"První syn se narodil 41+5. Měla jsme bezproblémové těhotenství, jen mě trápily poměrně dlouho nevolnosti. Termín se přehoupl a u nás se stále nic neměnilo, občas dorazili poslíčci a já manžela strašila, že už se to určitě chystá a pojedeme. Vyráželi jsme každý druhý den do porodnice na kontrolu..."

"41+0 si mě v nemocnice nechali s tím, že jsem po termínu a abych nemusela každý den dojíždět na monitor. Pět dní jsem si lebedila v nemocnici. Každý den dva monitory, všichni se ptali, jak se cítím a mně už bylo fakt hloupý odpovídat, že fajn a že mi nic není. Nic se nechystalo, malý pořád vysoko, nepomohlo ani vyvolávání. Ten den ráno se mi primář po vyšetření omluvil, že bohužel bude muset udělat sekci, dál že už čekat nebudou. Předoperační vyšetření jsem měla za sebou, šla jsem na poslední monitor a ten nebyl vůbec pěkný. Začalo to lítat a během čtvrt hodiny byl malý venku. Zdravý, krásných 3200 g a 52 cm a celý se loupal, jako když se had svléká z kůže, jak byl nacucaný vodou. A já už myslela, že se nikdy nenarodí.

Dcera je taky potermínová, i když jen o tři dny, a to díky mé tvrdohlavosti. Byla jsem přesvědčená, že tentokrát se narodí hezky sama. Dostala jsem k dobru nějaký ten den, jinak by byla venku dřív, díky první sekci. Na přenášení je hrozné, že se to prostě vleče, neutíká to už poslední měsíc a když ty dny pak ještě přibývají... Prostě už chcete mít toho drobečka u sebe a vůbec vše za sebou. Všechno už člověku vadí a možná je i nepříjemný občas - já teda jo. Ale nejsem odborník, tak jsem těm odborníkům, co se starali, věřila, že se postarají a zasáhnou včas, kdyby bylo něco v nepořádku. Mají na to přístrojů a metod dost a dost jak miminko zkontrolovat.

Myslím, že tohle se nedá ovlivnit, každá jsme jiná, každé těhotenství je jiné. Zkoušela jsme všechny ty babské rady jako vytírání na čtyřech, schody, dlouhé svižné procházky, víno, sex... Nepomohlo nic z toho."

Netrpělivě počítáte dny do termínu porodu. Čtyřicet týdnů je akorát tak dost! Celé tělo vás bolí, lidé z okolí se každý den ptají, kdy konečně porodíte. A vy si skutečně nepřejete nic jiného, než již celý proces konečně absolvovat a nejlépe přirozenou cestou. Váš čas podle těhotenské průkazky konečně nadešel, ale děťátko se zatím na svět jaksi nechystá. Nebojte, zdaleka nejste jediná budoucí maminka, která přenáší.

Kalendář vs. instinkty

O přenášení či potermínové graviditě oficiálně mluvíme až ve 42. týdnu těhotenství. Častokrát se však mezi maminkami používá termín "přenáším" už po tom, když "prošvihnou" svůj oficiální termín porodu. Ten je vypočítáván na základě vašeho menstruačního cyklu, ovulace a výsledků ultrazvuku a nemusí jít vždy o jednoznačně přesné datum. Rovněž váš organismus (a děťátko v něm) nezná kalendář a řídí se vlastními instinkty.

Maximálně 2 týdny

„Naše malá taky vykazuje už od malička preferenci levé ruky, babičky to naštěstí akceptují, jinak bych je hnala. Ve školce je to trochu problém. Je to tak, že jim říkají, ve které ruce se co drží (pastelky, příbor) a aplikují to na praváky. Několikrát už jsem jim to musela připomínat, že je dcera levák a myslím, že to stejně nerozlišují. Občas mi doma drží naopak příbor, protože tak je to prý učili ve školce. Myslím, že aspoň učitelky by měly být rozumné, vím minimálně o dalších dvou dětech ve třídě, co jsou taky leváci,” popisuje maminka v diskuzi Máme doma leváka.

Nastala chvíle, kdy vaše děťátko začíná samo jíst lžičkou a později čmárat pastelkami. Všímáte si, do jaké ručičky bere hračky, lžičku nebo pastelku? Devadesát procent lidí do pravé ruky, každý desátý člověk do levé. Dnes už je známo, že se nemá lateralita přeučovat, přesto se najdou tací, kteří vám budou říkat, ať dáváte dítěti věci do pravé ruky, protože leváctví jim přijde jako něco nenormálního. Dávejte si na to pozor, protože takové umělé přeučování může vyvolat spoustu problémů, které si s sebou ponese dítě až do dospělosti.

Přeučování může vést například ke koktání

Zatím není úplně jasné, proč je někdo pravák a někdo levák. Za leváctvím podle odborníků mohou stát komplikace v těhotenství a při porodu, předčasný porod, stres matky nebo vyšší hladina testosteronu matky během těhotenství. Dále se mluví o vlivu dědičnosti. Jasné ale je, že leváci mají dominantní pravou mozkovou hemisféru a praváci levou. Z toho plyne, že když je dítě přeučované na nedominantní ruku, je to velký zásah do mozkových hemisfér. A z toho vznikají mnohdy celoživotní potíže.

Svou zkušenost z rodiny přidává další z uživatelek koníka: „Přeučování je nesmysl. Můj táta je levák, v dětství ho přeučovali na praváka a zůstalo mu koktání. Takže rozhodně nepřeučovat. Horší je, jak to vysvětlit okolí, protože to to často nechce chápat…”

Přeučováním leváctví můžete způsobit například neurotické potíže jako jsou úzkosti, pocity napětí, méněcennosti, okusování nehtů, ale také problémy v oblasti řeči (koktavost), zvýšenou dráždivost, hyperaktivní chování nebo problémy v myšlení (obrazová představivost, srovnávání). Přeučení leváci mívají problémy s orientací v prostoru a určováním levé a pravé strany. V dospělosti může být přeučené leváctví příčinou deprese, přílišné pasivity nebo ztráty chuti a motivace k práci.

Dnes bych ráda napsala více o tom, proč jsem se pustila do kreslení omalovánek, a zároveň promluvila o tom, jak jsem toto téma vnímala já jako dítě.

Popravdě řečeno, jsem nechtěla být holčičkou a v budoucnu ženou. Těch důvodů bylo více. Holčičími zájmy počínaje odporem k nošení sukní šatů a kabelek konče.

Ale jeden z důvodů byl fakt, že žena má děti. Pečuje o ně, kojí a hlavně rodí. Jako dítě jsem se o to moc nezajímala, akorát jsem se jednou s kamarádkou dohadovala, zda miminko vytáhnou z bříška nebo z…. no… všichni víme, odkud 😀. Já byla zastánce bříška a kupodivu, měly jsme pravdu vlastně obě. Ale jinak nám to nikdo moc nevysvětlil. Možná teoreticky bez obrázků ve škole, ale tam jsem obligátně nedávala pozor. Navíc nás nikdo nevaroval, že se to děje v leže na zádech v pozici nemohoucí želvy a všichni na vás budou koukat.

První vizuální vzpomínku jsem měla, jako většina z mé generace, z televize z dokumentárního filmu o porodech. Mohlo mi být tak 11. (Věk těsně před pubertou, naprosto ideální věk na strašení o porodech) V tom dokumentu byla rodící nahá žena, která měla nohy do praku, přidělané v madlech, se zadkem do kopce a děsně tam řvala. Mezi jejíma nohama byl pochopitelně zástup doktorů a sester v rouškách. Vytáhli řvoucí dítě a někdo ho nesl pryč. Pak se v dokumentu vyjadřoval ještě její muž, který mě šokoval poznámkou: "Ona je teď hrozně neatraktivní, protože má tmavé bradavky, ale chtěl jsem to, no..." Bohužel tento vizuální vjem byl prvním, který se ke mně dostal a který toto ovlivnil. Až tehdy jsem začala mít z porodu strach (a myslet si svoje o chlapech).

Co mi tehdy jako dospívající dívce, která teprve hledá svou identitu, vadilo? Vždyť tento obraz pokládáme za naprosto běžný. V knížkách, pohádkách tento obraz +/- je podobný, akorát tam místo řevu jsou usměvavé maminky a doktoři, ale v principu jde o to samé. Někteří dokonce berou tento obraz jako krásný. Šmankote. Co je na tom krásného? Dítě řve, žena řve, otec omdlévá. Ano, přichází nový život… Ale jak?

Tehdy jako teenager jsem byla velmi citlivá na narušení mé intimní zóny. A představa, že jsem (v jakékoli životní situaci) v této poloze, kde na mě koukají cizí lidé, se mi dvakrát nelíbila... Proč já? Proč nejsem chlap?

Předem této recenze bych chtěla poděkovat Modrému koníku za další možnost testování. Moc mne těší, že jsem byla opět vybrána. A co si budeme nalhávat, nejkrásnější jsou na tom ty dárečky 😀 ♥. A teď k věci 😉. Na testování dostala každá vybraná maminka 3 produkty od společnosti Fisher- Price a to:

- Kolotoč nad postýlku s motýlky

 -Projektor s motýlím kamarádem pro klidné spaní

- Mluvící pejskovu sestřičku

Každý jeden výrobek jsme řádně otestovali. I přes Eliščin pobyt v nemocnici a zahraniční dovolenou, jsme vše stihli otestovat a vyzkoušet (dokonce i zamatlat, zašpinit a několikrát švihnout na zem 😀).

KOLOTOČ MOTÝLCI

Aktualizace: jaké jsou potraviny Naše BIO z BILLA? Dozvíte se v recenzích maminek, které tam nakoupily lokálně a chytře a pro rodinu udělaly tu nejlepší snídani. 

---

Na všem, co dáváme svému tělu záleží. Důkladné vybíraní potravin, uvědomělé vaření a servírování pestrých jídel je nejen krásné na obrázku, ale hlavně zdravá volba pro naše děti.

Říká se, že snídaně je nejdůležitější jídlo dne... Snídej jako král... Bohatá snídaně... A něco na tom bude. Když si svoji snídani pečlivě sestavíte, tak budete mít nejen skvělý pocit, ale ještě skvělejší začátek dne. Nakupte si s námi v BILLA a ukažte, jak královsky umíte snídat vy.

Co se bude testovat

Testovat budete potraviny z řetězců BILLA, BILLA Naše BIO, které budete moct nakoupit pomocí kupónů ve své oblíbené pobočce. BILLA Naše BIO je privátní značka BILLA, která nabízí ověřené a certifikované BIO potraviny. Biopotraviny jsou kvalitní potraviny o vysoké nutriční hodnotě. Pocházejí z ekologického zemědělství, kde se nesmí používat GMO, hormony a chemicko-syntetické látky. Konzumací výrobků BILLA Naše BIO chráníte své zdraví i okolní životní prostředí!

Ahoj holky a holčičky!

Mám moc dobrou zprávu pro všechny milovnice růžové, třpytek, šatiček, doplňků a panenek BABY Born a Baby Anabell. Moc ráda bych vám představila maminku Báru, , která se stala Ambasadorkou pro Zapf Creation.

Bára má dvě dcery, které svět panenek přímo milují a hraním tráví hodně času. A Bára si tento holčičí svět taky užívá, protože dokonale zná nabídku panenek a jejich doplňků. Ráda vám představí novinky, vychytávky a radost ze hry ze svého soukromí. Bude vás provázet krásným světem panenek a holčičích her, budete spolu vybírat vánoční dárky a možná si i zasoutěžíte o něco velkého.

Přidejte se do skupiny Zapf Creation - ráj pro holčičky a podpořte tak Báru. A pokud máte doma nějaké panenky a doplňky BABY Born a Baby Anabell, tak vložte do skupiny fotografii vaší sbírky.

Jen růžová to může být!

Krásný den,

Tento týden jsem slíbila, že spustím soutěž s Viledou. A právě teď je tento okamžik tady!!!

Jaká je soutěžní otázka?

Co vaši partneři a uklízení? Máte nějaké vtipné příhody? Na co se nejčastěji vymlouvají? Nebo naopak dobrovolně a sami od sebe pomáhají? Fantazii se meze nekladou, tak se pojďme zasmát 🙂

A co budeme soutěžit?

O fialový hadřík Actifibre a Inox houbičku (2 ks v balení). Vítězek bude tentokrát 5!

Pro účast je potřeba splnit dvě podmínky:

Dalším testovaným produktem Joie, který jsme měli s Mikym možnost vyzkoušet, byla autosedačka Joie Every Stage. Již dříve jsme testovali Spin 360, autosedačku s isofixem a to byla teda bomba! Takže jsem byla zvědavá, jak se nám bude jezdit s autosedačkou klasicky upoutanou pásem, sami totiž vlastníme také autosedačku s isofixem.

Co se týče Every stage, je to v podstatě nejflexibilnější sedačka, kterou Joie vyrábí. Je totiž schválena od narození až do 36kg! Je nástupcem autosedačky Stages, která se stala nejprodávanější autosedačkou ve Velké Británii a získala velké množství ocenění.

Základní informace o autosedačce:

• 4 sedačky v 1 - Every Stage pokrývá všechny existující váhové kategorie autosedaček 0+, I, II a III, díky tomu ji lze využívat od narození až do cca 12 let
• autosedačka nabízí možnost cestovat v bezpečnější pozici, proti směru jízdy pro děti až do hmotnosti 18kg, tedy cca 4 let věku.
• Every Stage navíc nabízí systém ochrany proti bočnímu nárazu a skořepinu zesílenou ocelovými prvky.
• pro maximální pohodlí je připraveno velké množství odnímatelných polstrování.
• po ukončení užívání vnitřního postroje jej jednoduše složíte do připravených přihrádek, bez otravného provlékání.
• sedačka poskytuje zabudované odvětrání, nebo automatické rozšiřování prostoru pro ramena při výškovém nastavení.
• 5 pozic nastavení sklonu, 2 pro protisměrné uchycení, 4 pro uchycení po směru jízdy
• patentovaná vrstva Intelli-Fit pro nekompromisní ochranu proti bočnímu nárazu
• ochrana proti bočnímu nárazu
• Guard Surround Safety - nastavitelné prvky ochrany proti bočnímu nárazu
• 10 výškových pozic autosedačky nastavitelné jednou rukou
• automatické rozšíření prostoru pro ramena při nastavení sedačky pro větší dítě
• speciální ocelové výztuže zabudované uvnitř plastové skořepiny sedačky pro ještě větší odolnost
• Grow Together systém, s nastavením výšky pásů a podhlavníku zároveň, bez nutnosti provlékání pásů
• velké množství odnímatelných výplní pro zajištění maximálního pohodlí v každé fázi používání autosedačky
• luxusní polstrovaný potah z vysoce kvalitních materiálů
• postranní síťované kapsy na drobnosti
• snadná instalace pomocí automatického zajištění vodiče pásů
• 5 - bodové pásy s polstrováním

specifikace:
využitelnost: Skupina 0+/1/2/3, 0-36kg, přibližně 0-12 let věku dítěte
schváleno dle: ECE R44/04
rozměry: 54 x 48-52,6 x 65,5 - 85,5 cm

Every stage se vyrábí ve dvou provedeních. Jedná se buď o autosedačku uchycenou klasickým pásem, nebo nebo o variantu Every Stage FX, která je doplněna o isosafe konektory a lze ji tímto způsobem připevnit i k isofixu. Součástí obou variant jsou samozřejmě polstrované pětibodové pásy. My testovali klasickou verzi bez isofixu. Vybrat si můžete hned z několika barevných provedení.

"Mamí, tatí, pojďte si se mnou hrát na obchod!" Pokud má váš potomek čas od času podobné přání, rozhodně byste mu jako rodiče měli vyhovět. Je to totiž velmi dobrý start pro to, aby se z něj stal finančně gramotný dospělý!

Pojem finanční gramotnost je v posledních letech skloňován o trochu více, než v letech předchozích. Nejčastějším důvodem je to, že právě Češi se v různých žebříčcích neumisťují na žádných zářných pozicích - například v letech 2015 a 2016 probíhalo testování finanční gramotnosti 30 zemí (konkrétně v oblasti finančních znalostí, finančního chování a postojů k financím - tyto pojmy jsou zároveň definicí finanční gramotnosti) a Česká republika se umístila až na konci druhé desítky. Tato skutečnost je znepokojivá zejména proto, že právě my, rodiče, učíme naše děti pracovat správně s penězi, a to v rámci každodenního fungování. 

Začít musíte u sebe

Schválně - zapřemýšlejte nad tím, jak vypadají finance vaší rodiny? Kdo se podílí na jejich chodu? Sestavujete rodinný rozpočet? Zapisujete si někam podíl příjmů do domácnosti oproti výdajům? Jste zadlužení? Máte své dluhy pod kontrolou? Využíváte investování jako prostředek zhodnocení peněz? Znáte jméno svého bankovního poradce? Všechny tyto otázky (a samozřejmě ještě mnohem víc) vám mohou napovědět, jak si ve světě financí stojíte vy sami. 

Pokud cítíte, že si nejste v tomto oboru úplně jisté a že určitě existuje nějaký prostor pro zlepšení, tak vězte, že nikdy není pozdě začít. Cílem samozřejmě není, aby se z vás staly přes noc bankovní poradkyně, ale aby vaše dítě mělo přímo před sebou dobrý vzor zacházení s penězi. A protože děti se nejlépe učí nápodobou, je váš vzor pro vychování finančně gramotného člověka nezbytný. 

Informací o finanční gramotnosti naleznete na internetu samozřejmě spoustu, stačí do vyhledávačů zadávat hesla "finanční gramotnost", "jak lépe hospodařit s penězi" nebo "jak mít peníze pod kontrolou". Velmi dobře vám také poslouží knihy:

Péče o dětské zdraví se od toho dospělého výrazně liší. Odlišnost není jen v množství určitých blahodárných látek, ale i v jejich kombinacích. U dětí je navíc potřeba zohlednit, co v určité vývojové fázi skutečně potřebují. Batole má jiné požadavky než školák. Jak tedy optimálně podpořit zdraví a správný vývoj dítěte?

Jak dítě roste, mění se i jeho potřeby

Základem zdraví a správného vývoje dítěte je kromě vyvážené stravy také pohyb (ideálně venku), dostatečné množství podnětů rozvíjejících jeho mozkové funkce a samozřejmě i kvalitní odpočinek. Právě strava hraje ve zdraví dítěte důležitou roli. Dostatečný přísun živin, vitamínů a stopových prvků je pro zdravý vývoj dítěte klíčový. Bohužel množství živin, které jsou obsaženy v průměrné stravě dnešních dětí k uspokojení potřebných denních dávek často nestačí. V současné době má dle odborníků více než 30 % batolat nedostatek vápníku a železa, vitamínu D dokonce více než 60 %.

Abyste dítěti zajistili dostatečné množství zdraví prospěšných látek, a umožnili mu tak správný vývoj, je vhodné k pestré stravě dodat ještě doplňky stravy určené pro děti. Nová řada produktů FUTURA, na jejichž vývoji se podíleli přední čeští pediatři, potřeby dítěte v konkrétní věkové kategorii zohledňuje. Spojuje v sobě více než 20leté zkušenosti s oblíbenými dětskými multivitaminy Marťánky a moderní požadavky na výživu dětí.

Potřeby dítěte ke zdravému vývoji podle jeho věku

Mezi základní charakteristiky dětského rozvoje, tzv. „vývojový trojúhelník,“ patří růst, imunita a správné fungování kognitivních funkcí a mozku (schopnost učit se, soustředit se, krátkodobá a dlouhodobá paměť). Jaké kombinace látek jsou pro jednotlivé věkové kategorie vhodné?

Mnoho diskuzí na Modrém koníku zaplňují ženy, které uvažují o tom, že od otce svého dítěte odejdou, nebo už zůstaly s dětmi samy a chtějí se spojit s dalšími ženami, které vychovávají své děti samy a každý den bojují za to, aby vše zvládly. Proto jsme pro vás připravili inspirativní rozhovor se dvěma z nich.

Jana a Petra zvládají péči o děti a chod domácnosti bez podpory a pomoci partnera. Jaký pohled po letech od rozchodu s partnery získaly na samoživitelství? To vám všem, které bojujete s rodičovstvím o samotě, dodá odvahu a sílu do dalších dní.

Holky, na úvod bychom měly popsat, jak jste k samoživitelství přišly

Jana: Moje kariéra samoživitelky začala hrozně brzy, protože když jsem poprvé otěhotněla, bylo mi sedmnáct. S klukem, se kterým jsem sotva chodila. Když jsem pochopila, že jsem těhotná, automaticky jsem běžela rovnou za mámou. Toho kluka jsem sotva znala, a ani jsem ho do toho tahat nechtěla, prostě jsem se mu už nikdy neozvala a on mně taky ne.

Moje máma mě taky vychovávala sama. Když jsem se jí svěřila, přemlouvala mě, abych si dítě nechala, že to spolu zvládneme, a já nakonec měla radost – myslela jsem si, že když ze mne bude máma, můj život bude mít konečně nějaký smysl. Bylo to samozřejmě velmi naivní, i když těhotenství bylo krásné, všichni moje rozhodnutí přijali, podporovali mě. Když se syn narodil, realita byla krutější než představy a sliby všech, že mi pomůžou, rychle vyšuměly.

Petra: Já jsem byla vdaná. Jsem architektka, pracovala jsem pro skvělý ateliér, ale už jsem pomalu snila o rodině. Můj muž byl o patnáct let starší než já, také toužil po rodině. Poměrně brzy po seznámení jsme se vzali a otěhotněla jsem prakticky hned, i když už jsem taky nebyla nejmladší. Těhotenství bylo fajn, vše bylo v pohodě, myslela jsem si, že si plním sen, byla jsem šťastná. Když se dcera narodila, manžel začal trochu couvat, moc se do péče o dceru nezapojoval, udržoval svůj život takový, jako byl před jejím narozením. Myslela jsem si, že je to jen pro něj šok a sama jsem to chápala, i pro mne bylo těžké  při našem způsobu života věnovat veškerou pozornost jen mateřství, takže jsem ho dlouho tolerovala. Vydržela jsem to skoro půl roku, než jsem mu řekla, že se mi to takhle nelíbí. Myslela jsem, že se domluvíme, promluvíme si o tom, ale on mi hned oznámil, že se spletl a že ho to takhle nebaví.

Nejdřív jsem svůj příběh ani nechtěla sepisovat… Tím, čím jsem si prošla, si prošla téměř každá druhá… Ale pak jsem si říkala, že i mně pomohlo, že v tom nejsem sama. A taky jsem se asi potřebovala vypsat.

                V září loňského roku jsme se s manželem rozhodli, že je čas na druhé miminko. Emince bylo 2 a půl roku a už potřebovala sourozence… Doufala jsem, že stejně jako u Eminky, nám to vyjde hned první měsíc. Na konci října naši rodinu zasáhla smutná zpráva. Umřela taťkova sestra. V květnu téhož roku přišel i o bratra. V den pohřbu jsem měla pár dní před ms. Zjistila jsem, že bratrancova přítelkyně je taky podruhé těhotná, tak jsem si říkala, že ten nahoře nám dva blízké vzal, aby se mohly narodit dvě dušičky v nových tělech… Pár dní na to jsem zjistila, že jsem opravdu těhotná. Byla jsem strašně šťastná a děkovala jsem tomu nahoře, že se nám hned podařilo. Na mamčiny narozeniny jsem šla na první kontrolu. Miminko krásně prospívalo a srdíčko bilo jako zvon… Další kontrola byla 19.12. Hned mi začaly nevolnosti, ale úplně jiné než s dcerou. Bylo mi hrozně špatně, motala se mi hlava, měla jsem kovovou chuť v ústech, byla jsem hrozně unavená prostě mi bylo zle. Nejbližší rodina už o těhotenství věděla. V té době jsme chodila učit do školy na pár hodin týdně, tak jsem si říkala, že po Vánocích jim to oznámím. Jenže 12. 12. se mi udělalo děsně zle. Nemohla jsem ani vstát z postele… všechno mě bolelo. Šla jsem k obvodní, myslela jsem si, že jsem od dětí chytla tu chřipku, co ve škole řádila. Doktorce se nelíbil můj nízký tlak, tak mi řekla, ať pár dní zůstanu doma a odpočinu si. Byla jsem z toho nešťastná. Bylo mi blbé, že za mě kolegové musejí suplovat. Ale zdraví dítěte pro mě bylo na prvním místě.

                Na kontrolu jsme se těšila, konečně budu mít průkazku, uvidím miminko, jak roste… Ten den jsem měla blbé tušení… Takový divný pocit. Mamka mi přišla hlídat Emu a já měla jet, ale nějak jsem věděla, že nemám jet sama. Volala jsem tedy manželovi, jestli by nejel se mnou. Cestou jsme vtipkovali a plánovali Štědrý den. U doktora už mě sestřička vyplnila průkazku a poslala mě do ordinace. Pan doktor vtipkoval, že vlastně dneska naděluje. Lehla jsem si na lehátko. Panu doktorovi mizí úsměv z tváře, dlouho hledá ultrazvukem a já NIC neslyším…jenom tu hroznou větu…je mi líto, ale miminku nebije srdíčko… Od té doby to mám jako v mlze… Pan doktor mě posílá ještě od nemocnice na lepší ultrazvuk. Ale já vím, že je to zbytečné. Sotva se dopotácím do auta a tam se manželovi zhroutím do klína. Ani nemusím nic říkat. Tom mě pořád uklidňuje, že to bude dobré, že v nemocnici srdíčko uslyší. Když se trochu uklidním, volám to mamce a ségře. V nemocnici mi to potvrdili. Posílají mě domů, že si mám dojít na předoperační a pak nástup do nemocnice. Zkoušeli jsme obvolat moji doktorku, jestli by mě nevzala ještě dneska. Ať to mám za sebou, ale nemá čas. Do nemocnice nastupuji 21.12. Mám strach, nechce se mi, co když miminko žije a oni to jen nevidí. Přisahala bych, že miminko cítím… Na pokoji jsem sama. A ten den jdeme na zákrok dvě. Nějaká paní doktorka a já. Paní doktorka má samozřejmě protekci a operuje ji primář a jde první. Já jdu až 11:45 a operuje mě začínající doktorka… Minuty se vlečou jako hodiny… Pořád brečím a loučím se s miminkem. V naší rodině je to druhé těhotenství nějak začarované mamka na mě čekala 10let a ségra rodila v 26tt mrtvé dítě. Je to tu…vezou mě na sál. Personál tam vtipkuje a smějí se. Chápu, že pro ně je to běžná věc, ale mně to nedělá dobře…doufám, že rychle usnu a budu dlouho spát… probouzím se za půl hodiny. Sestra se mě ptá, jestli to bolí. Co myslí? Duše nebo tělo? Odpovídám, že ne. Najednou si připadám hrozně prázdná. A vše si dávám za vinu. Udělala jsem něco špatně? Bylo to tou chřipkou, co jsem měla v prvním měsíci? Bylo to tím, že jsem nosila Emu? Způsobily to ty nervy ve škole?

                V nemocnici jsem do druhého dne. Kvůli rodinné anamnéze mi píchají léky na ředění krve. Večer za mnou přijela dcera, manžel a mamka. Dcera je to jediné, co mě drží nad vodou. 

                Když jsem přijela domů, byl pátek a v neděli byl Štědrý den, kdyby nebylo Emi, nejraději bych nic neslavila. Večer ještě balím dárky. Brečím tajně, aby mě nikdo neviděl. Vánoce nějak přežívám a doufám, že už bude brzy po nich. Na kontrole u doktora je moje první otázka, kdy se můžeme začít zase snažit. Doktor mi doporučuje 2 měsíce. Dva měsíce si dávám na to, abych se dala dohromady fyzicky a hlavně psychicky…  V práci se to samozřejmě dozvěděli a jako bonus mi pan ředitel řekl, že viditelně plánuji další dítě, takže mi smlouvu neprodlouží a v červnu končím. V březnu se začínáme zase snažit. Doufám, že to zase vyjde. Všichni mi říkají, že po revizi máme pohnojeno…nic… Zkouším bylinky, měřím ovulaci, bazální teplotu… Je září a stále nic. Obdivuji ženské, které se snaží o miminko i několik let-jste neskutečně silné!!!

                Až když jsem o miminko přišla, zjistila jsem, kolik žen si tím prošlo. Ale nikdo o tom nechce mluvit. Pro někoho je to soukromé, pro někoho moc bolestivé, někdo cítí vinu… Pořád to bolí. I teď po 9 měsících brečím, když to píšu. Není den, abych si alespoň jednou nevzpomněla. Kdyby se to nestalo, teď bych tu v postýlce měla dvouměsíční štěstíčko. Doufám, že se nám brzy zadaří, že nám andílek brzy pošle sourozence. Vše maminkám, které si tím prošly, přeji hodně sil a brzké dvě čárky.

"Můj boj s Crohnovou chorobou začal v mých 13 letech. Stres, nedostatek jídla, nastupující puberta, dědičnost - vše vzalo za své a po dvou měsících lítání několikrát denně na wc a třech měsících v nemocnici jsem tuhle celoživotní nálepku dostala i já..."

"Jako malá jsem s Crohnem opravdu bojovala. Vysoké dávky kortikoidů, velké množství léků, omezování se v jídle i pohybu, pití různých čajů od léčitelů atd. Po několika letech se to ve mně zlomilo a já jsem si začala dělat. Po devíti letech se přišlo na zúžené střevo a po několika pokusech biologické léčby jsem podstoupila operaci (hemikolektomii) a znovu se nasadila biologická léčba, tentokrát. Zlepšení jsem pocítila ihned po první dávce. 

Při těhotenství se pokračovalo v léčbě asi do 26. tt a pak mi byla léčba zcela vysazena a čekalo se na porod. Po znovu zahájení léčby se mi objevila bohužel alergická reakce a tak mi museli při každé další dávce dávat pro jistotu hydrocortizon. Po pár měsících jsem úspěšně otěhotněla znovu, léčbu ukončili už v 16. tt, jelikož vše probíhalo v naprostém pořádku a porodila jsem krásné a zdravé dítě (císařským řezem). Znovu zahájení léčby nastalo po šestinedělí a vše pokračuje v klidu až dodnes."

Crohnova choroba, tedy chronický zánět trávicího traktu, se nevyhýbá ani dětem. Po diagnóze na vás v první řadě čeká akutní přeléčení s přísnou dietou. Dávat pozor na to, co vaše dítě může a co mu spíše škodí, si však budete muset dlouhodobě. Není ale nutné panikařit. Lidé s tímto onemocněním mohou díky dodržování několika pravidel plnohodnotně žít.

Genetika i vnější faktory

Co se pod pojmem Crohnova choroba vlastně skrývá? Jde o idiopatický (tedy vzniklý z neznámých příčin, ne jako důsledek úrazu nebo jiné nemoci), neinfekční zánět střeva (nejčastěji tenkého nebo tlustého střeva). Poprvé se tímto onemocněním začal zabývat ještě v roce 1932 doktor Burillo B. Crohn se svým týmem specialistů. Crohnova choroba nepostihuje pouze dospělé, postupně stoupá i počet dětí, u kterých se objevuje. Nejčastěji se objeví ve školním věku (8 - 10 let) nebo v období puberty. U mladších dětí je spíše výjimkou. Obecně hovoříme o relativně vzácném onemocnění, kterým trpí přibližně 7 až 8 lidí na 100 000 pacientů.

Pod vznik onemocnění se může podepsat jednak genetika a dědičnost, ale spouštěčem mohou být i vnější faktory, které působí na trávicí trakt, zejména tedy nezdravý životní styl a životospráva. Pokud jeden z rodičů s Crohnovou chorobou zápasí, je šance, že se časem vyskytne i u potomka, přibližně 20 až 30 %. Z vnějších faktorů negativně ovlivňuje spuštění choroby zejména špatná životospráva - strava chudá na vlákninu, zato bohatá na nasycené tuky či rafinovaný cukr. Negativně také působí alkohol, kouření či časté užívání antibiotik.

„Během porodu mě museli nastřihnout hráz, malá měla 4 450 g a 54 cm. Necítila jsem to. Ten vnější nástřih mi zašili v lokální anestezii, ale na vnitřní šití už mi dali celkovou, protože jsem byla hodně potrhaná. Tři týdny po porodu jsem si nemohla sednout a jít na velkou potřebu, to bylo horší než porod. Šla jsem jednou týdně a přitom dvě hodiny brečela. Teď po deseti týdnech od porodu už je to dobré, jizva je zahojená. Po osmi týdnech jsme se poprvé milovali, sice to bolelo, ale vydržela jsem to. A teď už to bolí o dost míň, doufám, že už to přestane bolet úplně.”

Některé ženy vnímají porod jako jeden z nejkrásnějších zážitků v životě, zatímco u jiných vzbuzuje obavy a nejistotu, jak to celé bude probíhat. Jedna z věcí, které nastávající maminky ohledně porodu řeší, je epiziotomie, nebo-li nástřih hráze, který je v poporodním období pro ženu bolestivý a může s sebou nést i určité komplikace. Často se provádí rutinně, proto se nabízí otázka, zda je to nutnost a nebo zbytečnost?

Nástřih ve světě a u nás

Nástřih hráze je chirurgický zákrok v oblasti mezi pochvou a konečníkem, který lékaři provádí ke konci druhé doby porodní za účelem zvětšení poševního otvoru. Chtějí tak rodičku ochránit před spontánním natrhnutím v oblasti hráze.

Procentuální počty epiziotomií napříč Evropou se liší. Nejlépe jsou na tom v Dánsku, kde k nim přistupují v 5 % případů vaginálních porodů, ve Švédsku a na Islandu je to 7 %. V České republice počet epiziotomií klesá, nicméně v rámci Evropy je počet těchto zákroků stále vysoký. V roce 2010 byla prováděna u poloviny vaginálních porodů, v současnosti ji prodělá třetina žen, které porodí vaginálně. Světová zdravotnická organizace doporučuje provádět nástřih zhruba u 10 % žen. Jak je vidět, porodníci se tím moc neřídí.

„Měla jsem porodní plán a nepřála jsem si nástřih kromě nějaké opravdu krizové situace, jenže jsem měla smůlu na absolutně nepodporující a lhostejný personál, který mě vmanipuloval na kozu a po pár tlačeních doktor prostě střihl, ač bylo dítě v pořádku a porod netrval dlouho. Místo trošky trpělivosti nebo změny polohy mě, podle mě, zbytečně střihli a to dost, navíc dítě nemělo ani tři kila.

Kdo četl můj první deníček, tak jistě ví, jak první těhotenství a hlavně porod byly náročné... Ve zkratce: vcestná placenta, abrupce placenty ve 33+4tt, ARO a strach o miminko.

Nechci ani vzpomínat… deníček jsem končila tím, že se snažíme o druhé miminko. A to i přesto, že jsem několik let žila v tom, že druhé dítě nikdy mít nebudu, ne že bych nechtěla, chtěla jsem vždy, ale kvůli zdravotním komplikacím. Byla jsem dokonce objednána na odstranění dělohy, ale rozmyslela jsem si to… Poté můj doktor jednou řekl, že by se druhého asi nebál a zkusil to… No ten den jsem si již nevzala antikoncepci, ale několik týdnů mi trvalo, než jsem dokázala přesvědčit manžela, ať do toho jdeme. Strašně se bál, pořád mi připomínal, že jsem málem umřela a jaké máme štěstí, že máme aspoň jedno dítě. Já si teda pořád mlela svou, že chci dvě děti a že se nic nestane. A tím náš další příběh začal.

Několik měsíců se nedařilo, přesně 11, vím, není to moc, ale bylo to pro mě horší kvůli tomu, že jsem téměř každý druhý měsíc vždy otěhotněla, ale na začátku (tj. pár dnů po meškání a pozitivních testech) to začalo odcházet. Celkem tedy 4 biochemická těhotenství. Která s mojí psychikou docela zamávala, ale ještě se to dalo a já věřila, že se jednou dočkám. Po několika vyšetření doktor zjistil, že mám vysoký prolaktin, a dal mi léky na snížení, ježíš, jak mně bylo po nich zle, nevolnosti fujtajbl, jak si jen vzpomenu.

Ale, světe, div se, najednou se miminko udrželo a já se mohla řadit zase mezi těhulky, jen teda se statusem velmi riziková. Od začátku těhu téměř pořád nohy nahoře a riziko, že se může vcestná placenta a komplikace opakovat. Rodina byla na mě naštvaná, věděli, že druhé miminko si přejeme, ale zároveň o mě měli strach a popravdě se z mého těhotenství nikdo moc netěšil. No abych to neměla lehké, tak v 9.tt krvácení, hospitalizace a hrozící potrat, léky na udržení. Prozvracené dny, kdy jsem nemohla polknout ani vodu, a další hospitalizace a infúze, ale to je to nejmenší. Veškerá vyšetření od specialistů, zda to moje děloha a já vydržíme. Vyšetření, zda je placenta nyní dobře uchycená. Vše vypadalo dobře. U doktora jsem byla jako doma, měla jsem teda pořád velké bolesti v podbřišku. Ale ty jsem měla a pořád mám již od prvního porodu.

Potvrzen druhý klučina, testy všechny v pořádku. V 31.tt hospitalizace kvůli neustálému tvrdnutí, ale po lécích se to zlepšilo a já si v klidu připravila výbavičku, vybrala porodnici a domluvila si termín císařského řezu na 1. 12., na manželovy narozeniny (termín porodu byl 12.12.), přirozený porod po tom všem nepřicházel v úvahu.

No ale osud tomu chtěl opět trošku jinak a v 35.tt jsem měla divný pocit, že něco není v pořádku, že břicho tvrdne více, než je zdrávo, a necítím se dobře. Takový špatný pocit, no ono, jak se to vše blížilo, tak byl člověk nervózní, aby vše tentokrát dopadlo lépe, ale nedalo mi to a objednala jsem se o pár dnů dříve do poradny. Byla jsem přesně v 35+3tt, když jsem ráno přijela do Hořovic a po vyšetření mi byl doporučen klid na nemocničním lůžku, medikace na zklidnění děložní činnosti a verdikt otevřená na 2 prsty. Žádný velký nález na daný týden. Ok, tak jsem si lehla s tím, že pár dnů vydržím a půjdu domů.

březen 2019

- bude od roku 2020, ale hnutí ANO prosadilo, aby se týkalo pouze novorozenců

____________________________________________________________

únor 2019

šance na úspěch: 0% 

vláda zjistila, že musí šetřit

Krásné pondělní odpoledne🙂

Jak už to tak bývá, každá sranda má svůj konec, a ta naše týdenní právě dopadla!!! 

Přidaly jste neuvěřitelně krásné fotky i popisky, na kterých je krásně vidět, že každá z nás prožívá/prožívala těhotenství úplně jinak🙂 Všem hrozně moc děkuju za zapojení se do této soutěže, bylo vás krásných 42!:-*

A nebudu to protahovat! Jak jsem slíbila, k vylosování výherkyně jsem použila náhodný generátor čísel, abych nebyla stavěna do této nepříjemné pozice výběrčího, protože to se vážně nedá:D 

A generátor určil číslo 13!! Což je maminka @paperilla ! A tady už její příspěvek🙂

"Na naši maličkou princeznu jsme se strašně moc těšili (takové vymodlené druhé štěstíčko, na které jsme si museli počkat 10 let). Těhotenství bylo "za odměnu" (žádné nevolnosti, obtíže.....) a bříško si rostlo svým pozvolným tempem, takže já si těch 9 měsíců naprosto užívala " @paperilla

Každá máma má podvědomě strach, že její dítě bude nemocné, poroste mu tělesná teplota, že nebude vědět, co s ním a jak mu pomoci. Vidět trpět horečkou unavené malé tělíčko je pro každou mámu hrozný pohled.

Horečka sama o sobě není nemoc, ale je pouze jejím příznakem. Může signalizovat prořezávání zoubků nebo může být signálem bakteriální nebo virové infekce, které provází skryté zánětlivé onemocnění.

Na internetu se to hemží babskými radami jak na horečku, od cibulových vývarů, octových roztoků až po bylinky, které ale u malých dětí mohou způsobit víc škody než užitku.

Správný postup snižování horečky by měl být tento: pokud má dítě zvýšenou teplotu do 38°, tak ji nesnižujeme. Pokud je teplota nad 38°, jedná se už o horečku a můžeme vyzkoušet zábaly a vlažnou sprchu. Doporučují se ale pouze v případě, že má dítě teplé ruce a nohy. Pokud nejsou zábaly účinné, tak by mělo následovat podání léků na snížení horečky. Pamatujte, že téměř každá horečka je doprovázená bolestí kloubů, svalů a hlavy a léky na horečku účinně pomáhají i od této bolesti.

Ve většině případů není třeba hned utíkat na pohotovost, u malých dětí většina horeček odejde tak rychle, jako přišla. Pokud teploty trvají déle než 24 hodin, je vhodné navštívit pediatra, který určí další léčbu.

Vyzkoušeli jste NOVINKU lék IBUPROFEN APOTEX SIRUP?

"Ty mu nedáváš pít čajík? No a co, že kojíš," nechápavě kroutí hlavou máma. "Na co mu dáváš čaj? Vždyť tvé mléko mu úplně stačí," přesvědčuje vás o opaku kamarádka. Cítíte se v pitném režimu svého prcka ztracena? Nezoufejte, názory se v tomto směru často různí a každá doba přináší svá pravidla. Jak by měl tedy vypadat příjem tekutin vašich nejmenších?Určitě nic nezkazíte, když se budete řídit vlastní intuicí.

Většina kojících maminek ví, že mateřské mléko se dělí na přední a zadní. To přední je řidší a slouží právě k uhašení žízně miminka. Zadní je hustší a mělo by drobečka zasytit.

Plně kojené miminko by si mělo vystačit s mateřský mlékem, a to i během horkých letních dnů. Počítejte ale s tím, že během veder si bude drobeček vyžadovat mlíčko častěji. Je jen na vás dvou, zda si vystačíte s kojením nebo zkusíte uhasit žízeň i čajem, případně vodou. Některé maminky nechtějí kromě mateřského mléka nabízet dětem jiné tekutiny, u jiných zase rozhodnou samotná miminka, která cokoliv jiného než maminčinu mlíčko pít odmítají.

Pitný režim musí dodržovat také maminky

Pokud se rozhodnete pro kojení, dbejte v prvé řadě na svůj pitný režim. Ten musí být dostatečný, tekutiny je potřeba doplňovat pravidelně a nikoli nárazově vypít řekněme půl litru. Jak by to tedy mělo vypadat v praxi? Denně byste měly vypít cca 2,5 - 3 litry tekutin. V případě veder i více. V podstatě je důležité nepotlačovat žízeň, ale napít se vždy, když ji pocítíte. Jedno kojení může trvat i půl hodinu, proto je dobré mít vždy po ruce láhev nebo sklenici s vodou a pít spolu s dítětem, tedy klidně i během kojení.

Tekutiny byste měly přijímat pravidelně a v menších dávkách, ideálně polovinu z denního pitného režimu dopoledne a druhou polovinu odpoledne. Klidně si pište na kousek papíru, kolik tekutin jste za den vypily a zkontrolujte si, jak na tom jste. Zároveň je důležité dbát na to, co pijete. Ideální je čistá voda, bylinné čaje a pokud jste kávičkářky, tak je lepší dát přednost bezkofeinové kávě.

Mám tady srhnutí celého testování, překrásných hraček od FisherPrice. Hned na úvod musím říct jedním slovem, že to bylo naprosto SKVĚLÉ!

Motýlův kamarád pro klidné spaní

Už jen, když jsem rozbalila tohoto usínačka, zaujal mě plast, ze kterého je projektor vyroben. Je tak bytelný, perfektní propracování. 

Má mnoho funkcí - projektor - který vytváří na stropě krásnou noční oblohu v podobě hvězd a měsíce - to se naši dceři velmi líbilo. Dokonce se snažila i natáhnout a chytit hvězdičky 🙂 
Další funce je melodie - je jich hend několik a všechny jsou velmi klidné a příjemné - vytvoří krásnou atmosféru pro usínání. Lze nastavit i stupně hlasistosti.

Další zajímavá funce je nastavení světla pro medvídka - to naši dceru velmi zaujalo. Po medvídkovi se hned natahovala a i po samotném zařízení 🙂 Medvídka si strkala do pusinky, líbil se ji.
Za mě 5* z 5ti. Radost testovat a můžu jedině doporučit. Byl to náš společník téměř každou noc. Usínali jsme kolikrát i s dcerou a partnerem společně 🙂 A interval jsme měli vždy 30 minut 🙂 Oceňuji moc.

Nový kolotoč nad postýlku - Motýlci

Tak tohle je pecka. Musím říct, že jsem teda nečekala, že by tento koltoč dceru nějak výrazně zaujal. (Doma máme jiný kolotoč s projektorem a hudbou). medvídci na něm jsou světlé barvy - myslela jsem si, že tak malé miminko zaujímají spiše barvy pestré - červená, oranžová, apod. 
No ovšem velmi jsem se mýlila. 

Opět provedení koletoče musím velmi vychválit. Je bytelný, pevný. Výborně řešené upevnění k postýlce. Rychlé, snadné, bez nějakého složitého štoubování a nemusíte mít strach, že by koltoč na dítě spadl 🙂 

Kolotoč je vybaven opět projektorem, který vytváří krásnou noční oblohu (ale to mi přidje že dceru moc nezaujalo). Jako samotní medvídci na kolotoči. Jsou ve správné výšce a to děti motivuje k tomu, aby natáhly ruce a hráli si s nimi. Naše dcera to dělá často 🙂 Což mě opravdu překvapilo. 
Kolotoč má opět spoustu různých melodií - šum, les a různé melodie, které jsou zase velmi příjemné, klidné, poutavé. 

Medvídky z kolotoče jsme s sebou braly i do kočárku nebo jsem ji je dala na hrací deku, takže dcera si opravdu vyhrála. A nebo i během dne, když spala v postýlce, tak se probudila a sama si s medvídyk hrála a ani jsem o ni nevěděla. Velmi mile mě kolotoč překvapil, takový zájem od dcery jsem opravdu nečekala 🙂 Opět dávám plný počet bodů a myslím si, že se tady vyplatí investovat 🙂 

Mluvící psíkova sestřička

Aktualizace: jak dopadly doplňky stravy Marťánci FUTURA v testování? Dozvíte se v našem fóru zde. Přečtěte si recenze maminek i vy.

---

Všichni si přejeme, aby jednou byly naše děti samostatné, silné a odolné. Máme jen pár let, kdy můžeme něco ovlivnit. Zato každý den. Krůček za krůčkem. Aby nás jednou přerostly. Doplňky stravy Marťánci FUTURA vám ve vašem snažení mohou pomoci. Produkty jsou přizpůsobené potřebám dětí v konkrétním věkovém stadiu.

A proto jsme připravili podzimní testování, do kterého se mohou zapojit všechny moderní maminky.

Co testujeme

Marťánci FUTURA

... je v dnešní době těžké a hlavně úplně out.

Když nejste vegan nebo vegetarián, tak jste cukr free, nebo aspoň pečete domácí chleba nebo každý den něco super zdravého vaříte z lokálních a bio surovin. Dítěti na svačiny koupíte designovou krabičku, kterou naplníte domácími lívanečky (samozřejmě bez lepku), syrovým ovocem a zeleninou a navrch přidáte domácí jogurt s homemade granolou.

Určitě jste zero waste nebo se o to aspoň snažíte. Já vím, v dnešní době plastové je to tak těžké. 

Dítě neposíláte do normální školy, ale protože  unschooling zákony v ČR ještě nepovolily, tak dítě vzděláváte doma, nebo založíte komunitní školu nebo ho aspoň pošlete do alternarivního vzdělávacího institutu. 

Dětem kupujete jen oblečení v šedé, starorůžové nebo horčicové barvě, jehož výrobní proces nepřekročil hranice naší republiky. Celý jejich pokojíček je bílo šedý s černými prvky a všechno vybavení a hračky jsou z cool designových severských eshopů. 

O víkendech chodíte s dětmi do stylových kaváren a galerií a tato místa vás jen utvrzují v tom, jak jsou vaše děti vyspělé.

Aktualizace: recenze maminek, jejichž dětičky testovali Sunárek BIO křupky, najdete v našem fóru. Sáhnete po nich v obchodě i vy?

Je jen málo značek v našich končinách, se kterými se mohly ztotožnit již naše prababičky. Jednou z těchto značek je Sunar, která se neustále vyvíjí a modernizuje, aby tady mohla být pro vás a vaše ratolesti.

S novinkou Sunárek BIO křupky si užijí testování vaše děti a také všichni předškoláci.

Co testujeme

V motorickém vývoji dítěte je několik mezníků, které se obecně považují za důležité. Hlavně první rok života je viditelně pokrokový. Maminky si daná data píší do pamětních knížek, babičky, tety i sousedky se ptají, zda už umí a zná to nebo ono. A sezení je jistě jedním takovým významným bodem. Oproti jiným pokrokům není samotné sezení tak jednoznačné. Proč tomu tak je?

Což znamená, že dítě umí sedět?

Za správný samostatný sed se považuje schopnost dítěte posadit se jen s vlastní pomocí a to do kříže z polohy na bříšku (případně z polohy na čtyřech). Zde může nastat problém, když se za sed považuje poloha opřeného dítěte o opěradlo, o polštáře, či jakékoliv sezení, ke kterému se dítě nedopracovalo samo, ale pomohlo mu. Tehdy určitě není správné konstatovat, že dítě umí sedět. Navíc dáváním dítěte do takové polohy, na kterou ještě není zralé a nedostalo se k ní přirozeným vývojem, mu můžete uškodit.

Správný vývoj sezení dítěte

Představa, že děťátko bude sedět na místě a až pak se vydá objevovat svět, je mylná. Většina dětí se nejprve plazí, později leze, případně se i staví na nohy a až potom dospěje k sedu. To má velký význam, aby si dítě trénovalo svalstvo krku, zádové svaly a hluboké svaly trupu potřebné ke zdravému držení těla.

K samostatnému sedu bez opory se dítě může dopracovat dvěma způsoby:

“Můj syn chodí do školy a teď je ve čtvrté třídě. První třídu jsem celou proplakala, protože chodil domů s tím, že dnes to bylo horší než včera. Nikdo se s ním nechce bavit ani si hrát. Stále ho vystrkují z kolektivu. Nechtěla jsem jít udělat rozruch do školy, protože v té třídě jsou kromě něj ještě další čtyři chlapci, s kterými by se mohl kamarádit a bála jsem se, že mu to kamarádství do budoucna pokazím. Čekala jsem, že to nějak přejde. Dokonce jsem byla za učitelkou, aby to sledovala, ale nic se nezměnilo,” začíná vyprávění o šikaně svého syna jedna z maminek.

“Druhý ročník byl úplně stejný. V třetím se to trochu uklidnilo, ale teď v tom lítáme zas. Že prý ukazují na tlusté prase, jako že to je on a že tak vypadá. A že je omega samec a podobné hlouposti. Když přijde ráno do školy, sedí tam sám na lavičce, dokud nezačne vyučování. Přes přestávku sedí sám v lavici, protože když se přidá k ostatním, tak se všichni otočí a odejdou od něj. Přitom syn je chlapec pěkný, šikovný a citlivý. Je mi ho líto a bojím se, aby nezůstal z toho nějak narušený a nebo si dokonce něco neudělal. Podle mě je důležité, aby děcko do kolektivu zapadlo. Nechce, abych šla za učitelkou. Ona je taková, že by to řešila před celou třídou a z toho by byl ještě frustrovanější. Nevím, co mám dělat...”

Šikana se bohužel odehrává víc, než si myslíme a má negativní dopad jak na děti, tak i na jejich rodiče. Abychom mohli začít rozebírat toto téma, je potřeba si stanovit, jaká je definice šikany a jak ji vlastně poznáme.

Je to šikana nebo jen škádlení?

Šikana je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížení slabšímu jedinci, jeho ohrožení nebo snaha o zastrašení. Jedná se o chování cílené a úmyslně vykonávané. Vystupuje vždy agresor a oběť. Agresoři bývají fyzicky zdatnější, silní, vůdčí osobnosti. Využívají buď fyzické násilí a bití nebo psychické útoky, jako jsou slovní obtěžování nadávkami nebo ponižování. Fyzickými agresory jsou častěji chlapci, psychickými tyrany dívky. Dokáží manipulovat s ostatními dětmi, aby ubližovali slabé oběti, která je proti nim bezbranná. Jsou velmi inteligentní a často i vtipní a zábavní. Důvody jejich chování mohou být různé, ať už je to kvůli tomu, že agresoři mohou být sami doma fyzicky trestáni, jsou pod přísným vedením nebo na ně rodiče nemají dostatek času a tak cítí potřebu vybouřit se někde jinde.

Vůdce, jeho pomocníci a oběti