Napadlo vás někdy, že únava, nechutenství nebo zvýšená teplota mohou poukazovat na onemocnění ledvin? Jedná se o druhý nejčastěji nemocný orgánový systém u dětí, hned po nemocech dýchacího systému. Pozornost na tuto problematiku vztahuje i fakt, že 8. březen je vyhlášen jako Světový den ledvin.

Nemocné ledviny bývají zrádné hlavně v tom, že se nemusí projevovat úplně typicky a dokonce mohou zanechat trvalé následky, které jsou často vážnějšího charakteru. Projevují se totiž velmi nespecificky a nikoho by při tak “klasických” příznacích nenapadlo, že budou postižené právě ledviny a močové cesty. Mezi příznaky totiž nejčastěji patří nechutenství, únava, bledost nebo ztráta zájmu o své koníčky a okolí.

Odborníci varují, že i pokud se vyskytne zvýšená teplota bez dalších příznaků (například bez kašle nebo rýmy), vždy myslete právě na ledviny. Zpozornět byste měli také v případě, že vaše dítě neroste nebo se pomalu vyvíjí.

Ledviny pracují děťátku už v děloze

Některé děti se dokonce už s poruchou ledvin narodí. Vrozené vývojové vady vylučovacího systému je možné odhalit už před porodem a pro vás jako pro maminku je pak snazší se s danou situací vyrovnat a na vše se připravit.

Během dětského vývoje se funkce ledvin rozvíjí postupně. Už plod v děloze má ledvinky, které pracují, ovšem nemají funkci doopravdy vylučovací. Odpadní látky z těla miminka  vylučují ledviny matky. Ledvinami miminka pouze protéká krev a výsledný produkt se dostává do plodové vody.

Těhotenství je jedno z nejkrásnějších období v životě ženy. Ovšem není to pro ženu nic jednoduchého. Během těhotenství se ženské tělo mění, orgány se přizpůsobují, uvolňují místo miminku a připravují se na velké vyvrcholení toho všeho - na porod. Hladiny hormonů začnou kolísat jak na horské dráze a vše je najednou jinak, než na co žena dosud byla zvyklá. Někdy se může vyskytnout i nepříjemné napětí v prsou. A právě to mohou být první známkou toho, že se z vás stane brzy maminka.

Každá žena je jiná a originální, každá se měníme trochu jinak a proto tyto “problémy a nepříjemnosti” týkající se prsou také každá prožíváme jinak. Jedna je přecitlivělá na dotyk, druhá cítí bolest, třetí může popisovat zvýšené napětí, další nemusí vnímat vůbec nic.

Všechny tyto pocity jsou dané tím, že se prsa zvětšují a rostou. Hlavně kvůli kojení - mléčná žláza se na celý akt musí připravit a hormony ji navádí k tomu, aby pořádně narostla a byla připravena produkovat mléko pro miminko. Při těhotenství se vám mohou prsa zvětšit až o několik velikostí! Stejně tak, pokud jste na svých prsou zpozorovala zvýraznění žilní kresby, je to úplně normální. Růst tkáně vyžaduje větší přísun krve a právě proto bylo potřeba, aby se dostatečně rozvinulo i cévní řečiště.

Bolet mohou klidně i celé těhotenství

Bolestivost začíná přibližně ve 4. týdnu těhotenství a trvá do konce prvního trimestru. U některých žen ale může provázet celé těhotenství. To naštěstí nebyl případ maminky, která se dělí o svou zkušenost: “Už pár dní před testováním případného těhotenství mě bolela prsa. Nejhorší byla doba, kdy jsem se převlékala a já si musela sundat podprsenku, která mi od bolesti trošku pomáhala. Pár dní nato jsem si udělala těhotenský test a ten mi potvrdil těhotenství. Bolest postupně odeznívala, a tak jsem si mohla od druhého trimestru užít bezbolestné a klidné těhotenství.”

Ovšem všechny nepříjemné pocity v prsou nemusí být nutně projevem těhotenství. Mohou být pouze rozladěné hladiny hormonů, provázet příchod menstruace nebo naopak upozornit na přicházející menopauzu.

V dnešním článku přinášíme rozhovor s Lídou Salemovou, která vysvětlí princip fungování Bachových esencí. A k čemu všemu jsou tyto kapky dobré? U dětí je záběr  široký: od hladší adaptace v šestinedělí, podpory kojení, přes snadnější zvládání růstu zoubků, zajištění lepší snášenlivosti očkování, zmírnění potíží s usínáním a spánkem, včetně úlevy od nočních běsů. 

„K přírodní léčbě mě před 20 lety přivedla vlastní závažná nemoc, se kterou mi bohužel klasická medicína i přes mnoho vyšetření a léků nedokázala pomoci. To byl pro mě tehdy šok, do té doby jsem spoléhala výhradně na lékaře. Šlo o velmi náročné období, ale vděčím mu za velké změny v životě, které mě nakonec dovedly k tomu, že se 8 let věnuji celostnímu léčení profesionálně. Začínala jsem etikoterapií a studiem Bachových esencí.

Práce s nimi mi potvrdila, že velká část našich tělesných i psychických obtíží má příčinu v psychice a to dokonce i tam, kde bychom to vůbec nepředpokládali. Bez práce s příčinami (ne následky) se nemoc nelepší nebo se vracívá. Začala jsem se věnovat vícero metodám, které se mi velmi osvědčily při práci právě proto, že jsou celostní - tedy berou v úvahu celého člověka, jeho vývoj a prostředí, které ho obklopuje. Absolvovala jsem výcvik v rodinných konstelacích, uvolňování emočních bloků (EFT), kraniosakrální terapii, speciálních masážích vycházejících z psychoterapie a ušní akupunktuře. Poslední roky se věnuji také čínské medicíně a psychoterapii orientované na tělo.”

Lído, co to jsou vlastně Bachovy esence a na jakém principu fungují?

Bachovy esence jsou přírodní léčivé kapky, které se vyrábí z rostlin. Používají se od 30. let 20. století a jejich jméno pochází od anglického lékaře dr. Edwarda Bacha, který původně pracoval jako bakteriolog. Pro nás jako uživatele je důležité, že Bachovy esence nejsou homeopatika ani výtažky – tedy nemusíme hlídat odstup od jídla a je možné je použít kdykoliv během dne. Zároveň je tak mohou užívat i těhotné ženy, novorozenci, vážně nemocní lidé nebo silní alergici. A lze je kombinovat i s alopatickými (klasickými) léky, nevadí si ani s psychofarmaky.

Bachovy esence fungují na principu vibrační rezonance. Nesou vysoce harmonickou energii. Ta dokáže harmonizovat naši energii, která je v chaosu (pokud cítíme např. strach, vztek, netrpělivost, neklid, depresi, vyčerpání). Představte si to, asi jako když s pomocí ladičky ladíme třeba piano. Účinek je postupný, ale velmi efektivní. Navíc nehrozí žádné zhoršení na začátku užívání ani závislost.

Vzhledem k poměrně tristní situaci v zemi, kdy je podle oficiálních čísel již desetina lidí v exekuci, se pojem insolvence nebo osobní bankrot skloňuje poměrně často. V platnost také brzy vstoupí zákon, který podmínky insolvence upravuje tak, aby byla dostupnější více lidem.

Ačkoliv ekonomická situace je u nás stále lepší, mnoho rodin žije na hranici existenčního přežívání. Z každého desátého člověka staršího patnácti let, u kterého je vedeno exekuční řízení, pak ale musíme vybrat také ty, jejichž finanční situace je v podstatě neřešitelná - někteří mají exekucí tolik, že není v jejich možnostech mít o nich přehled a zároveň je splácet.

Jednou z nadějí, jak se z dluhové pasti vymanit, je možnost vstoupit do osobního bankrotu, který je u nás již několik let možný i pro fyzické osoby. Mnozí využívají i společné oddlužení manželů, které dokáže řešit finanční potíže v případech, kdy jsou dluhy vedeny na oba z manželů.

Osobní bankrot je mechanismus, po jehož schválení zůstává jednotlivci na přežití jen takzvaná nezabavitelná částka, která se vypočítává z platu, její výše se u průměrných měsíčních platů pohybuje kolem deseti tisíc korun. Osobní bankrot pak trvá pět let, během nich je dlužník povinen zaplatit alespoň 30 % z dlužné částky.

Jak se žije z nezabavitelné částky, když máte rodinu a malé dítě, nám zprostředkuje Lenka, která insolvenčním procesem prošla.

Jak osobní bankrot funguje?

Osobní bankrot je proces, který není samozřejmý a nevzniká na něj nárok. Na to, aby ho dlužník získal, potřebuje souhlas soudu. Ten na základě údajů, které dlužník poskytne, rozhodne o tom, zda má dlužník dostatek financí na to, aby mohl pravidelně splácet a zaplatil tak alespoň 30 % z částky, kterou dluží.

Na rozhodnutí, zda má na oddlužení nárok, nemá vliv počet dluhů, které má, musí být však minimálně dva vůči různým institucím a dluhy musí být alespoň 30 dní po splatnosti. Důležitá je celková částka, kterou žadatel dluží, a výše částky, kterou může každý měsíc zaplatit.

Pokud soud osobní bankrot schválí, oddlužení trvá pět let a během nich musí dlužník zaplatit minimálně 30 % ze svého dluhu.

Výhodou společného oddlužení manželů je, že pokud mají dluhy i manžel a manželka, mohou je spojit v jedno řízení - vyhnou se tak administrativě, mzda je krácena u obou manželů. V praxi je to tedy tak, že dva průměrně vydělávající manželé žijí po dobu pěti let z částky kolem 20 tisíc korun. Pokud mají v péči děti, částka, kterou si mohou ponechat, se navyšuje.

Krom srážek ze mzdy jsou pak dlužníci povinni insolvenčnímu správci, který jim je přidělen, ohlašovat veškeré movité a nemovité dary, případná dědictví nebo výhry. Všechny peníze, které převýší rámec nezabavitelného minima, musí dlužník odevzdat a splatit jimi svůj dluh. Pokud by se zjistilo, že si přivydělává bokem či zatajil jinak získané finanční prostředky, oddlužení by bylo zastaveno a mohlo by skončit konkurzem - tedy zabavením veškerého majetku. Všechny dluhy by navíc dlužník musel začít splácet znovu se všemi úroky.

Vitamín D, nazývaný také sluneční vitamín, je pro člověka důležitý vitamín. Jeho nedostatek může způsobit spoustu obtíží a nemocí. Jednou z možností, jak ho získat, je vystavovat se (přiměřeně) slunečnímu záření. Lidské tělo si sice dokáže přes léto udělat zásoby vitamínu D, bohužel ne u všech lidí jsou dostatečné, aby z nich tělo mohlo čerpat přes zimní měsíce. V zimních měsících tak mnozí lidé a děti trpí, kvůli nedostatku slunečního záření, nedostatkem vitamínu D.

Vitamín D se řeší hlavně u novorozenců a kojenců, kdy při první návštěvě u pediatra dostane dítě kapky vitamínu D. Stejně tak to hodně řeší vegani, kteří tím, že nejí živočišné produkty, také mohou trpět jeho nedostatkem. Běžně se stravující člověk to ale neřeší. A pokud ano, jsou to spíše výjimky. Ale nedostatkem vitamínu D jsme ohroženi všichni.

Kdy jste ohroženi nedostatkem vitamínu D

• nedostatečné vystavování se slunečním paprskům - sluneční záření přispívá k tvorbě vitamínu D v kůži, pokud na sluníčko moc nechodíte, jste ohroženi jeho nedostatkem (klasický případ jsou lidé pracující v uzavřených budovách nebo staří lidé, kteří už nechodí vůbec ven). Právě v zimních měsících jsme jeho nedostatkem ohroženi všichni (pokud si naše tělo nestačilo udělat zásoby z léta) děti i dospělí a proto se doporučuje vitamín D doplňovat. Získáte ho potravou a nebo potravinovými doplňky. Studie zjistily, že se u většiny lidí během zimních měsíců dostane hladina vitamínu D na spodní hranici normy, nebo dokonce až pod limit.
• u lidí, kteří mají trávicí problémy, například celiakii (alergii na lepek), zánětlivé onemocnění střev nebo jim byla část střev operativně odstraněna, dochází také k nedostatku vitamínu D
• lidé, kteří mají poškozenou funkci jater a ledvin, trpí nedostatkem, protože tyto orgány se podílí na přeměně vitamínu D z neaktivní formy na aktivní, kterou je naše tělo schopné vstřebat
• také kojenci jsou ohroženi nedostatkem tohoto vitamínu - zejména ti, kteří jsou pouze kojení, protože v mateřském mléku ho nemusí být dostatek, proto se jim od první návštěvy u pediatra dodává ve formě kapiček (dříve dostávaly miminka rybí tuk)
• hladinu vitamínu D snižují také některé léky
• v neposlední řadě jsou nedostatkem vitamínu D ohroženi obézní lidé

Je jasné, že někteří lidé mohou patřit do více rizikových skupin (například obézní člověk, který nechodí moc na slunce a tak dále). A nedostatek vitamínu D je na světě.

Pozor na opalovací krémy a sklo - zabraňují tvorbě vitamínu D

Cestování s kočárkem je další z disciplín, kterou se musí mámy naučit a ovládat tak dobře, aby v městské džungli dokázaly přežít. Na auta si musíte dělat řidičák, na přepravu vašeho pokladu v pojízdné boudičce vás nikdo nepřipraví.

Nechte si poradit, jaké vychytávky o cestování MHD nasbíraly zkušené spolubrzditelky kočárků na Modrém koníku a co radí maminkám guru hromadné přepravy - Dopravní podnik Hlavního města Prahy na svém webu.

Zásada číslo jedna: Dobrá kolečka!

Většina z maminek má jako první kočárek nějakou dvou/trojkombinaci, což jsou z valné většiny kočáry s obřími koly. Velká výhoda na kostkách, na dlažbách, ale i při nájezdu do dopravního prostředku - zvláště pokud se zaaretují.

Velká kola se málokdy v chodníku zaseknou, kočár péruje, parádně zvládá několikacentimetrový schod z nástupního ostrůvku do tramvaje nebo busu. Dokonce absentuje neskutečně příšerný zvuk klapajících koleček například po zámkové dlažbě, se kterým se setkáte ihned, jak vaše miminko vyroste z hlubokého kočárku a přesedláte na nějaký sportovnější model.

Sportovní korby z kombinovaných kočárků bývají těžké, velké, nepraktické a tak z valné většiny přichází zklamání a následná koupě golfek nebo sporťáku - ty ovšem mívají kola i o polovinu menší a naučit se s nimi jezdit po dlažbách a rozmlácených chodnících chce čas. 

Šestinedělí je obdobím plným změn. Tou největší změnou je, že jste se dočkala a narodilo se vám miminko, což zasáhne do chodu celé rodiny. Změny ale nastávají i v těle novopečené maminky. Začínáte kojit, cítíte, že se vaše hormony vzbouřily, vaše tělo se čistí po porodu. Jaké fyziologické změny se odehrávají v těle maminky první týdny po porodu? Co můžete očekávat?

Šestinedělí je období bezprostředně po porodu, kdy dochází k největším změnám v těle maminky a celkově ke sžívání se s miminkem. Těchto šest týdnů můžeme rozdělit na rané šestinedělí (prvních 10 dní po porodu), kdy žena začíná kojit a hojí se jí poporodní poranění, a na pozdní šestinedělí, kdy se už začíná žena cítit lépe a užívá si první týdny se svým miminkem.

Co se děje s dělohou po porodu

V těhotenství vážila děloha zhruba 1 000 g. Již první dny po porodu můžete pozorovat, že se děloha rychle zmenšuje. Na konci šestinedělí váží přibližně 80 g a zůstane o trochu větší než před otěhotněním. Tento proces se nazývá zavinování dělohy. Je způsobem hormony, které se začínají uvolňovat již při porodu a zejména po porodu. Dochází při něm ke stahování dělohy (smršťování svalových vláken) zpět do původní podoby. Zavinování dělohy je bolestivé zhruba jako silnější menstruace. Pokud žena kojí, děloha se zavinuje více a také to více bolí. Ale není to nic, co by nešlo přežít. Uvádí se, že zavinování dělohy je bolestivější u vícerodiček než u prvorodiček.

Jedna uživatelka Modrého koníka píše tipy na lepší zavinování dělohy: „Kojit a spát na břiše, pokud to dovolí prsa, když tak si břicho vypodložit. Tím se bude děloha lépe zavinovat. Já rodila počtvrté a můj doktor mi sdělil, že mám dělohu tak krásně zavinutou, jako kdybych nerodila. A že by to nějak moc bolelo, se říct nedá, spíš při začátku kojení je cítit tlak v podbřišku, ale pocity máme každá jiné.”

Zároveň se zavinováním dělohy dochází k odchodu tzv. očistků. Očistky jsou vlastně odumřelá povrchová vrstva sliznice dělohy, která začne po porodu přirozeně odcházet z těla ven. Zpočátku jsou velmi silné, postupně se jejich množství snižuje. Stejně tak se mění jejich barva. První dny po porodu jsou jasně červené, poté hnědnou, žloutnou až zbělají a nakonec odchází průzračný hlen. Očistky odchází jak po vaginálním porodu, tak po porodu císařským řezem. V tomto období se neobejdete bez poporodních vložek. Odcházení očistků není příjemné, ale je to naprosto přirozené. Očistky jsou živnou půdou pro bakterie, proto je nutné dbát na zvýšenou hygienu.

Tak nás to znova doběhlo. Můžeme to nazývat jakkoliv, chřipka, prochladnutí, viróza, kašlík nebo rýmička. Název pro tyto podzimní a rané jarní nemoci vůbec není podstatný. Podstatné je totiž to, co to udělá s vaší rodinou.

Obraz z naší nedávné domácnosti: dvě děti s věčnou nudlí u nosu si stěžují na škrábání v krčku, muž umírá na gauči a vy tiše trpíte. Protože mámy neumírají, mámy přece vyléčí celou rodinu. Až potom, když už jsou všichni jakž takž zdraví, až potom odpadáváme do postelí a nejsme schopné běžného fungování. Případně se nadopujeme léky a nemoci „přechodíme“.

Ale věděli jste, že přechodit takovou chřipku je velmi nebezpečné? Přechozená chřipka nebo jiná viróza znamená často komplikace na celý život. Virové onemocnění totiž nekončí, když zmizí teplota. Tělo potřebuje ke zotavení ještě několik dalších dní a tento čas označujeme jako rekonvalescenci. Je to doba, kdy se všechny imunitní procesy dostávají do normálu a tělo začíná hromadit energii na každodenní fungování. Časté podceňování rekonvalescence po virózách může mít za následek spuštění autoimunitních onemocnění s často doživotní léčbou a výrazně sníženou kvalitou života. Myslete na to, až budete v blízké budoucnosti nemocná běhat okolo celé rodiny.

My, mámy, jsme totiž takové hrdinky. Často nepřiznáme, že nám samotným je zle, protože přece, kdo se postará o děti. Mnohé babičky stále pracují a nejsou tak k dispozici. Nemoci jsou proto strašákem pro mnohé rodiny.

A tak jsme tam všichni čtyři potichu na gauči celý týden trpěli. Střídali jsme se v teplotách a někdy jsme i losovali, kdo vstane a udělá čaj. Kdo dá léky. Kdo dá dětem jíst. Kdo dojde do obchodu, abychom nezahynuli hladem. Kdo doběhne do lékárny. Lékárna tentokrát padla na mě. Silou vůle jsem se tedy posbírala a odhodlala se jít nakoupit spreje, pastilky, kapky a tabletky, zkrátka všechno, co by nám mohlo pomoct přežít tuto malou katastrofu.

„Zase jste tu?“, ptá se mě lékárnice. Nevýhodou malého města je, že vás všichni znají. A vidí, i když nevypadáte právě dobře.

"Každá žena by si před otěhotněním měla nechat otestovat funkci štítné žlázy a pak i během prvního trimestru. Osobně mi můj doktor řekl, že se to velmi zanedbává. I zdravá žena by v těhotenství měla jíst jídlo s vyšším obsahem jódu, aby mohla štítná žláza fungovat za dva! Já se léčím na hypothyreózy 8 let. Problém nastal po prvním těhotenství. Než jsme zjistili, co se v mém těle děje, štítná žláza mi dala dost zabrat. Teď jsem pod dohledem a je to v pořádku," dělí se o svou zkušenost jedna z maminek na Modrém koníku.

Jód, latinsky Iodum, chemická značka I, je pro život nezbytný prvek patřící do skupiny halogenů. Jeho přítomnost je nutná pro správný vývoj a růst organismu a pro funkčnost hormonů štítné žlázy. Doporučená denní dávka se pohybuje mezi 150-200 μg, záleží hlavně na věku a stavu organismu. Více ho potřebují děti, těhotné a kojící ženy. V dnešní době už ale není problém získat doporučenou denní dávku v běžné stravě, nedostatek jódu už se naštěstí také vyskytuje spíše vzácně, tzv. endemicky. To znamená, že jen v určitých ohraničených částech světa a kvůli malnutrici (=podvýživě).

Z kterých potravin jód čerpat?

Zdrojem jódu je moře, hlavně mořské plody, ryby, jejich produkty, řasy a jodidovaná sůl. To znamená, že se do soli uměle jód přidává, aby ho nebyl v potravě nedostatek. Také ho můžeme získat z mléka, mléčných výrobků a vajec. U živočišných produktů záleží obsah jódu na množství v půdě a na tom, jak se moc se jódovaná půda dostává ke zvířatům.

Musíme si také uvědomit, že pokud potraviny prochází tepelnou úpravou, část jódu se z nich ztratí. Vždy můžete ještě sáhnout po přípravcích s jódem z lékárny a prvek tak uměle dostávat do vašeho těla.

Jód a štítná žláza

Zoufalství, křik, pláč, vyjednávání, válení se po zemi... Když k vám zavítá období vzdoru, rázem se rodinná idylka mění na noční můru a většinou se jí nevyhne žádný člen vaší domácnosti. "Neudělám, nechci, nebudu, nepůjdu ..." posloucháte jedno NE za druhým a ať děláte, co děláte, s malým paličákem jednoduše nepohnete. Každý, kdo si se svou ratolestí prošel tímto náročným obdobím, už ví, že bez pořádné dávky trpělivosti to nepůjde.

Období vzdoru se nedá přesně vymezit. Zatímco u někoho se přežene za pár týdnů, jiní se s ním snaží bojovat i několik měsíců. Může klidně trvat měsíc, pak se na dva měsíce někde "zašije" a následně opět vyplave na povrch. Děťátko zkouší hranice zhruba od roku a půl až do 4 let, kdy nabírá vzdor na síle a je skutečnou zkouškou rodičů.

"U staršího syna to začalo přesně ve dvou letech a u mladšího v 15 měsících. Lékařka mi řekla, že vzdor graduje do čtyř let a měla pravdu. U staršího se to v 4,5 roce začalo trochu mírnit, u mladšího se to stále stupňuje," svěřila se na fóru Modrého koníka jedna z maminek.

Dítě si vzdorem formuje svou osobnost

Díky bohaté slovní zásobě si už mrňous dokáže naplno prosazovat to své, postavit si hlavu a vás tak pořádně vytočit. Nevěšte hlavu a vůbec se netrapte tím, že jste špatná matka nebo že jste ve výchově selhala. Dítě to nedělá kvůli tomu, aby vám ublížilo. Právě naopak, formuje tím svou osobnost, učí se říkat NE a hledá, kde jsou hranice. Často nerozumí tomu, proč nemůže nebo musí to či ono udělat a nemá ještě v malíčku sebekontrolu, proto ty záchvaty zlosti a výkyvy nálad.

Období vzdoru umí nejednu maminku přivést k šílenství. I když mnozí radí, že je potřeba zachovat chladnou hlavu, vysvětlovat klidně a s kamennou tváří, ne vždy se to v takové situaci dá.

Změna hlasu je nejčastěji zmiňovaný znak nastávající puberty u chlapců. Je to však jen jedna z mnoha změn, které rodičům napoví, že jejich ratolest se mění a to nejen fyzicky, ale i osobnostně.

Pubertální období u chlapců se obvykle začíná projevovat mezi 11. a 16. rokem, ale tak jako u dívek i u chlapců je mnoho případů, kdy puberta nastává dříve.

"U nás to začalo tak před rokem, tedy kolem 12, ale už předtím měl období rychlého růstu během krátkého času, doslova přes noc narostl, nyní měří tak 175 cm a úžasně mu přeskakuje hlas," napsala do diskuze o chlapecké pubertě jedna z maminek.

"Na jednoho z mých synů přišla puberta pozdě, až kolem 13ti let, na druhého zase poměrně brzy, již v 10. letech, a u nejmladšího si ještě chvíli počkám. První ze synů byl celkem v pohodě povahově, i co se týkalo akné, jen tak rychle rostl, až mu z toho popraskala kůže na bocích a na zádech. Druhý měl zase strašné chování, soustavně odmlouval, všechny učitele měl za hlupáky a o akné ani nemluvím," popsala ve Fóru nástup puberty u svého syna další maminka.

Fyzické změny chlapců v pubertě jsou pro mnoho maminek velmi překvapující

Některé fyzické změny, které se stanou v krátkém čase, dokáží chlapce změnit k nepoznání. Například není ničím výjimečným, že během dvou-tří měsíců se chlapec velmi "vytáhne" do výšky a všechny věci ze skříně jsou mu najednou malé. I růst chodidel může být obdivuhodně rychlý a nejedna maminka zůstane překvapená, když v rozmezí půl roku naroste o dvě až tři čísla. Chlapcům začne velmi chutnat a místo jednoho obloženého rohlíku jejich najednou dokáží spořádat třikrát tolik, neustále jsou v ledničce a hledají si něco na zub a ti více pohodlní trvale rodiče upozorňují, že mají hlad.

Oproti dobám, kdy jsme vyrůstali my, je dnes skloňováno hned několik způsobů, jak vychovávat děti. V dobré víře je mnoho z nás čte a studuje. Můžete si vybrat z principů „respektovat a být respektován“, kontaktního rodičovství nebo razit cestu selského rozumu. Kde se nachází skutečná pravda o tom, jak nejefektivněji vychovat z miminka dobrého, zodpovědného člověka, se zřejmě nikdy nedozvíme, už jen z podstaty jedinečnosti každého z nás.

Pokud však hledáte inspiraci a rady, jak výchovu dítěte vést – vzpomeňte si, co si z dětství pamatujete vy a přidejte k tomu pár rad od zkušených žen, jejichž děti už odrostly. Možná si uvědomíte, že přičinit se k tomu, aby vaše děti byly šťastné a spokojené, je vlastně velmi jednoduché. A že žádný návod na to, jak mít celou rodinu v pohodě, ani nepotřebujete.

Kolik času svým dětem skutečně věnujete?

Pokud zavzpomínáte na svoje rodiče, možná i vám se vybaví ty chvíle, kdy jste je přemlouvali k tomu, aby si s vámi hráli nebo povídali, ale rodiče neměli čas. Určitě stejně jako vy argumentovali tím, že musí pracovat, uklízet nebo vařit.

To, že každý den zajišťujete dětem teplé jídlo, čisté prádlo a uklizený domov, a navíc do toho chodíte do práce, abyste na tyto potřeby měli vůbec peníze, děti bohužel moc netrápí. Děti si vás považují hlavně ve chvíli, kdy jim věnujete svou pozornost. Je úplně jedno, kolik jim koupíte hraček a kolik jim jich koupit odmítnete, i když se to tak nemusí podle dětského pláče zdát. Pokud si vzpomenete na svoje dětství, ani vám určitě ve vzpomínkách neutkvěly materiální věci.

Pokud si pamatujete na některé hračky a poklady, které jste měli, dost pravděpodobně se k nim váže nějaká historka nebo příběh, jak jste k věci přišla, kdo vám ji dal, kam jste si ji s sebou vzala. A často to bývá věc, která nebyla ani drahá, ani módní, jen to byl krásný dárek od někoho milovaného. A vám udělal velkou radost.

„Zrovna čtu knížku o hypnoporodu. Téma přirozených porodů, nejen hypnoporodu, mě velmi zajímá. Myslím, že každá zdravá žena je schopná přivést na svět svoje miminko přirozeně a hladce. Dogma, které je v mnohých ženách zakotveno, že porod musí bolet a že je to věc, kterou musí nějak přetrpět s pomocí různých léků, já odmítám. Už před otěhotněním jsem si sama pro sebe říkala, že to přece musí jít i jinak, než jak to popisuje okolí a že já budu mít svůj vlastní porod krásný. Opravdu pevně doufám, že to zvládnu, čekám své první miminko,” svěřuje se v diskuzi uživatelka Modrého koníka.

Náhled a prožívání porodu je napříč různými kulturami odlišné. Někde ženy rodí přirozeně, téměř bezbolestně úplně automaticky, zatímco například u nás, je porod vnímán jako velmi bolestivý a často také jako hodiny utrpení, které žena musí přežít, než bude moci držet v náručí svoje miminko. Ve skutečnosti to tak ale být nemusí. Skoro každá žena, která rodí vaginálně, může prožít bezbolestný a radostný porod (některé metody hypnoporodu lze využít i u císařského řezu). Řeč je o hypnoporodu. Jak takový porod probíhá? A jak se na něj žena připravuje? Více se dozvíte v dnešním článku.

Co je to hypnoporod?

Některé ženy se s tímto pojmem už setkaly, některé ho prožily v praxi a některé neví, co si pod tímto názvem představit. Hypnoporod = porod v hypnóze? Ne tak docela, i když někdy se ženy mohou hypnotickému stavu velmi přiblížit. „Hypnoporod využívá takzvanou hlubokou relaxaci, v níž se maminky učí uvolnit si tělo i mysl, zbavit se strachů a bloků a nastavit se na pozitivní scénář porodu tak, aby během příchodu miminka na svět tělo i mysl pracovaly ve prospěch všech těch úžasných procesů, které zabezpečují pohodový průběh porodu,” říká Hana Rollová, lektorka kurzů hypnoporodu, která na www.modrykonik.sk vede i svou Poradnu o hypnoporodu.

Tlak společnosti

Společnost a zkušenosti našich maminek a babiček formují naše vlastní představy a očekávání o porodu. Obecně vzato nejsou moc pozitivní. Dočtete se o několikahodinových porodech, někdy i vícedenních, o velkých bolestech a tak dále. Z toho si pak nastávající maminka logicky vyvodí, že to nebude nic příjemného, což je škoda. To, jaký porod bude, z velké části ovlivňuje i to, jak k němu rodička přistupuje. Již dopředu víte, že to bude bolet? Pravděpodobně to tak nakonec i bude.

Pokud jste zastánkyní názoru, že mobilní technologie jako telefony, tablety nebo notebooky nejsou pro děti, možná tento článek změní váš pohled. O tom, že se jedná o dvousečnou zbraň nebudeme polemizovat. Zda se z mobilních technologií stane pomůcka nebo problém závisí samozřejmě na rodičích.

“Dcera teda dostala tablet ve 3 letech a kus a pořádně jí začal zajímat v 5-ti letech. … ale funguje a hodně se teď na něm učíme s aplikacemi pro předškoláky k zápisu do školy, máme na něm logopedická cvičení, takže je i užitečný.” Takto popisuje fungování své dcery na tabletu jedna z maminek z Modrého koníka v diskuzi Tablet pro tříleté dítě, je to moc brzy?"

Skutečně závisí na tom, jak často a co konkrétně na elektronických zařízeních tohoto typu děti dělají. Je veliký rozdíl v tom, jestli ho využijete jako tzv. “zabavovač” nebo si k němu s dítětem sednete a aktivně se zajímáte o to, co na něm dítě dělá.

Tablet jako nástroj k zabavení dětí

V případě tabletu “zabavovače” vám určitě dobrou službu neudělá. Ve své podstatě supluje roli rodiče, a to mnohdy i na několik hodin denně. V souvislosti s tímto neveselým trendem vznikl psychologický termín digitální demence. Děti jsou opožděné v mluvení a dalších dovednostech. Chová se totiž jako droga - vytváří závislost a brání v rozvoji v jiných oblastech. Odborníci se shodují, že už více než hodina denně na tabletu může položit základy pro budoucí závislost.  

O zařízeních typu telefon nebo tablet ale můžeme mluvit stejně, jako o ohni - je to dobrý sluha, ale zlý pán. A dobrý sluha může být v okamžiku, kdy je činnost na něm řízena rodičem a omezena z hlediska času. Tedy - pokud víte, co tam vaše dítko dělá, máte představu o tom, co hraje nebo si pouští a můžete se k němu například také přidat.

 Vycházky, spánek, kolektivní pohybové, naučné i relaxační aktivity – toto všechno je pro děti ve školkách samozřejmostí. Ale jak smysluplně zabavit dítě, které školku nenavštěvuje?

Tvořivé aktivity – drobné činnosti, kterými efektivně vyplníte volný čas svého dítěte. Inspirací vám mohou být následující tipy:

• Vyšívání na pletivu: pokud máte doma dítě ve věku čtyř a více let, můžete zkusit vyšívání na kovovém pletivu. Postačí malý kousek tohoto pletiva, niť a tupá plastová jehla. Pletivo určitě orámujte páskou, abyste předešli případnému poškrábání dítěte nebo jinému úrazu. Také plastovou jehlu můžete nahradit páskou omotanou kolem příze tak, aby vznikl pevný hrot. Potom už jen dítě proplétá jehlu dírkami v pletivu. Při výběru motivu výšivky se fantazii meze nekladou. Aktivitou se dítě zabaví na delší dobu, a přitom je to velmi efektně strávený čas, protože přispívá i k rozvoji děťátka a zároveň přináší radost z dobře odvedené práce.

• Tkaní na větvičkách: na tuto aktivitu vám postačí malá větvička s pár výhonky, které dítě omotává pomocí přízi. Potom si může vzít vlnu jiné barvy, kterou střídavě používá na tkaní a omotávání. Výslednou „utkanou“ větvičku zle dozdobit i korálky nebo jiným materiálem. Když si tuto větvičku najdete v čase, který trávíte procházkou v lese nebo na louce, spojíte rovnou více činností najednou a pomáháte budovat vztah dítěte k přírodě, který tato činnost navozuje a prohlubuje.

• Malování a kreslení trochu jinak: zkuste malování trochu jinak. Namísto malého papíru malujte na velké plátno, používejte barvy na tělo a nechte dítě si ozdobit tvář. Zábavné je i kreslení křídou na chodník nebo na tabuli. Velký úspěch má u dětí bublinkové malování, na které potřebujete jen bublinkovou fólii, barvy a kus velkého papíru (třeba balicí papír). Ten položte na zem, z bublinkové fólie vytvořte pro dítě takové bačkůrky, které mu přivážete na chodidla a na spodní část natřete barvu. Dítě se prochází po papíru a tvoří se velkolepé dílo.

• Kreslení moukou: jednoduše vysypte na plech mouku a nechejte děti kreslit prsty nebo paličkou, vařečkou apod. Děti si užijí nejen kreslení, ale i kontakt s moukou, kterou budou s velkou chutí přesýpat, proto počítejte i s menším nepořádkem a mějte v pohotovosti vysavač.

„Mám dvě děti, pravidelně chodím k doktorovi na kontroly. Asi před rokem jsem začala mít změny na čípku a teď po poslední kontrole mám dysplazii čípku (předrakovinové buňky). Doktor mě chce zkontrolovat za tři měsíce. Mám z toho celkem strach.“

Rakovina děložního čípku je strašákem spousty žen. Aby také ne, když se jedná o celosvětově druhý nejčastější typ rakoviny u žen. Na prvním místě se nachází rakovina prsu. Jen v České republice lékaři ročně odhalí přes 1000 nových případů a asi 400 končí smrtí. Víte, jaká proti ní existuje prevence a jak ji odhalit?

Asi jedné čtvrtině žen od 18-25 let věku zjistí lékař při vyšetření HPV infekci, a právě tyto viry nejčastěji způsobují rakovinu děložního čípku. S postupujícím věkem klesá počet žen, u kterých lze prokázat infekci, ale zvyšuje se riziko vzniku rakoviny. Ta vniká nádorovou přeměnou buněk nacházejících se na povrchu děložního čípku. Odsud se skrytě může šířit na další orgány v těle.

Lidských papillomavirů je známo přes 100 typů a dělí se do tří skupin podle jejich rizika. Nejvíce nebezpečné jsou typy 16 a 18. Infekce může sama odeznít, zůstat v setrvalé formě nebo se rozvinout v karcinom (to se děje asi v jedné čtvrtině případů). Riziko se zvyšuje s příliš brzkých začátkem pohlavního života, častým střídáním partnerů, kouřením a vznik rakoviny ovlivňují i poruchy imunity. Snížit riziko nákazy HPV můžete pomocí kondomů, ale ani ty nejsou stoprocentní, protože nezakrývají celý genitál.

Jak vzniká rakovina děložního čípku?

Cervikální karcinom, karcinom děložního čípku nebo karcinom děložního hrdla. Všechno to jsou názvy pro jedno onemocnění. Než vznikne samotný nádor, objevují se přednádorové změny, tzv. prekancerózy. V tuto chvíli ještě žena nemá žádné zdravotní potíže a změny odhalí jen speciální cytologické vyšetření. Jak již bylo řešeno, příčinou je virová infekce lidskými papilomaviry (HPV). Ty se přenáší pohlavním stykem nebo intimním kontaktem s infikovanou sliznicí. Také je možný přenos z matky na dítě při průchodu porodními cestami, pokud je žena HPV pozitivní. Je možné infekci přenášet a přitom nemít žádné problémy.

Ani byste nevěřili, ale někdy dětem stačí hrát si s tkaničkami od bot nebo s víčky z plastových lahví. A vydrží být soustředěné celkem dlouho! Chcete se i vy podílet na výrobě hraček pro vašeho prcka? Tak počkejte, až bude večer a všichni budou spát. Nachystejte všechny potřebné věci, svou kreativitu, příjemnou hudbu a pusťte se do toho s láskou. Výsledek vás vyjde na pár korun.

Rodiče často kupují hračky, díky kterým se děti i něco naučí, rozvinou svoje schopnosti a jemnou motoriku. Nemusí to být zrovna ten nejdražší kousek z regálu. Takové hračky si můžete vyrobit, spolu s Modrým koníkem i doma.

Vkládačka pro nejmenší

Tvorbou této jednoduché vkládačky vám nezabere moc z vašeho volného času. A ani vás to nebude stát velkou částku z rodinného rozpočtu.

Potřebujete:

• Krabici
• Barevné pom pom kuličky
• Barevné fixy
• Nůžky

Patříte mezi ty, pro něž je zima otravná a nepříjemná? Je vám stále zima a nachlazení a chřipka se nevyhýbají ani vám, ani vašim dětem? Možná ke všem těm teplým vrstvám oblečení a pár krabičkám potravinových doplňků, které jste si na zimu koupila, bude dobré vyzkoušet otužování.

I když vám možná při čtení těchto řádků naskakuje husí kůže a cítíte zimu, otužování přináší našemu tělu významné benefity. Postupné zkoušení snižování teploty kolem sebe totiž posiluje obranyschopnost organismu a aktivuje termoregulační systém. Můžete tak docílit toho, že pro vás nebude zimní období takové utrpení. Otužování přináší klady i psychice a také z dlouhodobého hlediska může přinést zejména cévnímu systému cenné body.

Proč je otužování pro tělo tak dobré?

Pro všechny zimomřivé, kteří v zimě trpí a mnohdy už neví, co by si na sebe oblékli, aby jim bylo teplo, se může představa o stání pod ledovou sprchou zdát jako noční můra. Kromě toho, že na otužování je třeba jít pozvolna, je hlavním benefitem právě srovnání termoregulace.

Tělo si otužováním vytvoří lepší návyky v přechodech mezi teplem a zimou a to nejen v dané sezóně. To, co se naučíte v zimě, můžete zúročit i v létě - až budou čtyřiceti stupňová vedra, vaše vycvičená termoregulace zvládne horko mnohem lépe a počasí pro vás nebude tak vyčerpávající. Dalším důležitým důvodem, proč se lidé do otužování pouští, je snaha neprosmrkat celou zimu. 

Velká část lidí zimu doslova protrpí. Trápí je časté nachlazení, které pak přechází do dalších nemocí. Pokud se do toho zamíchají viry, které děti nosí ze školek a škol, pro mnoho rodin to znamená, že prakticky celou zimní sezonu bojují s nemocemi.

Možná mezi tyto rodiny patříte i vy - ačkoli se moc snažíte, nasazujete do boje vitamínové bomby, probiotika, všemožné kapičky na podporu imunity. Nakonec jste rádi za každý týden, kdy nikdo v domě není nemocný. Právě v tom by pro vás možná otužování bylo dobrým řešením.

V posledních desetiletích se výskyt atopického ekzému i alergických chorob zvyšuje, je to nejspíše dáno změnou životního stylu obyvatelstva a změnami životního prostředí. Typickým projevem je svědění kůže. V dětském věku se často setkáváme také s jinými vyrážkami, které se u dospělých nevyskytují. Pokud tedy u svého dítěte pozorujete nějaké kožní projevy, na místě je okamžitá návštěva lékaře.

V dnešním článku přinášíme rozhovor s MUDr. Ivetou Tomšíkovou, lékařkou z Olivovy dětské léčebny, která je odbornicí na atopický ekzém. Paní doktorka ochotně odpověděla na několik otázek. Mockrát děkujeme.

1. Paní doktorko, jak může maminka rozlišit atopický ekzém od jiných vyrážek?

Atopický ekzém a jeho klinický obraz se liší u kojenců, dětí i dospělých. Společná je suchost kůže a nesprávná funkce kožní bariéry, která je daná geneticky. Typickým projevem je svědění kůže. Vyskytují se i různé formy atopického ekzému. V dětském věku se ale často setkáváme také s jinými exantémy (vyrážkami), které se u dospělých nevyskytují. Pokud tedy maminka u svého dítěte pozoruje nějaké kožní projevy, neměla by se pokoušet o diagnostiku sama, ani dle informací na internetu, ale měla by zajít k dětskému lékaři, který určí diagnózu. S lehčí formou si sám poradí, případně dítě odešle na kožní vyšetření.

2. Je průběh atopického ekzému závislý na ročním období? Mění se nějak péče o atopika během roku?

Ano, roční období má opravdu vliv na průběh atopického ekzému. Obecně bývá zlepšení projevů hlavně v letním období. U kojenců to ale zcela neplatí, teplo a zvýšené pocení totiž atopický ekzém  zhoršují. Na podzim dochází ke zhoršování ekzému, přes zimu mnohdy vídáme také zhoršení, hlavně vlivem chladu se zvyšuje suchost kůže. Na jaře pak začíná pylová sezóna, ta zhoršuje atopický ekzém u skupiny pacientů s prokázanou pylovou alergií. Během roku se mění i péče. Podle ročního období měníme typy zevních promazávacích mastí, v létě mají odlehčenou texturu, v zimě jsou zase hutnější.

Ženy, které žijí v dlouhodobém svazu s mužem si mohou všimnout, že i muž se periodicky v určitém intervalu mění. Mužské chování a hormonální přeměny v těle byly již popsány i vědci a díky nim již můžeme říct, že i muži mají své dny.

Ženský menstruační cyklus je nám znám téměř dokonale - víme, k čemu nám slouží, dnes díky moderní medicíně známe podrobně mechanismus hormonální přeměny během celého měsíce. Zároveň již díky otevřenosti ve společnosti víme mnoho o vlivu hormonů na naší náladu a potřeby, dříve téměř neznámý premenstruační syndrom je pojem, který se skloňuje stále častěji. A mnoho žen s ním díky novým poznatkům úspěšně zatočilo. 

Vědomosti o mužských výkyvech hormonů a tím i nálad a potřeb, vám mohou pomoci harmonizovat váš vztah a vyhnout se tak mnoha zbytečným konfliktům, které možná každý měsíc svádíte i vy ve vašem partnerství.

Mužský hormonální cyklus má vše kromě menstruačního krvácení

Díky výzkumům hormonálních pochodů v mužském těle již dnes víme, že i u mužů se hladiny hormonů mění. Vnímavé ženy žijící po boku muže si i mohou všimnout, že nálada mužů se mění v podobných intervalech, jako u žen. Zaznamenat se dají jak výkyvy nálad a energie, tak i různá potřeba jídla, sexu a komunikace.

Nejznámějším a nejprokazatelnějším faktem mužského hormonálního systému je, že hladina testosteronu v těle muže je nejvyšší po ránu a směrem k večeru klesá. Tento jev vysvětluje onu častou mužskou touhu po sexu po probuzení, kterou obvykle ženy nesdílí. 

Těhotenství a porod je pro nastávající maminku krásné, ale zároveň náročné období. A to jak fyzicky, tak psychicky. Během tohoto období a zvláště pak, jak se blíží samotný porod, ženu napadá spousta otázek, které by potřebovala zodpovědět. Pokud je nastávající maminka prvorodička, otázek je tím více.

Pojďme se v dnešním článku podívat na časté a zajímavé otázky, které budoucí maminky napadají. Zároveň se dozvíte, jak to vidí porodní asistentka. Na zmíněné otázky odpovídá porodní asistentka Anna Kohutová.

Otěhotnění po potratu

Některé ženy, které si přejí otěhotnět, řeší spoustu otázek již před samotným početím. Pokud se delší dobu nedaří nebo v horším případě, žena potratí, tak se přirozeně začne ptát Proč? Proč zrovna já? Po potratu ženu často napadá, za jak dlouho bude moci po potratu a následné revizi znovu otěhotnět?

Revize, nebo-li kyretáž, je gynekologická operace, během které dojde k vyčištění dělohy po potratu. Lékař odsaje nebo vyškrábne obsah děložní dutiny. Tento zákrok je velmi bolestivý, proto se provádí v celkové anestezii. Po revizi je nutné chovat se jako v šestinedělí - vyhnout se zvýšené tělesné zátěži, nekoupat se a vynechat pohlavní styk.

Jak to vidí porodní asistentka:

„Tak trochu váhám, zda mám malého budit na kojení. Podle laktační poradkyně ano, jinak nebude správně přibírat. Včera jsem ale byli u doktorky a za týden přibral 200 gramů, což je v pořádku. Abych ho nakojila alespoň sedmkrát za 24 hodin, tak ho musím asi dvakrát budit. V noci a ráno se budí sám. Mám tedy pokračovat s buzením nebo můžu například jedno kojení vysadit, pokud spí?“

Kojení se jeví jako ta naprosto nejpřirozenější věc na světě. S příchodem miminka na svět ale najednou nejedna maminka zjišťuje, že to ani zdaleka tak jednoduché není. Ze všech stran útočí často protichůdné rady od kamarádech, maminky, babičky a v neposlední řadě i odborníků. Jak to vlastně s tím kojením je? Je opravdu jednoduché a přirozené nebo naopak něco, co rozhodně nefunguje samo od sebe?

V dnešním článku jsme pro vás připravili spoustu užitečných informací spolu s odpověďmi certifikované laktační poradkyně z poradny na Modrém koníku na některé otázky, které trápí nejednu maminku. A pokud zde odpověď na svou otázku nenajdete, klidně to můžete zkusit ve zmíněné poradně.

Kojení je nejpřirozenější věc na světě. Nebo ne?

Příroda je mocná a vše má dobře promyšlené. Proto může maminka nakrmit své dítě hned po narození. První je na řadě mlezivo, nažloutlá tekutina obsahující velké množství bílkovin, minerálů, vitamínů a protilátek. To dostává miminko asi tři až čtyři dny, než se začne tvořit mateřské mléko. Čím častěji své miminko necháte pít, tím více mléka se tvoří. Proto se neřiďte žádnými hodinami a časy. Zkrátka kojte podle jeho potřeby. Pamatujte si, že kojení není jen o hladu a jeho tišení. Vaše dítě se u prsu uklidňuje, užívá si blízkost matky, odpočívá. Proto neexistuje žádná umělá výživa, která by přesně kopírovala mateřské mléko.

„Moje dcera bude mít za týden 3 měsíce a vyžaduje kojení po 2 hodinách, poslední dny vydržíme vzácně 3 hodiny. Je to v pořádku? Můj zdravý rozum mi říká, že mám kojit dle hladu a chutí miminka, ale mám v mysli i slova naší pediatričky, že by malá měla vydržet 3 hodiny a mít nakojeno i za 7 min (já kojím cca 15–20 min). Když jsem jí začala kojit častěji, je usměvavější. Logicky si i říkám, že s věkem roste potřeba mléka a jak jinak si má zvýšit laktaci, když ne častějším kojením,“ ptá se maminka v poradně.

Rýma, kašel, bolest v krku, teplota ... Pokud jste nemocná vy sama, je to na nic. Pokud je nemocné vaše dítě, je to ještě horší. Lomcuje s vámi nejen únava, ale především strach a beznaděj. Protože není nic horšího, než starost o nemocné dítě.

Po probdělé noci se pokusíte vstát. Vypadáte spíš jako chodící mrtvola než jako dobře naladěná maminka. Hrnek s kávou máte v ruce dříve než otevřete oči. Při pohledu do zrcadla, s kruhy (spíš s pytli) pod očima a nevyspalou tváří zhodnotíte, že lepší to nebude, a zrcadlům už se radši vyhýbáte. Oblečete sebe i dítě a vydáte se do jámy lvové – do čekárny. Pěšky. Autem. Autobusem. Je to jedno, protože přesun je únavný a náročný nezávisle na způsobu přepravy. Před vstupem do ambulance v duchu vyslovujete modlitbu, hned po ní zaklínadlo a nakonec vzýváte všechny přirozené i nadpřirozené síly, aby ta čekárna nebyla plná. Samozřejmě, jako vždy vás nikdo nevyslyšel. Proklínáte všechno popořadě a říkáte si, že příště si budete radši přát jednorožce. To bude reálnější přání. Co se dá dělat, vcházíte do přeplněné čekárny plné kašlíků, rýmiček, virů, bakterií.

Nevnímáte tváře dětí, vidíte pouze choroby, které může vaše dítě chytnout. Při vašem štěstí je jasné, že si domů nějaký ten suvenýr odnesete celkem určitě.

Spojení CRP test jste asi už u lékaře v ambulanci slyšeli. Tento šikovný test z kapky krve zjistí, jestli vám v těle zuří virová nebo bakteriální infekce. Pokud se ve vašem těle usídlily bakterie, pravděpodobně bude třeba nasadit antibiotika. Nyní si ale takový test můžete udělat i doma. V pohodlí a bez čekání v přeplněné lékárně plné různých bacilů.

A jak tato věcička funguje? Jednoduše. Rychle. Stanoví hladinu C-reaktivního proteinu, který je významným indikátorem probíhající infekce a zánětu.

Běžná viróza přijde rychle a rychle také odejde. Tělo bojuje a poradí si s ní. S bakteriální infekcí je to však horší a složitější. Prvním krokem k tomu, abyste zjistili, zda utíkat okamžitě k lékaři, je tento praktický pomocník.

Samotné mateřství je pro ženu tak náročným životním úkolem, který se projeví na tváři i zdraví nejedné maminky. Když tělo “vyrábí” nový život, který je zakončen porodem, stojí ho to mnoho sil. Stejně tak i pozdější péče o miminko, domácnost, postupná výchova dětí a péče o ně je minimálně v některých okamžicích vyčerpávající i pro odolné a zdravé ženy.

Mezi ženami, které si přály mít vlastní rodinu, jsou i ty, kterým plné zdraví nebylo dopřáno. Mnoho z nich, které bojují s fyzickým postižením nebo chronickou chorobou, si po dlouhých úvahách a dávce statečnosti svůj sen o rodině splnilo.

Z příběhů mnoha odvážných žen si můžete přečíst rozhovor se dvěma z nich, které se navzdory svému fyzickému handicapu rozhodly, že se nechtějí podřídit své nemoci a pokusí se být dobrými mámami, i když často potřebují samy více péče a pomoci.

Eliška, která od dospělosti trpí roztroušenou sklerózou a mnoha dalšími potížemi, které se k RS přidaly, je v důsledku poškození nervů na vozíku a velmi se jí zhoršil zrak. Svého prvního syna porodila až ve 35 letech, po deseti letech čekání na okamžik, kdy byla poprvé schopná vysadit své léky a otěhotnět.

Anička trpí od dětství neurologickým onemocněním, které je pojmenováno jako fibromyalgický syndrom. Trápí ji silné bolesti, svalová ochablost a nedostatek energie. S onemocněním, na které doposud neexistuje účinná léčba, chtěla bojovat i tak, že si přála mít možnost stát se mámou a žít jako zdraví lidé.

Jaké to je, být máma, která má zdravotní omezení a jen málokdy jí je dobře, nám obě ženy vylíčily v rozhovoru. Povídaly jsme si hlavně o boji s osudem a touze po lásce.

„Maminky blíží se zápisy do prvních tříd. Co je potřeba zvládnout? Děkuji.“ Zápis do první třídy základní školy je velkou událostí v životě dítěte i rodičů. Už si nebude chodit hrát do školky, ale začne se učit a mít i nějaké povinnosti. Pokud nevíte, co musí budoucí školáček znát, určitě se vám hodí náš článek.

Zápis je tedy takový slavnostní den, a tak k němu přistupujte. Připravte se na něj, ale rozhodně dítě nestresujte. Dítěti by se mělo ve škole líbit, mělo by do ní chodit rádo. Pozornost věnujte i učitelce, která ho dostane na starost. Má podle vás mezi dětmi zdravý respekt nebo ne? Ono totiž není důležité jen k zápisu přijít, ale také vybrat tu správnou školu a správnou paní učitelku.

Zápisem do školy dítě přihlašujete ke školní docházce v určité škole. Jeho funkcí je i prověření školní zralosti dítěte. Základní školu si můžete vybrat podle svého uvážení, a dokonce máte možnost jít i na několik zápisů různorodých škol. Přijetí žáka není vždy samozřejmostí. Podle školského zákona musí ředitel nebo ředitelka školy přijmout přednostně děti, které mají trvalé místo pobytu v příslušném školském obvodu a zároveň nesmí překročit stanovenou kapacitu tříd.

Seznam přijatých dětí bývá zveřejněn na stránkách školy a u vstupu do školy. Každé dítě mívá svůj registrační kód, který dostane při zápisu a pod ním je pak vedené.

Jak vybrat ideální školu pro vás?

„Moje dvojčata dostala při letošním zápisu do základní školy roční odklad. Základní školu jsme volili víceméně hlavně díky blízkosti k bydlišti, ale nyní když mám čas, začínám uvažovat, jestli nevybrat školu klidně dál, ale kvalitnější. Chtěla bych se Vás zeptat, podle čeho jste vybírali ZŠ pro své děti a co je podle Vás důležité, aby škola poskytovala?“

Na českém trhu máte aktuálně spoustu možností, čím potěšit vaše drobečky. Časopisy pro děti se mohou stát velmi oblíbenou a vděčnou kratochvílí zejména v okamžiku, kdy je venku opravdu ošklivé počasí, a nebo jste nemocní a ven zkrátka jít nesmíte.

V tomto článku najdete přehled části dětských časopisů na českém trhu i s přehledem jejich obsahu. Skvělou službu vám mohou udělat také v případě, že váš potomek už nechce po obědě spinkat a vy hledáte různé možnosti, kterými ho udržet v klidu a nějak tvořivě ho zabavit. Dětské časopisy totiž nejsou jenom pro děti, ale také pro rodiče. Najdete v nich obvykle i nějakou tu inspiraci a některé z nich jsou k inspirování rodičů přímo určené.

Časopisy jako inspirace pro rodiče a pomocník v učení dětí

O tom, že časopisy nejsou pro děti jen zábavou, ale také z velké části rozvíjejí hravě různé dovednosti nelze polemizovat. Vždyť většina časopisů je plná různých spojovaček, vystřihovánek, vyprávění podle obrázků a dalších úkolů, které děti velmi výrazně posouvají zejména z hlediska jemné motoriky - stříhání, lepení papíru, skládání papíru a mnoho dalších činností. Se zlepšováním jemné motoriky pak jde ruku v ruce například grafomotorika a správný úchop tužky.

Kromě rozvoje jemné motoriky přispívají také k podpoře mluvení a obecně vyjadřování - čtení příběhů, jejich převyprávění, vyprávění podle obrázků a také pomáhají vytvářet správné sociální návyky (většina příběhů pojednává o nějaké zápletce z běžného života - například školky a jejím správné, nebo také špatném řešení), pomáhají dětem se zapojením do provozu běžného dne (například úkoly týkající se řazení denních činností, denních jídel apod.) a rozvíjejí emoční inteligenci.

Pro rodiče pak mohou být velkou inspirací. Zřejmě většina z vás se někdy dostala do situace, kdy vám hlavou problesko - A CO TEĎ? Chvíle, kdy jste si řekly, že studnice nápadů vyschla a už opravdu nevíte co dál. A přesně pro tyto chvíle můžete mít různé časopisy schované pro strýčka příhodu a v pravý čas je vytáhnout.

„Dva dny před porodem jsem si ve sprše všimla, že ze mě vypadl kus čehosi, co jsem nedokázala identifikovat. Že je to hlenová zátka, jsem vyčetla až později na internetu. Už se to blíží, hurá. Třeba ještě večer porodím, honilo se mi hlavou, ale dva dny byl klid po pěšině. Třetí den jsem se cítila nesvá, odpoledne jsem šla třikrát po sobě vykonávat velkou potřebu. Ačkoli jsem s ní měla v těhotenství trochu problémy, teď to šlo úplně samo.

Večer mě při koukání na seriál zvedla z polosedu pichlavá bolest v podbříšku. Pak se třičtvrtě hodiny nic nedělo, následně ale přišli první poslíčci v podobě tvrdnutí břicha a bolesti, kterou jsem musela prodýchat. Dobelhala jsem se do vany, břicho si polévala horkou vodou a bolesti gradovaly vesele dál. Tak začal můj porod. Voda nepraskla, píchla ji až sestra v porodnici. Pak se všechno rozeběhlo tak rychle, že jsem nestíhala, kde je vlevo a kde vpravo.”

Snad každá nastávající maminka přemýšlí nad tím, jakým způsobem jí začne porod a jestli to pozná, že už je to doopravdy tady. Případně, když už má nějaké děti, tak řeší, jak to všechno logisticky a časově zvládnout - odvést děti na hlídání a včas dojet do porodnice. Čím více se blíží termín porodu, tím více na to obvykle budoucí maminka myslí. Na internetu najdete různé diskuze a rady na toto téma, zaměří se na něj i dnešní článek.

Před tím než začne porod

Nastávající maminka si toho většinou ani nevšimne, ale její tělo se začíná na porod připravovat dříve, než se objeví jasný signál, že je porod tady (kontrakce, odtok plodové vody). Některé maminky jsou překvapené, když je okolí upozorní, že jim kleslo bříško a že určitě do několika dní porodí, zatímco jiné se tak těší, až budou mít porod za sebou, že se s blížícím termínem každý den sledují a porovnávají, jestli už jim bříško kleslo.

Poklesnutí těhotenského bříška znamená, že se hlavička dítěte připravuje na vstup do pánevního vchodu. S touto změnou přichází nutnost chodit častěji na záchod, protože děloha více tlačí na močový měchýř, ale na druhou stranu se nastávající mamince začne lépe dýchat, protože jsou méně utlačovány plíce. Což je ke konci těhotenství vítaná změna.

“Maminko, já do té školky ale nechci chodit, nelíbí se mi tam a jsem smutný!” Pokud je tato věta ještě navíc pronášena plačtivým tónem, dítě se vám mění před očima, je skleslé, uzavírá se do sebe, proměňuje se vám před očima, začíná být jasno - do domu se vám pomalu přikradl smutek.

Zkuste si položit otázku - co je to vlastně smutek? Smutek je definován jako emoce, která reaguje na událost, která se vás nějakým způsobem nepříjemně dotýká. Jeho spouštěčem u dětí může být například výše zmíněný nástup do školky, narození sourozence, odloučení rodičů, vážné onemocnění nebo třeba smrt v rodině. Všechny tyto změny jsou poměrně zásadní a nejen citlivé děti na ně budou nějakým způsobem reagovat. A velmi často ten způsob může být právě smutek (v některých případech nevyhnutelně).

Pro dospělé maličkosti, pro děti zásadní událost

Smutek ale v dětech nemusí vyvolávat jen výše uvedené události, ale i zdánlivé drobnosti - ztráta milovaného plyšáka, neshoda s kamarádem, zklamání z něčeho, na co se dítě hodně dlouho těšilo a neproběhlo to podle jeho představ. Při prožívání těchto, většinou krátkodobých, smutných stavů velmi záleží na tom, jaké povahy vaše ratolest je. Jsou děti, které jsou vysoce citlivé a empatické a i (pro vás) často banální událost v nich vyvolá velký stav smutku. Naopak jsou děti, které mohou být emocím, s trochou nadsázky, vysoce odolné a po nich tyto banality tzv. jen stečou a vy, jako maminka, se o nich ani nedozvíte.

Navíc je potřeba vzít v potaz, že události, které se vám mohou jevit jako drobnosti (například roztržené oblíbené tričko, ztráta plyšáka), mohou být pro dítě opravdu velmi zásadní. A tím, že je nebudete brát dostatečně vážně, dítěti skutečně nepomáháte. Zkuste si představit sami sebe v situaci, kdy prožíváte smutek a přijde za vámi váš partner, vaše maminka, kamarádka a poví vám “Ale vždyť se nic neděje, je to přece hloupost.” A teď schválně - uleví se vám? Uleví se vám opravdu? Nebo ve vás jen zůstane takový ten pocit - jsi velká holka a asi to je fakt blbost, tak už nebreč.

Schválně - zkuste se ve svém okolí zeptat rodičů, jaké si pro své děti přejí dětství. Jistě valná většina z nich poví, že šťastné a radostné. A je to tak samozřejmě naprosto v pořádku. Z tohoto pohledu může být často chápání smutku jako něčeho, co je zlé a u našeho potomka nechtěné. A od toho se velká část rodičů také odráží. Jakmile pozorují na svém dítěti projevy smutku, mají tendenci je zahánět a řešit tak důsledek, který je patrný na první pohled. Ať už je to viditelně skleslá nálada, uzavření se do sebe, nebo rovnou pláč. Dítě se často snaží rozveselit - něčím dobrým na zub, novou hračkou, pěkným výletem. Zkrátka a dobře - snaží se o to, aby dítě přišlo tzv. na jiné myšlenky.

„Tento týden nás čeká návštěva v psychologicko-pedagogické poradně ohledně případného školního odkladu (syn se narodil  v létě). Co nás čeká? Jak to probíhá? Na co se připravit? Nějaké tipy? Rady? Cokoliv... díky.“

Návštěva pedagogicko-psychologické poradny (PPP) je pro mnoho rodičů nutným zlem, ze kterého mají už předem obavy nebo mu nevěří. Je to ovšem zcela zbytečný strach. Pracovníci v poradně tam nejsou proto, aby někomu škodili. Naopak. Mají pomáhat s rozhodnutím ve chvílích, kdy si rodiče nejsou jistí a potřebují odbornou radu týkající se zejména školní zralosti a nástupu do první třídy. Jaké jsou nejčastější důvody pro návštěvu pedagogicko-psychologické poradny? Co potřebujete s sebou? A jak návštěva probíhá?

Proč pedagogicko-psychologická poradna?

Poradny tohoto zaměření najdeme prakticky po celé republice. Bývají umístěné v každém větším městě a zřizuje je kraj. Většina služeb je bezplatná, tudíž se otevírají i lidem, kteří potřebují pomoc, ale nemají tolik financí. Záleží ovšem na tom, zda máte v plánu navštívit zařízení ve své spádové oblasti nebo se chcete objednat jinde.

„Pracuju jako učitelka, takže děti do PPP posílám poměrně často. PPP opravdu mají spádové oblasti a k návštěvě je dobré, někdy i nutné, mít doporučení od třídního učitele, k návštěvě v poradně ještě doporučuji vzít i školní sešity. Některé poradny, pokud do nich dítě spádově nespadá, vyžadují tuto návštěvu zaplatit,“ píše jedna z maminek v diskuzi o pedagogicko-psychologické poradně.

Zpravidla poskytují služby dětem od předškolního věku až po vysokoškoláky a spolupracují i s rodiči a učiteli. Nabízí celou řadu preventivních programů, školí učitele. Tvoří postupy, jak předcházet šikaně, pomáhají ji diagnostikovat, pokud se objeví a podílí se i na jejím odstranění. Nezletilé dítě musí objednat rodič, dospělé už přijde samo. Rodiče se mohou objednat i bez doporučení.

„Miluji sport a pohyb a nemůžu bez toho být. Před otěhotněním jsem běhala a chodila 4x týdně na aerobik. Od začátku, co jsem zjistila, že jsem těhotná (3.týden), tak jsem necvičila. A ani teď ještě necvičím a to jsem v 11+5tt. Je to kvůli tomu, že je mi od začátku špatně a jsem dost unavená, takže to zatím ani nešlo. Ale určitě bych na nějaké cvičení chtěla najet, ať se hýbu, neztratím kondici, jsem fit a cítím se fajn.”

Cvičení v těhotenství je v dnešní době velmi populární. Na své si přijdou nastávající maminky, které byly zvyklé intenzivně cvičit již před otěhotněním, ale i ty, které třeba cvičily jen trochu. Proč je vlastně cvičení v těhotenství dobré? A jaká pravidla je nutné dodržovat? Cvičení v těhotenství se nebojte, ale vždy raději konzultujte svůj záměr se svým gynekologem, který vám řekne, zda je pro vás vhodné nebo ne. Nevhodně zvolenou aktivitou byste mohla sobě nebo svému miminku ublížit a za to žádné cvičení nestojí.

Pokud se rozhodnete, že byste chtěla v období těhotenství cvičit, máte na výběr z různých možností. Samozřejmě se vše odvíjí od toho, kde bydlíte. Ve velkém městě bude výběr daleko větší, zatímco na vesnici se budete muset spokojit třeba jen s jednou aktivitou v dojezdné vzdálenosti. Stejně tak se bude lišit i cena.

„Bydlím v malém městě a nabídka těhotenského cvičení zde bohužel nebyla příliš široká. Nakonec jsem chodila 1x týdně na cvičení, které pořádala přímo porodnice a cvičení vedla vždy některá z porodních asistentek. Cvičit jsem začala na konci 1. trimestru. Cvičení trvalo vždy hodinku a ke cvičení jsme používaly velké gymnastické míče, podložky a overbaly. Cvičení bylo fajn, sice nebylo vůbec fyzicky náročné, ale ke konci těhotenství už dalo zabrat podstatně více než na jeho začátku. Jako příjemný bonus bych uvedla i to, že se člověk potkal s dalšími těhotnými ženami z okolí.”

Pokud jste nic vhodného ve vašem okolí nenašla, stačí jít denně na delší procházku, i to je fyzická aktivita, která se počítá. S chůzí má velmi dobrou zkušenost i jedna uživatelka z Modrého koníka, která napsala do diskuze: „A hlavně chodit, chodit a chodit. Nějaké cvičení je určitě fajn na protáhnutí a tak dále, ale svižnější procházky jsou podle mě nejlepší, je to nejpřirozenější a nejúčinnější druh pohybu. Já chodím od začátku těhotenství asi 5x týdně dle času 5 - 10 km denně, jím docela dost, přibrala jsem 8 kg a včera mě doktorka pochválila, že nemám na břiše ani gram tuku. A to nejsem teda úplně hubená, spíš tak normální.”

Kde můžete absolvovat cvičení pro těhotné?