troška. 

Celkově tahle kosmetika se mi líbí i diky svým vlastnostem. Hydratuje a směkčuje pokožku, opravdu nevysušuje, dobře se nanáší. Obsahuje výtažek z Heřmánku, nezanechává mastný film. A ANO! Zase ta vůně ! ☺️👍 Určitě tento výrobek doporučuji a budeme jej nadále používat.  Jsem spokojená já i syn!👍

Když jsem dostala zprávu, že jsme byli vybráni na testování kosmetiky Baby sebamed, byla jsem nadšená. V první řadě proto, že třeba budeme nápomocni maminkám, které tápou ve světě dětské kosmetiky a ukážeme jim produkty Baby sebamed trošku z blízka a z našeho laického pohledu, ale také proto, že i já sama jsem dlouho váhala, která kosmetika bude ta pravá pro pokožku mých dětí. Po 14 dnech testování kosmetiky Baby sebamed jsem si už jistá, že s ní nikdy nešlápnu vedle.

Můj starší syn Péťa už přeci jenom více preferuje kosmetiku, kde na obalu je nějaký jeho oblíbený, pohádkový hrdina. I když má pokožku naprosto bez problémů, tak jsem vždy ještě k jeho oblíbenému produktu použila osvědčenou kvalitní kosmetiku. Když nám přišla kosmetika Baby sebamed domů, hned si ji postavil na vanu, že bude testovat spolu s bráškou a bude také vonět jako miminko. A jsme u prvního pozitiva kosmetiky a to je jemná, nevtíravá vůně. Produkty si nás získali už na první přičichnutí. Pokud má někdo rád vůni miminka (a kdo by neměl) pořiďte si kosmetiku Baby sebamed. Je to jedním slovem nádhera a miluji večerní chvilky, kdy si můžu ty moje dva špinavé raubíře hezky umýt a navonět. 

Mycí gel  je jemný, krásně pění a hezky pokožku umyje. Když jsem kluky usušila, jejich pokožka byla krásně jemná, hydratovaná a bez známek podráždění. 

Po koupeli následovalo mazání, kluci milují, když se můžou vykoupaní jen tak válet v peřinách a dělat blbiny. Byla jsem mile překvapená, jak rychle se krém vstřebal do pokožky a nezanechal žádný mastný film, díky tomu jsem kluky nemusela zdržovat zdlouhavým roztíráním krému. Po natření byli hebcí jak samet a já měla radost, že je během chvilky o jejich pokožku postaráno.

V poslední řadě jsem na mém ročním synovi Kubíkovi testovala krém proti opruzeninám. Kuba na ně dost trpí, když se prořezávají zoubky, má kůži začervenalou a je kvůli tomu i nevrlý. Během testovaní měl Kubík jeden den mírné opruzení, tak jsem neváhala a použila krém od Baby sebamed. Krém je hutný, tak jak jsem u krému tohoto typu zvyklá, na zadečku zanechává jemnou jakoby pudrovou vrstvu, která zadeček chrání a zárověň hojí. Do druhého dne byl Kubíkův zadeček krásně zahojený a já měla doma spokojené miminko. Takže co víc si přát. 

Na závěr bych chtěla jen napsat, že kosmetice Baby sebamed už patří v naší koupelně čestné místo, je to opravdu kosmetika, která plní vše co slibuje. Můžu být jako maminka klidná, že o pokožku mých dětí je díky této kosmetice dobře postaráno. Ještě jednou děkujeme za možnost testování, moc si toho vážíme.

Když jde o pravidelný příspěvek do prasátka, dokáží být naše ratolesti pěkně vykutálené. Dokazuje to průzkum agentury STEM/MARK pro Gusto Kartu: rodiče se tam kromě odpovědí na otázky ohledně kapesného svěřili i s nezapomenutelnými výmluvami, se kterými si jejich děti přišly pro korunu navíc. Některé Vám můžou být velmi dobře známé, jiné uvidíte zaručeně poprvé. 

Průzkum se přitom neptal na nejpozoruhodnější vytáčky jen rodičů, zaměřil se přímo „na zdroj“, v tomto případě mladistvé ve věku 15 – 20 let. Více než polovina z nich se k tomu navíc přiznala, že někdy neřekla pravdu o tom, za co své kapesné utrácí – a rozhodně se nebojí zapojit svou kreativitu.

Od klasických hlášek typu „Máme výletový týden a každý den potřebujeme kapesné“ se dostaneme k „potřebným penězům na barvy k vymalování třídy“. Uniknout podezření by ale neměla ani přehnaná péče o zdravý životní styl, jedna z respondentek se přiznala k výmluvě „Jídlo z jídelny je nezdravé, chtěla bych si koupit svoje“. Mezi ty největší perličky ale bezesporu můžeme zařadit hlášku „Rozbila jsem ve škole laboratorní chladič“ nebo výhružku předčasným prarodičovstvím: „Jestli nechceš být děda, musíš mi dát peníze na kondomy“.

 „Kontrolovat své děti ostřížím zrakem a chtít po nich denní hlášení o tom, kolik peněz a za co utratily je samozřejmě nesmysl. Je ale pravda, že co se financí týče, obezřetnost není nikdy na škodu – a to jak kvůli bezpečí dětí, tak z výchovného hlediska,“ míní Lukáš Malík, marketingový manažer Gusto Karty.„Ať už jde o platbu hotovostí nebo platební kartou, nikdy nemůžeme mít jistotu, co si dítě koupí a jak jednoduše může během mžiku utratit všechny peníze,“ dodává. Řešením by tak mohlo být kapesné posílat na kartu, která dovolí dětem a mladistvým kupovat jídlo, případně s ní zaplatit ve sportovních areálech nebo třeba akvaparcích. Útrata za zbytečné hračky, elektroniku nebo alkohol a cigarety by byla bezpečně mimo hru. Přesně to chce nabídnout Gusto Karta se svým Bezpečným kapesným.

„Rodiče tak na jednu stranu budou mít jistotu, že děti neutrácí za zbytečnosti – případně za něco, z čeho by nebyli úplně nadšení. Zároveň budou mít přehled, za co peníze utrácí,“ vysvětluje Malík.

Že obavy rodičů nejsou úplně liché koneckonců průzkum mezi mladistvými dokazuje. I když nejvíc utratí za jídlo, 37 % mladých mezi patnáctým a dvacátým rokem utratí až čtvrtinu z kapesného za alkohol, cigarety a dokonce další látky, o kterých radši nevědět.

„Také mám nadané dítě a je a byl to boj. Od malička projevoval nadání, hlavně matematické, ale bystrý byl všeobecně. Syn miluje děti, jenže děti si s ním nechtěly až tak moc hrát, byl a je prostě jiný. První školka byla hrůza...”

Nadané nebo mimořádně nadané dítě? Zní to jako sen každého rodiče. To, že je dítě v něčem nadprůměrné, je příjemné a určité věci v každodenním životě to ulehčí. Ale v těchto případech bývají složky osobnosti rozloženy nerovnoměrně. To znamená, že v jiných oblastech může být dítě podprůměrné. Takže život s nadaným nebo mimořádně nadaným dítětem není tak lehký, jak se na první pohled zdá.

Nadání není jen o vysokém IQ, zahrnuje více faktorů. Navíc se u každého může projevovat jinak. Například Americká národní asociace pro nadané definuje nadání takto: „Za nadané jsou považováni ti, kteří vykazují mimořádnou úroveň schopností (definovaných jako výjimečné schopnosti uvažovat a učit se) nebo dovedností (podávají výkony mezi deseti a méně procenty nejlepších) v jedné nebo více oblastech… Vývoj schopnosti nebo talentu je celoživotní proces. U malých dětí se nadání může projevit vynikajícím výkonem v testech a/nebo v jiných úkolech, případně jako schopnost rychle se učit ve srovnání s vrstevníky, nebo jako mimořádný výkon v určité oblasti. V průběhu zrání, od dětství k adolescenci, se však primární charakteristikou nadání stává mimořádný výkon v určité oblasti (doméně) a vysoká míra motivace.“

Mít nadané dítě není jednoduché

„Také mám nadané dítě a je a byl to boj. Od malička projevoval nadání, hlavně matematické, ale bystrý byl všeobecně. Syn miluje děti, jenže děti si s ním nechtěly až tak moc hrát, byl a je prostě jiný. První školka byla hrůza. Učitelky byly moc hodné, ale dětí moc a tak se syn víceméně snažil zapadnout. Do školky chodil rád, nechtěl ani domů, ale často mi pak doma brečel, že ho tam děti svým způsobem šikanují. Zkrátka nezapadl. Tím, jak hodně nad vším dumá a hloubá, tak je pomalý v sebeobsluze (oblékání, jídlo apod.).

Pak jsme se přestěhovali a protože místní školka byla plná, začal chodit do soukromé, anglické. Paní ředitelka jezdila na školení NTC do Mensy a hlavně se dětem opravdu věnovala. Syn už v té době dlouho četl, tak ho i zapojovala do výuky ostatních dětí, předčítal jim pohádky, dětem na přání četl jídelníček, zkrátka naprosto nelituji jediné vynaložené koruny a nejraději bych ho tam nechala chodit pořád.

Spokojení rodiče, spokojené dítě. Akorát pro lyžování to tak úplně neplatí. Na horách jihnete při pohledu na kilometry sjezdovek, ale váš syn se odmítá odlepit od sněhuláka u vleku. Nadchlo vás množství restaurací ve středisku, jenže vaše dcera brečí po aquaparku. A společné zážitky ze svahu? Škoda slov! Naštěstí existují lyžařské areály, kde umějí rozdílné zájmy členů rodiny milosrdně sladit.

Chytře zvolené rodinné lyžařské středisko dokáže zařídit, že se nejen nebudete neustále hádat, protože všichni chcete něco jiného, ale jako rodina si zimní dovolenou dokonce i užijete. Jen musíte vybírat s rozmyslem. Dnes už se prakticky každý lyžařský areál prezentuje jako vhodný pro rodinu – stačí, že provozuje dětský park a lyžařskou školu pro děti. To všechno je prima, ale jsou tu i další okolnosti, které byste měli jako rodiče brát v potaz, protože jsou možná důležitější než existence animačního programu pro nejmenší.

Toužíte po velkém a vyhlášeném středisku, protože máte rádi místa, kde „to žije“? Jenže velké obvykle znamená rozlehlé – jste připraveni překonávat s dětmi velké vzdálenosti? Příjemný ruch se snadno může zvrhnout v nepříjemné davy. Jak budete s potomky zvládat polední fronty v bufetu u sjezdovky nebo kličkování v zástupu lyžařů na sjezdovce, minimálně v dolní části, kde obvykle bývají i mírné svahy vhodné pro výuku?

Malé středisko bude klidnější (a jistě i levnější) a do centra to budete mít cobydup, ale zas pravděpodobnost, že tu najdete největší snowpark, pět dokonale zásobených supermarketů nebo restauraci vyhlášeného světového kuchaře, není velká. Každá varianta má tedy pro a proti, záleží čistě na vašich potřebách a očekáváních. Nač si ještě dát pozor?

Kdy už tam budéééém?

Věta, která vám dokáže vyhloubit bolavý kráter v hlavě, zejména když ji slyšíte během cesty zhruba stodvacetpětkrát. V duchu zuříte. Měli jste raději zůstat doma a nevláčet se za lyžováním přes půl zeměkoule jen proto, že kolega tohle středisko vychvaloval až do nebe …

A víte, že máte pravdu? Jste-li rodiče malých dětí, vykašlete se pro tentokrát na lyžování ve Francii či Itálii a vydejte se někam za humna. Pokud chcete mermomocí do velehor, hledejte mezi rakouskými středisky. A protože ani štreka tam nebude úplně krátká, nezapomeňte přibalit malým cestovatelům dostatek hraček a her a dělejte pravidelné zastávky na protažení těla a občerstvení.

Moje maminka má 62 let. Všechny názory na výchovu, metody a praktiky jsou dnes už zastaralé nebo nepoužívané. Spousta dnešních maminek si klepe na čelo při radách svých matek/babiček. A já vlastně taky. Moje maminka ze mě ale svou výchovou udělala přesně takovou osobnost, jakou chceme mít ze svých dětí. Moje maminka uznávala respektující výchovu. Nikdy na mě nekřičela, nikdy na mě nevztáhla ruku. Snad možná jednou, kdy o mně měla tak obrovský strach, když jsem nepřišla ze školy domů a zůstala si hrát do večera u spolužačky, aniž by o tom věděla. Náš svět byl o komunikaci a tím se stala mým úplně nejbližším člověkem ze všech lidí. Vždy mi dala vše, po čem jsem toužila, ačkoliv jsme byli 3 sourozenci. Vždy udělala všechno tak, aby se všem zavděčila. Byla až na posledním místě. Dnes se stavíme na místa první. Protože když jsme spokojené my, jsou i všichni kolem nás. Dnes se snažíme být eko a bio a hlavně monte, ale našim maminkám nic jiného ani nezbývalo. Vařily nám denně, suroviny měli od babiček a tetiček, pletly nám a šily. Plenky jsme nosili látkové a na vzduchu jsme trávili víc než dost času. Vyrůstala jsem na zahradě plné ovoce a zeleniny a králíků a slepic. Všechno tohle oceňuju až dnes, protože je jiná doba. Která se ale tak urputile snaží napodobit tu minulou. Protože jak by řekla moje kamarádka: „líp už bylo". Nebudu se tu rozepisovat o tom, kdo to měl nebo má těžší. Jen se chci vrátit k původní myšlence, a sice té, že maminka mě vedla „nevýchovně". Naučila mě spoustu věcí. Od těch praktických až po ty lidské. Naučila mě především to, jak být maminkou. Ale pořád se cítím být dcerou. Holkou. Holčičkou. Stále pořád se jí svěřuji s jakoukoliv újmou na mém zdraví nebo duši. A stále pořád je jediným člověkem, který přesně ví, jak se cítím a přesně ví, co má udělat nebo říct, aby mě potěšila. Doufám, že moje dcera bude jednou říkat to samé.

Moje maminka má 62 let a je po těžké operaci. Během pár měsíců zhubla téměř 30 kilo. Prošla si mozkovou mrtvicí a má odoperovaný nádor, který měla ve střevě a okolních orgánech. Leží v posteli, ve velkém prázdném domě a čeká na započetí půlroční chemoterapie. Chce žít a být ještě tím vším, čím byla doposud. S kutálející slzou po tváři se ale bojím, že už z ní mnoho odešlo. Věřím ale a doufám, že budu moci říct: „moje maminka má 80 let a pořád se směje tak, jako celý život".

Maminko děkuju ti, že ses pro mě tenkrát s dalšíma dvěma dětma rozhodla. Že jsi mě odnosila a přivedla na svět a že jsi to nikdy nevzdala. Nevzdávej to nikdy!

... A zítra ti zas zavolám a budu ti vyprávět o tom, ja mám nalitý a bolavý prsa, jak kámen, protože Berníček skončil s mlíčkem a ty mi poradíš, co s tím a budeš v tom zase se mnou ...

Nejprve bych moc chtěla poděkovat týmu za to, že jsme byli vybráni a mohli jsme tak otestovat Sebamed. 

Když jsem viděla testování na značku Sebamed, ani chvíli jsem neváhala a napsala jsem, jak to máme my s mazlením, ano přiznám se nedoufala jsem, že zrovna nás vyberou, protože se vždy hlásí spoustu maminek, ale doufala jsem, že by to vyjít mohlo. 

Po nějaké době jsem ve zprávě od modrého koníka měla, že jsme byli vybráni na testování těchto produktů Sebamed, radost mi to udělalo neskutečnou a těšila jsem se až balíček dorazí a s malou ho začneme testovat. 

Balíček podle instrukcí dorazil. S malou jsme balíček převzaly a ta volala "maminko jupí dárek" společně jsme pěkně zabalený balíček rozbalily, pokochaly jsme se, očichaly a vše pročetli a výrobky Sebamed - mycí emulzi, tělový krém a krém na prdelku jsme dali na místa a těšily jsme se společně na večer jak je začneme testovat. 

Večer jsme napustily vanu a Julinka si mycí emulzi přemýstila ke svým hračkám do vany, tím nám dala na jevo, že je její. S mou pomocí jsem jí dala na ručičku mycí emulzi Sebamed a pěkně se začala mýt, s tím jsem jí pomohla a postupně jsme namydlyly celé tělíčko. Po koupání jsem Julinku osušila, vzaly jsme si tělové mléko Sebamed, daly si jej na ručičky obě dvě a promazali sme Julinčiné celé tělíčko a tím jsme se spolu i hezky pomazlily, já si zbylým mlékem promazala své ruce. Nakonec jsem i Juli namazala prdelku, protože na spinkání mívá ještě plínečku. Byly a jsme spokojené obě dvě.

Po každodenním testování od obdržení těchto výrobků - mycí emulze, tělové mléko a krém na opruzeniny Sebamed máme jen samé kladné vlastnosti a jsme spokojeni 🙂


MYCÍ EMULZE SEBAMED 

- krásně voní
- je jemná až heboučká
- dobře se nanáší, nestalo se nám, že by se vylilo, díky otvoru pro nanášení 
- dobře se emulze otvírá a zavírá
- stačí opravdu malinko a hezky se vytvoří pěna, která krásně tělíčko umyje
- hezky se roztírá - mydlí po tělíčku
- dobře se smývá 
- po koupání dětské tělíčko není vysušené a zůstává hezká příjemná jemná vůně
- neštípe, když je třeba poranění, odření

TĚLOVÉ MLÉKO SEBAMED

- úžasně voní, vůně je jemná ale opravdu krásná a jde cítit ještě dlouho po nanesení
- otvor pro nanášení mléka je malinký a super, tím dítko ani třeba já nevyplýtvám zbytečně moc mléka 
- dobře se nanáší, roztírá - zvládne to i malé šikovné dítko, jako třeba ta naše holčička
- dobře se mléko otvírá a zavírá
- stačí ho opravdu trošičku nanést a trošička mléka promaže velkou plochu tělíčka, také veliká výhoda, že tak mléko vydrží dlouho
- po nanesení a vmasírování na tělo je pokožka krásně jemná, nevysušená, hebounká
- po nanesení nezanechává mastné stopy třeba na oblečení

„Bydlím v Praze, takže jsem měla možnost širšího výběru. Vytipovala jsem si 3 vyhlášené porodnice, zajímala jsem se hlavně o kvalitu lékařské péče a kvalitní neonatologii. Prostě jsem chtěla mít jistotu, že když nastane nějaká komplikace, jsem já i malá v dobrých rukou. Nakonec jsem si vybrala na základě doporučení kamarádky. Měla jsem obrovské štěstí na porodní asistentku. Šestinedělí žádný zázrak, ale měla jsem nadstandard (s druhou dcerou dokonce luxus jednolůžkového pokoje), tak to šlo zvládnout. Trochu mi chyběl individuální přístup, měla jsem problémy s kojením. Vím, že jiné porodnice mají na šestinedělí lepší zázemí, možnost přespání partnera (tu bych ocenila) atd., ale jak říkám, upřednostnila jsem kvalitní lékařskou péči před hotelovými službami.”

Jednou z věcí, kterou jako nastávající maminka řešíte, je výběr té správné porodnice. Většinou se ženy rozhodují podle dostupnosti, vybírají tedy tu, která je nejblíže jejich místu bydliště, aby nemusely daleko cestovat. Ale ve hře je spousta dalších kritérií, podle kterých se můžete rozhodovat. Každá jsme jiná, tak se samozřejmě budou lišit i naše požadavky a očekávání, ale pojďme se podívat na to, co je dobré si o porodnici zjistit a podle čeho se můžete rozhodovat.

Pokud chcete rodit v Praze, musíte se v porodnici registrovat

Dříve se to neřešilo a nastávající maminky jezdily rodit do nejbližší porodnice. Dnes je to jiné, máme spoustu možností. Jako nastávající maminka se můžete sama rozhodnout v jaké porodnici chcete rodit. Je jen na vás, jakou si vyberete a v případě nějaké vzdálenější musíte počítat s tím, že budete potřebovat více času na cestu, tedy muset vyjet dříve. Případně budete jezdit i na kontroly před porodem nebo vás v průběhu porodu mohou ještě poslat domů, že to tak rychle nebude a podobně. Můžete se tak dost najezdit.

V Praze je nutná registrace. Je nezbytné se do vámi vybrané porodnice registrovat buď osobně nebo prostřednictvím online formuláře. Počítejte s tím, že to bude chtít pevné nervy, nemusí se to podařit hned napoprvé, protože počet registrací na den je omezený.

„Pro mě třeba bylo dost zásadní soukromí - je zde společná hekárna nebo samostatný porodní pokoj, kde tráví rodička celou dobu porodu (tj. první i druhou dobu)? Může být otec přítomný po celou dobu porodu? Lze si vzít k porodu vlastní PA? Po porodu bych řešila možnost nadstandardního pokoje versus klasického pokoje - po kolika jsou běžně maminky na pokoji? Mají společné nebo vlastní sociálky? Je možnost návštěv na pokoji nebo jen na chodbě? Jaké jsou návštěvní hodiny? Je možnost přespání partnera? Z hlediska péče - umožňují alternativní dokrm v případě potřeby (stříkačka místo lahve)? U mého porodu byly zrovna ty 'hotelové služby' ve finále docela zásadní, rozhodně přispěly k tomu, že jsme si to užili hned od začátku všichni tři jako rodina. Ale každá to máme jinak a každá si to musíme rozmyslet sama za sebe.”

Když jsem uviděla, ze se hledají maminky na testování této kosmetiky tak jsem se přihlásila abych zjistila zda je kosmetika tak skvělá jak všichni říkají. Ze začátku jsem měla trošku obavy zda stihneme všechny přípravky otestovat, byla jsem totiž v 38. týdnu těhotenství. Naštěstí se vše zvládlo a testovali obě naše dcery. Na testování nám přišel dětský krém na opruzeniny, dětská mycí emulze extra jemná a dětské tělové mléko.

Dětský krém na opruzeniny

Když jsme začali testovat tento krém tak starší dcera měla malinké opruzeniny na zadečku. Po natření krému se opruzeniny lepšili až úplně zmizeli. Mladší dcera měla jemně načervenalou prdelku, která se zatím zlepšuje.

Klady

• Dobře se roztírá a vsakuje do pokožky
• Krásně voní 

Zápory 

„Dáme-li dětem důvěru a svobodu učit se přirozeně, budeme-li je respektovat jako plnohodnotné bytosti a ne jako prázdné nádoby, které je třeba naplnit, uděláme první krok k tomu, aby z nich vyrostli spokojení dospělí,” říká Zdeňka Staňková z Asociace svoboda učení, která vzdělává svoji dceru doma a obě jsou tak prý velmi spokojené.

Domácí vzdělávání je jednou z alternativ ke klasickému vzdělávání ve škole. Mimo školu bylo ve školním roce 2016/2017 vzděláváno 2067 žáků. Je to hrstka z celkového počtu dětí chodících do školy, ale podle statistik rok od roku počet doma vzdělávaných dětí roste. Je to tedy čím dál více populárnější systém vzdělávání. A rozhodně není jen pro eko-bio rodiče. Co domácí vzdělávání obnáší? Co je potřeba zařídit? A je to vhodné pro každého?

Kdo může děti učit doma

Domácí vzdělávání je plnohodnotná forma vzdělávání dětí, kterou lze praktikovat na 1. i 2. stupni základní školy. V rámci legislativy mluvíme o individuálním vzdělávání. Své dítě můžete učit doma klidně vy jako rodič nebo někdo jiný, koho pověříte jako vzdělavatele. Má to však svoje jasná pravidla, která je nutno dodržovat.

„V mém okolí je celkem dost dětí, které rodiče učí doma nebo mají skupinku, kterou učí některý z rodičů. To mi přijde úplně super. Jeden tatínek učí matematiku, fyziku a chemii, jedna maminka češtinu a zeměpis a další maminka dějepis a angličtinu s němčinou. Při přezkoušení jsou jejich výsledky lepší než u žáků učených ve škole. Ale rodiče se dětem naplno věnují a výuka je v podstatě celý den. Tím nemyslím, že leží v knížkách, ale o všem si povídají a děti si tak mnohem více zapamatují. Chodí venku a ukazují si rostliny, zvířata. Je to diametrálně odlišné od 5 hodin biflování ve škole. Já bych svoje děti učit nemohla, ale neodsuzuji pokud do toho někdo jde. Školství má hodně problémů a děti, které jsou vyučovány alternativně jsou na tom se znalostmi většinou lépe,” uvádí příklad ze svého okolí jedna z maminek.

Za jakých podmínek můžete dítě vzdělávat

Jsem z 6 deti, druha nejstarsi.. Jsme 4 holky a 2 kluci.. Ze vsech svych sourozencu mam nejkrasnejsi vztah s o 9let mladsi sestrickou Katou.. Na prvni letni den oslavila 21 let a jsem na ni strasne pysna.. Ac prodelala straslivy zanet mozkovych blan a zanechalo to nasledek, ale i presti odmaturovala. Na zacatku 8 tridy jsem ji donutila si vybrat stredni skolu kam chce jit.. Porad si pohravala s myslenkou na umeleckou skolu a tam je potreba vlastni tvorba na talentovky atd.. Proto uz na zacatku 8. rocniku.. Ve finale si vybrala rekondicni a sportovni maser v ustavu Aloise Klara v Krci, 4 lety obor s maturitou.. Do teto stredni skoly chodi jak normalni deti ale i ty deti, ke kterym byl osud kruty a zivot jim stizilo postizeni at slepota, chluchota nebo paraliza, downuv syndrom a jine... Moje sestricka se do skoly uplne zamilovala.. Konecne chytila partu super lidi, na zakladni skole k ni byli kruty a zli, mela uzasny ucitele, rozumela si i s reditelkou.. V druhaku se rozhodla ze ve skole chce pracovat, nejdrive jako asistentka detem co to potrebuji (slepi, vozickari atd...) a proto sla za reditelkou a svuj zamer ji rekla a zeptala se co ma proto udelat.. Tak prvni vec byla maturita a zvladla to skvele.. Ucitele ji milovali a statni maturituns odrenyma usima udelala na poprve.. 

Podala si prihlasku na univerzitu a prvni i druhy semestr zvladla perfektne... Odstehovala se od mamky( tenkrat s ni strasne bojovala) do bytu od meho tchana a zacala mu delat spravcovou asi 6 bytu, vyber najmu, uklid baraku ats.. Pribrala si k tomu jeste jeden jeden barak.. Samozrejme tchan ji snizil najem a za druhy barak dostava penizky.. Je ted vicemene stastna ac se rozesla s klukem po 6 letech vztahu.. 

Letos dostala na starosti slecnu ktera prisla o zrak diky nadoru na mozku.. Kacka mi o ni vypravela jak je to skvela holcina, ze si sedli, ze to bude skveli rok.. 

   Ale osud tomu chtel jinak.. 14 dni po zacatku skolniho roku Niky (sverenkyne moji sestricky) poslaslala Kacce sms: Ahoj Kacko, udelalo se mi zle, tak jsem se vratila domu. Do konce tydne urcite neprijdu. Tesim se pristi tyden. 

Kacka ji odepsala ze jo a at se brzy uzdravi a ze se tesi.. Druhy den za ni prisla pani reditelka a oznamila Kacce ze Niky si sla odpoledne lehnout a uz se neprobudila, upadla do komatu.. 

V ten den kdy se to dovedela prijela a povidali jsme si o Niky.. Kacka o ni mela strach... Ale mesic uplynul a stav Niky se nemenil.. Mooc jsem na tu holcinu myslela a prala jsem si at se vzbudi a je v poradku nejen kvuli moji sestricce ale i rodine Niky. 

Ahoj, rozhodla jsem se napsat článek pro ty ženy, které v životě potkala právě taková bolest jako MĚ.

Bolest,o které se mluví každé ženě i mamince velmi špatně a bolest, která v nás zůstává navždy.

Takže tedy?

Jsem pyšná máma dvou krásných chlapců. Jsou to andílci, kteří dali mému životu opravdový smysl.

Jelikož jsem od léta procházela velmi těžkým obdobím,na váze jsem rapidně shodila a jeden čas vypadala jako chodící mrtvola,tak jsem svuj nahly stav který mě pravidelně přepadával nijak zvlášť neřešila.

Koncem září tohoto roku,jsem si uvědomila že se v tomto měsíci ( ZÁŘÍ) nedostavila menstruace,tak jako každý měsíc. Krize se již delší dobu projevovala i v partnerském vztahu,proto nějaký intimní styk s přítelem nepřicházel v úvahu. Až na den 26.8. kdy jsem s přítelem po dlouhé době měla pohlavní styk. Snad touha, potřeba? Nevím... neřešila jsem.

Aktualizace: recenze na látkové pleny Bobánek, které testovaly naše maminky, nalenznete v našem fóru. 

---

O látkování se aktuálně hodně píše a mluví a v kruhu přátel máte určitě alespoň jednu kámošku, která se chlubí, jak je látkování skvělé. Ale jak na to? Bojíte se, že látkování nezvládnete? S plenkami, které budete testovat to opravdu zvládne každá maminka i tatínek. Na testování vám zašleme plenky Bobánek. Mají nejjednodušší typ látkování připomínající svým použitím jednorázové plenky, avšak se všemi výhodami plenek látkových.

Co testujeme

Krása látkování spočíva v tom, že vše lze jednoduše vyprat a používat stále dokola, aniž by se vytvářel pevný odpad. Navíc finanční úspora proti jednorázovým plenám je značná. Moderní materiály poskytují maximální komfort miminkům i jejich maminkám. Můžete si sami vybrat, jestli dáte přednost přírodnímu bambusu nebo rychleschnoucímu praktickému fleecu.

A protože víme, jak vše rády zkoušíte, zašleme vám krásný velký balíček Bobánek, abyste si mohly udělat názor na více druhů.

Stojíte v obchodě u pokladny a čekáte, až na vás přijde řada. S sebou máte devítiletého syna. Za vámi stojí další hromada lidí, všichni jsou nervózní, chvátají z práce nebo do práce, na cvičení, domů apod. A váš syn se právě rozhodl, že už ho to nebaví. Neustále se na něco ptá, ošívá se, křičí, po chvíli už začne pofňukávát, protože mu něco zakážete nebo ho okřiknete, ať přestane křičet. Celá situace vyústí v jeho až hysterickou scénu a pohoršené pohledy okolních lidí. Znáte to? Ne, není to žádný nevychovaný kluk. Má ADHD.

Jak vychovávat dítě, kterému bylo diagnostikováno a jak se k celé situaci staví lékaři nebo nejbližší okolí? Na vše jsme se zeptali jedné maminky, která s diagnózou svého syna i s odsuzováním okolí bojuje už několik let.

Jak poznat, že je vaše dítě „jiné“?

„Drobné náznaky toho, že syn není stejný jako ostatní děti, se objevily kolem jeho dvou let. Od začátku nebyl typicky hyperaktivní. Byl spíš hodně klidný, hrál si v klidu v koutě a utíkal do světa fantazií. V kolektivu se hodně rychle a bez problémů seznámil. Neměl vůbec problém navázat nové vztahy. Naopak, velký problém začal, když mělo jít o udržení přátelských vztahů. Nejvíce se to začalo projevovat s nástupem do školky ve třech letech. Ráno jsme vůbec nestíhali. Daníkovi vždycky všechno strašně trvalo. Neuvěřitelný problém byl se vůbec obléct, najíst, obout.

Ve školce se sice adaptoval úplně báječně, ale neustále jsme řešili nějaké vztahy, měl pocit, že mu pořád někdo ubližuje, pořád je na něj někdo zlý, ošklivý apod. Když jsem mu řekla, ať si obleče slipy, ponožky a tričko, tak si oblékl jen slipy, anebo jenom tričko. Dát mu takový úkol kde si musel zapamatovat víc jak jeden úkon, bylo nemyslitelné. Což mu bohužel zůstalo. Co mi bylo zvláštní, byly impulzivní návaly vzteku kvůli běžným úkolům, jako je například to oblékání, čištění zubů a také neadekvátní reakce na určité situace. Například měl hysterický záchvat pokaždé, když viděl nějaký hmyz. Prostě se ho hrozně bál. Také jsem začínala mít obavy kvůli častému unikání do vlastního světa fantazie. Imaginárním kamarádům, hračkám atd.“

Porucha pozornosti se klasicky projevuje nesoustředěností, nepozorností, neschopností se zaměřit na určité vjemy. Objevit se může i impulzivnost. Hyperaktivitou je nazývána nadměrná potřeba pohybu, kterou dítě nebo i dospělý nedokáží tlumit či ovládat. Z toho také vyplývá, že ADHD se netýká jen dětí, ale i dospělých. Některé děti se postupně naučí své chování ovládat, u jiných může přetrvávat ve větší nebo menší míře až do dospělosti. Chlapci bývají postižení častěji.

Pokud se s kontaktním rodičovstvím zatím jen oťukáváte, možná jste se už setkali s vtipnými obrázky, které zobrazují společné spaní s dětmi. Většina jich vypadá nějak takhle:

(Děkuju LiliDraw za ilustrace!)

Člověk se tomu zasměje, že jo? (Ať už to zná na vlastní kůži, nebo si to jen představuje.)
Ale pro hodně lidí je právě tohle důvod, proč do společného spaní s dětmi nakonec nejdou.

Bojí se, že se nevyspí. Anebo druhá varianta strachu: Bojí se, že dítě zalehnou.

Není třeba z toho mít strach!

Pokusím se vám vysvětlit proč:

“Jsem moc ráda, že jsem nedala na všechny ty všeználky, kteří mě od porodu KP odrazovali. Protože jsem se pro porod KP rozhodla sama, manžel mě podporoval a věřila jsem porodníkům v Rokycanech, tak jsem šla rodit zcela klidně. Kdybych se bývala nechala říznout CS, bylo by to v tomto případě zcela zbytečné. Můj porod KP byl skvělý a já jsem za něj ráda.”

V minulých týdnech jste se na Modrém koníkovi mohly setkávat s články, které se týkaly tématu KONEC PÁNEVNÍ. Dnes před sebou máte poslední část tohoto seriálu, která bude zaměřená na seznámení s oběma možnostmi porodu - tedy vaginálním (přirozeným) porodem a porodem císařským řezem. Pokud vám minulé články utekly a rády byste si je přečetly, najdete je zde:

• Co jste možná nevěděly o porodu miminka koncem pánevním
• Miminko, otoč se, já ti s tím pomůžu aneb metody pro otočení miminka v bříšku
• Porod koncem pánevním: Když selžou ostatní metody pro otočení miminka v bříšku, zbývá obrat vnějšími hmaty

V předchozích článcích jste se mohly dočíst spoustu zajímavostí a informací o poloze koncem pánevním, seznámit se s babskými radami vhodnými pro otočení miminka či si přečíst o obratu miminka vnějšími hmaty, což je ta nejefektivnější metoda pro obrat miminka (samozřejmě ale i ta přináší jistá rizika). Společně jsme se dostali až na závěr těhotenství, kdy se každá maminka, jež má v bříšku malého tvrdohlavce, který se ne a ne otočit, musí rozhodnout, jak přivede na svět své dítě…

Každá porodnice k porodu miminek v poloze koncem pánevním přistupuje jinak

Tato informace vás možná hodně překvapí, ale vězte, že je tomu opravdu tak. Zatímco v některých porodnicích je poloha KP u prvorodičky jasnou indikací k císařskému řezu, jinde vás budou podporovat ve vaginálním porodu při splnění určitých podmínek, viz dále. Opravdu hodně tedy záleží na tom, co chcete vy. Pokud stojíte o vaginální porod, budete mít hledání té pravé porodnice možná o něco složitější, protože více porodnic raději volí císařský řez a nutno dodat, že mnohdy zbytečně.

Kdo dnes nemá doma alespoň jedinou hračku od Fisher-Price, jako kdyby dítětem ani nebyl. Mattel vždy věděl, jak na děti. (Pamatuji si, když jsem jako dítě chtěla “originál Odmatelu”, čti Barbie Originál od Mattelu.)

Značka Fisher-Price se prostě povedla a určuje trendy v hračkovém průmyslu v kategorii “pro nejmenší”. Byla jsem proto neskutečně natěšená, když jsem zjistila, že moji prcci budou mít tu čest a budou testovat trojici hraček právě od této značky. Náš Fisher-Price “vozový park” je po starší dceři docela bohatý a já už mám ve skříni nachystaných pár kousků pro Ježíška pod stromeček, ale ani jedna z testovacích hraček v záloze nebyla.

Jsem tvůj kamarád

Naše prvorozená ve svém půl roce dostala svého prvního mazlíka - pejskovu sestřičku a od prvního momentu to byla láska. Shodou podivných okolností pak dostala další a láska to byla opět a jelikož to byly dvě různé generace pejsků, z domu nemohl ani jeden z nich. 

Dnes je naši opici 3 a půl roku a tyto hračky jsou jediné “nepůjčovací”. Na její smůlu se do nich zamiloval i její bratříček a tak byla u nás doma o ně posledních pár měsíců válka. Až k nám kuriér přivezl pejska bratříčka pro brášku. Samozřejmě, v ten moment dostal obě sestřičky do své péče a Káťa si důležitě nového člena party odvedla do pokojíku.

Musím zcela objektivně prohlásit, že tato generace pejsků se moc povedla. Je vidět, že výrobce se snaží zdokonalit ve všech směrech a konečne je po zvukové stránce pejsek téměř bezchybný. Je mu krásně rozumět bez zbytečných šumů. Oceňuji i přetextování počeštěných anglických originálů písní smysluplnějšími překlady, jelikož u předchozích pejsků jsem se občas pozastavovala nad logikou písniček. Dokonce zpívá písničku Pec nám spadla! To bylo pro mě milé překvapení a hned napoprvé jsme si s Káťou zazpívaly s pejskem. 

Někdo potřebuje šlapat 5 hodin do kopce, aby zažil ten nejkrásnější výhled na naši zem. Někdo potřebuje lítat po světě, aby se kochal západy slunce nad mořem. A někomu stačí krájet cibuli k obědu... 

Ne vážně, já chci i ty hory i moře, netradiční zážitky a procestovat svět. Ale teď jsem tady doma a vařím. A cítím, že to, co mám právě teď, je pro mě to nejlepší, co jen můžu mít. Za tou cibulí, krom toho, že je v dopoledním podzimním slunci fakt nádherná, jsou můj muž a mé děti. Rodinné stříbro. Jsem ve své kuchyni, ve svém domě, ve svém bezpečném prostoru, kde naplňuji svá ženská poslání, která bezpodmínečně přijímám a jsem v nich spokojená. Aby ne. Jsem podpořena svým mužem, který si od počítače občas odskočí za mnou do kuchyně, aby mě objal a políbil. Mariánek se mi batolí pod nohama a já můžu denně pozorovat jeho pokroky. Kočky prohání psy, tiše mě pozorují a občas si přijdou pro pohlazení. Od dětí po příchodu ze školy dostanu pusu se slovy “ahoj maminko (to slovo mi bere dech), co je dneska k obědu?” A do tohoto bezpečného prostoru za mnou chodíte denně i vy. A já vás zvu dál, abyste se mohli podívat k nám a zjistit, že se to příliš neliší od toho, co máte právě teď vy. A že dobrý pocit ze života je tvořen drobnostmi, kterým nepřikládáme váhu, protože máme pocit, že budeme moci být šťastní, až někam pojedeme, až něco zažijeme, až budeme úspěšní, až se nám narodí děti, až odrostou děti, až skončí zima, prostě až opadá listí z dubu.

Někdy si říkám, jestli mi to dopoledne v kuchyni stojí za to, když se to pak za 20 minut sní. Občas bych šla raději na procházku do toho podzimního slunce, jehož paprsky mě hřejí přes okno. Občas všichni chceme něco, co právě nemáme...

A občas nebo čím dál častěji, jako já teď, si všichni uvědomíme, že jsme tam, kde máme být a že je život nádherný i při krájení cibule.