“Vloni na Vánoce jsme 3 dospělí lidé ztratili tříletou holčičku. Montovali jsme baterky do foťáku, ona byla u vytržení, koukala všude kolem jen ne na nás a už to bylo. Naštěstí tam byl jeden inteligentní městský policista, když ji plačící našel na druhé straně náměstí, vzal ji na ramena a tak jsme ji našli. Ten pocit, ta půlhodina hrůzy, nikomu to nepřeju. Tam by se nám náramek s telefonním číslem opravdu hodil,” popisuje chvíle strachu jedna z uživatelek Modrého koníka

Ještě před malým okamžikem si vaše nejmladší dítě hrálo kousek od vás a najednou nikde není. Začnete se zmateně rozhlížet všude kolem a dostanete strach. Kam jen mohlo zmizet? Hlavou se vám samozřejmě honí ty nejčernější scénáře. Uklidněte se. Takové věci se čas od času stávají a je nutné je co nejrychleji vyřešit. Jak v takových případech tedy postupovat?

Jak dítě připravit na možnost zatoulání?

Pokud se svým dítětem/dětmi plánujete vyrazit na akci, kde se dá očekávat velká koncentrace lidí, je dobré jako základ dítě naučit říct své jméno. Pokud se jedná o větší dítě, naučte ho i adresu (z důvodu bezpečnosti ale vysvětlete případy, kdy ji smí říkat cizím lidem). Především malé děti tato dovednost velice baví. Co ale dělat v případech, kdy je vaše dítě ještě tak malé, že tahle možnost nepřipadá v úvahu? Nebojte, i zde se samozřejmě najde tip právě pro vás. Existují identifikační náramky, které můžete dětem připnout na ruce a vyplnit zde důležité údaje. Doporučuje se napsat křestní jméno dítěte a číslo na mobilní telefon na vás. Pokud zrovna náramek nemáte a přesto jdete někam, kde hrozí, že by se dítě mohlo ztratit, vezměte úplně jednoduše lihovou fixu a své číslo dítěti napište na předloktí. Všechno je lepší než nic, takže se klidně nebojte improvizovat.

Mluvte s dítětem o tom, že by se mohlo ztratit

Každá máma chce pro své dítě to nejlepší a dává na něj pozor. I tak se ale občas může stát, že se dítko ztratí. Mluvte o této situaci s dítětem (samozřejmě je potřeba zohlednit jeho věk). Vysvětlete, že pokud se náhodou ztratí, je potřeba nepanikařit. Nebát se a počkat, až ho rodiče zase najdou. V případě ztracení dětí se doporučují 2 taktiky:

Ahoj holky, 

všimla jsem si tady na MK, že spousta z vás tu píše o svých porodech a rozhodla jsem se, že vám to napíšu také. 🙂

Jak už tu většina z vás ví, tak jsem porodila předčasně ve 32tt.

Začalo to 8.1.2018, kdy kolem 16h mě bolelo břicho a tvrdlo mi často než normálně. V tu dobu jsem musela brát prášky na sklidnění dělohy, protože miminko chtělo ven už ve 29tt. Při těchto bolestech jsem si teda vzala tyto prášky, většinou to pomohlo do 10ti minut, ale tentokrát ne. Dala jsem si sprchu s tím, že jsem si myslela, že to ustoupí. Ne. Bylo to stejné. Tak jsem si spočítala kdy přijde bolest a jak dlouho trvá. Bolest po 30ti mimutach a trvala minutu. Jelikož jsem byla unavená, šla jsem spát kolem 18h, v noci mě to budilo. 

Ráno 9.1.2018 v 7h vstával brácha do školy a máma zrovna musela k lékaři. Tak jsem ji řekla co se děje. Jeli jsme spolu autobusem. (V prosinci jsem díky bolestem byla hospitalizovana), tak jsme si obě mysleli, že si mě tam nechají na kapačkách. Jenže to jsem netušila, že jsem v autobuse prodýchávala kontrakce.😄 

Tak jsme přijeli do porodnice a sestřička mi dala pásy, kontrakce už byli větší. Pan doktor mě vyšetřil, před nim jsem měla zrovna tu největší kontrakci a nejbolestivější, že jsem začala málem brečet. Pan doktor volal primáři a slyšela jsem jak říká "No, ale paní je ve 32 týdnu a už tu prodýchává kontrakce. Budeme muset odvézt do Mostu, dítě bude malé". Tak jsem si řekla no super. Po chvílí se přišel na mě podívat primář, prohlédl mě, koukl na papír s kontrakcemi a řekl, že převoz ruší, že nebude riskovat porod v sanitě. A mě řekl s úsměvem " Tak maminko dnes uvidite své děťátko, dnes porodíte"

„Víte, já dodnes nedokážu normálně žít, i kdybych chtěla - je to ve mně stále, protože mi zemřel v náručí,“ říká maminka malého Jakubka, podle které jsou na vině špatné lékařské postupy a přístup lékařů. Případ jeho smrti se nyní prošetřuje na Slovensku. Maminka Jakubka hledá spravedlnost nejen pro něj, ale i jiné děti, které zemřely zbytečně ve slovenských nemocnicích.

„Viete, ja dodnes nedokážem normálne žiť, aj keby som chcela - je to vo mne stále, pretože mi zomrel v náručí.“

25.1.2018: rodina Jakubka podala žiadosť – podnet na prešetrenie zdravotnej starostlivosti mŕtveho Jakubka. V súčasnosti je táto kauza prešetrovaná...

Jakubko zomrel v bolestiach, zomrel mamičke v náručí. Tá si zažila peklo a tvrdí, že nikto neakceptoval jej požiadavky, jej naliehanie a že jej synovi nebola poskytnutá patričná zdravotná starostlivosť.

„Iba ho plnili klystírmi“

Dňa 20.11.2017 bol Jakubko hospitalizovaný v Dolnooravskej nemocnici v Dolnom Kubíne, pretože nemal stolicu už 8 dní.

„Naše děti mi pomáhají hodně. Máme na ledničce rozvrh prací, kdo má který den co dělat, každý den tři činnosti, o víkendu volněji,“ pochvaluje si maminka na Modrém koníku svůj systém, který pro děti vymyslela.

Každý rodič jednou musí zapojit děti do chodu domácnosti a naučit je pomáhat. Kdy je ale ten správný čas? Existují na to nějaká pravidla? A co dělat, když se dítě k pomoci nemá?

„Od malička jsem se snažila malého začlenit do domácích prací. Měla jsem odstrašující příklad ve švagrové, která své dcerky nenechá s ničím pomáhat a ony třeba v šesti letech neví, kde mají pračku nebo kam patří hrnky,“ píše jedna z maminek v diskuzi.

Začněte co nejdříve

Vést děťátko k domácím pracím je vhodné už od co nejmenšího věku. I batolata jsou totiž schopna s něčím pomoci, i když to vyžaduje dozor a častokrát i opravu od rodičů. Berou to spíše jako hru a toho je potřeba využít. Samozřejmě úkoly pro ně musíte vymýšlet takové, aby byla schopna je zvládnout, například aby si po sobě uklidila hračky nebo krmila domácí mazlíčky.

Čím je dítě starší, tím je schopnější, a proto mu pak můžete zvedat laťku v tom, co už dokáže. Může pomáhat s utíráním prachu, s věšením prádla a s drobnými pracemi na zahradě. Některé maminky popisují své zkušenosti, jak jsou jejich děti nadšené z pomoci a hrnou se do všech možných činností. Vede vyndávání prádla z pračky a sušičky nebo vysávání.

 Co je to vlastně imunita? Jednoduše řečeno jde o schopnost lidského organismu bránit se všemu, co vyhodnotí jako škodlivé. Tato schopnost se rozvíjí nejvíce v dětském věku, a i když to, jak bude fungovat, je z velké míry dáno geneticky, můžeme ji zásadně ovlivnit. Jak? Vcelku jednoduše – co nejlepším způsobem života. Základ tvoří co nejkvalitnější a nejpestřejší strava s dostatkem vitamínů a minerálů, dostatek pohybu - hlavně na čerstvém vzduchu, psychická pohoda, ale také vhodné hygienické návyky (ne však přehnané!).

Imunita člověka se začíná budovat ihned po narození. Vlastně by se dalo říci, že ještě dřív, protože úplné základy se utváří již v prenatálním období – tedy u maminky v bříšku. Nejvíce se pak rozvíjí v kojeneckém, batolecím a předškolním věku.

Jedním z nejdůležitějších orgánů pro co nejlepší vývoj a funkci imunitního systému je střevo. Přijde vám to zvláštní? Je to opravdu tak. Ve střevě totiž sídlí až kolem 70 % imunitního systému. Zásadní význam při rozvoji imunity má správná střevní mikroflóra - tedy osídlení střeva vhodnými bakteriemi. K prvnímu osídlení dochází již během porodu, a proto je způsob porodu jedním z prvních faktorů ovlivňujících osídlení střeva miminka (před porodem je střevo miminka sterilní). Při vaginálním porodu si miminko „nasbírá“ prospěšné bakterie při průchodu porodními cestami od matky.

Další bonus je pak co nejdřívější kontakt kůže na kůži, kdy se kůže miminka pomalu osidluje bakteriemi z kůže maminky. Nezralý imunitní systém novorozence je pak také konfrontován s bakteriemi a viry, které matčina imunita zná a umí se proti nim účinně bránit vhodnými protilátkami. Ty se pak k děťátku dostanou v mateřském mléce. Naopak děti narozené císařským řezem jsou o toto prvotní osídlení ochuzené. Namísto toho je jako prvotní osídlují bakterie z nemocničního prostředí. Zajímavé je, že některé lékařské studie se již zabývají tím, jak o tyto prospěšné bakterie miminka narozené císařským řezem neochudit. Jedna studie například zkoušela metodu, kdy se novorozenec narozený císařským řezem potřel vaginálním sekretem matky. Metoda z této studie má však mezi odborníky jak své příznivce, tak své odpůrce.

Zdravý novorozenec i přes svůj nezralý imunitní systém v prvních měsících svého života onemocní naštěstí jen výjimečně. Jak je to možné? Rodí se totiž s tzv. novorozeneckou imunitou, kterou tvoří např. makrofágy (druh bílých krvinek, který dokáže rozpoznat a zničit škodlivé mikroorganizmy), ale hlavně s obrannými látkami získanými od matky během těhotenství. Jsou to tzv. mateřské protilátky IgG, které procházející přes placentu. Jejich množství je u novorozence velmi vysoké, ale již během prvních měsíců rapidně klesá, až kolem 7. měsíce téměř vymizí. Přechodný nedostatek protilátek, kdy hladina mateřských protilátek značně klesne, ale tvorba vlastních ještě není dostatečná je hlavně mezi 3. a 6. měsícem života dítěte. Proto je v tomto období miminko obzvláště náchylné k získání různých infekčních nemocí. Dostatečnou imunitu mívá dítě až kolem 5. Roku. I proto je období školkové docházky doprovázené zvýšenou nemocností. Do podobné úrovně jako má dospělý člověk se imunitní systém dopracuje nejdříve kolem osmého, spíše ale až kolem desátého roku dítěte.

Další velmi důležitou roli v budování imunity hraje kojení. Mateřské mléko obsahuje obrovské množství prospěšných látek, které jsou tvořené přímo na míru každému dítěti. Mezi hlavní patří mimo jiné ochranné protilátky a prebiotika, která jsou v podstatě „potravou“ pro prospěšné střevní bakterie, tudíž podporují růst i aktivitu správné střevní mikroflóry. Mateřské mléko obsahuje například také živé leukocyty (bílé krvinky), které hrají důležitou úlohu v boji s infekčními nemocemi.

Bylo pondělí 16.7. šla jsem na kontrolu na monitor a vyšetření. Stále jsem byla zavřená a porod se neblížil i když jsem byla ve 40tt, ale protože jsem měla cukrovku nechtěli mě nechat přenášet, proto jsme se domluvili, že mě příjmou na vyvolávačku. Jenže ten den bylo plno, tak mě poslali domů ať příjdu zítra tedy v úterý 17.7. Ráno v 7h jsem přijela do porodnice, opět udělali monitor a vyšetření, byla jsem přijata. Sestra mě zavedla na pokoj, kde mě předala porodní asistence a rozloučila se semnou. Převlékla jsem se a za chvilku přišel doktor, oznámil mi co budou dělat a odešel. Porodní asistentka mi zavedla v 9h jen půlku tablety, protože jsem měla první porod císařem nesmí se dávat víc jak půl tablety denně. Řekla mi, že uvidíme jestli se něco bude dít. Rozloučila jsem se s manželem s tím, že až se to rozběhne, přijede.Ve 12h přišla dr.zkontrolovala mě a řekla, že pro dnešek končíme, že se nic nechystá a že vše zopakujeme zase zítra. V 15h jsem začala cítit mírnou bolest jak při měsíčkách, zavolala jsem manželovi, že se to asi rozjíždí. Přijel za 1h a to už jsem bolest cítila čím dál víc. PA mi oznamila, že jsem otevřená jen na 1 cm. Bolesti se stupňovaly a kontakce jsem měla po 5 min. dala mi klistýr a měla jsem se nahřívat ve sprše. Vyměnila se služba, PA co mě přijímala se semnou rozloučila a popřála klidny porod. Kolem 18h jsem byla otevřená na 3 cm jásala jsem 🙂 u prvního jsem byla celých 25h otevřená jen na 1cm. Ale ty bolesti, ufff nedalo se to vydržet, bylo to čím dál tím víc silnější a strašně mě píchalo dole. Po domluvě s PA mi pichli epidurál a plodovou vodu ulevilo se mi, ale jen na 10 min. epidurál mi nezabíral. Bylo kolem 20h opět mě PA vyšetřila a zjistila, že mi pořád branka neustoupila a že mi s ní pomůže. Při kontrakci jsem musela zatlačit a tu branku mi prstami roztahovala, to byla síla...několikrát to zopakovala a šup už jsem byla otevřená na 7 cm. Bolesti byly šílený. Pořád jsem měla potřebu tlačit a to píchání v pipce bylo nesnesitelné. Kolem 23h došla PA s dr. a ta oznámila, že malý nesestoupil do porodních cest, tím pádem půjdeme na císaře. Zavazali mi nohy, zavedli cévku, a pichli mi do žíly látku, která má zabranit kontrakcim. Přelezla jsen na pojízdné křeslo a dovezli mě na sál. Sranda byla, že sál byl hned vedle, klidně jsem mohla dojít pěšky. Lehla si na operační stůl a pořád se klepala, nervičky pracovaly pěkně. Za 10min.přišel manžel sedl si vedle mě a povídal si semnou, aspoň jsem nevnímala nic co se dělo kolem mě. 20min.počkali než mi zabere epidurál a najednou slyším anestezioložku jak říká, tak už operují. zachvilku mi někdo říká, tak tady je maminko...vůbec neplakal, manžel vstal a šel ho fotit a v tom se rozplakal, plakala jsem s ním. 18.8. v 0.40h se narodil náš druhorozený syn Tomášek. Míry měl krásné 3680g a 51cm. Celkově když srovnám oba dva porody, kontrakce u druhého byly nesnesitelné, dlouhé, hrozné, ale nenechali mě trápit dlouho po 8h to ukončili. Kdežto u prvního kontrakce nebyli až tak hrozné, ale nechali mě trpět 25h než přistoupili na sekci. Dnes má Tomášek 4 měsíce a je to naše zlatíčko 🙂

Zatímco v dárcích pro miminka je jasno, možná i vás už napadlo, že dárek by si zasloužila také maminka. Vaše sestra, švagrová, nebo kamarádka se právě stala maminkou, přivedla na svět nový život a v jejím životě nastává nové období, kdy se pro ní vše změní. Dárkem od vás jí můžete dát najevo, jak si vážíte její síly a jak moc ji chcete v její nové životní roli podpořit.

Když se narodí miminko, je krásným zvykem mu na jeho přivítání do rodiny či mezi přátele koupit dárek. Dárek pro novorozené miminko se dá vybírat ze široké škály oblečků, praktických a věcných darů jako jsou plenky nebo kosmetika, až po šperky, amulety nebo mince jako vyjádření přání štěstí, zdraví a hojnosti.

Když se jdete poprvé podívat na nově narozené miminko, určitě pro něj máte dárek. Myslíte však hlavně na to, jak se cítí jeho maminka a chcete udělat radost hlavně jí.

Ke krásnému oblečku či haldě plenek, které nesete miminku, připravte hezký dárek i pro novopečenou maminku, dáte jí tak najevo, že s ní cítíte a že si přejete, aby jí v nové životní roli bylo dobře. Podle toho, jak se vaše novopečená maminka cítí, jaké má zájmy a jak k mateřství přistupuje, jí můžete věnovat dárek, který jí zůstane na celý život.

Poukázka na tetování

Je spousta lidí, kteří si významné události nechávají zvěčnit napořád. Pokud je vaše novopečená maminka milovníkem tetování, určitě si bude chtít svůj nový vztah s miminkem nechat zvěčnit. Kupte poukázku na tetování u jejího tatéra a dáte jí dárek, který s ní bude už napořád.

                                                                Veroval si u nás zvyká, 

                                                                zeleně i červeně tu bliká

                                                                snad se brzy skámošíme,

                                                                pak už z ruky ho nedáme.

Jupí, my vyhráli!!! No super. Bezdotykový teploměr okukuju už dlouhou dobu, ale bohužel, vždycky přišlo něco "důležitějšího", co otestovat. S množstvím dětí, větším, než malé, se věřte nebo ne, vždycky najde něco jiného, co je potřeba 😀

No a právě i to, že máme celkem čtyři krásné ratolesti, od podzimu do jara permanentně uchrchlané, ufrkané, tohle testování byla jasná volba. 

Ahoj, jsem maminka dvou malých dětí. Dcera 4 a půl roku a syn skoro 3 měsíce. Když jsem na MK viděla, že se bude testovat infračervený teploměr Veroval 2 v 1, tak jsem neváhala a zkusila štěstí. Už od narození dcery jsem se pořád odhodlávala si takový nějaký teploměr pořídit, ale pokaždé,  když už jsem byla rozhodnutá, tak jsem narazila na nějakou špatnou recenzi a nakonec teploměr zamítla s tím, že budeme používat raději klasiku.

Když jsem zjistila, že mám na MK zprávu od konik_testuje s tím, že jsem byla vybrána k testování teploměru, tak jsem tomu nemohla vůbec uvěřit. Ale bylo tomu tak.

Než balíček dorazil, projela jsem na internetu hodně recenzi o tomto typu a musím přiznat, že jsem z toho měla opět spíšené pocity. Ale dala jsem mu šanci, aby se ukázal v praxi.

Po obdržení balíčku a následném rozbalení a zdokumentování jsem byla mile překvapená. Teploměr se nachází v praktickém plastovém obalu, který je dobrý při cestování do kabelky nebo batohu. Pak přišel čas na řádné přečtení návodu.

Když se vaše přítelkyně stane maminkou, trefný dárek vyjádří vaši podporu v její nové situaci a může znamenat věc, kterou bude opečovávat celý život.

První zkoušku jsem provedla na sobě asi tři hodiny po příchodu balíčku. Takže už byla určitě teplota výrobku srovnaná s teplotou v místnosti.  Nemám to bohužel zdokumentované, protože sama s teploměrem a návodem v ruce už nezbylo místo na foťák nebo telefon. Naměřil mi na čele 36,5°C a vzápětí v uchu 35,6°C. Takže dvě rozdílné teploty.

Po příchodu dcery ze školky jsme teploměr opět otestovali jak na ní, tak na synkovi. Dcera měla po prvním měření na čele 36,8°C a vzápětí v uchu 35,3°C. Po změření normálním klasickým teploměrem měla 36.7°C, takže s hodnotou naměřené na čele skoro shodná. Synovi jsem naměřila na čele 36,3°C a v uchu 36,9°C.  

„Už od prvního dne co jsme se nastěhovali (cca půl roku) denně posloucháme jak otec, tak matka řvou na sebe, ale především na své děti (odhaduji tak 13 let a max. 2 roky). Nejdřív to nebylo tak hrozné, řvala jen matka a ne každý den, o prázdninách byl celkem klid. Ale poslední cca 2 měsíce se začalo přiostřovat, začal řvát i chlap. Pro představu na toho 10letého řve od 6:30, kdy vstává do školy nadávky typu "ty de*ile, k*eténe, to si ze mě děláš p*del" apod. To se opakuje, když se vrátí ze školy, několikrát během dne a večera kvůli úkolům, škole. O víkendech je to zase kvůli hraní her. Na to malé dítě zase řve, když brečí a ona je sama doma. Dál už nebudu zabíhat do podrobností, je mi z toho docela špatně. To je naše situace a chtěla bych znát vaše názory a zkušenosti - jak to řešit? Kontaktovali byste sociálku?“ I takhle vypadá týrání dětí. Jak se v takové situaci zachovat?

Z kalendáře na nás září dnešní datum 19. listopadu a kromě toho, že právě slaví svátek Alžběta, se v něm můžeme také dočíst, že dnes je Světový den prevence týrání a zneužívání dětí. Česká republika se k němu připojuje již od roku 2001 a bohužel je nutné konstatovat, že statistiky jsou neúprosné a počty týraných či zneužívaných dětí stále rostou.

Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je podle Zuzany Baudyšové (prezidentky nadace Naše dítě – pozn. redakce) neznalost oznamovací povinnosti, kterou má každý člověk:

„Lidem stále není úplně jasné, jak to s oznamovací povinností je. Je to jeden z mála zákonů, který hovoří jasně o tom, že pomoci je povinností každého člověka, jenž se setká s týraným a zneužívaným dítětem.“

Oznamovací povinnost z hlediska zákonů a paragrafů

„Zákonné normy, které se vztahují k situacím, kdy je ohroženo dítě, jsou vlastně dvojího druhu. Jednak je to zákon o sociálně-právní ochraně dětí (359/1999 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů), jednak trestní zákoník (40/2009 Sb., ve zn. pozd. předpisů). Z hlediska možného dopadu na jednotlivce je zřejmě závažnější zákoník trestní. Ten vymezuje v § 367 a 368 situace, kdy nepřekažení trestného činu (tedy situace, kdy trestnému činu nezabráníme) či jeho neoznámení (víme, že byl trestný čin spáchán, a necháme si to pro sebe) může vést k tomu, že budeme sami stíháni (dopustíme se sami trestného činu). Zákon o sociálně-právní ochraně dětí dává možnost (v § 7) každému člověku, aby pracovníka či pracovnici orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) upozornil na to, že má podezření na to, že se někde vyskytuje dítě, o které není dostatečně postaráno, či dítě, které se nechová v souladu s obvyklými normami (šikanuje ostatní a podobně). Dítě samo má právo (§ 8) vyhledat pomoc pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí i bez vědomí rodičů. Paragraf 10 pak vymezuje povinnost pracovníků zařízení pro děti, nemocnic a dalších, aby oznamovali orgánům sociálně-právní ochrany dětí i podezření, že dítě, se kterým pracují či přicházejí do styku, je dítě ohrožené. Oznámení je možné provést anonymně,“ 

Krásné odpoledne všem🙂

Už je to tak, je tady pro vás "malé" překvapení! Jelikož se pomaloučku blíží Vánoce a čas, kdy se bude uklízet, chystat, vařit a hlavně taky péct a zdobit, Baby Dove si pro vás přichystal takovou malou "odměnu" už do začátku, říkejme tomu třeba motivační balíček pro "vás" a hlavně vaše malé zlatíčka:-*

A ono...ne že by snad v prosinci nebyla soutěž další (muahahaha), ale myslím si, že s rychlostí doručování v těchto předvánočních termínech bude jistější, když si nadělíme dárečky už takto s předstihem🙂 Výhry budou přesně tři, takže šance jsou opravdu veliké! A o čem že to tentokrát bude?

Je tady období prvního sněhu, zanedlouho začíná advent..A mně by zajímaly hned dvě věci...

1)Jak probíhají přípravy na vánoce u vás doma🙂 Může to být klidně co teprve plánujete, pokud ještě nezačínáte (což já naprosto chápu:D) 

2)Který z výrobků Baby Dove byste nejraději vyzkoušeli pro vaše maličké🙂 

Ahoj,

jsem maminka od 2 neposedných dětí, která měla to štěstí a byla vybraná do testování vitamínů Marťánci 🙂 Starší bude v pondělí 5 let a mladšímu je 2,5roku.

Naše testování u dětí vyvolalo velikou radost, a to hned u rozbalování balíčku. Jediné, co chvilku byl problém, že starší má ,,bonbonky" a mladší sirup. Samozřejmě, malý chtěl taky to, co měla ségra, ale nakonec to bylo v pohodě. Máme štěstí, že ani jeden nemají vůbec žádný problém s polykání sirupů apod. 

Začala bych SIRUPEM Marťánci od 1-3let - malému moc chutnal a i já sama jsem ochutnala, abych věděla, o co jde 🙂 Sirup je chuťově moc dobrý, chutná jako jahodová přesnídávka, takže vůbec žádný problém. Má super odměrkovou lžičku, která krásně vleze do pusy a sirup je celý pryč. Je to lepší jak takové ty kalíšky, protože v těch kalíškách vždy trochu sirupu zůstane.

TABLETKY Marťánci od 3-6let- dceři také chutnají, děti láká cucavý bonbon 🙂  Dala jsem vyzkoušet oboum, jelikož je tabletka od 3 let a malému budou 3 roky v březnu, tak mi nepřišlo jako problém dát mu už ochutnat. Též jsem vyzkoušela, chuťově dobrý, ale mě osobně vadil takový ten práškový povlak při cucání, ale to je individuální a dětem vůbec nevadilo. Samy si o vitamínky říkaly každý den.

Starší je už školková, tudíž každý vitamín navíc super. A malý to samozřejmě chytá hned od ní, tudíž oba se musí chránit. Takže ke klasickému ovoci a zelenině bylo pro nás fajn si přidat vitamínky. Dlouho přemýšlím, které vyzkoušet, aby opravdu pomohlo. Bohužel nedokáži po této době říci, zdali zabrali, či ne. Muselo by se brát déle. Každopádně jsem si všimla, že už Marťánci dělají nějaký sypký sáček do vody, takový vitamín Akut. Ale netuším, zdali funguje a jaké to je. Tak jen tip, jaká je i jiná možnost.

“Mám za sebou něco podobného, ve 20. týdnu, porod živého miminka, které ale mělo vážnou vývojovou vadu, s největší pravděpodobností by se nedožilo porodu, a když náhodou ano, bylo by moc postižené. Strašně mě mrzí, kolika maminkám se tohle stane. Po fyzické stránce se to dá zvládnout, bolest přejde, horší už je hojení rány na duši, takže já jsem po tom neváhala vyhledat odborníka a nelituju. Popravdě mi tenkrát taky nikdo nevysvětlil, co mě čeká. A možná to bylo lepší, vědět toho míň. Ta injekce do dělohy probíhá stejně jako odběr plodové vody při amniocentéze, nebolí to, jen je to trochu nepříjemné. Někdo pak dostává anestezii, ale já ji neměla. Probíhá to pak jako normální porod vyvolaný injekcí nebo tabletou.”

Potrat je ukončení těhotenství v době před porodem. Dělí se na potrat spontánní, který vzniká sám od sebe. Druhou možností je od lékařů uměle vyvolaný potrat. Během zákroku dochází k umělé stimulaci dělohy, aby se stahovala a vypudila ze sebe plod. Po 12 týdnu těhotenství ho lze vykonat jen ze závažných zdravotních důvodů. Ty mohou být jak na straně maminky, tak i děťátka.

Důvodem jsou s životem neslučitelné vady

Nejčastěji se jedná o vrozené vývojové vady, které jsou buď neslučitelné se životem nebo jsou tak závažné, že by na ně miminko zemřelo krátce po porodu. U maminky za to nejčastěji může těžší infekce v průběhu těhotenství, vrozené anomálie dělohy, interní onemocnění nebo úrazy.

Jak vyvolávaný potrat probíhá popisuje v diskuzi jedna z maminek. “Já jsem byla na vyvolávaném potratu před dvěma měsíci. Mimčo mi umřelo v důsledku vrozených vývojových vad ve dvacátém týdnu. Napíšu tu jen postup ve zkratce, protože víc se mi to moc rozvádět nechce. Je pro mě hrozně těžké na to vzpomínat. První den, když mě přijali do nemocnice, mi zavedli na noc do čípku nějaké tyčinky, které přes noc nabobtnaly a roztáhly tak trochu porodní cesty. Ráno kolem osmé nás (měla jsem na pokoji kolegyni) zavolali na gynekologické oddělení. Tam proběhl ultrazvuk s odběrem vzorku plodové vody a zároveň s tím jsem tou stejnou napíchnutou jehlou dostala oxytocin na vyvolání stahů. Bolesti nastoupily velice rychle a byly cítit celý den docela intenzivně. Na pokoji mi potom kapaly celkem 3 další oxytocinové kapačky (maximální denní dávka) a spolu s tím ještě léky na tlumení bolesti. Pokud se to po těch 3 infuzích nerozjede, přes noc už se nic neděje a ráno se začíná znovu. V dobrém případě to může vyjít už po první dávce oxytocinu, někomu to mohou vyvolávat i tři dny.”

Jaké léky doktoři používají

Předem bych chtěla poděkovat za možnost, zúčastnit se testování 🙂

Po příchodu balíčku jsem se vlastně zarazila, testovat kapesníčky? Vždyť kapesníčky jsou všechny stejné, ne? 

Ale díky tomuto testování jsem změnila názor. Opravdu nejsou kapesníčky jako kapesníčky 😄 

Mám skoro 11.měsíční dcerku Valentýnku, která v tomhle počasí "protrpěla" 3 týdny rýmy. 

První týden, než dorazil balíček, jsem Valentýnce utírala nosánek kapesníčky, které jsme kupovali běžně. Odsávačka byl boj, takže jsme převážně utírali. Kapesníčky, které jsme používali, byly drsné a zanechávaly Valentýnce "opruzený" a poškrábaný nosánek, který jsme pořád museli mazat. Byl opravdu celý podrážděný. Jakmile jsme začali používat kapesníčky Kleenex, nosánek se hojil, kapesníčky jsou velmi hebké, pevné, neprotrhnou se... Takže nemáte šušňu na ruce 😀😀 Navíc se kapesníčky, díky praktickému balíčkovému balení, vejdou všude, a tak je můžeme mít pořád při sobě. Jsou hodně savé, takže třeba na utření polité kombinézy čajem super! 😅 

Kapesníčky jsou cenově celkem drahé, a nedostat se k testování, tak bych si je sama zřejmě nekoupila. Krabička vyjde na něco kolem 80Kč, což třeba může být hodně pro maminky samoživitelky. Ale já osobně už jiné kapesníčky nekoupím 🙂