„Ženám, trpícím na PMS nebo bolesti při menstruaci, může homeopatie nabídnout šetrné prostředky bez obsahu hormonů. Cílem homeopatické léčby je harmonizace menstruačního cyklu přirozenou cestou,“ říká MUDr. Eva Kettmannová, odbornice na homeopatii.

Premenstruační syndrom, zkráceně PMS, se objevuje pár dní před tím, než se spustí menstruace. Často se projevuje různými obtížemi (plačtivost, citlivost, úzkost a podrážděnost). Syndromem trpí až 2/3 žen.

Tyto potíže často ženy omezují v běžné aktivitě, snižují jejich výkonnost apod. Můžete třeba z ničeho nic přibírat na váze, protože vaše tělo zadržuje tekutiny, prsa bolestivě natékají a zvýší se chuť na sladké.

Co je to premenstruační syndrom a jak se projevuje?

„Prosím máte nějaké fígle na zmírnění PMS? Mám cca tři dny do termínu MS a hrůza. Nikdy jsem tím netrpěla a najednou děs. Hormonální centrifuga. Mám alergii na partnera, který chudák neví, co provedl. Neprovedl nic. Jsem neustále zralá jít spát. Podbřišek už pobolívá a jako vždy bych klidně snědla mamuta. Antikoncepci neberu a s ničím se neléčím. Prosím, jak na to? Úplně mě to překvapilo. Dřív jsem měla maximálně chuť k jídlu a pocit nafouklosti,“ prosí o radu jedna z maminek v diskuzním fóru. 

Každý měsíc se toho bojíte. Nejprve se objeví nafouklé břicho a stačí se podívat na nějaké jídlo a je to tu. Pak se začnou měnit nálady, chvíli jste podrážděná, pak vás přepadne úzkost, vztek, pocity méněcennosti, neschopnosti. Ve výsledku máte potíže vydržet i samy se s sebou. Co to je? Je to premenstruační syndrom v celé své kráse.

“Vloni na Vánoce jsme 3 dospělí lidé ztratili tříletou holčičku. Montovali jsme baterky do foťáku, ona byla u vytržení, koukala všude kolem jen ne na nás a už to bylo. Naštěstí tam byl jeden inteligentní městský policista, když ji plačící našel na druhé straně náměstí, vzal ji na ramena a tak jsme ji našli. Ten pocit, ta půlhodina hrůzy, nikomu to nepřeju. Tam by se nám náramek s telefonním číslem opravdu hodil,” popisuje chvíle strachu jedna z uživatelek Modrého koníka

Ještě před malým okamžikem si vaše nejmladší dítě hrálo kousek od vás a najednou nikde není. Začnete se zmateně rozhlížet všude kolem a dostanete strach. Kam jen mohlo zmizet? Hlavou se vám samozřejmě honí ty nejčernější scénáře. Uklidněte se. Takové věci se čas od času stávají a je nutné je co nejrychleji vyřešit. Jak v takových případech tedy postupovat?

Jak dítě připravit na možnost zatoulání?

Pokud se svým dítětem/dětmi plánujete vyrazit na akci, kde se dá očekávat velká koncentrace lidí, je dobré jako základ dítě naučit říct své jméno. Pokud se jedná o větší dítě, naučte ho i adresu (z důvodu bezpečnosti ale vysvětlete případy, kdy ji smí říkat cizím lidem). Především malé děti tato dovednost velice baví. Co ale dělat v případech, kdy je vaše dítě ještě tak malé, že tahle možnost nepřipadá v úvahu? Nebojte, i zde se samozřejmě najde tip právě pro vás. Existují identifikační náramky, které můžete dětem připnout na ruce a vyplnit zde důležité údaje. Doporučuje se napsat křestní jméno dítěte a číslo na mobilní telefon na vás. Pokud zrovna náramek nemáte a přesto jdete někam, kde hrozí, že by se dítě mohlo ztratit, vezměte úplně jednoduše lihovou fixu a své číslo dítěti napište na předloktí. Všechno je lepší než nic, takže se klidně nebojte improvizovat.

Mluvte s dítětem o tom, že by se mohlo ztratit

Každá máma chce pro své dítě to nejlepší a dává na něj pozor. I tak se ale občas může stát, že se dítko ztratí. Mluvte o této situaci s dítětem (samozřejmě je potřeba zohlednit jeho věk). Vysvětlete, že pokud se náhodou ztratí, je potřeba nepanikařit. Nebát se a počkat, až ho rodiče zase najdou. V případě ztracení dětí se doporučují 2 taktiky:

„Víte, já dodnes nedokážu normálně žít, i kdybych chtěla - je to ve mně stále, protože mi zemřel v náručí,“ říká maminka malého Jakubka, podle které jsou na vině špatné lékařské postupy a přístup lékařů. Případ jeho smrti se nyní prošetřuje na Slovensku. Maminka Jakubka hledá spravedlnost nejen pro něj, ale i jiné děti, které zemřely zbytečně ve slovenských nemocnicích.

„Viete, ja dodnes nedokážem normálne žiť, aj keby som chcela - je to vo mne stále, pretože mi zomrel v náručí.“

25.1.2018: rodina Jakubka podala žiadosť – podnet na prešetrenie zdravotnej starostlivosti mŕtveho Jakubka. V súčasnosti je táto kauza prešetrovaná...

Jakubko zomrel v bolestiach, zomrel mamičke v náručí. Tá si zažila peklo a tvrdí, že nikto neakceptoval jej požiadavky, jej naliehanie a že jej synovi nebola poskytnutá patričná zdravotná starostlivosť.

„Iba ho plnili klystírmi“

Dňa 20.11.2017 bol Jakubko hospitalizovaný v Dolnooravskej nemocnici v Dolnom Kubíne, pretože nemal stolicu už 8 dní.

„Naše děti mi pomáhají hodně. Máme na ledničce rozvrh prací, kdo má který den co dělat, každý den tři činnosti, o víkendu volněji,“ pochvaluje si maminka na Modrém koníku svůj systém, který pro děti vymyslela.

Každý rodič jednou musí zapojit děti do chodu domácnosti a naučit je pomáhat. Kdy je ale ten správný čas? Existují na to nějaká pravidla? A co dělat, když se dítě k pomoci nemá?

„Od malička jsem se snažila malého začlenit do domácích prací. Měla jsem odstrašující příklad ve švagrové, která své dcerky nenechá s ničím pomáhat a ony třeba v šesti letech neví, kde mají pračku nebo kam patří hrnky,“ píše jedna z maminek v diskuzi.

Začněte co nejdříve

Vést děťátko k domácím pracím je vhodné už od co nejmenšího věku. I batolata jsou totiž schopna s něčím pomoci, i když to vyžaduje dozor a častokrát i opravu od rodičů. Berou to spíše jako hru a toho je potřeba využít. Samozřejmě úkoly pro ně musíte vymýšlet takové, aby byla schopna je zvládnout, například aby si po sobě uklidila hračky nebo krmila domácí mazlíčky.

Čím je dítě starší, tím je schopnější, a proto mu pak můžete zvedat laťku v tom, co už dokáže. Může pomáhat s utíráním prachu, s věšením prádla a s drobnými pracemi na zahradě. Některé maminky popisují své zkušenosti, jak jsou jejich děti nadšené z pomoci a hrnou se do všech možných činností. Vede vyndávání prádla z pračky a sušičky nebo vysávání.

 Co je to vlastně imunita? Jednoduše řečeno jde o schopnost lidského organismu bránit se všemu, co vyhodnotí jako škodlivé. Tato schopnost se rozvíjí nejvíce v dětském věku, a i když to, jak bude fungovat, je z velké míry dáno geneticky, můžeme ji zásadně ovlivnit. Jak? Vcelku jednoduše – co nejlepším způsobem života. Základ tvoří co nejkvalitnější a nejpestřejší strava s dostatkem vitamínů a minerálů, dostatek pohybu - hlavně na čerstvém vzduchu, psychická pohoda, ale také vhodné hygienické návyky (ne však přehnané!).

Imunita člověka se začíná budovat ihned po narození. Vlastně by se dalo říci, že ještě dřív, protože úplné základy se utváří již v prenatálním období – tedy u maminky v bříšku. Nejvíce se pak rozvíjí v kojeneckém, batolecím a předškolním věku.

Jedním z nejdůležitějších orgánů pro co nejlepší vývoj a funkci imunitního systému je střevo. Přijde vám to zvláštní? Je to opravdu tak. Ve střevě totiž sídlí až kolem 70 % imunitního systému. Zásadní význam při rozvoji imunity má správná střevní mikroflóra - tedy osídlení střeva vhodnými bakteriemi. K prvnímu osídlení dochází již během porodu, a proto je způsob porodu jedním z prvních faktorů ovlivňujících osídlení střeva miminka (před porodem je střevo miminka sterilní). Při vaginálním porodu si miminko „nasbírá“ prospěšné bakterie při průchodu porodními cestami od matky.

Další bonus je pak co nejdřívější kontakt kůže na kůži, kdy se kůže miminka pomalu osidluje bakteriemi z kůže maminky. Nezralý imunitní systém novorozence je pak také konfrontován s bakteriemi a viry, které matčina imunita zná a umí se proti nim účinně bránit vhodnými protilátkami. Ty se pak k děťátku dostanou v mateřském mléce. Naopak děti narozené císařským řezem jsou o toto prvotní osídlení ochuzené. Namísto toho je jako prvotní osídlují bakterie z nemocničního prostředí. Zajímavé je, že některé lékařské studie se již zabývají tím, jak o tyto prospěšné bakterie miminka narozené císařským řezem neochudit. Jedna studie například zkoušela metodu, kdy se novorozenec narozený císařským řezem potřel vaginálním sekretem matky. Metoda z této studie má však mezi odborníky jak své příznivce, tak své odpůrce.

Zdravý novorozenec i přes svůj nezralý imunitní systém v prvních měsících svého života onemocní naštěstí jen výjimečně. Jak je to možné? Rodí se totiž s tzv. novorozeneckou imunitou, kterou tvoří např. makrofágy (druh bílých krvinek, který dokáže rozpoznat a zničit škodlivé mikroorganizmy), ale hlavně s obrannými látkami získanými od matky během těhotenství. Jsou to tzv. mateřské protilátky IgG, které procházející přes placentu. Jejich množství je u novorozence velmi vysoké, ale již během prvních měsíců rapidně klesá, až kolem 7. měsíce téměř vymizí. Přechodný nedostatek protilátek, kdy hladina mateřských protilátek značně klesne, ale tvorba vlastních ještě není dostatečná je hlavně mezi 3. a 6. měsícem života dítěte. Proto je v tomto období miminko obzvláště náchylné k získání různých infekčních nemocí. Dostatečnou imunitu mívá dítě až kolem 5. Roku. I proto je období školkové docházky doprovázené zvýšenou nemocností. Do podobné úrovně jako má dospělý člověk se imunitní systém dopracuje nejdříve kolem osmého, spíše ale až kolem desátého roku dítěte.

Další velmi důležitou roli v budování imunity hraje kojení. Mateřské mléko obsahuje obrovské množství prospěšných látek, které jsou tvořené přímo na míru každému dítěti. Mezi hlavní patří mimo jiné ochranné protilátky a prebiotika, která jsou v podstatě „potravou“ pro prospěšné střevní bakterie, tudíž podporují růst i aktivitu správné střevní mikroflóry. Mateřské mléko obsahuje například také živé leukocyty (bílé krvinky), které hrají důležitou úlohu v boji s infekčními nemocemi.

Zatímco v dárcích pro miminka je jasno, možná i vás už napadlo, že dárek by si zasloužila také maminka. Vaše sestra, švagrová, nebo kamarádka se právě stala maminkou, přivedla na svět nový život a v jejím životě nastává nové období, kdy se pro ní vše změní. Dárkem od vás jí můžete dát najevo, jak si vážíte její síly a jak moc ji chcete v její nové životní roli podpořit.

Když se narodí miminko, je krásným zvykem mu na jeho přivítání do rodiny či mezi přátele koupit dárek. Dárek pro novorozené miminko se dá vybírat ze široké škály oblečků, praktických a věcných darů jako jsou plenky nebo kosmetika, až po šperky, amulety nebo mince jako vyjádření přání štěstí, zdraví a hojnosti.

Když se jdete poprvé podívat na nově narozené miminko, určitě pro něj máte dárek. Myslíte však hlavně na to, jak se cítí jeho maminka a chcete udělat radost hlavně jí.

Ke krásnému oblečku či haldě plenek, které nesete miminku, připravte hezký dárek i pro novopečenou maminku, dáte jí tak najevo, že s ní cítíte a že si přejete, aby jí v nové životní roli bylo dobře. Podle toho, jak se vaše novopečená maminka cítí, jaké má zájmy a jak k mateřství přistupuje, jí můžete věnovat dárek, který jí zůstane na celý život.

Poukázka na tetování

Je spousta lidí, kteří si významné události nechávají zvěčnit napořád. Pokud je vaše novopečená maminka milovníkem tetování, určitě si bude chtít svůj nový vztah s miminkem nechat zvěčnit. Kupte poukázku na tetování u jejího tatéra a dáte jí dárek, který s ní bude už napořád.

„Už od prvního dne co jsme se nastěhovali (cca půl roku) denně posloucháme jak otec, tak matka řvou na sebe, ale především na své děti (odhaduji tak 13 let a max. 2 roky). Nejdřív to nebylo tak hrozné, řvala jen matka a ne každý den, o prázdninách byl celkem klid. Ale poslední cca 2 měsíce se začalo přiostřovat, začal řvát i chlap. Pro představu na toho 10letého řve od 6:30, kdy vstává do školy nadávky typu "ty de*ile, k*eténe, to si ze mě děláš p*del" apod. To se opakuje, když se vrátí ze školy, několikrát během dne a večera kvůli úkolům, škole. O víkendech je to zase kvůli hraní her. Na to malé dítě zase řve, když brečí a ona je sama doma. Dál už nebudu zabíhat do podrobností, je mi z toho docela špatně. To je naše situace a chtěla bych znát vaše názory a zkušenosti - jak to řešit? Kontaktovali byste sociálku?“ I takhle vypadá týrání dětí. Jak se v takové situaci zachovat?

Z kalendáře na nás září dnešní datum 19. listopadu a kromě toho, že právě slaví svátek Alžběta, se v něm můžeme také dočíst, že dnes je Světový den prevence týrání a zneužívání dětí. Česká republika se k němu připojuje již od roku 2001 a bohužel je nutné konstatovat, že statistiky jsou neúprosné a počty týraných či zneužívaných dětí stále rostou.

Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je podle Zuzany Baudyšové (prezidentky nadace Naše dítě – pozn. redakce) neznalost oznamovací povinnosti, kterou má každý člověk:

„Lidem stále není úplně jasné, jak to s oznamovací povinností je. Je to jeden z mála zákonů, který hovoří jasně o tom, že pomoci je povinností každého člověka, jenž se setká s týraným a zneužívaným dítětem.“

Oznamovací povinnost z hlediska zákonů a paragrafů

„Zákonné normy, které se vztahují k situacím, kdy je ohroženo dítě, jsou vlastně dvojího druhu. Jednak je to zákon o sociálně-právní ochraně dětí (359/1999 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů), jednak trestní zákoník (40/2009 Sb., ve zn. pozd. předpisů). Z hlediska možného dopadu na jednotlivce je zřejmě závažnější zákoník trestní. Ten vymezuje v § 367 a 368 situace, kdy nepřekažení trestného činu (tedy situace, kdy trestnému činu nezabráníme) či jeho neoznámení (víme, že byl trestný čin spáchán, a necháme si to pro sebe) může vést k tomu, že budeme sami stíháni (dopustíme se sami trestného činu). Zákon o sociálně-právní ochraně dětí dává možnost (v § 7) každému člověku, aby pracovníka či pracovnici orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) upozornil na to, že má podezření na to, že se někde vyskytuje dítě, o které není dostatečně postaráno, či dítě, které se nechová v souladu s obvyklými normami (šikanuje ostatní a podobně). Dítě samo má právo (§ 8) vyhledat pomoc pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí i bez vědomí rodičů. Paragraf 10 pak vymezuje povinnost pracovníků zařízení pro děti, nemocnic a dalších, aby oznamovali orgánům sociálně-právní ochrany dětí i podezření, že dítě, se kterým pracují či přicházejí do styku, je dítě ohrožené. Oznámení je možné provést anonymně,“ 

Byla jednou jedna… Právě tak začíná velká spousta pohádkových příběhů. A začíná tak i knížka Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky. Ta ovšem místo princezen čekajících na vysvobození, líčí životní osudy stovky ženských osobností světové historie od politických vůdkyň, pirátek, vědkyň, umělkyň až po sportovkyně. A díky jejímu celosvětovému úspěchu si nyní mohou všechny malé i velké holky přidat do knihovniček její druhý díl. A to už je pořádná porce zajímavých příběhů na dlouhé zimní večery…

Krásně ilustrovaných knih pro děti vycházejí v současné době desítky. Je proto poměrně složité přijít s něčím novým, čím by bylo možné zájem čtenářů přitáhnout. Příběhům na dobrou noc pro malé rebelky se to rozhodně podařilo. Kromě nádherných ilustrací totiž oba díly nabízí desítky příběhů o významných ženách z celého světa, které se jednoho dne rozhodly, že si splní svoje sny.

Primatoložka Jane Goodall, tenistka Serena Williams, módní návrhářka Coco Chanel, vědkyně Marie Curie, spisovatelka Virgina Woolf, moderátorka Oprah Winfrey, herečka Sophia Loren nebo třeba závodnice Formule 1 Lella Lombardi. To je jen malý výčet inspirativních žen, s nimiž se můžete setkat v Příbězích na dobrou noc pro malé rebelky 1 a 2.

Poznejte blíže sto životních osudů, sto vědkyň, sportovkyň, umělkyň a dalších osobností, které se nesmazatelně zapsaly do historie. Jejich medailonky doprovázejí celostránkové portréty od desítek výtvarnic z celého světa, které z knihy činí opravdu parádní kousek do každé knihovny. Tyhle úžasné knihy navíc všem holčičkám ukazují, že v životě můžou být, kým chtějí.

"Každá dívka by si měla být vědoma překážek, které ji v životě čekají. Zrovna tak by ale měla vědět, že nejsou nepřekonatelné. Že je v jejích silách je nejen zdolat, ale i odstranit pro dobro dívek a žen, které přijdou po ní. Stejně jako to dokázaly všechny silné ženy v téhle knize. Všech sto příběhů ukazuje, že jedině srdce, které umí důvěřovat, dokáže změnit svět," říkají autorky knihy Elena Favilli a Francesca Cavallo.

„Zásadní čtení pro holky, ale i pro kluky. Děti, které si z téhle knížky budou číst před spaním, budou snít velké a inspirativní sny.“ (The Guardian)

“Mám za sebou něco podobného, ve 20. týdnu, porod živého miminka, které ale mělo vážnou vývojovou vadu, s největší pravděpodobností by se nedožilo porodu, a když náhodou ano, bylo by moc postižené. Strašně mě mrzí, kolika maminkám se tohle stane. Po fyzické stránce se to dá zvládnout, bolest přejde, horší už je hojení rány na duši, takže já jsem po tom neváhala vyhledat odborníka a nelituju. Popravdě mi tenkrát taky nikdo nevysvětlil, co mě čeká. A možná to bylo lepší, vědět toho míň. Ta injekce do dělohy probíhá stejně jako odběr plodové vody při amniocentéze, nebolí to, jen je to trochu nepříjemné. Někdo pak dostává anestezii, ale já ji neměla. Probíhá to pak jako normální porod vyvolaný injekcí nebo tabletou.”

Potrat je ukončení těhotenství v době před porodem. Dělí se na potrat spontánní, který vzniká sám od sebe. Druhou možností je od lékařů uměle vyvolaný potrat. Během zákroku dochází k umělé stimulaci dělohy, aby se stahovala a vypudila ze sebe plod. Po 12 týdnu těhotenství ho lze vykonat jen ze závažných zdravotních důvodů. Ty mohou být jak na straně maminky, tak i děťátka.

Důvodem jsou s životem neslučitelné vady

Nejčastěji se jedná o vrozené vývojové vady, které jsou buď neslučitelné se životem nebo jsou tak závažné, že by na ně miminko zemřelo krátce po porodu. U maminky za to nejčastěji může těžší infekce v průběhu těhotenství, vrozené anomálie dělohy, interní onemocnění nebo úrazy.

Jak vyvolávaný potrat probíhá popisuje v diskuzi jedna z maminek. “Já jsem byla na vyvolávaném potratu před dvěma měsíci. Mimčo mi umřelo v důsledku vrozených vývojových vad ve dvacátém týdnu. Napíšu tu jen postup ve zkratce, protože víc se mi to moc rozvádět nechce. Je pro mě hrozně těžké na to vzpomínat. První den, když mě přijali do nemocnice, mi zavedli na noc do čípku nějaké tyčinky, které přes noc nabobtnaly a roztáhly tak trochu porodní cesty. Ráno kolem osmé nás (měla jsem na pokoji kolegyni) zavolali na gynekologické oddělení. Tam proběhl ultrazvuk s odběrem vzorku plodové vody a zároveň s tím jsem tou stejnou napíchnutou jehlou dostala oxytocin na vyvolání stahů. Bolesti nastoupily velice rychle a byly cítit celý den docela intenzivně. Na pokoji mi potom kapaly celkem 3 další oxytocinové kapačky (maximální denní dávka) a spolu s tím ještě léky na tlumení bolesti. Pokud se to po těch 3 infuzích nerozjede, přes noc už se nic neděje a ráno se začíná znovu. V dobrém případě to může vyjít už po první dávce oxytocinu, někomu to mohou vyvolávat i tři dny.”

Jaké léky doktoři používají

“Mému synovi ze zdravotních důvodů uvolňovali předkožku na urologii. Tehdy mu bylo 2-3 roky, už to ani nevím přesně. Prováděli to ambulantně v Praze na dětském oddělení urologické kliniky. Dali mu nějakou pastu jako lokální anestezii a po nějaké chvilce, provedli zákrok. Doma jsem ho musela mazat 2x denně mastičkou. Asi za 5-6 dní to bylo dobré. Manželovi taky museli dělat obřízku asi v 8 letech ze zdravotních důvodů. Je za ni rád. Moc mu to pomohlo, zbavil se potíží.”

“Manžel by chtěl malému obřízku nechat udělat, ale já se nedokážu rozhodnout,” svěřuje se se svou nejistotou maminka na Modrém koníkovi. Potíže s předkožkou a problematika obřízky se řeší snad na všech internetových diskuzích. Obřízka se vykonává nejčastěji ze zdravotních důvodů, u dospělých mužů i z důvodů hygienických a estetických. Někdy to maminky řeší u svých synů zbytečně brzy. Kdy je to tedy u malých novorozenců mužského pohlaví nezbytně nutné?

Vedou náboženské důvody

Obřízka (cirkumcize) je malý chirurgický zákrok, při kterém dochází k odstranění předkožky. To je kožní řasa, která na mužském penisu překrývá žalud. Mezi lékaři se rozlišuje obřezání celkové, kdy se odřízne celá předkožka, nebo jen částečné, u kterého dochází k odstranění pouze zúžené části.

Ve světě je nejrozšířenější obřezání mužů kvůli náboženským důvodům, dále kvůli sociálním poměrům (například obřízky v Africe, kde je to brané jako rituál) a výjimečně i nějaký muž chce obřízku sám od sebe, protože mu to přijde hygieničtější nebo estetičtější. Kolem žaludu překrytého předkožkou se totiž snáz drží kvasinky a bakterie, pokud tedy není dodržovaná dostatečná hygiena a péče. Způsobuje to pak problémy jak samotnému chlapci, tak v budoucnu i jeho partnerce.

Nespěchejte s rozhodnutím

"Asi záleží na každém, určitě jsem do měsíce po císařském řezu striktně nic nezvedala, pak už jsem se tak nehlídala, chodila na dlouhé procházky, od 2. měsíce jsem plavala, ve 3. měsíci jsme už chodili po horách, mezi 4.-5. měsícem jsem zkusila posilovat přímo břicho, ale po pár opakováních mě začala nepříjemně táhnout a štípat jizva, i při chůzi, tak jsem to zase omezila. Ale já nejsem extra sportovní typ," popisuje, jak se dostala zpět do formy, jedna z maminek v diskuzním fóru.

Pokud jste rodila císařským řezem nebo víte, že tak budete muset porodit svoje miminko, určitě vás zajímá, jak se potom o vaše tělo starat. Císařský řez není jen jizva, která vám po porodu zůstane, ale také spoustu porušených svalů v oblasti břicha a pánevního dna. 

Císařský řez automaticky neznamená valící se lavinu problémů, které po takovém porodu můžete mít, je ale dobré jim předcházet - správnou péčí o jizvu, správnou manipulací s miminkem tak, abyste správně zatěžovala svaly v oblasti břicha a zad a také možným cvičením, které hojení podpoří.

První dny - nenechte se zastrašit bolestí 

V případě bolestivosti operovaného místa se nebojte užívat léky proti bolesti - takové, které se nevstřebávají do mateřského mléka, jako je Paralen, Ibalgin nebo Diclofenac. Není čas hrát si na hrdiny - úlevou od bolesti zabráníte větší únavě, podráždění, budete mít větší prostor na kochání se vaší novou láskou. Dalším problémem, které bolest přináší je, že se budete jejím vlivem různě hrbit a vyhýbat pohybu a to vám z dlouhodobého hlediska nepomůže. Jednak si zaděláte na zablokování nějaké části páteře a také se nenaučíte včas pohodlně zvedat z postele, uléhat do ní a nosit miminko tak, aby to bylo bezpečné a nebolestivé. Pokud se to budete učit se silnými bolestmi, uděláte jen polovinu práce.

Samotnou jizvu je pak třeba dobře větrat, nezakrývat ji vysokými kalhotkami celý den nebo lemem kalhotek nebo kalhot. Pokud vám vyhovují síťované poporodní kalhotky, klidně je noste i po návratu domů z porodnice - jizva bude hezky dýchat a nebude úplně zakrytá látkou. Navlečte se do šatů či dlouhých trik a pokud se musíte obléknout do chladnějších dní, noste prádlo s vysokým pasem, které jizvu nebude dráždit. Od prvního dne jí omývejte a můžete ihned začít jemně masírovat, aby vám v ní nevznikly srůsty. V prvních dnech můžete na noc používat dezinfekci nebo obklady ze silného odvaru řepíku lékařského. Oba prostředky zabraňují zanícení rány a urychlují hojení. Oba prostředky také  barví, opatrně na oblečení a okolí, kde budete hojící prostředky aplikovat.

Takzvané adoptivní kojení, kdy se adoptivní maminka dokáže rozkojit a časem plně kojit adoptované miminko, je metoda, která přináší silné příběhy žen. Tyto ženy nemohly mít vlastní děti, ale udělaly maximum pro to, aby svým adoptovaným dětem navodily potřebný pocit souznění mezi maminkou a děťátkem.

Každá maminka, která kojila své dítě ví, že kojení může dát pěkně zabrat a ne vždy je laktace samozřejmá a jednoduchá. Maminkám, které se peripetiemi začátků kojení prošly, nebo se na kojení chystají, může být podporou příběh o kojení, které se podařilo uskutečnit i bez porodu miminka.

Adoptivní kojení - zázrak či přirozená ženská schopnost?

Moderní doba a s ní zdokonalující se vědecké prostředky nám umožňují v případě neplodnosti počít miminko s pomocí asistované reprodukce. Ne všem však tyto bezesporu zázračné vynálezy pokročilé vědy pomohou. Díky pokrokům v legislativě máme dnes možnost adopce a využití náhradní matky, která naše miminko odnosí a porodí.

Adoptivní kojení má však kořeny mnohem hlouběji v historii lidského žití. Nejen z vyprávění našich prababiček ale i z literatury i filmu můžeme znát příběhy, kdy ještě existovaly takzvané kojné. Ty kojily děti žen, které zastávaly vyšší funkce či musely pracovat tak, že pravidelné kojení jejich miminek se s jejich tempem neslučovalo. V neposlední řadě jsou tu příběhy miminek, jejichž maminky zemřely u porodu nebo v následcích komplikací během něj. A protože neexistovala umělá výživa, kojení miminek se ujímala žena, která zrovna kojila, nebo byla schopna si laktaci navodit.

Ke kojení se využívaly porodní báby, které znaly účinky bylin a uměly si laktaci navodit. Určitě ale také sama znáte nějakou ženu, pro kterou je kojení takovým samospouštěcím, samozřejmým mechanismem - dáte jí do náruče plačící dítě a laktace se jí okamžitě spustí. Díky těmto znalostem a schopnostem tak přežilo mnoho dětí, jejichž maminky je z nějakého důvodu opustily.

„Krátce před tím, než byly Dominičce tři roky, jsem si začala všímat, že hodně pije. Bylo to na jaře, myslela jsem, že je jí jen horko. Hodně i čůrala, nemohly jsme se zbavit nočních plen. Uvědomila jsem si taky, že je víc unavená, zase začala po obědě spát, nechtěla chodit ven, ačkoli jsme normálně venku celé dny. Svěřila jsem se s tím dětské lékařce během tříleté prohlídky,“  popisuje Ivana chvíli, kdy se seznámila s diabetem.

Cukrovka, onemocnění odborně nazývané diabetes mellitus, byla vždy obecně pokládána za nemoc starých nebo obézních lidí, kteří onemocněli v důsledku špatné životosprávy. Takto onemocnět či si cukrovku vypěstovat lze v případě takzvaného druhého typu diabetu. Diabetes prvního typu, kterým onemocňují i děti, a to čím dál mladšího věku, vzniká jako chyba autoimunitního systému – nehraje zde roli ani štíhlost, ani výživa dítěte, ani to, jak moc má rádo sladké.

Na datum 14. listopadu byl stanoven Mezinárodní den diabetu, při kterém se diabetici spojují, vyjadřují si podporu v boji se svým onemocněním a onemocnění se dostává takové pozornosti, která pomůže desítkám lidí se stanovením včasné diagnózy.

Pro maminky, jejichž děti onemocněly cukrovkou, je podpora a výměna zkušeností obzvláště potřebná. Život s dítětem, kterému je třeba udržovat hladinu inzulinu, je totiž náročný nejen na čas, ale hlavně na emoce maminek i dětí. Děti nemocné diabetem prvního typu si musí zvyknout na pravidelný režim ve výživě, ale i na píchání injekcí inzulinu, který je nutné podávat i několikrát denně.

Proč děti onemocnění diabetem?

Dětí s cukrovkou nejen že stále přibývá, ale navíc postihuje čím dál mladší děti – předškoláky, batolata, ale často už i kojence, což je nejvíce alarmující zprávou pro lékaře, kteří se tímto onemocněním zabývají.

„Já mám zdravé dítě, ale sama jsem se narodila s šedým zákalem obou očí a před měsícem mi diagnostikovali i zelený zákal. Navíc mám nystagmus (nekontrolovatelné, rychlé pohyby očí) a těžkou tupozrakost. A i přesto žiju normální život. Vystudovala jsem VŠ, nyní založila svůj projekt, mám rodinu. Samozřejmě jsou věci, které nemohu dělat, a jsou chvíle, kdy jsem naštvaná na svůj špatný zrak, ale funguju, jak nejlíp to jde. Píši to proto, abych vás povzbudila, že i vaše dětičky, které nevidí,  mohou být v životě spokojené, úspěšné a šťastné.“

Když se do rodiny narodí nevidomé dítě, je to pro rodiče obrovský šok. Nejdříve je nutné se s nastalou situací vypořádat a snažit se ji přijmout. Každý z rodičů samozřejmě zpracovává tuto situaci odlišně a mohou kvůli tomu mezi nimi vznikat nemalé spory. Naštěstí existuje několik míst, kam se můžete, jako rodiče, kterým se to stalo, obrátit s prosbou o pomoc. Pomohou vám nejen poskytnutím například psychologické podpory, ale hlavně vám poradí, kde hledat pomoc, jak k nevidomému dítěti přistupovat, jak ho vychovávat, kam ho dát později do školky a školy a zapůjčí vám i kompenzační pomůcky. Věřte, že i nevidomí mohou žít plnohodnotný život a být šťastní.

Zrakově postiženým nestačí brýle ani kontaktní čočky

Dítě se zrakovým postižením může mít snížené zrakové schopnosti různého druhu a stupně. Vždy se ale jedná o natolik vážné poškození zraku, že ovlivňuje běžný život (prostorovou orientaci, sebeobsluhu, přístup k informacím, sociální vztahy a podobně). Mluvíme o případech, kdy nedostačuje běžná korekce, tedy brýle nebo kontaktní čočky. V praxi je tito lidé nosí, pomohou jim vidět trochu lépe a chrání jejich oči před úrazem. Ale zraková ztráta je natolik velká, že stejně nemohou fungovat jako zdraví lidé.

Podle závažnosti postižení zraku mluvíme o 5 kategoriích zrakově postižených:

1. středně slabozrací

„Doma pořád blinkala a u kojení se hrozně kroutila a plakala. Nechtěla moc jíst a byla takové uplakané miminko. Hlavně při kojení. Když jsem sedmý den volala obvodní lékařce, že pořád ještě nekakala, tak mi řekla, že počkáme do druhého dne a že pak budeme muset znovu do nemocnice,“ vypráví maminka z Modrého koníka o tom, jak se žije s potravinovou intolerancí a jak tento problém odhalila.

Máte doma miminko, které je často nespokojené, kroutí se, nemůže se vykakat a po každém krmení propuká v neutišitelný pláč? Zbystřete! Může se totiž jednat o potravinovou intoleranci. Je to problém, který se do podvědomí lidí dostal poměrně nedávno, o to víc ale může být zákeřnější. Velmi špatně se rozeznává a u dětí, které nedokáží svůj problém říct, ještě hůře. Proto jsme pro vás připravili rozhovor s maminkou, která řeší jídlo dnes a denně. Její dcera i ona sama nemohou většinu 'normálních potravin'. Jak se jim žije?

Jak se žije s tak rozsáhlou potravinovou intolerancí u dítěte a vlastně i u tebe?

„Musíte neustále myslet dopředu. Dřív jsme se najednou rozhodli, že pojedeme na výlet a nic jsme neřešili. Prostě jsme se oblékli a vyrazili. To už teď neexistuje. Musíme vše pečlivě naplánovat. Připravit si jídlo s sebou pro malou a mít ho raději o něco víc, kdybychom se někde zdrželi. Také řešíme, kde jídlo třeba ohřejeme apod.

Až s dcerou jsem zjistila, že mám intoleranci také. Samozřejmě už od dětství jsme měla různé potíže a prakticky permanentní bolest břicha a potíže s vyprazdňováním, ale ta spojitost mě nikdy nenapadla. Naštěstí nemám těch alergií tolik jako dcera, takže to zvládám o něco lépe. Dokonce si dám i jídlo občas v restauraci. Mám už nějaké své, kam pravidelně chodím. Už jsem ale párkrát narazila na velkou neochotu i neznalost a takřka nulový výběr pro alergiky.“

Kdy sis u dcerky poprvé všimla, že netrpí asi jen obyčejným bolením bříška, které u miminek bývá běžné?

V poslední době se o hypoalergením mléku často mluví – především jako o možnosti, jak předejít alergiím u kojenců a batolat. Proto jsme pro vás vyzpovídali lékařku a také maminku z Modrého koníka, Alexandru M., a položili jí nejčastější otázky, které si klade asi každá máma:

• Co jsou to vlastně ty alergie a proč je máme?
• Co můžeme udělat proto, abychom je neměli?
• Souvisí výživa s alergiemi?
• Od kdy a zda bychom měli děťátku dávat speciální výživu?
• Jak tato speciální dětská výživa vlastně funguje?

Co to vlastně je ta alergie?

Zjednodušeně řečeno alergie je, když naše tělo spustí imunitní reakci vůči nějaké látce, která je za normálních okolností v daném prostředí přirozená. Tak je tomu například u proteinů obsažených v kravském mléce. Taková látka se může do těla dostat různými způsoby: kůží, ústy, sliznicemi, vdechnutím a může jí být prakticky cokoliv. Projevy alergie se potom liší příznaky dle toho, jakého ústrojí se týkají. Alergie na jídlo se projeví zažívacími obtížemi, alergie na pyly zase rýmou. Silné alergie mohou mít kombinované příznaky a některé alergie mohou přejít až v autoimunitní onemocnění.

Co můžeme udělat proto, abychom alergie neměli?

To je celkem těžká otázka, protože na vznik alergií jako takových máme pouze malý vliv. Umíme určit větší pravděpodobnost, že dítě bude alergik, pokud jeden z rodičů na alergie trpí nebo pokud má dítě oba rodiče alergiky. Pak je pravděpodobnost ještě vyšší. V každém případě počet alergií stále stoupá a odhaduje se, že bude i v nejbližších letech.

Také vás fascinuje, jak jsou děti od přírody tvořivé a kreativní? Stačí chvilku pozorovat skupinku dětí, jak si hrají, nebo malují, a zůstanete koukat s otevřenou pusou, jaká prostá řešení děti vytvářejí. Nejsou svázány pravidly a tím, jak je nám svět vštěpován. Prostě něco nějak vnímají, a tak to tak znázorní. Geniální!

Podporujte i vy své děti v kreativitě a nedávejte nutně pravidla jejich hrám. Třeba vás pak samotné překvapí naprostá logika dětského uvažování. Musí být sněhulák vždycky bílý, když je vlastně z vody, která je modrá? Musí být sluníčko vždycky žluté a srdíčko červené?

Kreativita je u dospělých osob velmi žádanou vlastností, která se rozvíjí především v dětství. Velmi často vnímáme jako kreativní zejména umělecké obory – hudbu a především výtvarnou výchovu. Při té se rozvíjí nejen tvořivost, ale také jemná motorika dítěte. Vystřihování, lepení, přesné vymalovávání – to vše dítěti pomáhá zlepšovat své motorické dovednosti. Nezapomeňte ale na to, že vždy není důležitý jen výsledek. Mnohdy důležitější a zábavnější může být proces tvorby. Zkuste si při malování s dětmi povídat a přemýšlet nad tím, jak například znázornit oheň nebo radost. Vymýšlejte spolu s dítětem příběhy a nechte se zavést do překvapivého světa dětské fantazie. Malujte nejen pastelkami, ale i voskovkami, temperami, fixami nebo prstovými barvami. Použijte do svých uměleckých děl různé materiály – co nalepit princezně šaty ze skutečné látky, k ohníčku vlepit pár úlomků skutečného dřeva, nebo využít novinových výstřižků? Nechte děti objevovat svět po svém.

Už jste někdy malovali 3D?

Proč zůstávat jen na papíře, když je tolik možností, jak projevit své umělecké já. Můžete si vymodelovat domečky nebo zvířátka a ta pokreslit! Pokud se vám ale nedaří vytvořit tolik oblíbeného pejska po svém, vyzkoušejte Washimals od Albi. Tato zvířátka jen čekají na to, až se vybarví podle vašich představ. A pokud už nebudete chtít kočičku zrovna růžovou s modrými puntíky, stačí použít kartáček a pod vodou v přiložené vaničce mazlíčka vydrbat. Zítra totiž může být třeba žlutý!

Smývatelné barvy mají ještě jednu obrovskou výhodu. Když se malý umělec zbarví sám do barev duhy, nezůstane mu to nadlouho. Barvy jdou dobře umýt z rukou i vyprat z oblečení. Vyzkoušeno!

„Mám chůvičku, u které mohu nastavit lepší citlivost, takže slyším hodně nahlas i pohyby dítěte a navíc bliká, když se něco děje. Takže i když jsem v rušném prostředí, tak nemusím dávat chůvičku pořád k uchu, ale vidím blikání. Nikdy bych to neřekla, ale mám ji puštěnou kdykoliv dcera spí a je to super, protože slyším i když se třeba jen začne převalovat a trošku pofňukávat. Takže můžu rychle přispěchat, uklidnit ji nebo dát dudlíka a malá spí krásně dál.”

Rozhodla jste se pořídit pro své miminko elektronickou chůvičku a usnadnit si tak alespoň trochu péči o dítě? Když se pustíte do hledání, tak zjistíte, že je dnes na trhu spousta druhů a výrobců. Jak tedy vybrat tu správnou, aby vyhovovala právě vašim potřebám?

Co od chůvičky očekáváte?

Nejdříve si ujasněte, jakým způsobem budete chtít chůvičku používat. Bude jiná, pokud bydlíte v bytě, kde jsou zdi tenké jako papír nebo v domě se starými, tlustými zdmi. Budete ji chtít používat jen doma nebo také třeba na zahradě? Ráda byste, aby byla obousměrná, to znamená, že uslyšíte vaše miminko, ale také ono vás? A nebo byste raději videochůvičku, abyste na miminko i viděla? Pořídit se dnes dá také už monitor dechu s chůvičkou. Nabídka je tedy opravdu pestrá. Každý typ má své výhody a nevýhody. Ujasněte si tedy, co od chůvičky očekáváte a co pro vás naopak není zas až tak důležité.

„Máme chůvičku, kterou si nemůžu vynachválit. Dosah je skvělý, máme opravdu velkou zahradu a dosáhla zatím kamkoliv. Snímání zvuku je velmi dobré, manžel nastavil maximální citlivost a když sousedka na zahradě mluvila na jejich děti, tak jsem rozuměla i tomu, co říká. Baterky jdou do obou jednotek, v rodičovské jsou nabíjecí a v té dětské vydrží i poměrně dlouho v provozu. Snad jediné, co mi vadí je, že dětská jednotka nemá poutko na zavěšení, takže jsem ji malé do kočárku vždycky pouze postavila někam na chráněné místo před větrem. Jinak jsem naprosto spokojená, nasloužila se nám v kočárku na zahradě opravdu hodně.”

Chůvičky lze rozdělit na tři základní typy:

"Malá se mi narodila předčasně a měla slabý sací reflex. V porodnici jsem dostala profi elektrickou odsávačku, abych rozjela laktaci. S kojením jsme celkem dost bojovaly. Kojení bylo pro naši holčičku namáhavé, málo jedla a nepřibírala. Mateřského mléka jsem měla dost. Vyzkoušela jsem všechny možné alternativy. Po neúspěšných pokusech a snaze o kojení s kloboučky a bez nich, krmení přes sondu, a následně přes injekční stříkačku (což bylo náročné a stresující), jsem se rozhodla pro kojeneckou láhev.

Koupila jsem si kvalitní elektrickou odsávačku, mléko jsem odsávala a malou jsem krmila z lahvičky. Z láhve začala malá konečně jíst a přibírala. Odsávačku jsem nosila všude sebou. Bylo to velmi náročné, ale vydržela jsem celkem 16 měsíců. Vše jsem nakonec zvládla."

Ne vždy kojení jde tak jako v našich představách. Své o tom ví i maminka a uživatelka Modrého koníka, jejíž zkušenost jste si mohli právě přečíst. Takových příběhů je spousta a přesto je každý jedinečný. Dnešní článek vám dovolí nahlédnout do tématu, kde se všechno točí kolem odsávaček mateřského mléka. Dozvíte se např. v jakých chvílích se vám může odsávačka hodit, i když třeba plně kojíte, seznámíte se se všemi druhy odsávaček, které trh nabízí, ale přečtete si i informace, jak odsáté mateřské mléko správně skladovat.

Proč vlastně odsávat mateřské mléko?

V těhotenství si většina nastávajících maminek myslí, že odsávačku mléka nebude potřebovat. Ano, i to se samozřejmě může stát, ale většina maminek uvádí, že během kojení byly chvíle, kdy se jim odsávačka hodila. Zajímá vás, v jakých případech je vhodné využití odsávačky mléka? Pokud ano, čtěte dále:

Důvody používání odsávačky mléka:    

„Před deseti lety jsme našemu prvnímu synovi založili stavební spoření a každým rokem mu tam vkládáme nějakou částku. Rádi bychom začali spořit i našemu druhému dítěti (3r), ale nejsme si jisti, zda je stavební spoření stále nejlepší možná varianta v případě spoření na delší dobu. Není na trhu nějaká lepší možnost? Pokud ano, tak jaká? Měsíčně můžeme dát na obě spoření max. 1000 Kč a jednou za rok pak vyšší částky,“ ptá se maminka ve finanční poradně na Modrém koníku.

Je důležité dětem spořit, aby později v dospělosti měly nějakou jistotu do začátku? Vyplatí se sázet na specializované a léty prověřené produkty nebo byste se měli zaměřit na něco jiného? Vlastnit auto, studovat vysokou školu nebo pobýt delší dobu v zahraničí. To si přeje mnoho mladých lidí na prahu dospělého života jenže ne všichni na to mají. Proto se spousta rodičů snaží spořit dětem prakticky už od plenek, aby jim jednou mohli tyto sny splnit. Přitom není potřeba kupovat hned zlatou cihlu nebo byt v Praze. Když začnete spořit včas a pravidelně menší částky, v budoucnu nebudete muset říct svému dítěti: „Ne, na to nemám.“ Produktů, kam můžete volné finanční prostředky odkládat, je spoustu – od klasických spořicích účtů až po ověřené stavební či penzijní spoření a samozřejmě různé investiční produkty (fondy, akcie apod.).

Na co myslet, než se rozhodnete pro nějaký finanční produkt?

Reklamy na různá „zaručeně“ bezpečná a výnosná spoření nás provází prakticky na každém kroku. Dítě bude oficiálně dospělé v jeho 18 letech, ale čas je velmi relativní pojem a peníze navíc ztrácí svou hodnotu. Co platí dnes, nemusí platit za dvacet let. Pak můžete mít vy i váš potomek zcela jiné potřeby. Na co při zajištění dítěte myslet především?

• Myslete na to, že se vaše požadavky mohou v čase měnit. Proto při výběru vhodného produktu chtějte, aby byl flexibilní.
• Jestliže chcete dítě pojistit, použijte vlastní životní pojištění a přidejte dítě na smlouvu. Bývá to výhodnější.
• V dlouhodobém horizontu na školné nebo start do života jsou ideální podílové fondy.
• Učte dítě, že peníze nepadají z nebe. Mělo by umět hospodařit s financemi.

Proč dětem spořit a odkdy?

„Do sauny s dětmi chodíme od malinka. Nejdřív jen na chvilku do suché sauny po plavání kojenců (takže věkově od 6 měsíců). A od roku a půl brali do sauny prarodiče syna docela často. Už docela brzy z kluků byli saunoví mazáci. Sami si korigovali, jak tam chtějí být dlouho. Buď my nebo manželovi rodiče s nimi chodili do takové malé sauny, kde kluci, když chtěli, tak vylezli a před saunou si hráli s kelímkama vody - přelévali vodu, plnili stříkačky a vyhráli si. My jsme na ně dveřmi koukali a dohřáli se, nebo šli s nimi ven. Od cca 3 let jsou zvyklí i na ochlazení v ledovém bazénku. Nyní jsou to fakt mazáci - přijdou do sauny, rozloží ručník, lehnou si, někdy se nechají drbat na zádech. Potom vylezou, osprchují se, zalezou do ledového bazénku. Pak si sami zalezou do odpočívárny a popíjejí minerálku a zase znovu. Jsou potichu, užívají si to. Nedávno jsme dostali jako dárek rodinné vstupné do saunového světa a to byl pro ně obrovský zážitek. Byli ze sauny unešení, saunové ceremoniály, vůně, med. Asi jim Ježíšek naježí vstupenky.”

Saunování se během staletí rozšířilo z Finska do celého světa a stále oblíbenější se stává také saunování dětí. Věděli jste, že se do sauny může chodit již s tříměsíčním miminkem? Pravidelná návštěva sauny má spoustu pozitivních zdravotních účinků a to jak u dospělých, tak právě i u dětí. Saunování nejmenších dětí má ale svá jasná pravidla, která je nutné dodržovat, abyste miminku neublížili. Zhruba od dvou a půl až tří let je saunování pro děti bezpečné, protože jsou již větší a schopné samy říct, co je jim příjemné a co už ne. Od tří let je přímo doporučované.

„Já chci s dětmi se saunováním teprve začít, protože mladší je trošku chcípáček. A taky jsem o tom četla zajímavý článek. No a od té doby doma otravuji manžela. On se mi směje, protože já do sauny nikdy chodit nechtěla, kdežto on si ji chce postavit na zahradě. Takže vztah k tomu máme opačný, ale pro děti jsem ochotná všeho. Dnes jdu do naší kavárny, kde mají saunu, zjistit, jak by se tvářili na saunování dětí ze školky. Ve školce jsem to nadhodila a učitelka řekla, že je to dobrý nápad. Ale jde o to, jaký zájem budou mít rodiče. Tak uvidíme.”

Pravidelná návštěva sauny má hned několik pozitivních účinků

Podle MUDr. Antonína Mikoláška, českého odborníka na saunování, je saunování nejlepší způsob jak zlepšovat imunitu u dětí, což potvrzují i zahraniční studie. Podle nich děti, které pravidelně navštěvují saunu, méně často onemocní infekcemi horních cest dýchacích. A v případě, že onemocní, tak má nemoc lehčí průběh. Pravidelné saunování totiž zvyšuje v těle hladinu imunoglobinu A, který zabraňuje pronikání mikrobů do organismu. Jeho zvýšená hladina klesá 7. den po návštěvě sauny, proto je dostačující navštěvovat saunu jedenkrát týdně.

Jedna maminka v diskuzi nabádá ostatní, aby saunování s dětmi určitě vyzkoušeli: „Rozhodně není potřeba na nic čekat, saunování v pravidelných týdenních intervalech přináší ovoce v podobě lepší imunity a spánku i při dvouminutovém prohřívání. Celá procedura trvá totiž zhruba 45 minut - po příchodu je potřeba se svléknout, osprchovat, osušit, prohřát a v odpočívárně vychladnout. Po několika prvních návštěvách se i u menších dětí prohřátí opakuje 2x. Výsledky opravdu přijdou - takže nač čekat.”

“Ahoj maminky, potřebuji radu a vaši podporu. Syn se mi začal teď v roce zničehonic strašně vztekat, ať už se jedná o oblékání a nebo přebalování. Vzteky se zvrátí dozadu, většinou se snažím alespoň nohou zabránit, aby se nepraštil do hlavy, pak leží na zádech, kope nohama, šoupe se po zemi a strašně ječí. Většinou ho nechám, odcházím od něj a nevšímám si ho. Ale když ho potřebuji obléknout a nebo přebalit, stejně to nějak musíme zvládnout. Poraďte mi prosím, jak to řešíte?”

Pokud zabrouzdáte do diskuzí, v nichž si povídají maminky, určitě podobných příspěvků najdete hodně. V určitém věku si totiž podobným stavem procházejí snad všechny děti a jejich maminky jsou z toho více či méně zoufalé. Hned na úvod je potřeba podotknout, že to časem přejde. Ale snad každá máma se chce tohoto nešvaru u svých dětí zbavit co nejdříve. V tomto článku si povíme něco o tom, proč to ti malí raubíři vlastně dělají a také se budeme věnovat tipům, které vám toto nepříjemné období pomohou zvládnout co nejrychleji a hlavně s klidnou hlavou a zachovaným duševním zdravím.

Snad téměř každá maminka si kdysi ještě jako malá holčička hrála s panenkami. Také se při těch vzpomínkách usmíváte? Panenky nám neodporovaly a dělaly všechno, co jsme potřebovaly. Opravdová miminka však zpočátku brečí a čím jsou starší, tím více se vztekají. Z našeho pohledu samozřejmě naprosto zbytečně. Z jejich pohledu my zase děláme zbytečné věci, které ona nechtějí. Nebo je děláme v dobu, kdy jim to nevyhovuje. Ano, chápete správně, řeč je o všech těch nutných a nudných záležitostech jako je třeba přebalování, mytí pusinky, podávání léků a třeba i o takové úplně zdánlivě neškodné činnosti - oblékání a převlékání.

Proč se děti u oblékání vztekají?

Důvodů může být mnoho a někdy třeba ten pravý důvod ani nezjistíte. Dítěti může být zima, nebo naopak teplo. Může být unavené, přetažené. Nebo prostě chce v určitou chvíli dělat něco jiného a vy ho prostě zdržujete. Souvislost je možné najít i s obdobím vzdoru, kdy si dítě buduje vlastní uvědomění a s ním i související sebedůvěru. Ať tak či onak, vztekající se dítě je naprosto normálním a běžným jevem a možná vás uklidní informace, že dítě, které se nikdy nevzteká, prostě a jednoduše neexistuje.

Ačkoliv se období vzdoru mnohdy líčí jako noční můra všech rodičů, jako doba neustálého konfliktu a jako boj „kdo s koho“, měli bychom si uvědomit, že nic z toho, co dítě dělá, není projevem agresivity, není to porucha osobnosti ani odchylka od zdravého vývoje. Naopak. Všechny popisované změny v dětském chování jsou známkou toho, že náš potomek dorostl do dalšího období vývoje. Období vzdoru tedy není vadou či patologií. Jejen nutným vývojovým krokem a zvládání jeho projevů je pro dítě podstatně náročnější než pro rodiče.

„S Dornovou metodou jsem se už setkala, kamarádka mé kolegyně se tím živí, tak jsem se byla jednou nechat srovnat. Pak jsem se pár dnů nemohla pohnout, ale výsledek se dostavil, moje bolavá záda polevila. Akorát jsem pak nechodila pravidelně a doma necvičila, takže se mi bolest vrátila zpátky,” popisuje svou zkušenost jedna z maminek na Modrém koníku.

Dornova metoda dokáže pomoci se spoustou problémů vzniklých na základě pohybového aparátu. Je také velmi vhodná u dětí. Rozhodně se jí nebojte a vyzkoušejte ji, budete mile překvapeni, co všechno dokáže.

Zakladatelem Dornovy metody je pan Dieter Dorn, majitel pily v městečku Lautrach v Německu. Dieter Dorn trpěl bolestmi páteře. Dozvěděl se o jednom sedlákovi, který prý uměl pomoci lidem s tímto problémem. Navštívil ho a byl ohromen tím, jak mu dokázal sedlák rychle pomoci od bolesti. Sedlák později zemřel a pan Dorn se rozhodl na základě nově získaných zkušeností také takhle lidem pomáhat. Měl úspěchy a dále tuto metodu intuitivně rozvíjel. Dnes je známá pod pojmem Dornova metoda a díky školením a kurzům ji ovládá spousta terapeutů po celém světě.

Rychlá a účinná pomoc

Principem této metody je jemná manuální terapie, při které se klouby a obratle uvádí na milimetr přesně do správné polohy. Následně může v těle lépe proudit energie a uvolňují se fyzické i psychické blokády. Tím dochází k okamžité úlevě od, mnohdy chronické, bolesti. Ve většině případů bude stačit jedno až dvě kompletní ošetření, někdy bude potřeba docházet na terapii po určenou dobu pravidelně. Délka terapie se odvíjí od konkrétního problému, který chcete vyřešit a také od toho, zda budete dodržovat pokyny, které po terapii dostanete.

Budete muset také aktivně spolupracovat, to znamená cvičit podle pokynů doma. Nebojte se, cviky jsou snadné a zvládne je opravdu každý. Navíc jde jen o pár minut denně. Důležité je také poznat svoje špatné pohybové návyky a změnit je na ty správné. Jinak nemůže dojít k nápravě, protože si budete stále fixovat to špatné. Typickým příkladem je sezení s nohou přes nohu. Trapeut vám srovná rozdílnou délku končetin, ale tímto sedem si “vytahujete” nohy z kyčelního kloubu, takže problém s rozdílnou délkou nohou bude přítomen nadále a terapie bude zbytečná.

"Od malička jsem si přála mít holku... Pak jsem našla na testu dvě čárky a od té chvíle jsem začala pochybovat. Je tam ta holčička nebo není? Nevolno mi bylo jenom slabě (to ukazovalo spíš na kluka), nicméně prvotrimestrální akné a převažující chuť spíš na sladší jídla ukazovalo zase spíš na holčičku (maso jsem v těhotenství moc nemusela, snědla jsem ho, ale nepochutnávala jsem si, zato jsem ulítávala na hruškovém džusu a tvarohovém Míšovi a obecně na zmrzlinách)... Vysněnou holčičku nakonec máme a u druhého je tedy v podstatě jedno, co to bude, i když já bych přece jen radši opět další princeznu. Manžel naopak zase kluka, aby byl páreček. Hlavně, když to bude zdravé."

Patříte také mezi budoucí maminky, které ihned po strávení informace, že čekají miminko, začala sžírat myšlenka, že nutně potřebují znát pohlaví svého budoucího miminka? Pokud nevydržíte čekat na druhý těhotenský screening, který se provádí kolem 20. týdne těhotenství a už na něm lze pohlaví miminka dobře určit, vyzkoušejte několik babských rad. Jak si vyvěštit, zda se vám narodí holčička nebo chlapeček?

"S manželem jsme se nějakou dobu snažili o miminko - nebyli jsme pár, který by to dal na 'první dobrou', první těhotenství navíc skončilo potratem. Cca dva měsíce po potratu jsme jeli na odpočinkovou víkendovku a vzpomínám si, že jsem měla velice intenzivní pocit, že tentokrát to vyjde a že to bude holčička. Nebylo to jen tušení, prostě jsem to věděla.

Ten víkend jsem otěhotněla a už ve 20. tt potvrdili holku. Během těhotenství jsem dokonce měla sen, ve kterém jsem svou dceru viděla - byl jí asi rok, měla hnědé vlásky a modré oči."

Test s jedlou sodou

Mezi nejznámější triky, jak zjistit pohlaví budoucího miminka již brzy po potvrzení těhotenství, je test, který stojí málo peněz a přináší spoustu zábavy. Výsledek není tak úplně vědecky nepodložený. Některé zdroje tvrdí, že průkaznější je tento test až po 13. týdnu těhotenství. Pokud jste hodně nedočkavá, můžete si ho zopakovat několikrát.

Celý proces věštění z jedlé sody spočívá ve vysypání malého množství jedlé sody do hrníčku nebo skleničky a zalití malým množstvím vaší moči. Vyhodnocení testu je jednoduché – pokud soda zašumí, čekáte chlapečka, pokud nenastane reakce žádná, čekáte holčičku.

Znáte ty obrázky – očekávání versus realita? Určitě se jim můžete zasmát. Ale pouze do okamžiku, než je nezačnete prožívat na vlastní kůži.

Očekávání: Máte vytvořené příjemné zázemí, máte kde bydlet, stabilní práci, máte se rádi. Po rozumné diskuzi se dohodnete, že je správný čas na potomka. Ten přijde do měsíce bez jakýchkoliv problémů a jediné dilema je, jak to oznámit partnerovi. Prolustrujete celý Pinterest, najdete tu nejhezčí možnost a vašemu drahému z toho nadšení vhrknou do očí slzy radosti. Ráno se budíte odpočatá, naplněná radostí a řešíte jen to, jak před kolegy zamaskovat tu zář, která vám jde z tváře z radostného očekávání. Píšete si deníček pocitů, s radostí nakupujete pro drobečka první kousky oblečení, stejně jako těhotenské oblečení s elastickým bříškem, abyste se cítila pohodlně. Partner vám večer masíruje nohy, říká vám, jak vás miluje, a pravidelně vám maže bříško, aby se rostoucí poklad i jeho maminka cítili pohodlně. Chodíte na cvičení pro těhotné, jste plná energie a všechno je jako z pohádky.

Realita: Máte vytvořené příjemné zázemí, máte kde bydlet, stabilní práci, máte se rádi. Po rozumné diskuzi se dohodnete, že je ten správný čas na potomka. Odběhne měsíc, dva, tři, sedm … Po roce jednoho rána konečně na testu najdete onu vytouženou druhou čárku, jakkoliv ji vidíte jenom pod speciálním úhlem, při plném osvětlení a s jistou dávkou představivosti. Okamžitě ji ukážete partnerovi, který tam samozřejmě nic nevidí, a tak se na něho patřičně naštvete a zahájíte tichou domácnost. Po dvou dnech je čárka dostatečně silná i pro mužské oko a vy mu test ráno nastrčíte mezi dveřmi se slovy: „Tak, tu máš, jsem ti říkala, že jsem těhotná!“. Tím pádem máte vyřešené dilema, jak mu to oznámit. Za pár dní už začínáte mít celkem slušnou jistotu, že se test nemýlil. Každé ráno vám totiž příprava do práce trvá asi o půlhodinu déle, protože si musíte promluvit se záchodovou mísou o životně důležitých tématech. V práci si o vás myslí, že jste buď propadla alkoholismu, nebo drogám, čemuž nasvědčuje vaše zesinalá pleť, kruhy pod očima a pravidelné odcházení na toaletu, odkud se vracíte se zvláštně prázdným výrazem ve tváři. A místo nakupování malých roztomilých dětských věciček a užívání si těhotenství, si toužebně přejete, aby ten malý tvor konečně vylezl a bylo vám dobře (to je ta naivita prvorodiček, které ještě neví, co je čeká). 

Asi vám nemusím říkat, do které kategorie patřím já. A když už mi začalo být alespoň trochu lépe a nezvracela jsem jen při pomyšlení na jídlo, přišel další sympatický společník: těhotenská rýma. Řeknu vám, mít neustále plný nos, je náročné. Víc než náročné. Nos máte červený jako alkoholik v posledním stádiu, stromy okolo vás se třesou, že i z nich se stanou kapesníky, které spotřebováváte na tuny, a manžel se odstěhoval z ložnice do pokoje pro hosty, protože prý se to vaše chrápání „nedá vydržet“. Moje protesty, že je to jenom trénink na probdělé noci až se malé narodí, úplně vyignoroval (měl asi utkvělou představu, že děti celé dny a noci prospí, nebo co). A tak jsem naběhla do lékárny, že potřebuji něco proti rýmě. Ochotná magistra mi nabídla asi 15 různých sprejů. Na můj dotaz, který z nich je vhodný v těhotenství na mě hodila soustrastný pohled, spreje vložila zpět do police a vytáhla mořskou vodu s tím, že ji mám vyzkoušet. Tušila jsem, že to nebude mít velký úspěch, ale s nadějí, že alespoň zafunguje placebo efekt, jsem si ji hned po návratu domů stříkla do nosu. Vrátila jsem se ve vzpomínkách na poslední dovolenou a vlnu, co mi šplouchla do tváře tak silně, že mi propláchla dutiny. A to bylo asi tak všechno, žádný zázrak se nekonal. A tak jsem začala sondovat na internetu, co by mi mohlo pomoci. A našla jsem přípravek Sinulan forte express, který slibuje uvolnění nosu a HLAVNĚ ho mohou používat i těhotné a kojící ženy. Ou jé! Okamžitě jsem vběhla do lékárny a koupila si svoje první balení. Ani jsem nečekala, až dojdu domů, a hned jsem ho použila. První skutečný nádech po dlouhé době byl neuvěřitelný. Měla jsem pocit, že cítím i to, co budou mít na oběd na sídlišti kilometr daleko. Byla to tak náhlá úleva, že jsem se málem rozplakala. Pár dní na to mě přestala bolet hlava a známí se mě v telefonu přestali ptát, proč zase řvu. Musím říct, že i díky tomuhle, pro mě zázračnému spreji, bylo moje těhotenství snesitelné, a dokonce bych řekla, že jsem si ho začala skutečně užívat.

Tak, jako každá budoucí máma, jsem dávala pozor, aby se k děťátku v bříšku nedostaly žádné škodliviny, a proto jsem byla ochotná používat pouze výrobky, které jsou na přírodní bázi a nezpůsobují návyk mámy ani dítěte. A to tento sprej splňuje ve všech bodech! K spreji jsem se pravidelně vracela i během kojení naší dcery, kdykoliv mě přepadla chřipka nebo nachlazení. Sprej zalehlé dutiny vždy do pár minut uvolnil a já se mohla alespoň v rámci možností věnovat nekonečnému hraní s naší malou nezbednicí.

A teď jsem těhotná znovu. Víte, jak se říká, že první těhotenství je nejhorší a potom už je to jen lepší? Tak já jsem asi právě ta výjimka potvrzující pravidlo, potvrzující, že tomu tak skutečně není. Začátky druhého těhotenství byly identické (pouze s tím rozdílem, že se miminko jen tak „přihodilo“ bez velké snahy). Tentokrát jsem však šla na jistotu a jakmile začal muž vyhrožovat, že se odstěhuje do pokoje pro hosty, začala jsem opět používat tenhle skvělý mentolový sprej. A jak to tak vidím, bude mým věrným společníkem až do porodu.

"Nehormonální nitroděložní tělísko jsem měla 4 roky. Rok ho mám venku a konečně jsem se odhodlala sepsat svou zkušenost. Zavedení tělíska - bez jakékoli medikace či znecitlivění. Proběhlo v období těsně po šestinedělí, zavedení hodně bolelo, doktorce to moc nešlo, několikrát jí vypadly nástroje... ale přežít se to dalo. Špinila jsem mírně, asi týden, dva.

Při sexu tělísko nijak nevadilo, v podstatě jsem o něm nevěděla. Menstruace se mi výrazně zesílila a zůstala silná i rok po odstranění tělíska. Zatímco dříve jsem měla menstruaci velmi slabou (stačila mi v pohodě intimka anebo tampon mini, délka byla 2, max. 4 dny), po zavedení tělíska menstruaci předcházelo minimálně 4 - 7 denní špinění a menstruace byla velice silná po 3 dny (to jsem běhala na záchod co hodinu a kolikrát mi protekl ten nejsilnější OB tampon i noční alwayska). Pak ještě cca 3 dny krvácení slabší a na konci pár dní špinění. Nicméně jsem si zvykla.

Bohužel jsem po 4 letech od aplikace dostala akutní zánět dělohy, příčinou je dle lékařů právě nitroděložní tělísko (prý se to někdy stává). Do té doby jsem na záněty, výtoky, kvasinky, nic z toho nikdy netrpěla. Rozvoj zánětu a následné celkové sepse byl velmi prudký a měla jsem obrovské štěstí, že jsem to přežila - drobné následky mám dodnes. 
Byla jsem v práci, jen odpoledne jsem se cítila unavenější. Cestou z práce jsem nakoupila a domů jsem přišla navečer unavená. Měla jsem zvýšenou teplotu a postupně mě trochu pobolívala záda, jako při MS. Jelikož jsme měli jet na dovolenou, nechala jsem se manželem odvézt pro jistotu na pohotovost.

Z domu jsem odjížděla docela v pohodě, s teplotou okolo 38 °C. Za půl hodiny u lékaře jsem měla horečku skoro 40 °C a poté stále stoupala. Ihned mi vzali krev na prokázání přítomnosti infekce - výsledky měly být do 2 h. Za 1,5 h mě vzala doktorka dovnitř, bylo mi hrozně zle, přestávala jsem vnímat, v ordinaci jsem zkolabovala, sotva sestřička zavřela dveře. Prodělala jsem akutní zánět dělohy s celkovou sepsí. Půl roku jsem skoro nefungovala a teď, po roce, mi stále zůstaly nějaké drobnější následky. Lékaři říkali, že přijet o dvě hodiny později, tak tu nejsem. Zakázali mi jakékoli další nitroděložní tělísko, mám zákaz znovu otěhotnět (nutili mě do sterilizace, tu jsem zatím odmítla) a jelikož mi hůře zabírala antibiotika, tak mě strašili, že příště bych již podobnou infekci pravděpodobně nepřežila. Když to shrnu, to tělísko mi za to opravdu nestálo," vypráví svůj příběh jedna z maminek a popisuje negativní zkušenost s nitroděložním tělískem.

Zkušenosti každé ženy jsou jiné a existuje zase naopak mnoho žen, které si nitroděložní tělísko nemohou vynachválit. Tak se na to pojďme podívat objektivně, ať může každá z vás zvážit, zda si tuto antikoncepci nechat zavést, či ne.

Co je to nitroděložní tělísko?

„Imunitní systém našeho organismu je důležitým ukazatelem kvality fungování našeho těla. Nezdravý životní styl, nedostatek důležitých živin, minerálů a vitamínů v potravě a v neposlední řadě i vysoká úroveň psychického stresu zatěžují organismus,” říká MUDr. Magdaléna Záchová, praktická lékařka, která v rámci své praxe využívá homeopatie a přírodní léčebné metody. Lidé pak hledají rychlé řešení v podobě jednoho léku “na všechno” - hlavně se rychle uzdravit a nastoupit do práce.

Vše kolem nás se začíná připravovat k zimnímu spánku, po krásném babím létě přichází krátké dny, sychravé počasí a plískanice. A jak jsme připraveni my a náš organismus? Na to nám odpoví náš imunitní systém.

Tak jako se příroda připravuje na zimní klid i my se musíme připravit na toto období.
A jak na to, to nám poradí MUDr. Magdaléna Záchová:

1. Pozor na přetopené místnosti!

PROBLÉM: Začínáme topit a málo větráme, aby teplo neutíkalo. Ale pozor na suchý vzduch v místnostech. Je velkou zátěží na sliznice a ty jsou pak náchylné k virům.

ŘEŠENÍ: Doporučuje se dodržovat správná vlhkost vzduchu, ať již zvlhčovači či mokrým ručníkem na topení. Správná vlhkost se pohybuje mezi 40 až 60 %. Je nutné i preventivně pečovat o naše sliznice. Ideálně je proplachovat mořskou solí, a to jak preventivně, tak i při prvních příznacích podráždění. Sůl je účinná dezinfekce. Dále se doporučuje preventivní používání éterických olejů v místnostech, kde spíme i kde pracujeme (např. Eucalyptus, levandule, máta). Velmi účinná je i prevence a léčba homeopatickými léky jako je Echinacea angustifolia či Ferrum phosphoricum.

“Vegansky se stravuji asi sedmý rok, předtím jsem byla od malička vegetariánka. Mám dvě zdravé děti. Těhotenství probíhalo bez jakýchkoliv problémů. Chce to hlídat si pestrost jídelníčku a nebát se.”

Veganství aktuálně velmi nabírá na popularitě a dostává se do povědomí širšího okruhu lidí. Jedná se o životní styl, stravovací návyky a filozofii, který spočívá v odmítání živočišných produktů a ve snaze zmírnit utrpení ve zvířecí říši na minimum. Vegani se snaží konzumovat rostlinnou stravu, vyhýbají se kosmetice, která testuje své produkty na zvířatech, odmítají kožené oblečení a boty a příliš nefandí ani lékům, jelikož vznikají hlavně díky pokusům na zvířatech.

Filozofie veganství

Samotný pojem “veganství” se používá od roku 1951. Důvodů, proč se lidé stávají vegany, je mnoho. Na prvním místě jsou to důvody etické, tedy zamezit zabíjení a využívání zvířat k našemu potěšení, ty další jsou pak hlavně ekologické a zdravotní.

Prakticky je veganství nejvíce vidět na stravě. Jedná se hlavně o vyřazení masa, vajec, mléčných výrobků a všech konzervantů, které mají živočišný původ. S tím se ale pojí řada možných komplikací z nedostatečného přísunu vitamínů a látek, které jsou v živočišné stravě obsažené. Jde je dostatečně nahradit?

A nebudou ti chybět bílkoviny?

Snad každý z nás někdy v životě slyšel o závislostech - nejčastěji se hovoří o závislosti na alkoholu, drogách, nikotinu či na hraní automatů (gamblerství). Každý z nás ve svém okolí nějakého tradičního závisláka určitě zná. S vývojem společnosti a rozvojem vědy a techniky se ale objevují i nové závislosti, které se na první pohled nezdají být možná tak nebezpečné a jejich existence ve většině případů nepřináší tak fatální problémy jako u závislostí vyjmenovaných výše. To ale rozhodně neznamená, že nám neškodí. Naopak. Škodí, jen poněkud v jiných oblastech.

Zrekapitulujte si svůj předchozí den a zapřemýšlejte nad tím, kolik lidí na ulici koukalo do mobilu místo na cestu. Kolik lidí spolu sedělo u jídla a místo toho, aby si povídali a koukali se z očí do očí, měli zrak přilepený k displeji svého mobilu? Kolik matek na dětském hřišti místo sledování toho, co dělá jejich dítě, projíždělo novinky a nepodstatné věci na internetu. Ale to stále není vše - kolik lidí trávilo večer na Facebooku povídáním s “přáteli” místo toho, aby trávili opravdový čas s těmi reálnými? Kolik lidí hrálo online hry místo toho, aby si šli třeba zakopat s míčem? Kolik partnerů drželo v ruce mobil místo toho, aby se drželi spolu navzájem... A takhle bychom mohli pokračovat do nekonečna. Asi už tušíte, o čem tento článek bude. Dnes otevřeme téma závislosti na internetu.

Nové vymoženosti přináší nové závislosti

Každá závislost může mít mnoho podob, forem či stupňů a ani v případě závislosti na internetu to nebude jinak. Téma internetových závislostí je neskutečně široké a pro mnoho lidí zcela nové. Také se o něm málo mluví, přitom ohrožený je úplně každý člověk, který má přístup k internetu a tzv. virtuálním drogám (do tohoto termínu bývají řazeny mobilní telefony, tablety, počítače či televize). A co si budeme nalhávat, v našich zeměpisných podmínkách to jsme vlastně téměř všichni.

Pro závislost na internetu a používání virtuálních drog je vymezen termín NETOLISMUS. Netolismus je tedy souhrnný termín označující závislost na internetovém chatu, sociálních sítích, počítačových hrách, online televizi či virálních videích. Jedná se o behaviorální formu závislosti. Ale pozor, netolismus není žádnou novinkou poslední doby. První zmínky o této závislosti se začaly objevovat už od konce osmdesátých let minulého století, tedy od doby, kdy se internet začal šířit světem.

Kdo je nejvíce ohrožen závislostmi na sociálních sítích

" Z kontrakcí se staly KONTRAKCE a mně přestalo být do smíchu. Snažila jsem se vše statečně zvládnout, hopsala na míči (pro mě naprosto k ničemu), prodýchávala kontrakce, sprchovala se v horké sprše. Když sestra uznala, že porod je velmi pomalý, dostala jsem infuzi s oxytocinem. Během hodiny jsem byla otevřená na osm a mohla jsem začít pomalu tlačit..."

O svůj porodní příběh se s námi podělila maminka, která je tak trochu z branže - pracuje jako zdravotní sestra na chirurgické jednotce intenzivní péče. 

1. Jak sis představovala svůj ideální porod?

Vydržet co nejdéle doma, abych se vyhnula „hekárně“ bez manžela – v porodnici ideálně klasická situace, rychlý porod, bez epiziotomie.

Epiziotomie, neboli nástřih hráze (místo mezi pochvou a konečníkem) se provádí ve druhé době porodní, většinou na jejím závěru. Tento porodnický výkon může být u některých žen nutností, některé ženy se s ním nesetkají. Přístup k nástřihu hráze by měl být vždy zcela individuální, podle potřeb rodičky a zhodnocení lékaře. Rodící se hlavička se ve druhé době porodní začne rozpínat a tím napíná místo mezi pochvou a konečníkem. Pokud hlavičce neúměrně dlouho trvá, než "prorazí" ven, porodní lékař obvykle volí nástřih hráze - nejen kvůli zkrácení porodní doby, ale také z důvodu prevence zdravotních rizik. Po nastřižení je menší šance, že hráz praskne sama a snižuje se tak riziko, kdy může dojít k natržení konečníku, nebo dokonce i střeva. V takových případech musí žena podstoupit operaci a samozřejmě se tím komplikuje veškerá poporodní péče o dítě i o sebe. 

2. Připravovala ses na něj nějak - předporodní kurzy, literatura, dula apod.?