Maminka na mateřské dovolené. Když většina lidí uslyší tento pojem, představí si unavenou ženu s mastnými vlasy a odrosty, mnoha poporodními kily navíc, oblečenou v teplákách a tričku s fleky od mléka. Prostě ženu, která absolutně nepřipomíná tu sexy lvici salonů kterou byla třeba i dříve. Jasně, je to klišé, ale... Ruku na srdce, někdy tak opravdu vypadá každá z nás. V následujících řádcích si pojďte přečíst několik rad, které třeba pomohou změnit mediální obraz ženy na mateřské. 

Protože to, že jsme mámy, rozhodně neznamená, že musíme přestat být krásné a neštěkne po nás ani pes. V našem případě tedy spíše kolemjdoucí muž. A nemusí ani štěkat. Stačí, když se ohlédne a přidá úsměv.

Kde na to vzít čas?

Když máte malé dítě a nemáte hlídání, většinou opravdu nemáte času nazbyt. A kolikrát nám chybí i ta chuť. V první řadě je potřeba začít přemýšlet a čas pro sebe si prostě naplánovat. Jasně, nevyšetříte ho pro sebe 10 hodin denně, ale správným managementem určitě potřebný čas ve svém nabitém denním programu najdete - a to rozhodně nemusíte být vrcholovou manažerkou.

A kdy tedy ten čas najít? Malé děti spí poměrně často a dlouho (samozřejmě ne všechny), využijte tento poklidný čas a věnujte se chvíli samy sobě. Zasloužíte si to. A vhodný čas může být klidně, i když jsou děti vzhůru. Zapojte je také (pokud jsou větší) , případně je nechte, ať se na vás dívají. Čím dříve si na publikum zvyknete, tím lépe.

Každá máma přece ví, že časy, kdy byla sama, jsou již dávnou minulostí. Děti nás často pronásledují i na záchod, což je pro mnoho maminek nepřijatelné. Ale když vás budou pozorovat při péči o sobe, může to být pro ně i legrace. Pokud máte holčičku, tak jí zároveň naučíte, že je potřeba o sebe pečovat. Uvidí to odmalinka a logicky to bude považovat za normu. A to je jedině dobře.

Krásná od hlavy až k patě

Vlasy

Určitě jste už někdy slyšely pořekadlo: "Vlasy, koruna krásy". Zkuste si prohlédnout ankety, čeho si muži nejprve všimnou na ženách. Velice často na prvních příčkách žebříčku figurují právě vlasy. Ať už máte vlasy jakékoliv, opravdu nejdůležitější je jejich čistota. S mastnými vlasy totiž nikdo žádnou parádu neudělá. Každá žena má samozřejmě jiné potřeby co se týče nutnosti mytí vlasů, proto se řiďte podle sebe. 

Pokud někdy opravdu nestíháte mýt vlasy a cítíte, že už to není ono, můžete sáhnout po suchém šamponu. 

Pro ženy, které si barví vlasy, je také velmi důležité hlídat si odrosty. Blond hříva s černými kořínky opravdu dobře nevypadá.

Čas od času chce každá žena vypadat jinak než jindy. Pokud máte dlouhé vlasy, zkuste si je po omytí zaplést do copu. Po uschnutí budete mít krásné vlnky a hlavně to je skoro bez práce. Pokud máte jemnější vlasy, je dobré cop lehce nagelovat, případně do něj 

přidat pěnové tužidlo.

Tip: Pokud máte malé miminko, které dobře reaguje na bílý šum, vezměte ho do koupelny klidně s sebou. Zvuk tekoucí vody ho může uklidnit. Vy tak budete mít šanci se v klidu osprchovat nebo vykoupat.

Pleť

Základem krásného obličeje je hydratovaná pleť. Nezapomínejte se proto mazat (ideálně ráno a večer). Tato činnost vám zabere opravdu minimum času a výsledky budou znát již velmi brzy. Toto pravidlo si zautomatizujte a máte vyhráno. 

Make-up

Určitě není nutné malovat se každý den (i když i to některým maminkám vyhovuje), ale když už se chcete namalovat, oceníte, když v krátkém čase budete vypadat skvěle. Pokud pak jde o nějakou významnější akci (rozuměj něco důležitějšího než cesta k pediatrovi), je určitě vhodné vyhradit si na přípravu více času.

Jak tedy vypadat dobře v co nejkratším čase? Základem je sjednotit pleť . Zkusit můžete BB krémy (typ krémů pro srovnání nedokonalostí pleti, anglicky "blemish balm cream"). Pak už stačí jen pudr a pleť vypadá skvěle (aspoň tedy v rámci možností). Každá maminka samozřejmě ví, co jí sluší, jaké nedostatky potřebuje zakrýt a které dostatky naopak zvýraznit.

Hlavně je důležité nezapomínat večer na odlíčení a vyčištění pleti. Pokuduž jste večer tak unavené, že lidově řečeno "padáte na hubu", sáhněte po vlhčených ubrouscích.

Cvičení

Většina z nás se po porodu potýká s nějakými kily navíc.  Váha nejde dolů hned a rozhodně ne sama od sebe (ano, pár takových šťastlivců mezi námi je, ale většina normálních smrtelníků to tak nemá). Chce to pohyb. S malým dítětem je nejlepším pohybem chůze - dítě můžete mít u sebe v kočárku či v šátku. Nic to nestojí, dítě je na čerstvém vzduchu. Navíc děti v kočárku venku dobře spí. Ještě vás to nepřesvědčilo?

Kromě shazování kil je většinou také potřeba zpevnit postavu. Nemusíte kvůli tomu chodit ani do posilovny. Většinu cviků lze stejně tak dobře provádět i doma. Nemusíte se mořit ani moc dlouho. Důležitá je hlavně pravidelnost. Stačí se tomu věnovat i třeba jen pár minut denně a uvidíte, že výsledky se brzy dostaví.

Ruce

Ruce jsou údajně vizitkou každé ženy. Proto na ně nezapomínejme. Pro jejich krásu je 

opět důležité dopřát jim pravidelnou hydratační péči. Než jdete spát, nezapomeňte si je máznout vhodným krémem.

Spousta maminek o nehty pečuje velice ráda. Nalakované nehty vypadají ve většině 

případů velice hezky a je tolik krásných barev. Jen je vždy potřeba je včas odlakovat. Určitě víte, že při práci se obrušuje vrstva laku v horní části nehtu. A pak už to samozřejmě nevypadá moc hezky.

Nohy

Spousta maminek trpí tvrdými patami. Existuje spousta přípravků a pomocníků na boj proti nim. Každému však vyhovuje něco jiného. Jedna věc však zabírá naprosto všem. Spolehlivě a navíc je zcela zdarma. Chůze naboso. Vlétě máte opravdu ideální příležitost zbavit se tohoto neduhu. Využijte krásného počasí a odhoďte boty. Je to velice příjemné a opravdu to funguje. 

Nezapomínejte ani na úpravu nehtů. Určitě nemusíte sahat po křiklavých barvách laků na nehty (i když v létě vypadají vážně dobře), stačí jen dbát na to, abyste neměly přerostlé a okopané nehty.

Oblečení

Prvořadé je vždy to, aby bylo oblečení čisté. Nesmějte se, ono to mnohdy není zase tak 

jednoduché. Obzvlášť pokud máte malé dítě, kojíte ho a ten malý neřád na vás pořád  blinká. Nekompromisně se běžte převléknout. I když to znamená, že se v některých 

dnech budete převlékat třeba dvacetkrát.

Pokud jste doma, je určitě nejdůležitějším kritériem pro výběr oblečení pohodlnost. Ale i pohodlné oblečení může být hezké. A pokud jdete ven, sáhněte po 

něčem, co vám opravdu sluší. I ke kočárku si můžete vzít šaty a uvidíte, že ty pohledy 

okolí za to stojí. Zvednou vám sebevědomí a vy budete mít hned hezčí den. A určitě to 

ocení i váš partner. I když jste teď hlavně maminka, snažte se být pro svého muže pořád krásná.

Jste to, co jíte ( a pijete) 

Základem toho, že budete dobře vypadat, je vždycky vaše strava. Věděly jste například, že když hodně pijete (ideálně čistou neperlivou vodu), pomáhá to v boji s celulitidou? Zařaďte do svého jídelníčku hodně ovoce a zeleniny. Občas si klidně zahřešte, dejte si čokoládu, sušenku - ale nemělo by to tak být každý den.

Spokojená máma = krásná máma

I když jste na mateřské a váš život se na určitou dobu smrskne na plíny, mlíko a snahu 

uspat dítě, najděte si vždy čas i sama na sebe a své koníčky. Ono to sice zní jako klišé, 

ale opravdu to tak je. Když jste spokojená, cítíte se dobře, tak pak opravdu 

působíte na své okolí krásně. A spokojená máma znamená také spokojené dítě. A to se vyplatí!

Zapojte i tatínka

Ženy občas namítají, že nemají čas. Ano, my ženy jsme prostě takové, pořád něco děláme. Většinou několik věcí současně. Dost! Zastavte se a zapojte také tatínka. I on musí budovat vztah se svým dítětem - dejte jim tedy čas, který stráví jen spolu. A vy si klidně zatím zalezte do vany, dopřejte si relaxační koupel a hýčkejte chvíli své tělo. Nebo vyjděte ven a zajděte si třeba ke kadeřníkovi, na pedikúru či na masáž. I vaše tělo potřebuje hýčkat a profíci to prostě umí skvěle. Tak si to bez výčitek dopřejte.

Zajímá vás, jak se na mateřské udržují uživatelky Modrého koníka?            

Pojďte si přečíst, jak to vidí.

Krásně to shrnula maminka ivakalinova: "Pokud se človek cítí psychicky dobře, vypadá i fyzicky dobře. Nicméně se snažím dodržovat zdravější stravu, žádné sladkosti a kraviny, hodně pít čistou vodu. Každý den si umýt hlavu, namalovat se, hezky se ke kočárku obléct (přeci jen, doma pořád v legínach), každý den jít ven na čerstvý vzduch. Být mezi lidmi (to mě nabíjí). Cítím se lépe, když svítí sluníčko a je hezky. Snažím se 1x za šest týdnů dojít na nehty a ke kadeřnici. Věřím, že to všechno souvisí, spokojená maminka, spokojené dítko, spokojený manžel. A pak hned člověk vypadá dobře."

Dora13 to vidí zase takto: "Kromě základních pravidel a hygienických návyků (jakože si myju hlavu, maluju si aspoň řasy) se snažím cvičit - chodím běhat, případně cvičím doma, plus samozřejmě jsem věčně venku s dětma. A co se jídla týče, snažím se jíst dobře a vyváženě, vařím ze surovin a nejím blbosti. Diety nedržím, mám zkušenost, že se člověk stejně dřív nebo později vrátí ke starým návykům, tak se prostě snažím vytvořit si návyky dobré. "

A na závěr ještě pár slov od monunik: "Zásada je se nikdy nevymlouvat, že s dětmi se nedá nic stíhat a nekupovat si tepláky No a pak jen dělat to, co před dětmi. Pravidelně se objednávat ke kadeřnici, denně použít aspoň řasenku a rtěnku, hezky vonět, tělo si udržovat denními dlouhými procházkami s kočárkem venku."

A co vy? Snažíte se i na mateřské o sebe pečovat? Pokud máte nějaké triky, jak vypadat dobře, podělte se o ně s námi do komentáře.

„Vždycky jsem toužila po spokojeném manželství, dítěti a domku s muškáty za okny. Jenže která banka ti dá hypotéku, když ve 40 umřeš? Mně se tak alespoň splnil sen o spokojené rodině. A hodlám si s nimi těch zbývajících 9 let života maximálně užít. Nenechám se tou nemocí pohltit. Prostě nenechám." Veronika, pacientka s cystickou fibrózou.

O co tu jde?

Cystická fibróza (CF) je dědičně podmíněné onemocnění, které postihuje zejména dýchací a trávicí ústrojí, ale i některé další orgány. Není nakažlivá, nemocný se s ní narodí a většinou během krátké doby (první měsíce či roky) se objeví její příznaky.

„To, že něco není v pořádku, tušili naši už asi od začátku. Jako malému miminku se mi špatně dýchalo, byla jsem pořád zahleněná, mateřské mléko i Sunar jsem hned vyzvracela, plakala jsem… Mamka skoro nespala. Lítali se mnou po doktorech a výsledkem byla diagnóza astma. Víš, narodila jsem se v roce 1986, tehdy doktoři tuhle nemoc ani pořádně neznali. Často se zaměňovala právě za astma nebo potíže s trávicím ústrojím.“ popisuje Veronika, moje kamarádka z vysoké školy.

Nikdo by neřekl, že trpí nějakou nemocí. Vždycky se usmívala, dávala opisovat poznámky z přednášek a díky její dokonalé postavě se za ní otáčeli i mnohem starší kluci. Nejhezčí holka z ročníku, která jednou za rok na 14 dní někam zmizela, aby se pak zase objevila a rozdávala dobrou náladu na potkání.

CF se projevuje opakovanými infekcemi dýchacích cest, které postupně způsobují poškození plic. Nemocní také špatně tráví potravu, protože jim nefunguje správně slinivka břišní vylučující trávící enzymy. Častou komplikací je cukrovka, cirhóza jater, osteoporóza a další.

Vyskytuje se s frekvencí 1 na 2500 porodů, ročně se tedy v České republice narodí asi 35–45 nemocných dětí. V roce 1960 většina pacientů umírala před pátým rokem života, přičemž současná očekávaná délka života je 40 let.

„Až jeden osvícený pan primář v Praze poznal, o co tady jde. Správná diagnóza přišla po necelém půlroce mého života. Pak už to bylo lepší, protože už věděli, jak mi mají pomoct, znali jsme jméno toho, co mě ničí.“ Což bylo pro Veroničiny rodiče vysvobození i šok zároveň. Znamenalo to zcela převrátit rodinný život a zcela ho přizpůsobit Veroničiným potřebám. 

Pot nemocných CF je výrazně slanější (stejně jako jejich pokožka), obsahuje až 5x více solí. I proto se jim říká „slané děti“. Velké ztráty soli potem, zvláště v horkém počasí, při horečce, při velké fyzické námaze mohou vést až k rozvratu vnitřního prostředí jedince s celkovým kolapsem, je proto potřeba zvýšené opatrnosti.

Projevy cystické fibrózy

Při onemocnění cystickou fibrózou se v dýchacích cestách nemocným tvoří hustý hlen, ve kterém se dobře usídlují bakterie nebo nečistoty. Nemocní CF mohou mít plíce osídleny bakteriemi specifickými pouze pro takto nemocné. Na tyto bakterie špatně účinkují antibiotika a chronická infekce zhoršuje průběh celého onemocnění. Nemocní se nesmí vzájemně stýkat, aby se těmito bakteriemi nenakazili.

„Vždycky jsem měla "normální" kamarády. Rodiče mě nijak neizolovali od zdravých dětí. Necítila jsem se tak jiná. Až později jsem se dozvěděla, že kdybych se stýkala s podobně nemocnými dětmi, bylo by to pro nás nebezpečné." Ohlíží se Veronika zpátky do dětství.

Díky nesprávné funkci slinivky břišní nemocní s CF neprospívají, ačkoli hodně jedí. Enzymy lze dnes jednoduše dodávat v kapslích před jídlem. Přesto musí nemocní CF velmi vydatně jíst a doplňovat stravu vitamíny v tabletách.

„Před každým jídlem musím sníst speciální enzym, který supluje funkci slinivky. Kromě toho používám celou řadu vitamínů, probiotik a sacharidů, které mi pomáhají s trávením.“ A já si vždycky říkala, jak si udržuje štíhlou postavu, když sní dvakrát více jídla než já. Dneska bych si za tyhle myšlenky dala facku.

Riziko u dítěte

Oba rodiče nemocného dítěte jsou zdravými nosiči genu způsobujícího CF. Riziko narození dítěte s CF je u každého těhotenství takového páru 25%. Každý zhruba 27. člověk v české populaci je zdravým nosičem mutace genu pro CF.

Diagnostika

Cystická fibróza se diagnostikuje tzv. potním testem, kdy se odebere vzorek potu z podpaží. Následně se diagnóza potvrzuje genetickým vyšetřením (odběrem krve a její DNA analýzou).

Léčba

V současnosti je cystická fibróza na celém světě léčitelná, ale nevyléčitelná. Cílem moderní léčby je především zmenšení obtíží, které toto onemocnění přináší. Stav nemocných s CF se i přes intenzivní a náročnou každodenní léčbu s rostoucím věkem zhoršuje. 

Léčba zahrnuje každodenní inhalace, následnou dechovou fyzioterapii a další cvičení, časté braní léků (zejména antibiotik) a vysokokalorickou stravu.

„Zařídit se, aby člověk mohl alespoň v rámci možností normálně fungovat, není zrovna jednoduché. Třikrát denně inhaluji přes speciální přístroj léky, které mi ředí  plicní hlen. Samozřejmostí až nutností je inhalace ráno (kdy jsem po noci enormně zahleněná) a večer, než jdu spát. Někdo ráno potřebuje 15 minut na rozkoukání a teprve potom vstane. Já těch 15 minut potřebuju k tomu, abych se rozdýchala a mohla fungovat. V průběhu dne pak inhaluju ještě tak dvakrát, záleží na tom, jak se cítím. Po inhalaci následují dechová cvičení, která mi následně pomáhají vykašlat naředěný plicní hlen.“

Při zhoršení zdravotního stavu je nutný pobyt v nemocnici a podávání vysokých dávek antibiotik do žíly, při zhoršeném dýchání i kyslíková terapie.

„I přes to všechno mám ale v plicích permanentní zánět, který dokáží potlačit jen antibiotika. A tak několikrát do roka jezdím do Prahy, kde mi podávají jejich vysoké dávky. Asi si dokážeš představit, jak pak vypadá moje imunita.“

Nemocní docházejí na pravidelné kontroly do tzv. CF centra. V těchto pracovištích spolupracuje na léčbě CF tým odborníků. Největší Centra pro léčbu a diagnostiku CF jsou při FN Motol a FN Brno.

Touha být rodiči

Muži trpící CF si mohou užívat normální sexuální život a mohou tvořit i spermie. Ovšem 98 % z nich je neplodných. Neplodnost má svůj původ v nedostatečně vyvinutých chámovodech, které slouží k transportu spermií z varlat do penisu. Spermie tak zůstávají v nadvarleti, kde jejich putování končí. Pouze 2–3 % mužů s CF je plodných, a to obzvláště ti s mutací označovanou jako 3849-10kb C-T.

Oproti tomu velká část žen s CF může však otěhotnět bez jakýchkoli potíží. Jejich problémy v reprodukčním životě jsou stejné jako u zdravých kolegyň. Nicméně pokud plánují těhotenství, měly by tento krok konzultovat se specialistou a ujistit se, že berou pouze léky bezpečné pro plod. Dále jim může být nabídnuto i genetické poradenství.

„Právě vysoké dávky antibiotik byly tím, čeho jsem se nejvíc bála, když jsem otěhotněla. Nebylo to plánované, prostě to přišlo. S mojí diagnózou je mimo jiné spojená i nižší pravděpodobnost, že otěhotním, takže fakt, že jsem otěhotněla, mě překvapil. Vážně jsem to nečekala.“ Naznačuje Veronika stav, kdy zjistila, že je v očekávání.

„Pořád to mám před očima. Sedím v koupelně a v ruce držím pozitivní test. A jsem šťastná. Jenže predikce toho, že se dožiju maximálně 40 let, mě tvrdě vrátila na zem. Takže až umřu, bude našemu dítěti 12. Už před svatbou s mým milovaným mužem jsem cítila výčitky svědomí, že tu za 15 let už třeba nebudu a on tu zůstane sám. Takže myšlenka toho, že s ním zůstane i náš syn mi dávala vůli žít a těhotenství risknout. S mým doktorem jsme so dohodli, že zkusíme léčbu antibiotiky vynechat. V případě, že bych se infekce v plicích výrazně zhoršila a já musela podstoupit léčbu antibiotiky, snížili bychom jejich množství na minimum. K tomu bohužel došlo. Ke konci těhotenství jsem se vyloženě dusila. Náš Adam přišel na svět předčasně, ale je naprosto zdravý a já jsem neskutečně šťastná!“

Zdroje informací: Klub nemocných cystickou fibrózou a www.zenska_neplodnost.cz

Dříve bylo naprosto normální, že se matkami stávaly ženy (vlastně téměř ještě dívky) hned po ukončení školy. Jen se podívejte kolem sebe na ženy ve věku vašich maminek či žen o pár let starších - velká spousta z nich porodila své první dítě ve věku těsně po 18 letech. Kdo tenkrát s početím dítěte otálel, byl divný. Od těch dob se mnohé změnilo a trend se postupně vychýlil na druhou stranu.

Stále více začalo přibývat žen, které studovaly na vysoké škole a pak budovaly kariéru. A až později začaly myslet na založení rodiny. I z tohoto důvodu začal stoupat průměrný věk prvorodiček a velmi často se tak prvorodičkami stávaly ženy ve věku kolem 30 let. Dnes už se zase pomalu vrací trend mladších maminek a lékaři se jen radují. Podle nich je totiž ideální věk pro porod prvního dítěte kolem 25 let.

Článek hovoří o situaci, která je typická pro naši zem. Když se podíváme do jiných kultur, tak se samozřejmě setkáme s mnohem mladšími maminkami - rozhodně není výjimkou, když se maminkami stanou (z našeho pohledu) malé holčičky kolem 14 let. I u nás se samozřejmě setkáme s maminkami ještě před dovršením jejich plnoletosti, není jich však naštěstí mnoho. Pro potřeby tohoto článku si ještě upřesněme, že článek hovoří o mladých maminkách, které jsou zhruba ve věku 18 - 25 let. Jaké výhody pro tyto mladé maminky plynou? A nese s sebou mateřství v tomto věku i nějaké nevýhody? 

Na začátku si připoměňme frázi, kterou jste už určitě někdy slyšely: "Věk je jen číslo". Můžeme si vedle sebe postavit dvě dvacetileté slečny/ženy a zatímco jedné bychom mateřství s čistým svědomím doporučily, tak u jiné nám přijde, že je ještě brzy. Čím to je? Každý člověk má jiné zkušenosti, zážitky, životní cíle a něco jiného si prožil. Přestože jsou obě stejně staré, jejich mentální zralost může být na úplně odlišné úrovni. Takže vždy je potřeba vycházet z konkrétní situace.

Jaké mají mladé maminky výhody?

• ženy v tomto věku  jsou z fyziologického hlediska na vrcholu svých sil, dá se proto předpokládat, že náročné období těhotenství zvládnou "levou zadní", většina těchto těhotenství proto probíhá naprosto fyziologicky a dá se předpokládat, že jejich těhotenství a porod budou naprosto bezproblémové (ale samozřejmě toto nelze brát jako dogma - i zde se totiž mohou objevit komplikace a problémy)
• mladé maminky údajně méně trpí těhotenskými nevolnostmi
• mladé ženy jsou na vrcholu sil a jejich organismus ještě není tolik zatížen nemocemi či braním léků
• některé ženy v tomto věku neví, jakým směrem by se měl jejich život ubírat a kterou cestou by se chtěly vydat, dítě jim v tomto případě může ukázat směr, ve kterém se mohou realizovat
• mladé maminky mají více energie, proto i lépe zvládají náročné situace, které mateřství přináší - např. nevyspání a noční vstávání k miminku
• mladé maminky často přistupují k výchově s klidem, nejsou přehnaně úzkostlivé, dítě vychovávají v kamarádském duchu a dokážou vymýšlet a realizovat lumpárny, které miluje každé dítě
• těhotenství jim prostě sluší - uznejte, na mladé těhotné je krásný pohled
• po porodu se jim lépe shazují těhotenská kila
• až půjdou na maturitní ples svého dítěte, existuje šance, že si je někdo splete se starším sourozencem
• mladé maminky mají mnohem menší riziko genetických vad u dítěte

Mnohé maminky později dospějí k názoru, že by zpětně měly děti klidně mnohem dříve. Přečtěte si jednu takovou zkušenost naší koníkovky:

"Holky - já už nejsem žádná ranní rosa, děti jsem měla pozdě. Chtěla jsem vám jenom říct, že vám děsně závidím a fandím vám. Mít ty zkušenosti, co mám teď, jdu do mateřství mnohem dřív. Z mého pohledu je stokrát víc výhod než nevýhod."

Na druhé straně samozřejmě existují i nevýhody, které mladé maminky mohou potrápit

• pokud k otěhotnění dojde neplánovaně (což bývá v tomto věku poměrně časté), nemusí být maminka na tuto situaci ještě připravená, což celou situaci samozřejmě lehce zkomplikuje
• pokud žena nemá finančně zajištěného partnera, mohou se objevit problémy s financemi a zázemím
• v některých případech může žena přijít o dosavadní kamarády - pokud ještě děti nemají a neplánují je, nebudou mít pravděpodobně moc společných zájmů, což vede k ochladnutí vztahu a mnohdy i k přetrhání vazeb
• problémy se studiem - pokud žena ještě neukončila svá studia, může jí těhotenství a pak následný porod a péče o dítě zkomplikovat dokončení školy. V dnešní době však nejde o nepřekonatelné překážky, pokud bude mít žena zájem dostudovat, tak možnosti určitě najde.

O svou zkušenost s dítětem a skloubením školy se podělila i uživatelka Modrého koníka: "Já myslím, že studovat s mimčem je super, sice zkoušky jsou docela drsné období, ale jinak se to dá v pohodě zvládat. S hlídáním jsem si to musela zařídit, to je pravda, ale co by babičky neudělaly pro naši budoucnost , nastavily si v práci ob jeden týden jedno volné odpoledne a střídají se co týden jedna , takže s tím není problém, malá má ještě prababičky, takže když mám zkouškové, tak mi hlídá ještě moje babička i dopoledne. Je pravda, že studovat a nemít nikoho na hlídání se asi nedá, nebo je to hodně obtížné, některé vysoké školy sice mají školku pro učitele i studenty, ale u nás to není, nebo o tom nevím, takže to mám takhle no."

• pro téměř každou novopečenou maminku je situace velmi náročná, přece jen je malé miminko obrovský závazek, kvůli kterému je zpravidla potřeba hodně změnit životní styl (alespoň na nějakou dobu) - a ženy pak mohou mít pocit, že jim něco uniká
• pokud otěhotní žena, která ještě nepracovala (popř. pracovala velmi krátce), nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství a nemůže si volit délku rodičovské dovolené (i když to je možné řešit přes otce dítěte, pokud ten splňuje podmínky)

A na závěr jsem vybrala pár krásných zkušeností z fóra - pokud jste mladá maminka v očekávání a máte třeba i trochu strach (nebojte, strach mají všechny maminky, i ty starší), přečtěte si, jak to zvládly uživatelky Modrého koníka. A uvidíte, že se pak hned budete bát o něco méně.

"Holky, těhotenství v nižším věku, než je teď zvykem, má své klady i zápory. Já byla s přítelem půl roku a stalo se to, a to mi bylo 19 let. Tenkrát jsem porodila za pár minut, tělo vše přijímá líp a jde to lehčeji. Nějak se to všechno zvládlo a po pěti letech další mimčo. Holkám je teď 14 a 9 let a já jsem nejmladší maminka. Je pravda, že jsem si moc svobody neužila, ale to vše doháním teď, když jsou samostatný. Nikdy bych neměnila. A taky si myslím, že mě to hodně posilnilo. Sice jsem se nakonec rozvedla, ale holky vždycky byly mojí velkou oporou. No a teď si užívám třetího broučka v bříšku a mám pocit, že mě nic nepřekvapí. Držím všem palečky, ať to vše zvládnete a máte tu největší radost, co děti dávají."

"Tak holky, bylo mi sice 25 teď v červnu, ale jsem maminkou už od 3 krásných dětiček, které jsou pro mě vším a všechny jsou chtěné. Nejstaršímu v říjnu bude už 6 a občas si lidi myslí, že je to brácha a brady jim padají až do sklepa, když mi syn řekne mami. Takže, jsem mladá maminka a jsem ráda, že ty skřítky mám."

"Prvního syna jsem měla v čerstvých 19 letech, za tři roky, tedy v 21 letech, se mi narodila dcera. Teď v 35 se narodil další kluk a za 15 měsíců po něm poslední synek. Rodila jsem tedy v každé době a v každém období a mohu říct, že je naprosto jedno, v kolika máte děcko, když jste připravené. Jen tehdy jsem měla víc energie a méně strachu, ale jinak je to naprosto shodné. Co závěrem? Rozdíl je v tom, kolik dětí doma je a kolikáté těhotenství mám, protože hodně toho už znám a tak nejsem vystresovaná. Ale i tak je spousta nového, co mě doslova překvapilo a za to díky. Holky, držte se!"

Použité zdroje:

http://ona.idnes.cz/matky-radi-mit-dite-brzy-nebo-naopak-pozde-ma-sve-vyhody-i-nevyhody-1dz-/vztahy-sex.aspx?c=A090608_104313_ona_vztahy_ves

http://www.kafe.cz/rodina-a-domov/mlade-maminky-vyhoda-nebo-neuvazenost-28478.aspx

"Chudáci děti, teď nemají vůbec normální dětství. Žádné hřiště, prolézačky, pořád sedí jen u tabletů a telefonů." Věta, kterou teď okolo sebe slyšíme velmi často. Od kdy patří dětem do ruky zařízení typu mobilní telefony a tablety? Co je ještě normální a co je už úplně takzvaně za čárou?

Úhel pohledu

První věc, kterou si musíme uvědomit před tím, než na sociálních sítích sdílíme příspěvky typu "Dej like, pokud si pamatuješ tyhle prolézačky!" nebo "Sdílej, pokud si ještě měl/a normální dětství." je to, že i naše dětství někomu jistě připadalo "jiné". 

Potvrdit by vám to mohli naše babičky a dědečkové, prababičky a pradědečkové. A možná nemusíme chodit tak do hloubky, ale zkuste se zeptat svých rodičů. O barevné televizi, která pro nás byla normální, si oni mohli nechat zdát. Že by třeba moje prababička měla výběr z panenek od Mattela? Ani náhodou. Hrála si přesně s tou panenkou, kterou ji její maminka ušila. A takhle bychom mohli pokračovat. Takže ano, sdílejte příspěvky, pokud jste měli dětství, které bylo v té době obvyklé. Teď je to ale zkrátka trochu jinak. 

Příklad rodiče

Děti v batolecím věku jsou jako houby. Nasávají všechno kolem sebe, jsou zvídavé a neustále pozorují nejen nás, ale také naše okolí. A je naprosto přirozené, že jsme pro naše děti vzorem. Pokud ale nechceme, aby jejich vztah k elektronickým zařízením typu telefony a tablety byl až "nezdravý", musíme začít hlavně u sebe. Není náhodou to první, co vaše dítě ráno v posteli vidí, rodič, který si čte zprávy a sjíždí, co se na sociálních sítích stalo minulou noc? Nevidí dopoledne xkrát maminku, která kontroluje stav inzerátu na ochozené botičky, vyhledá si recept na ty zaručeně nejlepší meruňkové knedlíky a píše si přes messenger s kamarádkou, jak jsou ty děti dneska protivné? A když tatínek přijde z práce, do večeře ještě několikrát zkontroluje e-maily? Nemluvě pak o starším sourozenci, který vydrží klidně i několik hodin hrát počítačové hry.

Naše děti se, chtě nechtě, s telefony a tablety denně setkávají. Musí se s nimi setkávat. Protože jsou to zařízení, která k dnešní době patří a bez nichž se, dříve či později, neobejdou. Na nás jako rodičích je to,  abychom jim dali zdravý příklad toho, jak je užívat. Naučit je, že jsou výborný sluha, ale velmi zlý pán. 

Od kdy?

Velmi ošemetná otázka, která se opírá o to, jak to mají rodiče. Na Modrém koníku můžete zalistovat diskuzí Tablet pro roční dítě. A stejně tak se můžete setkat s názorem, který je podobný názoru uživatelky no_title: "U nás doma platí pravidlo - dokud neumíš číst, žádný pc nebo tablet. A platí to i pro návštěvy (což se občas neobejde bez řevu)."

Věk volte s ohledem na to, co se má na tabletu odehrávat. Například pouštění pohádek se může týkat i ročních dětí. Stejně tak vyhledávání písniček, říkanek a podobně. V tomto věku můžete klidně začít i s poslouháním angličtiny - psali jsme o tom v článku Učíme dítě cizí jazyky - jak a kdy začít? Mají-li být na pořadu dne aplikace, držte se toho, pro kolikaleté děti jsou určeny.

Míra užití

Pravděpodobně není nutné zdůrazňovat, že každodenní několikahodinové používání tabletů nebo chytrých telefonů není v žádném případě pro děti prospěšné. O důvodech, které jsou lékařsky nebo vědecky podložené (případně vám je prostě napoví zdravý rozum) si můžete přečíst v článku Tablet dětem do ruky nepatří! Nebo snad ano?

Nejde ale o denní použití na několik hodin. Nemělo by jít ani o to, že dítě k tabletu "odložíte" když děláte běžné domácí věci (zde je mimochodem nejprospěšnější, když je dělají s vámi). Pár minut ale určitě uškodit nemůže. Na co si dejte pozor, je zvyk. Děti si velmi snadno zvyky budují. A jakmile v něčem spatřují pravidelnost, může se pak absence zvyku stát problémem a důvodem k pláči, žadonění a vydírání. Pokud například budete nabízet tablet každé ráno po probuzení, i kdyby na pár minut, zanedlouho se stane to, že ho dítě začne vyžadovat.

U takto malých dětí je možné brát jej jako pomůcku, pokud potřebujete dítě udržet v klidu a nic jiného už zkrátka a dobře nefunguje. Může se jednat o situace, kdy je dítě nemocné, dlouho cestujete, když už několik dní po sobě prší a už nevíte (ani vy, ani dítě), co dalšího dělat v podobných případech. 

Kdy se tabletu pokuste vyhnout, jsou běžné situace. I když by vám třeba tablet mohl přijít vhod, někdy je lepší, že si dítě situaci prožije s vámi. Situace, které mají nějaká pravidla a je dobré, aby si je dítě osvojovalo - čekání u lékaře, návštěva restaurace, návštěva bezdětné kamarádky apod. Dítě by mělo vědět, jaké chování je v takové chvíli správné a jak si v těchto situacích počínat. Ideálně bez telefonu v ruce. 

Obsahová stránka

První a naprosto zásadní pravidlo pro práci s tabletem u batolat by mělo být to, že u něj nebude sedět dítě samo. Obecně by ani pohádky v tomto věku dítě nemělo sledovat samotné - bez dohledu rodiče. Vždyť právě rodič by dětem měl vysvětlit, co se stalo např. hlavnímu hrdinovi, proč se to stalo a jaké to případně má důsledky.  A stejné je to i s tabletem - ať už na něm sleduje pohádky, nebo používá aplikace. Mimo jiné jde také o hledisko bezpečnosti - děti jsou velmi šikovné a dotykové přístroje jsou pro ně snadno ovladatelné. Mohlo by se tedy stát, že v nestřežené chvíli se ocitnou na obsahu, který není určen pro dětský zrak. Pro jistotu si můžete pomoci službou typu dětský zámek. A pozor také na fyzickou bezpečnost - při hrubší manipulaci nebo například upuštění na zem se může rozbít sklo a neštěstí je na světě. 

Aplikací pro batolata je nepřeberné množství. Vždy myslete na to, aby dítě aplikaci bylo schopné pochopit a fungovat tak, jak si to hra vyžaduje. Není od věci si každou staženou položku nejprve projít a následně nabídnout dítěti.

A jak to máte s tabletem pro vaše děti vy? Nabízíte nebo nenabízíte ho svým dětem? Pokud ano, podělte se s námi o zajímavé tipy na aplikace a hry pro vaše nejmenší!

Věděly jste, že vašemu miminku začíná bít srdíčko kolem 5. týdne od početí? A že už od 8. týdne těhotenství začíná být citlivé na dotek vaší dlaně skrze bříško? Mezi 10. - 12. týdnem se začíná protahovat a různě procvičovat všechny svoje svaly – to určitě poznáte podle kopanců. A sluch se začíná vyvíjet zhruba od 20. týdne těhotenství. Využijte tyto možnosti a navažte kontakt se svým děťátkem už v děloze. Znáte pojem prenatální komunikace?

Co je to prenatální komunikace?

Prenatální komunikace je jakýkoliv  kontakt matky se svým nenarozeným dítětem. I když to zní podivně, ve skutečnosti se pod tímto termínem skrývá třeba i takové obyčejné pohlazení po bříšku. Ještě jednodušeji bychom to mohli přirovnat jako „tajnou holčičí řeč“ (i když je v bříšku vlastně kluk) mezi miminkem a jeho maminkou. Toto pouto je pevně svázáno už v okamžiku početí a trvá celé těhotenství. Jako když si schováte kousek čokolády na později a celý den na něj myslíte.

Co všechno tedy je ona prenatální komunikace? V podstatě všechno, co zvenčí maminka vyšle do bříška k miminku, ho nějakým způsobem ovlivní. Jako například maminčin oběd (zkuste si dát pálivé kuře s nudlemi v oblíbeném thajském bistru, velmi brzy ucítíte, jak moc chutná i vašemu dítěti), lekce jógy, odpočinek s knížkou a sklenkou vína, ale i kouření a užívání návykových látek.

Toto všechno má na dítě větší či menší vliv. Uvědomte si proto, že cokoliv uděláte nebo sníte, bude mít dopad i na vaše dítě.

Na co pozor?

Patří sem ale i psychický stav matky během těhotenství, její prožitky, emoce a myšlenky. Pokud je maminka vnitřně klidná a srovnaná, bude klidné i děťátko. A naopak. Proto je vyloženě nežádoucí jakýkoliv stres, vyhrocené emoce nebo psychicky (strach, zloba, úzkost) náročné situace (např. úmrtí v rodině se pochopitelně ovlivnit nedá, ale už jen s ohledem k dítěti je potřeba se přes tuto smutnou událost snažit co nejdříve přenést).

Zpívá celá rodina

Nenechte se ale zmást, prenatální komunikaci s dítětem může vést i otec a další členové rodiny. Vede to k upevňování vztahů a těšení se na nového člena smečky. Otcovská láska je pro dítě stejně důležitá jako mateřská a během těhotenství je otec pro ženu nenahraditelný a velmi důležitý. Neměl by se proto vyřazovat ani z navazování vztahu s nenarozeným dítětem. Muž by měl ženu chránit před všemi negativními dopady, které by mohly nějakým způsobem ohrozit její těhotenství (již zmiňovaný stres, fyzické a psychické situace jako nošení těžkých věcí, špatné zprávy a podobně). 

Oba rodiče tedy mají jedinečnou příležitost utvářet osobnost svého nenarozeného dítěte pomocí svých pozitivních citů. Vytváření vztahu mezi nenarozeným dítětem a rodiči, který je tak důležitý pro další vývoj a život člověka, se také nazývá předporodní bonding (tj. navázání vztahu dítěte s rodiči ještě před jeho narozením). Vnímaví rodiče, kteří projevují svou náklonnost a lásku k dětem v prenatálním a postnatálním období, mají fyzicky uvolněnější děti s nižší hladinou stresových hormonů. Děti takových rodičů jsou sociálně obratnější a dosahují lepších výsledků ve škole, obzvlášť v matematice a ve čtení.

Zásady prenatální komunikace

• berte nenarozené dítě jako součást sebe samé (jste takové Kinder vajíčko, 2v1)
• prožívejte s ním jednotlivé dny a události ("Je neděle? Tak to si dáme do nosu, co říkáš, prcku? Zamlouvá se ti rohlík s máslem a džemem nebo by sis dal raději vaječnou omeletu?")
• rozvíjejte "vnitřní" komunikaci s dítětem (povídání si s ním "v duchu" o jednotlivých radostech, přáních, zklamáních: "Ani nevíš, jak bych si přála, aby Petrovi vyšla ta nová práce. Byl by s námi víc doma...")
• věnujte čas i hlasité komunikaci s dítětem - matka nebo i otec mohou dítěti povídat o tom, jak se na něj těší, co pro něj všechno připravují, co prožívají, jaké mají radosti nebo starosti v práci, co jim přináší nebo nepřináší uspokojení ("Zase mě vytočila sousedka! Její pes nám pořád chodí očůrávat záhon s kytkama a bylinkama. Jak už jí to mám říct jinak?")

Výhody prenatální komunikace:

• vytváří důvěru rodičů ve vlastní rodičovské schopnosti("Tak co, prcku, zvládneme sami vybrat tapetu do pokojíku? Nebo počkáme na tátu? Zvládneme to, viď že jo!?!")
• podporuje vztahy ("Ty moje lásko, ještě ses ani nenarodila a já tě miluju víc než svůj život. Tak moc se na tebe těším.")
• poskytuje dítěti pocit, že je na svět vítané ("Já se tak těším, až spolu budeme chodit na procházky!")
• poskytuje podněty pro lepší duševní a tělesný vývoj ("Tak jsem slyšela, prcku, že děti, kterým maminky pouštěly hudbu, později tolik neplakaly. Co myslíš? Zkusíme to? Co takhle Queeni?") 
• poskytuje posilu, když dítě reaguje na podněty a laskání zvenku, posilňuje tím rodiče v jejich úsilí a naopak ("Petře, Petře... zase mě kopl, pojď si sáhnout!")

Druhy komunikace mezi matkou a dítětem

• Fyziologický způsob komunikace

Hlavní úlohu zde hraje krev, která prochází placentou a spojuje matku s dítětem. V ní mohou být různé látky, jako např. adrenalin, které putují z mateřského organismu do organismu plodu a ovlivňují jej.

Dítě vnímá zvuky vytvářené tělem matky s intenzitou kolem 60 dB:

  - zvuk placenty

  - tlukot matčina srdce

  - kručení v žaludku

  - pohyby ve střevech

  - hlas matky a otce

  - zpívání, rytmus hudby

• Smyslový způsob komunikace

Patří sem reakce dítěte na smyslové podněty (např. mateřský hlas, doteky břicha, změna polohy). Miminko může změnou frekvence a intenzity své pohybové aktivity vyjádřit nelibost (dobře známé kopance a šťouchance do matčina bříška).

• Emoční způsob komunikace

Maminka na své ještě nenarozené dítě soustřeďuje své myšlení a pozornost. Uvažuje o dítěti, těší se na něj. Je důležité, aby vytvářela emočně pozitivní vztah k dítěti. Existují vědecké studie, které říkají, že děti, na které se maminky těšily a povídaly si s nimi, měly v dospělosti mnohem šťastnější a pozitivnější přístup k životu.

Jak tedy s miminkem komunikovat?

Těšení se na miminko

Budoucí maminka a tatínek se na dítě těší, mluví o něj se svými přáteli a rodinou. Plánují společnou budoucnost, vymýšlejí jméno, jak bude vypadat jeho pokojíček, jaký vyberou kočárek atd.

Vysílání podnětů k děťátku

Rodiče vysílají k děťátku pozitivní signály a emoce. Plánují, jak k němu budou v noci vstávat, chodit na procházky, jak ho tatínek naučí hrát fotbal nebo maminka uplete šálu.

Vizualizace

Rodiče si společně představují, jak bude dítě vypadat. Zdědí po babičce výrazný nos, po tatínkovi modré oči nebo dědečkovo huňaté obočí?

Doteky, hlazení, masáže

Dítě na doteky může odpovídat kopáním, anebo tlačením se na ruku, která je položená na břiše. Velice emotivně to vnímají zejména tatínkové, pro které to je na rozdíl od maminek (které miminko cítí už od samého počátku těhotenství) první kontakt s dítětem. Oblíbené jsou také masáže. Při použití vhodných aromatický olejů (levandule, heřmánek, růže…) tak dojde nejen k uvolnění těla, ale i ducha.

Mluvení

Zhmotnění svých pocitů do slov je dalším způsobem, jak děťátku naznačit, jak moc se na něj rodiče těší. Mohou mluvit o čemkoliv, co je zrovna napadne (třeba cestou na oběd, co si maminka asi vybere: špagety s rajčatovou omáčkou nebo raději kuřecí řízek s bramborovou kaší? Nebo jaký motiv dupaček má miminku vybrat, vyprávět mu pohádku, jaké je dnes počasí a podobně). Pro dítě je důležitější tón hlasu více než obsah. Po narození novorozenci pozitivně reagují na známou mateřskou řeč a dokáží ji odlišit od řeči cizí.

Zpěv

Ještě intimnější povahu než povídání má zpěv. Mluvená řeč nemá zdaleka takový frekvenční rozsah, jako řeč zpívaná, právě proto je zpěv tak důležitý. Stejně jako u mluvené řeči bylo prokázáno, že matky, které svým dětem zpívají písně, rozvíjejí nejen jejich řeč, ale i hudební cit. A je také známo, že děti si pamatují písně, které jim matka v děloze zpívala, po porodu na ně reagují pozitivně, zklidní se a naslouchají známým melodiím.

Hudba

Se zpěvem úzce souvisí i hudba. Ta pomáhá v bříšku navodit stejně pozitivní náladu (a odezvu v podobě spokojeného kopání) jako jsou třeba doteky. Samotný výběr záleží na vkusu rodičů, ale neměla by být příliš hlasitá a musí se líbit hlavně mamince. Když je spokojená ona, bude i miminko. Je prokázáno, že takové děti přicházejí na svět s menší tenzí, nezaťatými pěstmi, otevřenýma očima, méně pláčou a lépe spí. V pozdějším věku projevují výraznější jazykové a hudební nadání a lépe zvládají stres.

Tanec

Nemusíte hned protančit noc nebo docházek na lekce tance pro pokročilé. Počítají se drobné pohyby a pohupování do taktů hudby. Díky nim dochází k uvolňování svalů kolem pánve, které se stahují a můžeme říci, že vytvářejí stejné prostředí jako v kolébce. A to se líbí každému miminku.

A jak vy komunikujete se svým miminkem? Mluvíte na něj nebo mu pouštíte hudbu? Podělte se s námi o své zkušenosti. 

Zdroje informací:

Bakalářská práce Ivety Stankovičové: Prenatální komunikace, MU, lékařská fakulta, katedra porodní asistence, 2011

Staňka Kučerová, dula & poradkyně při kojení

Na pískovišti jste velmi často svědkyní zajímavých scén. Zrovna nedávno jsem viděla, jak se jedna holčička uprostřed pískoviště z ničeho nic rozplakala. Bez viditelné příčiny. A v tu chvíli se okolo začaly dít věci - několik dětí k ní přišlo a začalo ji utěšovat. Pár dětem to bylo úplně jedno a plačící dítě ignorovaly. A několika dalším byl její pláč viditelně proti srsti, tak pískoviště opustily a šly si hrát jinam. V které skupině dětí by asi bylo vaše dítě?

Emoční inteligence

Pojem emoční inteligence se v psychologii objevuje poměrně nově -  od 90. let minulého století. Prvně jej použili američtí psychologové Peter Salovey a John D. Mayer. A ptáte se, co to vlastně je? Je zajímavé, že ani do dnešního dne se všichni psychologové neshodnou na jedné definici. Emoční inteligence by se dala popsat takto:

• schopnost pracovat se svými pocity,
• schopnost vnímat a pracovat s pocity ostatních,
• umění pocity rozvíjet (své i ostatních),
• umění motivovat sebe i ostatní,
• sebeovládání,
• vytrvalost 

Zkrátka a dobře - emoční inteligence je plná dovedností, které jsou někde na rozhraní rozumu a pocitů.

EQ

EQ je zkratka, která se používá pro označení tzv. emočního kvocientu. Znáte IQ? Tak EQ je něco podobného. Tak jak IQ měří inteligenci, používá se EQ právě pro změřní emoční inteligence. Nenechte se však zmýlit - tím, co emoční inteligenci tvoří je tak nějak dáno, že její změření není jednoduchá disciplína. Samozřejmě se můžete na internetu setkat s různými EQ testy, ale to pravé ořechová to nebude. Zkuste si jen představit, jak se asi měří to, jak je člověk laskavý nebo vytrvalý. 

Se skutečným testem EQ se tak většinou setkají rodiče, u jejichž dítěte existuje podezření na Aspergerův syndrom, Rettův syndrom nebo nějakou jinou formu autismu. U těchto dětí je totiž jedním z ukazatelů na konkrétní poruchu právě jejich práce s emocemi. 

EQ se proto v běžném životě používá spíše jako obecnější ukazatel toho, jak moc je člověk "pocitový". Tedy například "ti mají ale vysoký EQ" může být řečeno o skupině dětí, které na pískovišti běžely holčičku utěšit a zeptat se jí, co se stalo. Naopak děti s nízkým EQ byly ty, které zůstaly sedět a pláč jejich malé kolegyňky s nimi ani nehnul. 

Proč emoční inteligenci rozvíjet

Důvodů, proč se s dětmi věnovat rozvoji emoční inteligence je hned několik:

• Lepší zvládání konfliktních situací - lidé s vyšším EQ dokáží své emoce lépe ovládat, nešijí vše "horkou jehlou" a před pronesením unáhlených vět si situaci dobře promyslí, záleží jim totiž na pocitech jiných lidí a uvědomují si, že by je mohli ranit. To je nesmírně důležité nejen pro vaše rodinné vztahy, ale také v navazování a udržení přátelství a později také partnerského života. 
• Motivace a dosahování cílů (disciplína) - děti, které mají lépe rozvinutou emoční inteligenci jsou odolnější proti stresu. Dokáží motivovat samy sebe a je pro ně tak snadnější dosáhnout stanoveného cíle. Navíc jsou trpělivější.
• Benefit do následujících let - emoční inteligenci můžeme trénovat a zlepšovat po celý náš život. Pokud na tom začnete s dítětem pracovat již v jeho útlém věku, má perfektně nakročeno do budoucna. Přirozeně totiž bude tíhnout k tomu, aby se stále zlepšovalo. 
• Sociální výhoda - všimly jste si někdy, například na třídním srazu, že někteří jedničkáři ze třídy si nevedou až tak dobře? Zato spolužák, který sotva "prošel" osmou třídou to má naopak? Může za tím být právě emoční inteligence a to, že spolužák s pětkami na vysvědčení se tak nějak umí lépe poprat se životem než jeho inteligentnější kolega. 

Rozvojové hry

Děti (od batolat až po předškolní věk) si prakticky neustále hrají. Na to je dobré myslet, ať chcete dítě v tomto věku naučit cokoli. Běžte na to ideálně přes hru.

Odpočinek a zklidnění

Dětský den je plný dobrodružství - prakticky od rána až po večerní usínání dítě stále něco objevuje, řeší nové situace, musí se vypořádat s řadou nelehkých úkolů. Proto, aby dokázalo dobře vnímat své emoce nebo emoce ostatních, se musí naučit v prvé řadě trochu uklidnit a zrelaxovat. Ideální doba na tato cvičení je například před spaním, kdy už je dítě v peřinkách.

"No to by mě tedy zajímalo, jak mám ten náš pytel blech zklidnit!" Je to vlastně docela jednoduché - právě formou hry. Ta navíc nemusí být nikterak dlouhá, pro začátek stačí třeba 5 minut každý večer. Pokud vytrváte v pravidelnosti, může se ze zklidňování stát prima rituál a uvidíte, že zanedlouho začne potomek s cvičeními i přes den, když si bude chtít trochu "vydechnout". Využít můžete následující tipy:

• kreslení na záda (pro starší školkové a školní děti) - kreslíte dítěti na záda různé tvary (zvířátka, písmena, čísla, apod.) a to hádá, co to je,
• dechová cvičení - s batolaty budou muset mít často i dechová cvičení nějaký cíl (například foukačka s polystyrenovým míčkem, bublifuk, foukací harmonika), s většími dětmi už můžete provádět zklidňující dechová cvičení například v rámci přípravy do postele (na 3 doby nádech, na 5 dob výdech), jde o to, aby se dítě co nejvíce soustředilo na svůj dech,
• čtení - asi nejčastější a nejoblíbenější zklidňovací činnost - čtení říkanek, příběhů nebo klasických pohádek, kdy dítě (nejlépe před spaním) už leží v peřinách a naslouchá.

Kromě toho, že dítěti pravidelné zklidňování přinese větší rozvahu (nebude vše šít tzv. horkou jehlou), vybaví ho také odolností. Děti, které jsou od dětství seznamovány s dechovým cvičením jsou v dospělosti méně výbušné. Dokáží totiž automaticky mnoho situací tzv. "vydýchat". 

Hry s emocemi

Hry s emocemi zařazujte dětem do jejich repertoáru aktivit co nejdříve. Začít můžete v podstatě už u miminek. Stačí na ně jednoduše dělat obličeje a pak pojmenovávat, co se ve vás odehrává (např. když se smějete, doprovodíte tuto situaci informací, že jste veselá apod.).

Batolata pak mohou bavit třeba emoční kartičky - jednotlivé lidské emoce (smutek, naštvání, radost, pláč, neutrální výraz, překvapení, zkrátka cokoli, co vás napadne) namalujte na papír a když dítě na nějakou emoci ukáže, můžete mu vyprávět o tom, co znamená a jak se projevuje. S dětmi předškolního věku pak můžete tuto hru povýšit například o to, že společně vzpomínáte na lidi a situace, které jste viděli příslušnou emoci projevovat. 

Práce s vlastními pocity

Jistě jste si už sama všimla toho, že dítě se učí tak nějak automaticky. Že funguje jako taková houba, která neustále nasává vše, co se okolo děje. A toho můžete bez obav využít i u těchto cvičení. Párkrát za den (ne příliš často, aby se z hry nestalo pro dítě "zlo", dejme tomu tak 3x denně) zkuste vychytat různá emoční vypětí - například když se dítě vzteká, když se směje a když pláče. Což nebude příliš těžké, protože děti ve věku od 3 let jsou takové malé emoční uzlíčky. A otázkami ho veďte k příčině jeho stavu a k tomu, aby si uvědomilo, jak moc danou situaci prožívá. Otázky, které můžete použít:

• Proč se vztekáš/směješ/pláčeš?
• Co se stalo?
• Jak moc se zlobíš/raduješ/jsi smutný? (tuto otázku používejte v případě, že dítě chápe pojmy hodně/málo nebo dokáže vyjádřit stupnici 1 - 5, 1  - 10 apod.)
• Jsi smutný/veselý víc, než včera, když se stalo - a popište situaci z předešlého dne a podobně. 

Můžete také společně zavzpomínat na situace, kdy se kolem vás někdo jiný vztekal/radoval nebo plakal a popovídat si o tom, co se stalo. 

Příklad v nás

Jak už je uvedeno výše - děti jsou jako houby a nasávají vše, co je obklopuje. A i tady samozřejmě platí, že dítě se učí nejlépe nápodobou. Buďte pro vaše dítě oporou - odře-li si při sportu koleno, neodbývejte ho slovy, že to nic není, ale reagujte adekvátně situaci a dítě politujte a povzbuďte k dalším výkonům.

Mluvte o svých pocitech - pokud jste smutná, řekněte to (ono to stejně vycítí) a nebojte se mu popsat i situaci, která za vaším smutkem stojí (samozřejmě adekvátně věku).

Mluvte o pocitech jiných lidí - vysvětlete klidně dítěti, proč se ti dva mladí lidé na ulici drží za ruce a líbají se. Zkrátka a dobře - mluvte se svým potomkem o tom, co cítíte a co cítí on. Je to to nejlepší, co pro něj můžete udělat. 

Zdroj informací:

http://www.motherbabychild.com/2017/education/emotionally-intelligent-child/

http://gokids.cz/5-pravidel-pro-vychovu-emocne-inteligentnich-deti-jiz-od-narozeni/

http://www.terahry.cz/dite-a-emoce/

Určitě milujete své dítě nade vše a chcete mu zařídit co nejšťastnější dětství a vstup do života. A zcela určitě pro to děláte maximum! No a pokud se ještě navíc nebráníte (na naše poměry) netradičním řešením, můžete vyzkoušet feng shui.

Rozdělte pokojíček na zóny

Dětský pokoj je jednou z mála místností v domě, která musí splňovat více kritérií, aby uspokojila nároky svých malých obyvatel. Musí být zároveň ložnicí (zóna odpočinku), hernou (zóna zábavy), studovnou (zóna vědění) a často také šatnou (zóna praktická). Pokud navíc nedisponujete větším prostorem, můžete si v tuto chvíli říct, že těžko budete „čarovat“ s feng shui, když jste rádi, že se tam váš potomek vejde. K této myšlence ale není důvod, ba právě naopak. Děti se obecně ve velkých prostorech, které mají navíc obývat samy, nemusí cítit moc dobře. Pokud patříte k rodičům, kteří nešetřili metry, zauvažujte nad tím, že pokojíček vybavíte bunkrem, případně nějakým domečkem nebo stanem, který dá dětem větší pocit bezpečí (a také soukromí).

Co je to feng shui?

Starodávné čínské učení o vzájemném působení energie člověka v čase a prostoru. Feng shui (vítr a voda) se opírá o 2 hlavní školy – škola formy a škola kompasu. Hlavním cílem je zajistit ideální proudění energie čchi  [či], která má přímý vliv na zdraví člověka a harmonii jeho života. Hlavními aktéry při nastolování rovnováhy je pět elementů – země, voda, vzduch, oheň a kov. Pracuje se také s polaritou jinu a jangu.

Zóna odpočinku

Hlavní dominantou nejen v zóně odpočinku, ale i celého dětského pokoje je postel. Její umístění proto považujte za klíčové. Neumisťujte postel na stěnu, ve které jsou dveře nebo okno. Podle feng shui proudí těmito stěnami energie a ta by vaše dítě rušila. Ideální umístění je diagonálně ke dveřím. Tím také splníte podmínku, že z postele je na dveře vidět. Čelo postele přisuňte ke stěně. 

Zóna zábavy

Touto zónou se s největší pravděpodobností stane střed pokoje. Vybavte ji příjemným kobercem, případně několika různými koberečky. Dítě by nemělo cítit chlad od nohou. A co si budeme povídat, děti se nejčastěji hrají právě na zemi. Jednou z klíčových myšlenek feng shui je udržování pořádku, což je u této zóny nesmírně důležité, protože to ovlivňuje nejen celkovou energii, ale také ostatní zóny. Veďte proto svou ratolest k udržování pořádku a vybavte pokoj různými koši a krabicemi na hračky, kam je dítě může snadno schovat už v batolecím věku. Snažte se dodržovat pravidlo, že odchod z této zóny znamená její uklizení (např. pokud jde dítě spát nebo se věnovat domácím úkolům).

Zóna vědění

Až přijde čas, kdy budete muset doplnit pokojíček o psací stůl (případně se rozhodnete ho přesunout), udělejte to tak, aby od něj dítě vidělo na dveře a za jeho zády nebylo okno. Pokud má totiž dítě za zády otvor, kterým může kdokoli nepozorovaně přijít, nedokáže se plně soustředit a část své energie neustále věnuje na to být ostražitý. Je-li to jen trochu možné, nevybavujte tuto část pokoje žádným elektronickým přístrojem. To ostatně platí o celém prostoru, který je určen výhradně dětem. Elektronické přístroje obecně proudění energie narušují. Navíc jsou zcela nevhodné, pokud jsou tam, kde se spí.

Základní pravidla bydlení podle feng shui

• Co nejjednodušší půdorys domu/bytu (ideální je čtverec nebo obdélník).
• Rozvržení místností podle světových stran (hlavní obytné místnosti směrem na jih, užitkové a technické místnosti na sever, pracovny a dětské pokoje na východ nebo západ).
• Velikost domu je uzpůsobena počtu stálých obyvatel.
• Nebojte se bílé, černé, červené a zlaté.
• Využívejte přírodní materiály, ať už jako textilie, nebo zařízení bytu. Překvapivě dobře si budou rozumět s kovem.
• Pozvěte energii do domu – přístupová cesta do domu je čistá, upravená a jako by říkala „VSTUPTE!“

Zóna praktická

Do praktické zóny patří jednoznačně skříně. Ty by neměly být zbytečně vysoké. Čím více dítě převyšují, tím víc mohou vzbuzovat pocity úzkosti. Klidně tedy využijte spíš komody, které budete rozmisťovat podél zdí (po obvodu v místech, kam prioritně umístíte postel a psací stůl). Skříně/komody stojící volně v prostoru rozbíjí volné proudění čchi a také nejsou příliš bezpečné (zejména komody často děti vybízí k lezení po nich, ke stěně je proto raději na pevno přidělejte). Pokud je budete rozdělovat, snažte se dodržet, aby v nich byli umístěné věci podle nějakého klíče – např. jedna komoda pro spodní prádlo a pyžamka, další pro mikiny a bundy. Aby dítě samo vědělo, kam má sáhnout.

Barvy a materiály

Už z podstaty dětství vychází, že barvami šetřit nemusíte. Zároveň mějte na paměti, že nevhodné jsou příliš syté a křiklavé barvy, které mohou v dětech probouzet vnitřní neklid a být spouštěčem nesoustředění, hyperaktivity. Volte tedy spíš barvy pastelové – modré, zelené, žluté, červené. Při výzdobě pokoje se nebojte sáhnout po co nejjednodušších rámečcích a vložte do nich ty nejhezčí výtvory vašich dětí. Nejen, že je jistě potěšíte, ale zároveň zvýšíte jejich sebedůvěru. 

Při vybírání materiálů, ať už u závěsů, koberců nebo třeba povlečení, se držte pravidla, že co je přírodní, je pro dodržení zásad feng shui optimální. Navíc se vašemu dítěti bude jistě lépe spát např. v biobavlně než v polyesteru.

Dítěti v pokojíčku často větrejte, čímž podpoříte proudění energie. Otevřít okna se nebojte zejména před spaním, kdy je ideální tzv. vyměnit vzduch a ještě lépe o 2 - 3 stupně snížit teplotu v místnosti (předpokládáme - li, že na běžný provoz je v pokojíčku 20 - 22 °C). Naopak jakmile je dítě v posteli a chystá se ke spánku, všechna okna i dveře zavřete (dokonce i ty od skříně). Cokoli otevřeného není dobré pro proudění čchi. Stejně tak by mohla energii narušovat domácí zvířata. V noci by neměla mít v pokojíčku místo.

Ať už se rozhodnete feng shui vyzkoušet nebo ne přeji vám, ať jste pro děti tím nejinspirativnějším vy sami!

„Někde jsem četla článek o tom, že otec dá doma dítěti úplně jiné předpoklady k základům do života. Jako třeba víc samostatnosti, větší riskování, rychlejší rozhodování. Matka zase víc citu, něžnosti, empatie, tvořivosti....“ Agne z diskuzního fóra.

Mateřská nebo rodičovská dovolená?

Mateřská dovolená začíná 6 – 8 týdnů před termínem porodu. Slouží především k načerpání sil na náročný den D, dokoupení výbavičky pro miminko, eventuálně dohnání restů na předporodním kurzu. Poté plynně navazuje šestinedělím, které je asi nejnáročnější z celého těhotenství a následného mateřství. V tomto hájeném období si zvykáme na nového člena rodiny a především se dáváme dohromady po porodu. Celková délka mateřské je pak 28 týdnů (v případě dvojčat a vícerčat až 37 týdnů).

Oproti tomu na rodičovskou dovolenou mohou nastoupit i muži. Maminky ji čerpají ihned po skončení mateřské, tatínkové na ni mohou nastoupit prakticky v den narození dítěte. Trvá 2 až 4 roky, podle rozložení a preferencí rodičů, jak dlouho chtějí nebo mohou (hlídání, školka a podobně) zůstat s dítětem. Jen pro zajímavost: je možné, aby v jeden okamžik byly doma oba rodiče. Maminka na mateřské a tatínek na rodičovské. Od 1.2.2018 dokonce začala platit tzv. otcovská dovolená, tedy týden volna pro novopečené tatínky.

Tradice naruby

Proč tatínci mění letité tradice a střídají se s maminkami na rodičovské dovolené? Důvodů je hned několik. Ten první je zcela prozaický: touha být co nejblíže svému dítěti a prožít s ním všechna jeho poprvé. Přiznejme si to, možná v tom je i trochu zdravé sobeckosti. Možná jste si toho nevšimli, ale otcové vmínají pokroky a růst svých dětí spíš zprostředkovaně, skrze matku a její vyprávění, fotografie a videa. Tatínkové tak slyší a vidí první potomkovo slovo, krůček, lžičku s přesnídávkou skrze telefon. Pomalu, ale jistě tak nastává doba, kdy budou chtít být u těchto přelomových okamžiků i oni.

„Manžel byl s malou půl roku doma. Zvládl to úplně s přehledem a dcera k němu má úplně jiný vztah než starší dcera. On zase oceňuje moji práci doma, není to žádná dovolená. Jinak manžel vydělává daleko víc než já, ale chtěl si udělat přestávku a trochu si užít holky, protože hodně pracuje a starší dceru viděl v podstatě o víkendech.“ radka8888 z diskuzního fóra Chlap na rodičovské dovolené.

Být hrdým a dobrým otcem není samozřejmost. Najdou se i tací, kteří se nové role zaleknou a většinu svého času raději tráví v práci nebo s kamarády. Nemusí jít o nechuť nebo strach z nového člena rodiny, ale potřebu zajistit rodinu materiálně.Jenže na úkor času stráveného s rodinou. Naštěstí jich není tolik, a v parcích, dětských hřištích a obchodech vídáme tatínky s kočárky dokonce i dopoledne. Tedy v době, kdy by měli být v práci. A přiznejme si to: muž s kočárkem je zatraceně sexy!

V neposlední řadě bude mít také partner možnost vyzkoušet si, co všechno obnáší ona rodičovská "dovolená". Že to není jen o procházkách, courání po obchodech a koukání na televizi. Věřte, že pak si vás bude vážit mnohem více.

„My jsme to měli tak, že já jsem byla doma první rok a manžel další rok a půl. Byla to správná volba pro všechny. Žádná druhá směna mě doma nečekala. Uklízelo se a pralo o víkendu společnými silami (a je to tak doteď). Teplé večeře nemáme zavedené a k obědu sobě a dceři vždy něco uvařil. Vyžadovalo to ode mě jen trochu plánovat jídelní lístek.“ eva267 z diskuzního fóra Chlap na rodičovské dovolené.

Kdo více vydělává?

Lví podíl na této skutečnosti nese i velice populární blog Deníček moderního fotra. Pravda, rodičovské slasti jsou zde vylíčeny poněkud dramaticky, ale to nic nemění na tom, že díky „fotrovi“ padlo jedno velké tabu: muž se stará o dítě (a pokud možno také o domácnost) a žena vydělává.

„…já to chápu snad jen v případě, kdy žena vydělává opravdu o hodně víc než muž. Že by tu ztrátu jejího příjmu rodina více pocítila…“ ninive211 z diskuzního fóra Chlap na rodičovské dovolené

A tím volně přecházíme k dalšímu důvodu muže na rodičovské: je to zkrátka ekonomicky výhodnější. I když situace, kdy ženy dostávají za stejnou práci výrazně méně peněz než muži, není ničím neobvyklým, stane se, že je to právě žena, kdo je v partnerské dvojici finančně úspěšnější. Pokud jí to nevadí a po skončení mateřské znovu nastoupí do práce a vydělává, je to v pořádku. Musí si tím být ale naprosto jista, aby později nedocházelo k výčitkám svědomí.

Čistý stůl i svědomí

Před takovým rozhodnutím si společně sedněte ke stolu a zvažte všechna pro a proti.

Opravdu se vyplatí, když zůstane tatínek doma s dítětem?

Umožní mu to zaměstnavatel?

Je muž připravený převzít plnou zodpovědnost za miminko se vším, co k tomu patří? Zvládne připravit dětskou přesnídávku, ohřát mléko a přebalit nejmenšího člena rodiny sám a bez potíží?

Pokud jste na všechny (nebo alespoň většinu) otázek odpověděli „ano“, jděte do toho!

„Znám rodinu, která do toho šla, aby manželka neztratila dobrou pozici v práci. U dítěte vznikla totální panika z odloučení, chlapeček jim večer odmítal jít spát, protože ráno už maminka doma nebyla (přestože otec je fakt pohodář a taky se o dítě staral výborně). Nějak se s tím poprali, ale když kamarádka otěhotněla znova, přiznala, že to stále vnímá jako chybu a s druhým raději skončila v práci a žili z polovičního příjmu manžela, než to opakovat." jezz1e z diskuzního fóra Chlap na rodičovské dovolené

Jak to bude s penězi

A teď trochu čísel: rodičovský příspěvek je pro všechny stejný: 220 000 Kč. Tento „balíček peněz“ je vázán na dítě, nikoli na osobu, která se o něj stará. Je pouze na vás, jak se rozhodnete tuto částku rozdělit. Tento příspěvek můžete čerpat do 4 let věku dítěte. Od ledna 2018 se výše měsíčního příspěvku zvedla maximálně na 34 470 Kč, ale nesmí přesáhnout 70% výše hrubého měsíčního výdělku.

Například: kdo vydělával 30 tisíc hrubého, bude moct celkových 220 tisíc korun vybrat nejrychleji během deseti měsíců.

V momentě, kdy se rozhodnete se v půlce rodičovské s partnerem vystřídat (např. v dvou letech miminka) tato částka bude vyplácena stejně muži jako ženě. Neznamená to, že každý rodič dostane 220 000 Kč – jak už bylo řečeno: suma se váže na dítě, nikoli na osobu, která se o ni stará.

„Rodičovská dovolená přísluší matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku 3 let.“ J.a.n.i. z diskuzního fóra Matka na mateřské, otec na rodičovské – jde to?

O této změně je potřeba informovat svého zaměstnavatele a také příslušný Úřad práce. Tam stačí, aby maminka podala žádost o ukončení rodičovské. Je to poslední den v měsíci, než znovu nastoupí do práce. V ten samý den o příspěvek požádá i tatínek. 

A ještě připomínka od chytré maminky Lejly: „Podmínkou nároku na tuto peněžitou pomoc v mateřství (PPM) je účast pojištěnce na nemocenském pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dní v posledních dvou letech přede dnem nástupu na PPM. Do doby účasti na nemocenském pojištění se pro nárok na PPM započítává: doba studia na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole nebo na konzervatoři považovaná za soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely důchodového pojištění, jestliže toto studium bylo úspěšně ukončeno..“ Lejla95 z diskuzního fóra Otec na mateřskou? Co musíme udělat?

Tak jak to vidíte vy? Jste rozhodnuty nechat tatínka doma s dítětem? Podělte se s námi o své zkušenosti nebo se jen nechte inspirovat:

Chlap na rodičovské dovolené

Otec na mateřské, co musíme udělat?

Otec na mateřskou: co musíme udělat?

Přepsání rodičovské dovolené na otce

Rodičovský příspěvěk přes otce

Zdroje informací:

Bakalářská práce Karolíny Zdražilové Rodičovská dovolená očima mužů na rodičovské dovolené, MU, pedagogická fakulta, katedra sociální pedagogiky, Brno 2016

https://www.penize.cz/rodicovstvi/321273-dovolena-pro-novopecene-otce-kdo-ma-narok-a-kolik-dostane">

https://www.penize.cz/rodicovsky-prispevek/326065-rodicovsky-prispevek-od-roku-2018-mesicne-dostanete-vic

„Pokud existuje peklo, bylo to právě ono,“ tak popisuje uživatelka své šestinedělí v jedné z diskuzí tomu určených. Ač se názory liší a některé ženy hovoří o naprosto klidně prožitých týdnech, jedno je jisté, šestinedělí patří mezi nejnáročnější období v životě ženy-matky. A není divu, během pár dnů se musí vyrovnat s životní změnou, která zasáhne život a fungování celé rodiny, a to vše s omezenými fyzickými silami a obrovskou hormonální bouří v duši.

Historicky bylo šestinedělí období, které bylo určeno k odpočinku rodičky a k sžití se s novým členem domácnosti. V mnohých, zejména asijských a arabských kulturách, měla šestinedělka pouze jediný úkol - odpočívat a věnovat se plně miminku. Mnohdy porodní bába zůstávala přítomna i po porodu a pomáhala novopečené matce s domácností.

Dnešní trend je přesně opačný. Určitý tlak na to, aby byla žena co nejdříve po porodu schopna fungovat jako dříve, způsobuje nemalé problémy zejména v psychické pohodě maminek - tedy těch, které ji právě nejvíce potřebují. Neméně k tomu přispívají i různé celebrity, které pár dní po porodu předvádějí dokonalé křivky ve spodním prádle či odzpívají celovečerní koncert. Nikdo už nám neprozradí, kolik lidí stojí v pozadí toho všeho. A vy si v tu chvíli přijdete nemožná o to víc. Nevěšte hlavu, nejste v tom sama.

Většina maminek přiznává, že byly teoreticky připravené na obtížnou dobu těhotenství, na problémy, které můžou nastat, na porod, který prostě musí zvládnout, ale nikdo je už nepřipravil na to, jak náročné období nastává pak. Buďte tedy napřed a pojďme se podívat, s čím vším se můžete setkat.

Fyzický stav

Miminko ve vás rostlo v ideálním případě 9 měsíců, tělo mělo celou tu dobu na to, aby se připravilo na vylodění vašeho děťátka. Chtít po svém těle, aby bylo zpátky ve formě za týden či dříve, je trochu nefér. Hodně maminek je smutných, že těhotenská kila nezůstala v porodnici, cítí se nepřitažlivé, protože mnohdy zůstává jako památka na těhotenství vytahané bříško.

Pokud jste prodělala náročnější porod, velkou krevní ztrátu, porodní poranění hráze či jiné komplikace, je jasné, že fyzické síly se budou obnovovat postupně. Dávejte si reálné malé cíle, nechtějte hned zdolávat horské vrcholky a uběhnout půlmaraton. Nepropadejte panice z vašeho fyzického stavu, věřte, že bude času dost na případné hubnutí a možná, že se kila postupným „běháním“ kolem miminka ztratí sama.

Péče o dítě

Další velmi náročná disciplína. Pokud pomineme strach ze správného nošení, přebalování, oblékání, koupání, což bývá velmi častým zdrojem nervozity zejména u prvorodiček, setkávají se maminky s časovanou bombou zvanou kojení. Pokud na to nejste připravená, možná vás zaskočí, jak náročnou záležitostí kojení může být. To s sebou přináší další pocity méněcennosti a stavy bezmoci, že nedokážete nasytit své dítě.

Ve většině případů a třeba i za pomoci dobré laktační poradkyně kojení zvládnete. Pokud však ne, nenastává konec světa. Mnohé maminky se trápí pocitem, že selhaly, obzvlášť i kvůli netaktním otázkám okolí. Sama víte, že jste udělala maximum pro to, abyste vy i vaše děťátko byly spokojeni, což je základ všeho. Slovo spokojený není odvozeno od slova kojit, jak je teď někdy moderní spojovat. Důležité je, aby péče o vaše nejdražší byla provázena radostí a nebyla pro vás situací, z které se vám dopředu stahuje žaludek.

„Nemám ho ráda“

Většina maminek se za to stydí a některé to nikdy nepřiznají. Po náročném porodu vám položí na hrudník oslizlý uzlík, který má jméno, nad jehož výběrem jste strávila mnoho hodin. Vyslovujete ho nahlas a přijde vám to zvláštní. Druhý den koukáte do postýlky, v duchu si říkáte, že jste mámou a že je to tedy vaše dítě a že…Vždyť já ho nemiluju!

Necítíte nic, jako kdyby vám dali cizí dítě a řekli: "Starejte se." Nebojte se, je to naprosto v pořádku. Mateřská láska nemusí vždy nastoupit ihned po porodu, nic si nevyčítejte, vlivem vyčerpání, náročné péče i hormonálních změn se můžete první dny, týdny až měsíce po porodu cítit v roli matky poněkud nepatřičně. Žádný učený z nebe nespadl a i na vaši životní roli je třeba se připravit a naučit se v ní chodit. Věřte, že za nějaký čas si na vaše obavy vzpomenete s úsměvem. Budete svou ratolest zbožňovat, až to bude fyzicky bolet.

Varovný prst je třeba vztyčit v těch případech, kdy máte pocity, že chcete dítěti ublížit či se o to dokonce pokusíte. Ani tady není třeba se stydět, příčinou je zřejmě poporodní deprese, která se u určitého procenta matek může objevit. Nebojte se svěřit partnerovi či vašim blízkým a navštivte odborníka, který vám pomůže náročnou situaci řešit.

Nikdo mi nerozumí, nikdo mě nemá rád…

Všechno vás rozbrečí? Máte pocit, že vám partner nerozumí, nepomáhá, nestará se? Máte pocit, že nic nezvládáte? Chcete svůj předešlý život a cítíte se za to provinile? Zřejmě vás navštívilo poporodní blues.

V podstatě se jedná o pořádný tanec hormonů, jak název napovídá, ale rozhodně ne v bluesovém rytmu, ale v pěkně svižném. Stavy nevyrovnané psychiky a zvýšené plačtivosti jsou běžné, maminky se v diskuzích přiznávají, že první ataky je přepadávají již v porodnici, k čemuž mnohdy přispěje i ne úplně citlivý personál. Doma se může situace zklidnit nebo naopak gradovat i vlivem toho, že nepoučený partner neví, jak s vámi zacházet.

Mnoho žen se přiznává, že i v harmonických manželstvích pomyslely během šestinedělí na rozvod. Nedělejte unáhlené rozhodnutí, svěřte se partnerovi, jaké máte pocity a obavy, buďte trpělivá sama k sobě a věřte, že ty nejhorší stavy brzy pominou. U dojemné reklamy však už možná budete slzet navěky.

Zde je potřeba zmínit, že lehké poporodní blues se dá většinou zvládnout doma a setkává se s ním spousta maminek. Pozor na těžší stavy, které můžou být doprovázeny i sebevražednými myšlenkami. Zde je na místě vyhledat odbornou pomoc, nemá cenu se doma trápit, když i na vaši situaci existuje řešení.

Nejsem doma

Šestinedělí je také období, kdy si s miminkem vytváříte určitý řád a učíte se spolu fungovat. Je běžné, že po příjezdu z porodnice bloudíte bytem zmatená a připadáte si jak na návštěvě. Používáte spoustu nových věcí, hledáte pro ně to pravé místo, postupně si budujete nějaký systém. Bylo tedy v minulosti zvykem, že šestinedělky moc nevycházely do společnosti a ani nepřijímaly příliš návštěv, nikdo si ani před skončením šestinedělí přijít na návštěvu netroufl.

Dnes je doba jiná, rodina natěšená na nového člena často přichází na dlouhou návštěvu nevědomi se potřeb matky. Nebojte se říct návštěvám ne. Pokud se na to necítíte, požádejte příbuzné, ať dorazí v jiném termínu. Pokud se na nejbližší příbuzné a přátele těšíte, ale nezvládáte ještě být stoprocentní hostitelkou, nebojte se je požádat, aby přinesli moučník ke kávě nebo drobné občerstvení, ostatně se to u návštěv u šestinedělek očekává a měli by se sami s případnou pomocí nabídnout.

Na druhou stranou už dnes na vás nikdo nebude koukat skrz prsty, když v průběhu šestinedělí budete vyrážet s miminkem ven a mezi lidi. Vše záleží pouze na vašem stavu, chuti a náladě a na stavu miminka.

Nebojte se, ač šestinedělí je doba náročná, trvá pouze pár týdnů. Nelekejte se, když v den konce tohoto období nebude vše zalité sluncem, ale věřte, že situace se brzy bude zlepšovat a začnete si daru mateřství náležitě užívat.

Pojďte si popovídat o tom, co vás v šestinedělí trápilo do diskuzního fóra o šestinedělí nebo o poporodní depresi.

Trocha teorie v naší wiki.

Spousta maminek si před narozením potomka klade tuto otázku. Obojí má totiž mnoho variant. Rozeznat, co je pro dítě zdravé a co je jen módní hit, je někdy složité. Podívejte se, co si o těchto dvou variantách myslí zkušené maminky.

Takže v kostce:

• šátek si musíte navázat sama, kdežto nosítko je už připravené na dítě a zavírá se přezkou atp.,
• nosítko se hodí spíš až pro několikaměsíční děti, které aspoň drží samy hlavičku, kdežto se šátkem se dá začít už u čerstvého miminka. (mrkněte na tyto rady)

Jen se musíte naučit šátek správně vázat.  A právě tady je kámen úrazu, protože mnoho maminek se šátkových úvazů bojí kvůli tomu, že něco pokazí a miminku nechtěně ublíží. Rozdíly jsou i v tom, jestli je šátek pevný, nebo elastický. 

Jak trefně shrnuje uživatelka jitavrtule: „Šátek je šátek, nejlépe se přizpůsobí miminku, přesně ho obejme a přitáhne, jak je potřeba. Ale to první umotání je…smrt,“ přidává trošku humoru do konverzace. „Nicméně se to rychle poddá a je super, že existuje spousta různých úvazů, dopředu i na záda,“ doplňuje.

Těsný kontakt s matkou je pro děťátko přínosný. První šátkování popisuje jedna z našich maminek takto: „Bylo to jako kouzlo! Měla jsem najednou volné ruce a přitom jsme mohli být pořád spolu, což jsme si po náročném porodu oba přáli. Díky nošení se mi taky zlepšila laktace a pořádně jsem se rozkojila,“ chválí si.

Je ale samozřejmě možné, že se miminku v šátku nebude líbit. Buď to chce vytrvat a zkoušet neúnavně dál, anebo sáhnout třeba po šátkovém nosítku, které je určeno přímo pro maličkatá miminka. Říkáte si, že nechcete utrácet peníze zbytečně a testovat, co je pro vaše dítě nejvhodnější? „Rozhodně doporučuju koupit něco v bazaru, nebo nejdřív zkusit na zkoušku,“ radí maminka barumat.

Maminky, které si na šátkování už u miminka zvyknou, při něm vytrvají až do prvních krůčků svých ratolestí. U chodících dětí je však praktičtější použít nosítko. „Není problém nandat, sundat, nandat, sundat. U chodícího dítěte podle mě nezbytnost,“ doplňuje jitavrtule. Výhodou často bývá, že se nosítek nebojí ani tatínci, kteří se do šátků většinou kvůli strachu ze špatných úvazů moc nehrnou.

A tady pozor: na trhu totiž najdete ergonomická nosítka, ale i spoustu „visítek“ neboli klokanek, kde děti nemají podsazený zadeček a podepřenou páteř, což není pro jejich zdravý vývoj vhodné.  Jak tedy to správné nosítko poznat? Stačí srovnat vyznačené oblasti na těchto obrázcích (zelená linka je ta správná) :

Možná budete chvilku při výběru té správné značky tápat, ale často se vyplatí koupit spíše bazarové věci a v případě, že vám či dítěti "nesednou", je stačí poslat jednoduše dál. 

O rizikovém těhotenství mluvíme, pokud je vážné podezření, že se miminko nenarodí úplně zdravé. Může hrozit vrozená vývojová vada plodu, předčasný porod anebo je například větší možnost potratu. Důležité je si ale uvědomit, že v tomto případě se jedná pouze o zvýšené riziko. Ne tak u tzv. patologického těhotenství – tam jsou již buď budoucí maminka, nebo plod vážně nemocni.

Rizikové těhotenství

Jde o všechna těhotenství, kdy je zvýšená pravděpodobnost, že se nenarodí dítě zcela zdravé. Nejčastěji se jedná o hrozící potrat nebo předčasný porod, při podezření na vrozenou vývojovou vadu plodu apod. Tento stav může také  způsobit vážná nemoc matky. Proto je více než nutné, aby tato nastávající maminka navštěvovala poradnu pro riziková těhotenství, kde ji věnují intenzivnější preventivní péči.

Patologické těhotenství

Znamená, že těhotná je buď sama vážně nemocná, anebo jen její dítě. Často mohou problémy potkat oba současně. U některých žen mohla existovat choroba již před otěhotněním, ale v požehnaném stavu se může ještě zhoršit (např. cukrovka, některá plicní a srdeční onemocnění). Jindy se může onemocnění objevit až v průběhu těhotenství (např. tzv. těhotenská cukrovka, preeklampsie apod.).

U dítěte se mohou vyskytnout vrozené vývojové vady, stavy s poruchou výživy, projevy Rh-izoimunizace matky (vzniku protilátek proti krvinkám plodu) apod. Patologická těhotenství vyžadují léčebnou péči, u lehčích forem často jen ambulantní, u těžších pobyt v nemocnici. Některé nepravidelnosti, vícečetné těhotenství, podezřelé uložení dítěte, nízko nasedající placenta apod. vyžadují často tzv. preventivní hospitalizaci před porodem. Maminka leží na oddělení pro riziková těhotenství. 

Netýká se jeden z rizikových faktorů i vás?

1. Věk

Toto je jedna z vůbec nejčastějších příčin rizikového těhotenství. Ženy, které mají termín plánovaný před 17. narozeninami anebo po 35. narozeninách, mají vyšší riziko možných komplikací.

2. Zdravotní stav před těhotenstvím

Některá onemocnění mohou znamenat určitá rizika ať už pro budoucí maminku, nebo pro plod. Jsou to:

• zvýšený tlak krve,
• cukrovka,
• problémy s dýcháním, s ledvinami či se srdcem,
• autoimunitní onemocnění (roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, celiakie...)
• chronické infekce (např. HIV),
• předchozí potraty či jiné problémy v předešlých těhotenstvích,
• genetické poruchy v rodinné historii.

3. Životní styl

Mezi rizikové zlozvyky patří především kouření cigaret, pití alkoholu a kofeinu a užívání tvrdých drog.

4. Zdravotní obtíže

Zejména ty, které se mohou objevit v průběhu těhotenství. Do této skupiny patří dvě základní onemocnění:

• Těhotenská cukrovka

Tento typ cukrovky se objevuje v průběhu gravidity. Následuje-li žena rady svého lékaře, může mít naprosto zdravé těhotenství i miminko. Po porodu obvykle cukrovka zmizí, avšak žena má v budoucnu vyšší riziko rozvoje cukrovky druhého typu.

• Preeklampsie

Jde o syndrom zahrnující zvýšený krevní tlak, bílkoviny v moči a vznik otoků. Pokud není preeklampsie léčena, může mít fatální následky jak pro dítě, tak pro těhotnou ženu. S adekvátní terapií většina žen porodí zdravé děti.

5. Komplikace vlastního těhotenství

Jsou to záležitosti, které se netýkají ani tak zdravotního stavu matky, jako vlastní gravidity. Patří sem:

• Předčasný porod

Jde o porod před 37. týdnem těhotenství. Rizikové však může být i těhotenství, které termínem zásadně přesahuje plánovaný porod.

• Mnohočetné těhotenství

Je-li v děloze přítomen více než jeden plod, má takové těhotenství mnohem vyšší riziko předčasného porodu, rozvoje těhotenské cukrovky či zvýšeného tlaku krve.

• Vcestné lůžko

Situace, kdy placenta překrývá vnitřní děložní branku. To může být zároveň důvod pro volbu císařského řezu.

• Problémy spojené s plodem

Některé mohou být rozpoznány ultrazvukem. Patří k nim například zvýšené či snížené množství plodové vody či zpomalený růst plodu.

Riziková těhotenství vyžadují dohled specialisty. Těhotná žena pravidelně dochází do poradny, kde jí jsou předkládány nejlepší možné rady či léky, které mají dopomoci k bezproblémovému porodu a zdravému miminku.

Jak podpořit zdravé těhotenství

Rizikovému těhotenství nejde předejít stoprocentně. Vždy se mohou vyskytnout faktory, které mohou zapříčinit její vznik. Ať už předvídatelné nebo nepředvídatelné. Podívejme se na doporučení odborníků jak riziko takového těhotenství alespoň snížit:

• Pokud uvažujete o těhotenství, zkonzultujte to se svým gynekologem a ošetřujícím lékařem. Projdete svou rodinnou anamnézu, problematické body a všechny možné scénáře. U některých onemocnění se např. těhotenství nedoporučuje. Ať už z pohledu rizika pro matku nebo dítě (roztroušená skleróza, Crohnova choroba nebo cystická fibróza apod.). Lékař vám také může doporučit používání vitamínů a přípravků zvyšující možnost otěhotnění a jeho bezproblémový průběh (např. užívání kyseliny listové nebo cvičení podle Mojíšové).
• Uvažujete-li o asistované reprodukci, buďte opatrní a zvažte, kolik embryí si necháte aplikovat. Váš organismus nemusí vícečetné těhotenství zvládnout. Obzvláště po předchozích prodělaných potratech.
• Najděte si kvalitní prenatální péči v podobě těhotenských poraden. Mít dobrého gynekologa ale také porodnici, kde budete rodit a docházet na prohlídky, vyšetření a testy je jedna z klíčových opatření, které můžete pro své bezpečí (a svého dětete) udělat. Ne všechna zařízení nabízejí srovnatelné služby a disponují nejrůznějšími přístroji, které dokáží odhalit potenciální komplikace.
• Přibírejte chytře. Fakt, že jste těhotná, ještě neznamená, že se budete nezřízeně přejídat.Zdravým přibýváním na váze neohrozíte sebe ani zdraví dítěte. O následném shazování kilogramů nemluvě.  Držte se zásad zdravého a pravidelného stravování, sem tam přidejte nějaký ten potravinový doplněk a uvidíte, že vy i vaše miminko budete spokojeni.
• Vyhněte se všem návykový látkám jako je alkohol, tabák a kofein. Slavnostní doušek vína na připití nebo jeden šálek kávy s našlehaným mlékem neuškodí. Užijte si tyto malé radosti, a pokud se bez nich nemůžete obejít, zkuste jejich zdravější alternativy. Takový cereální nápoj Caro nebo nealkoholické šampaňské mají také něco do sebe.

Prodělala jste rizikové těhotenství nebo ho prožíváte? Podělte se o své pocity a zkušenosti s ostatními maminkami v jednom z diskuzních fór:

Rizikové těhotenství

Je těhotenství s dvojčaty rizikové?

Rizikové těhotenství a preeklampsie z prvního těhoteství

Je tu někdo na rizikovém těhotenství a leží už dva měsíce?

Jak požádat lékaře o napsání rizikového těhotenství?

Zdroje informací: www.mayoclinic.org, ulekare.cz a porodnice.cz

Zdroje fotografií: pexels.com a alabouroflovecentre.com

Období těhotenství a časného mateřství je velmi specifické pro každou ženu. Je to etapa života plná fyzických i psychických změn. V hlavní roli jsou zde bezesporu hormony, které mají velký vliv na psychické rozpoložení ženy. Dále také ovlivňují mnoho fyziologických procesů. Sex je velmi důležitá součást vztahu a při jeho dlouhodobé absenci často dochází k partnerským neshodám. Sexu po porodu se ale nemusíte bát.

Správný čas

Mnoho žen má po porodu strach z pohlavního styku. Většinou je na vině strach z bolesti. Průběh prvního poporodního styku má velký vliv na další sexuální život daného páru. Je důležité, aby žena nebyla pod tlakem a vše probíhalo pozvolna a aby partner nevytvářel zbytečný tlak. Není dobré zbytečně spěchat. Žena by měla být vnitřně připravená a měla by si být naprosto jistá tím, že nastal ten správný čas. Pokud je první styk nepříjemný a bolestivý, tak velmi často dochází k psychickému bloku, který v ženě vytvoří velmi výrazný odpor k partnerským radovánkám a to někdy na dlouhou dobu.

Kdo maže...

Důležité je mít na paměti, že v tomto poporodním období je ženské tělo ve velmi specifickém stavu. Ačkoliv jsou poporodní poranění zhojena, tak jsou jizvy ještě stále citlivé. Dále je vlivem hormonů pochva méně lubrikovaná a problémem je tedy suchost. Suchost pochvy je často hlavním viníkem fiaska prvního poporodního styku. Sliznice pochvy je při nedostatečné lubrikaci velmi citlivá a při mechanickém dráždění dochází k výrazné bolestivosti. Řešení je velmi jednoduché. Dostatek kvalitního lubrikačního gelu.  Dále jsou na trhu preparáty s přírodními látkami s chemickou strukturou podobnou hormonům, které zajišťují dostatečnou sekreci poševního hlenu. Jsou ve formě vaginálních čípků či krému a dají se koupit bez lékařského předpisu v lékárně.

Zkuste to jinak

Bohužel někdy dochází při vaginálním porodu k rozsáhlým poraněním v oblasti hráze i pochvy. Typicky tato rozsáhlá poranění doprovází komplikované porody ukončované vakuumextrakcí či použitím porodnickým kleští. V těchto případech bolestivost intimních partií přetrvává velmi dlouho a k prvnímu pohlavnímu styku dochází až po delší době. Není výjimkou i rok sexuální abstinence po porodu. 

Svým pacientkám s tímto problémem doporučuji primárně zvolit jiné sexuální praktiky vedoucí k oboustrannému uspokojení bez vlastního aktu pohlavního styku. Důležité je, aby partneři neztratili intimní kontakt. Dále je na místě již zmiňovaná dostatečná lubrikace pochvy. Při extrémním strachu z penetrace při pohlavním styku je možné, aby si žena nejprve sama vyzkoušela a nacvičila styk s použitím vibrátoru, kdy má vše pod svou kontrolou a nemusí mít strach. Tímto způsobem se postupně naučí uvolnit svalové napětí v oblasti pánevního dna a dokáže se opět bez problémů vrátit k plnohodnotnému partnerskému styku.

Co nám ještě brání v sexu?

Podle diskuzí ve Fóru Modrého koníka maminky kromě strachu z bolesti často řeší i únavu jako příčinu absence sexuálního života. Partneři jsou po celém dni v práci unavení a maminky po celodenní péči o miminko rovněž neoplývají přebytečnou energií. Jedna z koníkovek na Fóru píše: "Hrozně jsem se bála, dá se říct, že jsem si připadla jako kdyby to bylo opravdu poprvé.  Ale bylo to super, jen teď nějak není moc chuť (jsem pořád šíleně unavená a ospalá, kojíme v noci minimálně 2x a někdy až 5x)."

Dalším častým narušitelem sexuálního života je samotný potomek, který má málokdy pochopení pro tělesné potřeby rodičů.  Nicméně důležité je si vždy najít chvilku prostoru pro intimní partnerskou chvilku.

Kojení jako antikoncepce?

Pozor kojení není spolehlivá antikoncepce. Prolaktin, který je vyplavován při kojení, ne vždy plní svojí funkci blokace ovulace na sto procent. Mnoho žen s ratolestmi s věkovým rozdílem jednoho roku by vám mohlo vyprávět.

Nebojte se tedy sexu po porodu, ale myslete i na to, aby byl bezpečný.

Více než dvě třetiny dětí, jež trpěly nadváhou či obezitou, bojuje s tímto problémem i v dospělosti. Potíže s hmotností mohou být u nich spojeny se závažnými zdravotními a psychickými komplikacemi, které vedou k vyšší nemocnosti a následně k předčasnému úmrtí. A tak kojenec s nadváhou není dnes rarita, ale realita. Jak jsou na tom nejmenší děti, co může nadváha způsobit a kde hledat příčiny?

Těhotenství

Je prokázáno, že v souvislosti s rozvojem nadváhy dítěte je důležitá už skladba stravy těhotné ženy. Plod si totiž dokáže vytvořit návyk zejména v případě některých specifických potravin. Zřejmé je to u alkoholu a kofeinu, ale může to platit také v případě sladkostí.

Proto by strava těhotné ženy měla být pestrá, s dostatkem  bílkovin, vitaminů a minerálních látek (zvláště vápníku a železa). Energetický příjem potravy v prvním trimestru by měl být vyšší asi o 300 kcal/den. To pro zajímavost představuje např. jeden croissant nebo 850 gramů jahod. Čemu dáte přednost? Není tedy důvod se zbytečně přejídat.

„Mám 21 měsíční holčičku.  Od narození (porodní váha 3770g, výška 52 cm) byla cvalík, krásně přibírala. Všichni říkali, že to nevadí, že to vyběhá. Ale teď má cca 85 cm a téměř 17 kg! Od té doby co chodí (asi 7 měsíců) přibrala 6 kg.  Víc než její pětiletá sestřenice!“ Milius z diskuzního fóra Mám tlusté dítě, v 21 měsících váží 17 kg

Kojenecké období

Období po porodu a první dny života dítěte jsou klíčové pro zakořenění správných stravovacích návyků. Dostatečně dlouhé kojení je základem prevence obezity. Nejpřirozenější výživou je pro dítě v raném věku právě mateřské mléko. Jeho složení přesně odpovídá měnícím se nárokům a potřebám adaptujícího se dítěte. Obsah živin a dalších látek je v něm plně dostačující pro vývoj dítěte v prvních šesti měsících života.

Další důležité období je po odstavení kojence od mateřského mléka. Rizikové je především jeho předčasné odstavení. Nové potraviny mohou být nevhodně energetické a neobsahovat důležité protilátky a některé druhy cukrů a tuků, které se ovšem přirozeně vyskytují v mateřském mléce.

 „Syn 22 měsíců má 13,7 kg na 85cm. Považuji ho za urostlého budoucího chlapa. Není tlustý, je ramenatý, velký hrudní koš, pořádný stehna. Ale faldy na zápěstí a buclatý prstíčky třeba vůbec nemá. Malinko pupík, ale to je spíš ještě ne úplně zpevněným břišním svalstvem…“ Evka z diskuzního fóra Mám tlusté dítě, v 21 měsících váží 17 kg

Jak poznám, že má moje miminko nadváhu?

Uvádí se, že až 40% chronicky obézních dětí mělo poprvé nadváhu v kojeneckém nebo v raném batolecím věku. Rychlý nárůst hmotnosti je nebezpečný, protože tyto děti mají 6x větší šanci trpět v pozdějším věku (dospělosti) obezitou.

Pro orientační zjištění správné váhy platí pravidlo, že zdravý novorozenec zdvojnásobí svou váhu v půl roce a ztrojnásobí svou porodní hmotnost v roce. Maminky se mohou poradit s dětským lékařem nebo si nalézt odpovídající růstovou křivku v Zdravotním záznamu, který je přiložený u Očkovacího průkazu

„Mám 4,5mesicniho chlapečka. Měří 64cm a váží 9100g. Podle lékařky má nadváhu. Dávám mu jíst po 3 hodinách ve dne i v noci 120ml umělého mléka. Déle nevydrží.  Přikrmují ho 1x denně zeleninou a 1x denně ovocnou přesnídávku jinak to umělé mléko…“ Moneline z diskuzního fóra Nadváha u 4 měsíčního miminka

Nadváha se netýká jen dětí na umělé stravě

Velmi častý argument plně kojících maminek je, že nadváha se týká jen dětí na sušeném mléku, tudíž se tento problém jejího potomka netýká. Je pravdou, že donedávna bylo „tloustnutí“ typické především pro děti „na kojenecké láhvi“, obzvláště pokud ji dítě s chutí vypilo celou a tatínek ještě jednu lžičku přidal.

V současné době dětští lékaři maminky důrazně upozorňují, že musí mléka připravovat podle návodu, přestože zodpovědní výrobci adaptovaných mlék snižují energetickou hodnotu náhradních mlék.

„Moje dcera byla sice kojená, ale taky to byl pěkný cvalík, díky tomu jí i dost dlouho trvalo, než začala lézt a chodit, nikdy jsem jí ale neomezovala v kojení, ale spíš jsem se zaměřila na přikrmování, takže žádné piškoty, sladké kupované kaše, pribináčky, sladké pití, vařila jsem jí sama a hlavně jsem jí dávala zeleninu, maso, bílý jogurt a všechny přílohy a kaše jenom v malém množství, co nejméně pečiva a k pití vodu nebo neslazený čaj. Dnes má dcera 3 roky, má 95cm. a 14,5kg. takže není buclatá, ale je tak akorát, ale stále je dost jedlá, takže i dnes jí dávám hodně zeleniny a ovoce a sladké v menším množství.“ katriona1  z diskuzního fóra Nadváha u 4 měsíčního miminka

Bolení bříška – příčina pláče i možné pozdější nadváhy

Mateřské mléko je prakticky ideální stravou pro kojence. Výlučné kojení bez čaje či jiných tekutin a potravin je nejvýhodnější do 6. měsíce života dítěte. Hlavní problém je, že mléko je od určitého objemu těžko stravitelné a zvětšuje trávicí obtíže. Tím vzniká začarovaný kruh. Děti bolí bříško z přejedení a pláčou. Maminky si je přiloží k prsu, což jim na chvíli pomůže zahnat bolest, ale během pár okamžiků je bříško bolí znovu. Rodiče pak svým dětem dávají kapky na a proti „prdíkům“ a na bříško, nebo je znovu kojí. Vše se točí stále do kola. Dítě má pak v půl roce hmotnost, jakou by mělo mít v roce.

„Já mám taky velké dítě. Dcera byla teda kojená, ale tak zvládla nabírat 1kg měsíčné. S příkrmy jsem to řešila a řeším tak, že jí nedávám zbytečně přeslazenou přesnídávku.  A zásadně jsem nedávala kaši, po ní ty děti fakt tloustnou...“ Kachnicky  z diskuzního fóra Nadváha u 4 měsíčního miminka

Čepičkou proti obezitě

Jak se dostat z tohoto kolotoče? Rada je velmi jednoduchá:pomůže obyčejná čepička na hlavu. Kojenec by měl mít čepičku na hlavě nejen venku, ale i doma a hlavně ve spánku. Je totiž třeba snížit energetickou spotřebu nadměrně prospívajícího kojence. Dospělému člověku brání vlasy ve ztrátě tělesného tepla. Kojenec však kvůli téměř holé hlavičce přichází až o třetinu přijaté energie, kterou musí získat zpět z jídla. Pokud jí ztratí hodně, snaží se ji získat zpět z mateřského mléka nebo začne neprospívat. A větší množství mléka znamená i větší bolesti bříška.

„Syn měl při narození 3,3 kg.  Ve 4 měsících měl 9,3 kg.  V roce vážil něco přes 13 kg. Teď je mu 6 let a moje mamka mi vyčítá, že je strašně hubený.“ Ivular  z diskuzního fóra Nadváha u 4 měsíčního miminka

Předškolní a školní věk

Vliv raného vystavení dítěte různým nevhodným potravinám ovlivňuje výběr jídla samotného dítěte i v pozdějším věku. To se týká především sladkostí, které zastávají v naší kultuře zejména funkci odměny.

S věkem ubývá specifických doporučení a výživa dítěte je nadále více podmiňována výživovými zvyklostmi rodiny. Tyto zvyklosti dítě postupně přijímá a vytváří si základ vlastních stravovacích návyků pro období dospělosti. Negativně se může projevovat ranní spěch na přípravu a konzumaci snídaně. Dalším významným momentem je školní stravování. Průměrná nutriční hodnota školních obědů tvoří asi jednu třetinu doporučené denní dávky.

Průzkumy často ukazují, že ve stravě školních dětí je nadbytek vepřového a hovězího masa, másla a přeslazených ovocných výrobků. Naopak nedostatečná bývá nabídka drůbeže, mléčných výrobků, luštěnin, čerstvé zeleniny a ovoce. Ne všechny děti se ale ve školních jídelnách stravují. Často si nakupují potraviny dle vlastního výběru, které jsou většinou nevhodné či jednostranné, například uzeniny, hamburgery atp.

Přístup dítěte k výběru potravin je nejprve ovlivněn libostí či nelibostí chuti, psychickými momenty či jinými faktory. Výživa dětí v tomto věkovém období je však významným faktorem, který ovlivňuje nejen bezprostředně, ale i dlouhodobě celkový zdravotní stav člověka.

Zdroje informací: Bakalářská práce Ivy Kubíčkové Dětská obezita, MU, fa sportovních studií, 2006 a Mudr. Zlatko Marinov

Zdroje fotografií: Pexels

"Vážím si zdraví svého i své rodiny. Doma jíme zdravě – pěstujeme si vlastní zeleninu.  Vejce, mléko i mléčné výrobky máme domácí, chleba si peču sama. Když už se s něčím léčíme, pak hlavně přírodně. Úklidové prostředky i kosmetiku si také vyrábím. Lidé, kteří toto vědí, mě někdy považují za šílenou eko-bio-teroristku. Ale já mám ve skříni obrovského kostlivce – svoji závislost na cole, se kterou bojuji již mnoho let."

Historie Coca-Coly se datuje od roku 1886, kdy ji vynalezl lékárník doktor John Stith Pemberton. První receptury obsahovaly víno a kokain, později obě tyto složky z nápoje zmizely a byly nahrazeny extraktem z koky bez kokainu a zvýšením obsahu kofeinu. Byla uváděna jako posilující prostředek pro osvěžení ducha, proti bolestem hlavy a únavě a pro rekonvalescenci po chřipce.

V současné době je hlavní složkou glukózo-fruktózový sirup, dále pak kyselina fosforečná, karamel, kofein. Celý nápoj je pak výrazně sycený oxidem uhličitým. Odborníci varují; pravidelná konzumace slazených sycených nápojů zvyšuje riziko kardiovaskulárních chorob (infarkt myokardu, hypertenze, vysoký cholesterol), diabetu II. typu, osteoporózy, obezity. U dětí způsobuje konzumace kofeinu a nadměrného množství cukru poruchy se spánkem a soustředěním a nervozitu. Pravidelná konzumace také poškozuje zubní sklovinu. 

"A to vám rád potvrdí i můj zubař, který mi již pár let vyhrožuje umělým chrupem právě z tohoto důvodu. Mimochodem je mi pětadvacet."

Jak si člověk vypěstuje závislost na něčem takovém?

"Inu, u nás v rodině vládne přesvědčení, že ochutnat má dítě všechno, a tak jsem se již v dětském věku s tímto nápojem seznámila. Bohužel to dospělo do fáze, kdy jsem v pubertě byla schopná denně! vypít dva litry coly, která se u nás doma běžně kupovala po kartonech. Má matka na ní totiž „frčí“ také. Na rozdíl ode mě jí to ovšem nevadí. A odolejte tomu pokušení, když ho máte před nosem."

Odborně se tomu říká toxické stravovací prostředí. Tento termín znamená, že nejpravděpodobněji budete jíst a pít to, co se běžně konzumuje ve vašem okolí. Nejrizikovější skupinou jsou potom děti a adolescenti, kteří snadno přejímají stravovací návyky své rodiny nebo spolužáků či přátel. Když k tomu připočtete fakt, že konzumace cukru vyvolává regulérní závislost (stejně jako třeba tvrdé drogy, stimuluje konzumace cukru tvorbu dopaminu v mozku), je na slušný problém zaděláno.

"A tak od té doby bojuji. Co jsem se odstěhovala od rodiny, situace se o dost zlepšila. Nicméně v období psychického vypětí se ke cole vracím (i když tedy ne v takovém obludném množství). Nedá se to ovládnout. Již několikrát jsem přestala, půl roku i rok abstinovala a pak prásk! Zase hezky zpět tam, kde jsem byla. Dokonce ani těhotenství a kojení mi v excesu nezabránilo, za to se velmi stydím a lituji toho."

Co proti závislosti na cole zkusit?

• Náhražky – nahrazovat pití coly kvalitními čaji, v případě opravdu velké nouze si dejte opravdu sladké kakao (i když sladké, pořád je to menší zlo)
• Dostatek jídla – v případě hladovění spíš pocítíte velké chutě. Najedení spíše odoláte
• Spousta práce – když není čas, tak si na colu nevzpomenete
• Málo stresu – ano, to se lehce řekne...

"Přes to všechno se nárazové akce „vypij láhev“ čas od času objevovaly, ba dokonce se začaly vyskytovat stále častěji. Až nyní, po šesti letech boje, cítím změnu. Myslím, že nyní jsem vběhla do cílové rovinky:

• Změnila jsem svůj postoj – opravdu nemůžu dopustit, aby můj syn toto doma vídal a stal se stejnou obětí zlozvyků svých rodičů, jako jsem byla já. Věřím, že tohle by mohl být ten klíčový psychický náboj.
• Začala jsem kupovat opravdu kvalitní potraviny – co mám vlastní domácnost, snažíme se žít zdravě, nicméně do nedávna jsem kupovala konvenční potraviny v supermarketu. S příchodem příkrmového období u syna jsem se zdravě naštvala a začala kupovat biopotraviny. Zatím jsem nahradila pouze část našeho běžného jídelníčku (než vyprázdníme zásoby ze špajzu – máme jich fakt hodně). Každopádně musím říct, že změnu cítíme já i manžel. Oba máme více energie, cítíme se lépe… a já už několik týdnů nemám chuť na colu! Pro mě je to neskutečný úspěch, protože ta chuť mě provázela spoustu let prakticky denně.

Ne, ještě jsem ji neporazila. Vím, že ještě nejsem na konci a pravděpodobně to bude boj na celý zbytek mého života. Doufám ale, že tohle abstinenční období bude už poslední."

A co vy? Máte nějaké závislosti, které vám narušují život? Napište nám do komentářů.

"Pocity vyčerpání, hněv a výbušnost ve chvílích, kdy dítě zlobí, jsou příznakem narušené biochemické regulace. Místo, abyste zapojili vyšší mozková centra a promysleli, jak co nejlépe zareagovat, neustále se vám spouští procesy v systému 'vzteku' v nižších etážích mozku. Mozková kůra je zaplavená chemickými látkami a v důsledku toho ztrácíte empatii a schopnost jasně myslet. Chce se vám křičet!"

Kdo by to neznal.

Věda zvaná rodičovství v kapitole "Péče o sebe sama" občas přichází na každého rodiče. Na někoho méně často nebo v mírnější formě, na někoho často a intenzivně.

Můžeme v tomto ohledu pro sebe něco udělat? V článku Akademie rodičovských radostí I. jsme potvrdili, že čas bez dětí věnovaný jen sobě nebo partnerovi může k psychické pohodě nemálo přispět. Co dalšího radí odborníci přes neurologii "vyšťaveným" rodičům?

Jezte zdravě

"Některé z významných chemických látek ovlivňujících emoční rozpoložení v organismu vznikají z přijaté potravy. Zařazením některých potravin do jídelníčku a vyřazením jiných můžete ovlivnit či zlepšit to, jak se tělesně i duševně cítíte."

Zaměřit bychom se měli především na stravu, udržující stálou (a podporující dobrou) náladu. Serotonin, látka zlepšující náladu, zajišťuje emoční stabilitu a kvalitní spánek.  Nízká koncentrace pak způsobuje úzkosti, agresivitu a deprese.

"Tryptofan je stavební jednotka, ze které serotonin vzniká a člověk jej získává potravou. Dostatek tryptofanu zajistí banány, chléb, těstoviny a tučné ryby jako jsou losos nebo makrely. Lze také užívat doplňky s rybím tukem."

Pro tvorbu serotoninu je také třeba jíst hodně potravin obsahujících vitamíny B6 a B12 a kyselinu listovou. "Pro produkci serotoninu je důležitý především vitamín B6 - stačí o miligram denně méně, abyste se necítili dvakrát nejlépe." Nejlepším zdrojem vitamínu skupiny B je krom zmíněných banánů a ryb dále avokádo, zelenina, brambory, kuřecí a hovězí maso. Užívat se dají také vitamíny v tabletách, ideálně v podobě B komplexu, neboť  vitamíny skupiny B působí společně.

"Optimální hladina dopaminu je spolu s ostatními chemickými látkami v mozku podstatná pro zajištění psychické energie nezbytné pro to, abyste žili naplno a mohli se věnovat dětem. Silně aktivovaný dopamin může zvrátit negativní dopad mírnějších stresových vlivů, které k výchově dětí neoddělitelně patří. Jestliže je dopaminu v mozku méně, člověk je otupělý, podrážděný, deprimovaný a chybí mu motivace organizovat činnosti, které by bavily i jeho samotného."

 Pokud se v tomto popisu poznáváte, zařaďte do svého jídelníčku více tučných ryb, masa, ořechů nebo sýra. Ze zdrojů bílkovin totiž centrální nervová soustava čerpá tyrosin, který je nezbytný k tvorbě dopaminu.

"Jestliže se člověk pořádně nenají, nebo má nevhodně složený jídelníček, může to výrazně ovlivnit průběh celého dne. Pokud vynecháváte hlavní jídla nebo jako životabudič používáte kofein či sladkosti, budete vůči svým dětem úzkostní, podráždění a bez energie. ... Lidé, kteří nesnídají, bývají dvakrát častěji depresivní a čtyřikrát častěji trpí úzkostí", dodávají autoři knihy.

Jak tedy výkyvům nálad předcházet a čím podpořit pocity pohody?

•             konzumujte snídani bohatou na bílkoviny, které dodají tyrosin a zlepší soustředěnost, a polysacharidy například ve formě ovesných vloček, které zvýší koncentraci cukru pomalu, čímž zachovají dostatek energie a zajistí stabilní náladu

•             obědvejte jídlo opět bohaté na bílkoviny (ve formě masa nebo ryb), vysoký obsah sacharidů může naopak vyvolat v odpoledních hodinách ospalost

•             vyhýbejte se sladkostem a sladkým nápojům, které krátkodobě sice přinášejí pocit pohody, vyplavený inzulin následně sníží množství cukru v krvi a následovat může spíše podrážděnost a únava

•             k dodání energie mlsejte sušené nebo čerstvé ovoce (fruktóza nestimuluje sekreci inzulinu) nebo ořechy

•             dodržujte pitný režim

•             zvažte užívání doplňků stravy (rybí tuk, B komplex, L-tryptofan)

Pokud musíte dodržovat nějaké dietní opatření a nejste si jistí, jakou alternativu doporučovaných potravin zvolit, mnoho receptů, názorů a rad lze nalézt  na Modrém koníku ve skupinách, které se zabývají nejrůznějšími potravinovými intolerancemi a alergiemi.

Obnovujte energii

"Emoční energie se obnovuje časem stráveným bez dítěte a činností, která vás baví a při níž se uvolníte. Každý jakkoli schopný rodič, který se rozhodne pro asketické plnění povinností a nemyslí na sebe a své emoce, má zanedlouho negativně nastavený mozkový chemismus ... Potřebu obnovy emoční energie poznáte podle základních příznaků: s dětmi jednáte podrážděně a popudlivě, máte čím dál menší chuť si s nimi hrát, spontánně se s nimi pomazlit nebo je pochválit. Nejsou vám radostí ale spíše je vnímáte jako nekončící řadu požadavků. " Emoční energie se dá obnovit dvěma základními způsoby. O "autoregulaci"  - aniž bychom ji tak přímo pojmenovali - se mnoho psalo v článku Čas pro sebe. Autoregulace znamená změnit mozkový chemismus samostatnou činností: přečíst si knihu, zajít na procházku, dát si teplou koupel. Druhý způsob se nazývá "interaktivní regulace" a k té dochází ve společnosti jiných lidí. Káva s kamarádkou, večerní posezení s partnerem či přáteli.

Pro emoční zdraví člověk potřebuje pravidelně oba způsoby regulace.

Obnovujte rovnováhu

"Jestliže si najdete činnost, která vás uklidňuje a uvolňuje, pravděpodobně při ní došlo k uvolnění oxytocinu, jenž má velmi příznivé protistresové účinky." Jakmile takovou aktivitu najdete, odborníci radí - vykonávejte ji pravidelně, ne jednou do měsíce, ale ideálně každý týden. Tím lze udržet hladinu oxytocinu na optimální úrovni. Výzkumem je prokázáno, že stimulaci oxytocinu a protistresových látek napomáhají činnosti jako meditace, akupunktura, masáž a láskyplný dotek, jóga, teplá koupel, pobyt na světle, ať na denním nebo při dobrém umělém osvětlení.

"Ať je vám ve společnosti dětí jakkoliv dobře, je to pouze emočně vnímavý dospělý, kdo vám může poskytnout emoční regulaci, kterou potřebujete. Pouze emočně vnímavý dospělý disponuje vyššími nervovými funkcemi, jako jsou soucit, empatie, zájem o druhé a zároveň schopnost vyjádřit je slovy." Přesně to, co musí rodiče každodenně poskytovat pro správný vývoj svým dětem, pak potřebují pro obnovení rovnováhy sami zažívat také z "druhé strany".  Čas strávený s emočně vřelým člověkem je tak jednou z nejlepších cest ke zmírnění stresu. Podnětný rozhovor s tím správným člověkem navozuje optimální hladinu dopaminu a noradrenalinu a snižuje množství stresových látek v těle. "Chvíle strávené s milovaným člověkem, vedle něhož se cítíte v naprostém bezpečí a klidu, rovněž výrazně stimuluje sekreci opioidů v mozku a dodává úžasný pocit pohody". Proto rozhodně nelitujme času, který věnujeme rozhovoru s přítelkyní nebo prolenošené chvilce s partnerem.

Popřemýšlejte o příčinách vašich silných emocí

"Některým rodičům se podařilo úspěšně se odříznout od bolestných emocí z vlastního dětství. Potom když mají vlastní dítě, všechno se vrací v původní síle ... pláč či záchvaty vzteku dítěte v rodiči vyvolávají pocity zoufalství či chuť vybuchnout nebo se agresivně projevit, ať již slovně či fyzicky." Pokud se takto cítíme často, odborníci doporučují nejprve zjistit, zda tento emoční stav není způsobený nějakou z již zmiňovaných příčin - únavou, hladem, nevhodnou stravou, nadmírou kávy nebo příliš častou samotou. Pokud se o nic takového nejedná, mohla by být příčina ve vzpomínkách z dětství.

Dětský mozek může zachovat pocitové vzpomínky aniž by byly vytvořeny spoje umožňující ukládat vzpomínky na konkrétní událost. Proto je možné, že si člověk nevybaví nic konkrétního, ale pouze pocity, jako je sklíčenost nebo zoufalství.

"Jestliže vás tyto pocity přepadají často, je nejlepší vyhledat psychologa nebo psychoterapeuta. ... Někteří rodiče afekty svých dětí snášejí velmi těžce a možná ani nechápou, že zcela odpovídají věku dítěte a vývojové fázi, jíž právě prochází. Bývá to nejčastěji způsobeno tím, že jejich vlastní emoce v dětství nikdo dostatečně nereguloval, což v nich zanechalo přesvědčení, že intenzivní city jsou "nebezpečné". Následkem toho si takoví rodiče důsledně přejí, aby měly jejich děti pouze "příjemné pocity", trestají vývojově adekvátní projevy a žádají na nich, aby si s nezvládnutelnými emocemi poradily samy. Psychoterapie nebo psychologická pomoc pro rodiče je darem i pro dítě. Rodič se naučí, jak zvládat intenzivní emoční prožívání dítěte a přestane mu svým přístupem sdělovat, že vášeň a vzrušení jsou nepřijatelné"

Doplňte vědomosti, vyhledejte podporu

Velkým pomocníkem při zvládání emočních výkyvů dítěte můžou být také různé "výchovné" kurzy a podpůrné skupiny, ve kterých jsou rodiče vedeni k poznání, jak děti vnímají svět v emočně náročných situacích, jak k dětem v takových chvílích přistupovat, co podpořit a čeho se vyvarovat. 

I Modrý koník nabízí řadu skupin, ve kterých lze s jinými maminkami sdílet své pocity z náročného údělu rodičovství. Některé koníkovské  skupiny se zabývají zdravými výchovnými styly a podporují rodiče ve správném přístupu k dětem i jejich emocím, jiné se zaměřují na podporu a sdílení rodičů v náročném období akutních i chronických psychických indispozic.

Jednotlivé skupiny lze podle jejich zaměření vyhledat v seznamu skupin. Další variantou je možnost stát se členem skupiny Kudy kam na Modrém koníku a požádat o link na skupinu, která vás zajímá. Ochotné moderátorky nebo členky skupiny vám rády poradí.

Zdroj: SUNDERLAND, Margot. Věda zvaná rodičovství. V Praze: Ikar, 2008. ISBN 978-80-249-1004-8. 

S těhotenstvím se kolem vás začnou rojit rady, co jíst můžete a co ne. Která potravina je pro vás vhodná a co v tomto krásném období raději vynechat. Je jasné, že s ohledem na zdraví své i nenarozeného miminka na svou životosprávu dbát musíte. Rozhodně však není nutné být jen o chlebu a vodě. Jak se stravovat v těhotenství?

Dbejte na pestrou stravu

Kdo se stravoval zdravě už před těhotenstvím, nemusí měnit takřka nic. Pokud jste však zdravému životnímu stylu dříve příliš neholdovala, je ideální doba začít. Dodejte svému tělu dostatek vitamínů a nezapomeňte na pravidelný pitný režim.

Nevhodné potraviny v těhotenství

Začneme tím, co byste ze svého jídelníčku měla po dobu těhotenství vyřadit. Které potraviny by vám mohly uškodit? A jak to vidí samy maminky? Nakoukněte do zajímavé diskuze na toto téma a mezitím si přečtěte i náš článek.

Játra a výrobky z nich

Potraviny z jater a játra obecně obsahují mnoho vitamínu A. Možná se teď ptáte, proč by vám tedy měla škodit. Je to z toho důvodu, že nadměrná konzumace tohoto vitamínu zejména v prvním trimestru je spojována s vrozenými vadami. Dobrou variantou je provitamín A, který je naopak velmi důležitý pro růst buněk, zdravou kůži a oči.  Obsahují ho papriky, mango, mrkev, batáty, rajčata nebo meruňky.

Alkohol a jiné návykové látky

Alkohol, cigarety a jiné návykové látky by pro vás měly být tabu. I když někdy slýcháte, že jedna sklenička vína nebo piva neškodí, nikdo přesně neví, jaký limit je bezpečný a jaký už ne. Proto se pro svůj klid i zdraví svého dítěte raději alkoholu vyhněte úplně. 

Nedozrálá papája

Papája jako taková je velmi lahodná a zdravá. Pokud je zralá, mohou si ji těhotné ženy bez obav dát. Nezralé ovoce ovšem obsahuje velký podíl latexu, který by mohl vyvolat předčasné kontrakce dělohy a vyvolat dokonce potrat. Zejména v prvním trimestru se jí raději vyhýbejte obloukem.

Vejce

V těhotenství se vyhýbejte jakýmkoliv pokrmům, které obsahují nedovařené nebo syrové vejce. Vyhnete se zbytečnému riziku salmonely, která by se v nich mohla vyskytovat. Uvařeným vajíčkům se ale rozhodně vyhýbat nemusíte. Pokud je máte ráda, klidně si je dejte, ale nezapomeňte si dobře umýt ruce po loupání skořápky. I na nich by se totiž bakterie salmonely mohly objevit.

Některé druhy ryb

Rozhodně nechceme nikomu vyvracet, že ryby jsou skvělým zdrojem prospěšných omega-3 mastných kyselin. Ovšem některé ryby jsou plné nebezpečné rtuti a ta, jak známo, patří k těm nejvíce jedovatým prvkům. Zůstává v ledvinách po mnoho let a může způsobit nesčetné zdravotní potíže. Velký obsah rtuti má v sobě například mečoun, žralok, candát nebo oblíbená makrela.

Sýry s plísní

Nevhodné ke konzumaci jsou v těhotenství nepasterizované potraviny, měkké sýry (brie, camembert, hermelín) a také sýry s plísní. Tyto potraviny by mohly obsahovat nebezpečné zárodky bakterie listerie, která může způsobit potrat nebo předčasný porod. Plísňové a tavené sýry také obsahují hodně soli, které snižují vstřebávání vápníku.

Nedovařené maso

Nedovařené nebo úplně syrové maso taktéž vynechte. Jestliže jste milovnicí klasického tataráku s topinkou, ve svém stavu si tuto lahůdku raději odpusťte. Syrové maso by mohlo obsahovat parazita toxoplazmózy, která je pro těhotnou ženu velmi nebezpečná. Infekce by se mohla dostat přes placentu až k miminku a mohla by mu způsobit těžké poškození nervové soustavy nebo i úmrtí miminka.

Kofein

Kofein se nachází nejen v kávě, ale i v kolových nápojích nebo čaji a pro budoucí maminky jsou tyto nápoje rozhodně nevhodné. S postupujícím těhotenstvím klesá schopnost organismu odbourávat kofein a ten tak koluje v krvi déle. Kofein prostupuje placenou do krve miminka a může zrychlit činnost jeho srdce a v jeho tělíčku vydrží dokonce až 20x déle než v těle matky. Káva není úplně zakázána, ale neměly byste překročit rozumnou mez. Kávu můžete také nahradit zdravější variantou (Caro, Melta).

Bylinky

Těhotné ženy se často ptají, zda mohou v těhotenství pít bylinkové čaje. Zde není odpověď zcela jednoznačná. Některé bylinkové čaje vám prospět mohou, jiné uškodit. Vždy si přečtěte příbalový leták nebo se zeptejte v obchodě, kde čaj kupujete.

Jíst zdravě není těžké

Možná se vám zdá, že se v těhotenství musíte vzdát opravdu mnoha potravin, ale není to tak hrozné. V podstatě je jich jen pár a zdravé děťátko za to rozhodně stojí. Co všechno naopak v těhotenství najdete také v naší wiki.

Znáte ten "vědecký" pokus, kterak zašlá mince ponořená do coly se zázračně zbaví rzi? Nebo že se s její pomocí perfektně vyčistí znečištěné nádobí, disky u aut či mastnota? A co "výbuch" poté, co vložíte do láhve s colou mentolové bonbony? Co všechno asi tento nejprodávanější nápoj na světě dokáže s dětským organismem?

Je to marné, ale sklenice ledově vychlazené coly je lákavé pokušení, kterému rádi podlehneme všichni. Alespoň jednou za čas určitě. Věděli jste, jak vlastně coca-cola vznikla? Před 120 lety namíchal americký lékárník medicínu proti migréně, bolesti zubů a zad, nachlazení, pro zlepšení trávení a celkové posílení nervové soustavy. Použil přitom narkotického kokainovníku (koky - odtud název "coca" v názvu nápoje). Z léku se postupem času stal hit, jen koku nahradil přijatelnější kofein. Zajímavé, že?

„Coca-cola pomáhá obecně na podrážděný žaludek, když člověk pořád zvrací a žaludek se točí, i když už v něm nic není. Ta cola se má ale ledově vychlazená a po malých lžičkách! Fakt to zabírá, ale člověk to nesmí vypít najednou. Jen tu lžičku a pak třeba pět minut počkat a zas jednu. Mám to z vlastní zkušenosti,“ luccisek z diskuzního fóra Nevolnost v těhotenství – jak ji předejít?

Rizikové látky obsažené v Coca Cole

• Kyselina fosforečná

Už jste někdy pili colu? Asi ano, že? Víte, že onen štiplavý ocásek má na svědomí právě kyselina fosforečná? Kromě nápojů se používá při výrobě sýrů, tuků margarínů a (jak už její název napovídá) představuje cenný zdroj fosforu. Ten udržuje naše zuby a kosti pevné a zdravé.

V momentě, kdy ho budeme přijímat více, než naše tělo potřebuje, přemění se na fosforečnan vápenatý, který naopak z našeho těla vápník odvádí. To znamená, že začnou řídnout kosti a slábnout zubní sklovina, která chrání naše zuby před kyselinami z jídla.

Vysoký příjem slazených nápojů obsahující jak kyselinu fosforečnou, tak přidané cukry má za důsledek vyšší kazivost dětských zubů a zadělání na problémy s křehkostí kostí v pozdějším věku. Prevenci představuje omezení pití těchto nápojů a především pravidelné návštěvy dětského zubaře.

• Kofein

Kofein najdete kromě kávy a coly také trochu v čaji, kakau a třeba i v čokoládě z kakaa. Bezpečná denní dávka kofeinu pro dítě se pohybuje kolem 200 miligramů. To je pro představu jedna tabulka mléčné nebo hořké čokolády. Děti reagují na kofein poněkud jinak než dospělí: může u nich vyvolat pocit úzkosti či podrážděnosti.

Navíc značná část dětí přijímá kofein ve slazených nápojích, což jde ruku v ruce s obezitou. Naopak: dětem s hyperaktivitou může malé množství kofeinu dokonce prospět.

Navíc: kofein je mírné diuretikum: zvyšuje tvorbu moči, takže se více tekutin z těla odvede, než by se mělo vypitím nápoje získat.

„Na Coca-cole mi vadí kofein a kyselina fosforečná,“ llluckaaa z diskuzního fóra Dáte dítěti sladkou limonádu nebo raději nealko pivo?

• Benzoan sodný, Benzen

Benzoan sodný neboli sodná sůl kyseliny benzoové - bílý prášek, který je dobře rozpustný ve vodě. Používá se jako konzervant. Najdeme jej často v nealkoholických nápojích, v kyselých okurkách, omáčkách, ovocných džusech, džemech, sýrech, ovocných salátech, margarínech apod.

Existuje silné podezření na způsobování dětské hyperaktivity, obzvlášť v kombinaci s umělými barvivy. U citlivých lidí nebo lidí s chronickým astmatem či kopřivkou může vyvolávat nebo zhoršit jejich příznaky. 

• Aspartam

Jde se o syntetické sladidlo. Aspartam je cca 200x sladší než cukr a proto se používá jako jeho náhrada. Především při výrobě sypkých nápojů, čajů, žvýkaček, některých jogurtů, pudinků, snídaňových cereálií, majonézy, hořčice, nakládané zeleniny a ovoce, vitamínových doplňků a další.

Pediatři a odborníci na hygienu výživy se již několikrát zabývali možností podávat nápoje s aspartanem školákům a předškolákům.

Neexistují studie, které by prokázaly jednoznačně škodlivý vliv na dětské zdraví. Nicméně někteří pediatři se přiklání k názoru, že jeho nadměrná konzumace může způsobovat hyperaktivitu. 

• Přidaný cukr

Sladká chuť je spojena s příjemnými pocity a děti ji milují. Jenže velký přísun cukru vede nejen k obezitě, ale také zvyšuje riziko srdečních onemocnění, osteoporózy, zubních kazů, vysokého tlaku nebo cukrovky. Často se také spekuluje o tom, že rafinovaný cukr urychluje stárnutí buněk a přispívá tak k vytváření předčasných vrásek.

Cola je nápoj s velkým obsahem cukrů, který tělu přináší velmi malou výživovou hodnotu. V jednom litru coly najdete cca 108 gramů cukru, což je více než 27 kostek cukru. Tyto „prázdné kalorie“ vedou k vyššímu energetickému příjmu, než je běžná potřeba. Při nedostatečné pohybové aktivitě dochází k nepoměru mezi příjmem a výdejem energie ve prospěch energetického příjmu. Děti (ale i dospělí) pak tloustnou, čímž zvyšují riziko metabolických onemocnění (cukrovka, osteoporóza či kardiovaskulární choroby). 

A co vy, maminky? Jak řešíte pitný režim vašich dětí? Dáváte jim sladké limonády?

Zdroj informací:

Bakalářská práce Ivy Jeřábkové Konzumace slazených nápojů u dětí předškolního věku, MU, pedagogická fakulta, katedra Výchovy ke zdraví, 2015

Také se vám často stává, že vaše peněženka zeje na konci měsíce prázdnotou a vy čím dál častěji saháte do svých úspor? Nebo dokonce žádné nemáte a přemýšlíte, že svou nelibou situaci vyřešíte pomocí půjčky? Nevíte, kam vám každý měsíc peníze utíkají, nemáte žádný přehled o výdajích a příjmech? Pak vězte, že se řítíte do velkých problémů. Vést si pravidelný rozpočet by mělo být naprostou prioritou bez ohledu na to,

jaká je finanční situace vaší rodiny.

Vedení rozpočtu a důkladná analýza příjmů a výdajů vám pomůže zjistit, kde máte tzv. díru ve svých financích. Záleží na vás, jaký způsob zvolíte. Někdo preferuje papír a tužku, někdo nedá dopustit na tabulku v Excelu a v době chytrých telefonů můžete využít i různé zajímavé aplikace s mnoha funkcemi, které budou hlídat rozpočet za vás. Není to tak složité, na jedné straně budou příjmy a na druhé výdaje. Bohužel ta druhá kolonka bývá obvykle mnohem delší. Některé tabulky jsou tak chytré, že vám rovnou vše spočítají. Důležitá je zejména pečlivost a pravidelnost. Nic nevynechávejte, zaznamenejte opravdu každý nákup a i korunové položky.

Jak postupovat při vytváření rodinného rozpočtu?

Než se rozhodnete a nastane den D, je dobré se správně namotivovat. Chcete nové auto, sedačku nebo pořádnou dovolenou? Díky dobře vedenému rozpočtu můžete zjistit, kde vám peníze utíkají a vytvořit si tak dostatečnou rezervu nebo našetřit na své sny.

• Sepište si všechny měsíční příjmy.
• Sepište si veškeré měsíční výdaje.
• Vypočítejte si rozdíl mezi příjmy a výdaj.
• Výdaje spolu s rodinou projděte a uzpůsobte. Popřemýšlejte nad tím, co kde ubrat a ušetřit, abyste výdaje trochu snížili.
• Vytvořte si rozpočet na měsíc. Z toho co vám po odečtení výdajů zbylo, si rozpočítejte peníze na celý měsíc tak, aby se nestalo, že před výplatou nemáte ani na nákup.

Jak rozdělit výdaje?

Výdaje rozdělte na pravidelné, nepravidelné a mimořádné. Dále je dělte na výdaje na bydlení, dopravu, jídlo, hygienu, děti, domácí zvířata, pojištění, splátky, apod. Jestliže chcete mít opravdu přehled a vědět, kam peníze utíkají, musíte alespoň zpočátku započítat úplně všechno. Každou korunu.

Zajímavé diskuze na Modrém koníku na toto téma:

Plánujete doma rodinný rozpočet?

Vedete si domácí účetnictví?

Rodinný rozpočet

Jak je to s příjmy?

Příjmy jsou ta hezčí část. Stabilní příjem je základ. Můžete se uskromnit a proškrtat takřka na nulu, ale když nebudete mít žádný přísun peněz, moc velký efekt to mít nebude. Do příjmů taktéž zaznamenejte úplně cokoliv i stovku od babičky k narozeninám.

Nezapomeňte na rezervy

Zejména v období, kdy se vám daří lépe a máte více peněz, je důležité odkládat si něco i „pro strýčka Příhodu“. Je naprosto nesmyslné utrácet jen proto, že zrovna můžete a máte na to. Za měsíc nebo za rok se situace může naprosto obrátit a vy najednou zjistíte, že nemáte. Rezerva by měla být schopná pokrýt půl roku vašich běžných, pravidelných a povinných výdajů. Život je nepředvídatelný a ne vždy můžete všechno ovlivnit.

Jak ušetřit na výdajích?

Ušetřit se dá různě a poctivým zapisováním brzy zjistíte, kolik peněz vám úplně zbytečně utíká různými nenápadnými cestičkami.

Jaký máte tarif na telefon? Nedal by se zařídit levnější? A co bankovní účet? Neplatíte zbytečně poplatky, když jinde byste ho mohli mít zadarmo? Kolik platíte za internet, za satelit, pojištění, plyn, elektřinu?  Zde platí především jedna rada. Nechvátejte. Projděte si pečlivě všechny nabídky a porovnejte je mezi sebou. Neskákejte po tom prvním, co uvidíte.

Největší výdaje jdou samozřejmě na jídlo a často právě zde se nejvíce plýtvá. Po pár měsících pečlivého vedení rozpočtu možná zjistíte, kolik peněz vám odchází na kafíčka s kamarádkami, laskominy v cukrárně, obědy v restauracích a hromady jiných zbytečností. A kolik jídla měsíčně vyhodíte, protože jste ho zase nakoupili moc a nikdo to nejedl. Vždy všechno spotřebujte, pište si jídelníček na celý týden, do obchodů choďte s nákupním lístkem a nekupujte nic navíc. Využívejte slevové akce a nakupujte jen tehdy, když opravdu něco potřebujete.

Jak jezdíte do práce? Nemohli byste jezdit autobusem, chodit pěšky, jezdit na kole nebo se svést s kolegou a podělit se o pohonné hmoty?

Jak si udělat rozpočet na měsíc?

Máte rozepsané výdaje a příjmy, víte, kolik utratíte, kolik vám zbývá, ale jak si to rozpočítat tak, abyste neutratili vše hned po výplatě a třeba vám ještě něco i zbylo? Možností jsou i zde různé a zaleží čistě na vás, čemu dáte přednost nebo co se vám osvědčí. Někdo si rozdělí peníze na bankovním účtu do kolonek, pokud tuto službu banka nabízí, někdo používá osvědčenou metodu našich babiček tzv. obálkovou a někdo využívá již zmíněné aplikace. Postup je vždy stejný. Rozpočítáte si příjmy a výdaje a to co vám zbyde po odečteních všech pravidelných plateb, máte na ten daný měsíc k dispozici. Velmi oblíbenou metodou je rozdělení peněz na jednotlivé položky (jídlo, drogerie, oblečení, zábava, atd.). Peníze na jídlo pak ještě můžete rozdělit na jednotlivé týdny. Každý týden vezmete vypočítanou částku a musíte s ní vystačit. 

Šetřit se vyplatí

Finanční gramotnost je pro spokojený život nezbytná. Jestliže nechcete celý život obracet každou korunu a počítat dny do výplaty, je nejvyšší čas na tom zapracovat a uvidíte, že i z menších příjmů můžete nějakou tu korunu ušetřit a přitom si spokojeně žít.

Spousta skvělých věcí se vyskytuje v páru: boty, náušnice, milenci, obsah duopacku  a také čárky na pozitivním těhotenském testu. Když pomineme reakci čerstvé matky, zahrnující hýkavý smích až po hysterický pláč, což už směle můžete vydávat za výkyvy hormonů, je třeba na novou skutečnost připravit i partnera. V ideálním případě je partner zároveň i nastávajícím otcem.

Zde je nutné rozdělit mužnou část vašeho páru do několika skupin a dle toho styl sdělení přizpůsobit.

Nechápaví

Tito muži se vyznačují poněkud složitějším hard diskem, tudíž je třeba delší vysvětlovací doby i u běžných žádostí a informací. Nejedná se o dlouhé vedení, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale o složitý propracovaný systém nervových propojení a odpojení, které vy, ženy, nemůžete pochopit.

V tomto případě doporučuji se dostatečně připravit a obrnit se trpělivostí. Na stůl vyložte onen počůraný (raději již oschlý) těhotenský test, háčkované bačkůrky velikosti nula, těhotenské tričko s nápisem „Jsem těhotná“, pánské tričko s nápisem „Budu táta“, dudlík a připravte si frázi „budeme mít miminko“ v sedmi světových jazycích. Pokud je to možné, přidejte i zprávu od lékaře a fotku vaší dělohy z ultrazvuku, to pro případ zhoršené průchodnosti nervových drah, což se ve stresové situaci může stát. Pokud i tak budete svědky nechápavého výrazu a mlčení, popř. nesrozumitelné artikulace, vytáhněte váš poslední trumf z rukávu: knihu Jak děti přicházejí na svět. Tam se dozví vše potřebné.

Chápaví až moc

Jedná se o jedince, pro které je typické zrychlené propojení všech součástí mozku, mnohdy až neproduktivně rychlé. Můžeme mezi ně zařadit ty vzácné exempláře, kteří vás zahrnují věcmi, po kterých toužíte, dřív než své přání vůbec vyslovíte, mnohdy i dříve než si je vlastně přejete. Orientují se ve vašem menstruačním kalendáři a zřejmě i vědí, co je bazální teplota. Patří tam i ti častěji se vyskytující exempláře, kteří vědí vše líp a dřív.

Tady není třeba velkých příprav, je velmi pravděpodobné, že partner už vše tuší, zřejmě někde v klidu a tichosti vybírá výbavičku laděnou do modré barvy a po příchodu domů vás překvapí vybraným jménem a budoucím povoláním nynějšího embrya. Na vás je pouze dostatečné vyjádření nadšení, až vám sdělí, že jste těhotná.

Všímaví

Partneři, které řadíme mezi všímavé, jsou malá výhra. Pomáhají svým něžnějším polovičkám v situacích, kdy my, statečné a soběstačné ženy, zcela nepochopitelně děláme, že pomoc nepotřebujeme a zároveň na ni netrpělivě čekáme.

Zde bych doporučila nějaké romantické gesto, protože se nemusíte obávat zdlouhavého vysvětlování začínajícího povídáním o motýlcích a kytičkách. Doporučuji nealkoholické šampaňské, svíčky, vyšpulené bříško v opnuté sexy košilce, apod. Zde bych chtěla upozornit, že je dost možné, že všímavý partner již má nějaké podezření. Možná si přeci jen všiml ranního zvracení a vaší netypické snídaně ve složení jogurt, kyselá okurka a pytlík gumových medvídků.

Ostatní

Nemůžete-li svého partnera zařadit do žádné kategorie, nezoufejte. Máte to v podstatě nejjednodušší, můžete se uchýlit k obecnému schématu: pozvěte partnera na dobrou večeři v pěkné a útulné restauraci, kde mu prozradíte své tajemství. Má to několik výhod. Je dost pravděpodobné, že asi tak za osm měsíců pro vás na nějaký čas skončí společenský život. Je tedy třeba využít každou příležitost, kdy se dostanete mezi dospělé, nešišlavě mluvící lidi. Druhá výhoda tkví ve veřejném prostoru a přítomnosti cizích lidí. Eliminují se tak nestandardní reakce partnera jako: „S kým to máš!“, hysterický pláč, bouchání hlavy o stůl, škrcení a padnutí do mdlob.

Fantazii se při oznamování takové radostné noviny meze nekladou, avšak vyvarujte se oznamování v těchto situacích: partner krájí cibuli velkým ostrým nožem, partner opravuje střechu či okapy, partner řídí vůz na dálnici ne úplně předpisovou rychlostí, partner řeže dříví na kotoučové pile či cirkulárce, partner jí, partner pije, partner právě oznámil kamarádům, že dítě minimálně ještě pět let neplánuje.

A na závěr vám ještě něco prozradím: v souvislosti s dvěma čárkami na těhotenském testu již nemá cenu nic plánovat.

Pokud se chcete dočíst opravdové příběhy originálních oznámení, zkuste to zde nebo tady nebo tu.

Vše potřebné se dočtete i v naší wiki.

Foto: pixabay.com

Do očí bijící prso na střeše jedné z budov Londýna mělo podpořit britské maminky, které kojí na veřejnosti. Nelíbí se jim nevyžádaná pozornost a odsuzování. Češky se s tím potýkají také. 

V Londýně se kojící matky dočkaly doslova obrovské podpory. Nepřehlédnutelným prsem umístěným na střeše budovy se agentura Mother London rozhodla poukázat na stále kontroverzní problematiku kojení na veřejnosti. "Těžko uvěřit, že v roce 2017 se britské matky při kojení a krmení dětí stále cítí sledované a posuzované," odůvodňuje agentura svoji iniciativu. Jejím záměrem bylo poukázat na svobodu volby každé matky, kde a kdy bude své dítě krmit.

Nepříjemné pohledy a netolerantní reakce jsou dobře známy i českým maminkám. Považujeme se za civilizovaný národ, ale taková přirozená věc jako kojení v parku, obchodním centru nebo restauraci dokáže stále některé lidi pohoršit. Nebo dokonce ještě hůř: "Před několika lety jsem byla na úřadě vyřizovat věci. Malá byla už velmi hladová, tak jsem se s ní schovala za květináč a kojila jsem. Někdo mě tam uviděl, úřednice mi vynadaly, že když mám hladové dítě, mám zůstat doma a dokonce jsem dostala pokutu za pohoršování," píše maminka z Modrého koníka.

Jsou maminky, které, aby se vyhnuly zbytečným komentářům, se dokonce radši schovají na toalety. Jiné si pocit soukromí vyřeší bavlněnou plenkou nebo speciálním oblečením či multifunkčním šátkem. 

Kojení na veřejnosti je svobodnou volbou každé ženy. Pokud máte pochybnosti, vzpomeňte si na slova jistého lékaře, který povzbuzoval maminky takto: "Kojte vždy a všude. Slušný člověk se diskrétně odvrátí a neslušný vám bude čumět na prsa tak či tak."

Zdroj: motherlondon.com

Jak by vypadal ten nejšílenější den maminek na mateřské, kdybychom spojily ty nejvtipnější a nejzajímavější příhody s dětmi a ještě to okořenily trochou mateřské demence? Následující příběh je založen na skutečných událostech. Všechny uvedené historky se opravdu staly a hlavními hrdinkami jsou maminky z Modrého koníka.

Bezesný maraton

Ani nevím, kdy mi den začíná a kdy končí. Všechno se to slévá v jeden velký maraton a někdy už ani sama nevím, jestli bdím či sním. Ale jsem šťastná. Hlavně když tenhle ubrečený a věčně hladový mini človíček spí. Což není moc často, protože si co tři hodiny hlasitě žádá kojení a není spokojená, dokud není po jejím. Je neskutečné, jak mi tenhle uzlíček, který je na světě teprve pár měsíců, řídí život jako ten nejpřísnější šéf! Ne nadarmo se říká, že být matkou je nejtěžší práce na světě! Dobrovolně podstupuji tenhle bezesný maraton podruhé v životě. Poprvé jsem si to prožila s naším starším synem. Jenže to jsem byla o pár let mladší a ještě plná energie.

Sním o tiché pláži někde na opuštěném ostrově, slyším jen šplouchání vln, teplý vítr a... šílený křik, který mě z toho příjemného snění okamžitě vytrhne! Ano, jsem zase zpátky v realitě, venku je ještě hluboká noc, ale naše Anička se dožaduje krmení. Ještě se zalepenýma očima ji nabízím prso. Jenže ona pořád řve a ne a ne se přisát. Aha, zrovna se totiž snažím nakojit našeho plyšového medvídka! Rychle vyměním medvěda za dítě a konečně je pokoj. Mám ještě 2 hodiny do ranního budíčku, juchů! Manžel vstává na ranní směnu do práce. Závidím mu tu lehkost s jakou vstává a hlavně mu závidím jeho hluboký spánek, ve kterém prožil celou noc.

Ranní štafeta

2 hodiny utekly asi jako 2 minuty. Nemá smysl tomu odolávat a ještě se tak víc mučit, prostě rovnou vstanu. Využiju čas na sprchu. Napěním rozcuchané vlasy šamponem, celá se vydrhnu a za necelé 3 minuty zase skáču ze sprchy. V tomhle trhám rekordy! Vlasy zabalím do ručníku a než se pustím do fénování, dávám vlasům chvíli na proschnutí. Alespoň posbírám po bytě různé papírky, kuchyňskou linku zbavím všech drobků a slupek od zeleniny. Všechno to hážu do koše, který už skoro přetéká. Nejvyšší čas odnést odpadky. Zavazuju pytel a jdu ho hodit před dveře našeho bytu. Otevřu dvěře a koukám do očí našemu sousedovi, jenže úplně NAHÁ! Celá rudá zapadnu zase zpátky do bytu. 

Moje ranní hygiena by byla. Teď ještě vypravit staršího Šimona do školky. Nadlidský výkon bylo ho vytáhnout z postele. Jsem na sebe náležitě pyšná a ženu ho do koupelny, aby si vyčistil zoubky. Takže beru kartáček, pěkně na něj vytlačím pastu a čištění může začít. Jenže on si ne a ne kartáček vzít. Už už se mu chystám vynadat, když jedním pohledem vedle sebe zjistím, že na mě vyplazuje jazyk náš pes, kterému se snažím ten kartáček vnutit. Zase těsně vedle.

Syn potřebuje před vykročením do nového dne vydatnou snídani. Sobě dělám jen oblíbený ovocný čaj, Šimonovi kromě čaje servíruji bohatě obložený chléb. Mezitím, než se nasnídá, se ženu do ložnice, abych na sebe navlékla nějaké oblečení, které není zmačkané nebo pobryndané. Jak se tak ženu ke skříni, vykřiknu bolestí. "Co se to tu, sakra, válí na zemi?!" Samozřejmě, lego. Znáte to taky?

Góly do vlastní branky

Když jsou konečně všichni nachystaní, vyrážíme z domu jako příkladná spokojená rodinka. Mám radost. Ranní vstávání jsme dneska zvládli neobvykle rychle a nepřijdeme pozdě do školky. Kráčíme ulicemi a začínám mít takový divný pocit. To všichni ještě spí? Proč jsme v ulicích v podstatě jediní? Poloprázdný autobus mě zneklidní ještě víc. Kontroluju čas. Moje hodinky zdá se jdou přesně. Když už se blížíme k zastávce školky, tak mi to docvakne! Ona je totiž sobota! Zvažuju, jestli mám začít brečet, protože jsem mohla ještě spát nebo se začít zoufale smát.

Když už jsem tak energicky začala den, využiju sobotu produktivně a naplánuji si několik domácích prací. Abych na to měla klid, počkám, až malá zase usne a Šimonovi pustím v televizi pohádky. Ano, s tímhle přístupem bych asi nemohla kandidovat na matku roku. Trochu se stydím, ale jak bych to měla udělat jinak, abych měla klid? Raďte, chytrolíni!

Taky si vzpomenu si, že jsem se vlastně chtěla objednat ke kadeřnici. Dopoledne by tam snad ještě měla být, takže neváhám a volám. Telefon vyzvání a mě v hlavě mezitím běží, co všechno mě ještě dnes čeká za povinnosti. "Haló?" "Dobrý den, chtěla bych jen ostříhat a vykoupat." Kadeřnice se nenechá vyvést z rovnováhy: "Ale přebalíte se už sama, že jo?" Připisuju si další bod na svůj seznam dnešních trapasů.

Posilování

Kromě těchto faux paux stihnu za dopoledne umýt okna, převléct postel, dát prát asi 3 pračky prádla a setřít ze zrcadel upatlané otisky dětských prstů! To všechno za stálého odbíhání k malé a krmení jejího nenasytného bříška. Dobré skóre, co myslíte? Ale maraton pokračuje, protože je nejvyšší čas chystat oběd. Za minutu dvanáct začínám vymýšlet dnešní menu. Podíváme se, co nabídne lednice. V mrazáku kromě masa objevuji ještě nějakou zmrzlou bílou kouli. Nemám tušení, jak se tam tohle dostalo, ale je to opravdu zabalená použitá plenka naší Aničky. Odpadkový koš totiž stojí hned vedle lednice.

Popasovala jsem se s dnešním obědem se ctí a ku spokojenosti našeho Šimonka i našeho psa, který vyžebral pár soust. Takže v dobrém rozmaru se rozhodnu ještě něco sladkého upéct. Chci si alespoň trochu připadat jako příkladná maminka a žena v domácnosti. V hlavě tedy nalistuju ten nejrychlejší a nejjednodušší recept - bábovku. Když už podruhé zkouším těsto špejlí, dojde mi, že v lednici se to asi opravdu moc neupeče. Dneska fakt válím!

Vyhlášení vítězů

Celý den rychle utekl, už je odpoledne a doma je nevídaný klid. Malá spí a Šimon se zaměstnal stavěním lega uprostřed obýváku. Konečně se můžu dovolit si na chvíli sednout! Být mámou je úplně super. Ráno si uděláte oblíbený čaj a odpoledne si ho můžete v klidu vypít! Takže si ho vychutnávám u televize, kde jsem náhodně vybrala jeden z programů a nechávám se hypnotizovat barevným zářením.

Klíče rachotí v zámku a manžel už je doma z práce. Využívám příležitosti než se zuje a ptám se, jestli by nechtěl vypustit psa na zahradu a trochu ho proběhnout. "Ani ne, nechci. Co jsi celý den dělala? Stejně si s malou určitě jen spala." Na tohle už nenacházím slov. V hlavě se mi honí jen myšlenka na to, že když ho stihnu zahrabat ještě dneska na zahradě, stihnu ohřát večeři, nakrmit děti a pak bych je mohla odvézt k babičce a jít se udat. Když bych měla štěstí, mohla bych natrefit na soudkyni ženského pohlaví a dostat mírný trest.

Vydýchání a strečink

Ne, ne, jsem klidná, jsem klidná. Přejdu manželovu poznámku bez reakce a v tichu a míru zvládneme společnou rodinou večeři. Budiž manželovi k dobru, že se sám nabídl jít uložit Šimonka a přečíst mu pohádku. S úsměvem na tváři naslouchám z obýváku, jak muž vypráví pohádku. Za chvilku je už ticho, slyším odfukování. Konečně Šimonek usnul. A pak se ozve: "Mamíííí, táta už spí!"

A z ložnice se zase ozve řev naší Aničky...

Vítejte ve světě maminek na mateřské dovolené! Vítejte ve světě Modrého koníka.

Děti se těší, jak zítra konečně otevřou první okénko z adventního kalendáře, ve kterém jistě najdou něco sladkého. Ale tyto kalendáře nejsou jen o dětském mlsání. Skrývá se za nimi mnohem hlubší význam. Přečtěte si v následujících řádcích více o této sladké tradici.

Čas odpočinku

V neděli 27.11.2016 začal advent, děti netrpělivě odpočítávají týdny a dny do Štědrého dne, maminky se pustily do vánočních příprav a většina lidí ještě shání dárky. 

Advent je období čtyř neděl do vánočních svátků. Měla by to být doba rozjímání a dobročinnosti ale také zklidnění. Pro naše předky totiž znamenala zima čas odpočinku po intenzivní zemědělské práci od jara do podzimu. Po náročné práci během roku nastal v zimě čas na odpočinkové domácí práce - draní peří, tkaní, šití a pletení.

Tradice zůstává, podoba se mění

S adventem je spojeno mnoho tradic, které mají hlubší kořeny, než byste možná hádali. Jednou z nich je také adventní kalendář, kterým zpříjemňujeme čekání na Vánoce hlavně dětem. Děti si ho spojují se sladkostmi, které na ně během 24 dnů čekají v kalendáři. Většinou má tento kalendář podobu obrázků, za kterými se po otevření skrývá kousek čokolády. 

Dříve ale byly adventní kalendáře přímo uměleckými díly. První známý ručně vyrobený adventní kalendář pochází z roku 1851. Na adventních kalendářích, které následovaly, byly zobrazené liturgické výjevy z Bible a vypadaly jako části vesnic nebo měst s důmyslně schovanými okénky. Byly vyráběny v malých dílnách z tvrdého papíru a ve svých okénkách skrývaly obrázky, veršíky nebo citace z Bible.

Tyto kalendáře měly dětem připomínat i biblické události a čekání na příchod Ježíše Krista. Otevírací okénka v kalendářích symbolizují vnitřní otevřenost člověka k ostatním lidem, otevřenost dobrým věcem i Bohu. 

Takže s klidným srdcem zpomalte, s vánočními přípravami to nemusíte přehánět. Čas před Vánoci je časem klidu a odpočinku. Vezměte si příklad z našich předků! 

Krásný a klidný adventní čas všem!

Zdroj: cs.wikipedia.org

Vypravit se v zimě ven už není tak jednoduché jako v letních měsících. A zvlášť s dětmi. Děti jsou velmi náchylné k prochladnutí nebo naopak k přehřátí. Dbejte proto na správné vrstvení oblečení, vhodnou obuv i doplňky. Nezapomínejte chránit ani dětskou pokožku proti mrazu! Těchto 6 zásad vám pomůže s vybavením dětí na zimu.

Tělíčka dětí do 5 let a zvlášť novorozenců ještě nejsou schopna udržet si stálou teplotu. Takzvaná termoregulace se u nich vyvíjí postupně. V praxi to znamená, že děti prostě rychleji prochladnou nebo se naopak zpotí.

Pokud vám teploměr ukáže venkovní teplotu pod -5°C, doporučuje se zůstat s miminkem doma. Počkejte si na teplejší den, který bude pro procházky vhodnější. 

Zásada číslo 1: Vrstvení!

Osvědčená rada pro všechny maminky, které chtějí správně obléknout své dítě v zimě, je "Oblečte dítěti o jednu vrstvu navíc, než byste oblékly sobě." Zásada vrstvení platí jak u miminek, tak i u dětí předškolního věku. Větší děti oblékněte klidně tak, jak oblékáte sebe. Pokud budou vyvíjet venku větší pohybovou aktivitu, není nutné je zbytečně balit do teplé vrstvy navíc.

První vrstva by měla splňovat úlohu odvádění potu a zároveň udržení teploty. K takovému účelu je nejvhodnější pořídit funkční termoprádlo. Miminku můžete obléci například body, dupačky či košilku a punčošky.

Druhá vrstva by taktéž měla splňovat účel odvádění potu z předchozí vrstvy, tepelné izolace a hlavně by měla být prodyšná. Jako druhá vrstva jsou vhodné roláky, mikiny nebo trička. Nezapomeňte ani na punčošky. Pro miminka se hodí například mikina nebo svetřík.

Třetí vrstva má chránit dítě před počasím a jeho vlivy. To znamená, že by tímto oblečením neměl proniknout sníh ani déšť. Tato vrstva by měla vaše nejmenší udržet v teple. Nejlépe se hodí nepromokavá bunda, zimní kalhoty nebo  kombinéza. Kombinéza je méně praktická, když přijde na vyčůrání dítěte venku. Její výhodou naopak je to, že má dítě zakrytá celá záda a vrstvy se mu nemohou vykasat.

Zásada č. 2: Pro miminka fusak

Miminka, oblečená a připravená na procházku ven, zabalte v kočárku do vhodného fusaku. U miminek můžete vynechat třetí vrstvu a místo kombinézy použít právě fusak. Vybírejte fusak přesně na míru miminku. Ve větším fusaku hrozí, že se miminko tak rychle nezahřeje a prochladne. 

V dnešní době už je mnoho variant fusaků. Můžete vybírat z různých přírodních materiálů, z více možností zapínání  a dokonce z vrstvených fusaků, ze kterých libovolně ubíráte vrstvy nebo přidáváte. 

Zásada č. 3: Rukavice, šála, čepice

Nezapomeňte ani na tyto doplňky zimního oblečení. Rukavice by měly být vzhledem k aktivitě dětí zateplené a nepromokavé. Aby si dítě nesundávalo čepici, můžete pořídit takovou se zavazováním pod bradičkou. 

V případě, že je velká zima, je u miminek vhodné použít dvě vrstvy čepiček. První čepička by měla být tenká a nejlépe z bavlny. Na ni pak oblečte pletenou čepici, která bude držet hlavičku v teple. U miminek totiž uniká nejvíce tepla právě přes plochu na hlavičce.

Zásada č. 4: Nepromokavé boty

Děti milují sněhové koulovačky, sáňkování a prostě sněhové radovánky všeho druhu. Proto jim pořiďte nepromokavé boty se zateplením. Při výběru bot také sledujte, jestli jsou boty vybaveny protiskluzovou podrážkou. 

U miminek je to s obuví jednodušší. Stačí jim na nožky ve fusaku navléknout teplé ponožky nebo bačůrky s kožešinou.

Zásada č. 5: Mažte

Před odchodem s dětmi ven jim nezapomeňte namazat obličeje krémy nebo mastmi. Dětská kůže je totiž citlivá nejen na sluneční paprsky, ale také na mráz. Hrozí omrznutí kůže a proto je raději chraňte mastmi proti mrazu. Vybírejte takové, které neobsahují velké množství vody. Voda v mastech a krémech by mohla při nižších teplotách způsobit právě to nechtěné omrznutí.

Zásada č. 6: Kontrolujte teplotu

Když už vyrazíte s dětmi ven, nezapomeňte je občas zkontrolovat, jestli nejsou přehřáté nebo jim není naopak zima.

Jak to ale poznat, když vám dítě nic neřekne? Spolehlivým ukazatelem je podle pediatrů dětský zátylek. Ten by měl být teplý, což je znamení, že je dítě přiměřeně oblečené. Vlhký zátylek značí, že by bylo vhodné dítěti jednu vrstvu oblečení odebrat.

Použité zdroje:

https://www.babyonline.cz/pece-o-dite/dite-v-zime

https://www.maminka.cz/clanek/jak-deti-oblekat-aby-nezchoulostively

https://vasemiminko.cz/clanky/jak-oblect-dite-v-zime/

Předčasný porod je zátěžovou situací pro narozená miminka i pro jejich rodiny. Dnešní den se slaví na jejich počest. Než se pro dnešek zahalíte do purpurové stejně jako světové metropole, přečtěte si, jak důležitý význam a souvislosti tento den má.

Co je den předčasně narozených dětí?

U nás v České republice známe 17. listopad jako státní svátek boje za svobodu a demokracii. Další význam má toto datum i pro předčasně narozené děti a jejich rodiny. Celosvětově je toto datum totiž také známé jako World prematurity day a u nás se do češtiny překládá jako Světový den předčasně narozených dětí.

V tento den by se mělo šířit povědomí o problematice předčasných porodů a zároveň má tento den za cíl podpořit a povzbudit všechny rodiče, kterým se narodilo nedonošené miminko. Symbolem tohoto dne je purpurová barva a proto se na jeden den světové metropole barví do purpurova. 

Světový den nedonošeňátek vznikl v roce 2008 na prvním setkání členů evropské organizace EFCNI. Tato organizace propojuje rodiče, doktory z různých oborů a vědce za účelem stálého zlepšování zdraví předčasně narozených miminek. Jejich základními hodnotami jsou prevence, léčba, péče a podpora.

Purpurové ponožky pro miminka

Znakem tohoto dne je purpurová barva a purpurové ponožky. Tyhle malé dětské ponožky v logu jsou symbolem životní cesty, jak člověk vyrůstá z dětského věku až do dospělosti. Dětské ponožky jsou často první věc, která se miminku pořizuje před jeho příchodem na svět. Pro předčasně narozená miminka je životně důležité, aby měla svoje maličké nožičky v teple a udržela si tělesnou teplotu. 

Předčasně narozené děti v České republice

Ani Česko nezůstává pozadu a připojuje se již od roku 2010 ke Světovému dnu předčasně narozených dětí. Kromě toho patří naše republika dokonce ke světové špičce v péči o nedonošené děti. Díky vysoké úrovni naší péče je u nás i míra přežití dětí jedna z nejvyšších na světě.

Přesto však počet předčasných porodů stoupá a každý rok se zhruba každé dvanácté dítě narodí před ukončeným 37. týdnem těhotenství. Na vině je hlavně stoupající věk rodiček a i vyšší počet umělých oplodnění. 

Existují u nás i organizace, které se zaměřují na podporu rodin nedonošených miminek. Jedná se buď o organizace, které mají za cíl spojovat odborníky, veřejnost a rodiny nedonošeňátek, nebo o nadační fondy, které pomáhají vždy konkrétní rodině a jejich konkrétní potřebě spojené s předčasně narozeným dítětem.

Šiřte to dál!

Předčasné narození je spojeno s mnoha zdravotními komplikacemi samotného miminka. Rodiče jsou vystaveni velkému psychickému stresu. Krásné představy o tom, jaké to bude, až se jim miminko narodí, se najednou rozplynou a musí čelit mnoha problémům, na které nejsou připraveni. 

Proto je důležité, aby věděli, že v tom nejsou sami a existuje mnoho rodin s podobným osudem. Ukažme jim také, že mají i naši podporu. Pomůžeme jim tak se o něco lépe vyrovnat s těžkou situací a překonat těžké časy. 

Máte možnost ptát se naší koníkovky, která pracuje s rodinami nedonošených miminek, na cokoliv ve speciální diskuzi k tomuto tématu.

Ptejte se na vše, co vás zajímá o předčasně narozených dětech

Použité zdroje:

Předčasný porod z lékařského hlediska a jeho rizika pro matku i dítě 

Skupina pro všechny maminky nedonošeňátek