Blíží se podzim a s ním i čas lehčích nachlazení a vážnějších chřipek. Je to období, kdy jsou děti v porovnání s jinými ročními obdobími víc doma než ve škole. Bakterie a viry na nás číhají úplně všude a náš imunitní systém není zvyklý zvládat časté změny počasí a výkyvy teplot. A tak se všechny ptáme: Co můžeme udělat pro to, abychom byly odolnější a měly lepší imunitu? A co můžeme udělat pro to, aby byly zdravější naše děti?

Každá maminka ví, že základem pro správné fungování obranyschopnosti je pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu a dostatečné množství vitaminů:

Vitamin D přispívá k normální funkci imunitního systému. Nedávné studie dokazují, že nedostatkem vitamínu D trpí až 70% dětské populace. A vitamín D, jak víme, získáváme ze slunečního záření, kterého na podzim už tolik nebývá!

Dalším vitamínem, který se podílí na imunitě, je tolik omílaný vitamín C. Dobře uděláte, pokud zvýšíte jeho příjem i na podzim. Dalším dobrým nápadem je zvýšit podíl omega3 mastných kyselin. Najdeme ho v rybách, rybím oleji a ostatních. mořských výrobcích, ale i v ořeších a luštěninách.

Nezapomeňte také na minerály a stopové prvky jako zinek, vápník a hořčík, zejména z přírodních zdrojů.

Mezi méně známé látky patří také betaglukany, které se nacházejí v houbách, kvasinkách nebo obilninách, jako je ječmen nebo oves.

Podzim zaklepal na dveře už dávno, ale počasí pořád tak trochu zavánělo létem. Předpověď je ale nemilosrdná a pravé podzimní dny se už plíží - mlhy, déšť, zima a čím dál méně světla. Všechny tyto aspekty dokážou pěkně zahýbat s naší psychikou. Pojďme se společně podívat na to, jak se účinně bránit tzv. "podzimním depkám". 

Na úplném začátku je potřeba uvědomit si jednu věc - v případě podzimní "deprese" se nejedná o klasickou a skutečnou depresi, ohledně které je nejlepší vyhledat lékaře a rozhodně si s ní nezahrávat. Klasickou "podzimní depku" můžeme charakterizovat jako přechodný stav, který prokazatelně souvisí s nástupem podzimu. Poznáte ji poměrně jednoduše a mezi její klasické příznaky patří:

• zhoršení nálady nebo jejich prudké střídání,
• větší míra únavy,
• celková skleslost (netěší vás věci, ze kterých jste se ještě před pár týdny přirozeně radovaly),
• pomalu nastupující pesimismus (na potíže obvykle pohlížíte z té lepší stránky a hledáte cesty k jejich řešení, teď tomu tak ale není).

Náročné období

Období nástupu podzimu je zároveň je obvykle také obdobím mnoha změn. Zkracují se dny, blíží se zima, pomalu se loučíte s uvolněným letním režimem (a stejně tak i s letním oblečením), děti nastupují do školek a škol a bez diáře je prakticky nemožné existovat. Ranní fofr s rozvozem dětí, práce, kroužky, večer u sporáku a domácích úkolů a než se rozkoukáte, jste v posteli úplně vyřízená. A tato vidina je aktuální na následujících 10 měsíců. Do toho všeho se pomalu začínají blížit Vánoce, vánoční shon a nákupy dárků. Jak je vidno - nejedná se zrovna o jednoduché období, a tak se může stát, že vaše psychika bude vyžadovat trochu vzpruhy. 

Existuje několik konkrétně popsaných podzimních nešvarů, které mají na naši psychiku neblahý vliv:

“Udělala jsem si test a byl pozitivní, jenže druhý den dorazila menstruace. Tehdy jsem vyděšeně letěla na pohotovost, doktor se mi vysmál i se sestrou. O týden později jsem běžela ke své doktorce s pozitivním testem, která na mě koukala jak z jara. Dle testů jsem měla nízké hCG - nazvala to chybou laboratoře, za pár dalších týdnů jsem skončila hospitalizovaná v porodnici, kde mi vzali levý vejcovod. Otěhotněla jsem za rok po tomto mimoděložním těhotenství, druhé dítko jsem počala hned. Moje kamarádka takové štěstí bohužel neměla - už má za sebou druhé mimoděložní,” vypráví maminka z Modrého koníka.

Mimoděložní neboli ektopické těhotenství (latinsky graviditas extrauterina) je definované jako implantace blastocysty mimo děložní dutinu. To znamená, že se oplozené vajíčko uhnízdí někde jinde než ve sliznici dělohy. V 95 % se usídlí ve vejcovodech, v tom případě mluvíme o tubárním těhotenství. Ve zbylých případech pak do vaječníků nebo břišní dutiny. Může se to stát přibližně jedné ženě z padesáti.

Důvodem může být i obyčejný zánět

Proč k tomu vlastně dochází? Velmi častou příčinou je zánět vejcovodů, který trvá více jak 14 dní. Jeho výsledkem je tvorba granulační tkáně, což je velké množství buněk, které odstraňují zanícená místa a snaží se je “zahojit”. Granulační tkáň následně proroste vazivem a vznikne tak tuhé místo, něco jako jizva. Tyto jizvy uvnitř vejcovodů vlastně znemožňují průchod vajíčka do dělohy. Tento stav může být buď příčinou neplodnosti nebo právě mimoděložního těhotenství ve vejcovodu.

Další důvod mimoděložního těhotenství může být nějaký zákrok či operace přímo ve vejcovodech nebo blízko nich. Výsledkem opět bude tvorba granulační tkáně a vaziva a díky tomu zabránění průchodu vajíčka. Jenže mimo dělohu není zárodek schopen přežít. Děloha mu dává výživu, kterou potřebuje, je schopna se zvětšovat a růst, aby mělo miminko dostatek prostoru. Postupem času se v ní vytváří placenta, která obstarává výživu z mateřské krve, proudění kyslíku a odvádění škodlivých látek pryč od miminka. Jiné orgány toho schopné nejsou, proto se v takovém případě objeví komplikace.

Jaká jsou rizika?

"Současné doporučení je dítě výhradně kojit alespoň do konce 4. až 6. měsíce a postupně koncem 6. měsíce zařazovat příkrmy. Dítě nejlépe přijme potraviny, když je ještě kojeno. Zavádění příkrmů v pozdějších měsících by mohlo dítě špatně tolerovat," uvádí také v rozhovoru nutriční terapeutka Bc. Miroslava Tichá.

Pokud se jen trochu zajímáte o stravování, nepochybně vám neunikly pojmy jako alergie na potraviny či potravinové intolerance. V dnešní době se tyto termíny skloňují stále častěji a možná, že se s nimi setkáváte i vy u vás doma. Pokud ne, patříte k těm šťastnějším. Potravinové alergie však mohou propuknout v jakémkoliv věku.

Na Modrém koníku  je toto téma probírané poměrně často, proto vám přinášíme rozhovor s nutriční terapeutkou Bc. Miroslavou Tichou z dětské léčebny Olivovna, která odpovídala také na otázky našich uživatelek.

1. Hlavním bodem tohoto článku jsou sice potravinové alergie, ale nedá mi to nezmínit se také o potravinových intolerancích, které jsou v souvislosti s touto tematikou často zmiňovány. Jaký je vlastně vůbec rozdíl mezi potravinovou alergií a potravinovou intolerancí?

U potravinové alergie musí být prokázána patologická imunitní reakce, zatímco potravinová intolerance může být léky podmíněná reakce anebo porucha metabolismu např. při intoleranci na laktózu chybí enzym laktáza, která štěpí laktózu na glukózu a galaktózu.

2. Velmi častým tématem maminek bývá právě zavádění příkrmů. Odborníci a lékaři často hovoří o tzv. imunologickém oknu. Jak se na tento pojem díváte vy? Máte nějaká doporučení pro maminky, které začínají s příkrmy?

„My byli se žloutenkou v porodnici 12 dní. Pamatuju si, jak už jsem z toho byla hysterická. Nejdřív mi první 3 dny všichni říkali, jak je žlutý a že ho mám dávat na světlo. Tím přístrojem na měření měl vyšší hodnoty, ale ne na fototerapii. Jenomže byl únor a sluníčko nikde. Pak 4. den všechny maminky propouštěli domů a mě ne. Další den malého sebrali, protože mu hodnoty vylétly hodně vysoko. Na fototerapii byl dva dny a pak mi ho vrátili a zase se mu to vyhouplo...

Já už jsem byla nešťastná, že nás nepustí nikdy domů, protože když odbouráme žloutenku, bude zase málo přibírat a tak dále. Také jsem malého neměla u sebe a chodila za ním ho jen kojit. Ale nakonec to nějak uteklo a pak se na to rychle zapomene. Lepší, než kdyby nás pustili domů a pak jsme se museli do nemocnice vracet,” popisuje svůj zážitek z porodnice maminka z Modrého koníka. 

Konečně máte u sebe miminko, které jste devět měsíců nosila a nemohla se dočkat této chvíle. Některé maminky si ale bohužel v porodnici vyslechnou, že má jejich děťátko novorozeneckou žloutenku. Po porodu s vámi cloumají hormony a jste plná emocí, o to máte větší strach, aby bylo všechno v pořádku. Proč vlastně novorozenecká žloutenka vzniká? A co se bude dít s vaším miminkem? 

Každý druhý novorozenec

Novorozenecká žloutenka postihuje přes polovinu novorozenců, u dětí nedonošených se objeví až v 80 % případů. Prevencí je časté a neomezované kojení.

„Malý se narodil 36+3, váhu měl 2830 g, já po císaři ležela a on byl na nedonošencích. Dobelhala jsem se za ním až druhý den a malý cucnul třikrát a usnul. Chodila jsem za ním každé tři hodiny, pak mi ho další den konečně přivezli na pokoj a stresovali, kolik musí vypít, dokrmovali uměle. Pak přišli s tím, že má žloutenku a půjde na fototerapii.

„Právě procházím hlubokou poporodní depresí. Přesto, že jsem se i před porodem léčila s úzkostně depresivní poruchou, je to teď to nejhorší, co jsem zažila. Všechno začalo po šestinedělí nespavostí, ranním zvracením a neustálým stresem, kdy bude malý vzhůru a jestli nebude plakat. Poté, co jsem skončila v jeho šesti týdnech s kojením a nasadila antidepresiva, jsem se třetí den zhroutila a jenom brečela, ani jsem mluvit nemohla...

Následovala hospitalizace na týden na krizovém centru, kde jsem si trochu odpočinula a doufala, že antidepresiva zaberou. Jenže zázrak se nekonal a za čtrnáct dní jsem byla zpět. Hrozné stavy, hlavně když jsem byla s malým o samotě. Jakýkoliv stres končil brekem a hlubokým smutkem, že to nebude nikdy lepší. Změnili mi léky a chvilku byl klid. Ale zhruba za tři týdny znovu propad. Tentokrát to dávám do souvislosti s menstruací, do toho horečka u syna a manžel, který měl jet na služební cestu. Opět návštěva lékaře a změna léků a následně jsem zase v krizovém centru. Už nevím, jak dál, ráno je to nejhorší, nemám už vůbec sílu žít. Přitom mám všechno, co si člověk může přát. Už se to táhne dva měsíce a já ztrácím víru,“ popisuje svůj boj s poporodní depresí jedna z maminek na Modrém koníku.

Narození dítěte si každý představuje jako tu nejšťastnější událost v životě ženy. Konečně drží v rukách svůj milovaný uzlíček štěstí a teď už bude vše jen zalité sluncem. Často to ale tak růžové není. Protože mateřství je také velmi vyčerpávající a depresivní zkušenost. Až 50 % žen, které si v minulosti prošlo nějakou psychickou nemocí, má zkušenosti s poporodní depresí. Dalších 30 %, které už si poporodní depresí prošlo, se s ní může setkat znovu. Není ale vyloučené, že ženy, které byly za celý život po psychické stránce v pořádku, se s ní nemohou setkat. I ty, které se nikdy neléčily s depresí ani jinou psychiatrickou nemocí, mohou onemocnět. Jak poznáte, že se vás týká poporodní deprese?

Poporodní deprese – co to je?

"Když jsem přišla po týdnu stráveném v nemocnici domů, tak jsem se s tak velkou změnou nemohla srovnat. Dostavily se u mě stavy smutku a pláče, beznaděje. Hormony začaly hrát velkou roli. Možná je to tím, že náš chlapeček je větší uplakánek než ostatní děti, možná tím, že porod nebyl jednoduchý. Každopádně mě prostě sem tam přepadne smutek, depka a pláč," popisuje další z maminek v diskuzi.

Poporodní deprese rozhodně není nic, nad čím byste měla mávnout rukou. Nevyřeší se sama od sebe. Zároveň ale patří k nejběžnějším poporodním komplikacím a k nejčastějším duševním poruchám u maminek krátce po narození miminka. Její začátek spadá do období 2 týdnů až 6 měsíců po porodu.

"Poraďte, prosím, co máte dvojčátka, jaký je nejlepší - respektive nejobjemnější kočárek, kárky nebo golfky, aby se mi tam vešly v zimě roční dvojčata i s fusakem. Ale golfkama asi neprojedu zas sněhem," ptá se jedna z maminek v diskuzi na Modrém koníku. Podívejte se na to, podle čeho vybírat kočárek pro více dětí najednou a jaké jsou jejich ceny.

Pokud právě teď čekáte miminko, dvě miminka nebo rovnou trojčátka, určitě se nevyhnete příjemné povinnosti vybrat kočárek. Náš kočárkový speciál se již věnoval vzhledu a pohodlí miminka a dnes je ta správná chvíle podívat se na nabídku kočárků z hlediska počtu dětí. 

Kočárek vybírejte i podle tloušťky koleček a skladnosti. Jaké jsou další důležité parametry?

Jak vybrat kočárek: Řiďte se velikostí korbičky a pohodlím miminka

Jak vybrat kočárek: Zaměřeno na vzhled. Dáváte přednost moderním, nebo retro kočárkům?

Jedno miminko a ...

„Ze začátku jsem si říkala, že to bude strašné. Nejíst ráno a vydržet o hladu 2 hodiny. Dala jsem si doma ráno jen hořký černý čaj. Přišla jsem na objednanou 8. hodinu a se mnou tam byly ještě dvě těhule.  Šly jsme postupně na řadu. Nejdřív bodanec do prstu, pak odběr a vypití roztoku. Ze začátku to šlo, to jsem machrovala, že to je jako limonáda a pak mě začalo škrábat v krku a začala jsem kašlat. Sestra se mě zeptala, jestli je všechno v pohodě a jestli nám bude špatně, tak máme zaklepat a že nás pustí si lehnout. Kdybychom to vyzvracely tak je test neplatný...”

Vstoupila jste do druhé poloviny vašeho těhotenství a tak vám jistě neuniklo, že 24.-28. týden těhotenství je ve znamení testu na těhotenskou cukrovku. Jde o často přetřásané téma v diskuzích. Je tento test opravdu tak hrozný? Co může neléčená těhotenská cukrovka způsobit? A jak to bylo dříve, za doby našich maminek?

O co jde při těhotenské cukrovce?

Jako těhotenská cukrovka, neboli gestační diabetes mellitus, je označováno onemocnění poruchy metabolismu cukrů, které je zjištěno poprvé v průběhu těhotenství. Při testech vyjde zvýšená hladina krevních cukrů. Dobrá zpráva je, že ve většině případů po porodu odezní.

Jedna z maminek na Modrém koníku sdílela svoji zkušenost s těhotenskou cukrovkou v diskuzi a vzhledem k tomu, že splňuje více faktorů pro vznik cukrovky, ji tato diagnóza až tak nepřekvapila: „Dnes jsem si volala na výsledky OGTT k mojí gyndařce a mám hodnotu dvě desetiny za tolerancí. Prý neví, co se mnou, protože nalačno je to v pořádku. Takže v pondělí jdu na první návštěvu do diabetologické poradny. Jsem z toho malinko zaskočená, ale... Mám nadváhu, je mi přes třicet, před otěhotněním jsem kouřila. Tak ono se asi není moc čemu divit.”

Test na těhotenskou cukrovku nemusíte podstupovat

“Já mám velmi pozitivní zkušenost s hormonální antikoncepcí, konkrétně s vaginálním kroužkem. Každé ženě ale bude vyhovovat jiný druh antikoncepce. Po problémech s prášky - přibírání na váze, oteklé končetiny, nechuť k sexu, jsem vyzkoušela kroužek a vše bylo během chvilky naprosto OK. Je nízkohormonální a působí pouze lokálně, takže všechny tyto nežádoucí účinky odpadají. Jedinou nevýhodou může být vyšší cena - cca 1000,-/3 měsíce, ale myslím, že pozitiva to převáží. Plánuji se k tomu po kojení rozhodně vrátit.”

Hormonální antikoncepce je revoluční vynález 20. století. Pomohla ženy osvobodit od nechtěného početí a dovolit jim tak rozhodovat o tom, kdy přivedou dítě na svět. Jenže v poslední době se o tomto tématu začalo hodně mluvit a spíše se stává aktuálním trendem se kontraceptivům vyhýbat.

Jak to všechno funguje?

Co to tedy přesně je? Jedná se o skupinu léčiv, které brání přirozené ovulaci a tím pádem otěhotnění. Hormonální antikoncepce je dostupná v mnoha lékových formách, asi nejznámější a nejvyužívanější jsou prášky, pak podkožní implantáty, nitroděložní tělíska, vaginální kroužky nebo injekce. Statistiky ukazují až 99,9% úspěšnost této antikoncepční metody a žádná jiná metoda tak vysoké procento spolehlivosti nemá.

“Téměř 12 let jsem brala hormonální antikoncepci. Teprve po jejím vysazení jsem zjistila, že s těmito prášky moje tělo nekamarádilo. Hrozně se mi zhoršila pleť, nálady, rozhozený cyklus a další. Dospěla jsem k názoru, že hormonální antikoncepci už ne. Jelikož se mi blíží porod, tak začínám uvažovat, co bude po něm a uvidíme, jaký druh antikoncepce to nakonec vyhraje. Jen jsem si jistá, že ta hormonální to už určitě nebude.”

Primárním mechanismem účinku je zabránění fyziologické a pro tělo přirozené ovulaci. Ty jsou jako jediné prefertilizační, tedy předchází samotnému oplodnění. Jako sekundární jsou pak označovány účinky na pohyblivost vejcovodů a buněk, které by za běžných okolností vajíčko posouvaly směrem do dělohy. Také je zabráněno děložní sliznici, aby případně uvolněné vajíčko přijala, nedochází k uhnízdění do dělohy. Jako třetí sekundární účinek je zabránění udržení případného těhotenství. Všechny tedy zabraňují udržení již oplodněného vajíčka v děloze. Jedná se o účinky postfertilizační a tzv. abortivní.

“Byla jsem na augmentaci asi před půl rokem. Mám anatomické implantáty 375 ml pod sval. Vše proběhlo v pohodě, dva dny po operaci to docela bolelo, pak to postupně ustávalo, další tři týdny jsem se šetřila a pak už jsem dělala všechno jako normálně. Jsem moc spokojená, konečně mám prsa, po jakých jsem celý život toužila!” Svěřuje se se svou radostí maminka z Modrého koníka.

Augmentace prsou, neboli česky zvětšení prsou, je chirurgický zákrok, kdy dochází k modulaci a úpravě nedostatků na ženských prsou. Korekce na nich se provádí pomocí silikonových implantátů, které jsou vyplněné silikonovým gelem nebo jiným podobným roztokem. Operaci mohou podstoupit pacientky od 18 let, někdy je však možné při dohodě s rodiči operaci vykonat i dříve. Ženám, které byly nespokojené se svými přirozenými prsy, přináší benefity hlavně psychické, cítí se krásnější a sebevědomější. Někdy je plastika prsou nutností. a to v případě, pokud žena přijde o prso kvůli rakovině.

Kulatý nebo přirozený tvar?

Můžete si mohou zvolit nejen velikost, ale také tvar. Nejčastěji si rozhoduje mezi kulatými implantáty a implantáty ve tvaru kapky, které se více podobají tvarům přirozených prsou. Také je možné při operaci vyrovnat asymetrie mezi levým a pravým prsem. Existují dvě možná umístění, rozhoduje se mezi umístění pod mléčnou žlázu a pod prsní sval. Přístupová cesta záleží na chirurgovi, nejčastěji se řez provádí mezi světlou a tmavou částí dvorce. Další možností je řez v podprsní rýze nebo v podpažní jamce. Každá z nich má své výhody a nevýhody.

Aby se lékař mohl správně rozhodnout a abyste vy jako pacientka také řekla, jak si svou operaci představujete (jaký tvar, velikost, atd.), předchází samotné operaci konzultace. Někdy je dokonce za příplatek možné vytvořit 3D simulaci, jak budou vaše nová prsa vypadat. Samotná operace se provádí v celkové anestezii, následná nutná hospitalizace nepřesahuje dva dny.

Před operací vysaďte léky

"Tak jsem zase tady s horkými novinkami od nás. Pamatujete, jak jsem v minulém článku psala o tom, že na první těhotenské prohlídce zatím nebylo vidět srdíčko našeho miminka? Měla jsem samozřejmě strach a po celou dobu jsem byla nervózní a nemohla se dočkat další kontroly. K panu doktorovi jsem šla přesně po týdnu a musím říct, že jsem byla hodně nervózní.

Pan doktor na mě moji nervozitu viděl a vyšetření tedy nijak nezdržoval. Opět provedl vaginální ultrazvuk a po malé chvilce mi pan doktor už ukazoval BIJÍCÍ srdíčko našeho pokladu. Spadl mi ohromný kámen ze srdce a takový pocit štěstí jsem necítila snad ještě nikdy. Naše miminko se vyvíjí přesně tak, jak má, a to je v tuhle chvíli to nejdůležitější v našem světě budoucích rodičů.

Z ordinace jsem vyletěla rychle jako střela a utíkala oznámit tuhle krásnou novinu svému muži. I když to nechtěl přiznat, i on žil celý týden v nejistotě a měl neskutečnou radost. Jako bonus také dostal první ultrazvukový snímek našeho děťátka a i když na něm není vidět skoro nic, pro nás to již navěky bude první fotka našeho prvního dítěte. Doma jsme si dali fotku do rámečku, ale o tom se snad radši nikde ani nebudu zmiňovat, abych nebyla za blázna (ale stejně si myslím, že rozhodně nejsem jediná).

Mám pocit, že touto kontrolou jsem si konečně připustila, že jsem fakt těhotná a s největší pravděpodobností se ze mě stane máma. Hned po příchodu domů jsem opět pátrala po těch nejdůležitějších informacích o právě probíhajícím týdnu těhotenství a to bych nebyla já, kdybych se o ně nepodělila s vámi."

Jak vypadá miminko v 7. týdnu těhotenství?

Od posledního týdne miminko zase povyrostlo a rozhodně se není čemu divit, protože první trimestr se dějí ty nejzásadnější a nejrychlejší změny ve vývoji. Miminko (pro lékaře embryo) je velké zhruba 8 mm, čímž dorostlo úctyhodné velikosti kanadské borůvky a váží cca 1 gram. Volně si plave v plodové vodě a s matčiným tělem je spojeno pupeční šňůrou.

Kašel patří mezi vůbec nejčastější zdravotní potíže, které přivádějí pacienty do ordinací lékařů. Má širokou škálu příčin, přičemž nejčastější bývá onemocnění horních cest dýchacích. Obdobně pestrá, jako je paleta možných důvodů vzniku tohoto onemocnění, je i množství volně prodejných léků proti kašli. Jak se v jejich nabídce orientovat? Poradí vám MUDr. Michal Lazák a Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest.

Kašel je přirozeným obranným mechanismem, kterým tělo reaguje na podráždění dýchacích cest. Prudkým proudem vzduchu se organismus reflexivně snaží zbavit všeho, co do dýchacích cest nepatří, ať už se jedná o dráždivý kouř, cizí mikroorganismy, prach, alergeny, drobná tělíska, nebo jiné dráždivé činitele.

Nejčastější příčinou kašle bývají záněty horních dýchacích cest, nicméně onemocnění, která kašel doprovází, existuje mnohem více. „Pro určení vhodného postupu je důležité rozlišit, zda se jedná o kašel akutní, nebo již o chronický stav. Kašel trvající déle než 4 týdny může totiž signalizovat mnohá závažná onemocnění a vyžaduje podrobné vyšetření lékařem,“ upozorňuje praktický lékař z Prahy MUDr. Michal Lazák. Každý z typů kašle vyžaduje jiný přístup a léčbu. Pro laika, který začal kašlat a zamíří do lékárny pro nějaké léky, bude ovšem podstatné rozlišit kašel suchý od produktivního (vlhkého) kašle.

Antitusika v boji proti suchému kašli

Suchý, dráždivý či neproduktivní kašel je způsoben otokem a překrvením sliznice v dýchacích cestách. Nemocný nevykašlává hlen a potýká se s opakovanými záchvaty kašle. Tento typ kašle je velmi obtěžující a pro pacienta vysilující. „Léčba suchého kašle spočívá především v jeho tlumení pomocí tzv. antitusik. Antitusika s obsahem kodeinu bývají v léčbě účinná, ale nejsou vhodná pro každého. Kodeinová antitusika by se neměla užívat bez porady s lékařem a jsou proto vázána na lékařský předpis,“ vysvětluje MUDr. Lazák. Nekodeinová, volně prodejná antitusika, jsou o poznání slabší
a většina z nich je vhodná i pro malé děti. Suchý kašel je typický pro první fázi akutních infekcí dýchacích cest a postupně přechází ve vlhký kašel.

Co dělat v případě suchého kašle u dětí?

„Kojení v porodnici jsem vnímala jako přirozený proces, který probíhal v uvolněné a přátelské atmosféře,“ říká maminka z nemocnice v Havlíčkově Brodě, která tam rodila v roce 2014. Takhle si to asi přejeme všechny. Porod bude za námi. Konečně budeme mít svoje vysněné děťátko a kojení pro nás bude sice novým, ale příjemným zážitkem. Žádný stres, jen klidné a pohodové sžívání s naším miminkem.

K tomu, aby byly naše kojicí počátky co nejhladší, vytvořily Světová zdravotnická organizace a UNICEF už před mnoha lety skvěle propracovaný systém. Jeho základem je 10 kroků k úspěšnému kojení, které by měly dodržovat všechny porodnice.  Jde o tak základní věci, jako je například dobře proškolený personál, dostatek kontaktu maminky s dítětem, poskytování nejdůležitějších informací o kojení ve správný čas nebo praktickou pomoc s kojením.

Všech 10 kroků ovšem musí splněno naráz. Porušení třeba i jednoho může začátky kojení hodně znepříjemnit. V porodnici se toho totiž může pokazit hodně, ale právě dodržování těchto zásad zaručuje, že co nejvíc dětí odchází z porodnice výlučně kojených a že my samy z porodnice neodcházíme psychicky rozhozené a s nízkým sebevědomím. Bez toho aniž bychom věděly, jak své miminko nakojit. S nesprávnými informacemi a nevhodnými návyky, které nám kojení záhy zkomplikují.

Krásná teorie, horší praxe

Naše nemocnice, které se k dodržování 10 kroků k úspěšnému kojení dobrovolně zavázaly a nechaly se certifikovat Národním laktačním centrum vedeným Laktační ligou, nesou titul Baby-friendly Hospital. Dnes už je to většina porodnic. I přesto však platí, že 10 kroků mají zajišťovat všechny nemocnice. 

„Neustálý tlak, spěch, šahání na prsa, mačkání bradavek, vyhrožování, že mi dítě umře, když mu nedáme napít, opakování, jak mám špatná prsa a bradavky a nemám mléko.“ Maminka z Nemocnice Cheb (2016)

"S manželem jsme se krátce po svatbě rozhodli pro další krok - potomka. Protože jsem věděla, že to nepůjde bez komplikací, doktor ke mně přistupoval již od začátku jako k problematickému případu. Cykly jsme museli vyvolávat. Na začátku Agolutin, který měl vyvolat menses, clostylbegyt měl na starosti růst a zrání vajíček, po ovulaci a styku zase Duphaston atd.," vzpomíná na začátky Lenka.

Pojďme se ale nejdříve podívat na pojem utajený porod. Tento pojem se často zaměňuje s anonymním porodem. Rozdíl je v tom, že při anonymním porodu není známa identita matky. U utajeného porodu známa je, ale je utajena. Žena má právo požádat o utajený porod v jakékoli porodnici, kde před očima svědků, které tvoří zdravotní sestra a lékař, podepíše žádost, jež je uchovaná ve zdravotní dokumentaci, kde není totožnost matky (jméno, příjmení, rodné číslo) ani data přijetí do nemocnice a porodu. Po odchodu ženy z porodnice jsou veškeré dokumenty zapečetěny. Rozpečetit tyto dokumenty lze jen po povolení soudu.

Cesta k rodičovství

Po několika neúspěšných pokusech o otěhotněním jí doktor po relativně krátké době poslal na laparoskopii. Když seděla u něj v ordinaci s výsledky v ruce, v kolonce "diagnóza" bylo napsáno "ženská neplodnost, blíže neurčená", vyvstala otázka - co bude dál?

"Nevěděli jsem, co chceme, ale věděla jsem, co nechceme - jít do centra asistované reprodukce. Vědělo jsem, že bude následovat rozhovor s mým manželem. Byla jsem rozhodnutá, že touto cestou se ubírat nemíním. Když člověk opomene náladovost, změny libida, váhy a ostatních věcí spojených s nepřetržitým užíváním nějakých hormonálních léků, je zde další, mnohem důležitější věc - a to je váš vztah. Ať už by byla moje touha po dítěti jakákoliv, náš vztah jsem tomu obětovat nehodlala. Ze sexu se stala povinnosti - povinný čas abstinence, povinný styk v určených intervalech. Neumím si představit, jak někdo může něco obdobné prožívat několik let a nezbláznit se. Ještě k tomu, když výsledek nikdy není zaručen. Je to jako mít 200 korun a koupit si za ně los. Buď vyhrajete majlant nebo vám nezůstane ani na rohlíky. Za sebe jsem byla rozhodnuta - to co máme je příliš cenné na to, abych s tím hrála vabank. Manželství mé kamarádky se rozpadl přesně kvůli tomuto."

Formuláře a testy

O finanční gramotnosti slýcháme ze všech stran. Téma je tak důležité, že se pravidelně zařazuje do školních osnov a vzniká i spousty aktivit a výukových programů, jak naučit nejen dospělé, ale hlavně děti, správně hospodařit s penězi. Pořekadlo „co se v mládí naučíš,…“ zde totiž platí dvojnásob. Nespoléhejme ale jen na školy, děti se učí především nápodobou v rodině, a tak bychom měli jít správným příkladem zejména my-rodiče.

Tipy, jak si osvojit zacházení s penězi už v útlém věku, jsme již zveřejnili. Co je ze všeho nejdůležitější?

Začít je třeba vždy u sebe. Dítě musí vidět především v rodině, jak správně hospodařit a že je třeba přemýšlet jak nad příjmy, tak nad pravidelnými výdaji. Pokud už od malička u vás vidí odpovědný přístup k financím, je pro něj přirozené se nad penězi zamýšlet a mít k nim zdravý vztah. Zamyslete se tedy nejprve nad tím, jaký příklad dáváte dětem svým chováním a nebojte se je zapojovat do každodenního chodu domácnosti.

Začít je třeba brzy, nejlépe hrou

Jedna z uživatelek koníka vzpomíná na svou finanční výchovu, která by mohla jít příkladem: „Stále si pamatuji svou reakci na první finanční odměnu od babičky: „Za tuhle padesátku si koupím favorita!“ Představy o hodnotě věcí mi byly zcela cizí. A tak mě rodiče začali brát na nákupy, abych viděla, kolik, co doopravdy stojí. Mluvili se mnou o tom, co je třeba nakoupit a proč a dávali mi účtenky na hraní.“

Nečekejte na školní výuku, naučit finanční gramotnost může být zábava i pro nejmenší! Hra na obchod je pro děti ten nejlepší způsob, jak se naučit správnému rozhodování a že všechno něco stojí.

„Také mám nadané dítě a je a byl to boj. Od malička projevoval nadání, hlavně matematické, ale bystrý byl všeobecně. Syn miluje děti, jenže děti si s ním nechtěly až tak moc hrát, byl a je prostě jiný. První školka byla hrůza...”

Nadané nebo mimořádně nadané dítě? Zní to jako sen každého rodiče. To, že je dítě v něčem nadprůměrné, je příjemné a určité věci v každodenním životě to ulehčí. Ale v těchto případech bývají složky osobnosti rozloženy nerovnoměrně. To znamená, že v jiných oblastech může být dítě podprůměrné. Takže život s nadaným nebo mimořádně nadaným dítětem není tak lehký, jak se na první pohled zdá.

Nadání není jen o vysokém IQ, zahrnuje více faktorů. Navíc se u každého může projevovat jinak. Například Americká národní asociace pro nadané definuje nadání takto: „Za nadané jsou považováni ti, kteří vykazují mimořádnou úroveň schopností (definovaných jako výjimečné schopnosti uvažovat a učit se) nebo dovedností (podávají výkony mezi deseti a méně procenty nejlepších) v jedné nebo více oblastech… Vývoj schopnosti nebo talentu je celoživotní proces. U malých dětí se nadání může projevit vynikajícím výkonem v testech a/nebo v jiných úkolech, případně jako schopnost rychle se učit ve srovnání s vrstevníky, nebo jako mimořádný výkon v určité oblasti. V průběhu zrání, od dětství k adolescenci, se však primární charakteristikou nadání stává mimořádný výkon v určité oblasti (doméně) a vysoká míra motivace.“

Mít nadané dítě není jednoduché

„Také mám nadané dítě a je a byl to boj. Od malička projevoval nadání, hlavně matematické, ale bystrý byl všeobecně. Syn miluje děti, jenže děti si s ním nechtěly až tak moc hrát, byl a je prostě jiný. První školka byla hrůza. Učitelky byly moc hodné, ale dětí moc a tak se syn víceméně snažil zapadnout. Do školky chodil rád, nechtěl ani domů, ale často mi pak doma brečel, že ho tam děti svým způsobem šikanují. Zkrátka nezapadl. Tím, jak hodně nad vším dumá a hloubá, tak je pomalý v sebeobsluze (oblékání, jídlo apod.).

Pak jsme se přestěhovali a protože místní školka byla plná, začal chodit do soukromé, anglické. Paní ředitelka jezdila na školení NTC do Mensy a hlavně se dětem opravdu věnovala. Syn už v té době dlouho četl, tak ho i zapojovala do výuky ostatních dětí, předčítal jim pohádky, dětem na přání četl jídelníček, zkrátka naprosto nelituji jediné vynaložené koruny a nejraději bych ho tam nechala chodit pořád.

„Bydlím v Praze, takže jsem měla možnost širšího výběru. Vytipovala jsem si 3 vyhlášené porodnice, zajímala jsem se hlavně o kvalitu lékařské péče a kvalitní neonatologii. Prostě jsem chtěla mít jistotu, že když nastane nějaká komplikace, jsem já i malá v dobrých rukou. Nakonec jsem si vybrala na základě doporučení kamarádky. Měla jsem obrovské štěstí na porodní asistentku. Šestinedělí žádný zázrak, ale měla jsem nadstandard (s druhou dcerou dokonce luxus jednolůžkového pokoje), tak to šlo zvládnout. Trochu mi chyběl individuální přístup, měla jsem problémy s kojením. Vím, že jiné porodnice mají na šestinedělí lepší zázemí, možnost přespání partnera (tu bych ocenila) atd., ale jak říkám, upřednostnila jsem kvalitní lékařskou péči před hotelovými službami.”

Jednou z věcí, kterou jako nastávající maminka řešíte, je výběr té správné porodnice. Většinou se ženy rozhodují podle dostupnosti, vybírají tedy tu, která je nejblíže jejich místu bydliště, aby nemusely daleko cestovat. Ale ve hře je spousta dalších kritérií, podle kterých se můžete rozhodovat. Každá jsme jiná, tak se samozřejmě budou lišit i naše požadavky a očekávání, ale pojďme se podívat na to, co je dobré si o porodnici zjistit a podle čeho se můžete rozhodovat.

Pokud chcete rodit v Praze, musíte se v porodnici registrovat

Dříve se to neřešilo a nastávající maminky jezdily rodit do nejbližší porodnice. Dnes je to jiné, máme spoustu možností. Jako nastávající maminka se můžete sama rozhodnout v jaké porodnici chcete rodit. Je jen na vás, jakou si vyberete a v případě nějaké vzdálenější musíte počítat s tím, že budete potřebovat více času na cestu, tedy muset vyjet dříve. Případně budete jezdit i na kontroly před porodem nebo vás v průběhu porodu mohou ještě poslat domů, že to tak rychle nebude a podobně. Můžete se tak dost najezdit.

V Praze je nutná registrace. Je nezbytné se do vámi vybrané porodnice registrovat buď osobně nebo prostřednictvím online formuláře. Počítejte s tím, že to bude chtít pevné nervy, nemusí se to podařit hned napoprvé, protože počet registrací na den je omezený.

„Pro mě třeba bylo dost zásadní soukromí - je zde společná hekárna nebo samostatný porodní pokoj, kde tráví rodička celou dobu porodu (tj. první i druhou dobu)? Může být otec přítomný po celou dobu porodu? Lze si vzít k porodu vlastní PA? Po porodu bych řešila možnost nadstandardního pokoje versus klasického pokoje - po kolika jsou běžně maminky na pokoji? Mají společné nebo vlastní sociálky? Je možnost návštěv na pokoji nebo jen na chodbě? Jaké jsou návštěvní hodiny? Je možnost přespání partnera? Z hlediska péče - umožňují alternativní dokrm v případě potřeby (stříkačka místo lahve)? U mého porodu byly zrovna ty 'hotelové služby' ve finále docela zásadní, rozhodně přispěly k tomu, že jsme si to užili hned od začátku všichni tři jako rodina. Ale každá to máme jinak a každá si to musíme rozmyslet sama za sebe.”

„Dáme-li dětem důvěru a svobodu učit se přirozeně, budeme-li je respektovat jako plnohodnotné bytosti a ne jako prázdné nádoby, které je třeba naplnit, uděláme první krok k tomu, aby z nich vyrostli spokojení dospělí,” říká Zdeňka Staňková z Asociace svoboda učení, která vzdělává svoji dceru doma a obě jsou tak prý velmi spokojené.

Domácí vzdělávání je jednou z alternativ ke klasickému vzdělávání ve škole. Mimo školu bylo ve školním roce 2016/2017 vzděláváno 2067 žáků. Je to hrstka z celkového počtu dětí chodících do školy, ale podle statistik rok od roku počet doma vzdělávaných dětí roste. Je to tedy čím dál více populárnější systém vzdělávání. A rozhodně není jen pro eko-bio rodiče. Co domácí vzdělávání obnáší? Co je potřeba zařídit? A je to vhodné pro každého?

Kdo může děti učit doma

Domácí vzdělávání je plnohodnotná forma vzdělávání dětí, kterou lze praktikovat na 1. i 2. stupni základní školy. V rámci legislativy mluvíme o individuálním vzdělávání. Své dítě můžete učit doma klidně vy jako rodič nebo někdo jiný, koho pověříte jako vzdělavatele. Má to však svoje jasná pravidla, která je nutno dodržovat.

„V mém okolí je celkem dost dětí, které rodiče učí doma nebo mají skupinku, kterou učí některý z rodičů. To mi přijde úplně super. Jeden tatínek učí matematiku, fyziku a chemii, jedna maminka češtinu a zeměpis a další maminka dějepis a angličtinu s němčinou. Při přezkoušení jsou jejich výsledky lepší než u žáků učených ve škole. Ale rodiče se dětem naplno věnují a výuka je v podstatě celý den. Tím nemyslím, že leží v knížkách, ale o všem si povídají a děti si tak mnohem více zapamatují. Chodí venku a ukazují si rostliny, zvířata. Je to diametrálně odlišné od 5 hodin biflování ve škole. Já bych svoje děti učit nemohla, ale neodsuzuji pokud do toho někdo jde. Školství má hodně problémů a děti, které jsou vyučovány alternativně jsou na tom se znalostmi většinou lépe,” uvádí příklad ze svého okolí jedna z maminek.

Za jakých podmínek můžete dítě vzdělávat

Stojíte v obchodě u pokladny a čekáte, až na vás přijde řada. S sebou máte devítiletého syna. Za vámi stojí další hromada lidí, všichni jsou nervózní, chvátají z práce nebo do práce, na cvičení, domů apod. A váš syn se právě rozhodl, že už ho to nebaví. Neustále se na něco ptá, ošívá se, křičí, po chvíli už začne pofňukávát, protože mu něco zakážete nebo ho okřiknete, ať přestane křičet. Celá situace vyústí v jeho až hysterickou scénu a pohoršené pohledy okolních lidí. Znáte to? Ne, není to žádný nevychovaný kluk. Má ADHD.

Jak vychovávat dítě, kterému bylo diagnostikováno a jak se k celé situaci staví lékaři nebo nejbližší okolí? Na vše jsme se zeptali jedné maminky, která s diagnózou svého syna i s odsuzováním okolí bojuje už několik let.

Jak poznat, že je vaše dítě „jiné“?

„Drobné náznaky toho, že syn není stejný jako ostatní děti, se objevily kolem jeho dvou let. Od začátku nebyl typicky hyperaktivní. Byl spíš hodně klidný, hrál si v klidu v koutě a utíkal do světa fantazií. V kolektivu se hodně rychle a bez problémů seznámil. Neměl vůbec problém navázat nové vztahy. Naopak, velký problém začal, když mělo jít o udržení přátelských vztahů. Nejvíce se to začalo projevovat s nástupem do školky ve třech letech. Ráno jsme vůbec nestíhali. Daníkovi vždycky všechno strašně trvalo. Neuvěřitelný problém byl se vůbec obléct, najíst, obout.

Ve školce se sice adaptoval úplně báječně, ale neustále jsme řešili nějaké vztahy, měl pocit, že mu pořád někdo ubližuje, pořád je na něj někdo zlý, ošklivý apod. Když jsem mu řekla, ať si obleče slipy, ponožky a tričko, tak si oblékl jen slipy, anebo jenom tričko. Dát mu takový úkol kde si musel zapamatovat víc jak jeden úkon, bylo nemyslitelné. Což mu bohužel zůstalo. Co mi bylo zvláštní, byly impulzivní návaly vzteku kvůli běžným úkolům, jako je například to oblékání, čištění zubů a také neadekvátní reakce na určité situace. Například měl hysterický záchvat pokaždé, když viděl nějaký hmyz. Prostě se ho hrozně bál. Také jsem začínala mít obavy kvůli častému unikání do vlastního světa fantazie. Imaginárním kamarádům, hračkám atd.“

Porucha pozornosti se klasicky projevuje nesoustředěností, nepozorností, neschopností se zaměřit na určité vjemy. Objevit se může i impulzivnost. Hyperaktivitou je nazývána nadměrná potřeba pohybu, kterou dítě nebo i dospělý nedokáží tlumit či ovládat. Z toho také vyplývá, že ADHD se netýká jen dětí, ale i dospělých. Některé děti se postupně naučí své chování ovládat, u jiných může přetrvávat ve větší nebo menší míře až do dospělosti. Chlapci bývají postižení častěji.

“Jsem moc ráda, že jsem nedala na všechny ty všeználky, kteří mě od porodu KP odrazovali. Protože jsem se pro porod KP rozhodla sama, manžel mě podporoval a věřila jsem porodníkům v Rokycanech, tak jsem šla rodit zcela klidně. Kdybych se bývala nechala říznout CS, bylo by to v tomto případě zcela zbytečné. Můj porod KP byl skvělý a já jsem za něj ráda.”

V minulých týdnech jste se na Modrém koníkovi mohly setkávat s články, které se týkaly tématu KONEC PÁNEVNÍ. Dnes před sebou máte poslední část tohoto seriálu, která bude zaměřená na seznámení s oběma možnostmi porodu - tedy vaginálním (přirozeným) porodem a porodem císařským řezem. Pokud vám minulé články utekly a rády byste si je přečetly, najdete je zde:

• Co jste možná nevěděly o porodu miminka koncem pánevním
• Miminko, otoč se, já ti s tím pomůžu aneb metody pro otočení miminka v bříšku
• Porod koncem pánevním: Když selžou ostatní metody pro otočení miminka v bříšku, zbývá obrat vnějšími hmaty

V předchozích článcích jste se mohly dočíst spoustu zajímavostí a informací o poloze koncem pánevním, seznámit se s babskými radami vhodnými pro otočení miminka či si přečíst o obratu miminka vnějšími hmaty, což je ta nejefektivnější metoda pro obrat miminka (samozřejmě ale i ta přináší jistá rizika). Společně jsme se dostali až na závěr těhotenství, kdy se každá maminka, jež má v bříšku malého tvrdohlavce, který se ne a ne otočit, musí rozhodnout, jak přivede na svět své dítě…

Každá porodnice k porodu miminek v poloze koncem pánevním přistupuje jinak

Tato informace vás možná hodně překvapí, ale vězte, že je tomu opravdu tak. Zatímco v některých porodnicích je poloha KP u prvorodičky jasnou indikací k císařskému řezu, jinde vás budou podporovat ve vaginálním porodu při splnění určitých podmínek, viz dále. Opravdu hodně tedy záleží na tom, co chcete vy. Pokud stojíte o vaginální porod, budete mít hledání té pravé porodnice možná o něco složitější, protože více porodnic raději volí císařský řez a nutno dodat, že mnohdy zbytečně.

"Moje kočka měla asi devět let, když se narodila malá. Je to nerudná potvora, která nesnáší od malička všechny lidi a zvlášť děti a respektuje jenom mě. Pořídila jsem si ji za svobodna, prošla se mnou několik podnájmů, letěla letadlem a žila se mnou v zahraničí. Neakceptovala ani přítele po několika letech společného bydlení. Prostě jsem měla velké obavy, každý v okolí mi radil, ať ji dám pryč, ale to jsem prostě nedokázala..." 

"Nakonec se to ukázalo úplně v pohodě. Zakázala jsem jí okamžitě přístup k nám do postele - tak brzo, že si to s miminem nespojila. Do kočárku ani do postýlky nikdy neskočila. Malou ignorovala, ale když začala plakat, tak šla pro mě (případně zaútočila na tatínka pokud mu malá plakala v náručí). Dneska mají obě pakt o neútočení - malá od mala ví, že na kočičku se nesahá. Vždycky se mě předem zeptá, jestli může a kočka se nechá pohladit i od ní, když má právě náladu a mazlí se u mě."

Seznámení koček a čerstvých miminek, které si přinesete domů z porodnice, má několik úskalí, stejně tak jako soužití batolete s kočkou v bytě. Pokud se však na vše připravíte a přistoupíte k soužití všech vašich mazlíčků s klidem, nic vás nemůže překvapit.

První setkání nového miminka a starousedlické kočky

První den, kdy si přinesete svoje miminko z porodnice, je důležitý. Vaše kočka se na vás bude těšit a vy si přinesete domů malý uzlíček, který bude vydávat zvuky, které kočka nezná. Nejdříve nechte kočku, ať si nové miminko prohlédne a očichá. Položte vajíčko s miminkem do blízkosti kočičky a nebo s miminkem v náručí dejte kočce dostatek prostoru, ať si miminko prohlédne. Kočku hlaďte, miminko jí představte, dejte sama kočičce najíst. Dávejte jí najevo, že i když máte nové mládě, jste tu pořád pro ní a máte jí pořád ráda.

"My máme dvě kočičky, do ložnice měly zákaz už dřív, nezávisle na mimi. Starší z nich je takový vůdčí typ, i celkem útočí na lidi, kteří se jí nelíbí. Ale děti tak nějak toleruje. Zpočátku jim teda trvalo než si zvykly, když jsme přijeli domů s malým, tak si jej očuchaly. Pak když zjistily, že hold se teď svět točí kolem mimi, tak ta starší se mnou asi dva týdny nemluvila. Opravdu mne zcela ignorovala, mohla jsem jí volat, dělala, že neslyší. Ale pak si zvykla. U druhého prcka už nebyla reakce žádná, jen si jí očuchaly a ok," popisuje seznámení kočky a miminka jedna z maminek na Modrém koníku.

Katka a její rodina se na narození druhého potomka moc těšili. Stejně jako její první těhotenství bylo čekání na miminko bez obtíží a i porod malého Alberta byl hezký a hladký.

Osmý den po návratu z porodnice však Katce zvonil telefon. Lékař z nemocnice, kam přichází k vyhodnocování vzorky krve odebírané miminku během novorozeneckého screeningu, se jí naléhavě ptal na stav malého syna a vybídl ji, aby okamžitě přijeli do nemocnice k dalším testům, jelikož mají podezření, že by mohl trpět jednou z genetických poruch, které novorozenecký screening odhaluje.

Během hospitalizace se z opakovaných krevních testů špatná zpráva bohužel prokázala – Albert trpí kongenitální adrenální hyperplazií, zkráceně CAH, dědičnou genetickou poruchou tvorby životně důležitých hormonů v kůře nadledvin. O tom, jak těžké bylo diagnózu přijmout a jak se celé rodině žije s cahouškem, jak se těmto dětem něžně přezdívá, vypráví Katka, maminka dnes šestnáctiměsíčního hrdiny.

1. Katko, jak jste se Albertovu diagnózu dozvěděli? Byl to velký šok?

"Hodně velký. Bylo to pár dní po porodu, byla jsem šťastná, že jsme konečně doma – byla jsem hodně ve stresu, starší syn Kuba byl ani ne dvouletý, teď poprvé jsme byli od sebe a ještě jsem mu měla domů přinést miminko. Bála jsem se, jak bude reagovat, jak to všechno zvládnu. Sama o sobě ta situace byla těžká, byla jsem šíleně unavená, ale zároveň jsem si to chtěla užít, protože jsme se na to všichni hodně těšili.

Jestli jsem čekala nějaké komplikace, tak Kubův vzdor, málo mléka, boj s únavou a nepořádkem v bytě, ne že mi zazvoní telefon a někdo se mě zeptá, jestli je miminko v pořádku a jestli není malátné, spavé či nezvrací. Věděla jsem, že se screening provádí, ale ani jsem si na to nevzpomněla. Najednou mi projíždělo hlavou, cože se tam vlastně všechno testuje, a o čem to vlastně mluví."

"Ze začátku jsem malou dávala spát do postýlky, kterou jsem měla postavenou hned vedle postele. Kojila jsem na požádání a noci byly náročné, protože jsem se moc nevyspala. To se malá budila tak čtyřikrát. Postupně jsem si ji nechávala v posteli od 4 ráno, pak od půlnoci... Nakonec s námi spí celou noc, protože jsem zjistila, že je to pro obě nejpohodlnější. Malá se zavrtí a dostane prso, napije se kdy chce, kolik chce a spíme obě dál. Často se mi stává, že se mě někdo zeptá, jak v noci spí - super, nestěžuji si. A kojíš v noci? Jo kojím, tak 5x - 10x za noc. Přála bych vám vidět ty protažené obličeje," svěřuje se jedna z maminek, jak řeší noční kojení.

Miminka chtějí jíst několikrát denně a nerozlišují, zda je noc a vy chcete spát. Ony mají hlad a v tu chvíli nic není víc. Samozřejmě je to náročné a věřte, že každé (i to nejnáročnější) období jednou přejde. Společně s námi se teď ale pojďte podívat na ty nejdůležitější informace ohledně nočního kojení, ale hlavně také na praktické tipy, jak si tyto chvíle co nejvíce ulehčit a zjednodušit.

Pokud se zeptáte maminek na nejnáročnější činnosti kolem péče o dítě, zajisté vám velká část z nich řekne, že pro ně bylo velice náročné starat se o dítě 24 hodin denně. V podstatě bez chvilky oddechu. Být připravena každou chvíli, především v noci, kdy na ženu dolehla únava po celodenním shonu. Nemoct se dlouhodobě vyspat více než pár hodin v kuse (a to ještě v tom lepším případě). Ano, i tohle k prvním měsícům života našich dětí neodmyslitelně patří. 

Proč kojit v noci?

I když je noční kojení pro maminku poměrně vyčerpávající záležitostí, je naprosto normální, přirozené a také hlavně potřebné. Zajisté se ptáte proč. Jeden z důvodů je pravděpodobně zřejmý hned na první pohled - novorozené či malé miminko potřebuje jíst mnohem častěji než větší dítě či dokonce dospělý člověk, protože objem jeho žaludu je několikanásobně menší a tedy mu i dříve vytráví. Kromě toho kojení není pro miminko pouze záležitostí týkající se jídla a zahnání žízně, nýbrž pomáhá jeho prostřednictvím naplňovat i potřebu fyzického kontaktu s maminkou, pomáhá miminko zklidnit, účastní se také regulace jeho dýchání, srdeční činnosti či tělesné teploty.

Dalším důležitým důvodem, proč je potřebné kojit v noci je udržení laktace. Laktační poradkyně Kateřina Neubauerová zdůrazňuje: “Noční kojení je pro podporu laktace velmi důležité.  Nejvíce hormonu prolaktinu, který podporuje právě tvorbu mléka, se produkuje hlavně v noci. Z praxe je zřejmé, že pokud vynecháte noční kojení, tak se celková laktace může snížit, a to se projeví potížemi při kojení přes den. Miminko se může začít u prsa zlobit, a nebo začne usínat. Největší potíže pak bývají navečer, kdy je křivka tvorby mléka nejnižší. A pokud je laktace snížena, projeví se to výrazněji hlavně tehdy.”

Právě jsem začala svůj šestý týden těhotenství a budu k vám naprosto upřímná. Ještě stále jsem si na fakt, že jsem opravdu těhotná, nestačila zvyknout. Každé ráno se budím s pocitem zmatku a přemýšlím, jestli je to pravda nebo se mi to celé jen zdálo. Těhotenský test jsem si nechala radši schovaný v šuplíku v koupelně, abych měla důkaz, že to opravdu všechno nebyl jen sen.

O mém těhotenství zatím samozřejmě neví nikdo jiný než já a manžel. Oznámení těhotenství partnerovi bylo snad tou nejhezčí chvílí v našem dosavadním vztahu a doufám, že moje paměť si manželův výraz udrží na co nejdelší dobu. Zatím je to naše malé sladké tajemství a ještě to tak nějakou dobu určitě i zůstane. Minimálně do kontroly u lékaře, která mě čeká již za pár dní.

Jsem napnutá, těším se, ale samozřejmě občas zahlodá i červíček pochybností, zda je s miminkem všechno v pořádku. Zvědavost mi zase nedala, takže jsem pátrala v chytrých knížkách a našla spoustu informací o právě probíhajícím týdnu těhotenství. O ty nejzajímavější informace se s vámi ráda podělím.

Co se děje s miminkem v 6. týdnu?

Od minulého týdne těhotenství se u miminka udály velké změny - ty jsou největší právě na počátku těhotenství, kdy je vývoj nejzásadnější. U embrya lze již zachytit srdeční akci a na konci tohoto týdne je “miminko” velké cca 3 mm (takže je velké cca jako zrnko čočky). Pro jistotu ještě dodám, že miminko se až do cca 20. týdne těhotenství měří stále stejně - tedy pouze od temene ke kostrči. Váha embrya se aktuálně pohybuje kolem 1 gramu.

V 6. týdnu těhotenství se také začínají tvořit uši, ústa, nos a na místě, kde budou později oči, se objevují tmavé tečky. Již v tomto týdnu je možné rozpoznat horní a dolní čelist. Na těle se začínají formovat ruce a nohy a z vnitřních orgánů se začínají vyvíjet střeva a budoucí plíce miminka. Zárodek již plave v plodové vodě a má vlastní krevní oběh. Jeho srdce bije rychlostí 100 až 160 tepů za minutu, což je téměř dvojnásobek rychlosti srdce budoucí maminky.

S příchodem podzimu vzrůstá počet nemocných lidí. Nejčastějšími podzimními onemocněními jsou zpravidla nachlazení, rýma nebo kašel. Mezi typický podzimní “moribundus” bohužel ale patří i jiná, závažnější onemocnění. O těch nejčastějších podzimních nemocech si můžete přečíst v následujících řádcích.

Někteří z nás se těší na barevné listí, sbírání hub, trhání jablek, ořechů, jiní se těší na dlouhé zimní večery strávené ve vyhřáté posteli a s příjemnou knihou. A jiní trpí a vyrovnávají se s tím, že léto už je nenávratně pryč. Ať už patříte ke kterékoliv skupině lidí, určitě dáte za pravdu tvrzení, že nástup podzimu je pro lidský organismus poměrně náročný. Stačí se jen porozhlédnout kolem sebe a určitě uvidíte někoho s červeným a oteklým nosem či uslyšíte někoho s nepříjemným kašlem. 

Typické podzimní nemoci - seznamte se s…

… chřipkou

Chřipka je nejčastější infekční virové onemocnění dýchacího ústrojí, které způsobuje chřipkový vir. Je velmi nakažlivá a obvykle se rozšiřuje v určitých obdobích roku, hlavně od podzimu do začátku jara. Pravá chřipka začíná náhle z plného zdraví a je provázena vysokou horečkou, bolestmi hlavy, svalů a kloubů, značnou únavou, malátností a nechutenstvím. U chřipky se velmi často objevuje horečka, která je ale naprosto normální. Jedná se vlastně o obrannou reakci organismu a trvá zpravidla 3 dny. V dalších dnech horečka postupně klesá a společně s ní odchází i další příznaky.

… angínou

"V době narození prvního dítěte byly naší fence westíka čtyři roky. Do té doby byla mazel, regulérní dítě, takže jsem měla oprávněný strach, že bude žárlit. Z porodnice jsem jí domů poslala ručník, kterým jsem sebe i prcka otřela, aby pochopila, že to mládě patří k nám. Na tom ručníku pak dva dny spala. Když jsme malého dovezli domů, nechali jsme ho jí i kočce očichat hned v autosedačce..."

Na příchod nového člena rodiny je potřeba připravit všechny členy rodiny a domácnosti. Zatímco my lidé tak nějak víme, co nás čeká a co od nové situace můžeme očekávat, naši zvířecí mazlíčci netuší vůbec nic. Obrovská změna nastává v životě psa, se kterým tvoříme jeho smečku. Přesně takhle vás totiž váš pes vnímá - jste nejdůležitějšími členy jeho smečky a kolem vás se vlastně točí celý jeho svět. Máme pro vás spoustu praktických rad nejen od odborníků, ale také od zkušených pejskařů.

Ve chvíli, kdy jste si pejska pořizovali, jste možná děti ještě vůbec neměli v plánu a celá situace je pro vás nová. Ale v knize Malý princ je jeden krásný citát : “Jsi zodpovědný za všechno, cos k sobě připoutal.” A když se nad tím zamyslíte, je tato myšlenka opravdu více než pravdivá. Stačí, když se podíváte ve svém okolí a možná vás až překvapí, kolik rodin se po narození potomka zbaví svého psa. Jednou jste se rozhodli, že do svého života přijmete psa a nyní je minimálně vaší morální povinností žít s ním celý jeho život (samozřejmě pokud se neobjeví opravdu neřešitelné problémy).

Pejska začněte na příchod miminka připravovat co nejdříve

Pokud si pořizujete pejska a plánujete děti, začněte ho již od štěněcího věku zvykat na děti a pobyt s nimi. Stýkejte se s lidmi, kteří děti mají a nechte je, aby si jejich ratolesti pejska pohladily či si s ním pohrály. Nezapomeňte raději kvůli bezpečnosti všech zúčastněných na jejich kontakt dohlížet.

Pokud jste tuhle ideální fázi nestihli, nebojte se, rozhodně nic není ztraceno. V následujících řádcích najdete několik praktických tipů, jak můžete svého pejska na příchod miminka připravovat již v průběhu těhotenství. Času máte poměrně dost. Nicméně neusněte na vavřínech a pejska připravujte pečlivě. Uvidíte, že po porodu miminka pak sklidíte sladké plody vaší péče a přípravy.

Ach, ty děti! Ochutnají, na co přijdou, oblizují věci, které upadly na zem, všechno zkoumají a objevují – samozřejmě nejlépe všemi smysly. Naše mámy říkaly, že si tak budují imunitu. A je to skutečně tak! Existuje určitá teorie, podle které zvýšená expozice různým mikroorganizmům pomáhá dítěti trénovat imunitu.

Nicméně je dobré se nespoléhat pouze na objevitelské výpravy našich dětí. Kromě toho, že se samy vystavují různým vlivům, dokážou imunitu podpořit hlavně látky, které malí objevitelé přijímají s jídlem a pitím. Protože je to právě střevo, které je, s milióny klků a bakterií, největším imunitním orgánem v našem těle.

Střevní mikroflóra je odpovědná nejen za to, co děťátko stráví a jakou má stolici, ale i za mnoho dalších věcí. Věděli jste například, že dietou se dá bojovat proti různým onemocněním, ať už autoimunitním nebo metabolickým? Správné složení jídla pomáhá léčbě léky a v některých případech má speciální dieta nezastupitelné místo v léčbě choroby samotné. Výživa u dětí je proto důležitá nejen kvůli tomu, aby v budoucnu netrpěly onemocněními jako je cukrovka, atopický ekzém, celiakie nebo histaminová intolerance.

Co všechno by měla obsahovat vyvážená strava pro děti?

V první řadě je důležitý obsah a kvalita bílkovin. Mateřské mléko obsahuje až 1,7 g bílkovin na 100 ml mléka a je pro miminko tou nejvhodnější stravou, která mu dodá všechny potřebné vitamíny, minerály i vysoce kvalitní bílkoviny. A pokud je to možné, maminky by měly kojit co nejdéle.

Když ale žena z jakéhokoliv důvodu kojit nemůže, nebo přijde čas kojení ukončit, pomoct může náhradní kojenecká výživa. A jak poznat tu nejlepší? Právě poměr bílkovin hraje důležitou roli, protože bílkoviny z kravského mléka nejsou tak kvalitní, jako ty z mléka mateřského. Je proto důležité, aby umělé mléko obsahovalo správný poměr bílkovin (v prvních měsících alespoň 1,3 g na 100 ml), které budou vysoce kvalitní a podobné mateřskému mléku.

“Potřebovala bych poradit, syn (3,5 roku) mi v poslední době stávkuje ve školce u jídla. I tak je to s ním komplikované, protože nejí maso ani salámy, ale poslední dobou nechce jíst ve školce vůbec nic, je schopný být celé dopoledne ve školce hladový. Už jsme i zkoušeli, že jsem chodila na obědy do školky a jedla s ním a nic. Zkoušela jsem ho motivovat, naslibovala jsem hory doly a nic nezabírá. Máte, prosím, nějaké zkušenosti?”

Přesně těmito slovy zoufalé maminky začíná jedna z mnoha diskuzí na Modrém koníku na téma stravování ve školce. Zatímco některé maminky vlastně neví, jaké to je mít nejedlíka, jiné to znají až moc dobře a věřte, že se jedná o problém, který potrápí nejen celou rodinu, ale  mnohdy i paní učitelky ve školce.

Hned na úvod je potřeba podotknout, že rozhodně neexistuje žádný univerzální návod, po jehož aplikaci sní vaše dítě ve školce úplně všechno. Bohužel, nečekejte ho proto ani od tohoto článku. V článku, který právě čtete, však můžete na tento problém nahlédnout nejen očima jiných maminek, ale třeba také očima odborníků, kteří rozhodně ví, o čem je řeč. Kromě toho zde najdete i praktické tipy, jak se můžete pokusit situaci řešit. To opravdové řešení už ale bude opět ležet na vašich bedrech. Každé dítě je totiž jiné a to své dítě znáte nejlépe právě vy sami, takže s pomocí našich rad pak hledejte řešení ušité na míru právě vám a vaší situaci.

Kde je zakopaný pes aneb proč dítě nechce jíst?

Naprosto klíčovým pro řešení celé situace je zjištění toho, PROČ vaše dítě nechce ve školce jíst. Příčin může být mnoho a každá příčina si vyžaduje jiné řešení. Prvotním krokem by mělo být to, že si s dcerou nebo synem pohovoříte - zkuste se zeptat, proč nechce jíst. Dítě to mnohdy neumí samo vysvětlit, takže můžete zkusit dávat i návodné otázky - měl/a jsi chuť na něco jiného?, neměl/a jsi hlad, nelíbilo se ti sedět u stolu s Aničkou,... Možností je opravdu mnoho, některé příčiny nejedení je velmi lehké vyřešit, jiné budou zase velmi složité. A na některé možná ani nepřijdete a jak rychle se problémy objevily, tak rychle zase zmizí.

Kromě rozhovoru s dítětem nezapomeňte celou situaci probrat také s paní učitelkou -  z jejich pedagogických zkušeností a také díky možnosti porovnání s vrstevníky by mohla mít její rada opravdu cenu zlata. Pokud vaše dítě nechce jíst nic a nikdy, pravděpodobně to bude stejně ona, kdo s vámi toto téma začne řešit jako první. Nechte si sdělit názor na celou situaci a zkuste si nechat poradit.

Patříte-li k maminkám, které své dítko vedly tento rok prvně do školky, možná jste se již setkaly s názorem, že první rok ve školce pravděpodobně vaše ratolest promarodí. Je to tak skutečně? A můžete proti tomu něco udělat? Máme pro vás rozhovor s MUDr. Karlem Černým z dětské léčebny Olivovna v Říčanech. 

S nástupem dětí poprvé do školek je spojena zvýšená nemocnost. Nárůst nemocnosti mezi dětmi bývá znát pravidelně již od poloviny září a jedná se hlavně o respirační onemocnění a infekční nemoci, které se přenášejí vzduchem.

1. Pane doktore, s nástupem dětí do školky je mezi maminkami hodně probírané téma nemocnost. Říká se, že první rok ve školce děti promarodí a také, že je to potřeba kvůli budování imunity. Jak se na to díváte z lékařského hlediska? Je tvrzení založené na pravdě?

"Imunitní systém dítěte zraje a učí se od narození v průběhu celého jeho předškolního věku. Na základě praxe již naši předkové někdy v 17. století přišli na to, že i z hlediska zralosti obranyschopnosti proti infekcím nastává vhodná doba pro začátek pravidelné kolektivní školní výchovy ve věku 6 let. 

Mezi 3.-6. rokem může být pravidelný pobyt dítěte v kolektivu přínosný z hlediska jeho sociálního zrání, nicméně může být - a často také je - komplikován funkční nezralostí jeho imunitního systému. Záměrně zde nekomentuji skutečnost, že obvykle vlastním důvodem umístění dítěte ve věku kolem 3 - 4 let do kolektivního zařízení jsou spíše existenční zájmy rodičů.

Imunologické vyšetření v této době, prováděné z důvodu vysoké nemocnosti u takového dítěte na respirační (ale i močové atd.) infekty, může zaznamenat některé poruchy protilátkové či buňkami zprostředkované imunity. Jeden z častějších nálezů je např. defekt tvorby tzv. slizničních protilátek – imunoglobulinu IgA. Nicméně, nezřídka i celkem podrobné imunologické vyšetření neprokáže významnou patologii. Musíme totiž uznat, že i „středně“ podrobné imunologické vyšetření popisuje (převážně) jen kvantitativní parametry imunity, nikoli parametry funkční či dokonce koordinační a řídící. Obvykle to rodičům vysvětluji docela dobrou paralelou stavu armády, která může mít třeba i dostatek vojáků, děl, tanků, letadel a třeba i ponorek, ale je jí to k ničemu, jestliže má nezkušené (či dokonce hloupé) vedení.

Každý na to jde jinak: indiánský amulet do kolébky, obálka s penězi, zlatá cihla, nebo něco opravdu podstatného... A jak na to jdete vy? Možná vás inspiruje i následující příběh.

Všechny to známe, každá z nás je vedena láskyplnou touhou dělat pro své miminko to nejlepší a zodpovědně řešíme i jeho budoucnost. Leckdo už v porodnici zakládá děťátku stavební spoření a nejedno miminko dostalo zlatou cihličku do kolébky jako základ investičního portfolia. Příběh maminky Petry a její kamarádky Lucky nás však přiměl podívat se na snahy o finanční zabezpečení dětí z trochu jiného úhlu.

Jak to všechno začalo?

Petra s Ondrou k sobě sedli jak dva dílky z puzzle. Poznali se na Colours před pár lety. Tam zjistili, že oba bydlí na druhém konci republiky, jen 20 km od sebe. Pak spolu prožili 6hodinovou cestu vlakem a od té doby už se od sebe skoro nehnuli. Za dva roky se jim narodila malá Klárka.

Petřina kamarádka Lucka, sama maminka dvou batolat, k tomu říká: „Oni k sobě fakt patřili. Neměli moc peněz, ale nikdy jsem nezažila, že by se o něčem hádali. Petra chodila po večerech uklízet na zdravotní středisko, aby si přivydělala a Ondra hlídal Klárku. Neprotestoval, ani když měli hasiči své pravidelné akce, a on místo toho doma musel houpat mimčo. To by u nás neprošlo,“ směje se.

Nám se to nemůže stát?