"Se syndromem vyhoření mám velikou zkušenost. Totálně jsem vyhořela, až jsem se bála jít mezi lidi, nejedla jsem, brečela tři měsíce v kuse bez důvodu. Dobrovolně jsem se nechala odvézt do nemocnice, kde jsem si měsíc a půl poležela, denně jsem komunikovala s psychologem, probíhaly terapie. Samozřejmě nasadili antidepresiva, ale co mi také pomohlo - vidět kolem sebe lidičky (pacienty) s různými psychickými diagnózami a dovědět se, že jsem na tom ještě nebyla tak nejhůře. Od psychologa jsme se dopídili toho, že vše se dělo kvůli psychickému zatížení mým bývalým manželem a mou vlastní matkou," popisuje svůj boj s vyhořením jedna z maminek na Modrém koníku. Vyhoření může však potkat i děti.

O syndromu vyhoření neboli burn-out syndromu už určitě slyšel každý. Zahrnuje ztrátu zájmu o práci i koníčky, o trávení volného času s přáteli a vyčerpání. Je všeobecně známo, že tento stav postihuje lidi, kteří jsou přehnaně ambiciózní, workoholičtí a neumí si odpočinout a relaxovat. Jenže v poslední době se podobný stav objevuje také u dětí. Proč vlastně vzniká, když nepracují? Pojďme si to uvést na pravou míru.

Nebuďte přehnaně ambiciózní

Dítě nemá práci, takže není ohroženo kvůli tomu, že by bylo příliš pracovité a zapálené. Hlavní příčinou u dětí jsou velmi ambiciózní rodiče. Ráno do školy, pak na kroužek, pak na druhý, večer rychle spát a zítra znovu. Studie poukazují na to, že až dvě třetiny všech školáků cítí nadměrný stres, tlak okolí a špatně spí. To mohou být prvotní projevy burn-out syndromu. Díky tomu pak vázne jejich soustředěnost a postupem času se vytrácí i zájem se v něčem více rozvíjet.

Další studie naopak potvrzují, že dítě na svůj správný rozvoj potřebuje dostatek volného času. Aby si mohlo hrát s kamarády, jen tak se koukat na televizi nebo si číst literaturu, která ho baví. Psychologové se shodují, že právě ve volném čase dítěte se rozvíjí jeho osobnost a charakter, jeho budoucí „já“.

Neobviňujte se

„Máme miminko, předloni to ještě úžasně prospalo, ale minulý Silvestr ji ten blázinec probudil ještě brzo před půlnocí a do jedné jsem ji musela držet v náručí, byla celá zpocená, jak se bála. S každou petardou za okny hysterický pláč a přitom polospala. Nechtěla jsem ji samozřejmě nechat o samotě ve tmě, tak jsem ji držela a chlácholila...”

Za pár dní je tady Silvestr a vy možná přemýšlíte, jak to letos všechno bude, když máte malé miminko. S příchodem miminka se většinou obrátí rodičům život naruby a musíte miminku přizpůsobit i průběh posledního dne v roce. Jak si tedy tento den naplánovat, abyste si ho alespoň trochu užila? A jak v klidu přežít popůlnoční hlučné oslavy?

„Měla jsem strach, jak Silvestra zvládne náš prcek, ale naštěstí celkem v pohodě. Vzbudil se chvilku před půlnocí, tak jsme si ho vzali k televizi na klín a mluvili na něho, zesílili písničky v televizi, aby rány z venku moc nevnímal. Naštěstí to tady nebylo tak strašné a ani si ničeho nevšiml. Potom jsem ale měla problém ho uspat, protože petardy byly slyšet do půl jedné a když už usínal, tak se s křikem znovu probudil.”

Je jasné, že oslavit poslední den v roce tak, jak jste byli zvyklí dříve, s miminkem už úplně nepůjde. Pro někoho, kdo tyto oslavy hodně prožívá a lpí na nich, to může být problém. Je potřeba si ale uvědomit, že teď už jste rodina a to je to důležité, vaše miminko vás potřebuje. Abyste tento den prožili hezky, tak musíte jeho průběh přizpůsobit potřebám miminka. Pokud bude vaše miminko spokojené a bude se cítit v bezpečí, máte i vy šanci na to, že poslední den v roce aspoň trochu oslavíte, pokud vás to láká. Jsou ale i tací, pro které je tento den úplně obyčejným dnem a všechno to kolem jim přijde zbytečné a nebezpečné. A ti hledají cesty, jak tento den spíše přežít, než si ho užít. Obzvlášť, když mají doma malé miminko.

„Já to tedy neprožívám tak, jako někteří lidé. Silvestr je pro mě běžný den, jen s nočním randálem a jednou za rok ho přežiju. Pochopení pro to ale moc nemám. Dcerce se vždycky povedlo Silvestra zaspat, ale loni byla od půl jedné do půl druhé vzhůru a brečela. Nechtěla se ode mně hnout, ukazovala na okna, říkala: 'Bum, bum,' zacpávala si ouška, brečela a volala: 'mamí, mamí, bum, bum.' No, bylo to strašný.”

Dodržujte režim dítěte

„S kamarádkou jsme měly děti stejně, narodily se dva dny po sobě. Ačkoli jsme se kamarádily prakticky od mala, takže by se dalo předpokládat, že nás mateřství spojí ještě víc, stal se přesný opak. Zatímco já jsem se spíš nudila, doma mne to moc nebavilo a prakticky pořád jsem byla s kočárkem venku, kamarádka mi pořád psala, jak nic nestíhá, jak je unavená a vyčerpaná. Neviděly jsme se víc jak jednou za dva měsíce…,“ píše Kamila v diskuzi, kde si maminky vyměňují pocity, které z mateřské mají.

Při čekání na miminko si každá maminka představuje, jaké to bude, až bude mít několikaletou dovolenou. Jaké bude mít tolik času, po dlouhé době strávené v pracovním procesu nemít povinnost ráno vstát a jít pracovat, většinu dne být v kolektivu.

Mateřská dovolená je do chvíle, než v ní naplno jste, poměrně nepředstavitelná část života – je těžké se na ni připravit. Dopředu nevíte, jestli pro vás bude nová kariéra maminky a ženy v domácnosti vítanou změnou či dokonce úlevou, nebo zda budete na uvázání k domovu nadávat a místo radosti z toho, že máte přece dovolenou, budete bojovat s nudou, pocitem samoty nebo dokonce vyhoření.

Porod dítěte a první mateřské týdny jsou pro každou ženu skokem do neznáma, na který každá reaguje jinak. Novopečené maminky se mnohdy samy diví, jak nepředvídatelné toto období je a jak rychle se mění s věkem dítěte a s narůstající dobou mateřství.

Na mateřské vás může potkat několik fází, mezi kterými budete balancovat, a pokud se v nich naučíte tančit, opravdu si toto období užijete!

Fáze první: Šestinedělí – první doba mateřská

Jestli existuje něco, co všechny děti bez ohledu na věk nejvíc ocení, pak je to čas, který jim věnujete, a vaše plná pozornost. Ideálním prostředkem, jak spolu trávit čas a věnovat si vzájemnou maximální pozornost, je společné tvoření. Vánoce jsou ideálním časem jak na vytvoření takových chvil, tak skvělá příležitost, jak si něco hezkého vyrobit.

Dekorací, které se dají k vánoční atmosféře vytvořit, je nepřeberné množství, záleží na vaší fantazii, na věku dětí a na časových možnostech - ale i maličkost, kterou spolu vyrobíte, vám bude připomínat hezké společné chvíle a zároveň dotvářet rodinnou vánoční atmosféru.

Stromeček z věcí nalezených na procházce

Vyrobit si tento stromeček znamená dvě zábavy v jednom. V prvním kroku si udělejte hezkou procházku do nejbližší přírody a nasbírejte si různě velké klacíky. Jejich velikost si doma můžete jednoduše upravit kleštěmi nebo malou pilkou - kdo nemá dílnu plnou nářadí, menší klacíky určitě půjdou zmenšit i za pomocí kuchyňské pilky na pečivo.

Po příchodu z procházky si můžete dát dobrý horký čaj a něco dobrého a pustit se do tvoření. Klacíky si na stole vyrovnejte tak, jak si představujete velikost vzniklého stromečku, a s mezírkami je svazujte provázkem nebo vlascem k sobě. Tahle část bude asi nejtěžší, budete se muset rozdělit na držící a vázací pracovníky, ovšem drobný nácvik spolupráce je přesně to, co je na společném tvoření to nejlepší.

Vzniklý stromeček si můžete ozdobit, jak se vám a dětem líbí. Použít můžete kratší řetěz se světýlky, sušené ovoce, ozdobičky, které používáte na skutečný vánoční stromeček. Fantazii se meze nekladou. Ozdobičky můžete připevnit drátkem, lepidlem i provázkem, kterým jsme vázali stromek.

„Nevidím problém v tom pořídit domů zvíře, když po něm děti touží a rodiče nejsou proti a jsou si vědomi toho, že většina péče o zvíře padne na ně a jdou do toho s tím, že se postarají. Ano, zvíře není hračka, ale nevím, proč by se dětem do domácnosti nemohl pořídit mazlíček, se kterým budou vyrůstat.“ Kdyby to bylo jen na dětech, mnoho rodin by svou domácnost sdílelo s celou zoo. Naštěstí o tomto rozhodují dospělí, kteří ovšem velmi často poleví a zejména o Vánocích se nechají obměkčit ke koupi nějakého toho zvířátka. Je vůbec zvíře vhodným vánočním dárkem a ve kterém věku jsou děti schopné se o ně opravdu postarat?

Než pořídíte pod stromeček nějaké zvířátko, zamyslete se dobře nad tím, zdali je zvíře vůbec vhodným dárkem. Často se stává, že prvotní nadšení z nového člena velmi rychle opadne a po pár dnech ho lidé chtějí vrátit. Jenže zvíře není věc, kterou si můžeme jen tak vzít a zase vracet, jak se nám zlíbí.

Kdy se děti dokáží postarat opravdu o zvíře?

„V kolika letech byste tak považovali za vhodné pořídit vašim dětem nějakého domácího mazlíčka? Nemyslím pejska, ale třeba křečka, morče apod. Já uvažuji, že bych dceři (3,5 roku o Vánocích) pořídila od Ježíška morčátko – je mi jasné, že čistit a krmit ho budu já, ale chtěla bych, aby se dcera také starala a zvykla si. Co myslíte?“ ptá se maminka z diskuze Kdy pořídit dítěti zvířátko.

Pokud je přání vlastnit zvíře opravdu upřímné a dlouhodobé, není nic krásnějšího, než dítěti vyhovět a pod stromeček dát nejkrásnější dárek. Děti se ovšem – až na výjimky – nejméně do věku 12-15 let o žádné zvíře samy starat nedovedou. Pokud se pro nákup rozhodnete, mějte na paměti, že veškerá péče bude především na vás. Úklid, venčení, krmení, čištění pelíšku či akvária, a to ne na rok nebo na dva, ale na spoustu let. 

Samozřejmě nejlépe vědí sami rodiče, zda jsou děti schopné dostát svým závazkům. Vyzkoušet to mohou tím, že zpočátku přidělí dětem nějaké úkoly, které musí pravidelně vykonávat – třeba zalévání květin apod. Je vhodné si předem domluvit, co se bude dít, když svým závazkům nedostojí. Také je možné přihlásit dítě do nějakého chovatelského kroužku. Za pár měsíců poznáte, zda máte doma opravdového milovníka zvířat nebo šlo jen o chvilkovou zábavu.

"Mně se nejvíc osvědčilo nestresovat a nemít pocit, že když nebudu mít vše perfektně uklizeno tak se zbořil svět. Myslím že uklízím průběžně celý rok a abych si předvánoční čas zabila šíleným úklidem všech skříní, mytím oken v mrazu apod. Raději chodím s malou na vánoční trhy, chodíme bruslit atd. Co se cukroví týče, tak doma pečeme s malou jenom perníčky. Jeden den jedeme k babičce a pomáháme jí s pečením a pak si z toho trochu cukroví vezeme domů. Prostě mám ráda předvánoční pohodový čas, který se snažím užít v klidu a v pohodě, abych si jednou mohla říct, že jsem dceři vždy připravila krásný advent a pohodové Vánoce," svěřuje se jedna z maminek na Modrém koníku, jak se staví k předvánočnímu šílenství ona.

Vánoce jsou svátky klidu a míru. Po tom, co jsme se tak nějak kolektivně dostali do kolečka konzumu, se však svátky stávají spíše honem za dokonalostí a množstvím. Množstvím nakoupených dárku, množstvím jídla a množstvím tlaků na to, abychom to vše zvládli včas a hlavně dokonale.

Vánoce s dětmi jsou po letech dospívání a dospělosti zase zábavné. Radost a očekávání našich dětí nás motivuje k tomu, aby byly svátky co nejdokonalejší. Nepředstavujeme si ale dokonalost úplně jinak, než jak ji máme hledat? Jenže právě kvůli dětem se letos nemusíte honit. Děti mají své představy o svátcích úplně někde jinde, než si myslíme. Hezké svátky vidí v pohodě, pospolitosti, pozornosti, kterou máte čas jim věnovat. Pokud se budete několik týdnů před svátky honit, budete nervózní, vzteklá a unavená, jeden hezký den ani hora dárků tento čas dětem nenahradí.

Pro svůj klid můžete zvládnout všechno. Jen si trochu vypomožte tam, kde nestačíte. Ukousněte si svojí dávku pohody, i když se v honbě za vánoční pohodou musíte postarat o děti, domácnost, zvířata a ještě chodit do práce. Pokud jste přesně ta žena, která nabývá dojmu, že se musí změnit v superhrdinku, aby dokázala vytvořit krásnou vánoční pohodu, následující řádky budou přesně pro vás.  

Nehoníte se za hezkými svátky úplně zbytečně?

Pokud v sobě máte pořád tendence být nejdokonalejší máma, která všechny přípravy na Vánoce zvládne sama, brzděte. Zavzpomínejte na to, co pro vás jako pro dítě bylo na svátcích nejkrásnější. Co si sama pamatujete z Vánoc, kdy jste byla tak malá, jako jsou teď vaše děti? Určitě to nebyly hory jídla, perfektně uklizený byt a nekončící množství dárků pod stromečkem. Spíš to bude vzpomínka na babičku, která vás držela v pokoji na okně a vyhlížela s vámi Ježíška, zatímco vaši rodiče instalovali dárky pod stromek. Možná to bude vzpomínka na procházky sněhem s vašimi rodiči, cesta k prarodičům, kapr, co se s vámi koupal ve vaně. Světýlka ve všech oknech. Kolo, které bylo pod stromečkem, a na kterém vás váš táta naučil jezdit, i když byl metr sněhu.

“Jaké si Vánoce uděláš, takové je budeš mít. Např. v rodině manžela nevedli stromek, u nás nikdy nesměl chybět. Takže máme stromek vždy vysoký do stropu. Krásně voní. Miluju Vánoce, jejich vůni a atmosféru. Peču cukroví, i malá dcerka mi pomáhá s perníčky nebo zdobí pomeranč a jablko hřebíčkem, zdobíme stromeček, vyrábíme věnce a svícny, cinká tu andělské zvonění, ač nevěřící - chodíme si pro Betlémské světlo (nevadí, že nám cestou domů třikrát zhasne), podívat se do kostela na Betlém a Ježíška, píšeme dopis pro Ježíška. V obchodech se v té době zdržuji minimálně, snažím se nehonit se. Dárky připravuji s předstihem, s úklidem se nestresuji, uklízím přeci průběžně. Chodíme s malou sáňkovat, koulovat se, stavíme sněhuláka, poté si s manželem dáme svařák. Pravidelně se i s dětmi setkáváme s přáteli na předvánoční večeři v restauraci. Mezi svátky se setkáváme s rodinou.” Přesně těmito slovy shnula kouzlo Vánoc jedna z našich uživatelek. Napsala to krásně, že?

Vánoce obecně patří k těm nejoblíbenějším svátkům během celého roku. Děti je milují. Aby taky ne, vždyť na ně čekají samá krásná překvapení v podobě dárků, o které si napsaly Ježíškovi. Nutno dodat, že pro dospělé Vánoce znamenají kromě radosti a rodinné pohody také spoustu starostí a zařizování, ale nemusí to tak být.

Vánoce by nikoho neměly stresovat, lidé by se měli naučit užít si je a místo předhánění se s počty cukroví, uklizenějším bytem a honosnějšími dárky se vrátit zpátky ke kořenům. Vánoce pojmout jako krásný a poklidný čas strávený s těmi nejbližšími - rodinou a přáteli. Ono se to snadněji řekne, než udělá, ale věřte, že jakmile si v hlavě nastavíte vánoční pohodu, budete Vánoce milovat víc než kdy dříve. A k tomu vám může pomoci i dodržování tradic a vánočních zvyků. Především pokud máte děti, bude je to bavit, budou nadšené a hlavně si s sebou do života ponesou zážitky, které jednou předají zase svým dětem. Pojďme se společně podívat na ty nejznámější a nejkrásnější vánoční zvyky, které si můžete užít i vy doma, se svými potomky.

Dopis Ježíškovi

Pokud máte malé děti školou či školkou povinné , určitě o dopisu pro Ježíška slyšíte již s příchodem podzimu (ne-li dříve). Děti se na Vánoce většinou moc těší a lákají je především dárky, které jsou s nimi spojené. Dopisy Ježíškovi se píší snad v každé rodině s malými dětmi. Napsaný dopis se poté přichystá na místo, odkud si ho může Ježíšek vyzvednout, až poletí kolem.

O rodinnou tradici a pěknou vzpomínku se s námi podělila i jedna z uživatelek Modrého koníka: “Když byly holčičky menší, malovaly na dopisní papír, co se přejí od Ježíška. Pokud byla kresba složitější, dopomohla jsem např. před 6.rokem na vytouženou aktovku s kočičkou kočičku sama domalovat. Dopis jsme pak daly do obálky a holčičkám jsem tam napsala JEŽÍŠKOVI. Dopis si každá z holčiček sama zalepila a dala za okno před spaním. Pokud tam byl dopis ještě druhý den (pokud jsem zapomněla po usnutí dopis z okna stáhnout ), zamaskovala jsem to větou: no jo, Ježíšek musí stihnout ještě do Vánoc oběhnout tolik dětí. Dnes večer to určitě stihne! No a další den ráno už tam dopis nebyl - Ježíšek si pro něj přišel. Ovšem sranda byla, když mi jednou dopis uletěl. Já šupajdila dolů 5 pater, abychom ten dopis někde na sídlišti ráno nepotkaly cestou do školky. Mimochodem malované dopisy Ježíškovi mám všechny schované v krabici vzpomínek. Až do nich jednou děvčátka jako dospělá nahlédnou, určitě se budou nad nimi usmívat stejně jako já “

"Vymlouváme se na to, že náš potomek je oplácaný proto, že naše rodina má obézní geny a dítě je po nás zdědilo? Buďte si jisti, že si to pouze nalháváme, protože dětská obezita nesouvisí s dědičností, ale především se stravovacími a pohybovými návyky v současném vysoce toxickém obezitogenním prostředí," říká odborník na dětskou obezitu. 

Úvodní povídání o dětské obezitě s předním obezitologem MUDr. Zlatkem Marinovem a jeho ženou MUDr. Cecílií Marinovou, MBA, patrony projektu S dětmi proti obezitě, startuje pravidelné rozhovory na toto téma.

Co vlastně znamená dětská obezita?

Nadváha je takové navýšení hmotnosti, která nevede ke zdravotním obtížím. Obezita je takové zmnožení tukové tkáně, které má vážné zdravotní následky. Obezita je vždy závažné onemocnění. Dětská obezita představuje vedle možných psychologických následků především také závažné zdravotní problémy, protože až v 80 % pokračuje obezitou v dospělosti. Obezita je spouštěčem tzv. metabolického syndromu, ke kterému patří zvýšená hladina krevních tuků, vysoký krevní tlak a zvýšená inzulinová rezistence. Tyto odchylky zvyšují riziko rozvoje cukrovky 2. typu, nádorů a kardiovaskulárních chorob, které významně zkracují délku života.

Než rodič navštíví lékaře, jak má možnost sám poznat, jestli je jeho dítě obézní?

Nadváhu každý skryje pod tričko, ale v plavkách už je vidět. Obezita se pod žádným oblečením neschová. Stačí se podívat na dětské filmy z našeho dětství a přijdeme na to, že dívka z filmu Metráček má vlastně jen trochu vyšší nadváhu, kterou v dnešním akvaparku ani nikdo nezaznamená. Všichni trpíme obezitogenní slepotou a když někdo z rodičů přeci jen něco zaznamená, už je mnohdy pozdě.

Jak voní Vánoce? Ty moje jednoznačně opojně a štědře. Po skořici, marcipánu a čokoládě. Jejich vůně je nakažlivá a šíří kolem sebe radost a spokojenost. Přesně tak si představuji vůni Vánoc. Pokud se ještě ve vašem okolí tato známá vůně nezačala rozšiřovat, vyčarujte si ji sami. S kuchyňským robotem Klarstein Bella Rossa to zvládnete lusknutím prstu. Vlastně stisknutím knoflíku ;)

Kuchyňský robot je kamarád, se kterým budete zřejmě trávit hodně času. Proto vybírejte důsledně, aby vám do kuchyňské výbavy přibyl kvalitní produkt, který vám bude nejen usnadňovat práci, ale i dělat radost. Kuchyňský robot Bella Rossa tyto podmínky pro ideální kuchyňský vztah určitě splňuje 🙂 V balení naleznete:

• 1x kuchyňský robot
• 1x nerezová miska
• 1x hnětací hák pro těžká těsta, jako je kynuté nebo chlebové těsto
• 1x hnětací hák pro rovnoměrné míchání i většího množství těsta
• 1x šlehač pro vzdušné hmoty, jako je sníh z bílků nebo piškotové těsto

Manuál, který je v balení přiložen, sice není v českém jazyce, ale jednoduše si ho stáhnete zde.

Tento šikovný, červený krasavec perfektně zapadne do předvánočního chaosu. Barva ho pasuje na dokonalou (nejen) vánoční ozdobu a jeho výkon na ideálního pomocníka, bez kterého si už pečení nebudete umět představit. Díky 3 různým nástavcům vám ochotně poslouží při jakémkoliv receptu. Hnětení, mixování, míchání či šlehání? Hnětací hák si neporadí pouze s kynutým těstem, ale zvládne například i perníkového těsto. Míchací hák spolehlivě a důkladně vše promíchá a díky metličce není problém připravit krásné nadýchaný korpus či pevný sníh.

Někdy je třeba míchat jemně, jindy je třeba přidat na rychlosti. Přesně tak jako v životě. V případě robota Bella Rossa máte na výběr 6 různých rychlostí, které si poradí s každým úkolem na jedničku.

„Myslím, že vše je o organizaci času a prioritách. Máme tři děti, bydlíme na vesnici v domku se zahradou (za prací i do školy musíme dojíždět). Musím být nejen mamka na 130 %, ale taky manažer, abychom se večer všichni sešli u stolu s večeří. Rozhodně nejsem superman, jen jsme si to nastavili tak, aby to všem vyhovovalo... Takže uklízíme průběžně, vařím každý den, peru obden, větší nákup děláme 2x do týdne a jsme všichni spokojení.”

Domácí práce jsou činnosti, které málokoho baví, ale je nutné je dělat. Mezi nejméně oblíbené domácí práce patří žehlení. Dnes si již spousta žen tuto činnost ulehčila nebo ji nedělá vůbec, protože vlastní sušičku na prádlo. Přesto ale zůstává většina žen, které tuto vymoženost nemají a každý týden na ně čeká koš plný prádla k vyžehlení. Jak si žehlení ulehčit? A jak vlastně žehlit správně? A co ostatní domácí práce, jak si je ulehčit, aby u nich člověk nestrávil mládí a mohl se věnovat i dětem, partnerovi nebo svým koníčkům?

Mohlo by se zdát, že je to jednoduché, nachystáte si žehlicí prkno, zapnete žehličku, vybraný kus oděvu prostě vyžehlíte a máte hotovo. Pokud si ale nechcete oblečení a ostatní věci k žehlení zničit, musíte postupovat opatrněji.

Sledujte štítky na oblečení

Důležitým krokem především u nových, ještě nežehlených věcí, je přečíst si jejich štítek, jak máte danou věc žehlit. Řídíte se symbolem žehličky a můžete se setkat se čtyřmi různými obrázky. Přeškrtnutá žehlička znamená, že se daná věc žehlit nesmí. Dále se objevují žehličky s jednou až třemi tečkami, kdy jedna tečka znamená, že je možné věc žehlit na nižší teplotu (do 110 °C, s napařováním je nutné postupovat opatrně), dvě tečky znamenají, že můžete žehlit na střední teplotu (do 150 °C) a tři, že můžete žehlit na vysokou teplotu (do 200 °C).

Pozor na různé druhy látek

Jmenuji se Martina a společně se svým přítelem Radkem a dvěma syny Tadeáškem, 4 roky, a Matyáškem, 1 rok, rádi cestujeme. 

Jednoho dne se mi starší syn Tadeáš svěřil, že by chtěl jet na výlet autobusem. Nepřišlo mi to jako špatný nápad. Přeci jen můžeme pro jednou nechat auto doma a užít si společně "dobrodružství" v autobusu. Hned jsem věděla, že pojedeme do Prahy. Není to daleko a vždy je tam co navštívit i s dětmi.  Ale jakmile jsem přikývla synovi na náš autobusový výlet, přišla hned otázka, jakého dopravce vybrat, abych měla jistotu bezpečné cesty a dostatečného komfortu pro děti. Nakonec jsem si jako přepravce vybrala FlixBus.

Na tomto autodopravci se mi líbí jeho snaha jít ekologickou cestou. Pyšní se produkcí minimálního minimální množství emisí oxidu uhličitého a navíc spolupracují s ClimatePartner, což je mi sympatické. Dále jako jediný dopravce na českých trasách nabízí upevnění dětské autosedačky na sedadlo autobusu, což v mém rozhodnutí bylo zásadní. V neposlední řadě se mi líbí způsob zakoupení jízdenek. Na stránkách www.flixbus.cz jsem jednoduše vybrala spoj, v našem případě se jednalo o spoj z Mostu do Prahy, a sedadla, kde bychom chtěli sedět. Aby děti měly radost, jízdenky jsme si vytiskli. Daleko pohodlnější je však stáhnout si do telefonu aplikaci, kde jízdenku budete mít v elektronické podobě a nemusíte se o nic starat.

Dopravce uvádí, že je dobré být na zastávce 15 minut před odjezdem. My jsme přišli trochu dříve, abychom v klidu s dětmi nastoupili a nezdržovali tak případné další zákazníky.

Při příchodu na zastávku už na místě stál FlixBus, jeho charakteristická zelená barva nejde přehlédnout. U autobusu stála velmi příjemná paní řidička, která zkontrolovala jízdenky a hned nám nabídla dětské autosedačky, které následně připevnila uvnitř autobusu na sedadla a kočárek uklidila do zavazadlového prostoru. Šlo jí to pěkně od ruky a obava, že budeme zdržovat další zákazníky, byla úplně zbytečná.

Díky maximální péči paní řidičky jsme si mohli v klidu svléknout bundy a umístit děti do autosedaček. Autobus byl uvnitř čistý a příjemně vyhřátý. Sedadlo bylo pohodlné, dostatečně prostorné a nebála bych se v něm absolvovat i delší několikahodinovou cestu. Prostor pro nohy byl, alepsoň pro mě, komfortní a dostatečně velký. Ještě se musím pozastavit u dětských sedaček, které byly opravdu bezpečné, pro děti pohodlné, prostorné a děti z nich krásně viděly ven z autobusu. Myslím, že to byl jeden z důvodů, proč oba vydrželi v klidu celou cestu.

„Konzumní společnost na nás všechny tlačí neskutečným způsobem. Říká nám, že můžeme mít okamžitě všechno, co chceme. Tak to ale pochopitelně není. Nic není zadarmo a pokud se to děti nenaučí už v raném věku, může se stát, že jim zkazíme celý život. Rozmazlované děti mohou v dospělosti častěji spadnout do dluhových pastí, což negativně ovlivní jejich život ve všech ohledech,“ varuje psycholog Stránský.

Vymýšlíte už od léta, co dětem koupíte k Vánocům? Nebo vám samy přispěly kilometrovým seznamem hraček a dalších nutných potřeb, které si přejí od Ježíška dostat? Zavalení dětí množstvím dárků však může způsobit, že si jen zaděláte na potíže do budoucna. I když i pro vás je Štědrý den výjimečnou událostí a na radost vašich dětí se těšíte víc než na salát a řízek, nepřehánějte to. Obrovské množství dárků a každé splněné přání může dát dětem signál, že mohou mít všechno. Příště, až si bude vaše dítě v obchodě vydupávat koupi nějaké hračky, megalomanské svátky vás potrestají. Bude se vám špatně vysvětlovat, že nemůže mít všechno.

Velké množství dárků je pro děti spíše špatný příklad

I když to určitě myslíte dobře a touha po splnění každého přání vašeho dítěte je pochopitelná, z výchovného hlediska je takové konání činem, který se vám může velmi vymstít.

„Děti by měly k Vánocům dostávat dárků jen pár a vždycky by si měly uvědomovat, že nárok na ně není automatický. Jedině tak se mohou naučit skromnosti. V opačném případě nepochopí, že nikdy není tolik peněz, aby si člověk mohl pořídit všechno, po čem touží,“ říká psycholog Petr Stránský.

Podle doktora Stránského je navíc takové rozmazlování vašich ratolestí hrozbou, že v dospělém věku začnou žít “na dluh”. Za každou cenu si totiž budou chtít udržet možnost koupit si vše, po čem si myslí, že skutečně touží. Pokud si naplno připustíme konzumní život k tělu, musíme si být vědomi jeho rizik. Konzum nás totiž nedokáže nasytit tak, jak si představujeme. Hmotné věci nám nikdy neudělají takovou radost, jako činy a pocity, které z nich čerpáme.

„Dcera má taky dost trápení kvůli zubům. Jsou jí 3 roky, 2 zuby už má vrtané, další 2 ji čekají, u dalších dvou zubů byly kazy asi pouze povrchové. Naštěstí to zvládá krásně, k zubařce se těší. Zaprvé si pamatuje, že jí vždycky pomohla od bolesti, za druhé vždycky dostane malou hračku za statečnost. Vím, že je to z velké části moje vina...

...Dcera cca od 1 roku špatně jedla, byla drobek, takže jsme byli rádi, když si vzala aspoň sušenku, mívala často lentilky, lízátka. Nikdy mi ale nepila nic slazeného (dodnes neslazený čaj nebo nejraději vodu). Čistili jsme vždy ráno a snažili jsme se i večer, ale občas jsme zapomněli - to byla chyba. Taky nám zubařka řekla, že se prokázalo, že bakterie způsobující zubní kaz je přenosná, což jsme asi taky zanedbali (občas jsem olízla venku dudlík, pokud spadl na zem), a taky jsem ji dlouho v noci kojila (do 1,5 roku), potom jsem zuby nečistila. Samozřejmě si to vyčítám, protože jsme už 2x skončili s bolestí zubu na pohotovosti a ta bolest u vlastního dítěte je hrozná.”

Každá s napětím očekáváme, kdy u miminka konečně vykoukne první zoubek. Jakmile má zoubky, tak se vyskytne spousta otázek. Jak správně čistit zoubky? Mám používat prsťáček, kartáček, nebo stačí zoubky jen otřít? A co noční kojení, vadí zoubkům? Velmi často také maminky v diskuzích řeší, jak motivovat dítě k čištění zoubků, jak zvládat jeho nesouhlas a vztekání během čištění. V dnešním článku se pokusíme na tyto a další otázky odpovědět.

Kdy a v jakém pořadí rostou mléčné zuby

Mléčný chrup má 20 zubů a zoubky se obvykle klubou na svět podle určitého pořadí. Samozřejmě se mohou objevovat výjimky, děťátko se může například se zoubkem už narodit, nebo mu může vyrůst o zub víc či naopak jeden chybět. Všechny tyto anomálie je nutné řešit u zubaře a řídit se jeho doporučením. Běžně probíhá prořezávání mléčných zubů takto:

• první řezáky (jedničky), obvykle jsou to dolní, se objevují mezi 6.-9. měsícem
• poté následují horní řezáky (jedničky) a to v období mezi 8.-11. měsícem
• mezi 9.-12. měsícem se prořezávají druhé řezáky (dvojky), horní i dolní
• poté se objeví první stoličky (čtyřky), horní i dolní a to v období 12.-18. měsíců
• pak se proříznou špičáky (trojky), horní i dolní mezi 17.-22. měsícem věku
• a nakonec druhé stoličky (pětky), horní i dolní mezi 20.-30. měsícem

“Když se mi narodil syn, hned jsme k sobě přilnuli, i přes to, že byl v inkubátoru. Hned jsem důvěřovala v naše pouto, kojení a věděla jsem, že pokud ho budu chtít dobře poznat, musím mu umět naslouchat. Myslím tím i slyšet jeho pláč a nebýt vůči němu lhostejná. Mně se lhostejnost příčí. Sama si nedokážu představit, že by mě něco trápilo a já volala mamce, manželovi nebo kamarádce a oni by mi položili telefon, ať se nejdřív vyřvu. To je trošku na hlavu a hodně odcizující způsob. Ztratila bych v ně důvěru a přesně takhle nechci, aby se cítilo moje dítě. Mám kolem sebe hodně lidí, co mi cpou povídačky o posilování plic, manipulaci dítětem a podobný žvásty. Vždycky řeknu, že nemám důvod. A že jsem s ním ráda. Mě máma taky nenechala křičet a jsem snad rozmazlená?”

Poznáváte se v předcházejících řádcích? Nebo naopak patříte do druhé skupiny rodičů, kteří se nenechají pláčem svého dítěte vykolejit a nevadí jim nechat dítě vyplakat? Ať tak či onak, čtěte dále. V článku budete mít možnost dozvědět se spoustu informací o kontaktním rodičovství a jeho důležitém bodu, kterým je právě důvěra v pláč dítěte. Ještě než se ale budeme soustředit opravdu na pláč dítěte, seznamte se alespoň se základními informacemi, které charakterizují, co to to kontaktní rodičovství vůbec je.

Kontaktní rodičovství

Kontaktní rodičovství je charakterizováno jako přirozený a intuitivní přístup k péči o děti a jeho výchově. Jeho princip je založený především na vzájemné komunikaci, na vnímání podnětů dítěte a citlivém reagování na ně. Nejedná se o soubor přesně daných pravidel, protože každé dítě je jedinečná osobnost a má své individuální potřeby, proto i jeho výchova musí být jiná. V cizojazyčné literatuře se můžete setkat s anglickým termínem attachment parenting či se slovenským výrazem vzťahová výchova.

Hlavním cílem kontaktního rodičovství je navázat vztah s novorozencem a udržet ho i během dalších fází vývoje dítěte, tedy v období batolete, předškoláka i dospívajícího. Za tímto účelem jsou pak využívány prostředky založené na biologicky přirozeném kontaktu mezi matkou, otcem a dítětem:

• bonding - jedná se o navázání vztahu mezi matkou a dítětem (případně i otcem) bezprostředně po porodu. Termín pochází z angličtiny a doslovně znamená “připoutání se”. Z vývojového hlediska se vlastně jedná o přirozené pokračování prenatálního vztahu. Narozené miminko prostě patří matce na hruď a do náruče, pokud tomu neodporují vážné zdravotní důvody. Bonding  tedy slouží k vytvoření raného kontaktního spojení rodičů s miminkem během prvních hodin a dnů po porodu a do značné míry ovlivňuje způsob, jakým se matka bude v budoucnu o dítě starat.
• kojení - kontaktní rodičovství hovoří především o tzv. kojení na požádání, tedy kojení, které by mělo reagovat na potřeby dítěte. Jedná se o naprostý opak kojení, které je stále doporučováno v mnoha českých porodnicích (tedy důsledné krmení co 3 hodiny). Kontaktní rodičovství pracuje s myšlenkou, že kojení je přínosné i pro matku - hormony, které laktaci řídí (tedy oxytocin a prolaktin), podporují vztah matky ke svému dítěti a pomáhají jí zůstat klidná a uvolněná. Krmení na požádání lze praktikovat i s dětmi, které jsou krmeny umělým mlékem.
• nošení dětí - nošení dětí je staré jako lidstvo samo a pomáhá rodičům s poznáváním dítěte a citlivém reagování na jeho potřeby, poskytuje dítěti důvěru v blízkost matky (nebo otce) a možnost strávit více času ve stavu bdělé pozornosti a poznávat tak okolní prostředí, čímž se učí poznávat svět.
• společné spaní - většina dětí spí lépe právě při společném spaní. Při praktikování společného spaní je možné přisunout dětskou postýlku (se sundanou bočnicí) k posteli rodičů. Tento způsob usnadňuje život především matce při nočním kojení, které je pak mnohem jednodušší a žena při něm může spát. Je ovšem potřeba zabezpečit, aby dítě nespadlo z postele a nezranilo se.
• důvěra v pláč dítěte - podrobněji rozepsáno dále v článku
• vyvážený osobní a rodinný život - cílem kontaktního rodičovství není jen spokojené a uspokojené dítě, nýbrž i spokojení rodiče. Rodičovství je bezesporu fyzicky, psychicky i emočně náročné, je proto třeba o svých potřebách mluvit, najít si v okolí další podobně smýšlející rodiče. Maminka by měla spát, když spí dítě, zapojit partnera do péče o dítě a najít si denně alespoň několik minut pro odreagování se, relaxaci, koníček - prostě sama na sebe.
• vymezování hranic - každé dítě potřebuje pro svůj rozvoj vymezit jisté hranice, i kontaktní rodičovství tedy hranice vymezuje. Hranice ale nemusí být striktní a v případě potřeby se mohou posouvat, přizpůsobovat situaci a vyvíjet se. 

Ženský přechod neboli menopauza je v dnešní době už téma, o kterém všichni ví a nikdo se nestydí o něm veřejně mluvit. U mužů je to jiné. Andropauza se ještě nedostala do povědomí lidí a muži se za ni často stydí.

Při andropauze, neboli mužském přechodu, dochází u mužů k poklesu pohlavních hormonů, hlavně testosteronu. Nemusí být tak výrazný, jako bývá u žen, ovšem také ho provází změny v běžném chlapském životě. Andropauza trvá daleko delší dobu. Studie totiž ukazují, že testosteron začne ubývat už okolo 30 roku, ale nemusí to být hned znát. Projevy se pořádně “rozjíždí” až okolo padesátky. Těžko se popisují, protože jsou u každého muže velmi individuální a každý se s nimi umí jinak srovnat.

"Mužský přechod začíná o něco později než ženský, typicky mezi 50 a 60 lety. Podstatným rozdílem je i to, že zatímco žena po dokončení menopauzy již není schopná přivést na svět dítě, mužské reprodukční schopnosti nejsou zásadně ovlivněny, pomineme-li sníženou sexuální apetenci," vysvětluje gynekolog MUDr. Pavel Turčan.

Jak poznáte u muže andropauzu?

Andropauza se projevuje hlavně psychicky. Nápadné jsou změny nálad, únava, depresivní stavy, podrážděnost nebo nechuť do věcí, které muže dříve naplňovaly a dělal je rád. Spousta pánů díky přechodu ztrácí zájem o své koníčky. Podobně jako u žen se mohou vyskytnout návaly horka, poruchy spánku a pocit celkové nespokojenosti ve vlastním těle.

Co se týče fyzických projevů, s úbytkem testosteronu souvisí hlavně problémy v sexuálním životě. Začínají především poruchy erekce. Což pak samozřejmě podporuje psychické problémy, protože muž pak ztrácí pocit, že je dostatečně “mužný” a klesá mu sebevědomí. A tak se vytváří začarovaný kruh.

"Další týden mého těhotenství uběhl jako voda a já už vítám 8. těhotenský týden. Konečně mi začíná docházet, že jsem fakt těhotná a s každým dalším uplynulým dnem se na toho našeho drobečka těším stále víc. 

Po minulé návštěvě u svého gynekologa jsem docela uklidněná tím, že vše probíhá tak, jak má. Vím, že stále ještě nemáme vyhráno, ale jakmile mě přepadne strach, zadívám se na ultrazvukový snímek na poličce a věřím, že všechno bude v pořádku a já si za pár měsíců pochovám své první miminko. Zatím nezbývá než čekat a dozvědět se spoustu zajímavých informací - třeba zrovna o tom, co se právě děje ve vývoji miminka."

Jak vypadá miminko v 8. týdnu těhotenství

"Od posledního týdne těhotenství miminko zase povyrostlo a rozhodně se není čemu divit, protože první trimestr se dějí ty nejzásadnější a nejrychlejší změny ve vývoji. Dosud lékaři ve vývoji dítěte hovořili o embryu, ale to se v tomto týdnu mění - terminologicky se z embrya stal v tomto týdnu plod. To znamená, že ocásek, který doteď embryo mělo, zmizel a dále dochází k tvorbě orgánů dítěte."

Plod je aktuálně dlouhý 14 - 20 mm a váží kolem 1 gramu, takže si ho můžete představit třeba jako malého roztomilého gumového medvídka. Vývoj plodu samozřejmě i nadále pokračuje rychlým tempem a v následujících řádcích se můžete dozvědět, co všechno se s miminkem děje.

Mozková část plodu je prozatím stále větší než část obličejová. V ní dochází ke srůstání kůstek a výběžků, tvoří se nosní dírky, přepážky a také ústní dutina, která je z počátku velmi široká, ale postupně se zužuje až do normální velikosti. I přesto, že žena v tomto týdnu ještě nemůže cítit žádné pohyby dítěte, tak se dítě velmi často a hbitě v děloze hýbe , což je možné pozorovat při ultrazvukovém vyšetření.

„Pro mě byly nejkrásnější Vánoce, dokud jsem na Ježíška věřila. To těšení, to překvapení, když jsem ráno na Štědrý den našla v obýváku rozsvícený stromeček, ta nedočkavost na dárky.“ Není nic krásnějšího než vidět rozzářená dětská očka u vánočního stromečku. Celý rok se těší na to, až jim Ježíšek pod stromeček nadělí, co si přály. Na druhou stranu existují i názory, že není vhodné dětem říkat, že dárky nosí Ježíšek a takoví rodiče rovnou říkají svým dětem pravdu. Lhát se nemá, to je jasné. Ale nepatří právě lež o malém obdarovateli k těm výjimkám, které potvrzují pravidlo?

Je správné nechat děti, aby si myslely, že dárky nosí Ježíšek, a ne táta s mámou? Nebo je máte hned od dětství vystavit realitě a sdělit jim, že ta tajemná bytost, která vedle u sousedů dělá stopy v obýváku, vlastně vůbec neexistuje a je to jen klam? Odpověď na takovou otázku rozhodně není jednoduchá a vlastně ani jednoznačná. Neshodnou se ani odborníci, tak jak by se mohli shodnout rodiče. Rozhodnutí tak nakonec stejně padne na vás. My vám jen zkusíme přinést dva úhly pohledu.

Ježíšek jako symbol Vánoc

Pohádka o Ježíškovi patří k tomu nejkrásnějšímu pro každé dítě. A mnoho odborníků se přiklání k tomu, aby rodiče nechali děti věřit v Ježíška co nejdéle. Jestliže vaše dítě rádo věří v magické a tajemné věci, není žádný důvod, proč byste mu to neměli dopřát. I v mladším školním věku mají děti pořád rády magii a kouzla a často i ty, které už pravdu znají. Přesto píší svůj dopis, a tak trochu s nadějí doufají, že si ho neodnese maminka ale ten, na kterého tak dlouho věřily.

„Já si víry na Ježíška moc neužila. Nám o jeho neexistenci řekly učitelky ve školce – pro mě nepochopitelné. Udělat to učitelka dnes mému dítěti, neznám se. Do té doby byly pro mě Ježíškovské Vánoce posvátné a nejkrásnější. Své dítě určitě k víře na Ježíška povedu. Pamatuji si, jak mi jela fantazie na plné obrátky – co jsem se nauvažovala, jak vypadá, kudy k nám chodí, kde ty dárky shání, kde bydlí atd. Pro rozvoj dětské fantazie je tahle báchorka skvělá. Navíc těch konzumních Vánoc, které se točí kolem kupování dárků, si člověk užije v životě dost,“svěřila se maminka na Modrém koníku.

Pohádkové bytosti učí děti rozlišovat dobro od zla. Malé děti rády věří v různé jevy, protože jejich poměřováním se světem dospělých rozvíjí i své schopnosti. Připravit nevinnou dětskou duši o svět kouzel a magie předčasně a ve chvíli, kdy není připravené, může být obrovským zklamáním. Někdo se dokonce přiklání k tomu, že Ježíšek a jeho příběh není lež. Je to přece pohádka.

Přestaňte se uculovat, je to vážně pravda. Určitě si právě říkáte, že ta, která psala tenhle článek, se musela zbláznit, když něco takového tvrdí. Ale uvidíte, že mi po přečtení následujícího článku dáte za pravdu.

Tiskárny obecně jsou samozřejmě velkým pomocníkem nejen při naší práci, ale také při zábavě a kreativním tvoření. Ano, skoro každá multifunkční tiskárna umí tisknout, skenovat a kopírovat. Ale tiskárny Canon umí prostě i spoustu věcí navíc. Jste zvědavé, co tím myslím? Nebojte, ihned se to dozvíte.

Věděli jste, že s tiskárnami Canon si můžete doma natisknout i vlastní balicí papíry?

Nevím, jak vám, ale mně už se doma několikrát stalo, že jsem potřebovala narychlo zabalit dárek a jaksi nebylo do čeho. Pokud bych v té době měla doma tiskárnu PIXMA TS9550 SERIES, nebyl by to sebemenší problém, protože právě tenhle kousek z dílny Canon umí tisknout nádherné balicí papíry, navíc ve velikosti papíru A3. To zní dobře, že? A ještě lépe to vypadá. Výhodou je, že přímo z tiskárny můžete zadat tisk balicích papírů a nepotřebujete k tomu ani počítač, ani připojení k internetu ani cokoliv dalšího. V nastavení tiskárny si prostě vyberete jeden ze 45 možných motivů, zmáčknete jedno tlačítko a hotovo. Ve výběru designů najdete neutrální vzory, které můžete použít snad při všech příležitostech, vánoční, halloweenské motivy či třeba design vhodný pro zabalení dárků na dětské oslavy. Věřím, že si zde vybere opravdu každý.

Pokud si tedy při balení dárků chcete užít trochu vzrušení a ozvláštnění, vyzkoušejte tisk vlastních balicích papírů. Uvidíte, že budete s těmito neokoukanými vzory dost originální.

Vánoce, Vánoce přicházejí, tiskněme přátelé…

Imunitní systém malých miminek se nejlépe vyvíjí a utužuje kojením. Mateřské mléko totiž obsahuje obrovské množství prospěšných látek, mezi které patří i ochranné protilátky a prebiotika (důležitá „potrava“ pro prospěšné střevní bakterie). Pokud maminka z jakéhokoliv důvodu kojit nemůže, může si vybrat z velké nabídky kvalitních umělých mlék, které se stále více a více snaží svým složením mateřskému mléku přiblížit.

Později, když do stravy děťátka začínáme zavádět pomocí příkrmů i jinou stravu, je velmi důležité dbát na to, aby šlo o co nejkvalitnější a postupně i nejpestřejší suroviny. Právě složení dětského jídelníčku má totiž obrovský vliv na správný vývoj imunitního systému. Nesmíme však zapomenout ani na dostatek pohybu na čerstvém vzduchu – dvě hodiny denně by mělo být minimum. Jde to téměř za každého počasí, jen je potřeba zvolit vhodné oblečení. Neméně důležitý je samozřejmě také kvalitní spánek.

Vybudovat dítěti silnou imunitu je velmi důležité pro celý jeho následující život. A i když je mu dopřán dobrý genetický základ a dbáme na všechny zásadní faktory, které vývoj imunity podporují, jsou tu některá rizikovější období, kdy je vhodné imunitu podpořit – nástup do školky, období chřipek, podzimní a zimní měsíce s nedostatkem slunečních paprsků a mnohé další. V těchto případech můžeme zvolit různé více či méně známé přírodní produkty, nebo můžeme vybírat z nepřeberného množství multivitaminů a jiných prostředků určených na podporu imunity. Vždy je však potřeba mít na paměti, že žádné syntetické vitamíny nenahradí pestrou stravu.

Pediatři vitaminy ve formě multivitaminových přípravků doporučují doplňovat hlavně před zařazením dítěte do většího kolektivu, v průběhu chřipkových epidemií nebo po již prodělaném onemocnění. Dobrou službu mohou vykonat i během podzimních a zimních měsíců – tedy v rizikovém období s vyšším výskytem nemocí jako je chřipka či nachlazení. Zvýšený výskyt těchto nemocí je způsoben hlavně častým přechodem z tepla do zimy, nepříznivým počasím a s ním omezeným pohybem venku, nebo také nedostatkem slunečních paprsků.

Pokud se tedy rozhodneme podpořit imunitu pomocí multivitaminů či jiných preparátů, určitě neuděláme chybu. Je však důležité volit přípravky vyvinuté speciálně pro děti! Mezi nimi pak vybíráme dle věku dítěte. Na místě je také věnovat pozornost jejich složení, protože není výjimkou, že dětské multivitaminy a prostředky na podporu imunity obsahují látky, kterým je lepší se vyhnout. Jde především o různá umělá barviva, sladidla a podobně. Ty pak mohou imunitu paradoxně spíše narušovat. A pozor – myslete také na to, že podávat dětem umělé vitaminy dlouhodobě, nebo dokonce trvale není zapotřebí, ba ani žádoucí! Tělo, které by si na nadbytečný přísun umělých vitaminů zvyklo, by po jejich vysazení mohlo reagovat stejně, jako by jich mělo nedostatek, i když by tomu tak nebylo.

Mezi vitaminy, které jsou velmi důležité pro správnou funkci imunitního systému, patří mimo jiné hlavně vitaminy C a D. Jejich dostatečný přísun, hlavně v zimních obdobích, kdy je nedostatek sezónní zeleniny a slunečních paprsků, můžeme zajistit i přírodními cestami. Vitamin C můžeme doplňovat např. pomocí citrusů, kvalitních nepasterovaných džusů, nebo třeba rakytníkového sirupu. Přísun vitaminu D, který organismus získává hlavně ze slunečního záření, můžeme podpořit konzumací mléčných výrobků (nejvíce vit. D má tvrdý sýr), tučných ryb (např. losos), nebo užíváním rybího oleje.

„Když mu bylo 6 týdnů, v noci nám spustil poplach, vylítli jsme. Ten děs, který jsme cítili, nejde popsat. Chlap k malému přiběhl první, volal na něj, Adam nereagoval, jen ležel, hned ho zvednul, zatřásl s ním a Adam se trhaně zhluboka nadechl. Já ani nebrečela, jen jsem se rozklepala. Jak Adam začal brečet, já spustila taky. Přítel mi dal malého do náruče, Adámek se napil a usnul. Seděli jsme s ním ještě dlouho a koukali, jak spí, jak dýchá, jak mele pusinkou ze spaní. Hrozný zážitek!“

„Prosím o radu, jak vybrat chůvičku a monitor dechu? Co by to všechno mělo mít a na co si dát při výběru pozor? Popřípadě nějaké tipy.“ Monitor dechu, který má hlídat miminko a upozornit na to, kdyby náhodou přestalo dýchat, se stal běžnou součástí výbavy každé novopečené maminky. Využívají se nejen v domácnostech, ale najdete je dnes i takřka v každé porodnici.

Pořídit nebo nepořídit monitor dechu?

Rodiče často řeší jednu zásadní otázku. Mám si monitor dechu koupit nebo je to zbytečné, a tak nutně ho nepotřebuji? Odpověď není jednoznačná. Obvykle si ho pořizují hlavně maminky prvorodičky, kterým dodává pocit klidu a jistoty.

„Monitor dechu jsme si pořídili taky a vůbec nelituji investice. Vím, že naše ročníky tuto vymoženost neměly, ale určitě bych byla každou chvilku v noci vzhůru a kontrolovala dech. Teď se pouze kouknu, že svítí zelené světýlko a spím dále. Budu ho používat tak do 1 roku,“ píše maminka bara_d.

Nejčastějším důvodem pro pořízení monitoru je strach ze syndromu náhlého úmrtí dítěte SIDS. Ten se může u dětí projevit z ničeho nic přibližně do 1 roku dítěte. Za SIDS je označováno každé úmrtí, které proběhlo u zdravého dítěte bez zjištění příčiny. Monitor dechu ovšem této události zabránit nedokáže, ale umí upozornit na to, že miminko přestalo dýchat a vy máte možnost urychleně jednat a zachránit mu život.

„Málokdo si uvědomuje, jak rozsáhlé problémy si můžeme způsobit tím, že se v přehnané míře a bez přemýšlení vystavujeme dennodenně chemikáliím,” říká Pavla Pavlištová, která radí, jak si vytvořit non toxic domácnost. V poradně přírodní léčby alergií, ekzémů a dermatitid tady na Modrém koníku se jí můžete zeptat na cokoliv. 

V dnešním článku vám přinášíme rozhovor s Pavlou Pavlištovou na téma non toxic domácnost. Pavla Pavlištová je již 4 roky jedním ze správců facebookové skupiny Svět non toxic a předsedkyní stejnojmenného spolku. Činnost spolku a skupiny je zaměřena zejména na eliminaci škodlivé chemie v každodenním životě, v první řadě v kosmetice, drogerii a domácnosti. Skupina se primárně věnuje prevenci kontaktních dermatitid, atopických ekzémů a alergií. Snaží se šířit osvětu o rizicích, která představují syntetické složky kosmetiky a drogerie. Dále nabízí praktické návody, jak a čím tyto potenciálně nebo prokazatelně škodlivé látky nahradit.

Můžete čtenářkám, prosím, popsat, jak vypadá taková non toxic domácnost?

Non toxic domácnost vypadá velmi skromně. Nenajdete v ní běžný prací prášek ze supermarketu, aviváž, čistič wc a podlah, osvěžovač prostoru a další konvenční drogerii a kosmetiku. Většinu péče o tělo nahrazuje bezpečná, tzv. „jedlá“ kosmetika, založená na přírodních surovinách, zejména olejích a přírodních máslech, případně kosmetika s vhodným složením od prověřených výrobců. Úklid v netoxické domácnosti nezajišťuje Mr. Proper, ale prací soda, ocet a přírodní mýdlo. Netoxická domácnost ale není jen úklid a praní, je důležité věnovat pozornost také materiálům (nábytek, textil, nádobí) jaké tvoří náš domov. V netoxické domácnosti se snažíme eliminovat ty materiály, které prokazatelně vylučují toxické látky a nahrazovat je těmi bezpečnějšími.

Jak jste se k této problematice dostala? Co vás přimělo vydat se tímto směrem?

Na cestu non toxic mě přivedly moje dlouhotrvající zdravotní potíže. Vlastně to byl trochu paradox, protože jako zpěvačka jsem byla dlouhé roky v neustálém kontaktu s konvenční kosmetikou. Make-up, dekorativní kosmetika, barvy na vlasy, parfémy... Příliš jsem nepřemýšlela o tom, jak moc mi tyto zkrášlovací pomůcky mohou negativně ovlivnit zdraví. Nicméně zdravá jsem nebyla. V 25 letech mi lékaři diagnostikovali endometriózu. Léčila jsem se nejprve pod taktovkou oficiální medicíny, neměla jsem nikdy před mým „non toxic“ životním stylem důvod hledat jiné cesty, zcela jsem důvěřovala konvenční medicíně. Ale potíže s endometriózou nebyly jediné, přidaly se hormonální problémy, dlouhodobě mě trápila špatná pleť. V mých 36 letech potíže s pokožkou zřejmě i vlivem stresu a vyčerpání vygradovaly a objevil se mi poprvé v životě rozsáhlý ekzém v obličeji.

„Myslím, že dnešní český Mikuláš není ani kulturní přežitek ani pekelná výrobna psychických traumat ohrožujících mladou českou generaci. Jen je třeba užívat ho s rozumem a v souladu s vývojem poznatků z dětské psychologie,“ napsal v roce 2003 uznávaný dětský psycholog  Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc.

„Co to zase děláš? Že zavolám čerta a ten si tě odnese do pekla?“ nebo „Počkej na čerty, ty už si tě srovnají.“ Poznáváte se? Strašení čerty a Mikulášem je nyní, v období adventu o to účinnější, o co se blíží 5. prosinec. Proč děti zlobí a kdy je v pořádku poslat na ně pekelníka? Od kolika let si pozvat domů svatou trojici a vaše zkušenosti jsou jádrem tohoto článku. 

Zlobí nebo objevuje?

Zlobí každé dítě. Některé ve větší míře než ostatní, ale to je v pořádku. Je důležité rozlišit, co je zlobení a co prosté objevování světa. Tak třeba když jste na procházce a prcek vám poodběhne k plotu a přes plaňky pozoruje malé fotbalisty, jak trénují s míčem. Je tak zaujatý, že ani nevnímá své okolí.  V tomto okamžiku se plně soustředí na nové zážitky a věci. Je proto logické, že nepřiběhne hned na první, druhé ani třetí zavolání. Je tohle zlobení? Není to spíše zvídavost? Střih. Jste v obchodě a čekáte ve frontě u pokladny. Natahuje-li se dítě k reálu se sladkostmi a vyžaduje si je křikem, kopáním a vzteklým pohyby i přes vaše výslovné „NE“, pak jde o zlobení.

Jádro pudla

Otázkou je, proč dítě zlobí. Zde musíme (chtě nechtě) přiznat, že chyba je zřejmě ve výchově. Strašit a děsit děti čerty jakožto berličkou poslední záchrany není nejlepší způsob, jak si vynutit klid a respekt. Výchova je takřka celoživotní práce a ne záležitost jednoho večera v roce. Nastavte si limity, které jsou ještě v normě a co už je přes čáru. Hračky poházené po zemi v zápalu hry s přivřenými oky přehlédnete. Stejně jako vodu vycákanou na podlaze při koupání. Vysvětlete, co není v pořádku: „Adámku, necákej tolik, někdo by v té kaluži mohl uklouznout, upadnout a ublížit si.“ Ovšem vzteklý amok a záchvat pláče kvůli čokoládě v obchodě zaslouží radikálnější krok.

„Já mám bohužel špatnou zkušenost z vlastního dětství. Byli jsme lyžovat a srazil mě 120kg chlápek, protože jel rychle a už to nedokázal ovlivnit a vrazil do mě. Bylo mi 8 let. Dopadlo to tak, že nás vezla dolů horská služba, já jsem měla otřes mozku a on měl rozseknuté čelo od mojí lyže. No, byl to zázrak, že se nestalo nic horšího. Takže si dávejte pozor, nikdy nevíte, co se může stát, protože do hlavy ostatním nevidíte.”

Zima klepe na dveře a s ní přichází i různé zimní radovánky, které děti velmi baví. Lyžování, bruslení, sáňkování… Ale právě v tomto období je podle statistik a lékařů zvýšené riziko úrazů. Jak jim můžete vy a nebo samotné děti předcházet? A na co je důležité při sportování v zimě nezapomínat? Odpovědi se dočtete v následujícím článku.

Nejvíce úrazů v zimě vzniká při sportování a nebo při obyčejné chůzi po namrzlém chodníku. Z hlediska období je nejrizikovější únor a březen, kdy jsou v České republice jarní prázdniny a rodiny vyráží ve velkém právě na hory. Za spoustou úrazů stojí nedostatečné vybavení a přecenění sil. Spousta dětí přes rok nic nedělá a najednou mají sjíždět sjezdovky nebo dělat piruety na ledě.

Nepodceňujte sportovní výbavu

Je to vizuálně hezké, když má dítě sladěnou barvu bundy s lyžemi, ale to ho před úrazem nezachrání. Pokud vyrážíte s dětmi na lyže nebo snowboard, zainvestujte do kvalitní helmy a chrániče páteře neboli páteřáku. Nemusí být z nejdražších, ale vše by mělo perfektně sedět a dítě by se v tom mělo cítit dobře. Pokud se ve výběru nevyznáte, nechte si poradit od zkušenějších. V dnešní době vám prodejci ve sportovních obchodech pomohou s výběrem. Pokud nejsou příliš ochotní a odbývají vás, což se často stává, zajděte do jiné prodejny. Jde o zdraví vašeho dítěte, tak se nenechte znechutit a vyberte to, co bude vašemu dítěti opravdu vyhovovat.

Určitě pořiďte i lyžařské brýle, které chrání oči při pádech a před cizími tělesy, které by mohly do očí vlétnout během jízdy. Je dobré zamyslet se i nad barvou oblečení, ve kterém dítě lyžuje. Čím výraznější, tím lepší. Je důležité, aby bylo dítě na sjezdovce vidět. A v neposlední řadě, nezapomínejte na každoroční seřízení lyží.

 „Podstatným přínosem větrání je přívod čerstvého vzduchu. Dýcháním produkujeme oxid uhličitý. Zvýšené množství oxidu uhličitého vede k ospalosti, únavě, poruchám soustředění a bolestem hlavy. Zhorší se i kvalita spánku,“ upozorňuje praktický lékař MUDr. Michal Lazák.

S přicházející zimou a začátkem topné sezóny se v bytech a domech může objevit problém s vlhkostí a s tím spojené rosení oken. Příčinou těchto problémů však nejsou nová, dobře seřízená a perfektně těsnící okna, ale především nedostatečné větrání. Vysoká vlhkost přitom nejenže může poškodit zařízení domácnosti, ale může mít také negativní dopad na zdraví.

Proč je větrání tak důležité

Větrání je nejlevnější a nejúčinnější způsob, jak se zbavit přebytečné vlhkosti v domácnosti. Jen dýcháním každý z nás vyloučí až tři litry vody za den. V nevětraných místnostech se díky vyšší vlhkosti daří plísním a roztočům, což může mít neblahý vliv na vznik alergií, astmatu a jiných nemocí. „Podstatným přínosem větrání je přívod čerstvého vzduchu. Dýcháním produkujeme oxid uhličitý. Zvýšené množství oxidu uhličitého ve vydýchaném vzduchu způsobí zhoršení výměny plynů v plicích
a sníží se tím okysličování krve. To vede k ospalosti, únavě, poruchám soustředění a bolestem hlavy. Zhorší se i kvalita spánku,“ upozorňuje praktický lékař MUDr. Michal Lazák.

"U nás se větrá ráno. Povypínám všechno topení a větrám asi tak 15 - 20 min (podotýkám v zimě), pak zapnu topení a topím - ono se to nezdá, ale rychle se to vytopí. Přes den pak větrám na 3 - 5 minut a bez vypínání topení udělám takový průvan. Každé ráno chodím a utírám vodu z oken a někdy i z parapetů. Dříve jsme měli plíseň v rohu vedle postele, kde byl psací stůl a za postelí - hrůza, skoro do půl stěny. Nějak se nám to podařilo zlikvidovat, ale byl to boj - já mám z toho potíže s dýcháním," popisuje jedna z maminek v diskuzi o větrání a plísních v bytě. 

Nová okna za vlhkost v bytě nemohou

"Dítě jsem chtěla snad od dvaceti, ale pořád samé povinnosti - studovat, studovat, něco odpracovat. Až jsem si řekla, že takhle to ale nechci. Než dostojím všem těmto závazkům, budu mít skoro 30 a dítě nikde. A tak jsme se tedy s manželem na mé narozeniny domluvili, že tomu necháme volný průběh. Přestali jsme se tedy chránit, ale jinak jsem cyklus nesledovala. Jen jsem se každý měsíc modlila, aby ta "mrcha" nedorazila. Zadařilo se hned třetí měsíc," popisuje snažení o miminko jedna z maminek na Modrém koníku. Ne u všech žen se však podaří otěhotnět tak rychle a tak lehce. 

Touha po dítěti a snažení se o něj je přirozenou součástí života. Pro zvýšenou touhu žen po dítěti se vžil výraz 'biologické hodiny'. Ty začínají tikat po pohlavním dozrání každé ženy, nejsilněji se ozývají ve věku kolem třiceti let. Vzhledem ke stále zvyšujícímu se věku párů, které se rozhodnou založit rodinu, zhoršujícímu se životnímu prostředí, sedavému zaměstnání, nezdravé stravě a způsobu života vůbec, se v posledních letech  zvyšuje i počet neplodných párů, které nejsou schopni počít přirozenou cestou. Pokud jste těmito zprávami znepokojena a obáváte se, že i vy budete mít s početím potíže, nepanikařte, nepřemýšlejte o tom, že to nepůjde. Psychická stránka dělá velké divy a vy si pouhým strachem můžete přivodit potíže s menstruací a cestu k miminku si tak zbytečně komplikovat.

O cestě k miminku a o tom, kde můžete hledat příčiny problémů s početím, nám povídala Mgr. Lenka Sobková. Vystudovala farmacii a pak se zaměřila na obory zkoumající účinky léčiv přírodního původu - farmakognozie a fytoterapie. Nyní se věnuje oblasti lidského přirozeného zdraví.

Jak přistupovat k cestě za vytouženým miminkem?

"Milé ženy, ráda bych vám posdílela něco málo ze svých dlouholetých zkušeností (a taky znalostí). Vím dobře, kolik mladých, zdravých žen se v moderní době trápí kvůli stigmatu zdánlivé neplodnosti. Jako zdravotník taky velmi dobře znám postoje klasické medicíny (a většiny gynekologů) a můžu vám upřímně říct, že je mi z toho opravdu někdy smutno. Já jsem se nikdy nesmířila s přístupem, kdy lékař ženu svým způsobem straší a předepisuje další a další syntetické hormony.

Cesta k děťátku by měla být naopak plná radosti a lehkosti - vždyť tady na zemi chceme přivítat novou dušičku. Neměl by to být boj, jako s lítým drakem. Mnoho let jsem i já hledala svou vlastní cestu a s velikým překvapením jsem přišla na to, že to je možná všechno trochu jinak. Ráda bych vám řekla jednu věc: za zdánlivou neplodnost jinak zdravé ženy mohou v naprosté většině případů její nevhodné návyky a nevyvážená životospráva. Neberte to prosím jako výtku, já vím, že vám to asi nikdo nikdy nevysvětlil… Dívejme se na to z té světlejší stránky - i v naší zemi žije spousta odborníků a odbornic, kteří vše důležité vědí a znají. Na cestě k miminku vás dokáží provést beze stresů i bez umělých hormonů. Jak? Jde jen o to, pomoci našemu tělu získat zpátky svou přirozenou rovnováhu a vlastně ho “nechat” otěhotnět.

“Čím byl syn zvídavější, tím víc jsem si dávala pozor na to, co doma běží v televizi. Nechávala jsem třeba běžet seriál Přátelé, přišel mi nevinný. Vždycky se synovi líbilo, jak se v pozadí smějí ti lidé, které nevidí. Jednoho krásného dne mi však při jedné epizodě položil otázku, co je to kondom. A bylo to tady! V té době mu bylo skoro šest, otázka penisů a vagin a všech možných jejich názvů, byla dávno zodpovězená...”

Nedávno se vám narodilo miminko, které najednou začíná již chodit, brzy na to začne mluvit. Fascinovaně sledujete vývoj dítěte a pomáháte mu růst. Nostalgicky se díváte na fotky a nevěříte tomu, jak rychle to utíká, přichází první otázky, na které je těžké odpovídat. Mezi dotazy na svit slunce a měsíce, na to proč a jak se věci vyrábí a kde se berou, můžete jednou čekat zvídavou otázku na to, kde se berou děti. A s dalším růstem vašeho kdysi miminka přichází ohledně sexu stále sofistikovanější otázky a názory.

Jak s dětmi mluvit o sexu a jak vysvětlování přizpůsobit věku dítěte, je pak disciplína možná ještě o něco těžší, než dětem pomáhat s domácími úkoly z fyziky. Upřímnost a názorné ukázky v knížkách od odborníků se vám vyplatí stejně, jako nezapomínat při popisování technických otázek kolem sexu na lásku a vztah mezi lidmi, kteří se milují.

Nejmenší děti aneb kde se vzalo miminko v mámině bříšku?

Kolem tří let věku už děti bývají přemýšlivé a dostatečně jazykově vybavené na to, aby se ptaly na věci, které je zajímají. Možná vy sama čekáte druhé miminko nebo je těhotná jedna z vašich kamarádek. Pokud se v tomto věku dítě zeptá, kde se miminko v bříšku vzalo, prostor pro vysvětlení ještě není tak tenký led a na líčení světa intimity a technických věcí ohledně sexu máte zatím ještě čas. K vysvětlení těhotenství je možné si pomoci vajíčkem, které dítě zná například od slepičky, téma vajíček a líhnoucích se kuřátek je v dětské literatuře i filmových pohádkách poměrně často zobrazované. Pokud se před dítětem s manželem nebo partnerem držíte za ruce, líbáte se a objímáte, rozhodně pro vytvoření představy o tom, jak maminka a tatínek spolu fungují, děláte správnou věc. Do vysvětlování, jak děti přicházejí na svět, můžete tyto projevy lásky zařadit, pokud cítíte, že je na to dítě připravené.

“Když jsem byla těhotná s druhým synem a měla jsem již viditelné bříško, dceři byly skoro čtyři roky a najednou jí to začalo hrozně vrtat hlavou, jak se to stalo. Neměla jsem moc času na přemýšlení, a tak jsem improvizovala - mluvila jsem o vajíčku, které maminka nosí pořád v bříšku. A že když se maminka a tatínek mají rádi a přejí si miminko, z vajíčka se nevylíhne kuřátko, jako u slepičky, co byla v Krtečkovi, ale roste z něj v bříšku miminko. Dceru to poměrně uspokojilo, když byla těhotná nějaká naše kamarádka, říkala, že ona a strejda se mají rádi a tak budou mít miminko. Když se narodil syn a já ho kojila, otevírala se další témata, přišlo i na to, jak se dostal ven. Řekla jsem jí pravdu a vypadalo to, že to byla šokující informace, ale strávila ji dobře.” píše Jana v jedné z diskuzí  na Koníku, kde maminky probírají, jak s dětmi o sexu mluvit přiměřeně k jejich věku.

"Já poprvé postavila dceru na lyže ve třech letech. V některých lyžařských školičkách mají podmínku 3 roky, menší děti nechtějí. Osobně si myslím, že to bylo brzo, ale jezdíme na hory každý rok, jsme vášniví lyžaři, tak jsme si říkala, že není na co čekat. Letos dceři bylo pět a jezdila super. Synovi byly 3 a ani jsem to nezkoušela, on jde do všeho po hlavě, nemá pud sebezáchovy, ničeho se nebojí. Záleží i na povaze dítěte. Dcerka je na svůj věk zodpovědná, bojí se o sebe a hlavně poslouchá. Syna bych postavila na sjezdovku a než bych se otočila tak by se válel dole v síti. Myslím, že mezi 4 a 5 rokem je akorát," popisuje začátky lyžování u svých dětí maminka z Modrého koníka. 

„Chtěla bych se zeptat jaké zimní sporty s jak starými dětmi provozujete?

Jakou výbavu používáte?“  To jsou otázky, které si možná pokládají nejedni rodiče. K tradičním zimním sportům patří sáňkování, bobování, lyžování a bruslení. Projděte si spoustu praktických tipů maminek, které už takový problém řešily. A nezapomeňte! Vše by mělo směřovat k zábavě a radosti dětí i vás rodičů.

Kdy začít se zimními sporty?

„Dceři budou teď v lednu 4 roky, lyžuje už od loňské zimy a letos už jí to jde moc pěkně, jezdí sama i na pomě a kotvě. Blbne i na malých skokáncích, bruslit začala taky loni, koupili jsme jí použité brusle - bílé, protože ty jediné měli v její velikosti. To bruslení už jde pomaleji, ale udrží se na nich, a i trošku bruslí, kolečkové jsme dali až v létě, ty jsou podle mě těžší. Ona je fyzicky zdatná a učenlivá,” rozepsala se maminka na Modrém koníku.

Rodiče se často začnou zajímat o sportovní aktivity svých dětí poměrně záhy. Dítě ještě pomalu ani nechodí, ale už má na nohou lyže, brusle apod. Druhou skupinou jsou ti rodiče, kteří by chtěli, aby jejich dítě sportovalo, ale podlehnou jeho odmítání, a tak se fyzické aktivity postupně rok od roku odkládají. Správný ale není ani jeden způsob. V prvním případě si rodiče koledují o odpor dítěte ke sportu a hrozí i větší riziko úrazu, v té druhé se zase dítě učí tomu, že je lepší překážky odmítat, než je překonávat.

"Náš syn má nyní 20 měsíců a vyrostl z něj velmi citlivý a empatický chlapeček. Spolehlivě rozpozná, když někoho něco trápí, a hned se mazlí a pusinkuje. Když večer usíná, častokrát nyní hladí on mě. Když se probudí, dá nám pusinku a hladí nás, dokud neotevřeme oči. Jsem přesvědčena, že jsou to stopy přirozeného kontaktního rodičovství... Od začátku jsem měla docela jasno v některých věcech. Věděla jsem, že tu vždy budu pro své dítě, že ho nikdy nenechám vyplakat, že ho budu kojit podle jeho potřeb. Od začátku byla má péče intuitivní," popisuje jedna z maminek na Modrém koníku, jak ze svého syna vychovala empatické dítě.

Představte si situaci, kdy do školky vašeho dítěte přijde nový spolužák. Stojí nesměle vedle paní učitelky, která ho představí a přemýšlí o všech těch nových dětech a o tom, že by si s nimi chtěl hrát. Ale neodváží se zapojit do kolektivu a raději se straní a jen smutně pokukuje po svých nových spolužácích. Děti o něm vědí a občas se po něm také zvědavě podívají. Najednou za chlapečkem přijde jedno z dětí, bere ho za ruku a ptá se ho “Chceš si s námi hrát?” a rovnou ho vede mezi ostatní. S největší pravděpodobností má právě toto dítě vyšší schopnost empatie - vycítilo, že se chlapeček cítí nejistý, vžilo se do jeho pocitů a podalo mu pomocnou ruku.

Co je vlastně empatie?

Slovo empatie označuje schopnost vcítění se do pocitů ostatních lidí kolem sebe a zároveň také schopnost s těmito pocity pracovat. Pro některé z vás je empatie samozřejmostí běžného dne a to, že se vaše nejlepší kamarádka špatně vyspala “cítíte” i v jiném městě, pro někoho jiného je slovo empatie a empatické chování tak trochu španělskou vesnicí. Někteří z nás mají větší předpoklady oplývat empatií než jiní.

Tato skutečnost je ovlivněna částečně geneticky, ale vstupují do ní i další faktory. Vědeckému výzkumu empatie se věnoval britský psycholog Simon Baron-Cohen, který se zaměřil právě na dědičné faktory empatie. Výstupem jeho zkoumání je fakt, že empatie je skutečně dědičná, z větší části je ale tvořena v průběhu života neovlivnitelnými skutečnostmi (například hormonálními - ženy jsou v průměru více empaticky naladěné než muži) a ovlivnitelnými skutečnostmi. A právě ty ovlivnitelné jsou pro vaše děti to důležité - protože vy sami s nimi můžete pracovat a v dětech je rozvíjet.

Vraťme se ještě jednou k situaci, která byla popsána na začátku. Podívejte se na ni očima svého dítěte. Jak by se pravděpodobně zachovalo - bylo by právě ono v roli pomocníka a průvodce? Nebo by bylo s ostatními dětmi a hrálo si? A všimlo by si vůbec, že je nový spolužák nesvůj a bojí se? Všechny tyto otázky vás trochu nasměrují k tomu, jestli je vaše dítko empatické, jak moc, či nikoli.

Vůně skořice. Čas s rodinou. Koledy. Světýlka. Perníčky. Vánoční stromeček, který rozzáří mnohé oči. A nejen ty dětské. Čas Vánoc je zkrátka kouzelný, plný společně prožitých chvil, úsměvů a štěstí. Ale každý si Vánoce může spojovat s něčím jiným.  

Máme jiné zvyky a tradice, které každoročně dodržujeme. Nebo se o to alespoň snažíme. Vánoční stromek je však něco, co nechybí skoro v žádné rodině. Pokud svůj vyvolený stromeček ještě nemáte, ten pravý na vás už určitě čeká.

Víte, odkud pochází tradice vánočního stromečku, který nám rok co rok dělá radost?

Tradice zdobení stromečku se k nám dostala z Německa. Do té doby u nás bylo zvykem věšet po domě větvičky nebo slaměné ozdoby. Stromečky se zdobily jablky, ořechy nebo cukrovím.

V 19. století se na vánočních trzích začaly prodávat i umělé vánoční stromečky z Německa, vyřezané z kartonu nebo tenkých desek. V té době však byly v oblibě spíš stromečky živé. Materiály a způsob výroby umělých stromečků se časem zdokonalovaly a byly promyšlenější, umělé stromečky se tak postupně stávaly populárnějšími. Dnes už mnohdy nerozeznáme umělý stromek od toho živého. Věrně kopíruje svou živou předlohu, ale vydrží navždy. Stačí si jen vybrat, jestli si Vánoce zpříjemníte vánoční jedličkou, borovicí nebo smrkem. Vyberte si stromeček, pod jakým najdete dárky, které si docela jistě zasloužíte ;)

Patříte i vy k lidem, kteří se během Vánoc mění na vánoční skřítky? Šíří vánoční atmosféru, tvoří, vymýšlí, prozpěvují si a pečou?

"Maminky, jen by mě zajímalo, kolik toho kupujete dětem na Vánoce jako dárečky a jestli koupíte vše co si přejí a nebo si z toho vyberete?" Touto otázkou velmi často začínají diskuze, které se objevují se železnou pravidelností před vypuknutím Vánoc. Kolik dárků dětem dáváte, které vybíráte, jaký máte finanční limit. Všechny tyto odpovědi maminky zajímají a my se na ně dnes zaměříme.

Počet vánočních dárků je velmi často diskutované téma a jen stěží najdete nějaké konkrétní číslo, které je doporučováno. Například maminka blandik v diskuzi Kolik dárků dětem kupujete na Vánoce píše: "My kupujeme jeden velký dárek, pak po jednom od každé babičky, taky větší dárky. Máme tříleté dítě, myslím, že to stačí. Dáváme dárky průběžně během roku jen tak, že ho máme rádi."

Kolik dárků už je moc?

Pohled psychologů na počet vánočních dárků pro děti bývá jasný - není dobré děti dárky zahlcovat, protože v určité chvíli to již není o tom, co dostanou, ale kolik toho mají. A na takový způsob myšlení je velmi jednoduché si zvyknout - děti se již nedívají na to, co jim dárky přinesou, ale jestli je jich například o něco víc než při předchozí události (Vánoce/narozeniny/svátek apod.). Tímto způsobem se může velmi jednoduše stát, že vychováte malého materialistu, který je silně zaměřen na množství, a to čehokoli.

To, co pro které dítě znamená už moc, můžete nejlépe vysledovat vy sama - některé děti reagují již na 5 dárků tak, že vlastně nevědí, co přesně dostaly. Okamžik, který by vám mohl napovědět vypadá asi takto - dítě sedící v balícím papíru, které do ruky bere dárek, rozbalí ho, téměř ho ani neprohlédne a jen odkládá. V tu chvíli je nastaveno v tzv. "rozbalovacím" módu, kdy už ho skutečně ani nezajímá, co dostalo, ale jestli jsou ještě nějaké další dárky k dispozici. Tato situace má pak velmi často jedno konkrétní vyústění - potomek stojící v balícím papíru před hromadou dárků se raději vzdálí ke svým původním hračkám, protože v těch nových se těžko orientuje a představují pro něho neznámo.

"S vánočními dárky pomáháme dětem vytvářet si vztahy. K lidem i věcem. Jestliže dítě dostane 1 – 2 dárky, ze kterých má radost, vytvoří si k nim vztah a bude se z nich těšit i dále. Když dítě zahltíme hračkami, jediné, co mu tím do života dáváme, je přesvědčení, že hodnota se měří množstvím," říká Doc. PhDr. et PhDr. Radek Ptáček, Ph.D.