Když se řekne druhý porod, každá maminka asi doufá v rychlejší a hladší průběh než u porodu prvního. Já jsem nebyla výjimkou. I když první porod zvládnutý za 7,5hodiny nebyl až tak špatný 🙂 Ani ve snu by mne ale nenapadlo, že můj porod bude takový, jaký ve skutečnosti byl.

Neděle 20.9.2015 a já dva dny po termínu porodu (40+2). Jako každou noc jsem se několikrát vzbudila na záchod. V 5:30 jsem vstávala asi po třetí s pocitem, že mě i trochu bolelo břicho.  Došla jsem si proto také na velkou a myslela jsem, že bolest poleví... Bolest břicha ale nepřešla a naopak jsem zjistila, že v určitou dobu břicho bolí víc.

Vrátila jsem se do postele a říkala jsem si, že jestli mě právě čeká porod, tak si musím ještě trochu odpočinout. Vzala jsem si k ruce mobil, kde jsem měla staženou aplikaci na měření kontrakcí a snažila jsem se mezi stahy ještě usnout.

Manžela jsem prozatím nebudila. Jelikož dost chrápe a já se na konci těhotenství moc nevyspala, tak jsem ho večer před tím poslala spát do obýváku 🙂 Alespoň jsem nemusela vysvětlovat co mi je a hned ho plašit, kdyby se jednalo třeba jen o poslíčky.

Aplikace na měření kontrakcí ukazovala, že bolesti jsou nepravidelné (4min, 8min, 4min… trvání cca 15-20 vteřin). Pořád jsem se snažila odpočívat. V 6:45 jsem už šla vzbudit manžela, protože jsem se chtěla jít osprchovat a hlavně oholit, dokud jsem byla v pohodě. Manželovi se zrovna zdál nějaký sen, že se nestihl zúčastnit porodu, a tak byl za moje slova „BUDEME RODIT“ celkem rád 🙂 Zároveň jsem zavolala mojí babičce, která bydlí kousek od nás – jelikož starší dcera ještě spala a nevěděla jsem, kdy budeme muset vyrazit do porodnice, tak aby v případě nutnosti zůstala u nás a pohlídala jí.

V klídku jsem se osprchovala. Mezitím dorazila babička a tak jsem zaúkolovala manžela, aby si uvařili kafe. I když vypili kafíčko, dcera pořád chrněla, už bylo ale nějakých 8 hodin a tak jsme jí probudili s tím, že jí odvezeme k tchýni a pak pofrčíme rovnou do porodnice. Původní plán byl takový, že bude během porodu hlídat tchýně a né moje babička, které je už 74 let. Zároveň jsem se s dcerkou chtěla ještě rozloučit, protože jsem věděla, že jí několik dní neuvidím (do Mostecké porodnice děti nesmějí).