Kojení dětí

Kojení dětí je přirozený a fyziologický způsob obživy dítěte mateřským mlékem⁷ z prsu. Dítě ale kojením uspokojuje mnohem více potřeb, než je hlad a žízeň, naplňuje to jeho potřebu cítit svoji matku, potřebu fyzického kontaktu, u prsu se zklidní. Sání přímo z prsu dále pomáhá dítěti regulovat dýchání, srdeční činnost a tělesnou teplotu, pomáhá mu usnout. Žádná umělá výživa nedokáže kojení nahradit ve všech jeho aspektech.

Video: Vše co jste chtěli vědět o kojení.

Rozhovor s odborníkem: Mgr. Radka Jakubová - laktační poradkyně

V rozhovoru s Mgr. Radkou Jakubovou zaznělo:

00:00 Úvod.
00:15 Představení hosta a tématu.
00:49 Co je to kojení?
01:22 Kdy vzniká mateřské mléko a jak se mění jeho složení po delší dobu kojení?
01:49 Co je to kolostrum?
01:58 Z čeho se skládá mateřské mléko v prvních dnech a týdnech po porodu?
02:14 Může mít žena slabé mléko?
03:10 Kojení a vpáčené bradavky.
04:02 Jak se na kojení připravit během těhotenství?
04:32 Co je nejdůležitější pro bezproblémové kojení?
05:50 Jak často a jak dlouho kojit?
06:35 Proč je kojení důležité?
07:09 Proč je kojení důležité pro ženu?
07:34 Jak rozeznat, kdy už kojení nestačí a je třeba dokrmovat umělým mlékem?
08:00 Jak zjistit, že má žena dostatek mléka a miminko není hladové?
09:48 Jaké pomůcky na kojení existují?
11:10 Které pomůcky ke kojení se nedoporučují?
11:59 Co jsou to ragády a jak si s nimi poradit?
13:40 Mastitida (zánět prsu) jako komplikace kojení.
15:07 Může se kojit i když je maminka nachlazená a užívá léky?
15:45 Co konzumovat, aby bylo mateřské mléko pro děťátko co nejvýživnější?
17:06 Ovlivňují bylinky na podporu laktace tvorbu mléka?
17:58 Kdy je vhodný čas na odstavení dítěte? Jak na to?
19:11 Shrnutí a rady na závěr.

Pro víc rozhovorů s odborníky klikněte na YouTube kanál Modrého koníka

🎞️ Mýty a fakta o kojení

Člověk, stejně jako např. opice, patří mezi živočišné druhy, které svá mláďata nosí⁴⁹, jejich mléko je relativně nízkotučné a nízkokalorické a je tedy pro ně přirozené, že kojí relativně často (i více než 10-20x za den, obvykle každé 1,5 až 2h). Dítě může projevovat zájem se kojit kdykoliv, bez ohledu na dobu, která uplynula od posledního kojení. Opakem primátů jsou živočišné druhy, které svá mláďata skrývají, např. do nor, jeskyní, tyto druhy mají mléko poměrně tučné a vysokokalorické a kojí pouze několikrát za den.

Tvorba mateřského mléka laktace je ovlivňována řadou hormonů - např. estrogeny, gestageny, prolaktinem³ a oxytocinem⁴. Pro dostatečnou laktaci ale často bývá zásadní psychická pohoda maminky, těsný fyzický kontakt s miminkem a dobrý start - v idéalním případě ihned po porodu²⁹ následuje bonding³³ a během něj novorozenec dospěje k samopřisátí. Tyto rané dotyky kůže na kůži silně zvyšují sebevědomí matky při péči o děťátko a také pravděpodobnost, že se miminko bude správně přisávat a kojení bude dlouhodobější záležitostí.

Kojení

K dostatečné laktaci je uzpůsobena převážná většina žen - měly by být schopné kojit plně po prvních 6 měsíců dítěte a s příkrmy¹⁰ ještě i několik dalších měsíců až let až do přirozeného odstavení²¹ (to obvykle nastává mezi třetím a pátým rokem života dítěte), WHO i Česká pediatrická společnost doporučují kojit do dvou i více let dítěte. Udává se, že jen přibližně 5% žen není schopno dítě plně uživit mateřským mlékem, většinou z důvodu stavby nebo změn v prsní tkáni a mléčných žlázách.

Kojící ženy a děti

Mezi faktory způsobující vyšší riziko nekojení patří špatné sociální zázemí, nízký věk matky (největší podíl kojených dětí je mezi vysokoškolsky vzdělanými rodičkami, méně mezi středoškolačkami a nejmenší u žen se základním vzděláním), žití bez partnera (nejméně často kojí ženy rozvedené a vdovy), první dítě nebo naopak větší počet dětí (nejčastěji jsou kojeny druhorozené děti), vícečetné těhotenství, IVF⁵ (asistovaná reprodukce - pravděpodobně kvůli vyššímu podílu rizikových a vícečetných těhotenství), instrumentální porod, císařský řez⁸¹ (není ale významný rozdíl mezi plánovaným a akutním CŘ), použití medikace proti bolesti při porodu (zpomaluje nástup laktace) a nižší porodní hmotnost novorozence (čím je nižší, tím výrazněji stoupá pravděpodobnost nekojení) a vrozené vývojové vady dětátka. Poslední dva body mají více spolupůsobících důvodů, u těchto dětí často dochází k jejich separaci od maminky (v inkubátoru, na jednotce intenzivní péče), opoždenému přiložení, krmení nevhodnými metodami (z prsu přes kojicí kloboučky¹², nebo z láhve⁴¹ či injekční stříkačky) a také tato miminka mívají různé zdravotní obtíže, které mohou bránit efektivnímu sání.

Kojení staršího a mladšího sourozence najednou (tandem) Překážkou kojení staršího dítěte obvykle nebývá ani těhotenství²⁴ (ale je běžné, že se v těhotenství laktace snižuje) a následné narození dalšího dítěte, je možné současně kojit staršího i mladšího sourozence (kojit tandem).

Obvykle lze plně kojit i dvojčata³. Za určitých podmínek a s patřičnou pomocí je možné kojit předčasně narozené děti¹⁰, poměrně často je třeba pomoci i v případě nastartování laktace po císařském řezu²⁷.

Dokonce i adoptované děti mohou být kojeny, vyžaduje to ale přípravu a většinou i pomoc zkušené laktační poradkyně¹⁰. Podobně se postupuje, pokud maminka s kojením přestala a chce se k němu znovu vrátit.

Potřeby na kojení dětí

Kojicí maminky dnes mohou využít poměrně širokou škálu pomůcek¹⁵. Obvykle používají kojicí podprsenku¹⁶, jejíž košíčky se dají v horní části odepnout, odklopit a dítě tak pohodlně a diskrétně nakojit. Některé maminky s menšími prsy raději volí podprsenku pružnou sportovní, kdy při kojení dětí jen stáhnou materiál košíčku na stranu. Obvykle se do kojicí podprsenky používají jednorázové nebo pratelné vložky do podprsenky nebo sběrače mléka¹⁴, které absorbují, zachytávají unikající mléko. Některé maminky rády používají kojicí polštář¹⁷, jiné se obejdou bez něj, raději kojí vleže, v polosedu (tu. savčí poloze) nebo vsedě, kdy využijí jakýkoliv vhodný polštář, který mají doma.

Strava kojící ženy

Kojící žena může, podobně jako každý jiný člověk v rámci zdravé stravy¹, konzumovat veškeré potraviny. Vyloučit ze svého jídelníčku by měla pouze to, co ji nadýmá, na co má ona nebo miminko alergii nebo jim jiným způsobem nedělá dobře. V závislosti na matčině stravě se mírně mění i složení mateřského mléka, což učí miminko vnímat a rozpoznávat různé chutě a navozuje toleranci k potenciálním alergenům.
Strava kojící ženy

Příčinou kojeneckých kolik²⁵ jsou pravděpodobně jiné důvody než strava matky v období kojení, ale pokud je kojenecká kolika reakcí na nějakou potravinu ze stravy matky, jedná se spíše o reakci na bílkovinu kravského mléka než o reakci na potraviny obecně považované za nadýmavé (jako je např. čerstvé pečivo, luštěniny, zelí, česnek, cibule).

Relativně častým problémem bývá soor - moučnivka¹² a kandidóza na prsech⁵, při jejím výskytu je třeba uvažovat o nadbytku sacharidů ve stravě matky, užívat probiotika⁶ a prebiotika (např. Hylak forte) a případně držet protikvasinkovou dietu¹⁰.

Výhody kojení dětí

Sání mateřského mléka přímo z prsu chrání dítě proti průjmům, infekcím dýchacích cest, močové soustavy a středního ucha, snižuje pravděpodobnost náhlého úmrtí dítěte v průběhu prvního roku, snižuje riziko cukrovky, nádorů, obezity a kardiovaskulárních chorob a prospívá rozvoji mozku a kostí dítěte. Dále podporuje správný vývoj ústní dutiny, dodává probiotické baktérie a prebiotické látky, pomáhá dítěti zvládat bolest při nemoci či zranění. Noční kojení pomáhá usnout miminku i mamince.

Kojící se dítě během noci

U matky snižuje přikládání miminka k prsu a následné sátí mléka ztrátu krve po porodu, urychluje zavinování dělohy, chrání ženu před rakovinou prsu a vaječníků, osteoporózou, kardiovaskulárními onemocněními a cukrovkou 2. typu, prodlužuje intervaly mezi těhotenstvími (za určitých podmínek má kojení antikoncepční účinek), podporuje kontaktní vztah¹⁷ matky a dítěte a je ekologičtější a výrazně levnější než umělé mléko, snižuje náklady na zdravotní péči.

Jak poznat toho, kdo kojení dětí opravdu podporuje?

Empatický, podporující a ohledně kojení dětí dobře vzdělaný člověk nebude tvrdit, že maminka si po porodu musí odpočinout bez miminka a je jedno, kdy se dítě přiloží. Naopak bude podporovat samopřisátí, není-li možné, pak alespoň co nejdřívější přiložení. Neřekne Vám, že problémy s přisáváním a laktací vyřešíte, až budete doma z porodnice. Jako řešení bolavých bradavek¹² nenabídne kloboučky nebo kojení s omezováním jeho délky a četnosti, ale místo toho mamince pomůže se správným přisátím. Nebude maminku první dny po porodu stresovat, že nemá mléko, protože ví, že po tuto dobu prsy produkují kolostrum³.
Velikost žaludku kojence

Osoba znalá a podporující kojení dětí při problémech s kojením netvrdí, že stačí jen víc kojit, pro plačtivé miminko nedoporučí dudlík nebo umělé mléko (UM). Při novorozenecké žloutence nebo refluxu nedoporučí miminko nepřikládat k prsu a krmit ho umělým mlékem. Nedoporučí dokrmování UM jako první volbu, poradí nejprve řadu jiných postupů, které by měly pomoci, ví, že mateřské mléko je důležité a UM je jen nedokonalá náhrada a pokud je dokrmování UM nutné, doporučí dokrmovat suplementorem⁴ či z kádinky a ne z láhve nebo stříkačky. Při nemoci miminka nebo maminky nedoporučí miminko krmit jinak než mateřským mlékem z prsu, naopak bude maminku v kojení nemocného dítěte podporovat, nemocné mamince doporučí léky co nejméně rizikové pro ni i pro miminko.

Kojící se batole Pokud miminko po přisátí kouše¹¹, nedoručí dočasně nekojit nebo dítě úplně odstavit, ale poradí možnosti, jak problém řešit. Nebude mamince podsouvat, že dítě má velké přírůstky na váze a že má tedy miminko omezovat s kojením co do délky i četnosti, naopak jí vysvětlí, že má dál kojit na požádání.

Ví, že děti krmené UM se chovají jinak než děti kojené. Ví, že není vhodné dát večer UM, aby dítě spalo delší dobu v kuse. Ví, že usnutí u prsu a přerušovaný spánek⁶ jsou přirozené a normální. Ví, že i po 6. měsíci může mít dítě potřebu se kojit v noci²⁰ a uspokojovat tak i své jiné potřeby než jen hlad.

Nebude tvrdit, že po roce nebo dvou již dítě mateřské mléko nepotřebuje, že mu čas u prsu nic nedává, naopak mamince vysvětlí výhody kojení i starších dětí, případně jí navrhne navštívit podpůrnou skupina kojících maminek.

Jak kojit

Vážení dítěte před a po kojení dítěte je snahou popsat tento přirozený způsob výživy miminka analogicky ke krmení z láhve, což neodpovídá fyziologickému průběhu sání mateřského mléka z prsu a tedy z více důvodů neposkytuje o vypitém množství mléka relevantní informace. I správně umístěná a kalibrovaná váha má jisté odchylky měření (udává se až plus nebo mínus 30g, váha umístěná doma ještě více), dítě se pohybuje, což vážení znesnadňuje a znepřesňuje, dítě pokaždé vypije jiný objem mléka (podle toho, jaký má hlad, žízeň, podmínky - okolní ruch, nemoc, momentální nálada maminky apod.), dále dítě není přiloženo k prsu ihned při prvních známkách hladu, začne plakat, začne být nervózní a poté obvykle vypije z prsu méně, po nakrmení se přichází o důležitou fázi zklidnění až usnutí u prsu. Vyskytnou-li se při kojení dětí problémy, jedním z prvních kroků by mělo být kontaktování odborníka - laktační poradkyně.

Více o tom, jak se na kojení dětí připravit, jak podpořit správné přisátí a rozjetí laktace co nejdříve po porodu, jak správně kojit, jak poznat, zda miminko z prsu získává dostatek mléka a jak toto množství navýšit, jak poznat problémy při kojení a jaké jsou možnosti jejich řešení, naleznete v článku Jak kojit⁵.

Velmi dobře přisáté a dostatečně z prsu pijící dítě (s dlouhou pauzu v bradě) - video

Specifika hodnocení prospívání plně kojených dětí

Aby nedocházelo ke zbytečnému dokrmování kojenců umělým mlékem, předčasnému zavedení a překrmování dítěte příkrmy během kojení, je třeba při hodnocení přibírání výlučně kojených dětí brát v úvahu, že je jejich růstová dynamika specifická, odlišná od růstové dynamiky dětí plně nebo z části krmených umělým mlékem.

Při posuzování prospívání dítěte je třeba kromě umístění hmotnosti a délky dítěte v percentilových růstových grafech hodnotit také jeho celkový zdravotní stav (včetně toho, jak často a jaké množství moči a stolice vylučuje, jestli netrpí potravinovou alergií⁶), psychický a motorický vývoj, spokojenost, aktivitu, genetické předpoklady.

V případě výlučně kojených dětí jejich hmotnost obvykle první 2 - 3 měsíce stoupá rychleji, než by odpovídalo percentilové křivce růstového grafu, poté se často jejich přibírání zpomaluje a může i klesat natolik, že individuální růstová křivka dítěte kříží percentilové křivky růstového grafu - a toto bývá právě doba, kdy pediatři neznalí tohoto fyziologického zpomalení přibírání, doporučí mamince začít dítě dokrmovat umělým mlékem nebo co nejdříve zavést nemléčné příkrmy. Kojené děti jsou tedy v porovnání s dětmi částečně nebo plně živenými umělým mlékem štíhlejší, kojení přispívá k prevenci obezity.

Růstové křivky výlučně kojených dětí dle Státního zdravotního ústavu

Historie znalostí a podpory kojení dětí

Až do relativně nedávné doby byla miminka první měsíce pouze kojena, obvykle půl roku, do objevení se zájmu o jídlo, pouze. Pokud maminka z nějakého důvodu nemohla, nebo ve bohatších vrstvách nechtěla, kojit, existovaly kojné, ať už ženy z rodiny nebo najaté. Mléko¹ jiných živočišných druhů děti dostávaly od doby domestikace zvířat (před 10 tisíci lety) a to jen ve výjimečných případech, často ale také s vážnými až fatálními následky, jakou jsou např. silné koliky, průjem, zvracení, neprospívání až smrt. Mléko každého živočišného druhu, tedy i lidské mateřské mléko je jedinečné, liší se obsahem makro i mikrosložek.

Kojící se dítě

Na počátku 20. století s tím, jak se zvyšovaly znalosti o složení mateřského mléka, se začalo z poměrně dostupného kravského mléka vyrábět umělé mléko neboli kojenecká mléčná výživa. Současně s tím od konce 19. století docházelo ke stěhování obyvatel do měst, prudkému nárustu zaměstnanosti žen, rozpadu širokých rodin a následnému přenosu většiny péče o dítě pouze na rodiče.

Zásadní také byl rozvoj psychologie a dalších medicínských oborů, objevení způsobu přenosu infekcí, lékaři se snažili být lepšími odborníky v péči o dítě než jeho rodiče a zbytek rodiny, doporučovali děti odkládat do postýlek²² a kočárků, pevně zavinovat³, příliš nechovat, nerozptylovat je, co nejméně se jich dotýkat, kojení provádět podle harmonogramů. Výzkumy spánku malých dětí probíhaly na dětech spících odděleně a krmených umělým mlékem a toto bylo pokládáno za normu zdravého spánku, byly nabízeny metody "učení"spánku založené na principu nechání miminka vybrečet¹. A rodiče kvůli nastavení společnosti a nedostupnosti jiných informací snadno těmto autoritám podléhali. Následky si lidé, jejich potomci (což je dáno nejen dále předávaným modelem autoritativní výchovy¹, ale stres ze separace pravděpodobně způsobuje epigenetické změny DNA) i celá společnost nesou dodnes.

Nevhodné přikládání pevně zavinutého miminka Dále v tomto období proběhlo přesunutí porodů do nemocnic a jejich vedení lékaři, docházelo k separaci maminek a jejich miminek v porodnici umístěním zvlášť na oddělení šestinedělí a na novorozeneckém oddělení. V Československu bylo miminko matce přineseno nejdříve za 24 hodin po porodu, pod mylným dojmem, že si tak oba nejlépe odpočinou. Během této doby bylo apatické nebo naopak plakalo a křičelo, což se považovalo za projev zdraví děťátka a ženám se říkalo, že přece ještě nemají mléko a dětem se podával čaj nebo roztok glukózy z láhve, někdy lžičkou.

Po jednom dni byl zesláblý a pevně zabalený novorozenec poprvé přiložen k prsu, takže se špatně přisával a rychle usínal. Pak bylo miminko nošeno ženě stále těsně zavinuté každé 3 nebo 3,5 hodiny maximálně na 20 až 30 minut a to pouze celkem šestkrát až sedmkrát za celý den, v noci vůbec (aby žena údajně nebyla rušena při spaní). Ženě se vlivem poporodních hormonů během několika dnů nalila prsa, pro děťátko bylo ještě obtížnější se přisát, takže bylo obvykle dokrmeno z láhve umělým mlékem a maminka trpěla retencemi mléka a záněty prsu¹⁴.

O miminku informoval maminku pouze lékař nebo výjimečně i zdravotní sestra, pokud porušila nařízení. Matka své dítě v porodnici viděla přibližně 10% času a to ne vždy bdící, nahé ho poprvé spatřila až doma. Rozbalit děťátko bylo totiž v porodnici zakázáno. Značná část žen z výše uvedených příčin odcházela s předpisem na umělé mléko již z porodnice. Jenže i ty, kterým se přesto povedlo kojit, dále dostávaly rady, že mají kojit v pravidelných intervalech, nechat miminko vybrečet a případně dávat mezi kojeními z láhve čaj. Poměrně brzy byly zaváděny i příkrmy, což laktaci ohrozilo ještě více.

Rozmach a propagace umělého mléka s sebou přinesly zkreslení názorů na to, co je fyziologická četnost krmení kojenců. Dílo zkázy ve statistikách počtů kojených dětí dokončila institucionalizace péče o malé děti. Společnost (nejen komunistická) vyžadovala po matkách, aby se brzy vrátily do práce, jenže většinu současných povolání je problematické vykonávat s dítětem u sebe, a proto tedy bylo nutné, aby děti nebyly na matkách jakkoliv závislé a byly odložitelné do jeslí, školky nebo k chůvě. Sytém kojných již byl rozpadlý.

Důsledkem všech těchto jevů bylo zhoršení sebevědomí matek při péči o miminko, narušení mateřských kompetencí a vzájemné interakce mezi děťátkem a jeho matkou, poporodní deprese žen a logicky i výrazné snížení počtu kojených dětí. Na počátku 20. století bylo v Československu ve 3. měsíci alespoň částečně kojeno okolo 80% dětí, v 50. letech 25% a kolem roku 1970 již méné než 10%. Krmení z láhve se stalo ve druhé polovině 20. století společenskou normou, možná dokonce i módou mezi bohatšími vrstvami.

Kojící se dítě na požádání S novými poznatky se v Československu miminka začala v porodnicích postupně ženám nosit 12, 6 hodin a ihned po porodu. Nakonec byl od 70. let 20. století zaváděn rooming-in³, kdy bylo dětátko s maminkou na jednom pokoji většinu dobu pobytu v porodnici. Novorozenec byl a někde ještě i v současnosti bývá v porodnici přiložen nevhodně teprve až po umytí a pevném zavinutí. V poslední době ale už začíná být na některých místech reálně podporován i bonding. V roce 1998 byla založena Laktační liga, která ve spolupráci s WHO/UNICEF podporuje certifikaci porodnic jako baby-friendly, propaguje kojení dětí a vzdělává laktační poradkyně. V současnosti v České republice působí i druhé sdružení laktačních poradkyň - Mamila.

Postupně začaly nárůstat počty kojených dětí. V posledních letech k prsu vůbec nebývá přiloženo 4,5 až 5% novorozenců. V 6 týdnech je plně kojeno 46 až 50% miminek, částečně kojeno a částečně umělým mlékem dokrmováno 78 až 80%. Ve třech měsících je ale plně kojeno jen 33 až 39% a částečně 60 až 64%. V 6 měsících jsou statistiky ještě smutnější, plně je kojeno jen 16 až 19% dětí a částečně 36 až 40%.

Sto let je v historii lidstva sice poměrně krátké období, ale za tu dobu názory, které jsou v rozporu s fyziologickým chováním malých dětí a tedy i normálním kojením, stačily ovlivnit řadu lidí, včetně odborníků. Tyto antikojicí mýty se tradují dodnes. A proto je podpora kojení dětí často jen teoretická, slovní a vede pouze ke stresu u žen, které z nějakého důvodu nemohou plně kojit a ne k dalšímu zvyšování podílu plně kojených dětí.

Víme, že separace mláděte od jeho matky má v přírodě zásadní negativní důsledky, jako je opuštění tohoto mláděte, nebo jeho neschopnost v dospělosti starat se o vlastní potomky (a u lidí je tomu velmi podobně). Pokud chceme maminku v péči o děťátko (včetně přirozeného způsobu výživy) podpořit, má se jí činnost ukazovat na modelové panence a žena má zacházet se svým vlastním dítětem, jinak jí saháním na její dítě naopak odrazujeme, potlačujeme její instinkty, ukazujeme jí, že není schopná se postarat sama.

Kojící se dítě při společném spaní

Máme znalosti, že umělé mléko je pouze nedokonalá náhrada s řadou negativ (nekojení je rizikové pro zdraví děťátka i maminky), je výrazně hůře stravitelné než mateřské mléko a že postýlka či zavinovačka je (na rozdíl od těla matky) prostředí bezpodnětné, kde dítě upadá i na několik hodin do nepřirozeně až nebezpečně hlubokého spánku, zaspává potřebu se kojit a nemusí být schopné se při apnoické pauze probudit (zvyšuje se riziko SIDS). Prospání ideálního času na krmení způsobuje i dudlík. Také je prokázáno, jak velký pozitivní vliv má na správné přisátí a laktaci raný kontakt kůži na kůži miminka s maminkou.

V praxi v řadě případů nevhodná péče při a po porodu, rady personálu porodnice i pediatrů a členů rodiny a zkreslené představy o fyziologickém chování miminek vedou ke zbytečnému dokrmování dítěte umělým mlékem, předčasnému zavedení příkrmů i k odstavení dítěte. V širokém okolí se v dnešním světě stále setkáváme s reklamou na pokračovací umělá mléka, kojenecké láhve, dudlíky⁸⁵ a s distribucí předmětů s logy výrobců umělého mléka. Situace se pouze velmi pomalu navrací ke vnímání minimálně přerušovaného těsného kontaktu s miminkem (bondingu, nošení, společného spaní apod.) a kojení na požádání jakožto standardu, tedy toho, co je normální a žádoucí. Značný pozitivní vliv mají dobře vyškolené laktační poradkyně, baby-friendly porodnice a šíření znalostí o přirozeném porodu a kontaktním rodičovství.

Více o kojení dětí na modrykonik.cz

Diskuze: Podpora dlouhodobého kojení a přirozeného odstavení
Skupina uživatelek: Laktační poradna - kojení přirozeně a intuitivně?
Skupina uživatelek: Kojení
Skupina uživatelek: Dlouhodobé kojení a přirozené odstavení
Skupina uživatelek: Kojení přes lahev
Článek (SK): Mýty a pravdy o dojčení
Článek: Je kojení normální nebo je to opovrženíhodná aféra patřící striktně za zavřené dveře?
Album: Kojení v obrázcích
Album: Kojení

Použité zdroje

Hodnocení a zkušenosti s kojením dětí

Máš zkušenost s kojením dětí?

Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.

Napiš svou zkušenost

sesamala123 • 13. čer 2017

Kojení

Nevím, jak si někdo může kojení užívat. Já kojila co hodinu a půl měsíc, byla jsem totálně vyčerpaná, když mě viděla dětská doktorka mého miminka, úplně se zděsila jak jsem vypadala, nevyspalá, bílá jako stěna...

Kdo říká, že se dá vydržet kojit tak často, nikdy to nezkusil!!! A neví co to je za stres, navíc když vás okolí doslova nutí kojit a všichni se vás na kojení vyptávají a přitom sami nikdy přes tu bolest nekojily dýl jak týden!!! Navíc jsem měla krvavé bradavky, prsa řezala a byla popraskaná celé dva měsíce. Doslova jsem u kojení brečela. Vždy jsem si dala do pusy plínu, abych tu bolest vydržela. A aby toho nebylo málo i přes časté kojení jsem měla záněty - dohromady 4x! A k tomu večer teplota 40,2 , katastrofa. Modlila jsem se, aby malej spal aspoň dvě hodiny, jelikož s takovou horečkou to bylo utrpení: vstát, malého přebalit, nakojit, děs! Jsem málem skolabovala.

Tak jsem na doporučení dětské lékařky dala malému příkrmy od jeho druhého měsíce. Najednou jsem nekojila tak často a místo toho, aby se tak často budil, spal mi najednou 3 někdy 4 hodiny. Prsa si odpočinula a o žádné mléko jsem nepřišla, možná je to individuální, ale teď kojím jen večer a mlíčko mám.

Navíc jsem se u kojení vždy často strašně potila a i teď se potím, v noci mi to vyhovuje ale kojit je to rychlejší a malej se přisaje pěkně i k prsu i k láhvi je to jedlík a hlavně, že to teče.

Takže se nestresujte, když kojení nepůjde, nic se neděje!!!! Umělá mléka jsou kvalitní a lepší je mít dítě na umělé stravě a šťastnou maminku. Však i u krmení z láhve se můžete s miminkem mazlit.

1 člověk považuje za užitečné

kukujda • 2. kvě 2016

Pro pohodlné maminky :-D

Pro mě kojení přes počáteční drobné problémy (špatné chytání na jedno prso) bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát, hodně jsme s malým cestovali a nebylo potřeba se strachovat o lahvičky a ohřívání - skoro do 11 měsíců nechtěl nic moc jiného, takže dostal prso kdekoli a kdykoli a bylo to vyloženě pohodlné, hlavně v noci. Měla jsem štěstí na výbornou laktační poradkyni paní Libuši Olšinovou, která nám hodně pomohla.

Je jasné, že jsou maminky, které nekojí kvůli různým problémům, ale pokud to jen trochu jde, kojit kojit kojit a hlavně se nenechat přemluvit při prvním podezření hned dávat lahvičku s příkrmem.

lucuschka • 4. led 2016

Kojení - za každou cenu ;-)

Dcerku jsem kojila do tří let (teprve nedávno se sama odstavila) a můžu říct, že mám ten nejlepší pocit z toho, že jsem pro ni udělala to nejlepší, co jsem mohla.

Začátek v porodnici byl ideální - malá příbírala krásně na váze a obě jsme byly spokojené. Ovšem po nějaké době malá začala hodně plakat a hodně cucat, což tedy nevadilo mě, ale naší paní doktorce ano a obvinila mě, že malou překrmuji a ona pláče, proto, že ji bolí bříško z toho množství MM. :-( Měla jsem to omezit, což jsem učinila - pod vlivem hormonů i toho, že jsem spoléhala na to, že paní Dr. tomu rozumí.

No, málem jsem o mléko přišla a zase byl problém u Dr. a měla jsem nasadit UM.
Nevzdala jsem to a díky homeopatii i laktační poradkyni jsem to zvládly.

Pořídila jsem UM, kdyby to opravdu nešlo, tak aby nehladověla, ale můžu říct, že jsem za každou cenu chtěla kojit a kojila jsem... Pořízené UM letělo do koše nerozdělané a nepoužité. :-)

Byly to nervy pro mě, protože jsem pro Sofi chtěla to nejlepší a tím bylo kojení. Překonaly jsme všechny problémy, bojkoty apod. a Sofinka rozhodně po celou dobu, co byla na MM netrpěla hlady, podvýživou a rozhodně se svými 16 kg nevypadá, že by jí dlouhodobé kojení uškodilo.

Já toho času určitě nelituji. Byly to příjemné okamžiky a užívaly jsme si to obě. Dcerka nebyla nikdy moc nemocná a já věřím, že jí MM do života rozhodně vybavilo lépe než UM protilátkami a snad i vztahem ke mě. Ona sama kojí panenky docela obstojně, tak snad jí to vydrží. ;-)

3 lidé považují za užitečné

zana89 • 16. říj 2015

Kojení - krásná věc

Než se dcera narodila, vůbec jsem si nepřipouštěla, že bych ji nekojila. Taky se mi moc nechtělo vrážet peníze do UM, navíc tak drahé a plno je s tím práce .

Když se dcera narodila, tak přišlo trochu překvapení a někdy to byl i boj. Ze začátku to nebylo úplně příjemné, ale dočetla jsem se, že začátky takové jsou, tak musím hlavně vydržet. Staly se z toho hezké chvíle a já byla štastná, že můžu dcerce dopřát to nejlepší. Dlouho nebyla nemocná a neměla žádné problémy. Bohužel jsem kojila rok - v té době jsem si myslela, že už to stačí a chtěla jsem pro dceru sourozence. V odstavení nebyl problém, ale já jsem se cítila blbě, jestli jsem udělala dobře.

Teď kojím zase a vím, že budu, dokud syn bude chtít. Aspoň teda do roku a půl, nejlíp do dvou. :-)

2 lidé považují za užitečné

babbota • 4. srp 2015

Naše kojení

V těhotenství jsem si nepřipouštěla, že by kojení nešlo.

Po porodu prvního syna jsem v porodnici s kojením bojovala. Malý byl spavý, protože měl žloutenku. Mám velká prsa a měla jsem strach, že ho tím svým velkým prsem zadusím. Neuměla jsem mu pořádně dát bradavku do pusinky. Když mi s tím pomohla sestřička, tak to šlo, ale problém nastal, když se pustil. Začalo mě hlavně stresovat vážení a že musí vypít tolik a tolik mlíka. Po propuštění z porodnice jsem na to měla doma klid a nemusela jsem se nikomu zpovídat, kolik toho vypil a ejhle, najednou to šlo.

Nemůžu říct, že bych si začátky kojení užívala, přeci jen to bolelo, ale pak už to byla pohodička a syn byl kojený asi rok a půl než jsem ho odstavila kvůli druhému těhotentsví.

U druhého syna začátky probíhaly naprosto stejně jako u prvního. Tentokrát jsem se ovšem nedala a řekla jsem rovnou, že vím, že se doma v klidu rozkojím. Bohužel mladší syn nebyl takový závislák a krátce po jeho prvních narozeninách se sám odstavil.

zdenkajan • 3. srp 2015

Bohužel to nešlo

Když jsem otěhotněla, koukala jsem s pýchou na svá déčka a říkala: "Jo prďolko, mamka ti toho připraví co nejvíc." Každý mě říkal: "Budeš to rozdávat i do nemocnice. Ty máš prsa jak profi kojná." Přišel porod, první přisátí a malý tahal a tahal a nic. Do teď slyším laktační: "Maminko, nebojte, to bude dobrý, mlíčko nenastoupí hned po porodu." Jenže ostatní už kojily a já pořád nic. Až mě teda dali odstříknout a ejhle! šla jen krev. Takže pokud se malý ode mě napil, byla to krev. Neuvěřitelné! Já, se svýma prsama nemám mlíko. A začal boj - homeopatika, kojící čaje, odsávání, babské rady, přítel google a samosebou Modrý koník. A nic, pořád jen krev. Až po 6-ti nedělí mě poslali na mamogoraf a zjistily mi srůsty.

Nebudu psát jak jsem to obrečela nebo že se mi zhroutil svět. Ted už vím, že ne každé ženě je dáno zažít ten krásný pocit kojení.

4 lidé považují za užitečné

kuna66 • 20. črc 2015

Myslela jsem, že nikdy nebudu kojit

Mám obrovská prsa, takže jsem si říkala: "jo holka, ty jednou budeš kojná!", ale jelikož se tato prsa blbě ovládájí a Daneček byl hrozně maličký nešlo mi ho nakojit. Ještě nastal problém s tvorbou, neboť jsem ho poprvé mohla přiložit a pochovat až třetí den. Nicméně jsme vše krásně natrénovali. Jako, vše to chce trpělivost, tréning a nooo stress holky! Nevzdávejte to, kojení je krásná věc. To, jak je vám dítě oddané a zbožně na vás kouká, to je krásný pocit...

1 člověk považuje za užitečné

miatia • 11. kvě 2015

Můj strašák kojení

Při prvním těhu jsem si ani nepřipustila, že bych někdy nekojila a bohužel, už v porodnici byl problém. Po docela těžkém porodu a 3 dnech strávených na JIP syn viděl jenom prso a už zčervenal a začal neskutečně křičet. Zkuste si nakojit takové mimčo, zhola nemožné, já nervy on nervy, v porodnici moc neporadili, jen konstatovali, že mám dudlíkové dítě a že se proti kojení postavilo moje zdraví. :-( Zkoušela jsem i doma, ale po čase a šílených nervech, kdy jsem brečela já i syn, jsem to vzdala. Syn vyrůstal na UM a já se s tím napůl smířila.

S dcerou bylo vše jiné. Já měla lepší porod, mohla jsem s ní být téměř okamžitě, byla naštěstí úplně jiná než syn, sání s prsa jí bavilo, i když trvalo hodně dlouho než se mi mlíčko pořádně spustilo, bojovala jsem. Měla jsem rozkousané bradavky, dcera byla částečně na UM, protože začala hubnout a já zatínala zuby a nedala jsem se, byla jsem rozhodnutá, že pokud se brzy něco nezmění ještě využiji rad laktační poradkyně, ale po 14 dnech doma už nebylo potřeba přikrmovat, prsa si zvykla a dcera začala nádherně přibírat a my byly chváleny u dětské lékařky, že maminka kojí smetánku. ;-)

Dnes má dcerka 20 měsíců a kojíme pořád a v plánu mám ještě chvilku si tohle krásné pouto udržet. ;-)

2 lidé považují za užitečné

klarina_f • 9. dub 2015

Kojení mě baví

Kojení jsem se bála. Bradavky mám dost citlivé a dostaly se ke mě řeči, že je kojení příšerné, hrozně to bolí a že pokud to zvládnu, budu ráda, když to dám první měsíc. Po porodu mi byl syn přiložen k prsu a... nic... prostě nic. Žádná bolest.

Trošku nám trvalo než jsme se se synem sehráli, trošku mi pomohly sestřičky z dětského. Velká prsa, větší, vpáčené bradavky a hlavička novorozence nešli k sobě, ale nakonec se nám to povedlo. Kojení bylo jednoduché, syn byl jako hodinky, budil co dvě hodiny, ve dne, v noci. Krásně papal, prospíval. :)

Pak přišlo období, kdy mě prsa začala svědit. Bradavky byly červené, kojení začalo bolet, dokonce jsem u toho uronila pár slz. Při bližším zkoumání to vypadalo na moučnivku, potom jsem zjistila, že i bradavky mám do krve rozpraskané a při každém dalším kojení se mi kůže trhá víc a víc. Bolest, co vám budu psát...

Začala jsem odstříkávat (horor). Půjčila jsem si ruční odsávačku, ale většinu času to dělala jen rukama, protože ruční odsávačka mi bradavky taky "trhala". Takhle jsem to dělala snad dva měsíce. Byla jsem psychicky špatná, nechtěla přestat. V noci jsem kojila jen z jednoho prsa, aby to druhé mělo čas se zahojit, další noc jsem to prostřídala.
Vyzkoušela jsem x mastiček, hledala na netu... zpětně už ani nevím, proč to zmizelo. Možná za to mohlo vše - umývání prsou po každém kojení, mazání proti moučnivce, odstříkávání a šetření bradavek, častá výměna vložek do podprsenky.
Nakonec jsem syna kojila do 13 měsíců. Přestali jsme nuceně, kvůli podezření, že mu mé mléko nesedí (syn měl abkm). MM nahrazeno Neocate.

Své druhé dítě, dcerku, kojím stále. Má skoro 9 měsíců a kojit chci ještě nějakou dobu. Nevím, jestli do roku či do dvou, ale dokud nám to bude vyhovovat, chci kojit. Musím zaťukat, že zatím žádné potíže nebyly a doufám, že ani nebudou.

Zdar kojení. :)

2 lidé považují za užitečné

jita27 • 7. dub 2015

Vybojovala jsem si to sama

Už když jsem byla těhotná, tak jsem počítala s tím, že budu kojit, nic jiného jsem si nepřipouštěla. Naštěstí to tak i bylo.

V porodnici mě stresovaly tím, že malej nepřibírá a že bych mu měla dát UM, ale já jim furt říkala, že prostě ještě nemám mléko, tak z toho mleziva asi moc nepřibere. Ale nejspíš mu to v porodnici stačilo, protože byl hodný a neplakal. Po čtyřech dnech nás pustili a mě se i ten den vytvořilo mléko a malej jen za víkend přibral 300 g :-).
Poté už kojení probíhalo v pohodě a syna jsem kojila až do 27 měsíců, možná bych kojila i déle, ale vlivem dalšího těhotenství mlíčko došlo a tak se malý odstavil. Doufám, že u druhého dítka to bude probíhat stejně ;-) .

2 lidé považují za užitečné

shak29 • 16. bře 2015

Kojíme rádi :-)

Prvního syna jsem kvůli "hrozně chytrým" sestrám z šestinedělí bohužel nekojila. Prý bez kloboučku kojit nikdy nebudu. Jenže syn klobouček nechtěl a mlíčko bylo, tak mi nezbylo nic jiného než rukou mu mlíčko odstříkávat a dávat mu ho z flašky. Až do jeho 9 měsíců.

U dcery jsem se rozhodla na všechny vykašlat a řídit se sama sebou, mateřskou intuicí. Dcerka se chytla už na porodnim sále a nechtěla se pustit. Mlíčko se mi udělalo hned druhý den po porodu, kojila jsem bez kloboučku a všichni byli spokojení. :-D Chtěla jsem kojit do roka, pak přestat. Dcera byla jiného názoru. Tak jsem chtěla přestat, až znovu otěhotním. Kojila jsem někdy ráno, vždy večer. Otěhotněla jsem. A ukončovala tak dlouho, že jsem kojila ještě v den porodu - v 19 hod a v 21:15 jsme odjížděli do porodnice. V 00:13 se narodila nejmenší. Mlíčko ji řeklo tedy hned na sále, s papáním se rozhodně nestyděla. :-D Doma jsem asi 2 měsíce kojila tandemově. Teď plánuji kojit zase do cca 2 let.

7 lidí považuje za užitečné

katja77 • 15. únor 2015

Změnila jsem na kojení názor

Já, jakožto těhotná, se svou radikální povahou, jsem ohledně kojení měla od začátku naprosto jasnou představu: Kojit budu půl roku, maximálně rok, pak odstavím - to přece musí stačit. Všichni mi říkali, už mu to pak nic nedává, byl by na mě moc závislej, apod. Jasně, dávalo to smysl, v téhle otázce jsem měla jasno.

Pak přišel porod. Po porodu separace dítěte (na první noc), takže na spuštění mléka jsme čekali skoro tři dny. Okamžik, kdy se mléko spustilo, na ten nezapomenu do smrti. Na tváři mého čerstvě narozeného syna se po prvním nakojení objevila blaženost a spokojenost. Jeho výraz mi naznačoval, že vše je tak jak má být...

A já jsem postupně změnila i svůj radikální názor na kojení. Nemyslím si, že po roce už to synovi nic nedává. Každou nemoc, každý zoubek, osamění či úzkost vyřeší pár loků mateřského moku. :-) Mateřské mléko obsahuje více než 100 nejrůznějších ingrediencí, které nedokonalý člověk zatím neumí napodobit, vyrobit. Obsahuje látky, které jsme dosud nerozklíčovali, nevíme, co to je. Jak pak můžeme tvrdit, že mateřské mléko už dětem po roce nic nedává? Já na vlastní oči vidím, jak se mu i v těch nejtěžších okamžicích nemoci, únavy nebo úzkosti nakojením vždy o 100% spraví nálada. Bylo by to tak i s UM? Dost o tom pochybuji.

Mateřské mléko je ten kousek domova, který vozíme všude s sebou. Ať jsme u babičky nebo u moře, či v parku, je-li potřeba se uklidnit a ubezpečit, že maminka je tu pořád pro mne, máme mateřské mléko. Zaplaťpánbu za ně.

Ve chvílích zoufalství, které mne sem tam přepadnou (migréna, nevyspání), mnou proletí rychlá myšlenka, jestli už se na to nevykašlat a syna neodstavit. Pak se ale synek přitulí, sosne si a já vím, že moment finálního odstavení pravděpodobně nechám na něm. ;-)

19 lidí považuje za užitečné

wahu • 15. únor 2015

Lék na každé trápení

Od začátku jsem pokládala za přirozené, že budu kojit. A tak tomu také bylo. Díky neustálému kontaktu s miminkem se mi mléko spustilo uz 36 hodin po porodu. :-)

Nejzlomovější pro mne bylo vybudovat důvěru sama v sebe, v to, že mému synovi mé mléko stačí. Nejdůležitější je nenechat se rozhodit chytrými radami okolí, věřím, že poslouchat tyto, byla bych za pár měsíců bez mléka. Někdy jsme kojili v podstatě nonstop, někdy méně, někdy třeba 16x denně. Dnes už vím, že je to normální. A kojíme dodnes na požádání - už 25 měsíců.

A to nejdůležitější - kojení je u nás lék na každé trápení, i bolístku a nemoc, a za to mi to stojí. Jinak moje kdykoli kojené dítě vydrží u babičky celý den, je-li třeba, dokonce máme vyzkouseno i hlídaní přes noc. :-)

3 lidé považují za užitečné

cervenejablko • 9. únor 2015

Kojení nemusí jít všem

Už v těhotenství jsem se na kojení připravovala. Brala jsem to jako samozřejmost, že budu kojit malou tak dlouho, jak bude chtít. Načetla jsem si snad všechny články o kojení tady na Wiki, viděla spoustu videí se správným přisátím, jak vypadá efektivní sání a podobně. Věděla jsem, že kdyby byl problém, tak se obrátím na nějakou laktační poradkyni poblíž a ona mi pomůže.

Teorii jsem měla zmáklou, ale jak přišlo na praxi, začalo to skřípat. V porodnici jsem si nechala od sester ukázat, jak malou přiložit, naučily mě takovou tu základní polohu. No, "naučily" - vždycky mi malá přistála na prsu, pomalu ani nevím jak. Po dvou dnech bradavky trochu bolely, ale přičítala jsem to tomu, že se teprve "zabíhají". Když mě pustili z porodky, tak se bolest zhoršovala, až se stala neůnosnou. Bohužel byly Vánoce, ale jedna LP si na mě udělala čas a přijela. Ukázala, jak malou přiložit a jak případně opravit, když se přisaje špatně. Bradavku levého prsa mám nějak špatně tvarovanou, tak se mi malá špatně přisávala a z toho vznikla ragáda, která způsobovala tu bolest. Podobnou jsem měla i na druhém, ale tam se mi dařilo lépe přikládat, a tak to tak nebolelo. Dostala jsem mastičku na ty trhliny a spoustu rad a povzbuzení do dalšího kojení. Další den bohužel paní odjela na hory a mě to během dvou dnů zase přestalo jít, prsa mě bolela a před kojením jsme brečely jak moje hladová holčička, tak i já.

Manžel se na to nemohl dívat, nevěděl, koho utěšovat dřív, tak jsme po rozmluvě koupili lahve a já začala odstříkávat. Bylo to velmi těžké období, v noci jsem malou nakrmila, uspala a šla odstříkat, to ještě šlo, byla jsem sice unavená, ale pro ni bych udělala cokoliv. Ve dne to bylo těžší, malá někdy plakala, když jsem ji odložila, abych si odstříkala, což bylo velmi stresující. Produkce mlíka mi kolísala, ale pořád to šlo. Dokonce jsem měla i pár skleniček v mrazáku jako zásobu. Pak ale přišly dva záněty prsu velmi brzo po sobě. Bylo mi děsně zle, nemohla jsem se postarat ani o sebe, ani o malou, zůstával s námi manžel doma a já u toho druhého zánětu vzdala a s kojením/ odstříkáváním skončila.

Hodně mě to mrzí, obrečela jsem to a někdy si říkám, že jsem to neměla vzdát, měla jsem zkusit překonat tu bolest a pokračovat s kojením, nebo aspoň odstříkávat a krmit z lahve. Ale jednak už to teď nezměním, jednak i přes to krmení UM jsme si s dcerou blízko, nosím ji, spí v postýlce hned vedle mě, chovám ji a hrajeme si spolu. Když ji netrápí bříško, tak je to veselá a spokojená holčička. Takže to zase tak špatné není.

U dalšího dítěte, jestli na něj dojde, hodlám pár věcí udělat jinak a doufám, že budu kojit déle.

1 člověk považuje za užitečné

cocinela85 • 11. led 2015

Dvojí pohled na kojení

Když se mi narodilo první dítě (syn) kojení se rozběhlo téměř hned a vydrželi jsme bez jakýchkoliv problémů až do jeho 14ti měsíců, kdy jsem přestala kojit, jednak proto, že z něj byl tak trošku závisláček a jednak proto, že jsme chtěli druhé mimí.

Což se podařilo ihned měsíc na to. ;-) Těhotenství probíhalo úplně bez problémů a i porod byl rychlý a bezproblémový, a tak mě ani ve snu nenapadlo, že by se cokoliv potom mohlo "pokazit". Ovšem už v porodnici jsme s kojením docela bojovaly - dcerka téměř nepřibírala. Pak se to ale upravilo a já si zase říkala, že to půjde a že budu kojit co nejdéle, tak jako syna.

Měsíc po narození dcerky ale přišel zlom a já měla zdravotní problémy (netýkající se kojení), ale bylo mi důrazně doporučováno, abych kojit přestala a nasadila léky. Já "bl..á" si trvala na svém, že chci kojit a tudíž žádné léky. Dalších 14 dní jsme se obě jen trápily, já bolestí a výčitkami a stresem a Týnka zjevně hladem. A tak jsem šla a v jejich cca dvou měsících koupit flašky, Sunar a kojeneckou vodu. Od té doby se z Týnky stala spokojená holčička a obě jsme se uklidnily.

Moje doporučení proto zní - pokud to nejde, tak se nestresujte. Neprospívá to ani vám ani miminkům!!!

katyxq • 11. led 2015

Kojení není jen pro kojence

Start kojení nebyl zrovna snadný, rady v porodnici dost na nic, neberte si dítě do postele, nekojte tak často a tak dlouho, pokud se mrská, pevně ji zaviňte (zavinutí bytostně nesnášela, takže z toho byl hysterák) a nacpěte jí pak prso do pusy a další podobné nesmysly, které kojení jen škodí (a to má, prosím, Vyškov certifikát baby friendly, nedodržovali ho). K tomu vážení před a po kojení, to je akorát megastres pro maminku i miminko, který má obrovskou chybovost, nedává smysluplná čísla (po jednom z několika prvních kojení jsem navážila méně než před, takže jsem se na to vybodla a sestřičkám hlásila vymyšlená čísla. Nakonec jsem skoro celý den probrečela, udělali ze mě hromádku nervů, malou dokmovala MM z banky mléka a postupně pak svým odstříkaným přes prst ze stříkačky.

No, kdybych tehdy věděla o kojení to, co dnes, pravděpodobně by vše bylo jinak (nechala bych malou dospět k samopřisátí, zalezla bych s ní kůži na kůži do postele, nevážila, používala stlačování prsu, v případě fakt nutnosti dokrmu použila suplementor). Ale před víc jak třemi roky to bylo tak, že jsem pak doma prokojila několik dnů skoro v kuse (abych odbourala dokrm stříkačkou, malá si na tenhle snadný způsob navykla a vyloženě na to čekala), pak jsem zavolala laktační poradkyni, už jen to mě uklidnilo a ona už neměla moc co řešit :-D, jen nám pomohla trochu doladit přisátí. Na příčinu neklidu, trhání se od prsa a menšího přibírání (věděla jsem ale, že MM vypije víc než dost) jsem přišla po asi dvou měsících, kdy se postupně k tomu přidaly šílené koliky, řídká zpěněná stolice, hlen a nakonec i krev ve stolici, ten den jsme najela na dietu bez mléka, sóji a hovězího masa. A najednou, po asi dnu, dvou, bylo kojení mnohem klidnější, problémy mizely. Na dietě jsem až na občasné zkoušení alergenů byla až do dceřina odstavení v necelých třech letech. Mléčné ale nejím až na výjimky doteď, odhalila jsem díky dceři i svou alergii.

Při kojení se ale i později objevilo pár problémů, za které jsem mohla vlastně sama - pokažení přisátí občasným dudlíkem mezi 4. a 9. měsícem (pak dudlík odmítla, ale přisátí se nikdy už nezlepšilo úplně) a pak po druhém roce brčkem. Nakonec to vedlo k tomu, že jsem kojení zkoušela oddalovat, zkracovat, pořád ji opravovala, ať se lépe přisaje. Což ji štvalo. K tomu se přidalo to, že ve dvou a čtvrt letech dospěla k tomu, že se skoro přestala kojit v noci (prošla dohoda, že v noci se spí a ve dne ať se klidně nakojí víckrát - a to doržela :-D) a následkem toho mi silně poklesla laktace. K tomu manžel měl pořád na ni řeči, jak je na kojení velká a jak je to odporné :-( (a tohle mu asi nezapomenu, přišlo mi to od něj jako velmi hnusné chování). Nakonec jsem v jejích skoro třech letech otěhotněla a to byla asi poslední kapka, mléka ubylo a hůř se spouštělo, takže se přestala chtíit kojit.

Kdyby nebylo těch výš vyjmenovaných negativních vlivů, pravděpodobně by se kojila i během mého těhotenství déle a já bych jí to neodpírala, třeba by došlo i na tandem. Vlastně mi to odstavení přišlo až líto.

5 lidí považuje za užitečné

maybe72 • 11. led 2015

Kojení pro radost

Kojení jsem vnímala jako přirozenou součást mateřství, tak jsem se k němu celé těhotenství stavěla a těšila se na něj. U obou dcer laktace najela naprosto v pohodě, možná i proto, že obě byly velmi živé a mléka chtivé, neměly problémy s přisáváním, takže jsme si spolu vždy kojení užívaly.

Kojila bych i dál, ale měla jsem problémy s váhou, zhubla jsem a nemohla nic nabrat, takže jsem na moudrou radu našeho pediatra lentilky v ukončeném 11. měsíci věku odstavila.

Na společné kojící chvilky vzpomínám velmi ráda, teď už lehce nostalgicky, za pár dní nám přibyde do rodiny třeťátko - adopčátko, moc se na něj těšíme, ale je mi trošku líto, že třetího cvrčka už si "neodkojím". ;-)

dandah • 10. led 2015

O kojení

Že je kojení přirozené a nejlepší věc pro díte, to je jasná věc.
Že se kojit nepovede každému, i to se stává. Naštěstí není třeba věšet hlavu, dítě hlady neumře.

Když jsem byla těhotná, nikdy by mne nenapadlo o své schopnosti kojit pochybovat. Vždycky jsem to brala tak, že prostě porodím, přiložím dítě k prsu a začne se tvořit mléko, dítě bude sát, a tak to prostě je. Jenže mne překvapilo okolí, to bylo samé "Co když se ti nespustí mléko?", "Já nekojila ani šest neděl, mléko se mi nedělalo", "Co když se ti nespustí, jako mně? Je to v genech." a podobné řeči babičky, okolí, některé známe taky vyprávěly, jak jim to v porodnici nešlo, tak šly do UM.

Já si pořád říkala, že mne to nepotká, protože proč zrovna já bych neměla být schopná kojit? Myslím, že důvěra v sebe a nebraní si těch řečí k srdci mi moc pomohly. Malý se narodil, během pár hodin se poprvé přisál, druhý den jsem s ním bojovala, protože jsem zkoumala příručky, co mi dali v porodnici, jak se má dítě správně přisát, jak má mít v ústech bradavku, kde má mít jazyk atd. Já to poctivě kontrolovala a pořád se ho snažila "opravovat", nešlo nám to, chodila k nám sestra a pořád to ukazovala. Po vyčerpávající noci jsem to nevydržela a zeptala se, jestli, když to nebude dělat dle té příručky, jestli se teda jako nenají nebo co (to jsem se nikde nedočetla). Sestra se zasmála a řekla mi, že je to pro mne, abych neměla poničené bradavky, že malý se sice nají, jen to nebude mít tak komfortní. To mne uklidnilo, malý se přisál a asi cítil můj klid a začal brát bradavku správně. Sestry z něj měly hroznou radost, prý takového savce tam dlouho neměly.

Kojení nám šlo nadále dobře, byli jsme jak vystřiženi z příručky, jen teda kojení po 3 hodinách, jak inzerovali v příručce, jsme zrušili. Když měl malý hlad, dostal. Po šestinedělí dokonce spal v noci 12 hodin v kuse a nepotřeboval jíst, já si jen před spaním odsála mléko, abych v noci "nepraskla". Kojíme vždy a všude, dle potřeby, nemáme s tím problém. Malému bylo 15 měsíců, je to stále pěkný savec a hlavně si to dotáhl k dokonalosti.

Když mu rostou zuby, odmítá normální jídlo (které jinak miluje) a je třeba 2 dny opět jen výhradně kojený. Nijak nestrádá, má pěkných 11,5kg.

O tom, jak dlouho budu kojit, jsem nikdy nepřemýšlela, nechám tomu volný průběh, jen musím malého začít učit, že na veřejnosti si mě nemůže jen tak svléknout a obsloužit se.
Na kojení se mi líbí to, že mne to několikrát denně "donutí" zastavit se, v klidu si lehnout nebo sednout, přitulit se k malému, užívat si ho, mazlit se. Kdybych nekojila, nevím, zda si tolikrát za den udělám volnou chvíli.

Všem budoucím maminkám chci říci, že musí věřit v sebe, že kojení zvládnou, věřit i svému dítěti, ono opravdu ví, co a jak. Nestresujte se příručkami a tím, co jste kde načetly, věřte srdci, neposlouchejte přechytralé řeči (těm se nikdo zřejmě nevyhne).

A pokud z nějakého důvodu kojení opravdu nejde, přejděte to s nadhledem, nepochybujte o sobě, dítě hlady neumře a na lásce k vám to taky neubere.

kukuss • 10. led 2015

Od začátku, s jedním prsem.

Kojení, jako pojem. Kojení, jako přirozený cyklus. Kojení, jako krásný prožitek, ale i strasti. Po návratu domů z porodnice, což bylo hned třetí den po porodu, se mi začínala spouštět laktace, což je naprosto normální a přirozená věc. Ovšem moje miminko, už od narození, bylo uplně jiné. Neplakala hlady, mlíčko nějak extrémně nevyžadovala. Ale i tak jsem ji kojila první měsíc co hodinu - 1,5h - bylo léto.

Od samého počátku odmítala úplně jedno prso, mohla jsem měnit polohy, být v klidu či neklidu, nepomohlo nic. Až jednoho krásného dne, asi po měsíci odstavila prso nadobro. Začal maraton toho, že při kojení byla neklidná, vrtěla hlavičkou, koukala všude možně. Nepříbírala ( opravdu ne, jen ze začátku a pak měla pruměr asi 95 g za týden). Ovšem netvářila se nespokojeně. Nespokojeně se tvářila jen při kojení. :)

Řešili jsme s doktorem tuto situaci na každé kontrole. Bylo mi řečeno ( po třech týdnech, co přibrala necelých 200g), ať zkusím jednou denně dokrmit UM. No, nechtěla to ani vidět, a tak jsem kojila dál. A i přes tyto problémy je Tinka velmi usměvavé a téměř neplačící miminko.

Přišel 4. měsíc a Tinka byla stále jen kojené miminko. Ta váha nebyla nic extra, ale taky žádná hrůza, a tak jsme s doktorem usoudili, že můžu začít dávat zeleninku. A co se nestalo, dítě začalo přibírat.

Teď bude mít půl roku, půl roku kojím jen z jednoh prsu, po půl roce jsem se z kojení začala těšit a užívám si to. :)

Nevzdala jsem to a vypadá to, že ještě nějakou dobu u kojení zůstaneme. :)

zuzamik • 9. led 2015

Moje zkušenost s kojením

Syn se mi narodil právě před rokem - hned na sále jsem ho sice neměla možnost přiložit ("jen" mi ho na chvíli položili na hrudník, abychom se mohli "poznat a pozdravit"), ale po prvotních ošetřeních cca 20 minut na to jsem mu prs poprvé nabídla. Mlezivo se mi tvořilo už někdy od konce 1. trimestru, takže jsem nikdy nepochybovala o tom, že kojení půjde.

První tři dny mi malý ale chudnul, po každém kojení jsem mu nenavážila víc, než 40ml z obou prsů - hrozili mi, že si ho tam nechají déle, pokud se úbytek nezastaví. Byla jsem zoufalá, připadalo mi, že jsem zklamala.

Nakonec nás přece jen propustili v termínu a já doma první týden trnula, jak dopadneme u převážení na první kontrole u pediatra - kojila jsem poctivě z obou prsů každé 2 hodiny ve dne v noci. Výsledek? Za týden přibral skoro 600g! Byla jsem na něj i sebe tak pyšná.

Zítra bude mít první narozeniny a já stále kojím - do 6 měsíců jsem kojila plně.

Myslím, že není krásnějších a intimnějších chvil, které matka s dítětem může zažít a proto stojí za to o kojení bojovat. :)

satyendz • 8. led 2015

Užívám si společné chvíle

Chci kojit, to jsem věděla už v těhotenství. Bonding sice neproběhl podle mých představ, o samopřisátí nemůže být ani řeč, ale už na porodním sále se dcera přisála a snad i nějakou kapičku mleziva ochutnala. První kojení bylo trochu rozpačité. Když i konečně moji krásnou housenku přinesli, sestra mi ji podala a se slovy: "Zkuste přiložit" a odešla. Malou jsem měla položenou vedle sebe, koukala jsem na ni a říkala si - no jo, přiložit, ale JAK? Ležela jsem na pravém boku a přemýšlela, jestli jí nabídnout pravé, nebo levé prso ... no nakonec jsem zkusila metodu pokus omyl a malá naštěstí je savec od začátku a přisála se. Polohy na kojení jsme zkoušely různé a každá nám vyhovovala v něčem jiném. Dlouhou dobu byla top savčí poloha. Vážení v porodnici mi připadalo naprosto kontraproduktivním, ale čas od času jsem ji na váhu dala a jak sestry, tak lékařka se divily, jak pěkně dcera pije.

Od začátku si kojení úžívám - ty společné chvilky, kdy se na sebe s malou koukáme, kdy se u prsa uklidní a usne ... Teď je jí sedm měsíců a kojení začíná nabírat na obrátkách. :-) Kojená je stále na požádání, ve dne v noci, ale už to není to pohodové, klidné kojení, ale často přileze, cucne, prchne a za chvíli znovu, protože má moc práce. Její občasné kousnutí bezzubými ústy umí pěkně bolet. Když se kojila a stála u toho, tak se mi chtělo smát. Tak či tak - kojení mám ráda, jsem vděčná, že se nám vyhýbají zásadní problémy a doufám, že nám kojení zdárně půjde i dál. :-)

1 člověk považuje za užitečné

vendy_em • 8. led 2015

Kojení po CS s velkými prsy a plochými bradavkami

Před porodem jsem si o kojení moc informací nehledala, nějak jsem čekala, že to je natolik přirozené, že není třeba nic číst.

Porod začal spontánně odtokem plodové vody, ale nakonec byl zakončen akutní sekcí. To byla 1 hodina ráno, dcerku jsem viděla pár vteřin. Když mě odvážely na JIP, tak mi malou daly na 3 vteřiny k prsu, konstatovaly, že to nejde a odvezly mě. Nenapadlo mě se bránit, rodila jsem před TP, takže jsem byla vyjukaná ještě víc, než bych byla normálně.

Dcerku mi přivezly asi v 6 ráno, položily ji na mě a odešly. Pořád všichni zdůrazňovali, že se nesmím kvůli lokální anestezii zvednout, a tak jsem dcerku jen držela a hladila. Znovu ji přinesly asi ve 14 hodin, když dorazil manžel. Opět žádná pomoc. Při dalších pokusech už mi sestra vždy poradila jak na to, ale já nebyla schopná udržet malou a k tomu ji ještě "dopravit" prso do pusinky.

Po převozu na normální pokoj přišel velký stres. Bylo to v době, kdy bylo venku 35 stupňů, nedalo se vyvětrat a oni mě pořád nutili přikládat. Ale malá neměla sílu sát, neuměla se tou malinkou pusinkou přisát na to obrovské prso, navíc jsme se obě strašně potily. Nakonec jsem začla odsávat a krmit ji stříkačkou po prstě. To šlo hezky a malá rychle přibírala.

Byla jsem nadšená, že můžeme domů a měsíc jsem vlastně nedělala nic jiného, než odsávala, krmila, odsávala, krmila. Do toho jsem zkoušela malou přikládat, ale ta jak viděla prso, tak vždy spustila hysterický pláč. Bylo to strašně stresující, chtěla jsem to mockrát vzdát.

Nakonec, když byl malé měsíc, tak se sama přisála a od té doby jsem kojila. Nikdy bych nevěřila, jak nádherný pocit to je, když se miminko přisaje a je s vámi zase spojeno.

Kojení nám vydrželo do cca 5-ti měsíců, pak začla špatně přibývat, tak jsem musela začít přikrmovat a nakonec se malá odstavila sama tak, že už prso prostě odmítla.

Myslím, že jsem bojovala opravdu hodně a jsem strašně šťastná, že jsem to nevzdala. Přála bych každé mamince, aby to mohla zažít. Každopádně všem doporučuju se nevzdávat.

1 člověk považuje za užitečné

zuzmenda • 8. led 2015

Kojení jako naprosto přirozená věc

Že budu kojit, jsem věděla od začátku těhotenství a nepřipouštěla jsem si žádnou jinou variantu. Sama jsem byla kojená cca do roka, což v době mého narození bylo něco neuvěřitelného, protože všechny ostatní děti v okolí byly na Sunaru. Přiznám se, že jsem ani nepročítala články o tom, jak kojit, o správných pozicích, nic. Prostě jsem věřila, že to půjde.

V porodnice jsme bojovaly. Dcera měla žloutenku, takže neustále usínala a nepřibírala, takže jsem si chodila pro příkrmy. Byla jsem dost šitá, tak neuvěřitelně mě to bolelo, že pro mě byl sebemenší pohyb obrovský problém. Proto mě unavovalo neustálé vážení před a po kojení, takže jsem si vymýšlela nebo hodnoty nezapisovala.

Od narození dcery jsem kojila vleže, protože sedět jsem prostě nemohla a vydrželo nám to doteď, kdy bude mít 6 měsíců.

Zakázala jsem si brečet, být v pohodě, smířila jsem se s tím, že si musím chodit pro cizí odstříkané MM pro svoji dceru a utěšovala jsem se, že za chvíli budu pohyblivější a rozjede se to, hlavně člověk musí věřit a nevzdávat to.

Den před propuštěním začala konečně Adélka přibírat a my mohly jít domů. Porodní váha byla 3770 g, odcházely jsmé a dcera měla 3500 g. Potkalo nás snad všechno, týden po porodu jsem měla silný zánět močových cest, teploty kolem 40, které vůbec nechtěly klesat. Celý týden u mě byla moje mamka, která mi Adélku nosila jen na kojení, obě jsme byly úplně vřelé, zpocené, brala jsem antibiotika, ale nikdy by mě nenapadlo přestat kojit. Bála jsem se, jak bude prospívat, na kontrole v 1.měsíci měla 5 kg. Přežily jsme i spurty, kdy jsem snad kojila nonstop, jen jsem ležela, dívala se na film a Adélka jedla a jedla. A taky přibývala neuvěřielným tempem cca 1kg za měsíc. Byly chvíle těžké, kdy už mě to opravdu nebavilo, kdy se vztekala a já nevěděla proč, ale taky chvíle krásné, kdy jsme obě dvě u kojení usly a po probuzení to pro mě byl ten nejhezčí pohled na světě.

Za týden má 6 měsíců a váhu přes 9 kilo a to byla pouze plně kojená. Jí, kdy se jí zachce přes den, nikdy jsem ji nebudila k jídlu, ona sama se přihlásí, kdy má hlad nebo se "chce kojit". Takže si věřte a ono to půjde.

anulilinkaaa • 7. led 2015

Kojení

Začátek byl dosti náročný. Malá měla žloutenku, takže byla stále unavená a nešlo jí se správně přisát. Při kojení usínala a nepila. Byl to boj a nakonec mi pomohla laktační poradkyně a po 8 dnech jsme odcházely z porodnice domů.

Malá byla hladovec a všechno šlo hladce až do 5. měsíce, kdy malá přestala přibírat a hubla. Nevím, čím to bylo, ani doktorka mi to nebyla schopna říct, jen mi naznačovala, že bych ji měla začít přikrmovat, že jí asi mé mléko už nestačí. Přikládala jsem jak jen to šlo, malá jedla a jedla, ale stále nepřibírala. Začala jsem tedy s přikrmováním a malá se ze dne na den odstavila. Snažila jsem se odsávat mléko a dávat jí ho, ale moje mléko nechtěla, tak postupně začalo mléka ubývat a nakonec došlo úplně.

ringlicka • 7. led 2015

Jak jsem kojila tandemově

První syn se narodil přesně měsíc před termínem. Nikdy jsem neuvažovala o tom, jestli budu kojit nebo ne, ale také mě nenapadlo, že je to taková věda. Protože z počátku byly menší komplikace a malý byl cca 2 dny na JIPce, vyfasovala jsem od sestřiček na šestinedělí odsávačku. Budík jsem nastavila co tři hodiny i na noc a pečlivě odstříkávala. Naštěstí laktace se rozjela parádně a já odstříkala i 80 ml z jednoho prsa. Takže z počátku měl malý moje mlíčko ze stříkačky nebo z lahvičky.

Jenže pak jsme museli trošku zabojovat, malý byl slabý, málo tahal, měl těžkou žloutenku, spal. Nakonec mi doporučili kojící kloboučky a přes ně to, světe div se, šlo pěkně! Byla jsem ráda, že konečně svého prcka nakojím a pustí nás brzy domů. Po měsíci jsem kloboučky úspěšně odbourala a kojila dál.

Když měl malý rok, podruhé jsem otěhotněla. Odstavování jsem neřešila, říkala jsem si, že tomu nechám volný průběh. Třeba se sám odstaví nebo mi pak začne překážet bříško. Jenže nic takového nenastalo, malý byl přísavka, mě to neobtěžovalo a začala jsem trochu brouzdat po netu a našla informace, že je možné kojit děti také tandemově. To mě zaujalo, protože se o tom moc nemluví a většina lidí se tomu podivuje a mnozí lékaři to také neschvalují. Tak jsem to řešila tak, že když se mě nikdo neptal, nikomu jsem nic neřekla. Problémy jsem neměla, miminko v bříšku prospívalo, tak nebyl důvod k odstavení. Navíc mi přišlo kruté, odstavit ze dne na den syna proto, že se mu narodí miminko.

Takže jsem kojila v podstatě do porodu a po návratu z porodnice jsem staršímu synovi nastavila pravidla, že první pije miminko a pak může on. Někdy jsme zkoušeli pití naráz, každý na jednom prsu. Ale pak starší pochopil, že je lepší si počkat, protože každý pil jinak dlouho a miminko potřebovalo odříhnout apod., tak musel pití přerušovat.

Společné kojení brášků vydrželo 7 měsíců. Staršímu bylo v té době 28 měsíců, kdy se sám odstavil. Pár dní si prostě o mlíčko neřekl, tak už jsem si pak řekla, že už mu nedám. Takže když přišel po 14 dnech, že by chtěl mlíčko, řekla jsem, že už pro něj nemám a vzal to v pohodě. Teď už mi říká, že mám mlíčko pro brášku.

Mladší bráška bude mít rok a stále ho kojím. Uvidíme, jak dlouho nám to vydrží. :-)

Takže pokud někdo uvažujete o společném kojení sourozenců, nebojte se toho, jde to, jen je třeba ujasnit si pravidla a dbát taky na svůj pitný režim a jídelníček. Držím palce a přeji všem pohodové kojeníčk.o :-)

2 lidé považují za užitečné

kate02 • 6. led 2015

Bojkot kojení

Kojit jsem chtěla a vyšlo mi to. Jsem na sebe pyšná, protože ze začátku mě trápila neskutečná bolest, než si prsa zvykly, pak nastal bojkot, kdy se dcera u jídla vztekala. Pak to přešlo a já jsem šťastná, že jsem vydržela a nešoupla jí láhev. Kojení je úžasně pohodlné, zadarmo a prostě fajn, protože má maminka krásnou chvilku s miminkem. Původně jsem chtěla vydržet půl roku, teď je Eli 7 měsíců, tak bych ráda aspoň do roka a půl vydržela. :-)

lena_1 • 6. led 2015

Kojení u nás nešlo :-(

Po porodu se malý hned přisál, tak jsem měla radost, že by to mohlo být dobré. Když mi ho dali na pokoj, tak jsem přikládala každých 15minut k prsu a nic.

Pila jsem čaje, sestřičky mi chodily pomáhat odsávat, ale prostě ani kapka. Sestřička mi řekla, že necítí ani žlázu, když mi prohmatávala prsa. Takže po 13 dnech v porodnici, kdy jsem neodsála ani kapku, jsem jela domů s tím, že nebudu kojit.

Malý byl na UM a žádné následky nemá. :-)

dora13 • 6. led 2015

Pro náš až překvapivě snadné

Z kojení jsem měla strach - od kamarádek jsem slyšela, jak je to ze začátku bolestivé, o zánětech, dětech řvoucích hlady, o tom, jak prvních šest týdnů člověk neřeší nic jiného. Kojit jsem chtěla, ale přiznám se, že ve finále jsem se ho bála víc než porodu. :-)

Nakonec jsme žádné velké problémy neměli - jistě, ze začátku mě bolely bradavky, než si zvykly a prvních pár dní jsem dokrmovala přes stříkačku, protože malý byl kvůli žloutence neskutečně spavý a usínal mi, ale rozkojila jsem se velice snadno a po dvou týdnech už byl plně kojený. Pořád jsem čekala, kdy "to" přijde, kdy začnou ty problémy a ono nic. :-)

Teď má malý sedm měsíců, kojím stále a doufám, že ještě dlouho budu. Pominu-li samozřejmosti, jako že je to zdarma, je to pohodlné, člověk má s sebou vždy správné množství jídla v nejlepší možné teplotě, tak je to nádherný pocit, mít u prsa přisáté spokojené dítko, které se k vám tulí a hladí vás. Jsem šťastná, že jsme s kojením neměli problém a že mám možnost toto prožívat.

2 lidé považují za užitečné

gejsa_ • 6. led 2015

Kojení jako samozřejmost

Už jak jsem otěhotněla, tak jsem brala, že samozřejmě budu kojit.

Po porodu první dcery to nebylo zrovna nejjednodušší, myslela jsem si, že se kojení rozjede hned a že mi v porodnici pomohou. Ale opak byl pravdou. Laktační poradkyně neměly čas. Ale nakonec jsme to zvládly a první dceru jsem kojila bez měsíce 2 roky.

Teď mám druhou dceru. V porodnici to bylo stejné jako poprvé, přece už jedno dítě doma mám, tak co by mi někdo pomohl, přece všechno znám. Laktační přišla 5 minut před mým odchoděm z porodnice. Kojím ji zatím rok a 3 měsíce. Rozhodně s tím neplánuji přestat. :-)

2 lidé považují za užitečné

lauramyn • 6. led 2015

Pět odkojených dětí

Jako zkušená a kojící matka vnímám pár věcí jako opravdu výjimečné na podporu kojení.

Nejdůležitější je rozhodnutí, že budu kojit a věřit si, že pokud se chce, tak se udělá vše pro to, aby to šlo.

Pak je dobré uvědomit si, že občas přijdou různé komplikace v podobě nalití prsou, zánětů, bulky v prsu, bolestivé bradavky, nedostatek mléka z důvodu vyšší potřeby miminka a co já vím co všechno. Ale že to zažívá většina žen, je to normální a nemusím to hned vzdát. Všechno se dá řešit a pokud si nevím rady je spousta laktačních poradkyň.

A naopak je dobré obrnit se trpělivostí a hodně pít, podporovat se v tom, že i když nám teď něco nejde, tak za den dva bude vše dobré. Neustálá víra v to, že to zvládnu je to co mi vždy psychicky pomohlo. A i když občas něco na řešení bylo, vždy se to vyřešilo.

První tři děti se mi odstavily samy, čtvrtou jsem odstavovala v 17-ti měsících a teď nechávám vše volně, ale tuším, že to budu chtít natahovat co nejdéle - no představa, že kojím poslední miminko...

6 lidí považuje za užitečné

svoba • 6. led 2015

Kojení i přes prvotní neúspěchy a bolesti

To, že bych nekojila, jsem si před porodem nepřipouštěla. Rodila jsem přirozeně ve vyhlášené pražské porodnici Podolí. Po porodu se mi s kojením nikdo nevěnoval. Syna jsem měla u sebe skoro celou dobu. Často jsem přikládala. Syn mi ale rozžužlal bradavky do krve. No, zabejčila jsem se a i přes bolest pokračovala. Myslela jsem, že jsme z nejhoršího venku. Omyl byl pravdou. Asi dva týdny po porodu přišel první zánět a horečky. Já ani syn jsme to ale nevzdali. Jsem za to moc ráda.

Kojila jsem dva roky. Syn je zdravý, vitální. Připisuju to mimo jiné i kojení.

1 člověk považuje za užitečné

baraka1 • 6. led 2015

Je to hodně v hlavě

Již v těhotenství jsem slyšela jak je kojení těžké, jak to bolí, jak se to musím já i dítě naučit. Na kurzu mi laktační poradkyně řekla, že kojení je nepřirozenější věc a že kojit může opravdu až na zanedbatelné výjimky každá. Tak jo, řekla jsem si. Také jsem byla připravená na to, že v porodnici to často spíš kazí.

Po narození malé jsem přesto podlehla a kojila v porodnici podle hodin a dokonce malou ukazováčkem vloženým do její pusinky od prsa odtahovala po stanoveném čase (mockrát jsem se jí za to později omluvila). Maminkám na pokoji teklo mléko proudem, mě nic. S tím jsem odešla domů a trápila se a čekala, kdy mi taky začne tryskat z prsu.

Další chyba byla, že jsem se snažila dodržovat čas přisátí, neomezovala jsem malou v tom, kdy jí prso dám, ale jak tam bude dlouho. Časy jsem si zapisovala a panikařila, protože ona tam chtěla být za hodinu i 4x!. Samozřejmě bradavky bolely.

Co mi pomohlo? Vykašlat se na čas a kojit třeba celý den. Vzala jsem si čtečku, malou hodila k prsu a nechala jí tam. V prvních týdnech jsem přečetla dvě knížky, uklidnila se a malé začala víc rozumět. Nechtěla jen pít. Chtěla být u mě. Kojení přestal být boj a začaly jsme si ho užívat. Kojila jsem podle potřeba doma i venku ve dne v noci.

Dnes vím, že více než o čajích, polívkách a jiných startovačích je to o hlavě. Vím, že miminko není na baterky, takže nemá nastavený rytmus kojení na tři hodiny ani se nemusí najíst za 10 minut. Jsem ráda že jsem to nevzdala, vím, že malé dávám to nejlepší, protože jak MM tak kontakt při kojení prostě lahev s UM nenahradí.

2 lidé považují za užitečné

zvargova • 6. led 2015

Kojení přes lahev

V porodnici jsme se snažili kojit, po několika dnech doma jsem usoudila, že bude pro nás obě lepší kojit přes lahev. Koupila se odsávačka, později i elektrická, odstříkávala jsem do jednoho roku dítěte 6x děnně. Co bych pro to svoje zlato neudělala.

1 člověk považuje za užitečné

katynka78 • 5. led 2015

Složitější start, super jízda do teď

Anička se narodila 36+2tt. s porodní váhou 2 490 g, s infekcí byla dána ihned do inkubátoru, takže přiložení na moje tělo bylo jen chvilkové a bez přisátí. Celou dobu jsem byla přesvědčená o tom, že porodím přirozeně a že budu kojit a hotovo. A když jsem přirozeně porodila, o kojení jsem se nebála.

Jakmile jsem se trošku vzpamatovala, ihned byla u mě laktační sestra a už už mi vysvětlovala, že když mám miminko v inkubátoru, tak budu muset odsávat. Půjčili mi nemocniční Medelu a lahvičky a provedla mě odsáváním a staráním se o hygienu lahviček a tak. Každé tři hodiny jsem musela odsávat, takže ač miminko u mě nebylo, tak jsme najeli klasický harmonogram "kojení". Z počátku to šlo těžce - 8 ml, 5 ml, ale nevzdávala jsem to a každá kapka mého mléka dobrá. Anička zatím dostávala z lahvičky od jiných maminek, ale netrvalo dlouho a já to začala plně nahrazovat svým.

Anička byla v nemocnici 14 dní, já tam s ní byla týden a chodila za ní jak to šlo, jak mi to dovolili. Dávali mi ji na tělo, ale byla slabá a přisát se nechtěla. Až jedna zkušenější sestřička na intermediálu si mě vzala do parády a zkoušela to se mnou, byla trpělivá. Když viděla, že Aničce to moc nejde a přesto viděla, že prsa jsou nalitá, dala mi klobouček. To byla spása! Najednou nám to šlo a bylo to nádherné. Obrovská úleva a krásný zážitek.

Týden jsem tam byla s ní, týden doma a odsávala mlíčko a vozila do nemocnice. Ale jak jsem tam byla, tak jsem ji ihned dávala k prsu a trénovaly a trénovaly. Odsavačku jsem si domů raději koupila, nebyla ještě jistota, že jí to opravdu půjde a vypadalo to, že budeme sice mít mateřské mléko, ale bude muset z lahvičky. Naštěstí to nebylo potřeba, kojila jsem, ale elektrická odsavačka byla opravdu velká pomoc - i třeba na odsátí mléka do zásoby, když jsem musela jít pryč.

Dodnes nemůžu zapomenout takové ty rady typu - když nebudeš kojit hned, už kojit nebudeš, když budeš kojit s kloboučkem, tak jinak se to už nepovede a nebo, pokud bude zvyklá na lahev, tak na kojení si nezvykne. Toto je jen vkládání bloků do hlavy - nic z toho není pravda. Aspoň ne dle mě.

Anička měla hadičku, pak lahvičku, pak klobouček, pak rovnou prso a to prso má dodnes, kdy jí je 33. měsíců.

Překonala to všechno, nevzdaly jsme to a kojení bylo pro nás nádherné. Navíc se opravdu osvědčilo, že mateřské mléko je nejlepší, protože byla minimálně nemocná a když jsem byla nemocná já, tak Anička nikdy a já ji předala tak aspoň protilátky a tělo si budovalo imunitu.

Další rada, aspoň za mě - u každého kojení se občas vyskytne problém a možná to má žena chuť vzdát, ale není nad to zavolat laktační poradkyni, přijede, koukne na techniku, zkontroluje prsa a řekne co a jak. Mě tak kojení jednou zachránila, když už byly bradavky moc a moc bolavé. Přešlo to, byl čas na zkrácení počtu kojení. Pak mi zase pomohly kloboučky, když hodně bolely bradavky - sice se to opět nedoporučuje, ale mě to zase zachránilo kojení - bez kloboučků by se mi nevyléčily, tak to šlo za dva dny vše zase do pořádku.

Pamatuju si, že týden po porodu, kdy jsem už byla doma, ale Anička ještě v nemocnici, se mi tak rozjela laktace, že moje už tak velká prsa se nalila a já nemohla ani vstát z postele. Byla tak těžká, že jsem se ani nehnula, musel mě zvednout manžel. Odsála jsem tenkrát snad nejvíc za celou dobu a to 400 ml na jedno. :-)

Řekla bych to takto - nevzdávat se v žádném případě, zkoušet to a nebát se, každá kapka vašeho mlíčka je pro miminko darem a velkým požehnáním. Ale pokud to nejde, pokud se to samo nerozjede, ať děláte co děláte - hlavně se netrapte. Buďte pro své miminko šťastná maminka.

1 člověk považuje za užitečné

stares • 5. led 2015

Miluju kojení :-)

První dcerku jsem kojila téměř 18 měsíců, pak se sama od sebe odstavila - byla jsem v tu dobu ve 4. měsíci těhotenství. Plánovala jsem tandemové kojení, ale nakonec z toho tedy sešlo. Syna kojím nyní 9. měsícem, od začátku kojím jen z jednoho prsu a všem, které maji podobný problém, chci vzkázat, že to JDE! :-) .

V půl roce měl syn téměř 9 kg a krásně na MM prospíval. Ráda bych, aby NÁM kojení vydrželo alespoň do jeho 2let.:-)

1 člověk považuje za užitečné

aggamma • 5. led 2015

Kojení nám bohužel šlo jen chvíli

Po porodu se Kačenka krásně přisála. Měla jsem trochu komplikovaný porod a tak mi Kačenku 1.noc nedali. 2.noc si ji vzali na pozorování a tudíž jsme spolu skoro nebyly. Rozkojila jsem se vlastně až poslední noc před propouštěním. Kačenka se neuměla moc dobře přisát, a tak jsme spolu byly téměř celou noc vzhůru, protože se nikdy pořádně nenapila. Ale říkala jsem si, že to zvládneme, že je to pro ní to nejlepší.

Doma se to ale bohužel nelepšilo, zkoušela jsem kloboučky, různé polohy, střídala jsem prsa, pila čaje, radila se s LP. Bradavky do krve, u kojení jsme plakaly obě. Já bolestí a zoufalstvím a Kačenka hlady. Do toho se mi ještě přidaly vysoké horečky a zánět prsa.

Cítila jsem se hrozně. Co jsem to za matku, když nedokážu nakrmit svou Kačenku? Co bude mít za imunitu, když jí nic nepředám. Budu do ní cpát UM místo abych jí dala své mlíčko.

Zkoušela jsem všechno, nic nezabralo. Každé kojení byl horor, stresovala jsem se už předem. Koupili jsme odsávačku, odsávala jsem každé 3 hodiny. Ale mlíčka bylo čímdál méně, asi i tím stresem.

Už to nešlo. Rozhodla jsem se. Nač se nervovat, trápit sebe, Kačenku. Koupili jsme Nutrilon. Kačenka začala být spokojené a syté miminko. A já jsem se ukidnila a časem si to přestala vyčítat. Jsem milující maminka, co pro své dítě udělá vše, aby bylo šťastné a spokojené. A že jsem kojila jen 3 týdny? No a co? Zkusila jsem všechno co bylo v mých silách, abych kojila a bohužel to nešlo.

Mamky nenervujte se, když to nejde. Nekojily jste? No prostě se nedá nic dělat. Milujete své děti o to míň? Tak vidíte. :-)

cmacuba • 5. led 2015

Kojení s dokrmem

Laktace se u mě rozběhla až 5.den po porodu (měla jsem porod vyvolávaný a byl dost ošklivý). Vlastně to bylo asi hodně v hlavě, jakmile jsem dostala propouštěcí zprávy z porodnice, malou jsem chtěla ještě před odjezdem nakojit a najednou mi začalo brutálně stříkat mléko z obou prsů. :-D

V porodnici jsem malou dokrmovala UM, protože nepřibírala. Celé noci v porodnici křičela a nikdo mi nebyl schopný poradit, laktační poradkyně tady ve FN je na pěst, tvrdila mi, že mám "divný" tvar prsou a musím si ho nějak držet.

Doma taky pořád křičela a já jsem si myslela, že hlady. A tak jsem jí přikrmovala dál a dopracovala jsem to tak, že na konci šestinedělí byla více na UM než MM. A tak jsem postupně UM ubírala, až jsem se dostala na 2x100ml UM denně. A v 11-ti měsících se od lahve odstavila sama a je pouze kojená. S jídlem to ani po svém 12.M života moc nepřehání, největší složkou je stále MM. A to už je jí 15M.

V rámci mé pohodlnosti a kontaktního rodičovství spíme spolu v posteli, takže nyní už je to taková samoobsluha, když v noci chce, přikulí se, vezme si prso a já často ani netuším, že jsem kojila :-)
Kdybych měla tolik zkušeností a informací, co dneska, tak si s nahá s malou zalezu do postele a kojím a kojím a nevzdávám to jako tenkrát :-)

1 člověk považuje za užitečné

kata.jan • 5. led 2015

Připadala jsem si jak otrok

Kojení jsem brala jako samozřejmost.

Když se narodil první syn, těšila jsem se na ty chvilky u kojení. Laktace se mi rozjížděla pomalu a protože měl malý pod 2,5 kg, když se narodil, byl dokrmovaný. Po týdnů v porodnici jsem se parádně rozkojila. Po dalších čtrnácti dnech doma nastal problém s přibíráním malého. Z pravidelných tří hodin (tak si to nastavil) jsem ho musela stáhnout na dvě. Ze začátku bojkotoval, nakonec si zvykl.

Další problém nastal ve dvou měsících, kdy začal vyžadovat prso co hodinu přes den. V noci každé tři hodinky. Po dalších dvou měsících už jsem si připadala jak otrok kojení. Nedělala jsem nic jiného než kojila, naštěstí alespoň v kočárku vydržel déle. V půl roce malému už mlíčko přestávalo stačit, tak jsem plně přešla ma UM a po duševní stránce jsem se celá uvolnila.

Teď u druhého je to uplně jiné, jsou mu zatím necelé čtyři měsíce, ale řekne si jednou za 2,5-3 hodiny a v noci se budí jen jednou kolem třetí hodiny. Takže úplná pohoda. A doufám, že nám to ještě nějakou dobu vydrží.

rosaleen • 5. led 2015

Kojení po císařském řezu

Porod jsme měla plánovaný sekcí pro polohu plodu KP. Všichni mě strašili, že kojení tím pádem nepůjde. Do porodnice jsem dorazila vybavená teoreticky načtením mnoha brožurek jak na to a různými mastičkami a homeopatiky. Doma jsem měla připraveno UM, lahvičky a odsávačky.

No a nakonec kojení šlo. :-) Sice né samo, musela jsem vychytat správnou polohu, ale nakonec celkem bez problémů. UM jsem rozdala a lahvičky využila později. Dcera byla kojená do 8-mi měsíců, kdy se sama odstavila, ale tím vlastně nadlimitně splnila plán.

Rozhodně doporučuji předem si něco o kojení přečíst a pokud to nepůjde, tak se hlavně nehroutit. :-)

christtyna • 5. led 2015

Kojení?? Pro mě nereálný boj :-(

Plánovala jsem si, jak po porodu buju kojit tak dlouho, dokud to půjde. Ovšem kojila jsem plně jen 14 dní díky své hlouposti.

Po porodu šlo vše krásně. Druhý den se mi prsa nalila do obřích rozměrů. Z mých prd jedniček jsem se ráno probudila s mega trojkama. Nikdy nezapomenu na tu prvotní bolest s šokem, když jsem nakojila a ve sprše se podívala do zdrcadla. Říkala jsem si, že mi něco vadí v pohybu a když jsem je viděla, byla jsem v sedmém nebi :-D Konečně jsem měla prsa. Byla jsem přenosná mlékárna.

To se ovšem změnilo 4. den po porodu. Ač mléka bylo hrozně moc, zjistila jsem, že odsávačku, kterou jsem si pořídila od kamarádky byla rozbitá. Odstříkava jsem tedy ručně a rovnou do kanálu. Byla jsem nezkušená a hloupá. Já přestávala jíst a malý přestával nabírat na váze. Dle doporučení doktorky jsem začala přikrmovat!

Po 14 dnech jsem skončila na flašce i když mlíka bylo stále hodně!! Bohužel moje neinfomovanost a důvěra v lékaře byla silnější než já!

Po porodu druhého mimi jsem připravená plně kojit. Dnes už vím, že neexistuje slabé a silné mléko. Existují homeopatika na kojeni. Až koupím odsávačku mléka, nejdřív si jí odzkouším, abych zjistila, zda-li je funkční a hlavně, navštívím ještě před porodem laktační poradkyni, která mi bude po porodu pomáhat. Jo a koupila jsem si kojící polštář :-D - pro mě to je novinka. :-D Žádné rady od mé drahé matičky ať dám dudlika, žádné kojení pravidelně po třech hodinách, ale vždy, když si dítě řekne.

TENTOKRÁTE SE NEVZDÁM A RADY HÁZÍM HNED ZA HLAVU!

1 člověk považuje za užitečné

petrajavor • 5. led 2015

Kojení? Trest...

Syn se narodil CS a hned jak mě vezli ze sálu, tak syna k prsu přiložili. Krásně se přisál a oba jsme dostali pochvalu. Tím naše úspěchy končí.

Když se na celou situaci dívám zpětně, vidím, kolik chyb jsem udělala, jelikož pro nás nebylo kojení radostí, ale trestem. Po prvotním úspěchu nám to nějak nešlo a i když se nám sestřičky i laktační poradkyně věnovaly, nešlo to. Nesnáším nemocnice, takže jsem byla 6 dní v naprostém stresu a křeči. Když nám řekli, že budeme o den dýl, aby se kojení zlepšilo, div jsem neutekla. Malý zhubl 0,5 kg ze své porodní váhy (trvalo víc jak měsíc než jej nabral zpět), takže jsme byli v neustálém kolotoči vážit, nakojit, zvážit, dokrmit přes prst a odsávat.

Doma se situace nějak nezlepšila. S nervy v kýblu, vystresovaným a uřvaným dítětem, které bolelo bříško a mělo hlad se není čemu divit. Ovšem bojovali jsme. Snažila jsem se dávat si' pozor na to co jím, ale jídlo jsem moc nestíhala, takže mléko bylo slabé. Díky tomu jsme byli v neustálém kolotoči pláč-hlad-nevyspání.

Nakonec po podávání kapiček, homeopatik, pomoci naší pediatričky a několika kolikových záchvatech jsme vyhráli boj s bolavým bříškem. Už to vypadalo, že budeme kojit v klidu a pohodově. Jenže když měl malý 3 měsíce a 2 týdny dostala jsem zánět do zubu. Má Dr. dělala co mohla, ale díky lékařce na pohotovosti a mnoha okolnostem jsem skončila na antibiotikách (víc jak na 14dní). Bohužel už nebylo možné nasadit takové, abych mohla kojit dál. Musela jsem si vybrat. Najednou jsem si uvědomila jak moc mi to bude chybět. Pěkně jsem to ořvala. Malý dostal UM a najednou byl jako vyměněný, neplakal, neměl hlad a byl naprosto spokojené miminko. Oběma se nám ulevilo.

Zpětně mě všechny mé chyby mrzí, ale čas nejde vrátit a jsem ráda, že jsme nakonec oba spokojení.

heaven_angel • 5. led 2015

Začátky kojení = muka pekelná

To, že budu malou kojit jsem považovala za samozřejmost, ale netušila jsem, jaký to pro mě bude ze začátku problém. Byla jsem sice v porodnici, která hodně podporuje kojení, ale o technice, přisávání a dalších věcech se tam s námi nikdo moc nebavil a já neznalá jsem první dva měsíce vyloženě protrpěla s prsama rozkousanýma na padrť.

Chtěla jsem to už vzdát, každý kojení jsem říkala, že bude poslední, že malé prostě dám UM, protože se mi pokaždý zdálo o andělíčkách a kojení jsem začala pomalu nenávidět. Zkoušela jsem kdeco, za bůhví kolik peněz, ale prsa se nehojila a nakonec mi pomohla obyčejná genciána za pár korun.

Nakonec jsem kojila do 15-ti měsíců první dcery, pak už mě to začalo obtěžovat, protože jsem byla podruhé těhotná a v noci vstávala na kojení klidně po dvaceti minutách a přes den každou hodinu.

Nejsem pro kojení za každou cenu, spokojené by mělo být dítě i matka. Druhou dceru taky kojím a doufám, že snad aspoň do roka budu. :-)

1 člověk považuje za užitečné

replykatee • 5. led 2015

Kojení jako samozřejmost?

Když se malá narodila, tak už jsem měla ze svých "dlaňovek" monstrózní čtyřky, které bolely jen jsem se na ně podívala. Těšila jsem se, jaký to bude úžasný pocit nakrmit svoje hladové dítě. Jenže ono to nešlo. První a druhý den byla líná tahat a když už něco vydudala tak jen mlezivo a po pár cumlech usnula. Po hodině se budila hlady a já byla zoufalá. Sestry na poporodním mi dvakrát přišly poradit jak na to a více ani slova, ani gesta. Bylo to bolestivé a nepříjemné. Třetí den když už hrozilo že zůstaneme v porodnici déle, jelikož nebyl žádný příbytek na váze přišla praktikantka a poradila mi jak kojit s kloboučkem. Malá se chytla a hned na poprvé vypila 60ml.

Další měsíc jsme s kojením dost bojovaly. Vztek střídal pláč a já ze samého vyčerpání zvolila odsávačku a krmení z láhve. Po čase jsem ale byla tak unavená v noci vstávat, že jsme se obě učily kojit z prsu a bez kloboučku. A ono to klaplo!

Cirka od třech měsíců jsem plně kojila další tři měsíce, než začaly příkrmy. Kojení mě obecně bavilo. Byl to příjemný čas, který jsme strávily jen spolu.

Podařilo se mi kojit jen osm měsíců, pak už malá prso odmítala. Kojila bych i druhé mimčo, ideálně stejný čas.

andelkaprdelka • 5. led 2015

Kojení?? Tséé s přehledem

Tak asi jako každá jsem si plánovala, jak budu co nejdéle kojit. Byla jsem u kamarádky, ta kojila v poho, tak proč né i já, že? ;-) :-D Nooo ovšem realita byla jiná.

Syn se narodil předčasně, já z prsou nevymáčkla víc jak pět ml, veškerá pomoc z řad personálu - nula, paní "odbornice" mi poradila odsávačku - haha. Když už to kooonečně vypadalo, že by se mohlo zadařit, měla jsem rozsáhlý zánět dělohy, prášky a pak jsem to zkusila, ale prostě nic.

Vím, že jsem pro to udělala hodně, doost jsem to i obrečela, ale co, nenechám dítě hlady. Tak od malička dostával UM a co? Byl spokojený, já nakonec taky. A nemyslím si, že se milujeme méně, vůůbec.

A řeči typy, že nekojené děti jsou více nemocné jsou taky mimo. Synovi budou čtyři a nikdy neměl antibiotika. ;-) :-) Táákže, holky, nejste horší mámy, jen proto, že jste nemohly, nebo nechtěly kojit. Jen o tom to není. ;-) :-)

10 lidí považuje za užitečné

holyjane • 5. led 2015

Boj, který za to stál

Že budu kojit jsem si uvědomila až když mi dali malou po porodu poprvé přisát. Aha, já musim vlastně to miminko i krmit! No blbec prostě.

Kojení mi tchýně vymlouvala, že její děti na lahvi taky vyrostly a že veliký prsa neznamenají hodně mléka, že ho mít nejspíš nebudu. NIKDY neposlouchejte kohokoliv, kdo by kojení vymlouval a že když to nejde, tak to nestojí za to lámat přes koleno. STOJÍ!!

Plně jsem se rozkojila až ve 3 měsících mé holčičky. V porodce se laktace rozjela hladce, ale malá byla lenoch narozený o 3 týdny dříve, takže již v porodnici jsem dokrmovala nejdříve UM a pak jsem odstříkávala. Lépe se jí do pusinky bral klobouček, než naběhlé prso, takže kloboučky jsme odbourali až ve 4 měsících. Do 3 měsíců jsem večer dokrmovala UM z lahve (na kterou si mimochodem nezvykla) a přes veškeré patálie, jako měsíc a půl trvající zánět prsu a popraskané bradavky, jsem náš boj vyhrála.

Těď v 9 měsících je malá stále kojená, lahev a jiné tekutiny vyjma MM odmítá a já jsem ráda, že nemusím myslet na to, kde si co ohřeju a co kam mám vzít a co nezapomenout, protože to, co potřebuji, mám stále u sebe :-) Kojení Rulez :-D

1 člověk považuje za užitečné

celaskon87 • 5. led 2015

Kojení prvorodičky

Na rozdíl od porodu, kterého jsem se hodně obávala a o kterém jsem hodně přečetla, jsem si myslela, že kojení prostě bude v pohodě, intuitivní, nádherné. A stal se přesný opak: porod v pohodě, s kojením počáteční boj.

Syn narozený v 39.tt se nechtěl přisát na mé trochu menší bradavky, tak jsme zkusili kloboučky. Na ty se přisál, ale nějak se v porodnici nerozjela tvorba mléka (dostal 2 příkrmy, po kterých udržel hmotnost). Domů jsme šli s obrovskou obavou, jak to mládě uživit, do umělého mléka se mi nechtělo. Byl to boj, někdy slzavý, z obou stran. Kojení trvalo i hodinu a já měla obavy, že mu to mléko prostě nestačí. Nakonec jsem odbourala kloboučky a díky tomu se konečně rozjela pořádná tvorba mléka.

Dnes, v 7 týdnech, je kojení úplná brnkačka, užíváme si to oba. A já si užívám toho, že se nemusím ještě příští dva měsíce starat o to, co mu navařit. O to se totiž budu starat od první mrkvičky až do té doby, než odejde na koleje nebo se ožení :D

alunka001 • 5. led 2015

Dlouhodobé kojení

Když jsem byla těhotná, říkala jsem si, že by bylo krásné kojit alespoň půl roku. V porodnici jsem se rozkojila velice brzy, ani ne za 48 hodin. Syn krásně přibýval a já měla mléka pro celé šestinedělí. Zadělala jsem si pěkně na zánět prsu, na který po poradě s laktační poradkyní stačila Belladona a odsávačka jen do úlevy z druhého prsa po kojení.

Vydržela jsem kojit bez problému do 6-ti měsíců a následně do 25 měsíců, kdy se syn odstavil sám, prostě se ráno probudil a o prso nejevil zájem.

Teď jsem podruhé těhotná a doufám, že kojení půjde stejně hladce jako s prvním. :-)

davidjitka • 5. led 2015

Byl to boj rozumu a psychiky

V těhotenství jsem byla rozhodnutá, že budu plně kojit do 6. měsíce a jinou možnost jsem si ani nepřipouštěla.

Po porodu přišlo velké rozčarování, když to nešlo. Dostala jsem kloboučky, odsávačku (laktace se rozjela jako blázen) a nakonec i stříkačku a začalo dokrmování. Bohužel jsou hormony v šestinedělí tisíckrát horší než ty těhotenské. Takže i já byla neustále v slzách. Rozumově jsem chápala, že se to zlepší, že když ho dokrmím přes stříkačku svým mlíčkem, tak je to i tak pro něj dobré, ale prostě se nešlo ubránit pláči, který nešel utišit. Domů jsme šli se stejnou výbavou, jakou jsem používala v porodnici.

První týden odsávání, ohřívání, krmení přes stříkačku, nervozní dítě, nervozní matka. Po týdnu jsem si pořídila lahvičku a krmila s ní. Strašně se mi ulevilo. Naštěstí nebyl problém při přechodu z lahvičky na prso (s kloboučkem). Třetí týden začal pít z pravého prsu bez kloboučku. Byla jsem štěstím bez sebe a říkala si, no tak aspoň jedno teda. :-). Čtvrtý týden jsem si pozvala LP. Ta mě uklidnila, že syn prospívá krásně, že je vidět, jak je spokojený. Kdybych nebyla blbá a zbytečně nečekala, měla jsem si ji pozvat už dávno. Pátý týden jsem si nestihla nasadit klobouček vlevo a malej měl takový hlad, že se sám přisál. :-). Na konci šestineděli jsem už nedokrmovala, plně kojila a hlavně nepoužívala jsem žádné pomůcky.

Byl to neuvěřitelně těžký boj, hlavně s mojí psychikou, ale stálo to za to! :-). Jsem ráda, že jsem to nevzdala.

baseema • 5. led 2015

Dlouhodobé kojení

Kojení jsem si plánovala maximálně do šestého měsíce, po císaři jsem se rozkojila po 3 dnech a postupem času jsem zjistila, že mě to neobtěžuje, malý krásně prospíval a dokonce mě to začalo bavit. Teď bude synovi 22 měsíců, kojím stále a jsem za to ráda. Někdy je to to jediné, co sní (vypije), když je třeba nemocný. Teď momentálně neplánuji kdy přestaneme.

2 lidé považují za užitečné

babettaboo • 5. led 2015

Když se vám kojit nechce :)

Nechtěla jsem kojit, byla jsem zabejčená propagací, že musím! Nic nemusím, můžu, když to nepůjde přijde UM. :)

No, dala bych si facku, protože od mého akutního císaře, jsem mohla kojit celé oddělení 6-nedělí a navíc neznám nic pohodlnějšího než kojení. Kdo by se dělal s UM. :) A odříkaného chleba.... znáte to. Kojila jsem plně! do roka a půl z původní verze kojit aspoň do půl roku. Moje dcera odmítala jakoukoliv jinou stravu a kašovitou už vůbec ne.

Moje stravování jsem řešila ze začátku, když jsem byla jenom o starém chlebu. Vždyť přece všechno nadýmá! Pak jsem se na to "vyprdla", jedla jsem co jsem chtěla, kromě velkých alergenů a dceři bylo taky líp. :)

Jestli půjde všechno fajn měla bych porodit dvojčata a už se těším, jestli mi to kojení půjde zase tak dobře. :) Je to pohodlné, krásné, pro děti to nejlepší a hlavně zadarmo! :)

24 lidí považuje za užitečné

nikolapomahacova • 5. led 2015

Kojení - Někdy to bohužel nejde :-(

Kvůli častým psychickým vypětím a i kvůli císařskému řezu jsem kojit bohužel nemohla. Ani časté rady koj, koj, koj nepomohly, naopak jsem byla smutná, že plno mamin kojí a já ne. Ale na druhou stranu: Opravdu miluje kojící matka své dítě více než ta co dávala umělé mléko? Nesmysl!!! Vždy těm kojícím co pořád stojí za svým - za každou cenu budu kojit - říkám: A co kdyby to nešlo? Opravdu bys to radila sama sobě? :-(

8 lidí považuje za užitečné

mennii • 5. led 2015

Laktační poradkyně - zázračná návštěva

Rodila jsem císařským řezem, malý měl silnou žloutenku, pořád spal, měla jsem velké problémy ho na kojení probudit. Byla jsem z toho zoufalá, že pořád jen spí a nechce vůbec pít. Pomohla až návštěva laktační poradkyně (synovi byl týden). Poslechla jsem veškeré její rady a jenom díky ní se syn sám začal probouzet po 3 hodinách na mlíčko a mně se pořádně rozjela laktace. Musím říct, že návštěva laktační poradkyně byla pro nás opravdu zázrak!

Jinak během kojení jsem se potýkala s klasickými problémy - při růstových spurtech málo mléka, jednou se mi podařil zánět prsa rozehnat, podruhé jsem už musela nasadit antibiotika. Velmi mě trápily opakující se retence mlékovodu. Bylo to opravdu hrozné, strašně mě to bolelo a retence se opakovaly téměř každý den. Měla jsem sto chutí s kojením přestat - většinu času jsem strávila ve sprše (snažila se rozmasírovat ucpaný mlékovod) nebo s odsávačkou v ruce. Laktační poradkyně mi poradila, že mám vydržet a vyzkoušela jsem na její doporučení kapsle Lecitinu a Citrovitalu. Měla pravdu, po 2 měsících retence zmizely a já si konečně kojení začala užívat.

zebruska • 5. led 2015

Baví mě to

Chvíli nám to trvalo, ale našli jsme si s malým společnou cestu, jak to zvládat. A mě to baví. Jsem ráda, že to jde, že mohu malému poskytnout to, co je pro něj nejlepší. Jen budeme muset vymyslet, jak to zkombinovat s mojí školou. Jen v noci u toho oba usínáme a prcek se za hodinu vzbudí znova, že má hlad.

V porodnici byl před Vánoci frmol, takže LP na nás neměla čas, přes den to tam nebyl problém, v noci s noční sestrou a vážením a zapisováním, kolik toho vypil přišel trochu stres. Takže se na vážení vyprdněte, vždyť jednou dospělý sní 3 knedlíky, jindy 5 a prcek to má podle mě stejně.

2 lidé považují za užitečné

karol89 • 11. lis 2014

To nejlepší pro naše děti

Všichni mě strašili, že když mám velký prsa, že to neznamená, že bude kojení v pořádku. A že nemusim mít mlíko, ať počítám s umělým a samý kecy. Měla jsem strach, protože je pro mě kojení základ mateřství, ale nedala jsem se! Když mi v porodnici snad hned druhý nebo třetí den malá vytáhla 80ml, tak se sestřičky podivily. Jelikož jsem po akutní sekci, tak jsem ji neměla u sebe, sestřičky mi jí každé 3 hodiny nosily na kojení. Jednou přišly s větou: "Víte, že vám vytáhla 80ml?" A já nevěděla, jestli je to dobře nebo špatně. No a když mě pak pochválily, tak mi vytryskly slzy do očí a byl to nádherný pocit. :-N

Kojení jsem podporovala kojícím čajem a meltou, ale mlíka bylo dost, tak jsem pak přestala. Nebylo potřeba. Postupně se tvorba srovnala a přebytky zbytečně tekly okolo. :-D Škoda toho.

Co se jídla týče, tak jsem od samého začátku jedla všechno krom citrusů (první asi 2 měsíce). Ale jinak bez problémů všechno. Je to hrozně individuální, musíme se řídit konkrétním dítětem a pozorovat jeho reakce. Nedá se od začátku vysadit všechno.

Jsem v kontaktu s laktační poradkyní a kdykoliv se mi něco nezdálo, tak jsem jí napsala a poradila mi!

Teď je malé 13,5 měsíce a kojím stále. Do 8. měsíce byla téměř plně kojená a i teď dá přednost prsu před normálním jídlem, což mě někdy štve. Ale vím, že neni nic lepšího. Nejnáročnější je to, že mi nespí celou noc, je to někdy hodně vyčerpávající, ale opakuju si pořád to samé: "není nic lepšího".

U kojení se musí taky počítat s možnými nemocemi, jako třeba kandidoza, což je kvasinková infekce, která se léčí nejen mastičkama, ale i odkyselením těla.

Kojení je náročně, vysilující, vyčerpávající, ale je to i to nejkrásnější co k mateřství patří, a ty chvilky jsou k nezaplacení. Psychika dělá velké divy, snažte se být v klidu, bez stresu VYDRŽET a věřit si. Taky jsem měla období, kdy jsem kojila každou půl hodinu nebo kdy mi malá pomalu nonstop visela na prsu, ale musíte VYDRŽET!!! A vše se vám vrátí v tom nejlepším. ;-)

KOJENÍ ZDAR!

1 člověk považuje za užitečné

kaca68 • 9. lis 2014

Syndrom bělavé bradavky

Moc jsem chtěla kojit, nastudovala jsem si dopředu teorii, s nemocničním personálem bojovala jako lev, abych se po císařském řezu rozkojila a zdálo se, že je všechno v pořádku.

První 4 měsíce kojení byly ale ve znamení bolesti. Ze začátku díky ragádám, které vznikly v porodnici, ale které se zhojily a já čekala, kdy to přestane bolet. Říkali, že si bradavky musí zvyknout, ale za jak dlouho? Byla jsem u dvou laktačních poradkyň, jednu jsem kontaktovala přes mail, mléka jsem měla dostatek, kojila správnou technikou, přeléčila uvažovanou mykózu a stejně jsem měla při přisátí obrovské bolesti a potom šílené křeče mezi kojeními. Bylo to šílené, modlila jsem se, ať usne a nechce už se kojit :-(. Někdy jsem intervaly uměle natahovala a přiváděla nás oba do stresu. Bradavky byly nepoškozené, po kojení odkrvené a bílé, extrémně bolestivě reagovaly na chlad.

Pomáhala jen aplikace tepla a ibuprofen. Diagnóza zněla - syndrom bělavé bradavky.

Jedinou útěchou bylo, že to většinu žen po 4 měsících přejde. Kolikrát jsem to vzdávala, brečela jsem, že ráno jedu koupit Nutrilon a kašlu na to, všichni mi říkali, ať se na to vykašlu, když to tak bolí. Jenže jsem to nikdy nedokázala, mléka byla spousta, teklo mi ušima, tričko jsem převlíkala x-krát denně, protože jsem zapomínala, že nosím chrániče a předklonila se. :-) A navzdory té bolesti, která přece jen po 3 měsících trošičku polevovala, jsem si na tom kontaktu vytvořila jakousi psychickou závislost.

Od cca 4 měsíců se to opravdu začalo výrazně zlepšovat a dneska kojím víceméně bez problémů, i když bradavky mám citlivé stále a úplně fyzicky příjemné to přisátí není. Ale nedala bych to za nic na světě :-).

Fanda je 11kilový 10 měsíční kojeneček, kojený na požádání ve dne i v noci, který ostatní stravu začíná jen pozvolna přijímat za svou :-).

1 člověk považuje za užitečné

dandellaii • 8. lis 2014

Sama sebe stresující

E. se přisála hned po porodu a já jsem z toho měla velkou radost. Byla jsem na nás hrdá. :-)

Narodila se večer, takže mě odvezli na pokoj a ji si nechali na novorozeneckým, abych se vyspala. Ráno ji přivezli a hned jsme zkoušeli znova. Mě ale pořád přišlo, že nic nevypije, tak jsme to zkusily pod dohledem sestry, ta mi říkala, že vše dělám správně. Nakonec jsem ještě šla na vážení před a po kojení, které ukázalo, že toho opravdu vypije dost. Jen já jsem se zbytečně stresovala.

Doma mi u toho díky lehké žloutence pořád usínala, tak jsme pro jistotu půjčili váhu a vážili. A po pár dnech jsme zase vážit přestali, protože se ukázalo, že E. krásně prospívá.

Pro mě bylo opravdu náročné naučit se kojit, asi více než pro mojí dceru, která to evidentně od první chvilky zvládala bravurně. Jen já jsem nechtěla uvěřit, že to jde tak hladce. :-) No a kojíme doteď. E. bude za měsíc rok a vypadá to, že ještě nějakou dobu kojit budeme. Teda pokud neotěhotním. :-)

kristyna1990 • 8. lis 2014

Nepovedené kojení/kojení z láhve

Když se maličká narodila, snažila jsem se rozjet kojení. Boužel v porodnici mi sestřičky moc neporadily ani přes to, že jsem je pořád otravovala :( Prostě nechtěla sát, dopadlo to tak, že mi daly klobouček na kojení. Manipulace s kloboučkem mě stresovala ještě víc. Z porodnice po cestě domů jsme se stavili v lékárně pro Nutrilon a dokrmovala jsem. LP mi taky moc neporadila.

Po dvou týdnech řevu a stresu jsem to vzdala a dala malé láhev. Asi měsíc jsem jí mlíčko odstříkávala, jenže pořád řev, řev, řev - asi hladové mléko, nevím. Já jsem nedělala nic jiného, než že jsem odsávala, nakrmila a pořád dokola. Na tuhle možnost jsem nebyla připravená. Navíc pořád blinkala po tom Nutrilonu. Tak jsem jí zkusila dát Sunar a světe div se, najednou jsme měli doma spokojené, napapané miminko.

1 člověk považuje za užitečné

kulenka • 5. lis 2014

Pohodové kojení

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, měla jsem jasno - budu kojit do šesti měsíců. Vůbec jsem si nepřipouštěla, že by mi kojení nešlo. Nepořizovala jsem ani žádné pomůcky pro jistotu, láhve, odsávačku... Nepřemýšlela jsem nad velikostí prsů a tvarem bradavek.

Malá se poprvé přicucla asi 3 hodiny po porodu a nepustila se doteď :-D

Překonaly jsme spolu tři bojkoty kojení, dvakrát jsem měla na bradavkách moučnivku, několikrát náběh na zánět prsa a další nepohodlnosti.

Myslím, že důležité je věřit si a nenechat se odradit počátečními problémy a neúspěchy. A nenechat se znejistit tabulkami a doporučenými postupy, každý jsme jiný a každému miminku a mamince vyhovuje něco jiného.

2 lidé považují za užitečné

marie_anna • 4. lis 2014

Jak na kojení

Musím říci, že úspěšnému zahájení kojení a pokračování v něm po narození mého dítěte asi nejvíce prospěla co nejmenší intervence ze strany okolí.

V porodnici mě nikdo zbytečně neobtěžoval častými kontrolami, radami a dotazy, takže jsem si dítě jen přiložila k prsu a nechala ho jednat. Jednou jsem byla opravena při nepříliš vhodné technice (dítě nemělo dostatečně otevřenou pusinku), což mi přišlo vhod, jelikož každé další kojení bylo lepší a lepší.

Vážení v porodnici jsem nijak neprožívala, dítě něco přibíralo, tak jsme šli domů a na každé další prohlídce u pediatra byl zaznamenán přírůstek (větší či menší), tak nám byl ponechán svatý pokoj. :-)

Doufám, že u příštího dítěte bude vše probíhat stejně.

2011daska • 4. led 2014

Kojím díky své tvrdohlavosti

Moje holčička se narodila normálním porodem, donošená a tak akorát velká, ale po porodu se nepřisála - prý je to normální a zkusí se to potom na pokoji.
Na pokoji spinkala a spinkala a sestra byla neochotná a asi po 6 hodinách od porodu mi ji pomohla přiložit k prsu s tím, že takhle to mám dělat a to, že se nepřisála nevadí, že to mám zkoušet dál. Stále spala, vůbec se nechytla a když tak 2x podumlala a pustila se.

Druhý den - moc zhubla a pořádně nečůrala a pořád spí a spí - asi budeme muset přikrmovat, i když konečně se mi věnovala sestra, která se pokusila zjistit, kde je problém - mám použít středověké metody, aby nespala - vysvléknout, mokrý hadr, drbat do bradičky - stejně stále spí a nepřichytne se.

Dostala jsem klobouček - stejně nepije - jsem na pokraji zhroucení - přikládám, odsávám, dokrmuju, stresuju se.

Třetí den se zamyslím a poskládám si své vědomosti o kojení - začnu si masírovat prso při kojení a světe div se, má drahá holčička poprvé z prsu něco vypije.

Jsme doma - a ono to jde, i když pomalu - první týden ani gram navíc, ale druhý týden už 110 g, na porodní váze je až v měsíci, ale pak se rozjede a ve 3 měsících je hmotnostně průměrný kojenec :-) a najednou je kojení naprostá samozřejmost a vše funguje bez kloboučků, bolesti prsou, dokrmování.

Takže pokud budete mít jako já, spavé miminko, po přiložení je základem mu pomoci mačkáním prsu, aby teklo mléko a ono to půjde :-) Klobouček byl pro mě ze začátku výhodou, protože se aspoň jakž takž držela a já ji mohla masírováním prsu poslat mléko a kloboučků jsme se zbavily za 3 týdny :-)

2 lidé považují za užitečné

okomodre • 11. pro 2013

Kojení extrémně nedonošeného dítěte

Dcera se narodila s 560g v 23+4. Od porodu jsem poctivě co 3-4 hodiny odsávala mlíčko, bylo to to jediné, co jsem jí mohla dát. Postupně se naučila pít z lahvičky a cca. v 38.tt jsem poprvé přikládala. Nevypila ale vůbec nic, vážila tehdy 1500g a byla maličká. Po pár pokusech, které vždy skončily neúspěchem, jsme to zkusily s kloboučky a ejhle-napoprvé 20 ml. Z porodnice odcházela po 4 měsících a pila vždy tak těch max.20 ml z prsa, zbytek z lahvičky.

Kdo nezažil, nepochopí, jak vyčerpávající je ten koloběh: zvážit, nakojit, zvážit, ohřát mlíčko, dokrmit, uložit dítě, odsát, vše vysterilizovat a to celé nanovo.
Po cca. 1,5 měsících doma jsem zkusila ji nechat přisát bez kloboučku a vypila rovných 50ml, to byla taková první vlaštovka. Zahodila jsem kloboučky a zkoušely jsme dál.
Jednoho dne jsem si řekla dost a spustily jsme první experiment: Liduška bez lahvičky. Zvážila jsem ji na začátku a na konci experimentu, nepřibrala ani gram, tak jsem to obrečela a vrátila se k lahvičce s tím, že to zkusíme později znovu.

Druhý pokus o týden později už návratem k lahvičce neskončil, kojím, kdy si řekne. V noci pije lépe, tak si dávám záležet na těchto kojeních. Naučila jsem se víc vnímat její potřeby. Pro svůj větší klid jsem se ještě rozhodla, že zkontaktuju laktační poradkyni, zda děláme vše správně.

Takže stejně jako maminka nade mnou vzkazuji i maminkám hodně nedonošených kulíšků: VYDRŽET A NEVZDAT TO! V 2,5 měsících korigovaně máme doma plně kojené miminko a já odsávám jen v noci, kdy mi zatím nalitá prsa brání spát a občas přes den, kdy slečna jí trochu hůř a mléka je víc než je potřeba.

10 lidí považuje za užitečné

evita_ij • 10. říj 2013

Kojení obou mých dětí

Když jsem otěhotněla, nikdy jsem se nedělala hlavu s tím, že bych nekojila. Kojila kamarádka bez problémů, budu taky. Opravdu mě nikdy nenapadlo, že by to nešlo. S tím jsem také rodila a přikládala prvně narozenou holčičku v porodnici. Bohužel i já musím potvrdit, že v porodnici se mi nedostalo pomoci, nenaučili mě, jak přikládat... Malá sice pila,přibírala, ale já odcházela z porodnice s rozpraskanýma bradavkama... krvácejícíma... bolest šílená, malá bohužel pila s mlíčkem i krev. První večer doma jsme jeli na pohotovost, protože malá ublinkla červené mléko, nebyli jsme si jisti, jestli je to z mých prsou nebo nějaký problém, tak jsme vyhruzení jeli na pohotovost. Naštěstí to bylo "jen z prsou".....
Po několika dnech bolestí, ne příliš spokojeného miminka, dvou dnech na lahvičce s odstříkanýmm MM, kdy jsem dala prsům odpočinek, jsme zavolali laktační poradkyni. Nevím, ale bez ní bychom se asi nedaly do kupy. Poradila, jak má malá prso držet.... pomohla jí přisát se správně a kojení poprvé nebolelo, ač praskliny se hojily ještě nělikok týdnů....
Byla nutná ještě druhá návštěva laktační, než jsme dospěly do fáze pohodlného bezproblémového kojení.
Malou jsem nakonec kojila do jejich 20 měsíců :-) Odstavení proběhlo uplně v klidu, pozvolna.

To už jsem byla těhotná s druhým synkem. U něj s kojením nebyly problémy a kojím ho dosud, má 1,5roku. Dohromady už kojím přes 3 roky :-D a miluju to. Mám asi velmi výživné mlíčko, protože malý měl v půl roce přes 10kg :-D , ale vše vyběhal a dnes, v roce a půl má 12kg a nikdo by už neřekl, jaký byl mega cvalík před rokem :-D :-D :-D

Kojení zdar a já radím hlavně být v klidu a nebát se říct si o pomoc laktační poradkyni. x-)

6 lidí považuje za užitečné

katy28 • 9. říj 2013

Nešlo to hned, ale stálo to za to...

Když jsem byla těhotná, považovala jsem kojení za něco, co prostě půjde, ale zase jsem věděla, že mám ploché bradavky, tak jsem zkoušela formovače a říkala si, že z UM jsou taky krásné děti a svět se nezboří...

Když se ale v porodnici nedařilo přisátí, začala jsem s kloboučkama a celkově se trápila já i malá a nakonec byla ráda za Nutrilon, začalo mi být ouzko a do breku...
Z porodnice jsme odcházely tak, že malá byla na Nutrilonu a na mém odstříkaném mléce a já doufala, že v klidu a pohodě to doma půjde...nešlo to a já začala stresovat ještě víc, ale prostě jsem to nechtěla vzdát, tak jsem povolala laktační poradkyni a ta pomohla moc. Uklidnila mě, to hlavně! kloboučky v pohodě a k tomu tenká trubička, kterou se odstříkané mléko nechalo vtékat malé u kojení do pusy a jak nasála, tak se chytla...tak to šlo, ale nebylo to ono.Malá trpěla kolikami, já se s kloboučky neuměla sžít, nebylo to praktické...

Tak přišla další laktační poradkyně:) a nedala se a prostě sundala klobouk a Barunce nacpala prso do pusy a ona jela:)

První měsíc jsme před a po kojení vážili, byl to pruďák a trochu to stěžovalo naše vzájemné radování se z rozrostlé rodiny, ale šestinedělí skončilo a z kojení se stalo něco naprosto přirozeného...

3 lidé považují za užitečné

blandik • 6. črc 2013

Podruhé to vyšlo, byl to velký boj a stál za to

První dítě jsem rodila v klasické baby friendly hospital, kde našeho chlapečka nechali cca 30 vteřin nahého na bríšku a pak už jej brali na vážení a otřební a zabalení a pak mi jej položili do boxu asi metr od lůžka..celé šití jsem po něm natahovala ruku. Pak jej přiložili zabaleného k bradavce, nepřisál se. A pak jej odnesli bůh ví kam a já ho viděla až po několika hodinách...k tomu se přidala žloutenka, pozdě nalitá prsa..doma jsem se úporně snažila kojit, prsa bolela, bělaly bradavky, měla jsem křeče. Tři měsíce boje se stříkačkou a odsávačkou, kdy jsem odsála něco mezi 10-40ml. Náš chlapeček byl v podstatě na nutrilonu od narození.

Druhé dítě jsem byla rozhodnutá kojit "za každou cenu". Pár týdnů před porodem jsem změnila porodnici a našla si zastrčenou, 80 km vzdálenou porodnici v Krnově. Tato malá porodnice v dalekém městě je proslulá svým velmi vstřícným přístupem k ranému kontaktu novorozence a maminky - takže to, co neproběhlo v první porodnici, jsem chtěla zažít v této porodnici. (na porod doma jsem neměla dost odvahy). A skutečně vše proběhlo tak, jak jsem si přála..naši holčičku mi po náročném porodu položili ihned na bříško, přikryli a já si mohla dvě hodiny vychutnávat svou holčičku kůži na kůži. Jemně se ji dotýkat..a holčička se sama přisála. Pak jsme si ji s manželem odnesli na pokoj.

Bohužel s kojením ale i tak byly trable. Mlíčko jsem dostala až pátý den po porodu, holčička už mezi tím shodila 0,5 kila a musela postupně být dokrmována cizím MM. Přístup sestřiček byl úžasný - jedna sestřička laktační poradkyně k nám chodila každou svou směnu na každé kojení a zůstávala celé kojení, chodila nás budit co dvě hodiny, abych se rozkojila. Bylo to velmi vyčerpávající, ale taky to neslo ovoce - po 12 dnech v porodnici (sama jsem chtěla zůstat tak dlouho, abych se rozkojila) jsem odcházela jen s malým dokrmem domů. Doma to byl další boj. Bohužel z nějakého záhadného důvodu se mi mlíčko blokovalo - z nalitých prsou malá vytáhla jen část a zbytek se sekl, nemohla nic z prsou dostat třeba 20 minut a pak najednou mlíko opět teklo a pak zase neteklo..malá první měsíce sála hodinu, pak byla 10 minut v klidu a pak zase sála..spala tak 4x denně po 20-40 minutách v šátku, kde taky byla na prsu a sála..v noci se mnou spala a sála..už jsem nevěděla, co více můžu udělat a upřimně řečeno už mi z toho i slušně hrabalo, protože malá přibírala pomalinku /což by mi ani tak nevadilo/, ale hlavně byla pořád hladová, na prsu i kňourala hlady, vyčerpáním..Bylo to těžké období. Vyzkoušela jsem homeopatika i motilium (asi 5 týdnů jsem brala), taky pískavici a benedikt, hektolitry kojícího čaje..a měla jsem období, kdy jsem musela přikrmovat suplementorem po prsu (nutrilon)..v noci jsem odstříkávala pro zvýšení laktace, přes den jsem neodstříkávala, protože malá vlastně non stop sála. I přes toto všechno jsem musela zavést příkrmy už od 4tého měsíce, protože malé moje mlíčko prostě nestačilo a její přibírání bylo značně tristní a její hlad zjevný.

Dnes má malá 8,5 měsíce a já stále kojím. Je to nádhera. Spí se mnou v posteli a já si to úžasně užívám. Tímto bych chtěla poradit maminkám, které mají podobné trable s kojením, když jim dítě málo přibírá, má hlad - aby zvážily, zda není lepší namísto UM zavést raději dříve příkrmy (již od ukonč. 4tého měsíce).

4 lidé považují za užitečné

romcovaklarka • 28. čer 2013

Cesta k tandem kojení

První syn se narodil sekcí, ale i tak, snad i díky přístupu sestřiček v Benešovské porodnici, jsme neměli s kojením žádné problémy. Během prvního roku se však u něho projevovala alergie na bílkovinu kravského mléka (BKM) a tak jsem musela držet dietu bez BKM. I z tohoto důvodu, když začal v 10 měsících kojení bojkotovat, jsem se nesmířila s odstavením (nutnost kupovat drahá hypoalergenní umělá mléka, která navíc prý mají odpornou chuť a třeba by je ani nechtěl pít) a zabojovala jsem za zvýšení laktace a obnovení kojení. To se asi během dvou týdnů podařilo.
No a snad se to podařilo až moc :-) Když byl synovi rok, otěhotněla jsem znovu. O odstavení jsem zatím neuvažovala. Ze začátku mě sice hodně bolely bradavky, když se přisával, ale já si celé ty tři nebo čtyři měsíce říkala, že už to určitě brzo přejde. Na odstavení se mi stále zdál moc malý, bylo to přece moje miminko. Později jsem si zase říkala, že třeba bude lépe snášet vetřelce v rodině, když nepřijde o svoje mlíčko. A konec konců kojil se ke konci těhotenství už jen jednou denně, tak jaképak s tím štráchy.

Takže po narození malé se starší kojí 4x denně (a to občas by chtěl i více, ale již jsem u něho kojení omezila na postel, čili před a po spaní - dole v obýváku, natožpak venku, už takového "klacka" nekojím, leda ve výjimečných případech) a 2-3x v noci - což je víc, než maličká :-N a je fakt, že dokud kojím maličkou, tak neznám schůdný způsob, jak ho odstavit. Občas - se přiznám - bych už radši, kdyby se odstavil sám, ale pak zas přijdou chvilky, kdy si to přitulení užívám. Taky se mi líbí, když kojím oba dva a starší občas jen tak natáhne ručičku a pohladí sestřičku po vláskách x-)

A tak to nechávám na něm, dokud bude chtít před spaním a po probuzení svoje milované mlíčko, má ho mít.

11 lidí považuje za užitečné

regresa • 24. čer 2013

Kojení jako boj

Naše kojení byl boj od prvního přiložení. Mám první miminko, takže jsem nechala přiložení na porodní asistentce, i když teď bych se zachovala jinak. PA držela silou hlavičku miminka u mýho prsu a malá se vůbec nepřisála. Nepřisála se ještě několik dní, bylo mi řečeno, že za to můžou moje bradavky, tak jsem dostala kloboučky, ale ani taky jsem první tři dny neměla pocit, že by se jedinkrát napila. Na váze ubývala, když byl čas krmení, strtašně křičela a dokonce nám řekli, že nás nepustí domů, když se to nezmění. Sestřičky byly hodný, ale opravdu jediný způsob, jak jí přikládaly, byl ten, že jí silou tlačily hlavičku k prsu. Myslím, že už to se jí nelíbilo.
Dostala jsem odsávačku, protože si myslely, že mám málo mléka, tak jsem celý jeden den jen odsávala a kojila na střídačku. Došlo to tak daleko, že jsem se večer kroutila bolestí a zpocená jsem byla až na prstech na nohou, když se malá chytla. Přes klobouček. Druhý den ji zvážili a konečně přibírala (a i když jsme nešly domů pro změnu kvůli mně), měly jsme skoro vyhráno. Kvůli narkóze jsem nesměla kojit 24h , ale měla jsem hodně odstříkáno, takže dostávala svoje mlíčko, umělý dostala jen třikrát. Odsávala jsem dál, aby mlíčko nevymizelo pro nedostatek poptávky a lila ho do odpadu.
Domů jsme šly s tím, že jsem nekojila. Jen odstříkávala a dávali jsme s přítelem lahvičku. Opravdu jsem nechtěla zažívat ten očistec, kterýmu se říká nejkrásnější zážitek pro maminku a miminko. Raději jsem odsávala. Bez bolesti. Ke kojení jsem se postupně vrátila během několika málo dní, i když odstříkávat jsem nepřestala, v noci jsme se střídali v krmení s přítelem, protože kojení přes klobouček do sytosti trvalo i 45 minut a za tu dobu mi malá několikrát usnula. Ze začátku jsem jí v dobrý víře, že je sytá, nebudila, ale to pak poplakávala i dvě hodiny, kdy jsme se točily v začarovaným kruhu přikládání a usínání, takže jsem to vyřešili tak, že první asi tři a půl měsíce dostávala v noci lahvičku a zhruba po půl hodině byla zase najedená a přebalená v postýlce. Byla moc hodná, budila se jen dvakrát a pak až ráno kolem sedmý.
Kolem čtvrtého měsíce jsem jedno krmení z lahvičky vyměnila za jedno kojení a kojila v sedě, abych neusnula taky a mohla ji budit. Pořád jsme používaly klobouček, bez něj se za tu dobu přisála tak čtyřikrát a vždy jen na pár minut. Ze začátku jsem se snažila jí klobouček postupně brát, že třeba se naučí pít bez něj, ale pak jsem to vzdala. Bylo náročný kojit kdekoli mimo domov, protože - no asi si každá dokážete představit, že kromě vyndání dítěte a prsu, přibylo ještě vytahování a správný nasazení kloboučku, jeho neustálý hlídání, abych ho někde nezapomněla, uchovávání (maličkosti, ale zabírají cenné vteřiny, když má miminko hlad)...a taky to trvalo dlouho. O tom jsem vlastně ani neuvažovala, dozvěděla jsem se to náhodou, když malý začaly růst zuby. Bylo jí skoro pět měsíců a děsně jí klobouček vadil v pusince, tak jsem to zkusila bez a světe div se: zabralo to.
Během asi dvou týdnů jsme klobouček zrušily a začaly se dít věci! Pro mě byl zázrak, že kojení trvá maximálně šest až deset minut. Nejdřív jsem nad tím pořád uvažovala, jestli je najedená, ale byla spokojená a hlavně: vždycky dostávala tolik, kolik sama chtěla, takže jsem si nakonec přestala dělat starosti :-) A pro ní to byl taky zážitek: mlíčko jí teklo tak moc, že nestíhala polykat. Vždycky vyvalila kukadla a rychle polykala, aby jí ani kapička neutekla! Teď už si to skoro nedokážu představit - 40 a víc minut kojení několikrát denně!
Za dva týdny jí bude rok. Kojíme na noc a brzy ráno plně, dvakrát přes den před usnutím z jednoho prsu a pak, když je neutišitelné třeba v noci, nebo když se nepovede do ní dostat dost jídla (ale to je jen jeden pokus tak ze sta, spíš omyl a náhoda, jí skvěle).
Jediný, co bych k tomuhle chtěla podotknout, je postřeh mého přítele, který se asi v jejích třech měsících pozastavil nad tím, že se diví, že nemáme problém s mlíkem, když jsem takovej děsnej stresař. Na to jsem mu řekla jediný: "o mlíku se nepochybuje". Vím, že některým maminkám se kojení nevede, přestože pro to udělají první poslední, a jsem moc ráda, že do té skupiny nepatřím. Všem ostatním bych ráda vzkázala, aby to nevzdávaly. O mlíčku se nepochybuje, je to mlíčko miminka, takže dokud ho bude chtít, tak bude, samo o sobě jen tak nevymizí (neberte v potaz různá onemocnění, nehody, neštěstí a různé životní otřesy), takže pokud jde o mlíčko, buďte co nejvíc v pohodě. klidně se rozčilujte, nadávejte, nervujte a vztekejte jak je libo, ale jakmile půjde o mlíčko, nikdy nepochybujte.
P.S. nakonec jsem taky našla jeden důvod, proč je kojení nezapomenutelným a skvělým zážitkem pro maminku i miminko: je to totiž jedinej okamžik, kdy vám dítko nemůže nikdo rvát z ruk. Ani babičky ani tetičky. V tomhle okamžiku je jen vaše x-)

7 lidí považuje za užitečné

tanka72 • 21. čer 2013

Čtcrté dítě konečně plně kojené.

Mám čtyři děti a první dvě jsem z nezkušenosti a nedostatku informací kojila bohužel jen šest týdnů.Třetí dítě se mi podařilo kojit do čtyř měsíců a když jsem otěhotněla po čtvrté,zařekla jsem se,že budu kojit,kojit a nic jiného než kojit.Jsem tak trochu alternativní máma,porod měl proběhnout doma,nakonec tedy byl v nemocnici a ambulantní.Průběh porodu byl zcela bezzásahový,porodila jsem na zemi v kleku,plodová voda praskla až při tlačení hlavičky,nikdo mi nijak nepomáhal,vše bylo naprosto přirozené.Miminko byla nádherně vonící holčička,hned jsem si ji vzala do náručí,poté jsme více než dvě hodiny byly spolu tělo na tělo,malá se sama přisála a pila.Pak jsme šli domů a ve vlastní posteli jsem pokračovala v kojení na požádání,malá spí s námi v posteli,je nošená a skoro nepláče.
Bohužel po týdnu jsme museli do nemocnice na svícení kvůli silné žloutence.Obrovským stresem jsem přišla o mlíčko.V nemocnici jsem odsávala a malou dokrmovala mým ale i cizím MM cévkou po prsu.Doma jsem se v posteli s miminkem opět rozkojila,ale po několika dnech jsme musely do nemocnice znovu,opět na svícení.Laktace se mi skoro zastavila,v bance MM už pro nás neměli mlíčko,tak jsem musela dokrmovat hadičkou po prsu UM.I tak malá za týden nic nepřibrala.Doma jsem se opět rozkojovala a už to moc nešlo.Musela jsem stále dvakrát až třikrát denně dokrmovat UM,mé mlíčko mi nešlo odsát.Půjčila jsem si váhu a začala bojovat.Podle rad na mamila.sk jsem upravila přiložení miminka,pila jsem meltu a kojící čaje,kojila na požádání,v noci třikrát,malou jsem nosila,odstříkávala a dokrm postupně odbourala.Malá stále nepřibývala,ale ani nehubla.Nakonec jsem začala užívat lék motilium a konečně malá začala příbírat.Přírůstky na váze byly kolem 80 g za týden,ted ji budou čtyři měsíce a tento týden přibrala 110 g.Motilium postupně vysazuji a těším se z toho,že plně kojím,je to nádherné pouto,naše společné chvilky a já jsem moc ráda,že jsem to dokázala a plně kojím.Má rada je jednoduchá,nechejte si kojení zkontrolovat laktační poradkyní,pokud je třeba dokrmovat,udělejte to alternativně třeba cévkou po prsu,kojte na požádání hned,jak miminko začne mít zájem,ne až pláče,a hlavně si věřte a důvěřujte miminku,stres není na kojení vůbec dobrý.

7 lidí považuje za užitečné

snowvwhite • 15. kvě 2013

Kojení z velkých prsou s problémy na začátku

Posílám zkušenosti s kojením sepsané 3 měsíce po porodu prvního dítěte.

Chtěla bych Vám napsat o své zkušenosti ohledně začátků kojení. Během těhotenství jsem přečetla několik knih, časopisů i webových stránek a měla jsem pocit, že to nebude problém. Trochu jsem se i bála – moje máma měla s kojením problém u všech svých tří dětí, ale byla jsem přesvědčená, že já to zvládnu.
Pak přišel porod v neratovické nemocnici. Byť mi miminko dali hned na břicho a potom bylo se mnou neustále, přesně podle příruček, kojení byl problém. Navíc hned po porodu to pro mě bylo těžké. Miminko, za které jsem cítila naprostou zodpovědnost, bolesti vlastního těla, bouře hormonů, kdy jsem byla šťastná, ale ubrečená, stesk po partnerovi a domově… a do tohohle všeho je tu kojení.
Problém první – prsa: Já mám velká prsa. Před těhotenstvím košíčky F-G, po porodu se zvětšily už jen trochu. Bradavky vypadaly celé těhotenství stejně, jen možná trochu tmavší (prý je má gynekolog zkontrolovat – no, moje vidět nechtěl). Nosila jsem celé těhotenství normální podprsenku a bradavky se v ní nejspíš mačkaly. Ono taky svoje vykoná to, jak jsou tak velká prsa těžká. Každopádně příručkový úchop prsu a nabídnutí nešel použít. Mimo to – novorozeně má opravdu malinkou pusu.
Problém druhý: do prsou nevidíte. A tak jsem kojila a kojila. Někdy půl hodiny, jindy pět minut. Měla jsem pocit, že kojím dost. Navíc první je mlezivo – a toho má být málo, zato výživnější. Mlíko se může objevit až po několika dnech. Ale stejně není vidět, kolik mimčo vypije. Měla jsem pocit, že kojím správně, ale moje dítě pořád nepřibíralo. Ale novorozeně v prvních dnech ztrácí na váze – odvodňuje se a tak. Takže jsem se nezneklidňovala. Že se praktikuje v porodnicích vážení před a po kojení, které určí objem vypitého mléka, mi řekli až ten den, co jsme chtěli jít domů a nemohli jsme kvůli nízké váze. Až tehdy jsem přišla na to, že asi kojení není OK.
Problém třetí: přístup personálu. Byli tam všichni milí. Vážně. Ale v tom všem stresu Vám jednou ukážou koupání, jednou se zeptají, jestli Vám jde kojit, jednou na Vás kouknou se slovy: „Hm, malé bradavky, dáme klobouček“… A pokud nejste ten typ, co mu to hned jde na jedničku, nebo sestřičky otravuje, až to opravdu pochopí (nejsem bohužel ani jedno), můžete se pak trápit jako já. Takže až po problému v den plánovaného propuštění mi ukázali váhu a posadili k odsávačce, kde jsem strávila útrpnou hodinu, abych mohla mimčo nakrmit ze stříkačky a ono aspoň něco prokazatelně vypilo.
Problém čtvrtý: bolest. Bolest prý znamená špatnou techniku kojení. Možná ano. Když se bradavka dostane do pusinky nakřivo, bolí to. Ale bolet také může prasklina v bradavce. Možná vznikají praskliny špatnou technikou, ale možná jsou přirozené. Je to přece jen nová intenzivní námaha. Já si bradavku rozhodně desetkrát za den po dobu desítek minut do porodu nemačkala. Vy ano? No a uvnitř prsu probíhá sání mléka. V jednom prsu mi jen lehce mravenčilo, v druhém jsem cítila velkou bolest, jako by mi prsem procházely provázky, za které někdo tahal. Trochu na to pomáhala masáž při kojení, trochu podložení plínkou mezi rukou a prsem. Úplně na to nepomáhalo nic. Až po asi dvou měsících si prsa zvykla a potom se kojení stalo příjemnou záležitostí – něco jako jemná masáž bradavek, na kterou jsem se těšila. Do té doby to bylo utrpení. No a praskliny? Neskutečná bolest. Hojily se mi i týden. Při přisátí jsem se kousala do rtu, abych nekřičela.
Každopádně na kontrole 14 dnů po porodu mi pediatrička oznámila, že mimčo neprospívá a my musíme oba na Bulovku na pozorování, kde je problém. „Naštěstí“ byla chyba „jen“ v kojení a po několika dnech nás pustili domů. Pro mě to byl další stres. Zase daleko od domova, od partnera, navíc s pocitem, že jsem špatná máma (ten pocit si zkoušíte vymluvit, ale nejde to).
Až na Bulovce mi ke kojení řekli ne stokrát čtené poučky z knížek, ale rady přímo pro moje prsa. Netvrdím, že je to univerzální pravda, ale vědět to dřív, třeba by bylo všechno jinak… kdyby to pomohlo jediné mamince, bude mi to stačit. Takže moje poznatky ke kojení:
• kojení jsem se musila naučit a mimčo také; má sice reflexy, ale je to pro něj prostě nová věc; pokud můžete, nechte si NĚKOLIKRÁT zkontrolovat techniku kojení od odborníka
• prsa mohou být odlišná od průměru, takže technika kojení také – třeba já malé bradavky nabízím zmáčknuté spolu s dvorcem, aby se dostaly do malé pusinky novorozence
• dítě přikládáme k matce, ne opačně, ale v mém případě to jde těžko, protože prs držím oběma rukama
• velká prsa můžou znamenat velký dvorec, který se do pusinky nemusí vejít celý; mimčo musí mít v puse nejen bradavku, ale i okolní co největší část dvorce
• moje velké prso se mi nevejde do ruky, takže ho držím oběma rukama zmáčknuté za dvorec za bradavkou, aby se co největší jeho část dostala do pusinky
• prso musím držet během celého kojení – je těžké
• prso je tak velké, že mimčo by nemohlo dýchat, kdyby v něm mělo zabořený nos; buď prso palcem přidržím, aby k nosu nedoléhalo, nebo je poloha mimča taková, aby byl nos úplně volný
• polohy nestřídám – vyhovuje mi poloha vsedě, mimčo přede mnou na kojícím polštáři, a tu používám; jinou polohu – vleže – jsem používala jen při nemožnosti sedět po šití; mlíku nestřídání poloh nijak nevadí
• poznat, jestli mimčo a jak pije, nestačí podle pohybů uší apod.; lepší je poslouchat – na začátku si několikrát rychle zatáhne, aby se mléko spustilo, pak saje s hlubokým dechem a častým polykáním – po každém sání; později se prodlužuje počet sání před polknutím; když si s prsem jen hraje a „dudá“, tak nepolyká skoro vůbec
• kojit z jednoho nebo obou prsů – zkoušela jsem obojí, ale moje mimčo si dost mlíka vezme jen, kojím-li z obou při jednom cyklu kojení
• jak dlouho kojit – tohle mi každý tvrdil jinak; nejprve bylo mimčo přisáté i 45 min.; jenže to jsem ještě nepoznala, jestli pije, nebo jen „dudá“; pak jsem v šestinedělí kojila z každého prsu max. 20 min a po šestinedělí se to ustálilo na max. 10 min na prso; přitom si dnes během těch pár minut vezme několikanásobek toho, co kdysi za 20 minut
• mokré pleny – prý je znakem prospívání 6-8 mokrých plen denně… NEMUSÍ; pokud máte možnost půjčit nebo koupit si váhu, raději aspoň v začátcích mimčo važte, pokud máte jako my už v porodnici problém přibírat; za ten klid, že víte, kolik mimčo vypilo, to stojí; jinak prostě na pohled nepoznáte, kolik vypilo
• odsávání – mám ruční odsávačku Philips Avent a je super – pomohla mi při bolavých bradavkách, kdy jsem raději šetrně odstříkala, než abych půjčila prsa mimču, které není k bolavým bradavkám vůbec citlivé; nikdy ale nedokážu ručně odsát tolik, jako vypije mimčo – možná by to šlo s automatickou odsávačkou, ale tu si pořizovat nechci; je to taky způsob, jak prý zvýšit množství mléka, takže pokud máte problém už v porodnici, požádejte o možnost častého odsávání; jednak budete vidět, jestli už mléko máte a aspoň přibližně kolik
• tvrdnutí při delší pauze – mně při delší pauze (víc jak 3 hodiny) nejprve prsa nepříjemně tvrdla; měla jsem ale to štěstí, že nepotřebovala nijak pomáhat – mimčo se přisálo a za minutku bylo po tvrdosti;
• dlouhá pauza v kojení má prý vliv na ztrátu mléka; nevím, ale mimčo mi ve 2 měsících spalo i 7 a 8 hodin v noci v kuse a mlíka bylo ráno vždy vypito dost (byla to vždy největší dávka, jakou si za den mimčo vzalo)
• neklid u prsu – jako novorozenec mimčo šermovalo rukama (a trefovalo se zejména do bolavých částí) a byl problém ho uklidnit; pomohlo mu zavinout ruce do plínky přeložené na trojúhelník; mimčo má pak ale větší sklony u kojení usínat
• nalití prsou je nepříjemné – prso je horké a bolí; já dostávala i záchvaty zimnice a třesavky – pomůže překvapivě horké – sprcha nebo teplý obklad; nicméně si neumím představit, že si před každým kojením dávám horkou sprchu – kde na to vzít čas, pokud nemáte doma osobní asistentku… na bolest pomohla tabletka paralenu
• když bradavky praskaly, použila jsem radu mé mámy a bradavky po kojení omyla vlažnou vodou a otřela čistou plínkou; žádné potírání mlékem nebo nechání zaschnutí po kojení; taky mi pomáhal čistý lanolin (ovčí tuk) z lékárny
• používala jsem chrániče bradavek od Medely, protože první měsíce byly bradavky velmi citlivé; byly z omyvatelného plastu a zachycovaly unikající mléko; vložky do podprsenky jsem brzo zavrhla – lepily se na bradavku a při oddělování to bylo nepříjemné; nevýhodou chráničů je divný tvar pod těsným tričkem – někdy jsem použila místo chráničů hydrogelové polštářky, které se „přilepily“ na prso přes bradavku; ty tvar prsou nemění a ještě příjemně chladí
• spavost dítěte a buzení na kojení – myslela jsem, že se mimčo bude samo hlásit o mléko, ale byť nebylo nemocné ani nedonošené, bylo hodně spavé; to je sice super, ale tím bylo málo kojení a navíc mi usínalo u prsu; novorozeně by se mělo kojit minimálně po dvou hodinách, a pokud spí, je dobré začít přebalením, které ho probudí, a teprve pak kojit; v noci se prý budit mimčo nemá, ale myslím, že u novorozence, co málo pije, to neplatí a měl by se krmit asi po 3 hodinách; když jsem ho nebudila, ale krmila jen, když bylo mimčo vzhůru, bylo pak zesláblé z málo jídla a už se ani o kojení nedokázalo hlásit pláčem; jenže mně nikdo nezkontroloval a já myslela, že to znamená, že je spokojené…
• spaní u prsu – zkoušela jsem všechno, co mi kdo poradil: mluvení, zlobení na oušku, pod bradou, lehké třesení, výměnu prsou, časté odříhnutí přes rameno… nic nefungovalo; až když začalo mimčo prospívat, zlepšilo se to; ve 3 měsících už umí usnout u kojení, ale tak ho položím a pokračuju, až když se vzbudí – někdy se probudí položením;
• dokrm umělým mlíkem – když mi na Bulovce zjistili, že málo kojím, dali mimču sunar (nedokázala jsem po kojení vůbec nic odstříkat); připadalo mi, že to je konec, že nakonec na sunaru mimčo skončí, ale to se nestalo; naopak se mi kojení rozběhlo 3 TÝDNY PO PORODU; myslela jsem, že to trvá pár dnů, ale že to může trvat i týdny mi nikdo neřekl; za pár dnů doma jsme sunar už nepotřebovali, protože díky váze bylo jasné, že už kojím dobře a mimčo vypije dost;
• kolik je dost – údajně to je 150 – 180 x hmotnost mimča v kg na den
• deníček – abych měla přehled a protože toho bylo na mě hodně, zapisovala jsem si přehledně, v kolik bylo kojení, kolik mimčo vypilo, kdy a jestli ten den kakalo a případné další důležité věci; tak jsem hravě zjistila, jestli je počet kojení za den dostatečný, nebo musíme přidat a měla jsem i dobrý podklad pro pediatra
• rada na závěr: můžete-li, zeptejte se na „babské rady“ své matky, nebo jiné ženy, které věříte; fungují obvykle lépe, než moderní poznatky - bohužel

7 lidí považuje za užitečné

marca22 • 9. kvě 2013

Kojení předčasně narozených dvojčat

Rodila jsem akutním sc ve 30.tt,oba kluci měli pod 1500g.
Laktace u mě nastala až 3.den po porodu,jelikož jsem nemohla kluky kojit,musela jsem začít mlíčko odsávat,pamatuji si že ze začátku jsem měla hrozně malinko,třeba jen 30ml ale každá kapka dobrá,čerstvé mlíčko jsem nosila na jipku a tam ho dávali klukům sondičkou, kterou měli nosíkem zavedenou do žaludku. Asi tak 14 dní po porodu už jsem odsála 1l mlíčka za den,bylo pro kluky a zbývalo i na zmražení. Myslím si že vliv na tvorbu mlíčka mělo i klokánkování,potom se mi vždycky uplně nalila prsa.
Asi 3 týdny po porodu se projevil u Kubíka sací reflex,sestřička mi ho podala na chování asi ze mě cítil MM jelikož hned dostal hlad a usilovně si cumlal hadičku,kterou měl už zavedenou přes pusinku. S Kristiánkem to bylo horší,jelikož byl po porodu operován a ve vážném stavu,týden byl na nitrožilní výživě,takže jsem u něho žádný sací reflex nemohla pozorovat.
Ve 4.týdnech života už dostávali MM stříkačkou s dudlíkem,papali velmi dobře,nenechali ani kapku. Krmili jsme spolu s taťkou a po krmení jsme vždy klokánkovali, já měla Kubíka a ten najednou začal strašně plakat,cumlat si prstíky,říkala jsem sestře že má nejspíš ještě hlad,že bych ho zkusila nakojit,ale pořád mi tvrdili že je ještě slabý.
Kojení jsem zkusila za týden,nejdříve s Kubíkem,na první pokus vytáhl 65ml,tedy více než celou dávku a to za 10minut,dr. byla mile překvapená,protože mi neustále tvrdila jak nedonošená miminka jsou slabá a prso jen cumlají. Kojení mi dovolili pouze jednou denně,ale když se mi Kubík vzbudil v noci na krmení a neměl těch 60ml,které dostával flaškou,dost tak jsem ho dokojila. S Kristiánkem jsem zkoušela kojení až doma. Docela mě překvapilo jak se teď všude kojení prosazuje,ale mě nikdo nebyl ochotný poradit, naopak mě od kojení odrazovali s tím že kluci to nezvládnou. Doma jsem už kojila nejprve 3x denně + dokrmování obohaceným MM z flašky,po 14 dnech už jsem kojila plně,kluci byli opravdu jedlíci,takže po dalším měsíci už jsem musela dokrmovat UM. Kojit jsem postupně přestala když bylo klukům 6 měsíců,při zavedení příkrmů už to prso odmítali.

7 lidí považuje za užitečné

maudn • 9. kvě 2013

Kojení předčasně narozeného dítěte

Rodila jsem ve 33. týdnu a syn byl silně nezralý. Projevovalo se to i v sání a tudíž kojení. Měl špatný sací reflex. Z prsu byl schopný si vytáhnout 0-30ml. Miminko bylo třeba před a po kojení zvážit na kojenecké váze. Ke kojení jsem musela používat kojící kloboučky, protože syn nebyl schopný se přisát (asi v 6. měsíci to zvládl bez kloboučků). Kojení někdy trvalo i 60 minut. V porodnici takto dlouhé kojení zakazovali,ale je třeba brát v potaz, že slabým miminkům to trvá dlouhou jde to kapkách a pokud vůli a chuť sát, tak ho nechat. Po pití z prsu následovalo dokrmení opět mým mlékem,ale z lahvičky. Často jsme ho museli nutit, doktorka nás v nemocnici dost stresovala, dnes bych ho už nenutila a nechala ho vypít kolik chce, i když to neodpovídá tabulkám. Pár minut či hodin po krmení si většinou ublinknul, protože se stává, že nedonošené děti neumí říhat a byl to i náš případ, jakmile proběhlo datum jeho plánovaného narození jako zázrakem začal říhat.
Vzkazuji maminkám nedonošených dětí- JE TŘEBA VYDRŽET A NEVZDAT TO! Hodně mých kamarádem z porodnice to rychle vzdalo a začalo dávat umělé mléko z lahvičky. Nám se podařilo cca ve 3 měsích přejít na krmení pouze z prsu. Samozřejmě jsem byla dost vyčerpaná, protože kojení a odsávání zabralo celý den,ale stálo to za to. V 9 měsících se syn sám odstavil.

5 lidí považuje za užitečné

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zásady ochrany osobních údajů

Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce