Už jste svoje děti zasvětili do tajů kuchyně a umění vaření? Pokud ne, teď je na to perfektní příležitost v podobě Haribo cukrářské soutěže. Zároveň dáte dětem možnost procvičit jemnou motoriku, která je důležitá především u předškoláků. Psaní i čtení jim pak ve škole půjde lépe. V kuchyni se pro malé pomocníky najde mnoho přirozených příležitostí, při kterých potrénují šikovnost svých prstů. Připravit vařečky, jde se na to!

Haribo Malý cukrář 2019 je rodinná soutěž pro dvoučlenné týmy (dospělý a dítě). Každý tým má za úkol vymyslet svůj sladký recept, upéct ho a vyfotit. Do receptu je nutné zakomponovat bonbony Haribo. Je jen na vás, jestli použijete klasické medvídky Goldbären, lékořicové Konfekt, pěnové Primavera či jiné druhy. Zapojte dětskou fantazii a vytvořte si vlastní chutný recept, kterým ohromíte odbornou porotu!

Pečte i učte

Kuchyň je perfektním místem k tomu, abyste dětem vysvětlili řadu fyzikálních a chemických procesů. Děti budou nadšené, když je poprosíte o pomoc v kuchyni. Zadejte jim takové úkoly, které jsou bezpečné a vy je zvládnete ohlídat.

Na rozhýbání prstů svěřte dětem krájení měkkého ovoce, jako jsou jahody, a do ruky jim dejte tupý příborový nůž. Při přípravě jídel si děti potrénují zručnost a naučí se dobře ovládat své prsty. Jemnou motoriku procvičí při míchání nebo hnětení těsta, vykrajování nebo přesýpání surovin. Menší děti mohou alespoň zdobit sladké dezerty ovocem nebo posypkami. Společné vaření či pečení navíc utuží vaše vztahy a užijete si spoustu legrace. 

Pravidla soutěže

Vytvořte dvoučlenný tým ve složení jeden dospělý a jedno dítě. Abyste se zapojili do soutěže o hodnotné ceny, stačí, když dáte hlavy i ruce dohromady a upečete něco sladkého a dobrého. Podmínkou je, že v receptu použijete jakékoliv bonbony značky Haribo. Výsledek pak vyfotíte a nahrajete na stránky soutěže. 

Soutěž probíhá v Čechách a na Slovensku ve 3 kolech:

1. soutěžní kolo od 18.5.2019 do 30.6.2019

2. soutěžní kolo od 1.7.2019 do 31.7.2019

3. soutěžní kolo od 1.8.2019 do 31.8.2019

Do velkého finále se každé soutěžní kolo probojuje vždy jeden zástupce z kategorie dospělý a dítě ve věku 5-8 let a z kategorie dospělý a dítě ve věku 9-13 let. Zástupce z obou kategorií vybere odborná porota. Myslete na to, že porota bude hodnotit hlavně: nápad, food styling, kreativitu a použití produktů Haribo.

Finalisté z každého kola změří síly ve velkém živém finále v Praze, které bude spojeno s kulinářskými zážitky pro celou rodinu i festivalem YOU FEST. Velké finále proběhne od 13. září 2019 do 14. září 2019.

Co můžete vyhrát?

Tři výherci z každé kategorie se mohou těšit na kuchyňské roboty Kenwood, se kterými bude vaření i pečení hračka. Kenwood Cooking Chef, Kenwood Titanum a Kenwood Prospero si poradí s drcením ledu, mixováním koktejlů, mícháním těsta i mletím masa. Získáte tak multifunkčního pomocníka do kuchyně, který vám ušetří čas i nádobí.

Finalisté zároveň získávají pro sebe a až 2členný doprovod zážitkový víkend v Praze, který obsahuje:

• cestu do Prahy přímo z vašeho bydliště a zpět,
• ubytování,
• společnou večeři v luxusní restauraci Riccarda Lucqueho,
• zážitkové pečení ve škole vaření Laboratoro, kde budou vybráni vítězové,
• vstup na You Fest.

Desátá nahraná fotografie v každém kole bude navíc odměněna dárkovým balíčkem HARIBO, který obsahuje 1 kg bonbonů HARIBO Goldbären a plyšového medvídka, to vše v barevném cestovním vaku na záda.

Doprovodné akce

Nenechte si ujít jedinečný zážitek a zapojte se do soutěže! Haribo naplánovalo doprovodné akce, které budou probíhat v Čechách a na Slovensku. Čeká vás program pro děti i dospělé. Podívejte se na podrobný harmonogram akcí. 

Ukažte dětem, že vaření je zábava. Honem pro mouku a dejte se do pečení. Udělejte sladkým dezertem radost sobě i svým blízkým a vyhrajte skvělé ceny! Hodně štěstí a co nejméně nepořádku v kuchyni 😊

-----

Tento článek vyšel s podporou HARIBO

Vyjadřuj svou náladu modrokoníkovskými stickery už i na Viberu. Líbí se ti náš řehtající se koník? Nebo používáš spíš toho plačícího? Ode dneška můžeš používat všechny naše stickery i v textových zprávách na Viberu.

Chceš stáhnout stickery na Viberu? Stačí kliknout sem.

Dokonce jsme i rozšířili své stádo "náladových" koníků! Dosud jsi měla devět možností, jak vyjádřit svou náladu stickerem. Od nynějška jich budeš mít osmnáct 🙂 A jeden z těch původních jsme zlehka upravili. Najdeš ho?

Chceš stáhnout stickery na Viberu? Stačí kliknout sem.

Těchto osmnást modrokoníkovských stickerů budeš moci posílat svým blízkým na Viberu. Jako maminky někdy nemáme čas psát dlouhé eseje svým kamarádkám a v tu chvíli přijdou stickery velmi vhod, že? Nebo jsou situace, ve kterých nenacházíme slova, ať už v dobrém nebo zlém.

Chlubí se ti kámoška, že její dítě prospalo celou noc, a ty jsi byla vzhůru snad stokrát? V rámci dobrých kamarádských vztahů jí pošli oslavujícího koníka. Potřebuješ si večer oddychnout s přáteli u skleničky vína? Zahrej babičce na city prosícím koníkem. No... uznej. Kdo by odolal jeho očkům?

Chceš stáhnout stickery na Viberu? Stačí kliknout sem.

A u tebe? Který sticker bude nejvíc používaný?

Babi, bábi, babička... Její ruce plné vrásek vás vždy láskyplně pohladí. Její náruč vám poskytne bezpečí. A její buchty a koláče vám vždy vykouzlí úsměv na tváři. Babičky mají  srdce ze zlata a překypují čistou, upřímnou láskou. Prožily si toho mnoho, ale i tak se na svět dívají s pokorou a váží si maličkostí. Přivítají vás s otevřenou náručí a z jejich kuchyně vždy voní něco dobrého. Jsou to zkrátka osoby, které mají v životě každého z nás nenahraditelné místo.

"Babi, ty si opravdu tento olej pamatuješ ještě z mládí? Přesně tento?" Přehrabovala jsem se v přebalovací tašce, když babiččin zrak padl na olejíček Aviril.

"Samozřejmě, tyhle ruce se ho už namazaly. Podej mi ho, ať si k němu přivoním. Ať si přivoním k těm vzpomínkám." Babička se zahledí na své ruce a tiše si povzdechne. Není to však smutný povzdech, právě naopak. Je z něj cítit spokojenost. Nostalgie. Láska k životu. Otevírá ho a spokojeně si k němu přičichne.

"Zvláštní, že doba se tak mění, ale některé věci zůstávají," podivím se a stále se přehrabuji v tašce, ze které se snažím vylovit plyšáka pro mého malého syna, který se ho úpěnlivě dožaduje.

"To máš pravdu, zlatíčko. Neměli jsme jednorázové pleny, ani žádné moderní vymoženosti, ale dobře nám bylo, víš?"

Konečně nahmatám tu ošuntělou hračku, podám ji mrňousovi, který se konečně utiší, a zahledím se na babičku, v jejímž pohledu vidím něco zvláštního. "Babi, povíš mi o tom? O něčem z tvého mládí. O čemkoliv."

Babičce se rozzáří oči, beze slova se zvedne a odejde do vedlejší místnosti. Za minutu se vrátí s plechovou truhlicí plnou pokladů. Pokladů v podobě starých fotografií. "Pojď, sem si sedni a pojď se dívat."

Vzala do svých křehkých rukou, které byly poznamenány roky práce, první fotografii a začala. A pak se už nezastavila. Ukazovala mi fotky, vyprávěla, vzpomínala. Na mládí, svatbu, moji mámu jako dítě, její sourozence a rodinné výlety. Na lidi, kteří jsou tu stále s námi, ale i na ty, kteří zde bohužel už nemohou být. Čas se v takových chvílích zastaví. Díváte se na fotografie, které přesto, že jsou černobílé, ukazují svět plný barev. Plný vzpomínek. Nepotřebují barvu, filtry ani photoshop. Potřebují pouze jedno - babiččino povídání...

Ani nevím, jak ten čas uběhl. Byly bychom tam seděly ještě hodiny, kdyby můj junior nezačal protestovat a ten starší nepřišel s knihou a prosbou, aby mu babička četla. Ta, s láskou v očích, položila fotografii na stůl, do rukou vzala knihu a začala číst pravnukovi. Stejně láskyplným hlasem, jakým mi před chvílí vyprávěla o tom, jak se starala nejen o děti a muže, ale i o nemocnou tchýni. Jak si přitom vydělávala, jak se dalo, aby měly děti vše, co potřebovaly. Jak chodili na výlety k jezeru. Jako mnohdy nevychovávala pouze své děti, ale i ostatní děti z ulice, které se sem-tam připletly k těm jejím. Jak si tak zkrátka žili před lety letoucími.

Já jsem tam tak seděla, poslouchala její hlas, který mě uměl vždy dokonale uklidnit a byla jsem vděčná za tyto chvíle. Pomalu jsem nás začala chystat na odchod a balit všechny ty naše "serepetičky" včetně Aviril kosmetiky, díky níž se obyčejná návštěva stala neobyčejnou. Přitom jsem tento nostalgický olej koupila minule jen čirou náhodou. Už nějakou tu dobu totiž pro své děti kupuji dětskou kosmetiku Batole, která patří, stejně jako Aviril, pod značku Alpa. A jelikož Batole olejíček v ten den neměli, zkusila jsem vzít na zkoušku tento. Voňavý, nostalgický, ten, který je tu s námi již několik generací.

Toto jsou ty obyčejné okamžiky, které se dokáží proměnit v něco magického. Stačil jeden jediný olej, který spustil vodopád vzpomínek. Vzpomínek, které nikdy nezmizí. Takové, které jsou odolné a odolají i zubu času. Protože jsou zakořeněné hluboko v srdci. A přesně takové byly vzpomínky naší babičky, která nám toho dnes hodně vyprávěla. A mně bylo líto pouze jedno - že jsem se jí dosud neptala více. Nenechala ji více vzpomínat.

Nečekejte, než vzpomínky vaší babičky nastartuje dětský olej nebo jiný nostalgický předmět. Zajděte za ní hned dnes a poproste ji, aby vám vyprávěla. O čemkoliv. Ona bude šťastná, že si díky vám zavzpomíná a vy budete bohatší o zážitky, vzpomínky a rady, které vám dokáže dát pouze vaše babička. Stačí přitom pouze dvě jednoduchá slova: "Babičko, povídej."

Tento článek vyšel s podporou Alpa

Známe to snad v nějaké podobě všechny. Běžný den nás, matek, může vypadat takhle: vstát s dětmi, udělat jim snídani, svačinu do školky či do školy, vypravit se s dětmi na cestu do té či oné instituce, počítat s předstihem, díky kterému ustojíme s relativním klidem i ranní kolony ve městě a vaše děti budou na místě jakžtakž včas. Do toho spousta z nás pracuje nebo má doma dalšího mrňouse, který vyžaduje celodenní péči. Důvodů může být hodně, ale výsledkem mnohdy je večerní pocit hladu, kdy si uvědomíte, že jste se od snídaně zapomněly najíst.

Děti jsou pro nás prioritou a přes všechny povinnosti, které nás k nim a celé rodině váží, často zapomínáme na sebe. A nemám na mysli „velké“ události jako je návštěva kadeřníka či kosmetičky, ale jídlo, to je mnohdy na posledním místě.

Ano, někdo si bude klepat na čelo, ale upřímně, já jsem takové chvíle zažívala několikrát týdně. Tělo stále funguje na autopilota, ale únava se dostaví. Energie z jídla je jednoduše třeba. Ale jak to udělat, když nemám čas si něco uvařit a jíst housku se salámem není úplně nejvýživnější? Hledala jsem alternativu k plnohodnotnému jídlu, až jsem přes různé tyčinky a nápoje narazila na Manu. Mana drink jsem náhodou viděla v obchodě a trochu nedůvěřivě si četla složení. Je to nápoj nebo jídlo? Je to sladké nebo slané? Dokonce jsem zjistila, že je Mana bez laktózy!

Jedná se o nutričně vyvážené jídlo v jedné malé lahvičce, které může nahradit snídani, svačinu nebo oběd. Já jsem se naučila Manu nosit v kabelce a upíjím kdykoliv, kdy začínám mít hlad. Nemám pak potřebu do sebe soukat nezdravé sušenky, tyčinky nebo cokoliv z fast foodu. Dle popisu produktu do sebe dostanu jedním drinkem (330ml) 400 kcal a 20 % denní dávky potřebných živin.

Mana má specifickou chuť. Nejvíc mi připomíná zahuštěné ovesné mléko. Základní, neutrální chuť je jemná, lehce nasládlá a poměrně příjemná. Úplně skvělé jsou ale nové tři další příchutě, kdy jedna chutná po tropickém ovoci, druhá po jahodách a další je kakaová. Všechny příchutě jsou ale velmi jemné, takže nečekejte nějaký přeslazený puding s umělou příchutí.

Nejvíc jsem byla ovšem překvapená, jak moc mě Mana zasytí. Když vypiju celý drink, nemám pocit hladu další 2-3 hodiny. Bude to asi množstvím vlákniny, kterou Mana obsahuje. Navíc v ní jsou obsaženy hodnotné lipidy, proteiny a zdravé tuky. Konzumovat ji mohou všichni dospělí lidé, strach nemusí mít ani vegani. Pouze celiaci by si měli ověřit, zda jim konkrétně Mana neškodí. Jak jsem se dočetla, výrobce uvádí, že Mana může být vhodná i pro kojící ženy, ovšem ty by měly užívání zkonzultovat se svým lékařem.

Co mě na Maně hodně baví, je možnost si s drinkem dál hrát. Pořídit se dá i praktický shaker, v kterém bez problémů namixujete Mana prášek s vodou a dalšími ingrediencemi. Například skořicí, kardamomem, zázvorem, čokoládou atd. Manu můžete zkombinovat i s ovocem. A tak si můžete udělat i super výživnou snídani, po které budete mít hlav opravdu za hooodně dlouho.

Že bych Manou nahradila stravu úplně, si představit nedovedu. Přece jen jídlo je zábava a jeho struktura je pro mě důležitá. Přesto ve chvílích spěchu je pro mě aktuálně Mana velkým zachráncem, o kterém vím, že dodá mému tělu vše, co potřebuje.

----

Tento článek vyšel s podporou značky Mana

Vzpomínky na dětství… Ty drobné maličkosti jako prázdniny u babičky a dědečka. Skákání gumy. Céčka, pogy, anebo to, co právě bylo v módě. Odřená kolena a nerozlučná přátelství. Běhání venku, dokud se nezačalo stmívat. Hračky jako mončičáci a tamagoči. Sladké vzpomínky na dětství, které nám vykouzlí úsměv na tváři. Očistí duši. Dobijí baterky. Přesně tyto vzpomínky ve mně vyvolaly nákupy v drogerii. Jak? Jediným pohledem…

Hledala jsem olejíček pro mého malého špunta. Prohlížela jsem si celou nabídku obchodu, až mi pohled spočinul na starém dobrém Aviril dětském oleji. Po pár minutovém útěku do říše vzpomínek na dětské časy jsem zvedla ruku a bez přemýšlení sáhla právě po tomto oleji. A jak to u mě občas (dobře, celkem často) bývá, když jdu pro jednu věc, odešla jsem s plnou taškou. Znáte to i vy? Jinak to nebylo ani tentokrát. Když v poslední době nemám možnost rozšoupnout se na nákupech oblečení, bot, či jiných potřebných nepotřebností, užívám si i takovýto běžný nákup. Praktický. Protože když jste na mateřské, i nákup potravin nebo drogerie je snadno vrcholem socializace, blaha a nákupního ráje. Hlavně bez dětí. S umytou hlavou. V čistém, nedomácím a nepoblinkaném oblečení. A tak jsem si to dovolila, nechala se unést tímto ne tak častým pocitem a nakoupila jsem další produkty z této řady, které ve mně vyvolaly ten příjemný nostalgický pocit vzpomínek na dětství. Přihodila jsem tak ještě dětský zásyp a krém na opruzeniny. Spokojená s nákupem jsem přešla na další položky v mém pomyslném nákupním seznamu. Co dalšího potřebuji jako matka? Přece vlhčené ubrousky. Hodně ubrousků. A tu jsem objevila, že Alpa, která je tu s námi už od roku 1913, má speciální řadu Batole pro ty nejmenší. Vzala jsem tedy vlhčené ubrousky a šla uspokojovat své nákupní chutě dál. Koupila jsem ještě dětský šampon, koupel a pleťové mléko s olivovým olejem. Tak a je to, nákupy mám hotové. Moje ženská stránka prahnoucí po marnotratném utrácení a chvilce klidu je uspokojená. Aspoň částečně 🙂

Doma už na mě čekal můj malý poklad, který mě přivítal s otevřenou náručí a křikem „mama“, který jsem ten den slyšela aspoň 348x. Chvilku o samotě jsem si užila, potřebovala jsem ji jako sůl, ale to jistě taky znáte. A přestože se vracíte zpět do známého kolotoče povinností a chaosu, netoužíte po ničem víc. Odpočinutá jsem se chystala otestovat své kosmetické úlovky na svém nejmenším. A rovnou všechny najednou. Na využití vlhčených ubrousků nebylo třeba čekat dlouho, příležitost se našla hned. Večerní rituál koupání, který u nás vždy vypadá divoce, jsme si zpříjemnili produkty Batole a Aviril. Všude bylo hodně vody, smíchu, vůně a dobré nálady. A když jsem po tomto náročném úkolu ukládala moje malé voňavé klubko spát, ještě dobrou půlhodinku jsem u něj ležela a užívala si jeho miminkovskou vůni. Protože přesně tak voní přípravky Batole. Jemně. Čistě. Miminkovsky. Není divu, že jsem při dalším výjezdu do obchodu doplnila náš arzenál o další produkty. A že jich je dost 🙂

A víte co? Vlastně jsem u nich (nejen) v ten večer zůstala o něco déle. Čekala sice na mě kuchyně jako po výbuchu, prádlo v pračce, které bylo třeba pověsit, a i ten večerní film jsem chtěla vidět. Aspoň do prvních reklam. Ale řekla jsem si, že všechno počká. Kuchyně nikam neuteče, prádlo dám vyprat ještě jednou a ten film i tak nemám šanci dokoukat celý. Za to tyto krásné okamžiky tu nebudou napořád. Zpomalte, nehoňte se za dokonalostí a nesnažte se přizpůsobit této hektické době. Vychutnávejte si chvíle s těmi nejdůležitějšími. Užívejte si drobnosti a nasávejte vůni dětství a vzpomínek. A tak jsem tam teda ležela, užívala jsem si toho malého spícího človíčka, očichávala ho a vzpomínala…

Zastavte se na chvilku i vy a zavzpomínejte si na své dětství. Co vás napadne jako první? Popište nám tyto vzpomínky na vaše dětství a možná právě vám pošleme štědrý balíček přípravků, které se o vašeho mrňouse postarají od hlavy až k patě 🙂

-----

Tento článek vyšel s podporou Alpa

Co si představíte pod pojmem dovolená? Zřejmě to budou písečné pláže nebo zasněžené hory, výlety přírodou a hlavně klid a čas pro odpočinek. Dovolená, kterou vám ale v novém videu Modrého koníka ukážou maminky, je trochu jiná. Přesto se všechny shodnou na tom, že je to ta nejkrásnější dovolená. Řeč je o mateřské a rodičovské dovolené!

I když během této dovolené maminky sotva opustí byt nebo dům, zažívají každý den nová dobrodružství. Ačkoliv nemají dostatek času samy na sebe a celý den obskakují toho malého človíčka, milují ho nade vše. Tohle spojuje maminky na Modrém koníku a spolu zde tvoří jedinečnou atmosféru. Web, kde se maminky dělí o radosti i starosti. Web, kde si maminky navzájem pomáhají, to je Modrý koník.

Všechny ženy ve videu jsou reálné

Žádné profesionální herečky, žádné nereálné kulisy - vše, co ve videu uvidíte, je stoprocentně pravé. Protože tohle jsou skutečné ženy, které navštěvují stránky Modrého koníka. Maminky, které ukazují, jak vypadá život na mateřské dovolené bez příkras a ideálů.

V polovině února tohoto roku Modrý koník vyhlásil výzvu a hledal maminky, které by si chtěly "zahrát" ve videu. Přihlásilo se 17 odvážných žen, ze kterých Modrý koník vybral 5 maminek. Natáčení probíhalo přímo u nich doma. Patří jim velký dík za odvahu a statečnost. Dvě z pěti statečných maminek jsou xantista a reiricha.

Spouštíme YouTube kanál Modrého koníka

U jednoho videa to ale nekončí! Modrý koník si nachystal nejen pro svoje uživatelky, ale pro všechny maminky a těhulky vlastní YouTube kanál. Na něm budou postupně přibývat rozhovory s odborníky na témata, která vás zajímají. Proto už teď klikejte na nový YouTube kanál Modrého koníka a začněte odebírat. Jedině tak vám neuniknou zajímavá videa, rozhovory, tipy a triky a příběhy maminek.

“Naše domácnost produkuje tolik kompostovatelného odpadu, až je škoda, že to vyhazujeme do směsných kontejnerů. Bydlíme v paneláku, chatu se zahrádkou nemáme, jen lodžii mimo byt, takže možnosti jsou omezené. Na vermikompostování jsem přišla terpve nedávno a je to  perfektní metoda, která se nám hned zalíbila a osvědčila,” vypráví svou zkušenost jedna z maminek v diskuzi.

Základním principem vermikompostování je schopnost žížal přeměnit rostlinné zbytky na vermikompost. Bioodpad se tak může efektivně přeměnit na organické hnojivo, které následně můžete využít při pěstování rostlinek jak doma, tak na zahrádce. A ještě ke všemu je vhodný i do bytu. Vermikompostování má řadu výhod, pojďme se na ně společně podívat!

Základem vermikompostování jsou žížaly

Mnoho lidí, když slyší něco o žížalách, se otřese a naskočí jim husí kůže. Přeci jen to nejsou nejkrásnější tvorové pod sluncem. Spousta z vás teď znechuceně čte tyto řádky a říkáte si, že kompost, ještě nedejbože v bytě, musí strašně smrdět. Jenže opak je pravdou - žížaly ve vermikompostéru jsou právě tím důvodem, proč z něj nevychází žádný zápach.

Říkáte si, jak je to možné? Bioodpad se v kompostu rozkládá pomocí bakterií. Žížaly nemají zuby a proto čekají, než se zbytky v kompostu začnou rozkládat a pak ho začnou pojídat samy. To zaručí vermikompost stále svěží a půdu v něm krásně čistou.

A co je vlastně ten vermikompost?

Poté, co žížala požere zbytky, projdou její trávicí trubicí, kde podstoupí řadu změn díky trávicím enzymům, mikroorganismům a bakteriím, které se v její trávicí soustavě přirozeně nacházejí. Jenže i žížala pak musí přebytečnou a pro ní nestravitelnou potravu vyloučit - její exkrementy jsou tedy vermikompostem.

Vermikompost, který z nádoby jednoduše odeberete a můžete dál využívat. Podstatnou informací je, že bez žížal, ty si v nádobě ponechejte, aby mohly dál vesele požírat zbytky z kuchyně a vytvářet další produkty. Žížalí vermikompost poté můžete využít jako hnojivo, protože je plný organických látek a živin, které bohatě prospívají všem rostlinkám. Je dokonce považován za nejúčinnější organické hnojivo.

Kam vhodně umístit vermikompostér

Vermikompostér si můžete umístit téměř kamkoliv, na balkón, do garáže, i do bytu. Jediné, na co si dejte pozor, aby měly žížaly ideální teplotu kolem 20 °C, nádoba nebyla vystavena přímému slunci ani mrazu a aby byla zajištěná dostatečná vlhkost.

Vyrobte si vlastní

Sice na trhu můžete najít spousta nádob určené přímo k vermikompostování, ovšem není nic jednoduššího, než si vyrobit doma vlastní. Nádoba by měla být velká podle toho, jaké množství bioodpadu vaše rodina vyprodukuje.

Měla by být prostorná, ale zároveň ne moc hluboká, protože žížaly potřebují dostatek vzduchu ke svému životu. Dno je zase vhodné opatřit otvory, aby přebytečná vlhkost měla možnost se odpařit a přebytečná tekutina odtéct. Také otvory přispívají vzdušnosti kompostéru.

Dobrou vychytávkou je opatřit si kompostér, který má více pater, umožňuje to efektivnější kompostování. Žížaly se mezi patry stěhují a dokáží tak zpracovávat více materiálu najednou.

Kde vzít žížalky?

Žížal je obrovské množství druhů, v České republice dokonce přes 50. Ideálním druhem na vermikompostování je žížala hnojní, která se běžně vyskytuje na zahradách a zahradních kompostech. Na trhu ale seženete i speciálně vyšlechtěné žížaly kalifornské, které dokáží odpad zpracovávat rychleji a efektivněji.

Lidé mívají strach, že jim žížaly z nádoby utečou. Pokud nebude nádoba dostatečně zajištěná, tak se to opravdu může stát. Když je najdete, můžete je klidně vrátit zpátky do nádoby. Důležité je pamatovat na to, že kalifornské žížaly neumí žít v našich podmínkách a neměli bychom je pouštět do volné přírody.

Co do vermikompostéru patří?

Jak už bylo zmíněno, to, co budete dávat do vaší kompostovací nádoby, slouží žížalám jako jejich potrava. Do vermikompostéru tedy patří zbytky ovoce a zeleniny, kávová sedlina, čajové sáčky, papírové ubrousky a dají se tak zužitkovat i odstřižky z pokojových rostlin nebo tráva.

Žížaly zvládnou i zbytky těsta, kůrky chlebu nebo skořápky vajíček, které ale rozbijte na drobné kousky. Klidně jim naservírujte i opadané listí, v něm se nachází spousta minerálů, které žížaly potřebují a jsou pro ně náležitě prospěšné. Obecně u všeho odpadu, co žížalám dáte, je lepší ho nakrájet nebo nastříhat na menší kousky, aby pro ně byl celý proces jednodušší. Co určitě žížalám neudělá dobře jsou mléčné výrobky, maso, kosti, sádlo nebo další tuky.

Začínáme s vermikompostováním

Už máte doma nádobu a jste celí natěšení, až budete moci začít. Dejte si ale pozor na pár základních věcí, jinak by celý proces nemusel probíhat podle plánů.

Na dno se umístí podestýlka - listí, tráva, půda nebo rašelina. Koupené nádoby už podestýlku obsahují a ta je tvořena z navlhčeného papíru a kokosového vlákna. Pokud kompostování nefunguje, na vině nejčastěji bývá právě nevhodně zvolená nebo příliš vlhká podestýlka.

Poté do nádoby nasaďte žížaly. Hrubým odhadem se dá říci, že 0,5 kg žížal dokáže za den spořádat a postupně přeměnit 0,25 kg rostlinného odpadu. Toto množství odpovídá produkci odpadu za den ve čtyřčlenné rodině. Důležitou informací také je, že žížaly se nesmí překrmovat! Ze začátku je krmte dvakrát týdně a postupně přidávejte, protože i jejich počet se bude zvyšovat. Přibližně za tři měsíce jich bude v kompostéru dvojnásobek.

Sledujte, zda žížaly přibývají nebo ne. Pokud by se málo množily, zase sledujte, zda je podestýlka vhodná, jestli mají dostatek vzdušnosti a ideální vlhkost. Pokud se naopak budou množit velmi rychle, mohl by jim být prostor rychle “malý”. Nikdy je nepouštějte do volné přírody, darujte je někomu v okolí nebo si vyhledejte službu, která je od vás odkoupí.

Přebytečná vlhkost se při správném odvětrávání nádoby bude odpařovat a odtékat mimo. Pod nádobu si proto dejte další, která bude tekutinu zachytávat. Jedná o tzv. žížalí čaj, což je velmi prospěšné hnojivo v kapalné formě pro pokojové rostliny. Na rostlinky se pak ředí v poměru s vodou 1:1.

Co když to nefunguje?

Pokud vermikompostér přeci jen zapáchá nebo bioodpad neubývá, ujistite se, že jste žížalám nedali moc zbytků, který nestíhají zpracovat. Na vině jejich neprospívání také může být nevhodná podestýlka, nesprávná vlhkost nebo nedostatek vzduchu v nádobě.

Pokud vás vermikompostování zaujalo, nic vám nebrání v tom, abyste se do něj opravdu pustili. Je to jednoduchý princip, který vás nijak neomezuje, nezapáchá, ani nepřekáží a ještě ke všemu si vyrobíte vlastní organické hnojivo. Chce to sice trochu cviku, ale s výsledkem budete velmi spokojeni!

Zdroje:

http://www.kompostuj.cz/vime-jak/vermikompostovani/

http://www.kompostuj.cz/vime-jak/vermikompostovani/zakladni-pravidla-vermikompostovani/

https://www.kokoza.cz/2016/11/02/vermikompostovaci-faq-aneb-odpovedi-na-nejcasteji-kladene-otazky-ke-kompostovani/

„Pro vyšší věk podstoupím odběr plodové vody. Chtěla bych se zeptat vás maminek, co přesně dokáže odhalit? Nejde mně o Downa, to je jasné. Spíše např. cystická fibróza, rozštěpy, špatné srdce, zakrnělé končetiny, tedy rozsah vad, které miminko může mít. Děkuji předem.“

Těhotenství není jen radost, ale také spousta různých vyšetření, která mají za úkol odhalit možná zdravotní rizika pro vás i pro miminko. Některé diagnostické metody jsou pak důležité k odhalení vad plodu. Mezi ně patří i amniocentéza neboli odběr plodové vody. Musíte se jí opravdu bát? Jak vlastně vyšetření probíhá?

Odběr plodové vody je velmi častým a nejdéle používaným výkonem v prenatální medicíně. Nebolí a riziko případných komplikací je velmi malé. V České republice 1 % a prenatální centra uvádí dokonce riziko do 0,5 %. Přesto z něj některé ženy mají doslova panický strach. Ze samotného zákroku i z čekání na výsledky. Ty totiž nevíte hned, ale přibližně do 14 dnů.

Jak se provádí odběr plodové vody?

„Manžel jako opora šel se mnou. Pan doktor mě nejdřív vyšetřil, poté zavolal manžela k samému zákroku. Zkontroloval ještě plod. Miminko bylo moc hodné, zrovna asi spinkalo, nevrtělo se, a tak pan doktor nemusel mít nikterak obavu, že by mu ublížil. Manžel mě držel za ruku a já to opravdu potřebovala, protože jsem se moc bála. Přes ultrazvuk jsem sledovala jehlu a dítě. Nebolelo to, spíš bych to přirovnala k určitému tlaku.

Pan doktor odebral 18 ml plodové vody. Ukazoval mi jí a konstatoval, že je krásně čirá, snad malinké povzbuzení, že je všechno O.K. Ještě mi pár kapek nakapal na ruku, abych věděla, co je to za vodu, jak se tam princezna má a jak je jí tam krásně teploučko. Pan doktor pak ještě zkontroloval miminko, zda je všechno v pořádku. Vše bylo, tak jak mělo a já mohla jít domů.“

Samotné vyšetření se indikuje obvykle mezi 16.-18. týdnem těhotenství. Zákrok se provádí ambulantně. Žena se dostaví s plným močovým měchýřem na odběrné místo. Nemusí být na lačno. Odběr trvá jen několik minut. Před vyšetřením ještě provede lékař ultrazvuk, aby zjistil, kde se miminko nachází, jak se mu v děloze daří, a ještě jednou se přesvědčí o tom, zda je tam jen jedno nebo třeba víc. Všechny tyto informace jsou nezbytné k bezpečnému provedení výkonu.

Amniocentéza probíhá tak, že se vydezinfikuje břicho a provede vpich ultratenkou punkční jehlou přes stěnu břišní. Nemělo by to bolet, spíš jemně tlačit. Po celou dobu miminko monitoruje lékař pomocí ultrazvuku. Lékař odebere asi 15-20 ml tekutiny. Toto množství stačí na laboratorní vyšetření, ale neohrozí dítě. Výsledky jsou pak dostupné asi do 14 dnů.

Jak se chovat po odběru?

„Jelikož je po amniocentéze riziko odtoku plodové vody, pak je nutno dodržovat přísnější klidový režim. Hořčík toto riziko nezmenší. První den tedy doporučuji ležet, nezvedat nic těžkého v dalších dnech se vyhýbat námaze. S druhými dětmi by v prvních dnech po zákroku měla pomoc rodina,“ radí odbornice a porodní asistentka Anna Kohoutová v poradně na Modrém koníku.

Ihned po zákroku dohlíží na maminku asi hodinu sestřičky. Pokud se cítí dobře, může s doprovodem odejít. V každém případě by rozhodně neměla chodit domů sama nebo dokonce řídit automobil.

První den je doporučován klidový režim doma v posteli. Možné je i zvýšit příjem hořčíku. Dalších pět dnů by žena měla ještě vyloučit fyzickou zátěž a hodně odpočívat.

Jak se vyšetřuje odebraná plodová voda?

Po odběru putuje plodová voda do laboratoře, kde ji vyšetří. Existuje hned několik metod, které je možné uplatnit. Tzv. rychlé stanovení analyzuje DNA. Porovnáním DNA matky a dítěte je možné stanovit počet chromozomů u miminka. Výsledky u této metody jsou hotové do 48 hodin. Nevýhodou ovšem je, že nelze zjistit změny ve struktuře chromozomů.

Klasické vyšetření spočívá ve vizuální analýze buněk dítěte (amniocytů). Ty ukazují přesný obraz o genetické výbavě (karyotypu). Buňky se do plodové vody dostanou buď oloupáním z kůže plodu nebo močí. Amniocyty se nechávají růstem namnožit (kultivují se). Proto je doba čekání v tomto případě tak dlouhá podle toho, jak rychle se buňky dokáží množit. Většinou to trvá 10 dnů, ale někdy i déle.

Co se dá odběrem zjistit?

Typicky se dají odhalit všechny chromozomální vady nebo i rozštěpy nervové trubice, které nemají chromozomální defekt. Oproti vyšetření pomocí ultrazvuku nebo z krve, které na možnou vadu jen ukazují, amniocentéza dává stoprocentní jistotu.

Rizika amniocentézy

Protože se odběr plodové vody považuje za invazivní výkon (zasahuje se do plodového vejce), má svá rizika, i když obecně se považuje za velmi bezpečný. Samozřejmě nejzávažnější komplikací, která je také důvodem velkého strachu maminek, je ztráta těhotenství. K tomu podle statistik dochází asi u jednoho ze 100-200 odběrů plodové vody.

Komplikace, které mohou nastat jsou:

• odtok plodové vody,
• krvácení,
• infekce,
• začátek děložních kontrakcí,
• poškození plodu (tato komplikace je velice vzácná a v rukou zkušeného lékaře prakticky vyloučená).

Komu lékař doporučí odběr plodové vody?

„Čekáme dvojvaječná dvojčátka, a vzhledem k tomu, že je mi 38 let, což jsou 3 roky po oné hranici 35 let, si mám rozmyslet amniocentézu. Když jsme plánovali miminko, měla jsem jasno – počkám, jak dopadne krev a UTZ a pak se rozhodnu. Jenže přišla dvojčata a všechno se změnilo. Krev neřekne prý vůbec nic, tak jen ten screening. Jak moc je spolehlivý? Mám si to rozmyslet do té další kontroly, to budu končit 11. tt a prý už se o tom budeme bavit...čím víc o tom přemýšlím a čtu, tím víc to zatracuju, mám nějak pocit, že je pro nás rizikovější ten zákrok než výsledek. Co jsem koukala na ty faktory, kdy se na ni posílá, tak z těch asi šesti je pro mě rizikový jen věk.“

Z těchto důvodů vás může poslat lékař na amniocentézu:

• žena starší 35 let,
• pozitivní biochemický screening nebo tripple test,
• abnormální vyšetření na ultrazvuku,
• větší riziko kvůli rodinné či osobní anamnéze,
• pokud se v rodině objevila cystická fibróza, hemofilie nebo další dědičná onemocnění.

Během vyšetření plodové vody se s jistotou můžete dozvědět pohlaví dítěte. Velký význam to má ale i pro genetiky, kteří tak mohou posoudit možnost výskytu nějakého dědičného onemocnění, které se váže jen na určité pohlaví.

Na závěr je ještě nutné podotknout, že odběr plodové vody rozhodně není povinný a nikdo vás do něj nemůže nutit. Rozhodnutí je vždy jen a jen na vás.

Zdroj informací:

https://www.nutriklub.cz/clanek/amniocenteza-odber-plodove-vody

https://www.maminka.cz/clanek/amniocenteza-postrach-rodicek

http://www.profema.cz/tehotenstvi/invazivni-vykony/amniocenteza/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Amniocent%C3%A9za

Kdopak z nás by neznal rčení: “Co Čech, to muzikant” a právem jsme na to jako národ hrdí. Hře na hudební nástroj jako mimoškolní aktivitě se věnuje velká část dětí školou povinných. Pokud i vy chcete, aby se váš potomek věnoval této bohulibé činnosti, ale nevíte, kdy je ten nejlepší čas na to začít, zbystřete. Podobné otázky si klade i mnoho rodičů na Modrém koníku.

“Ahoj, zvažujeme, zda dát dítko od příštího roku do ZUŠ. U nás jsou hodiny rozděleny na nauku (povinná 1x týdně) a "praktické hodiny" hry na nástroj (1x týdně). Po 3. roce výuky pak musí děti povinně navštěvovat i hodiny orchestru či sborového zpěvu (tj. docházka 3x týdně). Je to u vás také tak? A jaké jsou vaše zkušenosti se ZUŠ, dali byste tam už prvňáčka?” V tomto článku najdete odpovědi na ty nejzásadnější otázky, které vás v souvislosti s hrou na nástroje napadnou.

Kdy je nejlepší doba na to, aby dítě začalo hrát na hudební nástroj?

Začít hrát na hudební nástroj se dá samozřejmě kdykoliv v průběhu celého života. Tím je ovšem spíše myšleno to, že nikdy není pozdě. Rodiče ale asi bude více zajímat, od kolika let může jejich ratolest s hrou na nějaký hudební nástroj začít. Odpověď na tuto otázku však bohužel není jednoznačná, protože záleží hned na několika faktorech. Jedním z těch nejdůležitějších faktorů je to, jaké dítě je a zda je schopno porozumět pokynům, které jsou mu udělovány učitelem a zda je také ochotno je plnit.

Hra na hudební nástroj je mnohdy těžká cesta, která dítěti postaví do cesty mnoho překážek. Je vaše dítě vytrvalé, nebo se u prvního nezdaru vzdává? Chce na hudební nástroj hrát samo od sebe, nebo jen proto, že to chcete vy? Na tyto otázky je potřeba si popravdě odpovědět. Hra na nástroj musí vycházet ze zájmu dítěte, jen tak mu bude přinášet uspokojení a radost. A jako rodič také rozhodně musíte počítat s tím, že přijdou chvíle, kdy i dítě, které hudbu a hru na nástroj od počátku milovalo, nebude chtít věnovat svůj čas právě cvičení a tréninku.

Většina učitelů hudby a pedagogických odborníků se shoduje v tom, že ideální dobou, kdy je vhodné s učením se na hudební nástroj začít, přichází kolem 5. roku života dítěte (samozřejmě existují i výjimky). V tomto věku je zpravidla dítě již schopno přesně chápat, co se po něm chce a navíc udrží pozornost po delší dobu. Tuto skutečnost reflektuje i většina ZUŠ (pozn. redakce - základní umělecké školy či “Lidušky”) a začíná brát děti právě v tomto předškolním věku, zpravidla do přípravných tříd, ve kterých se snaží rozvíjet celkovou hudebnost dítěte.

Čím dříve, tím lépe

Podle posledních vědeckých studií je to s výukou hry na hudební nástroj stejné jako s učením cizího jazyka. Čím dříve se k výuce hry na hudební nástroj přistoupí, tím lepší plynulosti a přirozenosti v dané oblasti dítě dosáhne.

Vhodné načasování počátku ovšem není závislé pouze na věku dítěte, ale také na jeho celkovém fyzickém a duševním vývoji. Každé dítě je jiné, jedinečné a ke každému je proto potřeba přistupovat individuálně. Některé děti trénují samy od sebe, jiné zase potřebují výraznou rodičovskou podporu.

Pamatujte však, že dítě by se ke hře na hudební nástroje rozhodně nemělo nutit. Není dobré ho vést ke hře příliš přísnou disciplínou a tvrdým tréninkem, ale spíše naopak. Nucení do několikahodinového cvičení na nástroje denně, rozčilování se a či stres malého hudebníka spolehlivě od lásky k hudbě odradí. Je prokázáno, že děti, které nejsou ke hře vedené násilím, si nově naučené věci lépe a déle pamatují.

Výběr vhodného hudebního nástroje

Vybrat vhodný hudební nástroj pro děti je poměrně náročný úkon, a proto je důležité mu věnovat náležitou pozornost. Nejběžnějšími hudební nástroji, na které hrají děti, jsou bezesporu: zobcová flétna, klavír, kytara a housle. Možnosti jsou však ale velice široké a poměrně často se stává, že v průběhu školní docházky dítě buď nástroj vymění za jiný, nebo k němu přibere ještě další.

• Zobcová flétna

V mnoha mateřských školách je možnost hry na zobcovou flétnu a ve většině případů tak bývá právě tento nástroj tím, na který děti začínají hrát. Hra na zobcovou flétnu přináší mnoho výhod - náklady na její pořízení nejsou nijak vysoké, vyrábí se v dětských velikostech, posiluje bránicové svalstvo a zvyšuje kapacitu plic. Hra na zobcovou flétnu je navíc relativně snadná a dítě se tak první známé písničky naučí už za pár lekcí, což pro něj funguje jako skvělá motivace.

“Můj syn začal hrát na zobcovou flétnu (tehdy měl nějaké 4 roky) a postupně  se naučil hrát i na další hudební nástroje. Proto všem opravdu doporučuju začít hrou na zobcovou flétnu. Dítě se seznámí s hudbou, dřinou, kterou to mnohdy obsahuje a poté si vybere, jak bude pokračovat.”

• Housle

Hra na housle vyžaduje od hráče skvělý hudební sluch, svědomitost a zodpovědnost - bez těchto aspektů můžete rovnou zapomenout na velké pokroky při učení. Houslí se vyrábí mnoho typů, pro dítě je samozřejmě lepší zakoupit dětskou variantu nástroje a tu nezapomenout doplnit také menším smyčcem.

• Kytara

Ideálním věkem pro začátek výuky hry na kytaru je kvůli fyzickým nárokům cca třetí třída základní školy. Pro začátek hry na tento nástroj se doporučuje klasická akustická kytara. Pokročilejší hráči pak mohou přejít k elektrické kytaře nebo oblíbené baskytaře.

• Klavír

Dalším velmi oblíbeným nástrojem je klavír nebo piano. Hře na klavír se děti začínají věnovat kolem pěti let, kdy mají velký potenciál získat a osvojit si nové věci. Jelikož je pořízení nového klavíru poměrně nákladnou záležitostí, není nutné kupovat hned nový nástroj, ze začátku vám bohatě postačí starší kus. Klavír bývá také často nahrazován klávesami, které jsou finančně a prostorově dostupnější.

Proč vůbec na hudební nástroje hrát? Co to dítěti přinese?

V podstatě každý koníček dítě rozvíjí určitým směrem a nejinak je tomu i při hře na hudební nástroje. Hra na hudební nástroj přináší spoustu výhod a pro děti přináší zcela evidentní přínos. Některé z přínosů můžeme zařadit spíše do obecné roviny (např. poznání nových kamarádů, rozšiřování zkušeností, smysluplné trávení volného času), jiné už mají specifický charakter a jsou vázány na hudební stránku osobnosti dítěte - rozvoj estetického cítění, rozvíjení hudebního talentu atd.

Hra na hudební nástroje rozvíjí dítě například v těchto oblastech:

• posiluje se pravá hemisféra – ve škole se většinou posiluje levá hemisféra, hrou na hudební nástroj se i pravá hemisféra posiluje díky vyváženosti činnosti mozku, díky tomu jsou pak podávány lepší výkony i ve škole
• rozvoj mozku a paměti
• zlepšení koordinace rukou
• zvýšení sebevědomí, snížení trémy a její zvládání

Rodič je v tom také

Pokud plánujete, že vaše malé dítě bude hrát na hudební nástroj, počítejte s tím, že v tom “jedete” s ním. Mnozí učitelé minimálně zpočátku uvítají (někteří to dokonce i vyžadují), pokud se budete účastnit hodin u nich. V každém začátku je nejdůležitější vštípit dítěti správné základy - např. postavení ručiček na klaviatuře.

Pokud vy sami neovládáte hru na vybraný nástroj, je nezbytné, abyste věděli, co máte hlídat, jak dítě opravovat, atd. Malé děti ještě zpravidla také nejsou tak cílevědomé, aby chtěly poctivě trénovat. A bez domácího tréninku se žádných velkých posunů nedosáhne - i proto tu jste vy. Musíte dítě motivovat, usměrňovat a vést ho.

A co říkají zkušenosti maminek z Modrého koníka?

“Já sama jsem do ZUŠ chodila od 5 let (flétna, balet, později ještě klavír a zpěv, jednu dobu jsem tam byla dokonce několik hodin denně), manžel taky tak, a oba jsme díky tomu vystudovali konzervatoře a muž teď na ZUŠ učí. Naše děti počítám, že začnou chodit do PHV (přípravka) od 5 let: Ze začátku je samozřejmě všechno formou hry, protože jinak to s malými dětmi ani nejde.”

“Moje dcera chodí do ZUŠ od první třídy na flétnu a ve druhé třídě jsme přibraly klavír. Syn by taky moc chtěl chodit, ale bohužel ZUŠka je plná, ale jen, co se udělá místo, tak se začne učit na housle (sám si je vybral - byl to jediný dárek, co chtěl od Ježíška).  Synovi je 5 let.”

A jak to s hudbou plánujete u svých dětí vy? Budou se učit hrát na nějaký nástroj?

Zdroje informací:

http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=1349

http://www.vasedeti.cz/inspirace/zabava-a-volny-cas/deti-a-hra-na-hudebni-nastroj-kdy-je-nejlepsi-zacit/

https://www.evasuchankova.cz/v-jakem-veku-zacit/

http://www.zenusky.cz/kdy-zacit-ucit-dite-hrat-na-hudebni-nastroj/

https://www.novinky.cz/zena/deti/450911-prvni-hudebni-nastroj-aneb-jak-v-diteti-probudit-maleho-virtuosa.html

https://www.zdenekvetrovec.cz/stranka-o-kytare

Začalo jaro a to pro mnohé z nás znamená mimo jiné i plánování letní dovolené. Někteří rádi cestují po Čechách, jiní se zase raději vydají do hor a poměrně velká skupina českých turistů zamíří také k moři. Zatímco nad účastí miminka na dovolené po krásách českých se moc nezamýšlíme a bereme ho prostě s sebou, s plánovanou dovolenou u moře už to tak jednoduché není.

Především v očích starší generace se zdá cestování s miminkem do vzdálených zemí zbytečné a riskantní. Ale je to opravdu tak? Je rodič, který vyveze své roční dítě letadlem k moři, nepřekonatelný hazardér? Rozhodně ne, stačí dodržet pár tipů a i s malým dítětem můžete zažít báječnou dovolenou, na kterou budete dlouhá léta vzpomínat, jako například uživatelka jituss:

“My jsme se v neděli vrátili z dovolené s miminkem a malá vše zvládla na jedničku, od letadla až po pobyt nebyl jediný problém. Je fakt, že to každé miminko zvládá asi jinak a je pravdou, že to naše je celkově hrozně pohodové, ale myslím, že když člověk dodržuje to, na co je miminko zvyklé, tak se to dá v pohodě zvládnout. Jela bych klidně zase hned, tady je na nás zima. My si užili týden teploučka v Černé Hoře  a nemělo to jedinou chybu.”

Každý rodič zná své dítě nejlépe

Pokud začínáte plánovat dovolenou s malým miminkem, je potřeba si zodpovědně odpovědět na několik otázek:

• Jsem na plánované dovolené schopen svému dítěti zajistit vše, co potřebuje ke své spokojenosti?
• Hrozí na místě dovolené nějaké reálné nebezpečí?
• Jak moje dítě snáší cestování a celkově pobyt jinde než ve svém známém prostředí?

Ve všech plánech vycházejte z vaší konkrétní situace, vy sami znáte své dítě nejlépe a víte, co si můžete dovolit. Pokud vaše dítě hystericky řve i během desetiminutové jízdy autem, není nejlepší nápad vydat se na několikahodinovou cestu do Chorvatska. Pokud není dítě ve své kůži, kdykoliv není v prostředí, které důvěrně zná, pravděpodobně tomu tak bude i na místě prázdninové destinace. Pak asi není reálné, že by pro vás byla taková dovolená odpočinkem a bude lepší cestovatelské plány odložit minimálně na další rok.

Pokud však máte doma pohodáře, který cestování snáší dobře a je mu úplně jedno, jestli spí ve své postýlce, nebo kdekoliv jinde, tak se cestování s miminkem nebojte. Víte, jak to je, cokoliv špatného se může bohužel stát kdekoliv a není dobré zbytečně malovat čerty na zeď. Pro klid své duše se ale můžete poradit s pediatrem vašeho dítěte.

Miminko a koupání v moři

Když se řekne dovolená u moře, tak si asi každý z nás vybaví koupání v moři, ale jak je to s miminky a malými dětmi, mohou vůbec do slané vody? Miminko se v moři koupat může. Moře je stále tou nejčistší přírodní vodou na zemi. Pobyt u moře a mořské ovzduší činí dobře všem, a to bez rozdílu věku, tedy i dětem každého věku. Při koupání je však potřeba dávat pozor na to, aby se miminko nenapilo mořské vody nebo aby mu voda nevnikla do očí. Pokožka miminka je hodně citlivá a zbytky mořské soli by ji mohly nepříjemně podráždit. Po koupání v moři tedy miminko opláchneme sladkou vodou a natřeme olejíčkem nebo mlékem.

Pozor na sluníčko - čím menší dítě je, tím nebezpečnější pro něj jsou sluneční paprsky

Kojenec do jednoho roku by neměl přijít se slunečními paprsky vůbec do styku - perfektní ochranou na pláži jsou stany s UV ochranou. U takto malých dětí dbejte zvýšené pozornosti na pitný režim dítěte - perfektní ukazatel je fontanela na hlavě dítěte, pokud je propadlá, znamená to, že musíte pitný režim okamžitě zvýšit.

Pokud kojíte, je pravděpodobné, že na dovolené u moře budete muset kojit mnohem častěji než normálně. Děti na UM stravě potřebují také navýšit množství vypitého pití. Ideální je dětem podávat obyčejnou vodu (v cizině vždy raději balenou).

Na sluneční paprsky ale musíte dávat velký pozor i u starších dětí, děti od jednoho roku by měly vždy mít vhodný oděv a čepičku, starší děti pak i sluneční brýle.

Nezapomínejte, že dětská pokožka musí být chráněna kvalitním dětským opalovacím krémem. Nejvhodnější jsou ty s ochranným UV faktorem 50. Dítě mažte během dne po dvou až třech hodinách, vždy po návratu z vody, a to i u voděodolných přípravků. Nezapomínejte na ušní boltce, rty, nos, místa pod očima a nárty. Alternativou k opalovacím krémům je pak  speciální dětské oblečení s UV ochranou.

Kromě přímých slunečních paprsků je také potřeba dávat pozor i na přehřátí, úpal či úžeh. S dětmi nikdy nebuďte venku mezi 12. a 15. hodinou odpolední. Ze všech těchto důvodů je s malými dětmi lepší naplánovat dovolenou u moře před začátkem, či naopak na konci sezóny. Vyhněte se pobytu v měsících červenci a srpnu. Samozřejmě také záleží na plánované destinaci dovolené.

Cesta je naplánovaná, je načase začít se chystat

V dnešní době sice zpravidla nebývá problém pořídit cokoliv kdekoliv, ale při cestování s malými dětmi se vyplatí být připraven. Je proto lepší mít sebou pro malé dítě vše, co byste mohli potřebovat. Na co rozhodně nezapomeňte:

• základní léky
• jídlo, pití pro dítě
• hračky
• dostatek oblečení pro každou variantu počasí
• věci na přebalování
• cestovní doklady, cestovní pojištění
• dostatek peněz pro nenadálé situace

Pozor, i malé miminko musí mít své vlastní cestovní doklady

Velice důležité je nezapomenout cestovní doklady pro miminko - v žádném případě nestačí jen rodný list, či kartička pojištěnce. Pokud cestujete po státech Evropské unie, stačí vám občanský průkaz dítěte, pokud se vydáváte mimo EU, musíte dítěti včas zařídit vlastní cestovní pas. Bez těchto dokladů se např. do letadla nedostanete ani omylem a pokud cestujete pozemní dopravou, mohlo by se vám stát, že budete zadrženi a dítě odebráno do chvíle, kdy se opravdu prokáže, že jste jeho rodiče.

Dovolená  u moře s malými dětmi může být nezapomenutelným zážitkem, chce to ale vše dobře naplánovat, vymyslet a počítat s tím, že je potřeba se malému dítěti hodně přizpůsobit a brát primárně ohledy na jeho potřeby i denní režim. Samozřejmě se na cestách mohou vyskytnout i problémy (např. nemoc dítěte), takže je lepší být připraven a nad případnými obtížemi přemýšlet dopředu. Kdo je připraven, nebývá překvapen a věřte, že s chladnou hlavou vyřešíte vše daleko lépe než s hysterií v očích.

A jaké zkušenosti s cestováním s malými dětmi mají uživatelky a maminky z Modrého koníka?

“My jsme poprvé letěli do USA, když bylo malé 3,5 měsíců a vše  bylo v pohodě, bylo to je ještě miminko ležáček. Podruhé jsme letěli do USA, když jí bylo 8,5 měsíců, to už bylo o malinko horší, ale dalo se to a teď nás čeká cesta domu v 11 měsících a jen se bojíme, jestli to vydrží tak dlouho, protože už začíná chodit a to je asi nejnáročnější období. Ale jinak ouška úplně v pohodě i bez pití při přistání. Miminka to prý moc nevnímají. “ (Jituss)

“My letěli poprvé s vlastním do Řecka v 9 měsících. Naprostá pohoda a s vnučkou jsem letěla ve dvou letech do Tunisu a spala tam i zpět. Cestování je poslední dobou únavnější pro nás než pro děti. Jenže milujeme moře,tak holt to musíme vydržet.” (babanci)

“My jeli poprvé k moři, když Adamovi byl rok a čtvrt autem a pak několik hodin trajektem. Adam seděl v sedačce, často jsme zastavovali, posadili ho na nočník, proběhnul se a zase jsme jeli dál. Měli jsme hračky, knížky a DVD přehrávač do auta. Krásně to zvládnul.” (zzuzinda)

“Poprvé jsme byli letecky, synovi bylo 13 m. Vše zvládl perfektně, let, bazén, moře. Podruhé jsme byli ve 23 m opět letecky, opět bez problému a poslední dovolená ve 25 m autem cesta v noci 14 h a naprosto v pohodě. Od mala ho všude bereme sebou, vyspí se kdekoliv, jídlo se vždy přizpůsobí. Režim i plány nastavujeme dle jeho aktuálního režimu a tak si dovolenou užijeme všichni.” (alexovka)

A jaké zkušenosti máte vy?

Zdroj informací:

https://www.kvtrip.cz/stranky/24:poprve-s-miminkem-k-mori.html

https://www.idnes.cz/onadnes/deti/s-detmi-u-more.A120716_120310_deti_job

https://zena.aktualne.cz/rodina/v-kolika-letech-s-ditetem-poprve-k-mori/r~i:article:713553/

https://www.vitalia.cz/clanky/na-co-si-dat-pozor-kdyz-vyrazite-s-miminkem-k-mori/

https://www.maminka.cz/clanek/s-miminkem-na-dovolenou-k-mori-radeji-nespechejte-radi-lekarka

Proč je kůže drsná a napnutá, pokrytá drobnými šupinkami, často svědí nebo má silné sklony k zánětům? Hlavní příčinou je porušená ochranná kožní bariéra.

Ochranná „zeď“ pokožky

Přirozená ochranná bariéra pokožky se skládá z:

• lipidů (tuků), bohatých na nenasycené mastné kyselin (zejména kyselinu linolovou), které vytváří pružné spoje mezi buňkami rohové vrstvy,
• tzv. přirozeného hydratačního faktoru, který je tvořen ureou a kyselinou mléčnou, jež stabilizují obsah vody v kůži.

Tato vrstva za normálních okolností chrání pokožku před zvýšeným odpařováním vody a také před škodlivými látkami zvenčí, které mohou pokožku podráždit a často bývají impulsem k novému vzplanutí nebo zhoršení atopického ekzému.

Ochranná kožní bariéra může být oslabována například:

• nadměrným opalováním,
• častým koupáním,
• používáním běžných mýdel a pěny do koupele,
• opakovaným kontaktem pokožky se saponáty a dalšími chemickými látkami, které běžně používáme v domácnosti.

Trpělivé promazávání je velmi důležité

Atopický ekzém je bohužel onemocnění, jehož podstatou je vrozená dispozice, a proto není v současné době možné jeho úplné vyléčení. Je však možné dostat průběh ekzému úplně nebo alespoň částečně pod kontrolu. Základním předpokladem úspěšné léčby atopického ekzému je kromě výběru optimálního léku také úprava životosprávy a každodenní citlivá péče o pokožku, která by neměla polevit ani v případě zklidnění stavu pokožky. Patří sem pravidelné používání emoliencií (zvláčňující, změkčující, promašťující krémy a masti) a dále místní použití kortikosteroidů a imunomodulátorů v případě vážného zhoršení stavu ekzému.

„Změkčovadla“ pokožky jako každodenní pomocník

Už naši předkové přišli na to, že použitím mastných látek je možné změkčit hrubou kůži a chránit ji před zevními vlivy. Dodnes používaný název emoliencia pochází z latinského „emollire“, což znamená změkčit. Jedná se o historicky nejstarší dermatologické přípravky, jejichž úlohou je promaštění, hydratace a zvláčnění suché kůže. V ideálním případě by tento přípravek měl mít co nejméně konzervačních látek, a být tedy minimálně alergenní. Kůži by měl dodávat esenciální látky, které obnovují ochrannou kožní bariéru. Podpůrná léčba promazávacími i koupelovými emoliencemi je nezbytnou součástí léčby a prevence onemocnění spojených se suchou kůží, včetně atopického ekzému.

Emoliencia lze rozdělit podle aplikační formy na:

• masti
• krémy
• lotia
• koupelové oleje

Masti silně promašťují a mají okluzivní účinek. Nejsou doporučovány na akutní zánětlivé projevy, do zapářkových oblastí a v teplém ročním období.

Více používanou skupinou emoliencií jsou krémy. Právě krém Linola Fett je pacienty s velmi citlivou kůží velmi dobře snášen, neboť neobsahuje žádné konzervační přísady. Hlavní účinnou látkou tohoto krému je kyselina linolová, která působí protizánětlivě a napomáhá obnovení ochranné kožní bariéry. Pomáhá zlepšit i úporné vyrážky okolo úst, které si způsobí děti častým olizováním rtů, a funguje jako ochrana pokožky obličeje kojenců a malých dětí v zimním období.

Další skupinou přípravků v péči o suchou pokožku jsou lotia – tělové emulze (Linola Lotion) pro péči o velké plochy těla, které můžeme vzhledem k množství tuku zařadit mezi skupinu mastných krémů a hydrokrémů. Často jsou vhodnou alternativou mastných krémů pro období, kdy pokožka nepotřebuje tolik tuku, například v létě – Linola Lotion light.

Zvláštní skupinou emoliencií jsou koupelové oleje – mohou se používat jako přísada do koupele nebo jako sprchová emulze. Olej se ukládá ve formě jemně rozptýlených kapiček na povrchu pokožky, kde se tak vytváří jemný olejový film, dochází k regeneraci a zlepšení bariérové funkce pokožky. Vzhledem k těmto příznivým účinkům je pacientům často doporučován např. koupelový olej Linola Fett Ölbad, který obsahuje tekutý parafín a nenasycené mastné kyseliny s velmi jemným rozptýlením. Neobsahuje žádné konzervační přísady, a je proto vhodný i pro péči o suchou pokožku velmi malých dětí.

Nepostradatelnou součástí každodenní péče o pleť je ochrana před sluncem. Linola Sun Lotion patří k nemodernějším širokospektrálním opalovacím přípravkům a svým určením (pro atopickou a dětskou pokožku) doplňuje celou řadu produktů Linola. Poskytuje vyváženou ochranu proti UVB i UVA záření, ochranný faktor SPF 50 a účinkuje ihned po aplikaci. Samozřejmostí je opět vysoká kvalita a vynikající snášenlivost tohoto přípravku.

Emoliencia patří mezi základní stavební kameny v léčbě atopického ekzému a ostatních kožních onemocnění, která jsou provázena suchostí kůže. Jejich pravidelná aplikace může významně oddálit nutnost používání jiných léčiv např. s obsahem kortikoidů a tím snížit i výskyt jejich nežádoucích účinků.

Více o emolienciích značky Linola najdete na stránkách www.linola.com/cz-cs/.

Zdroje:

MUDr. Lenka Páralová, Atopická dermatitida – zaostřeno na emoliencia
MUDr. Štěpánka Čapková, Možnosti léčby atopické dermatitidy v roce 2008

„Holky, kupovaly jste těhotenský polštář? Pořád nad jeho koupí uvažuji, ale není zrovna levný, tak abych pak nelitovala vyhozených peněz. Je to dobrá investice? Jsem v 19.tt, občas mě bolí záda v kříži, hlavně po probuzení. Někdy mě i tahá břicho, když ležím na boku a často před usnutím hledám správnou polohu. Když jsem si ale dala mezi kolena normální polštář, tak mi to zas jako takový zázrak nepřišlo. Tak nevím. Litovala jste některá té koupě?”

Tímto dotazem začíná jedna z diskuzí o těhotenském polštáři. Vyplatí se do něj investovat? A jaký je vlastně rozdíl mezi těhotenským a kojícím polštářem? Více se dočtete v dnešním článku.

Nemůžete v těhotenství najít pohodlnou polohu na spaní?

Jste těhotná a trápí vás klasické těhotenské neduhy jako je špatná kvalita spánku nebo bolest zad a kyčlí? Řešením by mohlo být pořízení těhotenského polštáře, který pomáhá právě s těmito problémy. Pokud si koupíte ten správný typ polštáře, tak jej po porodu můžete používat i jako kojicí polštář, který zpříjemňuje proces kojení jak mamince, tak miminku.

Těhotenský polštář byl vyroben pro těhotné ženy, aby jim zpříjemňoval každodenní spaní, které je v těhotenství často nepohodlné. Určitě to znáte, nevíte, jak si lehnout, překáží vám bříško, po chvíli je každá poloha nepohodlná. A co teprve, pokud vás bolí záda nebo kyčle. Těhotenský polštář se nejčastěji používá při spaní na boku, ale fantazii se meze nekladou, lehnout si můžete tak, jak vám to bude pohodlné. Využijete ho i k relaxaci nebo odpočinku přes den.

Těhotenský versus kojící polštář

Nabídka těhotenských a kojících polštářů je poměrně široká a může být těžké se v ní vyznat. Jaký je rozdíl mezi těhotenským a kojícím polštářem?

Těhotenský polštář je delší, mívá okolo 150 - 220 cm, to proto, aby si na něj mohla žena pohodlně lehnout, podepřít si hlavu, bříško i kolena. Může mít různé tvary, nejčastěji je to dlouhý, štíhlý válec, který můžete tvarovat dle potřeby.

Kojicí polštář je kratší, jeho délka je 120 - 155 cm a bývá ve tvaru písmene U, C nebo V. Při kojení si jej dá žena kolem pasu a může pohodlně kojit své miminko. Tento typ polštáře v těhotenství moc nevyužijete, protože nebude na spaní pohodlný.

Těhotenský polštář může být multifunkční

Abyste ale nemusela kupovat jeden polštář na spaní v těhotenství, druhý na kojení a ještě hnízdečko k tomu, existuje i multifunkční varianta těhotenského polštáře, kde máte vše v jednom. Je dobré si dopředu promyslet, jak budete chtít těhotenský polštář používat.

Pořizujete si ho hlavně pro příjemnější spánek v těhotenství? Nebo byste ho ráda využila i později jako kojící polštář nebo hnízdečko pro miminko? Spousta maminek jistě ocení, když bude mít jeden polštář, který využije více způsoby. Přeci jen, samotná výbavička pro miminko je už tak dost objemná. A můžete i ušetřit. Podle vašeho rozhodnutí vybírejte následně typ polštáře.

„Multifunkční těhotenský polštář je skvělá věc. Využila jsem ho na spaní v těhotenství, poté na kojení jako kojící polštář a také na různé polohování mimča. Jeho konce se dají připnout k sobě, takže vytvoří takový oválek - hnízdečko, což jsem také hodně využila. No a teď už ho má dcerka na hraní jako válecí polštář. Takže u nás se rozhodně neztratil.”

Při výběru se rozhodujte podle více parametrů

Při výběru těhotenského polštáře se rozmyslete nejen nad jeho délkou a tvarem, ale také nad druhem výplně a materiálem, ze kterého je ušitý. Na výběr máte z více možností výplní, kdy má každá své výhody a nevýhody:

• polystyrenové kuličky - nebo - li EPS kuličky, jsou lehké, takže se i s velkým polštářem snadno manipuluje. Kuličky můžete v polštáři různě přesypávat a vytvarovat si tak polštář přesně podle vašich potřeb. Jejich velkou nevýhodou je, že šustí při každém pohybu. Časem se rozpadají na menší kousky, čímž ztrácí polštář na objemu, takže je nutné je dosypat.
• duté vlákno - je antialergenní, drží tvar a neztrácí časem tolik na objemu. Dobře se pere, nepřehřívá se a narozdíl od kuliček nešustí. Tento typ udělá vašemu tělu nebo později miminku pevnou oporu. Je to velmi oblíbená výplň, je však také finančně náročnější.
• pohanka - jde o nejekologičtější variantu, tento typ výplně je ale hodně těžký, takže se s polštářem těžko manipuluje. Pohankové, případně jiné přírodní slupky, navíc šustí a neabsorbují vlhkost.
• kusový molitan - těhotenské polštáře lze zakoupit i s náplní klasického kusového molitanu, tento typ polštáře ale není moc tvárný.

Těhotenský polštář budete používat každý den po dobu několika měsíců. Budete ho často prát, proto je dobré koupit takový, který má potah, který můžete sundat a lehce vyprat. Někteří výrobci prodávají k polštáři i sadu potahů, které můžete poté během praní měnit. Tuto možnost oceníte, pokud koupíte multifunkční polštář, který se v období kojení často ušpiní.

Při výběru se nedívejte jen na cenu nebo vzor potahu, ale zjistěte si, jak se polštář čistí a jestli seženete náhradní náplň, až se ta stávající časem slehne. Předejdete tak nemilým překvapením v budoucnu.

Cena rozhoduje?

Často se při výběru věcí rozhodujeme podle ceny. Ano, některé těhotenské polštáře jsou dražší a nevejdou se tak do cenového limitu každé maminky. Naštěstí existuje možnost zakoupit věci z druhé ruky. Podívat se můžete i zde, na bazaru Modrého koníka, zda neseženete přesně ten těhotenský polštář, který hledáte, a za lepší cenu. A pokud se rozhodnete koupit nový, můžete ho zde na bazaru zkusit poté prodat. Takže investovaná částka nakonec nemusí být tak vysoká.

Těhotenské polštáře nabízí spousta e-shopů nebo je koupíte i v kamenných prodejnách, kde si je můžete i osahat a vyzkoušet, který typ vám bude nejlépe vyhovovat. Zručné maminky si ho ušijí přesně podle svých potřeb i samy doma.

Nutnost, rozmazlování nebo zbytečnost?

V dnešní době seženete pro sebe v těhotenství i později pro miminko téměř cokoliv. Naše maminky takové vymoženosti neměly a nepotřebovaly je, my si díky nim však můžeme období těhotenství a kojení zpříjemnit a ulehčit.

Nabízí se otázka, zda jsou těhotenské a kojící polštáře nutnost nebo zbytečnost? Pouze vyhozené peníze, když podobnou službu udělají i klasické polštáře, které již máte doma? I o tomto diskutují uživatelky Modrého koníka. Jako všechno, i tohle je individuální. Ve většině případů ale platí, že kdo si těhotenský a kojící polštář zakoupil a vyzkoušel, nedá na něj dopustit, protože opravdu zpříjemňuje spánek a kojení miminka. Podívejte se na zkušenosti maminek, které napsaly do diskuze:

„Těhotenský polštář mám a nedám na něj dopustit. Používám ho od poloviny těhotenství a pořídila jsem ten s kuličkovou výplní. Sice šustí, ale dost mi vyhovuje, že si ho můžu přesypávat tak, jak zrovna potřebuji. Je dlouhý, tak ho můžu mít jako podporu břicha a zároveň mezi koleny, protože mě dost bolí kyčle. Za mě je to určitě dobrá investice.”

„Těhotenský polštář jsem neměla a nepřišla jsem si o něco ochuzená. Podle mě je to zbytečnost. Ale možná je to i tím, že v posteli nesnáším nic navíc a hodně se převaluji, takže by mi v těhotenství spíš překážel.”

Co maminka, to názor a zkušenost. Každá prožívá své těhotenství jinak a má i jiné problémy. Pro některou je těhotenský polštář opravdu zbytečnost, protože ji nebolí záda a na to, že je těhotná, se vyspí celkem obstojně. Jiná by se bez něj neobešla, protože jí ulevuje od bolesti a zpříjemňuje každodenní spánek. Do kterého tábora patříte vy? Pořizovala jste těhotenský polštář? Jaká je vaše zkušenost?

Zdroj:

https://www.polstarnakojeni.cz/poradna/tehotenstvi/tehotensky-nebo-kojici-polstar-jaky-je-v-nich-rozdil.htm

https://supermamy.maminka.cz/clanek/pro-zeny-super-mamy-tehotenstvi-a-porod-tehotenstvi/377859/tehotenske-a-kojici-polstare-jak-a-ktere-vybrat.html

https://www.krasnatehotna.cz/jak-vybrat-kojici-polstar-hlavne-ne-podle-financi/

Mateřská dovolená 2019 se netýká všech žen, ale jen těch, které předtím pracovaly. Změnily se v letošním roce nějak podmínky čerpání? Víte, jak vysoký bude příspěvek v mateřství a jestli si můžete přivydělat?

 Peněžitá pomoc v mateřství (PPM) má sloužit jako náhrada mzdy nebo platu během mateřské dovolené (MD). Mateřskou dovolenou poskytuje maminkám zaměstnavatel na dobu maximálně 28 týdnů (u vícerčat 37 týdnů). Peněžitá pomoc v mateřství je dávka, kterou rodičům dává stát, pokud předtím žena odváděla nemocenské pojištění.

Kdy začíná mateřská dovolená?

Na mateřskou dovolenou nastupuje budoucí maminka 6 až 8 týdnů před termínem porodu. Když by porodila dříve, počítá se mateřská ode dne nástupu na ní až do uplynutí 28 týdnů. Pokud by však žena z mateřské vyčerpala méně než šest týdnů z jiného důvodu, má nárok jen na 22 týdnů ode dne porodu.

Komu vzniká nárok na mateřskou dovolenou a peněžitou pomoc v mateřství?

Mateřskou podporu vyplácí Česká správa sociálního zabezpečení. Aby vám vznikl nárok, musíte být v době nástupu na mateřskou dovolenou plátcem nemocenského pojištění. Znamená to, že buď je nutné mít zaměstnání nebo být v tzv. ochranné lhůtě. Ta činí 180 dnů od zániku nemocenského pojištění.

To ale není všechno. Nárok na dávku vzniká až tehdy, když pracujete alespoň 270 kalendářních dnů v posledních 2 letech před nástupem na MD.

Pokud chtějí čerpat mateřskou ženy podnikatelky, musí si platit dobrovolné nemocenské pojištění alespoň 270 dnů během uplynulých dvou let.

Může jít na mateřskou dovolenou i otec dítěte?

PPM může pobírat i otec dítěte. Ovšem ne hned po narození dítěte, ale až od počátku 7. týdne. Na mateřské dovolené vystřídá matku, která s tím musí souhlasit a podepsat písemnou dohodu. Podmínky čerpání příspěvku jsou úplně stejné.

Mateřská dovolená 2019 a přivýdělek

Během prvních šesti týdnů po narození dítěte maminka pracovat nesmí. Po uplynutí této doby pak může, ale nesmí vykonávat stejnou činnost u stejného zaměstnavatele jako před porodem. Stávající zaměstnavatel ji musí přiřadit na jinou práci a připravit i odlišnou smlouvu.

Maminka se však může nechat zaměstnat jinde. Jestli ale půjde o stejný druh práce jako u původního zaměstnavatele, potřebuje jeho písemný souhlas. Toto omezení se nevztahuje na pedagogické, vědecké, umělecké, literární a publicistické činnosti. U rodičovského příspěvku už žádné takové omezení není.

Výpočet mateřské dovolené 2019

Výpočet částky, kterou budete během mateřské brát, může být docela oříšek. Nejlepší je využít online kalkulačku, která za vás kýžený údaj vypočítá. Částka, která vám bude vyplacena činí 70 % z redukovaného denního vyměřovacího základu. Ten zjistíte tak, že sečtete hrubý příjem za posledních dvanáct měsíců a vydělíte počtem kalendářních dnů. Dalším důležitým číslem jsou redukční hranice. Ty se odvozují od průměrné mzdy. Tyto částky se oproti roku 2018 zvýšily. 

Příklad: V případě, že jste zaměstnankyně s měsíční mzdou 21 500 Kč, výše mateřské se počítá takto:

Průměrná hrubá měsíční mzda: 21 500 Kč

Neredukovaný denní vyměřovací základ (12 x 21 500 Kč: 365): 706,85 Kč
První redukční hranice (do 1 090 Kč, ze 100 %): 706,85 Kč
Druhá redukční hranice (od 1 090 Kč do 1 635 Kč, z 60 %): 0 Kč
Třetí redukční hranice (od 1 635 Kč do 3 270 Kč, z 30 %): 0 Kč
Redukovaný denní vyměřovací základ: 707 Kč
Denní mateřská (70 % ze 707 Kč): 495 Kč
Měsíční mateřská (30 dní x 495 Kč): 14 850 Kč

Jak požádat o peněžitou pomoc v mateřství?

Na mateřskou dovolenou nastupuje žena už před porodem. Potřebný formulář vám vystaví ošetřující lékař (obvykle gynekolog). Ten potvrdí očekávaný termín porodu. Ve formuláři uvedete, kdy chcete začít čerpat peněžitou pomoc v mateřství. Tiskopis seženete i na okresních správách sociálního zabezpečení, pokud by ho lékař neměl u sebe. Podle zákona nesmí mateřská dovolená trvat méně než 14 týdnů a skončit dřív, než skončí šestinedělí.

Vyplněný formulář odevzdáte zaměstnavateli, který dopíše další potřebné náležitosti a žádost pošle na sociálku. Ta vám pak bude vyplácet dávku. OSVČ odevzdávají žádost potvrzenou lékařem přímo okresní správě sociálního zabezpečení.

Co když na mateřský příspěvek nemáte nárok?

Pokud žena nepracovala, nemá na mateřskou dovolenou a ani na PPM nárok. Rozhodně ale bez peněz nezůstane. Hned po porodu začne čerpat rodičovský příspěvek.

Zdroj informací:

https://www.cssz.cz/cz/nemocenske-pojisteni/davky/penezita-pomoc-v-materstvi.htm

https://www.penize.cz/materska-dovolena/402648-materska-2019-kalkulacka-penezite-pomoci-v-materstvi-a-prehled-pravidel

https://portal.gov.cz/obcan/zivotni-situace/rodina/narozeni-ditete/penezita-pomoc-v-materstvi.html

https://www.penize.cz/rodicovstvi/325180-jak-si-smite-privydelavat-k-materske-a-rodicovskemu-prispevku

https://www.finance.cz/duchody-a-davky/socialni-davky/rodicovstvi/materska/o-materske/

Když se z nás stanou rodiče, musíme kromě svých vlastních zubů začít řešit i ty našich drahých potomků. Pokud už jste “pokročilý rodič”, víte o tom své. Začíná to problémy spojenými s jejich prořezáváním a končí to péčí o ně. Děti nám to mnohdy navíc komplikují svojí neochotou k zubní hygieně. V tomhle případě ale ustoupit nemůžeme a musíme to nějak zvládnout. Jde tu přece o jejich zdraví a také o krásný úsměv.

Všichni zajisté chápeme, že je nutné chodit s dětmi k zubnímu lékaři. Ale kdy je ta správná doba? Jak často by měly malé děti navštěvovat zubní ordinaci? A jak správně o jejich zoubky pečovat? Odpovědi na tyto i mnohé další otázky se dozvíte v následujících řádcích.

Kdy by mělo dítě poprvé navštívit zubaře?

Odpověď na tuto otázku je poměrně jednoduchá a téměř všichni zubní lékaři se v odpovědích vzácně shodují. Nejvhodnější dobou k první návštěvě dítěte v zubní ordinaci je doba kolem proříznutí prvního zoubku. Tím zpravidla bývá spodní řezák a u většiny dětí se první zoubek objeví v rozmezí od 6. do 12. měsíce věku, ale samozřejmě to může být i dříve, či později.

První návštěva u zubaře je velice zásadní jak pro dítě, tak pro jeho rodiče. Pro dítě je ohromně důležité zavítat do ordinace zubního lékaře jen tak, aniž by ho trápil nějaký problém a nehrozilo, že si tuto událost spojí s jakoukoliv bolestí. První návštěva by tedy opravdu měla být jen seznamovací - dítě se podívá, jak to v ordinaci vypadá, okoukne lékaře, sestřičku, povozí se v křesle a ideálně si nechá od zubaře kouknout do pusinky.

Lékař si poznamená, které zoubky má už dítě venku, a je hotovo. To nezní nijak hrozně, že? Takové dítě pak nebude mít nejmenší strach, až do ordinace půjde příště znovu.

Pro rodiče je tato první návštěva zase důležitá především z hlediska toho, že jim lékař poradí, jak nejlépe pečovat o zoubky svého dítěte/dětí. Doporučí vhodný kartáček, později klidně i pastu a doporučí, jak zoubky čistit.

Jak docílit toho, aby byla první návštěva u zubaře pohodovou záležitostí? Díky našim tipům to zvládnete s přehledem

•  vhodná denní doba - toto pravidlo je ohromně důležité především u opravdu malých dětí. Čas pro první návštěvu zubní ordinace vybírejte pečlivě s ohledem na malého “pacienta”. Vyberte dobu, kdy mívá zpravidla dobrou náladu a kdy si hraje. Čas, kdy dítě spí, je naopak zcela nevhodný  
•  vhodný výběr lékaře - ne každý lékař to umí s dětmi. Vyberte tedy takového, který je milý, chápavý, empatický a vydrží se dítěti chvíli věnovat. Pokud vyberete protivu, který na vaše dítěti řve v momentě, kdy nebude chtít spolupracovat, jděte jinam, i když to jinak může být špičkový lékař a odborník na svém místě.  
• příjemná atmosféra, žádný stres - i když pro vás osobně může být návštěva zubní ordinace nepříjemnou stresovou zátěží, snažte se, abyste tento pocit nepřenesli na dítě. Už malé děti totiž velice dobře poznají stres rodičů (především pak matky) a nechají ho přenést na sebe. Tím byste svému potomkovi prokázali medvědí službu. Vaše dítě potřebuje klidného rodiče, takže se uklidněte, dýchejte a klidně i trochu zahrajte rozvernou náladu. Na cestu k lékaři si vyhraďte dostatek času, nespěchejte a počítejte pro jistotu i s nehodou v podobě překvapení v plíně.  
• sbalte s sebou vše, co dítě potřebuje - někdy se i plánovaná návštěva může protáhnout, připravte si proto raději svačinu pro dítě a pár hraček k jeho zabavení.   
• nikdy zubařem nestrašte - tento bod se týká sice spíše starších dětí, ale čím dříve si tuto poučku vštípíte, tím lépe pro všechny zúčastněné. Nikdy (ale opravdu nikdy) nestrašte své dítě zubařem. Dítě potřebuje vědět, že mu tam nebude nikdo schválně ubližovat. Naopak. Pan doktor mu pomůže, aby ho nebolely zuby.  

Na Modrém koníku mezi maminkami můžete najít i zubařku, která výše napsaná slova jen potvrzuje: “Je vhodné jít k zubaři po prořezání zoubků, "jen tak", aby si postupně dítko zvyklo na prostředí ordinace, podívalo se tam, povozilo na křesle, nic víc. Spočítají se zoubky a hotovo. Největší stresor je, když první kontakt dítěte se zubním lékařem je až v případě, že ho něco moc bolí. Pak může mít trauma na dlouho.”

Péče o zubní hygienu dětí

O dětské zoubky je potřeba začít pečovat hned od narození. Odborníci doporučují po každém krmení dítěte (tedy i po kojení, či krmení UM) očistit dásně navlhčenou gázou či látkovou plenou namotanou na prst, nejdůležitějším místem je pak čištění pod horním rtem děťátka. Tím se do podvědomí dítěte dostává pocit čistých úst, který je vhodné dítěti vštípit co nejdříve.

Od proříznutí prvního zoubku je pak potřeba začít i s opravdovým čištěním zubů. Velice vhodným pomocníkem je tzv. “prsťáček” (gumový kartáček, který se nasadí na prst) či měkký kartáček určený k péči o první zoubky. V této době se ještě nepoužívá zubní pasta, protože ji děti neumí vyplivnout a polykaly by ji.

Když už má dítě více zubů a najede na pravidelný stravovací režim, doporučuje se dát jim po každém jídle do ruky kartáček - u malých dětí je zvykem, že vše strkají do pusy a takto si samovolně a zábavnou formou navyknou na používání této pomůcky. U malých dětí je také důležité nekontaminovat jejich zoubky slinami nikoho jiného. Takže maminky, babičky a všichni ostatní, zapomeňte na olíznutí upadlého dudlíku či dávání jídla z vaší pusy. Naděláte tím více škody než užitku.

V pozdějším věku, když se dítěti uzavřou mezizubní prostory mezi první a druhou mléčnou stoličkou, je pak vhodné naučit je používat i mezizubní kartáčky, protože i malé děti mohou trápit mezizubní kazy.

Zdravé zoubky našich dětí začínají u správné výživy

Čištění zubů je samozřejmě důležité, ale bohužel není všemocné. Kdo chce mít krásné a zdravé zuby, měl by se zaměřit i na to, co pije a jí. Snad každý člověk ví, že zubní kaz vzniká kvůli přítomnosti cukrů v našich ústech (bakterie tento cukr přemění na kyselinu, která poškozuje zuby). U dětí je proto velmi důležité kontrolovat příjem cukrů v potravě.

Pitný režim dítěte by měl obsahovat především neslazené nápoje, ideálně čistou vodu. Krom sladkého pití jsou velmi častým nepřítelem zdravých dětských zoubků i sladké svačiny a nejrůznější pamlsky.

Nyní opusťme teoretickou rovinu a pojďme se společně s našimi uživatelkami a jejich dětmi podívat, jak vypadala první návštěva u zubaře v jejich podání: “My začali k zubaři chodit v půl roce, když jsme byli celá rodina na preventivce, tak malá taky ukázala zoubky. Máme super zubaře, který si fakt s dětmi poradí. Teď naposledy mě vrtal, tak jsem ji chtěla ušetřit a pan doktor "Jen ji tu nechte, alespoň uvidí že to nic není."  Malou usadil do křesla naproti a ta z toho měla Vánoce, jen já jsem musela být o to větší hrdinka. Myslím si, že čím dřív dítě začne k zubaři chodit, tím líp, aby se potom nebálo.”

“My byli prvně v roce a snažíme se chodit pravidelně co půl roku. Ty první návštěvy byly spíš seznamovací, s prostředím, s doktorem a třeba syn pořádně ukázal pusu až na potřetí ve dvou letech. Vzhledem k tomu, že máme všichni stejného zubaře, tak tam chodíme na takové rodinné sezení, takže dcerka tam byla s námi v jednom roce, i když se jí teprve začal prořezávat první zub.”

Rady odborníka - kvalitně a zdarma

Na Modrém koníku se již před nějakou dobou rozjely velmi úspěšné poradny, kde vám odborníci z různých oblastí fundovaně a zdarma poradí. Pokud máte i vy nějaký dotaz, který se týká dětských (i dospělých) zubů, neváhejte se obrátit na specializovanou Poradnu zubaře.

Zajímá vás, jak to v naší poradně chodí? V redakci jsme pro vás vybrali jeden z mnoha dotazů, které MDDr. Magdaléna Kováčová zodpověděla: “Dobrý den, mám dotaz ohledně zoubků u ročního prcka. Má zatím jen dva zoubky, tak jestli už začít s čištěním a jaká je vhodná zubní pasta? Děkuji za odpověď. “

Odpověď odborníka:

“Dobrý den, zoubky stačí čistit bez pasty. V tomto věku by stejně většinu pasty spolykal. Pastu můžete začít používat v době, kdy je dítě schopno pastu vyplivnout. Na výběr máte množství past, ale určitě vyberte pastu pro první zoubky, kde je vhodné množství fluoridů. Přeji Vám krásný den. Magda Kováčová”

V jakém věku jste děti vzali k zubaři poprvé vy? A jak tato návštěva probíhala?

Zdroje informací:

https://www.vitalia.cz/clanky/nelzete-diteti-pred-navstevou-zubare/

https://regina.rozhlas.cz/dite-bychom-meli-poprve-vzit-k-zubari-uz-v-dobe-prorezavani-prvnich-zubu-7314794

http://www.mesicnikzdravi.cz/vztahy/malym.htm

"Problém s koupí dobře padnoucí a zároveň ňadrům lichotící podprsenky jsem měla od těch dob, co jsem začala nějakou potřebovat. Přestože mi moje maminka při výběru těch prvních kousků byla velkou oporou, nákup nového spodního prádla nebo plavek byl vždy útrpnou odysseiou. Na jejím konci se sice skvěl v nákupním košíku jakýsi výsledek, každopádně jsem nebyla spokojená ani já (podprsenka by nemusela tu tlačit, tu odstávat a dělat taková divná prsa), ani maminka (nemusela by být tak drahá, vybraná až v pátém obchodě a dcera by se za ty peníze nemusela tvářit tak kysele)."

"V dospělosti, už bez podpory maminky, býval scénář dost podobný. Korunu tomu v mém případě nasadily e-shopy, které sice nabídly ten zaručený kalkulátor, který mi vyplivl údajně ideální velikost, ale už neporadil, jaký střih si vybrat, aby prsa z podprsenky při předklonu nevypadávala a košíčky se tak divně nekrabatily.

Z martyria neustále špatných výběrů, vracení zboží v zákonné lhůtě (v tom lepším případě) a nošení nepadnoucí podprsenky (v tom horším), mě v době příprav na příchod našeho prvního potomka vysvobodila, do té doby pro mne zcela neznámá, instituce "podprsenka na míru - poradíme, vybereme". Nevýhodu vyšší pořizovací ceny vzápětí převálcoval fakt, že jsem za minimum (navíc příjemně stráveného) času získala krásnou, kvalitní a padnoucí podprsenku, která nevídaně podržela nejen zvětšující se prsa, ale i snižující se sebevědomí."

Je vůbec možné ještě před porodem zjistit, zda drahý kousek speciálního mateřského prádla nebude po porodu ležet ladem na dně šuplíku? Zde nejvíce pomůžou (jako v mnoha jiných případech) zkušenosti sdílných maminek.

Jak to měla Eva       

"Když jsem celou tuhle anabázi vyprávěla svojí kamarádce Evě s dotazem, kde ona kupuje kojicí podprsenky a kam chodí na kojicí blůzy a tuniky, do jejichž důmyslně řešených výstřihů jsem se hned zamilovala stejně tak jako do onoho geniálního detailu kojicích podprsenek - do odklápěcích košíčků zaručujících diskrétní kojení kdykoliv a kdekoliv -  dívala se na mne jak na právě přistávající stádo marťanů: 'Kojicí tuniku? Kojicí podprsenku? Na co prosím tě vyhazovat takový peníze? Normální podprdu jsem vyměnila za tu sportovní. Vyhrneš tričko, shrneš podprsenku a kojíš.' Měla zrovna na ruce svoje několikaměsíční miminko a tak jsem byla rovnou obdařena praktickou ukázkou. Musela jsem uznat, nevypadalo to vůbec špatně. Dítě přikládala k prsu tak zručně, že i bez kojicích vymožeností nebylo vidět nic z toho, co má i při kojení zůstat "skryto". 

Přesto jsem si neuměla představit, jak někde při nezbytném kojení na veřejnosti ukazuji se zručností sobě vlastní své poporodní nedokonalosti a zápasím s rolováním sportovní podprsenky, která mi ještě navíc dělá z mých dvou ňader jednu dlouhou, nevzhlednou, rozpláclou veku. Moje kamarádka zase nechápala, proč se namáhat s koupí další podprsenky a dalších triček na tak relativně krátké období, když ty báječné univerzální sportovní podprsenky a trička už doma má.

I v rozhovorech s jinými kamarádkami či maminkami na diskuzních fórech se názory diskutujících žen dají shrnout do dvou základních proudů, které odpovídají mému a Evině pohledu na věc. Někdo je pokládá za zbytečnost a někdo na ně prostě nedá dopustit. "

Kdy je kojicí podprsenka nadbytečná investice

Nevýhodou slušivých kojicích podprsenek bývá vyšší pořizovací cena a špatná dostupnost kamenných obchodů s velkým výběrem na vesnicích a malých městech. Levnější varianty se obvykle nedělají v tolik slušivém provedení a často si vysluhují (alespoň dle názoru samotných žen) přízvisko "asexuální" či "babkovské", což některé ženy nechává zcela chladnými, ale jiným to může být zásadní překážkou v jejich nošení.

 Velkou výhodou, která šetří peníze za kojicí podprsenky, jež není třeba kupovat, jsou pak menší pevná prsa, která se snadno vyndavají i z běžné podprsenky. Stejně tak jako samovolně neodtékající mléko, kdy není třeba nosit a maskovat absorpční vložky. Pokud žena nemá možnost či potřebu kojit často na veřejnosti a doma jí z jiných důvodů také více vyhovují klasické či sportovní podprsenky, po kojicí spíše nesáhne. 

Kde kojicí podprsenka najde využití

Ženy, které počítají s tím, že budou kojit na veřejnosti často, spíše sáhnou po kojicí podprsence právě kvůli odklápěcím košíčkům, které zaručují snadný a diskrétní způsob kojení. Ve velkých městech lze navštívit kamenný obchod, velkou výhodou dnešní doby pro maloměsta a vesnice jsou pak e-shopy a bazary, třeba jako ten koníkovský. 

Dalším důvodem pro její pořízení jsou prsa větších velikostí, nelichotivý vzhled prsou ve sportovní podprsence (která určitým tvarům a velikostem nedodává dostatečnou oporu a některá prsa může deformovat), dále samovolně spouštějící se mléko, citlivé bradavky a v neposlední řadě touha pořídit si něco speciálně "mateřského".

Pokud se řadíte do druhé skupiny žen, ale tápete, jak správně investovat, aby vám nová kojicí podprsenka dobře sloužila, právě vám je určen článek 

Desatero pro výběr padnoucí kojicí podprsenky.

Pokud očekáváte narození svého miminka v jarních měsících, možná vás trápí, jakou výbavičku si pořídit, abyste vzhledem k tomuto proměnlivému ročnímu období byla připravená na všechno.

Z pohledu přírody je narození miminka v jarním období nejlepší načasování. Většina mláďat ve volné přírodě se rodí na jaře - nastávající maminky měly přes zimu dostatek času na odpočinek, jejich potomci se narodí do relativního tepla a až překonají nejkritičtější období bezprostředně po narození, počasí i potrava bude v nejideálnějším bodě.

Dnes máme topení, mnoho skvělých materiálů, které dokáží udržet teplo i odpuzovat vodu. Abyste zajistili co nejkomfortnější novorozenecké období vašeho děťátka, stačí se jen zorientovat a připravit.

Pokročilé těhotenství na konci zimy může být těžké

Velkou nevýhodou porodu na jaře může být nutnost nakupování těhotenského oblečení. Zatímco v létě si těhotné žen vystačí s několika šatami a pantoflemi, maminky, které mají termín porodu na jaře, obvykle musí investovat do zimních a jarních kabátů a pohodlných bot.

Na druhou stranu můžete toto oblečení využít i krátce po porodu, než venku vypukne pravé teplo. Všechno oblečení pak můžete prodat třeba na bazárku Modrého koníka a koupit si za utržené peníze věci, které budete potřebovat, až se oteplí a vaše bříško se zatáhne.

Jestliže jste se celou zimu musela složitě svlékat a oblékat do několika vrstev, navíc s obřím břichem, odměnou vám může být, že příchod vašeho miminka bude doprovázet zlepšení počasí a vy po jeho narození nebudete muset oblékat drobečka do teplých vrstev.

Výbava pro miminko s ohledem na počasí

Věc, která vás bude zřejmě trápit nejvíce, je nakoupení výbavy pro miminko. Jaro je období, kdy je počasí těžko předvídatelné. V dubnu se za normální dá považovat teplota kolem deseti stupňů, ale možné je, že na jeho konci bude i kolem pětadvaceti.

Zatímco například Britové jsou na tyto výkyvy tak zvyklí, že jejich šatník obsahuje několikero univerzálního oblečení pro celou rodinu, u nás je adaptace na počasí vždy tak trochu složitá. I pokud je termín narození vašeho miminka například na konci dubna, počítat je lepší se vším. Překvapit váš může déšť, vítr, mrazíky, ale i velké teplo.

Priorita číslo jedna - připravený kočárek nebo nosítko

Pokud budete vaše miminko vozit v kočárku, určitě si k němu nezapomeňte pořídit pláštěnku na kočárek. U některých typů kočárků je nasazování pláštěnky složitější, proto si dejte čas s nácvikem. Se cvikem je to ale hračka. Až budete nasazovat pláštěnku v lijáku a vichřici, určitě si za vynaloženou námahu poděkujete.

Na ukládání pláštěnky do kočárku, aby nezabírala prostor, kam si dáváte nákup nebo nezbytnosti s sebou, se pak prodává mnoho vychytávek. Vaše cesty za čerstvým vzduchem budou o moc jednodušší.

Velkou otázkou je také nákup fusaku. Jarní fusak, který není tak teplý, můžete vždycky doplnit další dekou či teplejším oblečením. Větší zima bude pravděpodobně trvat jen pár dní, než bude konečně tepleji.

Na druhou stranu, pokud koupíte zimní fusak dostatečně dlouhý, můžete ho využít i na zimu, kdy se vám do něj vaše miminko ještě určitě vejde a plně ho využijete. Pokud se rozhodnete koupit fusak, který vám vydrží i na další podzimní a zimní sezonu, počítejte s tím, že musí pasovat i do kočárku, který vám bude sloužit až odložíte hlubokou korbičku.

Pokud chcete vaše miminko nosit v šátku nebo nosítku, určitě se vám i na jaře vyplatí koupě nosicí bundy. Ochrání vás i vaše miminko před ranní či večerní zimou, která na jaře ještě dlouho převažuje. Můžete jí také využívat jako pláštěnku, abyste nemusela držet deštník.

Na procházky s kočárkem vybavte i sebe

První měsíce života miminka bývají řízeny jeho častým spánkem, které je často spojeno s vycházkami v kočárku. Buďte připravená na četné projížďky, nezapomeňte na to dobře vybavit i sebe. Určitě se vám vyplatí investice do dobrých bot, které snesou delší trasy i nepřízně počasí. Skvělým pomocníkem, když máte plné ruce, je pak pláštěnka nebo softshellová bunda, která vás ochrání před počasím a je pohodlná.

Pokud budete miminko nosit, investice do ochrany svého těla před počasím je víceméně nutná, abyste měla volné ruce. Nákup bundiček a pláštěnek se vám vyplatí, určitě i příští rok je využijete.

Pokud vás trápí otázka, jak často budete moci s miminkem chodit ven, odpověď je snadná - pokud budete dobře vybaveni, abyste nepromokli a neprofoukli, můžete si jara užívat plnými doušky bez omezení.

Jak vybírat oblečení pro miminko?

Pokud si připravujete výbavičku dopředu, určitě počítejte s tím, že třeba až do června, kdy by mohlo být už teplo, využijete bodýčka i pyžamka s dlouhým rukávem. Hodit se vám budou určitě i čepičky a rukavice. Nakoupit můžete teplejší i ty čistě bavlněné a střídat je podle tepla a sluníčka. 

Možná využijete i sadu teplejších ponožtiček. Pokud se bojíte o teplo nožiček miminka, nenavlékejte ho do botiček. Nechte jim volnost a udržujte je v teple ponožkami a dekami.

Pokud budete používat fusak v kočárku, asi se vám už nevyplatí nákup kombinézy. V teplém fusaku bude miminku na jaře stačit bundička nebo teplejší svetry a mikiny. S oteplováním budete ubírat vrstvy a kombinézu koupíte až na příští zimu, kdy ji využijete určitě.

Jak na sladké spaní jarního miminka

Pokud bude mít vaše miminko svojí postýlku, kde bude spinkat, popřemýšlejte o teplotě, jakou máte doma. Pokud máte raději chladněji, což je pro spánek zdravější, ale bojíte se, aby miminku v noci nebyla zima, dobrým řešením místo peřinky může být spací pytel.

Ten se podobně jako fusak upne na miminko, aby se neodkrývalo. Koupit ho můžete i s rukávy nebo bez nich. Miminko si v těsném prostoru vytvoří příjemné teplíčko, nebudete ho tak muset oblékat do nepohodlných vrstev oblečení a bát se, že k němu někudy potáhne.

Jaro vás provede šestinedělím a prvními měsíci po narození miminka

To, že se vaše miminko narodilo na jaře, je pro celou rodinu velká výhra. Procházkami venku si můžete jaro pořádně užít, pokud do něj zapojíte celou rodinu, určitě vám všichni poděkují, že jste je příjemným pohybem dostala z jarní únavy.

Pokud i vy sama budete po porodu cítit nedostatek životního elánu, z přírody se vám bude čerpat nejlépe. Užijte si jaro, dívejte se na probouzející se přírodu a vaše miminko, které se v souladu s ní narodilo.

Zelenající se příroda a naděje na příjemné teplo a slunce vás obohatí i na duši. Zvykání si na nový životní styl, ve kterém jste maminka starající se o nový život, bude se sluncem v zádech a zpívajícími ptáčky krásným obdobím. Užijte si ho ve zdraví!

Autor: mblumtritt

Jaro - období, kdy se příroda probouzí po dlouhé zimě, začíná se zelenat a kvést, vylézá první hmyz a objevují se první včelky. Pomalu odkládáte teplé svršky, děláte jarní úklid a tak nějak všeobecně se připravujete na krásné a teplé dny, které jsou za rohem. Využijte začátek tohoto období a udělejte si takový malý jarní úklid i ve svém organismu.

Ač to tak může vypadat, jarní očista organismu není žádný nový trend, ale vychází z tradičního chování našich předků v období před Velikonocemi. Prakticky od začátku března, až do pátku připadajícího na 9 dní před Velikonocemi bylo pro naše předky ve znamení půstu.

Myšlenka očištění

Cílem půstu v jeho původní podobě bylo vstoupit do jara jako dobrý křesťan. Kromě úpravy jídelníčku, kdy se nejedlo maso, živočišné produkty a bylo povoleno pouze jedno velké jídlo denně zahrnovalo toto období také dobré skutky, modlitby a duchovní očistu. My se dnes zaměříme zejména na očistu spojenou s jídelníčkem.

Zároveň je dobré říci, že při jarní očistě nejde v žádném případě o to zhubnout. To je důležité si uvědomit, protože radikální změna stravování je v tomto případě krátkodobá. Kila, která třeba půjdou dolů znovu rychle naberete při navrácení k normálnímu způsobu stravování.

Cest, které si k jarní očistě můžete vybrat existuje několik. Od úplného několikadenního hladovění až po úpravu jídelníčku, která nakonec může znamenat váš posun ke zdravé stravě obecně. Výživoví poradci se však v naprosté většině případů shodují na tom, že úplným hladověním si můžete spíše uškodit, než pomoci. Zejména v okamžiku, kdy na podobný přístup nejste zvyklé. Spíš než jeden den pouze o vodě se zkuste zamyslet nad několikadenní variantou, kdy budete postupně ubírat ze stravy, až si nakonec dáte právě třeba jeden den pouze s pitným režimem a následně se budete znovu postupně vracet do normálního režimu.

Správná doba

Očistu je dobré si předem naplánovat. Neměla by být pouze o jídelníčku, ale také o psychické očistě a odpočinku. Je jasné, že v dnešní době je spíš utopie si říct - tento týden nepracuji, nestarám se o děti a domácnost taky určitě zvládnete sami. Přesto se ale zkuste zamyslet nad tím, jestli nejsou týdny, kdy máte v práci volněji (např. po uzávěrce, při střídání směn v krátkém týdnu, v týdnu, kdy nemáte tolik služeb apod.).

Pokud pravidelně sportujete a jedná se o náročnější tréninky, v době očisty je vynechte a nebo alespoň zmírněte. Věnujte se spíš odpočinkovějším aktivitám jako jsou procházky, meditace, lehčí jógové cvičení a podobně. Snažte se trávit co nejvíc času na čerstvém vzduchu - krásně vám provzdušní myšlenky!

Velmi důležité samozřejmě je, abyste se v rámci jarní očisty cítily v pohodě. Pokud by se pro vás stala nesplnitelnou a spíš byste se u ní trápily je větší pravděpodobnost, že ji předčasně ukončíte. Což by byla škoda! Velmi dobře si tedy promyslete její termín a třeba i to, co konkrétně budete jíst a pít v který konkrétní den. Bude pro vás pak snazší ji dokončit.

Co využít k jarní očistě

Čistící bylinky

Na jaře se probouzí příroda a vy tak ke své očistě můžete využít to, co začíná pomalu nabízet. Mezi výborně očistně fungující bylinky patří zejména:

• mladé kopřivy - pročistí tělo a pomohou mu zbavit se nahromaděných jedů, pročišťují krev a ledviny, mají pozitivní vliv na pročištění a povzbuzení lymfy.
• medvědí česnek - král jara, čím dál víc oblíbená jarní bylina doslova nabitá prospěšnými látkami,
• sedmikráska - rostlinka, jejíž květy se objevují na jaře mezi prvními má vynikající účinky na povzbuzení jater a její listy a květy vám ozdobí každý salát
• pampeliška - smetánka lékařská je po svém jarním probuzení prospěšná téměř celá - brzy z jara její listy do salátů (chuťově se podobá rukole), její květy pak například na pampeliškový med

Nálev z mladých kopřiv

Na místě, o kterém víte, že není chemicky ošetřované (pozor na stříkaná pole, příkopy u frekventovaných silnic apod.) nasbírejte mladé kopřivy, od výšky asi od 5 centimetrů. 2 hrsti listů zalijte čtvrt litrem vroucí vody a nechte vyluhovat. Takto připravený nápoj popíjejte klidně dvakrát denně.

Pokud nemáte kde hledat mladé byliny, využijte již připravené bylinkové směsi, které můžete popíjet ve formě čaje.

• Dr. Max Očišťující bylinný čaj, 49 Kč 20 nálevových sáčků.
• Čaj bylináře, Čistící čaj, 43 Kč 40 nálevových sáčků.
• Grešík, Čistící čaj s červenou řepou, 35 Kč 20 nálevových sáčků.
• Bylinná lékárna, Jarní čaj, 99 Kč/200 g.

Jarní klíčení

Klíčení semínek a nebo luštěnin je výborný způsob, jak si doma na okně nechat vyrůst vitamíny a prospěšnými látkami nabitou bombu. Pravděpodobně si ze svého dětství pamatujete, jak jste s rodiči klíčily řeřichu. A velmi podobným způsobem můžete nechat naklíčit všemožná semínka. Vhodná jsou zejména:

• mungo fazole,
• červená řepa,
• vojtěška,
• ředkev setá,
• jetel,
• alfalfa a další.

Zelenina a ovoce

Zeleninu zařaďte do svého jídelníčku nejlépe syrovou, případně připravovanou v páře. Tak si ze sebe uchová to nejlepší. Rozhodně sáhněte spíše po jarní čerstvé zelenině, jako jsou různé saláty. Zkuste také raději sáhnout po bio kvalitě - v rámci jarní očisty zbytečně nezatěžujte tělo žádným jedem. Výborně vám mohou posloužit různé zeleninové šťávy, které se dají koupit za studena lisované (uchovají si tak více vitamínů a dalších prospěšných látek) a také v bio kvalitě.

S ovocem to raději nepřehánějte. Přestože obsahuje velké množství vitamínů a minerálů, je také plné cukru. Sáhněte po něm spíše výjimečně, například ve chvíli, kdy vás při očišťování bude tzv. honit mlsná. Krásně s jeho pomocí zaženete chuť na sladké.

Pitný režim

Nesmírně důležitý bod! Většinu pitného režimu má tvořit čistá neperlivá voda. Nebojte se přidat také různé bylinkové čaje nebo vlastní bylinky (například již zmiňovaný nálev z mladých kopřiv). Skvělou službu vám udělají také zeleninové šťávy, které mohou skvěle posloužit v okamžicích, kdy pociťujete hlad. Těm ovocným se, kvůli obsahu cukru, raději vyhněte. Tekutin zkuste přijmout minimálně 2,5 litru denně.

Co v rámci očisty určitě vynechte

Při jarní očistě se určitě nemusíte (a dokonce se to ani nedoporučuje, jak je již výše zmíněno) vzdávat jídla. Z jídelníčku ale určitě vyřaďte následující potraviny, aby měla očista ten správný účinek:

• maso, uzeniny,
• polotovary,
• tučná a smažená jídla,
• slazené nápoje, limonády,
• cukr (alespoň ten bílý rafinovaný) a sůl,
• kávu a černý čaj,
• mouku a výrobky z ní,
• mléko a výrobky z něj,
• alkohol, cigarety.

Pokud se do očisty pustíte, přejeme vám především pevnou vůli a neustálé přesvědčení, že pro sebe děláte dobrou věc. A nejen vám pak přejeme lehký jarní krok!

Zdroj informací:

https://www.celostnimedicina.cz/jarni-ocistne-kury.htm

https://www.prodetox.cz/jarni-ocista-vyzivovi-experti/

“Je tu nějaká maminka, která má doma také malé dítě, kterému se stává něco podobného? Syn asi tak od jednoho roku mívá zahledění. Někdy i několikrát denně. Třeba si hraje a z ničeho nic vykulí oči, vypadá to, jako když kouká do blba, přestane si hrát a vůbec nevnímá. Můžeme na něj mluvit, jak chceme, i když do něj několikrát strčíme, tak nic. Až po pár vteřinách se vrátí zpět. Říkali jsme to doktorce a ta nás poslala do nemocnice na neurologii, že je to možná epilepsie. Máte někdo podobnou zkušenost?”

Epilepsie je jedním z nejčastějších neurologických onemocnění u dětí. Jedná se o nekontrolovatelné masivní výboje nervových buněk, které se aktivují naráz a dítěti tak způsobí nadměrnou mozkovou aktivitu. Elektrická aktivita mozku se projevuje jako epileptické záchvaty a probíhá v různých časových rozestupech, klidně i několikrát za den. Výskyt je popsán přibližně u 4 % dětí.

Dva typy záchvatů, u kterých dítě ztrácí vědomí

Záchvaty se dělí na částečné a celkové. Částečné, neboli parciální, postihují pouze malou část mozku a elektrická aktivita se při nich šíří jen do malého okolí, proto se nemusí projevovat celkovými záchvaty doprovázenými ztrátou vědomí. Naopak celkové, nebo také generalizované, se šíří po celém mozku a projevují se jako tzv. grand mal, kdy křečuje celé tělo a pacient při něm vždy vědomí ztrácí.

Ne všechny záchvaty jsou vyvolány epilepsií! Na vině někdy může být úraz hlavy, cévní mozková příhoda, genetické faktory nebo “jen” nedostatek spánku a vyčerpání. Spánková deprivace je dokonce nejčastějším důvodem, proč se epileptický záchvat objeví. Že ho vyvolávají obrazové nebo zvukové podněty naopak není zas až tak časté, přibližně pouhá 3 % ze všech epileptických záchvatů.

Podíl u dětí má hlavně genetika

U dětí je příčina velmi často neznámá, nejvíce se lékaři přiklánějí ke genetickým vlivům. Dobrou zprávou ale je, že až u 40 % dětí se záchvat objeví jen jednou za život a do dospělosti nemoc může úplně odeznít.

Parciální záchvaty se u dětí nejčastěji projevují jako tzv. absence. Dítě se zahledí, nereaguje na oslovení, někdy protáčí oči, někdy se může usmívat. Celý stav trvá několik sekund, poté se dítě “probere” a pokračuje dál v činnosti, kterou dělalo dosud, jakoby se nic nestalo. Absence může být někdy zaměňována s poruchou pozornosti.

Jinou možností parciálních záchvatů mohou být nekontrolovatelné záškuby jedné poloviny těla, ty se ale u dětí moc často nevyskytují a daleko častější jsou u dospělých pacientů.

Grand mal je u dětí o něco méně častější. Většinou mu předchází tzv. aura. Tento jev lze vysvětlit jako specifickou předzvěst záchvatu - například vnímání určité vůně, záškuby těla apod., kterou ale děti špatně vnímají a neumí popsat. Následuje výkřik nebo jiný neobvyklý zvukový projev, někdy se popisují brblání nebo mumlání. Poté se tělo dostává do stavu křečí celého těla.

Většinou dítě padá a hrozí mu, že si ublíží právě pádem o ostrý předmět v okolí. Jakmile křeče skončí, dítě je v bezvědomí a probírá se až po několika hodinách spánku, na záchvat si samozřejmě nepamatuje a je velmi unavené a vyčerpané.

„Měla jsem ve škole několik žáků s grand mal záchvaty a ač to ze začátku vždycky vypadalo nepředvídatelně a nezvladatelně, hodně rychle se do toho člověk dostal a naučil se reagovat a předvídat,” povzbuzuje maminky paní učitelka v diskuzi na Modrém koníku.

Dětští neurologové občas popisují záchvaty u kojenců ještě maličko jinak. A to tak, že dítě rozhodí ručičky do stran, začne křičet a kopat okolo sebe, což se nikomu nemusí zdát podezřelé a přeci jen za tím může být schovaná právě epilepsie.

První pomoc při záchvatu

Není smutnějšího pohledu než na vlastní dítě během epileptického záchvatu. Maminky v tu chvíli ztrácejí nervy a strachují se, protože neví, jak svému děťátku pomoci. Co tedy dělat, když vaše dítě křečuje? Nebo když se zahledí a nereaguje?

• Pokud se jedná o absence, dítěti nehrozí, že by si ublížilo, nechte záchvat proběhnout.
• Co se týče grand mal záchvatů, tam dávejte pozor hlavně na to, aby dítě nespadlo, někde se nepraštilo, nebo si neublížilo. Odstraňte z dosahu jeho těla všechny ostré a potencionálně nebezpečné předměty.
• Vytahovat pacientovi jazyk z pusy je obrovský mýtus. Během grand malu jsou v křeči i žvýkací svaly a dítě by vás mohlo pokousat, takže do pusy mu prsty ani nic jiného nestrkejte.
• Pokud během záchvatu zvrací, otočte ho na bok, aby zvratky nevdechlo a nehrozilo mu udušení.
• Jestli křeč probíhá na zemi, dejte pozor, aby mělo měkkou podložku pod hlavou - pokud není žádná možná v dosahu, svlečte si bundu nebo mikinu a dejte ji pod dítě.
• Záchranku volejte až v případě, že záchvat trvá přes 5 minut nebo jestli se za sebou záchvaty budou opakovat v krátkém časovém rozmezí bez plně nabytého vědomí.
• Tyto pravidla samozřejmě platí, i pokud se stanete svědkem záchvatu jiného člověka, než vašeho dítěte.

Jak epilepsii léčit?

Epilepsie je onemocnění, které naruší běžný život nejen vašemu dítěti, ale i vám. Dítěti bude potřeba nastavit hlavně pevný režim spánku, přiměřená fyzická aktivita a dostatek odpočinku, zdravý a vyvážený jídelníček a správná farmakologická léčba. Jestli se dané záchvaty už několikrát zopakovaly a vy jste ještě nebyli s dítětem u neurologa, je nejvyšší čas vyrazit.

Není to ale zas až tak jednoduché. Léky se předepisují až po definitivní diagnóze, která vyplývá nejen z klinického popisu záchvatů, ale i z EEG, kde by měl být nález epilepsie potvrzen. Také bývají dětem indikované další metody - hlavně magnetická rezonance, která sice může být i při epilepsii normální, ale může pomoci odhalit příčinu záchvatů. Dále se může vykonat ještě CT nebo interní EKG.

Léků je na trhu celá řada

Dalším zádrhelem se může zdát velký výběr antiepileptik. Každý pacient je jiný a každému bude vyhovovat něco mírně odlišného, proto je potřeba přijít na to správné. Proto je potřeba nejdříve léky vyzkoušet a vybrat ty nejvhodnější. Někomu se zadaří a hned první lék bude účinný, další už takové štěstí mít nemusí. Hlavní je neztrácet naději a věřit!

„Je to individuální, tělo nemusí dobře reagovat na léky, které dítě dostane. Výběr antiepileptik je někdy běh na dlouhou trať, protože pokud se záchvaty objevují i při dostatečné hladině léků, musí se pak snížit a zase pomalu nabíhat na jiné,” popisuje svoji zkušenost v diskuzi jedna z maminek.

Léky nemoc nevyléčí, ale zabrání výskytu dalších záchvatů a pacientovi tak umožní relativně normální život. Pokud léky nezabírají, nabízí se i další možnosti. Lékaři jsou schopni identifikovat patologické ložisko v mozku a to chirurgicky odstranit, čímž se zabrání dalším záchvatům. Také je možné ložiska zničit elektrodou přiloženou na bloudivý nerv.

Status epilepticus

Extrémně nebezpečnou diagnózou pro děti je tzv. status epilepticus. Jedná se o opakující se záchvaty, mezi kterými dítě nenabyde plného vědomí. Pokud se tak stane, je vyžadována okamžitá hospitalizace a první pomoc od odborníků, jelikož vaše děťátko může být ohroženo na životě.

Může takové dítě mezi ostatní?

Určitě ano! Děti s epilepsií nepotřebují navštěvovat specializovaná zařízení a jejich nemoc si nevyžaduje speciální zacházení. Je ale vhodné informovat učitele o nemoci dítěte, aby případně věděli, jak se chovat v momentě záchvatu.

Zdroje:

https://www.wikiskripta.eu/w/Epilepsie_(pediatrie)

https://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/deti-se-zdravotnim-postizenim/deti-s-jinym-zavaznym-zdravotnim-znevyhodnenim/epilepticke-zachvaty-a-epilepsie-u-deti.shtml

https://www.mojezdravi.cz/nemoci/epilepsie-3771.html

https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1015608-epilepsie-u-deti-je-relativne-casta-mnohdy-jde-ale-jen-o-jednorazovy-jev

V dospělosti může mít prodělání planých neštovic, ostatně jako všech dětských nemocí, mnohem těžší průběh. Ideální je se pokusit nákaze zcela vyhnout. Pokud jste ale nyní máma, riziko, že se neštovicemi nakazíte od svých dětí nebo i během vyzvedávání dětí ze školky, je velké. Jak si s virem neštovic poradit, na co si dát pozor a jak se co nejefektivněji vyléčit, vám poradíme v následujícím článku.

Pokud se tedy neštovicemi nakazíte od svých dětí nebo návštěvou školky, určitě je nepodceňujte. Kromě toho, že zůstanete doma, abyste nenakazila další, dodržujte klid na lůžku, který by měl doprovázet léčbu všech virových onemocnění. V tom, jak závažný průběh budou vaše neštovice mít, hraje největší roli síla vašeho imunitního systému.

Jaká jsou rizika planých neštovic v dospělosti?

Děti si nákazou neštovicemi poradí většinou velmi dobře. Kromě pupínků a zvýšené teploty je jim obvykle dobře a za pár dní o neštovicích nikdo neví. U dospělých je bohužel rizik mnohem více. Těžší průběh nemoci může eskalovat například v pneumonii (zápal plic), meningitidu (zánět mozkových blan) či encefalitidu (zánět mozku). U některých dospělých pak neštovice mohou vyústit v záněty kloubů, srdce, ledvin, varlat, jater či duhovky.

Po odeznění vir navíc zůstává v těle a usidluje se v nervové tkání míšních nervů. To doprovází únava, vyčerpání, tělesná i psychická slabost. Následně vir neštovic putuje podél nervových drah, aby se projevil na vyčerpaném těle znovu, a to v podobě bolestivého pásového oparu, který je sám o sobě navíc dále nakažlivý.

Ovšem právě klid na lůžku, odpočinek a léčba jsou zásadním doporučením k tomu, abyste si nezpůsobila závažnější onemocnění. Buďte proto rozumná, vyhlaste v rodině závažný stav, poproste o pomoc s péčí o děti a chodem domácnosti a dopřejte si klid, dokud se poslední pupínek neštovic nezahojí.

Jsou neštovice nakažlivé i od dospělého?

Samozřejmě se může stát, že se neštovicemi nakazíte jako první vy, například při vyzvedávání dětí ve školce, a od vás se pak nakazí vaše děti. Pokud kojíte, nemusíte přestávat. U kojeného potomka je pak šance, že neštovice chytí, trochu nižší. 

"Plané neštovice patří mezi běžná dětská onemocnění,které však můžou způsobit závažné komplikace, pokud je dítě dostane ihned po narození a může být fatální pro nenarozené dítě, velmi nedonošené dítě nebo novorozence, který se nakazil v děloze. Pokud matka dostane neštovice, které se projeví 5 dnů před a 2 dny po porodu, mohou se přenést na dítě. V takovém případě se dítě od matky izoluje, mléko se odstříkává a podává dítěti. V ostatních případech kojit lze. Dítě by také do 9 měsíců mělo být chráněno proti virové nákaze," radí na svých stránkách Laktační liga.

Pokud se stane, že se neštovice budou překrývat tak, že jimi budete trpět vy i některé vaše děťátko, určitě se pokuste vyřídit si pomoc s marodem i domácností. Nepodceňujte rizika planých neštovic, odpočívejte a nepřepínejte se. Vydržte raději pár dní v bojovém režimu, než riskovat hospitalizaci nebo závažné následky.

Čím se dá léčba neštovic podpořit?

Kromě základních potřeb během léčby neštovic, což je spánek, odpočinek a klid v posteli, si můžete k rychlému uzdravení pomoci například i stravou. Abyste pomohla tělu k rekonvalescenci, dopřávejte si jednoduchá, lehce stravitelná jídla. Odpusťte si pečivo a cukr, uvařte si něco jednoduchého, co nebude pro nemocné tělo problém zpracovat.

K podpoře uzdravení můžete sáhnout také po přírodních antivirotikách. Těmi jsou zejména česnek, cibule a zázvor. Mezi bylinky, které vám uleví, patří například měsíček lékařský nebo bezinka. Pijte bezinkový čaj, který je dokonce velmi chutný. Nic nezkazí ani zvýšený příjem vitamínu C. Ten si můžete dopřát z kysaného zelí, citrusů, šípkového čaje nebo rakytníku.

Specialitou, kterou můžete zakoupit v prodejnách zdravé výživy, je pak Lapacho - čaj z kůry stromu, který roste v deštných pralesích. Jeho účinná látka, lapachol, dokáže mírnit většinu herpetických virů, včetně viru planých neštovic.

Mezi homeopatika, která vám mohou pomoci s mírněním příznaků neštovic, pak patří Rhus toxicodendron 15 CH, který  napomáhá zmírnit svědění a urychlí průběh nemoci. Mezereum 9 CH se používá pro snadnější a rychlejší průběh nemoci. Použít lze také Antimonum tartaricum 9 CH k rychlejšímu hojení kůže a jako prevence jizviček.

Jak dlouho budete infekční?

Inkubační doba neštovic je poměrně dlouhá. Nemocný s neštovicemi je infekční už den před tím, než se objeví vyrážka a asi osm dní poté. Celková inkubační doba je pak 10 až 23 dní.

Jak si poradit s pupínky?

Velká část léčby neštovic spočívá v krocení pupínků, které neštovice vytváří. Objevují se nejprve na hlavě a trupu, rozšiřují se po celém těle. Postihnout mohou i sliznice.

Vyzkoušet můžete například lihový roztok, do kterého je přidána metylová zeleň. Tato kombinace látek vysušuje, dezinfikuje a brání pronikání dalších bakterií do ranky.

Neštovičky se neškrábejte, můžete si způsobit ještě horší ranky a následně mít na neštovice památku v podobě nehezkých jizev. Pokud máte velké potíže se svědivostí, můžete ji zkusit tlumit i léky proti alergiím.

Na krocení výsevu pupínků, které jsou svědivé a zanítí se, se dříve používal tekutý pudr. Díky pokročilosti ve farmacii se tento postup již většinou nedoporučuje, jelikož tekutý pudr vytváří na povrchu neštoviček vrstvičku, která hnisání ranky podporuje. Tekutý pudr navíc nepomáhá se svěděním, které může být zejména ve spojení s horečkou velmi nepříjemné. 

Neštovice a těhotenství

Pokud jste těhotná a neštovice jste jako dítě prodělala, nemusíte se obávat. Potíž nastává ve chvíli, kdy čekáte miminko, ale neštovicemi jste neprošla. Pro těhotné ženy, respektive pro miminko, které nosí, je nákaza planými neštovicemi velmi nebezpečná. Nejvyšší riziko nastává zejména v první polovině těhotenství. 

Neštovice u nenarozených miminek může způsobit onemocnění zvané kongenitální varicella. To může miminku v bříšku způsobit jizvení kůže, postižení svalů a kostí či poškození zraku. Celkově zvyšuje riziko potratu.

Naopak ve druhé polovině těhotenství, tedy od 20. týdne těhotenství, není pro dítě nákaza nebezpečná, naopak ještě od matky může získat protilátky. Pokud se nakazíte neštovicemi v tomto období, pro vaše miminko to není nijak nebezpečné.

Velmi nebezpečná je nákaza neštovicemi v době bezprostředně před a po porodu miminka. Pokud se nakazíte neštovice asi 5 dní před porodem či 2 dny po něm, je onemocnění miminka obvykle velmi vážné. Pokud plánujete těhotenství a pohybujete se více mezi dětmi, či už vaše první děti chodí do školky, a vy jste neštovice neprodělala, zvažte, zda se proti nim nenechat očkovat. 

Pokud již těhotná jste a můžete být nákaze vystavena, buďte obezřetná. Vždy při prvním podezřením na nákazu neštovicemi kontaktujte svého lékaře. Lékaři nejdříve zatelefonujte a domluvte si s ním prohlídku tak, abyste nenakazila další těhotné ženy.

Velká pomoc totiž může spočívat v časné podání injekce hyperimunního globulinu. Ta obsahuje protilátky, dokáže zmírnit průběh onemocnění a snížit riziko vzniku vývojových vad u miminka.

Zdroje:

https://www.celostnimedicina.cz/kdyz-nas-v-dospelosti-navstivi-plane-nestovice.htm#ixzz5i9W6NjPu

https://www.maminkam.cz/plane-nestovice-v-tehotenstvi

http://www.lekarnickekapky.cz/leky/deti-a-maminky/plane-nestovice-projevy-lecba-komplikace.html

http://www.kojeni.cz/question/nestovice/

„Cerkláže děložního hrdla se bojím čím dál víc, ale já si už moc vybírat nemůžu, mám za sebou 3 potraty a cerkláž je u mě asi jediná a poslední možnost, jak miminko donosit,” píše jedna z maminek v diskuzi a snaží se o tomto zákroku najít nějaké informace a hlavně zkušenosti maminek, které ho už podstoupily.

Cerkláž děložního hrdla je dneska již méně používaný operační zákrok v oblasti hrdla děložního čípku. I přesto jej občas nastávající maminky v nevyhnutelných případech podstupují. O co se jedná? A pro koho je tento zákrok vhodný?

V jakých případech se provádí

Cerkláž je operace, která se provádí mezi 16.-26.tt těhotenství při nedostatečnosti děložního čípku (hrdla). Při nedostatečnosti děložního čípku je děložní hrdlo slabé a tíhou miminka v děloze se tak může začít otevírat a zkracovat předčasně (tento údaj se vyjadřuje pomocí tzv. cervix score). Nedostatečnost děložního čípku a tím způsobené předčasné otevírání a zkracování pak může zavinit potrat, předčasný porod nebo předčasný odtok plodové vody.

• Pokud je nález mírný, je doporučen klid na lůžku a omezení pohlavního styku, těhotná žena až do konce těhotenství může zůstat doma, ale s klidovým režimem.
• Pokud se nález zhoršuje, je nutné podstoupit hospitalizaci v nemocnici, kde je absolutní klid na lůžku a také jsou podávány léky na tlumení děložních stahů, aby se zabránilo předčasnému porodu.
• Pokud jsou potíže velmi závažné, tak může lékař doporučit právě cerkláž děložního hrdla, která dokáže ustálit otevírající se hrdlo a tím zabránit předčasnému porodu.

Dále se operace provádí u žen, které již v minulosti prodělaly předčasné porody a nebo samovolné potraty po 12. týdnu těhotenství. Lékaři cerkláž někdy doporučují i preventivně a to v případě vícečetných těhotenství (od trojčat výše).

Za jakých podmínek může dojít k cerkláži?

Podmínkou podstoupení tohoto zákroku je zdravý, vitální plod v děloze a vyléčená případná poševní infekce. Lékaři také zjišťují, z jakého důvodu u ženy v minulosti došlo k předčasným porodům nebo potratům. Zákrok je vhodný pouze pro ženy, které porodily předčasně nebo potratily z důvodu nedostatečnosti děložního hrdla, respektive předčasně se zkracujícího děložního čípku.

Uživatelka z Modrého koníka se svěřila v diskuzi, že má s tímto zákrokem pozitivní zkušenost: „Mně dělali cerkláž v 17.tt, čekala jsem dvojčátka a při kontrole v 17.tt mi doktorka zjistila zkrácený čípek na 1,2 cm. Byla jsem v nemocnici asi týden, dělá se to v krátké narkóze, po zákroku jsem nesměla vstát ani na záchod, až druhý den ráno. Brala jsem pak jen magnezium až do konce těhotenství (8 tablet denně). Čípek jsem měla teda zkrácený už pořád, celé těhotenství jsem proležela. Vůbec žádné problémy spojené se zákrokem jsem ale neměla. Rodila jsem ve 34+3, ale z jiných důvodů.”

Kdy se zákrok neprovádí

Cerkláž se neprovádí, pokud žena krvácí nebo jí odtekla plodová voda. Kontraindikací je také intraovulární infekce - infekce postihující plodové obaly, placentu nebo samotný plod, ale také děložní hrdlo nebo dělohu. Překážkou jsou i děložní kontrakce, které nelze utlumit. Zákrok lze totiž provést pouze v případě, že je děloha klidná, bez kontrakcí. 

Na co se v případě cerkláže připravit

Cerkláž děložního hrdla je krátký a jednoduchý výkon, který se ale provádí v celkové narkóze, takže je nutné podstoupit klasické předoperační vyšetření. Cerkláž je sešití svalů děložního čípku, čímž se oblast děložního hrdla zpevní a nemůže se dále otevírat. 

Při operaci lékař provede pod sliznicí děložního hrdla malý steh, kterým hrdlo obkrouží a uzavře. K výkonu se používá zdvojené, nevstřebatelné vlákno, které se později odstraňuje při rutinní prohlídce na gynekologii. Odstranění stehu je snadné a není nijak bolestivé, občas ale může být doprovázeno slabým krvácením.

Steh se odstraňuje nejpozději ve 38.tt, vždy však musí být odstraněn před začátkem porodních bolestí, tedy před započetím děložních kontrakcí, jinak bude způsobovat komplikace u porodu.

„Vyndání stehu nebolí. Doktorka u mě ale měla problém steh vůbec najít a pořádně ho chytit. Cítila jsem jen tlak v břiše jako při menstruaci, ale nebolelo to. Potom se může stát, že bude žena trochu krvácet. Já jsem jen malinko špinila a pak už nic,” svěřuje se další uživatelka v diskuzi.

Režim po operaci

Zákrok vyžaduje zhruba týdenní hospitalizaci. Zpočátku je nutné dodržovat klid na lůžku a ve zbytku těhotenství  se šetřit a dodržovat klidový režim. Tato operace s sebou nese určité riziko vzniku předčasných děložních stahů, proto se během pobytu v nemocnici mohou podávat léky na tlumení těchto stahů. Po zákroku se obvykle užívá až do konce těhotenství magnezium, které zabraňuje  vzniku děložních stahů nebo je snižuje, pokud se již objevily.

Porod po cerkláži

Porod po cerkláži probíhá ve většině případů běžně, po vyndání stehu ke konci těhotenství, se čeká, až se porod rozběhne. Je důležité vyndat steh zavčas, protože pozdní vyndání může průběh porodu zkomplikovat. Problémem může být také anatomická rigidita branky, kdy je kvůli provedenému zákroku branka tuhá a nepoddajná a opět komplikuje průběh porodu.

Další uživatelka má s cerkláží špatnou zkušenost, svěřila se do diskuze: „Tak u mě dopadla cerkláž dost špatně. Čekala jsem dvojčata a v 21.tt jsem měla čípek zkrácený na 2 cm, tak jsem tento zákrok podstoupila. Ale za dva dny po zákroku nastaly problémy. Výtok, svědění, neustálé tvrdnutí břicha a tak to šlo dál pět týdnů, až mi praskla plodová voda. Nemusím psát, že to bylo strašné období, na porod ve 26.tt je moc brzo. Za tři týdny po porodu nám jedno děvčátko umřelo, ale druhé zabojovalo a je to šikulka. I přes všechno to trápení, kterým si prošla. Momentálně jsem dostala odvahu na další těhotenství, tak doufám, že to tentokrát dopadne mnohem lépe.”

Komplikace, které mohou při zákroku a po něm nastat

Cerkláž děložního hrdla má, stejně jako každá jiná operace, svá rizika. Během výkonu nebo po něm může dojít k těmto komplikacím:

• po cerkláží zůstává na děložním hrdle jizva, která může být někdy při porodu příčinou anatomické rigidity branky - branka je ztuhlá a nepoddajná - někdy situaci zachrání malý nástřih branky a ženě se podaří porodit přirozeně, v některých případech je ale nutné přistoupit k císařskému řezu
• po operaci mohou vznikat předčasné děložní stahy nebo může dojít k odtoku plodové vody

Cerkláž je zákrok, který se v dnešní době už moc neprovádí. Možná ji podstoupila v minulosti i vaše maminka. Tato operace dokázala pomoct donosit spoustu miminek, na druhou stranu má i svoje rizika. 

Zdroj:

https://www.wikiskripta.eu/w/Cerclage

https://www.modrykonik.cz/snazime-se/nedostatecnost-delozniho-cipku/

Většina maminek se při lékařských prohlídkách v těhotenské poradně setká s tím, že jim lékař při poslechu srdíčka miminka pustí hlasitý odposlech, díky kterému může i ona slyšet ten výjimečný zvuk. Tlukot srdíčka miminka je pro nastávající maminku pravděpodobně ten nejkrásnější zvuk, který kdy slyšela.

Tlukot srdíčka vašeho miminka můžete ale poslouchat také v pohodlí a klidu domova spolu se svými nejbližšími. Jedná se o prenatální odposlech srdečních ozev, pohybů, škytání a kopání ještě nenarozeného miminka v děloze. Řeč je o AngelSounds.

Co to vlastně je?

Nemusíte být nijak zběhlí v angličtině, abyste si tento termín uměli přeložit do češtiny - "andělské zvuky". Název opravdu velice hezky vystihuje funkci tohoto přístroje, umožní vám totiž poslouchat své miminko, které se zatím ukrývá v bezpečí vašeho břicha. Zpočátku můžete poslouchat tlukot jeho srdíčka, pohyby v děloze a později třeba i to, jak miminko škytá. 

AngelSounds funguje na bázi Doppler technologie, která se kromě lékařství využívá také v letectví či astronomii. Na stejném principu funguje také ultrazvuk, se kterým pracuje váš ošetřující lékař v těhotenské poradně.

Kdy si AngelSounds mohu pořídit?

Samozřejmě kdykoliv budete chtít, ale výrobci uvádí, že je možné srdíčko slyšet od 12. týdne těhotenství. Jedna z maminek však přináší milou zprávu pro všechny nedočkavé nastávající maminky : "Angelsounds jsem si koupila na začátku 8. týdne těhotenství a poprvé jsem miminko uslyšela na začátku 10tt." . Uživatelka jiline1 dodává, že ona srdíčko našla dokonce už v 8. tt.

Zde názorně vidíte, že přístroj můžete vyzkoušet již dříve, nicméně se rozhodně nestresujte, pokud zatím nic neuslyšíte. Po pár dnech to prostě vyzkoušejte znovu a uvidíte, že se jednou dočkáte. Pokud vás zajímá, kdy poprvé slyšely srdíčko další maminky a uživatelky Modrého koníka, nahlédněte do fóra a můžete se podělit i se svojí zkušeností.

Jak se AngelSounds používá?

Použití AngelSoundu je velice jednoduché. Potřebujete jen přístroj (s baterkou) se sluchátky a ultrazvukový gel (koupíte v lékárně - velké balení, které vám bohatě vystačí na celé těhoteství, vychází cca na 60 Kč).

Když máte po ruce všechny propriety, pohodlně se položte (ideálně na záda), na bříško naneste dostatečné množství gelu, zapněte přístroj, přiložte ho na spodní část břicha (to je důležité především v časném stadiu těhotenství) a pomalu přejíždějte z jedné strany na druhou. Zvuk srdíčka miminka je popisován jako stádo cválajících koní.

Pokud jste srdíčko našly, chvilku si užijte ten nádherný zvuk a poté přístroj očistěte od sonografického gelu a ukliďte jej. Nic se totiž nemá přehánět.

O svou zkušenost se s ostatními uživatelkami Modrého koníka podělila i další z maminek: "Pořízení Angelsundu jsem strašně zvažovala, přeci jen - je to ultrazvuk a už se objevují práce, které poukazují na škodlivost UTZ záření na nervovou soustavu myšek. Mluvila jsem o tom s několika gynekology, protože se mezi doktory pohybuji. Všichni se shodnou, že pokud je použita sonda o co nejmenší frekvence a čas vyšetření je co nejkratší, nevadí. Dle všech zpovídaných je to o kompromisech - raději mají méně vystresované maminky, které se naučí pracovat s AngelSounds, než ty, co pláčou a mají strach od kontroly ke kontrole. UTZ sonda, kterou používá běžně lékař má 7-15MHz, Angel sound 3.3MHz."

Kromě tohoto aktuálního poslechu je také u většiny přístrojů možné nahrát zvuk srdíčka do počítače a uchovat si tak tuto památku na pozdější dobu. A jednou ji třeba pustit i vašemu již narozenému potomkovi.

Přístroj, který vám dodá klid

AngelSounds je skvělý pomocník, který může nastávající maminku uklidnit především v době, kdy ještě necítí pohyby. Určitě samy víte, jak se vleče čas od jedné kontroly k druhé, a žena prostě občas dostane strach, zda je s miminkem vše v pořádku. A přesně v těchto chvílích je skvělé mít AngelSounds doma. Stačí chvilinka poslechu srdíčka a dušička má pokoj.  

Toto potvrzuje i  další uživatelka Modrého koníka: "Angelsounds jsem si zakoupila z důvodu svého duševního klidu, že je miminko v pořádku. V minulém těhotenství bohužel miminku přestalo bít srdíčko. V tomto těhotenství se také vyskytly komplikace se špiněním v 10. týdnu, takže jsem se rozhodla si Angelsounds zakoupit, abych byla klidnější mezi jednotlivými kontrolami.  Musím říct, že je krásné slyšet srdíčko miminka a vědět, že je v pořádku."

Díky použití tohoto přístroje si mohou poslech srdíčka užít i vaši příbuzní či kamarádi, kteří by se s vámi jen těžko vměstnali do gynekologické ordinace. Nechcete přeci vypadat jako legendární Hujerovi. Maminka z Modrého koníka vzpomíná:"Bylo úžasné se o poslech srdíčka podělit i s manželem nebo mými rodiči. Nezapomenu na výraz mého otce, když prvně slyšel srdíčko našeho malého."

Nový přístroj stojí kolem 1300 kč, ale rozhodně neprohloupíte, když nakouknete do zdejšího bazárku, kde můžete koupit poutitý přístroj za mnohem sympatičtější cenu.

Na závěr nezbývá než pro jistotu připomenout, že AngelSounds nemůže nahradit plnohodnotné lékařské prohlídky, takže na ně rozhodně nezapomínejte! 

A co vy - znáte tento přístroj? Používaly jste ho, nebo vám přijde zbytečný?

První rok po porodu dítěte je velmi náročný - na tom se shodnou určitě všechny maminky. Nicméně činnosti, které budete vykonávat, zase tak náročné nejsou. Některé z nich budete vlastně dělat pořád dokola. Kojit a přebalovat. Kojit a přebalovat. Jak na přebalování?

Než se žena stane poprvé maminkou, jsou pro ni některé mateřské povinnosti velkou neznámou. A co neznáme, z toho máme často strach. Proto se pojďme společně podívat na to, jak správně přebalit miminko. Věřte, že se opravdu není čeho bát, nejedná se o nic složitého, ale i tak  to chce pro začátek získat některé informace.

Kdy přebalovat miminko?

"Když jsem pobývala v porodnici s prvorozeným synkem, tak nám sestry doporučovaly miminko přebalovat vždy před kojením. Dítě se u této činnosti trochu probere a bude pak lépe sát. V jiných porodnicích však zase doporučují přebalovat až po krmení, protože se při tom dítko velmi často vyprázdní. Na druhou stranu nutno podotknout, že malé děti se vyprazdňují vlastně skoro pořád," sdílí svou zkušenost jedna z maminek.

Nejlepší je tedy udělat si vlastní systém, který bude vyhovovat hlavně vám a vašemu miminku. Četnost přebalování bude z velké části záviset také na tom, jak moc citlivou pleť vaše miminko má. Některé děti mají opravdu velký sklon k podráždění pokožky, je tedy jasné, že je bude potřeba přebalovat častěji. Toto vám však dopředu nikdo neřekne a uvidíte až podle konkrétní situace.

via GIPHY

Výběr plenek

Na počátku by se měla každá maminka rozhodnout, jaké plenky bude pro své děťátko využívat. Většina maminek zvolí jednorázové plenky. Existuje mnoho značek a typů, troufáme si tedy tvrdit, že si určitě vybere každá maminka. Zatímco jednomu miminku vyhovují plenky určité značky, jiné miminko po nich může mít podrážděnou pokožku a opruzeniny. Chce to tedyzkoušet.

Pokud maminka z jakéhokoliv důvodu nechce využívat výše uvedený typ plenek, má možnost látkovat - tedy používat látkové plenky. Tento způsob je dnes čím dál více využívaný a moderní. Zkuste se podívat do bazaru Modrého koníka, jaké nádherné vzory plenek se dají pořídit.

Samozřejmě je také možné kombinovat plenky jednorázové a látkové. V tomto případě používají maminky u svých potomků látkovky většinou doma a jednorázovky pak třeba při cestování.

Přebalení krok za krokem

Potřebujeme:

• přebalovací podložku (existují omyvatelné i jednorázové)
• plenky správné velikosti
• krém na ošetření plenkové oblasti proti opruzeninám
• vlhčené ubrousky (nejsou nutné, někdo radši zadeček omývá vodou)
• látková plena na osušení zadečku

1. Dítě by se mělo přebalovat vždy čistýma rukama - pokud je nemáte čisté, omyjte si je. Miminko položte na přebalovací podložku a svlékněte ho tak, abyste mohli pohodlně vyměnit plenku. 

2. Rozbalte plenku, dítě chytněte za kotníky a jemně ho povytáhněte vzhůru - tak se pohodlně dostanete k očištění celé plenkové oblasti.

Tip:

Spousta novorozenců a malých miminek se začne vyprázdňovat přesně ve chvíli, kdy rozbalíte plenku, buďte proto připraveni i na tuto situaci.

3. Pokud je miminko pokakané, setřete zadeček nejprve spodní částí pleny. Poté plenku položte pod zadeček děťátka.

Tip:

I tyto chvíle můžete využít ke komunikaci s děťátkem, povídejte se s ním a brzy se dočkáte spokojených úsměvů a roztomilého broukání.

4. Nyní přišel čas na vlhčené ubrousky. Jemně s nimi setřete všechny nečistoty.

Tip:

Pokud přebalujete holčičku, dejte velký pozor na to, abyste nečistoty utírali vždy směrem od vagíny ke konečníku (nikdy ne obráceně). Pokud přebalujete chlapečka, je potřeba nadzvihnout varlata a poctivě očistit kůži ve všech záhybech.

5. Nyní vezměte látkovou plenku a jemně dosušte místa, která jste předtím očistili pomocí vlhčeného ubrousku.

6. Rozbalte si novou plenku a vložte ji pod zadeček dítěte. 

7. Nyní přišel čas na ošetření kůže vhodným krémem proti opruzeninám.

Tip: 

Pokud děťátko trpí na bolavé bříško, je velice vhodné při každém přebalování promasírovat bříško (existují gely a mastičky speciálně určené pro tuto činnost). Masírujeme vždy po směru hodinových ručiček.

8. Vrchní část plenky dejte směrem k bříšku miminka a pečlivě miminko zabalte. Dbejte na zalepení obou postranních částí.

9. A máme hotovo. Nyní nezapomeňte děťátko doobléct a za chvíli můžete začít nanovo.

Bezpečnostní upozornění

Pokud přebalujete děťátko na vyvýšené podložce či přebalovacím pultu, nikdy ho nenechávejte bez dozoru. Přestože se vaše miminko dosud nikdy samo neotočilo, jednou to přijde poprvé - miminko by mohlo spadnout a velice vážně se zranit.

Pokud jste zatím ve fázi rozhodování, zda budete využívat látkové či jednorázové plenky, nakoukněte do fóra, které se zabývá výhodami jednotlivých typů plenek. 

A pokud vás zajímá, které jednorázovky jsou podle maminek nejlepší, určitě nahlédněte sem.

Máte v souvislosti s přebalováním nějaké tipy, které zde nepadly? Šup s nimi do komentáře - třeba právě vaše rada bude pro novopečené maminky velice přínosná.

Zdroj fotek:

pixabay.com 

archiv autorky

Čistí si zuby vaše dítě velmi rádo samo, nebo před zubním kartáčkem vyděšeně prchá?  Ať je to tak, nebo tak, pravděpodobně řešíte, jestli má své zoubky skutečně vyčištěné pořádně. A pokud ve vás přetrvává  pocit, že byste možnost kontroly uvítaly, zkuste se podívat na indikátory zubního plaku. 

Zubní plak je, obecně vzato, původcem téměř všech potíží, které souvisí se zuby (zubní kaz, zánět dásní, zubní kámen apod.). Jedná se o bakteriální vrstvu, která vzniká bez rozdílu u každého, a to na základě bílkovin, které jsou obsaženy ve slinách. Tato vrstva bílkoviny pak následně slouží jako základna pro usazování bakterií z jídla, pití, písku, hlíny, trávy (zkrátka si představte všechno, co prochází ústy vašeho potomka). Pokud není pravidelně odstraňována (přerušována), dokáže v ústech nadělat pěknou paseku. 

Jak proti zubnímu plaku bojovat?

Základní čtveřici spolubojovníků pravděpodobně všichni známe - kvalitní zubní kartáček, pasta na zuby, pomůcka na čištění mezizubních prostor (zubní nit nebo mezizubní kartáček) a ústní voda. Zubní plak se totiž netvoří jen na zubech, ale drží se zejména v okolí dásní a mezizubních prostorech. O jeho přítomnosti na jazyku ani nemluvě. O vhodnosti této základní sestavy pro vaše dítě je ideální poradit se s vaším stomatologem, který vám jistě rád doporučí nejen značku, ale také od kdy je používání vhodné. Například u mezizubních kartáčků, nití a ústních vod se pravděpodobně setkáte s věkovým omezením.

S bakteriálním plakem můžete bojovat také vhodnějším stravováním. Přímo živnou půdu pro bakterie uděláte v ústech s pomocí sladkostí. A není řeč pouze o sladkostech jako takových, ale také o sladkém pečivu a hlavně sladkém pití. O tom, jak často dávat dětem sladkosti a proč to raději nedělat, byly popsány tuny materiálu, takže toto vynechme. Co ale určitě můžete pro budoucnost chrupu vašich dětí udělat je to, že jim dáte informace o tom, že sladkosti mají na jejich zoubky přímý vliv. A také je naučíte, že si po sladkém mohou vyčistit zoubky, případně použít např. žvýkačku bez cukru. Nebo alespoň vypláchnout ústa vodou. 

Indikace

A co je to vlastně indikátor zubního plaku? Na našem trhu se s ním nejčastěji setkáte ve formě tabletek nebo tekutiny. Tabletky si děti vloží do úst a rozkoušou. V případě tekutiny stačí vypláchnout ústa. Následně zafunguje proces obarvení míst na zoubcích, která jsou postižená zubním plakem. Obvykle se můžete setkat s dvojí detekcí - červeně (růžově) obarvená místa jsou místa, kde je plak usazený kratší dobu (obvykle 48 hodin). Modře se zbarvní místa tzv. starého plaku. Nejčastěji se jedná o místa, která jsou hůře dostupná a na nácvik jejich čištění je dobré se s dětmi zaměřit. Konkrétní informace o použití a indikaci (včetně informace, od kolika let je použití vhodné) vždy naleznete u zakoupeného produktu. 

Proč to nezkusit?

Tato "vychytávka" může pomoci hned ze dvou hledisek. Tím prvním je to, že po jeho použití zabarví na zoubcích místa, která jsou zasažena zubním plakem. Dává vám tedy zcela jasnou informaci o tom, jak kvalitně má dítě vyčištěné zuby. S tím, jak si dítě zuby čistí, zabarvené plochy mizí. Jakmile má zuby zase bílé můžete být naprosto v klidu - jsou opravdu důkladně vypulírované!

Druhé hledisko je čistě motivační. U některých dětí může být problém nahnat je k umyvadlu, zejména pokud mají vidinu toho, že následující minuty stráví s kartáčkem v puse. Pokud ale pomocí indikátoru uděláte z čištění novou hru, může se pro dítě stát tato (často neoblíbená) denní rutina zábavou.

Profesionální ošetření

Indikaci zubního plaku však nemusíte provádět jen v domácích podmínkách, ale pomoci vám může také váš stomatolog, případně zubní hygiensta. Ti k indikaci zubního plaku obvykle používají speciální roztok, kterým zuby potírají. Tato varianta je samozřejmě z hlediska přesnosti nejlepší. Zároveň je také nejméně dostupná (návštěva stomatologa probíhá obvykle 2 x do roka, zubního hygienisty 1 x do roka). Doma časem limitovaní nejste. A ruku na srdce - které dítě chodí rádo k zubaři? 

Kolik to stojí?

Zůstaneme-li stále u profesionálního ošetření, zjistíte cenu přímo v ordinaci (v případě, že váš zubař tento zákrok provádí). Návštěva zubního hygienisty se pohybuje okolo 1 500 Kč (indikace zubního plaku bývá součástí ošetření). Vrátíme-li se k domácímu použití, pohybují se ceny okolo 100 Kč (za 10 tabletek nebo lahvičku indikátoru objemu 250 ml). K dostání jsou ve větších drogeriích, případně lékárnách. Občas se s nimi můžete setkat i v regálech hypermarketů. 

A co vy? Používáte indikátory? Osvědčily se vám? Nebo patříte k maminkám, které se teprve chystají? Podělte se s ostatními o svou zkušenost!

„Ve 22. týdnu těhotenství se mě doktor ptal, jestli cítím pohyby. Řekla jsem, že ještě ne. Večer se ale malá poprvé projevila tak, že jsem hned věděla, že je to ono. Popravdě jsem si to moc neužívala. Byl to pro mě tak nový pocit, že jsem sebou kolikrát cukla, než mi došlo, že je to moje dítě. Pohyby sílily, až dosáhly takové intenzity, že je nejen cítím, ale i vidím. Hlavně ve vaně, když si na břicho šplouchám vodu. Jinak pravidelně kope večer, když se snažím usnout, případně mi dá kopancem dost jasně najevo, když zvolím špatnou polohu a donutí mě polohu změnit.”

Na první pohyby miminka v bříšku se těší snad každá nastávající maminka. Miminko se v břiše ale hýbe mnohem dříve, než je žena schopná ho ucítit. Během těhotenství se mění nejen druh pohybů, ale i jejich intenzita. Právě pohyby jsou jednou z věcí, které dokáží prozradit, jak se miminku v bříšku daří. Jaké pohyby jsou tedy v pořádku a kdy je dobré navštívit lékaře?

Kdy jsou cítit první kopance?

Plod se v děloze začíná pohybovat již v sedmém týdnu těhotenství, nejprve se pohybuje ze strany na stranu, později hýbe končetinami i hlavičkou. Tyto pohyby však není těhotná žena schopná zaregistrovat, protože jsou mírné, lze je ovšem vidět na ultrazvukovém vyšetření. První pohyby cítí žena prvorodička kolem 20.-22. týdne těhotenství. U vícerodiček je to potom dříve (již od 16. týdne).

Vnímání prvních pohybů ovlivňuje zkušenost (vícerodičky už ví, jak první pohyby vnímaly, takže je dokáží detekovat dříve, zatímco prvorodičky si často pletou první pohyby s „bubláním střev” - ano, první pohyby jsou opravdu velmi podobné projevům střevní peristaltiky). Vnímání pohybů dále ovlivňuje umístění placenty a tělesná konstituce těhotné ženy.

„Na první pohyby naší dcery jsem si docela počkala. Nakonec jsem se dočkala až ve 21.tt, kdy jsem si konečně začala být pohyby miminka jistá. Ze začátku jsem cítila jakoby mi v břiše projela rybička a zvlnila vodu. Potom pohyby začaly být o něco intenzivnější, ale nikdy to nebyly nějaké šílené kopance do žeber nebo močového měchýře, jak mnohdy čtu. Navíc mi nepřišly pohyby tak roztomilé. Spíš mi to přišlo nepříjemné a dodnes nevím proč.”

Poloha placenty ovlivňuje vnímání pohybů miminka v břiše

Pokud má těhotná žena placentu uloženou na přední straně, pohyby jsou tlumené a jsou cítit méně, než když je například uložená na zadní straně. Což může být ke konci těhotenství i výhodou, protože jsou kopance miminka méně bolestivé.

„První pohyby jsem měla s první dcerou od 18. týdne a do konce těhotenství byly dost silné, ale ne nějak nepříjemné. U druhé dcery jsem první lehčí pohyby zaznamenala až ve 22. týdnu a bylo to spíše takové chvění. Celé těhotenství to byly jen jemňoučké kopanečky, žádné kopance jako v prvním těhotenství. Bylo to tím, že jsem měla tentokrát placentu na přední straně.”

První pohyby - je to skutečně ono?

Nastávající maminky se na první pohyby jejich miminka moc těší. V diskuzích je spousta dotazů ohledně prvních pohybů, jak je poznat a jestli už je to skutečně ono. Jak tedy první pohyby poznat? Zpočátku lze první pohyby vnímat opravdu jako trávicí procesy v břiše, každým dnem si je ale maminka jistější, že se jedná o pohyby miminka.

Těhotné ženy tyto pohyby popisují jako bublání, vlnění a nebo jako motýlky v břiše. Postupem času, jak miminko roste a sílí, lze cítit pohyby více a pak už jde o kopání nebo boxování, záleží na tom, čím miminko naráží do děložní stěny. Může se také převalovat a když ležíte, tak na břiše vznikají legrační, někdy až neuvěřitelné, kopečky.

Pohyby jsou nejvíce cítit mezi 24.-34. týdnem těhotenství

V tomto období je miminko aktivní, není ještě moc velké, takže má kolem sebe dostatek místa, ale už má sílu, a tak může v břiše provádět doslova psí kusy. Stává se, že už je hlavičkou dolů a na příští kontrole zase hlavičkou nahoru. Některé kopance, mířené například na žebra nebo močový měchýř, mohou být i dost bolestivé.

V posledních týdnech těhotenství miminku ubývá místa a s tím se mění i charakter pohybů, jde spíše o převalování nebo vlnobití. V této fázi už miminko většinou zůstává v dané poloze, například ideálně hlavičkou dolů, protože nemá dostatek místa, aby se přetočilo. Ale ve spoustě případů to neplatí, někdy se dokáží miminka přetočit i během posledních dnů těhotenství. Podle výzkumů se miminka ve třetím trimestru pohybují zhruba 30x do hodiny.

I miminko v břiše si potřebuje odpočinout

Miminko však není aktivní stále, ale střídá fáze klidu a aktivity. Aktivitu miminka lze povzbudit například vypitím sladkého nápoje nebo snězením kousku čokolády. Pomoct může také fyzická aktivita, například procházka nebo poslech hlasité hudby. Vleže na levém boku bývají miminka také aktivnější.

Co je málo a co už moc?

Frekvence pohybů je důležitá a může vypovídat o některých problémech. Ve většině případů se nastávající maminky bojí zbytečně, protože miminko zrovna spí a nebo odpočívá, tak prostě není aktivní. Pokud se vám ale cokoliv nezdá a máte o miminko z nějakého důvodu strach, je lepší nechat ho co nejdříve zkontrolovat.

Nízká frekvence pohybů (příliš dlouhé období bez pohybů) může značit postupný úbytek dodávek kyslíku pro miminko, zatímco velmi vysoká, nadměrná aktivita, kterou předtím žena nezažila (dá se popsat jako „bouře v břichu”) může značit akutní nedostatek kyslíku, tedy hypoxii plodu. Patologická frekvence pohybů může také vypovídat o nedostatečně vyživovaném plodu, kdy placenta stárne a nestačí již plnit svoji funkci, nebo v nejhorším případě o úmrtí plodu v děloze.

Jak bylo psáno výše, i v pozdějších fázích těhotenství platí, že umístění placenty ovlivňuje to, jak žena pohyby cítí. Větší množství plodové vody může také snižovat vnímavost pohybů. Některá miminka jsou již v břiše přirozeně aktivnější a některá línější, některé jsou aktivnější přes den, jiné v noci. Proto nelze říct nějakou univerzální radu, jak by to mělo být. Nejlepší je řídit se vlastní intuicí a když se ženě něco nezdá, nechat miminko zkontrolovat. Podle lékařů by měla žena zpozornět, když cítí méně než 10 pohybů za den.

Pohyby jako prostředek komunikace

Pohyby miminka můžete vnímat jako druh komunikace. Hlaďte si bříško, mluvte na miminko uvnitř, pouštějte mu příjemnou hudbu. Lépe se tak naladíte s miminkem na stejnou vlnu. Tohle všechno je vlastně taková příprava na život venku, mimo bezpečné prostředí matčina těla. Díky pohybům dozrává senzorický a motorický aparát, vyvíjí se reflexy a lépe tělíčkem miminka koluje krev a lymfa. Uvádí se, že narozené děťátko v prvních dnech života vyžaduje podobný rytmus, na který bylo zvyklé v matčině břiše.

„Poprvé jsem naši dcerku ucítila v 18.tt, bylo to jakoby mi zevnitř po bříšku běhaly bublinky. Kopanečky sílily každým dnem, ale manžel bohužel neměl štěstí a žádný nestihl, tak nám naše princezna přichystala ve 24. týdnu krásné představení a manžel si vychutnal pohled na hýbající se bříško. O den později ucítil v dlani první kopaneček. Od té doby jsme si takové chvilky užívali každý den.”

Miminko reaguje i na stres a prožívání matky

Stresové hormony, které se vyplavují z nějakého důvodu v těle matky, se dostávají i k miminku a to může na tuto situaci reagovat zvýšenou, ale i sníženou aktivitou. Velký hluk (například návštěva koncertů) je pro miminko také stresující a proto reaguje zvýšenou aktivitou. Nejde tedy o libé projevy, že by se mu hudba líbila, ale naopak, velký hluk je mu nepříjemný. Proto je lepší pouštět si v těhotenství příjemnou, uklidňující hudbu.

Proč nesmí miminko při monitorech spát

Při monitorech v posledních týdnech těhotenství by se mělo miminko v břiše hýbat a reagovat na svůj pohyb zvýšením tepové frekvence. Je to předpoklad toho, jak bude miminko zvládat zátěž kontrakcí při porodu. Pokud se tak neděje, sestřičky se snaží dítě probudit (nejčastěji zatřesením s břichem), aby mohly správně monitor natočit. Pokud se tepová frekvence nezvyšuje, následuje podrobnější vyšetření a rozhodnutí o dalším postupu.

Pohyby miminka v břiše se v průběhu těhotenství mění a jejich intenzita i četnost závisí na mnoha faktorech. Pohyby vnímá každá žena jinak, některá si je užívá, jiné jsou spíše nepříjemné a pro další až velmi bolestivé. Pokud jsou však pohyby patologické (příliš bouřlivé nebo se několik hodin nic neděje), je potřeba neprodleně vyhledat lékaře.

Zdroj:

https://www.babyweb.cz/jak-poznat-prvni-pohyby-miminka-v-brisku

https://www.maminka.cz/clanek/pohyby-miminka-v-brise-po-sladkem-muze-byt-aktivnejsi

https://www.mamaaja.cz/tehotenstvi/pohyby-detatka/

Všichni to známe. Když jsme nervózní, nebo nám na něčem záleží (prezentace v práci, schůzka), začneme se potit. Srdce nám tepe až v krku, po čele nám tečou kapičky potu a tváře nám rudnou. Vždy se to objeví v tu nejhorší možnou chvíli. Přitom pocení je běžným fyziologickým procesem těla, za den se přirozeně vyloučí asi jeden litr potu.

Na prvním místě je potřeba odlišit, co je termoregulace a co je stres. Proč se tělo potí v obou dvou případech? Úkolem termoregulace je tělo ochladit, pokud je přehřáté, například, když sportujete, nebo když je venku úmorné horko. Stresové pocení je o něco složitější děj. Je hormonálně podmíněný a dochází k němu logicky ve chvílích, které provází emocionální vypětí a stres.

Apokrinní a ekrinní žlázy - jaký je rozdíl?

V těle máme dva základní druhy potních žláz - žlázy apokrinní a žlázy ekrinní. Pokud se jedná o pocení z důvodů termoregulačních, aktivují se převážně žlázy ekrinní, které jsou maličké a rovnoměrně rozprostřené po celém těle. Pokud se jedná o stresové pocení, pot se vylučuje hlavně z apokrinních žláz. Velké apokrinní žlázy se vyskytují hlavně v podpaží, v okolí třísel, konečníku a v oblasti dlaní a plosek nohou. Při stresovém pocení se mohou aktivovat také menší potní žlázky, hlavně na čele, v dekoltu a na zádech.

Sympatikus neovlivníme

Během emocionálního stresu se aktivuje sympatikus. To je ta část vegetativního (=autonomního) nervstva, která má za úkol adaptovat tělo na zátěž. Během jeho aktivity se vyplavuje z nadledvinek adrenalin a po nějakém čase i “stresový” hormon kortizol. Sympatikus pak ovlivňuje i další hormonální sled reakcí, které přispívají celkové adaptaci na stresovou zátěž pro organismus. 

Během ní se zrychlí tepová frekvence srdce, zrychlí se dech, krev se přesune do svalů a začne se vyplavovat glukóza do krve, aby tělo mělo odkud čerpat energii, kterou dosud mělo uloženou v zásobách. Spolu s tím se aktivuje i pocení, protože i svaly začnou více pracovat a potní apokrinní žlázy jsou nervově zásobeny právě sympatickým nervstvem. 

Vegetativní systém ale nelze nijak ovlivnit. Sympatikus je v trvalé rovnováze s parasympatikem, regulují všechny životně důležité funkce a připravují tělo na různé situace. Dalo by se říci, že oproti sympatiku parasympatický nervový systém udržuje organismus v klidu a bezpečí, převažuje například ve spánku nebo po obědě během trávení.

Deodorant nebo antiperspirant?

Pot se skládá z 99 % vody a zbylé procento tvoří odpadní látky. Pot sám o sobě nezapáchá, ovšem během stresových situací se urychluje rozklad mikroorganismů běžně přítomných na kůži, které jsou nejvíce přítomny právě v místě apokrinních žláz. Na to, aby se zápach překryl nebo dokonce eliminoval, jsou vyvinuty deodoranty a antiperspiranty.

Deodoranty zápach potu pouze překrývají, jejich nevýhodou je nutnost použití několikrát za den, aby byly dostatečně účinné a vy jste se cítili komfortně. Antiperspiranty oproti nim zabraňují množení kožních bakterií, díky kterým zápach vzniká. Tím pádem se netvoří ani nepříjemný zápach potu.

První pomoc při stresovém pocení

• Vyhýbejte se spouštěčům stresového pocení - alkoholu, cigaretám nebo dokonce obyčejné kávě a černému čaji. Dokáží v těle totiž spustit sympatikus a zvýšit produkci adrenalinu a dalších stresových hormonů. Odborníci také doporučují vyhýbat se ostrým a kořeněným pokrmům.
• Dodržujte dostatečný pitný režim. Ač to zní paradoxně, tělo se bude chtít ochlazovat a o to více se potit v případě, že bude mít tekutin nedostatek, protože bude ve stresu.
• Noste volnější pohodlné oblečení, aby pokožka mohla dýchat a pot se mohl volným prostorem odpařovat. Ideálním materiálem je bavlna, avšak na ní jsou koláčky vytvořené z potu velmi dobře vidět, což vám může nepříjemné situace ještě o to více zhoršovat.
• Najděte si vhodný deodorant nebo antiperspirant, který vám bude vyhovovat. Pokud nezaberou, zkuste se zeptat v lékárně.
• Z řad babských rad se na nadměrné pocení doporučuje šalvějový čaj. Louhujte šalvěj tři minuty v horké vodě a pijte třikrát denně jeden šálek po dobu maximálně jednoho měsíce.
• Zapracujte na svém sebevědomí! Nejdůležitější ale na provedení nejnáročnější bod. Naučte se mít rádi sami sebe a ocenit svou práci. Spoustě lidem na vnitřní klid pomáhá meditace nebo fyzická aktivita, kdy vypnou všechny své negativní myšlenky a naberou na sebedůvěře.

Pokud ani tak nadměrné stresové pocení neustupuje, konzultujte svůj problém s lékařem. Někdy se totiž nemusí jednat jen o vypjaté situace, ale může to být projev dalšího onemocnění - jako je třeba cukrovka, nemoci štítné žlázy nebo onkologická onemocnění.

Nadměrnému pocení se odborně říká hyperhidróza a pokud se člověk dostane až do takové fáze, že se začne vyhýbat společenským událostem a veřejným situacím, je nejvyšší čas vyhledat psychologa a svůj psychický strach řešit pomocí psychoterapie.

Autor: Michaela Kožíšková

Hormonální kolotoč, který těhotenství a porod miminka doprovází, má mnoho dopadů na náš vzhled i zdraví. Vypadávání vlasů je spolu se změnami tělesných proporcí nejviditelnějším důsledkem toho, že naše tělo věnovalo všechny své síly na to, aby vytvořilo nový život.

S padáním vlasů po porodu má zkušenosti více než polovina maminek. Častý model je, že během těhotenství se ženy pyšní krásnými, hustými a lesklými vlasy, které hned po šestinedělí začnou ztrácet po hrstech.

Padání vlasů po porodu je běžné a mnohdy nevyhnutelné, správným zacházením s vaší kšticí a doplnění vitamínů můžete jít konci padání vlasů naproti.

Lékař radí kvalitní a pestrou stravu

Do poradny Modrého koníka přišel dotaz od maminky, která se vypadáváním vlasů po narození dítěte velmi trápí: "Dobrý den, mám 3 měsíce po porodu a opravdu enormně mi padají vlasy. Padat mi začaly už tak 6 týdnů před porodem, ale bylo to v běžné míře. Zhruba 3 týdny zpět mi padají skoro po hrstech. Jsou všude. Neustále malou obírám, postel ráno vypadá jako bych se tam ostříhala. Podlahu musím dvakrát denně vysávat, odpad už jsem dvakrát ucpala a čistila. Vlasy dvakrát denně vyčesávám, aby mi pak nepadaly, jak chodím po bytě, ale bez efektu. Nosím je stažené v culíku, abych alespoň omezila nekontrolovatelné opadávání kdekoliv, ale bez efektu. Mám vlasy po ramena. Čím to mohu zmírnit, jakou výživou podpořit? Už mi začíná místy prosvítat kůže, bojím se, že dřív než se hormony srovnají, budu už plešatá."

Lékař, který vede poradnu o výživě během těhotenství na Modrém koníku, neurolog a farmakolog MUDr. Jiří Emmer, radí mamince následovně: "Dobrý den, nebojte se, čas, kdy se toto normálně upraví, se udává asi na 6-12 měsíců po porodu. Je velká otázka, jestli vůbec něco je schopno vlasy nějak hmatatelně "podpořit", ale tradičně se na to berou různé vitaminy a minerály. Já bych Vám v první řadě doporučil opravdu kvalitní a pestrou stravu (řada maminek, jakmile porodí, se začne zanedbávat, taky nezapomeňte, že kojení je vlastně z hlediska výživy pokračování těhotenství) - nezapomínejte na omega-3 (tedy ryby - losos, makrela, tuňák, sleď, normální je toto cca 3x týdně anebo jako doplněk stravy). Existují také různé komerční směsi, které si můžete najít - většinu z jejich složek najdete i v multivitaminech pro budoucí maminky. Držím palce!"

Proč vlastně začnou vlasy po porodu vypadávat?

Na růst vlasů a jejich kvalitu má vliv celá řada faktorů, od výživy, dostatku vitamínů až po hladiny některých hormonů. A právě hormony hrají v padání vlasů po porodu velkou roli.

U žen kvalitu vlasů ovlivňuje zejména hormon estrogen. Jeho vyšší hladina v těhotenství může za to, že se prodlužuje růstová fáze vlasů a klidová fáze je velmi krátká. Vlasy tak velmi prosperují, houstnou, jsou lesklé a vyživené a vypadávají jen velmi málo. Když po porodu hladina ženských hormonů klesne, vlasy začnou vypadávat až 2-3x rychleji, než normálně.

K hormonálním faktorům pak lze přičíst i stres, který mnoha maminek po narození dítěte prožívá. S tím může být spojená nedostatečná výživa novopečené maminky, která má na kvalitu a vzhled vlasů velký vliv.

Za padáním vlasů může být také nedostatek některých vitamínů, které se během těhotenství, po porodu i v šestinedělí z těla vyčerpají. Jejich hladinu si můžete ověřit krevním testem u svého lékaře, nebo je můžete začít doplňovat ihned - správnou výživou, nebo užíváním vitamínů z lékárny.

Některé maminky si spojují padání vlasů i s kojením, nikdy se však neprokázalo, že by kojení hrálo významnou roli. Nepřestávejte tak kvůli svým vlasům kojit, benefity mateřského mléka jsou pro vaše miminko i pro vás významně vyšší.

Jak moc mi vlasy vypadají?

Intenzita padání vlasů je u každé ženy jiná. Některým ženám vzniknou kouty, některé po nacházení hrstek vlasů na polštářích a ve vaně zjistí, že mají na hlavě celá místa, na kterých o vlasy přišly.

Období, kdy vlasy zvýšeně padají, trvá asi šest měsíců až jeden rok. Pokud se po této době situace nezlepší, můžete vyhledat pomoc u kožního lékaře nebo přímo u specialisty na vlasový porost - trichologa. 

Jaké vitamíny doplnit a co jíst, abyste vlasům dopřála nejlepší výživu?

Jak píše i  doktor v poradně, správnou výživou můžete vlasy a celkově svůj stav zlepšit. Do svého jídelníčku zařaďte hodně ovoce, zeleniny, luštěniny, obiloviny, celozrnné pečivo, bílé maso, ryby, semínka a oříšky. Ovoce a zelenina obsahují flavonoidy a antioxidanty, které ochraňují vlasové folikuly a podporují růst vlasů. Na kvalitu vlasů má z vitamínů největší vliv železo, selen a zinek. Zkusit můžete i vitamíny ze skupiny E a B.

K dostání v lékárnách jsou přípravky, které jsou přímo určené na podporu růstu vlasů. Vždy si před jejích koupí ověřte, zda se slučují s kojením. Od nákupu drahých léků si neslibujte okamžité výsledky, pokud bude mít doplněk na vaši vlasy vliv, bude to trvat minimálně několik týdnů, než změnu uvidíte. Pokud chcete vlasům pomoci také šampony a přípravky přímo na ně. Pokud chcete vlasům dopřát péči, sáhněte po přírodě, která jim neublíží. 

Babské rady, které vychází z přírodních zdrojů, nejčastěji na potíže s vlasy doporučují používat kopřivy. Z těch si můžete udělat odvar a vlasy jím prolévat. Zakoupit se dají již hotové, ale stále přírodní šampony. Pomoc můžete hledat například v prodejnách zdravé výživy.

Často se používá také pivo nebo vaječný žloutek, který můžete nechat ve vlasech působit jakkoli dlouho. Místo drahých kondicionérů a masek pak můžete konečkům vlasů pomoci olivovým či ricinovým olejem.

Jak s vlasy zacházet, abyste jejich vypadání ještě nezhoršovala?

Hormonální výkyv a stres v prvních chvílích sžívání se s miminkem neovlivníte, není ani jisté, že vám pomůže užívání vitamínů a potravinových doplňků. Vaše kamarádky, maminka i koníkovky v diskuzích vám nejčastěji potvrdí, že toto období se prostě musí přečkat. Vlasy se vrátí, dorostou a zesílí, jen to trvá.

Než se vaše hladina hormonů ustálí a tělo se dá po porodu zase do pořádku, můžete se ale o vaše vlasy starat s opatrností a vypadávání vlasů tak alespoň nepodporovat.

• Vlasy si nikdy nečesejte mokré a ani je mokré nesvazujte do culíku.
• Nošení culíku je velmi pohodlné a úprava vlasů je rychlá, což je zvláště v počátcích mateřství ideální. Bohužel se vlasy ve svázání lámou a více vypadávají, culík hodně podporuje i vypadávání vlasů po stranách obličeje, kde jsou nejvíc napjaté. Pokud culík, dělejte si ho volný, aby měly vlasy prostor.
• Po mytí vlasy foukejte ve směru jejich růstu, foukání v předklonu, vyčesávání kartáči a hřebeny padání podpoří.
• Pokud se vám vlasy cuchají, podívejte se po kondicionéru, masce nebo spreji, který s rozčesáváním pomohou. Tím, že nebudete hřívu tolik rozčesávat, můžete spoustu vlasů zachránit.
• Pokud si vlasy barvíte, nepřecházejte na tmavší odstín - vypadaná místa budou viditelnější, barva vlasy a pokožku hlavy navíc může ještě více podráždit nebo poškodit.
• Nepřestávejte kojit, protože vám někdo řekl, že vlasy padají i kvůli kojení - žádná studie nikdy nepotvrdila, že kojení a padání vlasů spolu souvisí.
• Nepropadejte panice - období vypadávání brzy skončí a vaše vlasy se k vám vrátí v plné síle!

Zdroje:

https://www.vylecime.cz/padani-vlasu-po-porodu-a-jine-priciny

https://www.eotazky.cz/postpartum-alopecia-vypadavani-vlasu-po-porodu

„Žáha mě začala pálit asi ve třetím trimestru. Nikdy jsem na to netrpěla, tak jsem si myslela, že se mně to vyhne. Ale některé dny mi bylo až na zvracení a skoro se to nedalo vydržet. Když mě to zastihlo poprvé, zkoušela jsem se napít mléka. Bohužel mléko ale zabralo jen na 5 minut a pak to bylo stejné. V lékárně mi dali antacidové pastilky. Pilulku jsem ještě neměla ani docucanou a pálení ustoupilo. S ničím jiným zkušenost nemám, ale díky za tyto pastilky, jelikož bez nich bych to naprosto nezvládla, budilo mě to totiž i v noci ze spaní a to bylo teprve něco.”

Pálení žáhy, nebo-li pyróza, trápí v těhotenství 60 - 75 % žen. Nejčastěji se objevuje na začátku třetího trimestru a dokáže nastávající maminku hodně potrápit. Mnoho žen se s tímto problémem setká poprvé právě v období těhotenství. Kdo to někdy zažil, tak ví, že je pálení žáhy velmi nepříjemné. Během těhotenství může jít i o celodenní stavy, tak není divu, že nastávající maminky vyzkouší možné i nemožné, aby si alespoň trochu ulevily.

Podle výzkumů se s pálením žáhy setká pětina žen již během prvního trimestru, 40 % ze zbylých žen během druhého trimestru. Sedmdesát procent žen, které měly to štěstí, že se jim pálení žáhy dlouho vyhýbalo, se s tímto nepříjemným problémem setká během posledního trimestru. S porodem pálení žáhy ustává.

Zvětšující se děloha a zase ty hormony

Za pálením žáhy v těhotenství stojí zejména hormon progesteron a zvětšující se děloha. Hormon progesteron je v těhotenství důležitý, protože mimo jiné připravuje tělo rodičky k porodu. Jeho úkolem je uvolnit tkáně a tím připravit porodní cesty na snazší porod dítěte. Bohužel působí tento hormon na všechny tkáně v těle.

Uvolňují se tedy nejen porodní cesty, ale snižuje se také funkce svěrače mezi jícnem a žaludkem, který kvůli tomu nedokáže bránit návratu žaludečních šťáv do jícnu. Kyselé šťávy z žaludku tak dráždí a rozežírají sliznici jícnu a způsobují zánět, který se projeví jako pálení žáhy. Celému tomuto procesu „napomáhá” zvětšující se děloha, která tlačí na orgány v těle a posouvá tak žaludek výše.

Jak poznáte, že vás pálí žáha?

Chvíli po jídle se objevuje pocit pálení za hrudní kostí a postupně se dostává až do oblasti krku. Tento stav může být doprovázen kručením v břiše, bubláním v žaludku nebo pocity plného až přeplněného žaludku. Mohou se objevovat také žaludeční křeče, plynatost, říhání a člověk může mít hořkost a pachuť v ústech. Objevuje se nechuť k jídlu, zhoršené polykání a kvůli pocitu plného žaludku se mohou objevovat pocity na zvracení nebo návrat jídla z žaludku do jícnu. 

„Žáha mě začala pálit koncem druhého trimestru, poslední 3 měsíce před porodem to bylo neúnosné. V noci jsem s každým mým pohybem cítila, jak se v jícnu a žaludku přelévají tekutiny, bylo to až bolestivé a vyvolávalo to pocit na zvracení. Nepátrala jsem po lécích, které by mi mohly pomoct, jen jsem pila studené mléko a to na chvíli ulevilo. Teď už ale vím, že možnosti léčby jsou i v těhotenství velké a pokud mě to v dalším těhotenství bude trápit, nebudu se bát něco zkusit. Spát v sedě totiž už opravdu nechci.”

Jak zmírnit pálení žáhy v těhotenství

Vyhýbejte se kořeněným a mastným jídlům, čokoládě, citrusovým plodům, sladkým kynutým jídlům, protože všechny mohou navozovat nebo zhoršovat pálení žáhy. Pálení žáhy zhoršuje také káva, perlivé nápoje a džusy. Problémy může dělat i česnek, čerstvé pečivo, luštěniny nebo vajíčka natvrdo. Pálení žáhy je nepříjemné a je nutné zjistit, jaké potraviny jsou snesitelné a jaké způsobují problém. A těm se následně vyhnout. 

Pomoci naopak může pití mléka (ale také jogurt nebo zakysaná smetana), které by mělo neutralizovat žaludeční šťávy. Spousta maminek na pití mléka nedá dopustit, protože jim opravdu ulevilo od potíží. Některým však pomohlo pouze dočasně. Podle odborníků však není mléko tím nejlepším řešením, protože kvůli obsahu vápníku musí žaludek vyprodukovat více kyselin. Pomůže dočasně, ale následně dojde ke zhoršení potíží.

K úlevě může dojít i po pití vlažné (odstáté) vody nebo bylinných čajů (zde opatrně, nutno volit takové, které jsou vhodné pro těhotné ženy). Některým ženám pomohlo i jablko, zázvor nebo jedlá soda. Zkusit můžete banány a meloun, protože jsou zásadité, z příloh rýži, zmírnit pálení žáhy pomohou i ovesné vločky.

Pokud stále nic nezabírá, je možné po poradě s lékařem nebo lékárníkem zakoupit v lékárně volně prodejné antacidové pastilky, které podle diskuzí zabírají téměř stoprocentně.

„V těhotenství mě začala pálit žáha takřka okamžitě se zjištěním dvou čárek. Zprvu pomáhalo mléko nebo jogurt, ovšem postupem času už to nebylo dostačující. Ani se mi nepodařilo vysledovat, po čem mě vlastně pálí. Jeden den to bylo takřka po všem, po jakémkoliv jídle nebo pití. Když jsem nic nejedla, tak taky. Jindy se zase neozvala vůbec. Kamarádka mi doporučila antacidové pastilky, tak jsem je zkusila a spalující žáha dala pokoj. Ani jsem nemusela vycucat celou pastilku, stačilo jí rozlomit třeba napůl a vzít si jen kousek.”

Jak jinak si ještě pomoci

• předpokládáme, že těhotné ženy alkohol nepijí, některé ženy si však sem tam dají sklenku vína. Ale pozor, i to zhoršuje pálení žáhy. Stejně tak jako kouření, kterému by se měla těhotná žena tak jako tak vyhýbat
• zmírnit pálení žáhy může i pojídání jídel „tak akorát”, příliš horká nebo naopak studená jídla pálení žáhy zhoršují
• jezte v klidu, pomalu a nehltejte
• nepřejídejte se a jezte pravidelně po menších porcích
• nepředklánějte se, snažte si to během dne hlídat, protože předklon může způsobovat pálení žáhy
• nechoďte spát bezprostředně po jídle (nebo naopak nejezte před spánkem nebo během dne, když odpočíváte v leže)
• během spaní si podkládejte horní polovinu těla polštáři - snížíte tak návrat žaludečních šťáv do jícnu a tím i pálení žáhy
• spěte na levém boku (v této poloze máte větší šanci na omezení návratu žaludečních šťáv do jícnu)

„Jsem momentálně v 32.tt. Pálení žáhy mě chytá tak 3x-5x do týdne. Bohužel mléko nepiju a soda mi nepomáhá. Mamka mi ale jednou řekla, že pokud mě chytne žáha, ať najdu bod mezi prsama, tam zmáčknu a počítám do 10. S údivem mi to pomáhá.”

Babské rady na snížení pálení žáhy

• spousta žen si chválí jedlou sodu - stačí rozmíchat jedlou sodu ve vodě a nápoj vypít, některým ženám ale chuť a konzistence tohoto nápoje vadí. Se sodou opatrně, určitě ji nepoužívejte jako jediné řešení pálení žáhy
• ulevit může i vypití sklenice vlažné vody
• pomoci může také zázvorový čaj (některé ženy si chválí i zázvorová lízátka, která mimo jiné pomáhají i při těhotenských nevolnostech) - zázvor je protizánětlivý (pálení žáhy je ve skutečnosti zánět jícnu)
• pomoci může i snězení trochy nastrouhané mrkve nebo syrové brambory
• lepší je jíst „tekutá” jídla, která zůstávají kratší dobu v žaludku - polévky, jogurt, koktejly, smoothie aj.

Pokud vám stále nic nezabírá a nejste schopná kvůli pálení žáhy skoro jíst, navštivte svého lékaře, který rozhodne o dalším postupu. V nejhorších případech je možné užívat léky na lékařský předpis, které omezují tvorbu žaludečních šťáv.

Pověry spojené s pálením žáhy

Okolo těhotenství a těhotenských stavů koluje spousta pověr, které ale nebyly nikdy vědecky prokázány. Co to podle lidové moudrosti znamená, když vás v těhotenství pálí žáha? Žena bude údajně mít vlasaté miminko. Také se říká, že „když bolí v těhotenství zuby, bude to holka, když pálí žáha, bude to kluk”. Jak to bylo u vás? Platily na vás tyto pověry nebo ne?

Pálení žáhy je velmi nepříjemné, bohužel během období těhotenství velmi časté. Nastávající (mnohdy už zoufalé) maminky vyzkouší kde co, aby si ulevily. Pokud se u vás pálení žáhy objevilo poprvé až v těhotenství, tak pravděpodobně po porodu vymizí.

Zdroj:

https://www.maminka.cz/clanek/paleni-zahy-v-tehotenstvi-zapomente-na-mleko-vime-co-vam-pomuze

https://www.abctehotenstvi.cz/txt/paleni-zahy-proc-vznika-co-pomuze-a-co-naopak-urcite-nezabira

https://www.maminkam.cz/paleni-zahy-v-tehotenstvi

https://www.rehabilitace.info/bolesti-2/paleni-zahy-v-tehotenstvi-jak-na-nej-a-pozna-se-podle-toho-pohlavi-miminka/

http://rennie.cz/cs/paleni-zahy-v-tehotenstvi/

https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/myty-o-paleni-zahy.A141219_135955_zdravi_pet

Od té doby, co mám dvě děti a k tomu podnikám, času výrazně ubylo, den je pro nás nesnesitelně krátký a mě strašně mrzelo, že zbývající volné minuty musím doma věnovat úklidu. Zcela upřímně mi nejvíce času zabral úklid podlah, který je prostě nekonečný. Sotva svým tyčovým vysavačem rychle dovysávám nejfrekventovanější místa, ani ne po hodině už na mě nepořádek ze země zase „mává“. Co si budeme nalhávat, nepořádek a děti jdou spolu ruku v ruce. Drobky, vysypané jídlo, prach, vlasy, nepořádek od domácího mazlíčka, písek a kamínky z bot a tak dále a tak dále. To je naše denní rutina. Denní rutina, která mi zabírá hodně času a hlavně ubírá hodně síly. Síla a čas, s těmi bojuji denně a dlouhodobě. Koukala jsem se proto po jakémkoliv pomocníkovi, který by mi alespoň trochu ulehčil.

Do rukou se mi na otestování a případně přijmutí do domácnosti dostal robotický vysavač Symbo xBot 5 pro wifi. A tak jsme se vrhli na zatěžkávací zkoušku. Se mnou to opravdu lehké mít nebude.

Jak už je z názvu patrné, tento šikovný pomocník lze ovládat přes aplikaci Symbo Home Blue v chytrém telefonu přes wifi připojení. V praxi to u nás funguje tak, že večer dám robota do nabíjecí stanice a ráno, když rozlepím oči, ještě z postele vyšlu přes telefon pokyn, že může začít svou práci. Než vstanu, mám uklizenou kuchyň. Paráda.

Můžete si ale i dopředu naplánovat, kdy bude robot uklízet. Slouží k tomu taktéž aplikace a v ní užitečný plánovač úklidu, díky kterému si vyberete konkrétní den a čas, kdy bude robot vaše podlahy uklízet.

Symbo není jen robotický vysavač. V balení má nádobku na „suchý“ odpad = na vysávání, ale taktéž nádobku na mopování (vytírání). Tato nádobka v praxi funguje tak, že vysavač v jednom kroku vysává (co vysaje, jde rovnou do své „suché nádoby“ a v zadní část rovnou uvolňuje vodu na mopovací část a tím pádem máte rovnou i vytřeno.  Tento zásobník má elektronicky řízenou vodní pumpu, a proto jej naplněný můžete nechat klidně stát a žádná louže pod robotem se konat nebude. Při uklízení pumpa dávkuje zvolené množství vody, ale po zastavení robota vlhčení mopu ukončí.

Pomocí aplikace Symbo Home Blue můžete s robotem pohybovat i manuálně šipkami (jako na ovladači), měnit režimy úklidu, nastavovat časový harmonogram úklidu, nastavovat průtok vodní pumpy mopovací nádobky, sledovat mapu uklízené plochy, zobrazit statistiky, dostávat upozornění na chybové hlášky a nastavovat různé další funkce.

Stejně jako v aplikaci lze režimy, časovač atd. nastavit i přímo na ovladači, který je součástí balení.

Myslela jsem si, že robot mi nahradí každodenní vysávání a lehce setře dlažbu a lino. Myslela jsem si, že na klasický týdenní velký úklid pak vytáhnu svůj mop a klasický vysavač. No jak bych vám to řekla. Od té doby, co je robot u nás doma, kyblík s mopem a velký vysavač pláčou opuštění ve skříni 🙂

Robot má hned 6 čistících režimů, a to:

• Auto: robot uklízí dle „svého“ uvážení automaticky tak, aby pokryl systematicky celou místnost, přičemž využívá svou navigaci
• Podél stěn: robot se soustředí na úklid podél stěn/nábytku v místnosti a v rozích
• Lokální: robot uklidí plochu o rozměrech cca 2 x 2 metry
• Double: robot v tomto režimu vysaje prostor 2x
• Max: robot v tomto režimu zvýší svůj výkon a využívá svou Smart GYRO navigaci
• Náhodný: robot využívá náhodného pohybu bez použití navigace

Mně se nejvíce osvědčil režim max v kombinaci s automatickým. Když je podlaha hodně znečištěná, např. v kuchyni, kde mi náš kočičí miláček rozhazuje granule z kočkolitu, pošlu robota prvně uklidit na max s vysokým průtokem vody, zkontroluji, jak je uklizeno a pokud je třeba, vyšlu jej znovu ještě na režim auto s nízkým průtokem vody.

U nás doma se vysavač osvědčil jak na tvrdých podlahách (hrubší dlažba, klasická dlažba a lino), ale i na koberci. Přejezdy z koberce, který máme vysoký asi tak 1,5 cm zvládá zcela hladce a bez problémů. Stejně tak zvládá hladce přejezd podlahových lišt v celém bytě.

Tento robot má vysoký sací výkon, a proto na zemi nezanechá žádnou nečistotu a i nízké koberce zvládne vysát bez problémů.

Jeho výška 7,9 cm mu umožňuje zajet i pod gauč a skřínky a efektivně tak uklidit v místech, kam se i klasický vysavač dostává obtížněji.

V přední části má 2 dlouhé kartáčky, které umožní úklid i v rozích místností a pomáhají i při úklidu podél stěn či nábytku. V praxi fungují tak, že nepořádek nametou do střední části vysavače, kde je převezme velký spirálovitý kartáč, který tvoří štětiny a gumové lamely, a dále je nasaje do sací nádobky.

Výrobce uvádí dobu provozu až 100 minut. Určitě záleží na více faktorech při vysávání. V praxi fungujeme tak, že nechám vysát třeba 2-3 místnosti, pošlu robota do stanice, kde se trochu dobije. Mezi tím v uklizených místnostech narovnám vše na své místo (vrátím židle a překážky na své místo), v neuklizených místnostech naopak odrovnám veškeré překážky pro vysávání a robota opět vyšlu. Takto mi uklidí v podstatě celý byt (3+1) na jedno nabití. Záleží samozřejmě i na míře znečištění podlah. Někdy robota vyšlu 2x na stejné místo, když mu děti chtěly dopřát a např. vysypaly křupky na koberci. Víte jak, jistota je jistota 🙂

Naopak když robotovi slábne baterie, zahájí návrat do nabíjecí stanice, sám do ní zajede a začne se nabíjet. V návodu má uvedeno, že kolem stanice má být 1 metr místa. Doma nemám ani půl metru kolem stanice a ani tak nemá problém si jí najít. A když náhodou zaváhá, vezmu si ovladač, který mám neustále položený na lince a šipkami jej nasměruji. Nebo jej na ní prostě odnesu.

Vysavač je vybaven dvouúrovňovou filtrací (primární filtr a HEPA filtr).

Hepa design filtr zachytí jemný prach, roztoče či zvířecí alergeny, primární filtr snižuje ucpávání HEPA filtru a jeho čištění se tak stává jednodušším a vydrží déle plnit svou funkci. V balení je i kartáč na čištění filtrů a díky němu je to opravdu snadné. Nádobky se pohodlně jednoduše otevírají a čištění je během chviličky hotové.

Robot je řízen inteligentní Smart GYRO navigací. Gyroskopická navigace hlídá pohyb robota, aby byl co nejefektivnější a nejezdil chaoticky.

Robot do nábytku nenaráží v plné rychlosti, když se blíží k překážce, zpomalí, někdy ťukne nárazníkem o nábytek/zeď, někdy se ani nedotkne. Má velký přední nárazník, který pruží a tím mu slouží k tlumení dojezdů. Opravdu se nemusíte bát, že by vám omlátil nábytek.  

V balení najdete i pásku, kterou můžete vymezit prostor, kam nechcete, aby robot jel. U nás funguje tak, že chci, aby robot uklidil např. obývák, ale nechci zavírat v obýváku dveře, abych z kuchyně slyšela, co děti dělají. Tak si dám pásku ke dveřím a účel je tím splněn. Robot uklízí obývák a já slyším, co potřebuji.

S tím souvisí i hlučnost robota. Vypozorovala jsem, že při vysávání je robot o něco tišší, než při vysávání s mopováním. Ale i při mopování je překvapivě tichý. Asi tak, že jej klidně vypustím po 22. hodině večerní, aniž bych se bála bušení od sousedů pod námi, nebo vzbuzení dětí ve vedlejší místnosti. Výrobce uvádí, že jeho hlučnost je 60 decibelů, což se dá přirovnat ke zvuku deště.

Symbo xBot 5 PRO WiFi zakoupíte na roboticky-vysavac.cz  a za sebe můžu říct, že se jedná o firmu s mnohaletou tradicí, spolehlivostí a týmem odborníků na jednom místě.

Můžete navštívit jejich kamennou prodejnu v Praze, v Brně a v Náchodě, kde vám určitě poradí kvalifikovaný personál a zodpoví vám veškeré dotazy.

A pokud nemáte cestu kolem prodejny, využijte e-shop. Výhodou e-shopu je i možnost zapůjčení vysavače domů. Pokud váháte, zda vaše bydlení robot zvládne, pak je to ideální volba.

Doprava zdarma nad 1000,- Kč, dodání do druhého dne a zákaznická linka s vyškolenými operátory, kteří produktům opravdu rozumí je samozřejmostí. Zmíněnou linku musím vyzdvihnout. Měla jsem problém s připojením robota k aplikaci v chytrém telefonu. Napsala jsem tedy na zákaznickou linku, která funguje jako online chat. Okamžitě mi zaměstnanec odpověděl, poradil a vyřešil se mnou problém s připojením, které ve výsledku bylo naší wifi, která ten den měla servisní výpadek.

Robot „mluví“ anglicky, ale aplikace i uživatelský manuál je v češtině. Nicméně říká věty jednoduché a srozumitelné, kterým rozumím i já, angličtinář začátečník.

V balení najdete:

1x robot Symbo Xbot 5 PRO (včetně baterie)

1x Nabíjecí stanice

1x Nabíjecí adaptér

1x Dálkové ovládání (včetně baterií)

1x Odpadní a mopovací nádobka (2v1)

1x Náhradní mopovací textílie

3x Náhradní HEPA filtr

2x Náhradní boční kartáček

1x Čistící kartáček

1x Hraniční páska

1x Uživatelský CZ manuál

Myslím, že z mého popisu už asi každý pochopil, že máme nového člena domácnosti a stal se jím po opravdu tvrdém zatěžkávacím testu. Myslím, že v dnešní době je super nechat si pomoct od „technických zázraků“ a svou energii věnovat na jiných místech, které vám udělají větší radost. V tomto případě si myslím, že se jedná o velice kvalitního robota za dostupnou cenu. Poměr kvalita/cena je zde na super úrovni. Když nad tím tak přemýšlím, nenašla jsem vlastně žádný zásadní důvod, proč bych tohoto robota nedoporučila. O jeho kvalitě svědčí i hodnocení, kde získává 96 % spokojených majitelů.

-------------

Tento článek vyšel s podporou roboticky-vysavac.cz

I když zrovna ve vašem vztahu neřešíte žádné problémy, je vhodné připomenout, že šťastné manželství není samozřejmost. Zapracujte na problémových oblastech vztahu, vyhněte se tak možným problémům a udržte své manželství spokojené.

Na začátku každého manželského svazku bývá samozřejmě láska. Nejčastěji se bereme, abychom naši lásku potvrdili, přejeme si, abychom nosili společné příjmení, abychom byli bráni jako pár, který to myslí vážně.

Manželství u nás se rozpadají v polovině případů

Z praktického hlediska má manželství mnoho nesporných výhod. V mnoha životních situacích nám manželství dává mnoho práv, výhod a benefitů. Jedná se především o pořizování společného bydlení (hypotéky a půjčky), narození dětí, adopci a výchovu dětí, ale i ty méně příjemné jako je nemoc, hospitalizace či smrt. 

Až časem, spočíváním v tomto svazku, si uvědomujeme, jak hluboký závazek jsme si svatbou dali. Možná až s příchodem prvních vážnějších potíží ve vztahu začínáme chápat, jak velký slib jsme sobě i společnosti dali. Rozvodovost manželství v posledních letech byla u nás na hranici padesáti procent. A je logickým důsledkem, že se nejen stát, který tyto svazky posvěcuje, ptá, proč polovina manželství končí brzy a špatně.

Názor na to, proč se tak děje, se liší, pravděpodobně na základě zkušeností každého, kdo se o hodnocení příčiny snaží. Pokud se zeptáte manželských párů, kteří spolu dnes žijí padesát let a více, často si budou stěžovat na to, že generace po nich jsou nezodpovědné. "Naučili jste se věci vyhazovat, ne opravovat," tak by se dal shrnout názor starších generací na to, že láska v naší době končívá rozvodem i velmi brzy po svatbě.

Ať se zeptáte kohokoli na recept na šťastné manželství, bude jeho názor vždy vycházet z jeho zkušenosti. Ten, kdo se rozvedl, bude tento čin pravděpodobně obhajovat. Ten, kdo se navzdory mnoha potížím rozhodl manželství udržet, bude zase zastávat názor, že tolerance je klíčem k udržení svazku.

Každé manželství je individuální, stejně tak jeho problémy, i každý z páru. Problémy, které jeden pár dokáže překonat, dokáží jiná manželství zcela zničit během několika měsíců. 

Nejčastější zabijáci manželství

Manželství je svět sám pro sebe. Závisí na vzájemné důvěře, intimitě, porozumění. K tomu, aby mohl takový vztah fungovat, je zapotřebí všechny ingredience, který vztah drží pohromadě, neustále udržovat. Není možné, aby vztah fungoval bez toho, aniž by o něj nebylo pečováno. A péče o něj je postupem času složitější, pracnější a mění se.

Mgr. Pavel Rataj, párový terapeut, který týdně pomáhá i 20 párům najít cestu ven z manželské krize, potvrzuje, že spásu manželského vztahu nelze hledat nikde jinde, než mezi mužem a ženou, kteří svůj problém řeší. Zdůrazňuje, že vztahy jsou natolik individuální, že není možné hledat univerzální návod na to, jak je udržet zdravé po dobu padesáti a více let.

“Jako párový terapeut jsem optimista, myslím si, že naše vztahy žijí ve skvělé době. Těžké, ale svobodné. Nikdy jsme neměli tolik možností, ani poznatků. Věřím, že tato doba produkuje i dostatek frustrace a neklidu, které jsou pro růst potřebné. Zároveň jsem skeptický, že povrchní rady a desatera nám dnes mohou v našich vztazích výrazně pomoci. Jsou to spíše jen malé ukazatele a korektory, ale větší význam bych jim nepřisuzoval.

Dnes je jasné, že nejchytřejším manželským a rodinným poradcem je určitě Google. Bohužel, anebo bohudík, si naše jedinečnost, ani naše vztahovost nenechají do svého působení žádnými radami příliš hovořit. A proč ne? No, asi proto, že se na povrchu domníváme, že nebýt chyb našeho partnera, tak máme skvělý vztah. Ve vztahu to přece vždycky spíše kazí ten druhý,” říká terapeut k tématu rozvodovosti a naší době.

Mezi skutečné zabijáky manželství patří nejen podle tohoto zkušeného terapeuta, ale i podle mnoha dalších odborníků, stále stejné věci. Nedostatečná komunikace, časová vytíženost, příliš velká odlišnost, nerovnoměrný vývoj partnerů, odlišné představy, neporozumění, hádky. To vše jsou důvody, proč se lidé nejčastěji rozvádějí. Pokud by se měly všechny tyto potíže definovat jako kolonka na žádostech o rozvod, pak je to “rozdílnost povah a názorů”.

Nejen terapeut Pavel Rataj, ale i mnoho dalších odborníků na vztahy se pak shodují také na tom, že všechny jmenované překážky v manželství jsou ale jen důsledek. Symptom, viditelný projev toho, co se v nás samotných odehrávalo možná i dávno před tím, než jsme svůj protějšek, kterého viníme z problémů v našem vztahu, poznali.

Než o manželství číst a psát a snažit se polknout všechny moudrosti, které o něm do vyřkl, bude pro vaše manželství nejlepší, pokud mu věnujete svůj čas. Dopřejte vašemu vztahu zamyšlení a pozornost.

Několik tipů, jak pomoci manželskému štěstí

Pokud je i pro vás vaše manželství důležité, je potřeba se mu věnovat. Analyzováním ostatních vztahů a probírání s kamarádkami, kdo co řekl, udělal, nebo spíše neudělal, vám ale klíč ke štěstí nedá.

Najít ve vašem vztahu to, co potřebujete, je ale poměrně snadné. Jen si sama musíte uvědomit a určit, co je to, co vás bude dělat šťastnou a spokojenou. Pokud to víte, pak už není nic snadnějšího, než to dělat.

V nejednom manželství v různě dlouhých intervalech přicházejí krize. Různé hloubky, různé intenzity. Úvahy o tom, zda vaše manželství má smysl, přicházejí. Možná se občas i zaobíráte myšlenkami, jaký by váš život byl, kdyby tento vztah skončil. Základní otázkou k vodítku, zda máte o vztah bojovat, je pak ta prvotní : cítíte ještě lásku? Protože pokud se vytratí láska, je třeba vůbec bojovat?

Nejčastější partnerská krize? Po narození dětí do jejich tří let a potom v jejich pubertě

Součástí manželství je také rodičovství. Narození dětí je samo o sobě náročné období v životě všech zúčastněných. Nedostatek energie, namíření veškeré péče k malému človíčkovi, razantní snížení intimity a změna životních hodnot a priorit - to je doba, kdy se život otřese v základech. A doba, kdy se často poprvé pár paradoxně odcizuje a míjí.

Protože každý na tuto změnu dlouho budovaného životního standardu reaguje jinak.

Léčbou může být jen snaha se pochopit navzájem. Ukrojit ze svého času a věnovat ho do vztahu. Namířit energii na to, aby se ten druhý cítil dobře, aby mě chápal, aby mi rozuměl a tím mi mohl dát to, co potřebuji. Vše popsané funguje v případě, že to dělají oba.  Další zásadní věc, která vám pomůže k tomu, aby dobře šlapalo, je vědět, co vy sama chcete. Až pak společným dialogem a snažením můžete dosáhnout štěstí.

Hledání odpovědí na otázky i jejich správné formulování vám může pomoci řídit právě párový terapeut. Pokud řešíte potíže, se kterými si nevíte rady, pokud nedokážete najít společnou řeč, ačkoli se zdá, že máte společný cíl, využijte terapeuta. 

Život v nespokojeném a nenaplněném vztahu totiž může způsobovat nejen stres a smutek, ale také mnoho dalších šrámů, které si v sobě můžeme vybudovat. Mnoho vztahů lze zachránit několika málo jednoduchými opatřeními - možná i vy můžete být zase šťastní, stačí jen tomu štěstí jít účinně naproti.

Zdroj:

tydenmanzelstvi.cz

Alopecia areata není onemocnění, které by bolelo fyzicky. Ztráta vlasů však zanechává důsledky především psychické. Ačkoli moderní medicína zná několik cest, jak alopecii léčit, úspěšnost léčby není výrazná. Co je třeba léčit, je pak hlavně sebevědomí žen, které alopecie potká. A na tom se můžeme podílet my všichni.

Vlasy jsou pro ženy jednou z nejdůležitějších součástí jejich fyzické identity. Barvíme je, stříháme, pečujeme o ně jako o jednu z nejviditelnějších částí našeho vzhledu. Od doby, kdy holčičky dorostou prvním copánkům, až do stáří jsou vlasy považovány za důležitý atribut fyzické krásy.

Alopecie neboli holohlavost

Alopecie je všeobecný název pro holohlavost, která může mít mnoho příčin. Alopecia areata je pak druhem vypadávání vlasů, které postihuje zejména ženy v mladém věku. Příčinou tohoto druhu alopecie je autoimunitní reakce těla. Bílé krvinky v tomto případě napadají růstovou zónu vlasů. Kromě vlasů může vypadat i obočí, řasy a veškeré ochlupení.

Alopecia areata (vypadávání vlasů v kruzích) umí lékaři léčit, ne vždy ale vyléčit

Alopecia areata je charakteristická tím, že první vlasy vypadávají v kolečkách. Nemocní nejdříve odhalí jedno nebo dvě místa na hlavě, kde jim vlasy chybí. Taková místa se mohou objevit již v dětském věku. Následný průběh nemoci je pak individuální. Místa, kde vlasy vypadaly, se mohou zvětšovat až do úplného vypadání vlasů, stejně tak někomu vypadají i řasy a obočí. Může také vypadat ochlupení celého těla.

Nemocní alopecií zpočátku svá plešatá místa zkoušejí začesávat a maskovat. Zejména pro dívky a ženy zde nastává první období stresu - nekonečné prohlížení se v zrcadlech, neustálá kontrola vlasů na veřejnosti.

Holá místa ale obvykle postupují a slejí se ve větší plochy až do úplného vypadání vlasů. V pozdější fázi alopecie je obvykle potřeba u mužů i u žen přistoupit k oholení vlasů. Muži pak mívají obavy o to, že dorůstající vlasy vytváří na hlavě kolečka a tvary, ženy obvykle nosí šátky nebo paruky.

Léčba alopecie - dlouhá cesta, která nemusí nikdy skončit

První cesty, které nemocní absolvují, jsou vyšetření u imunologa, endokrinologa, internisty nebo alergologa. K diagnostice se používají odběry krve, mikrobiologické stěry z pokožky hlavy a také samotné vyšetření vlasů. Ty se dávají pod přístroj, který se jmenuje fototrichogram - po mnohonásobném zvětšením vlasu a vlasové pokožky dokáže lékař určit, kolik vlasů je v růstové fázi, kolik je v čekající fázi a jaký počet je připravený k vypadnutí. Po vyhodnocení všech vyšetření se pak lékař rozhoduje, kterým směrem se bude léčba ubírat.

Léčba primárně spočívá ve snaze tlumit zánět, který postihuje vlasové folikuly. Léky se aplikují jak lokálně do míst, kde vlasy vypadávají, tak vnitřně do celého těla. Nejčastěji se používá léčba kortikoidy, pomocnou látkou bývají také cyklosporiny. Kortikoidy ale v rozsáhlejších případech alopecie výrazně zatěžují organismus nemocného a mají mnoho vedlejších účinků. 

Další možností pak je používání látek, které vyvolávají ekzém a jakkoli se to zdá nelogické, v mnoha případech vznik odlišného zánětu kůže může metabolismus stimulovat k růstu vlasů. Léčebných postupů existuje mnoho dalších, například za pomoci látek, které prokrvují vlasovou pokožku a tak podporují růst vlasů.

V případě, že lékaři odhalí hormonální příčinu, používají k léčbě látky, které blokují dihydrotestosteron. Tento enzym je vyvinut z mužského pohlavního hormonu testosteronu a dokáže silně podpořit ochlupení těla, ale na vlasový porost má účinek přesně opačný. Dnes již známe léky, které tento enzym dokáží blokovat a pokud je příčina v tomto hormonu, dokáže se alopecie i zcela vyléčit.

U velké části nemocných alopecií je však léčba neúspěšná či se nikdy nepodaří přijít na to, co ji způsobuje. Po prvotní klasické léčba je pak doporučována i změna životního stylu. Vlasy jsou jedním z hlavních odrazů tělesného a duševního zdraví a cesta k jejich uzdravení vždy vede přes vyřešení příčiny, která je často ukryta před všemi moderními laboratorními testy.

Léčba alopecie, se kterou lékaři nepomohou

Velkou kapitolou léčby alopecie je pak hledání příčin mimo vybavené laboratoře a vzdělané lékaře. Každý, kdo si prošel některým druhem alopecie, to absolvoval.

Mimo zdravotní problémy existuje totiž desítek příčin, které mohou alopecii způsobovat. Každý nemocný už asi vyzkoušel desítky šamponů, mastiček a vodiček, výživových doplňků. Některé ordinace estetické medicíny nebo kožní oddělení nabízejí mražení folikulů za pomoci dusíku. Na stimulaci růstu vlasů se dá aplikovat i několik vitamínů, jako je například B12 nebo panthenol (B5) nebo několik prvků, jako je zinek nebo selen.

Někdy se může zdát, že léčba zabírá. Někteří pacienti popisují náhlé uzdravení, kdy jim narostou krásné husté vlasy a zdá se, že jejich potíže skončily. Nemoc se ale často po několika měsících vrátí a pacient se opět hledá příčinu a lék.

Často, když si lékaři nevědí s nemocemi rady, označují za příčinu stres a psychické potíže, o kterých je dobré přemýšlet a řešit je - buď návštěvou odborníka anebo za pomoci změny životního stylu. Řada nemocných, kteří s léčbou za roky zkoušení různých metod neuspěli, se obrací na alternativní metody léčby.

Alternativní metody, které mohou pomoci alopecii vyléčit

Na alopecii se dá najít léčba například v tradiční čínské medicíně nebo homeopatii. K takové léčbě je vždy dobré najít si zkušeného terapeuta, který dokáže ze všech indicií a podrobného vyšetření určit přesný lék. K léčbě alopecie se používá i akupunktura, i tu by měl provádět certifikovaný lékař TČM, kterých je ale už poměrně velké množství a je z čeho vybírat.

Samostatnou kapitolou v léčbě alopecie je psychické zdraví

Ženy, ale i muži kteří alopecií trpí, prožívají psychický stres, který je spojeným se změnou jejich vzhledu a také s na první pohled evidentní odlišností od zažitých standardů krásy. Nemocným alopecií se dostává velké pozornosti, často si je lidé prohlížejí, myslí si, že trpí rakovinou, mají sklony je litovat. Srovnání se se svým fyzickým vzhledem je hlavní součástí léčby na poli psychiky. 

Návštěvami zkušeného psychologa nebo terapeuta se pak nemocní mohou pokusit léčit i starší zranění duše a tím svou nemoc minimálně zlepšit. Z pohledu psychosomatiky jsou vlasy znakem vitality, svobody a životní energie. Stav našich vlasů zrcadlí spokojenost a radost v našem životě. 

Léčbou pak podle psychosomatiky může být naučení se přijímání života s láskou, hledání radosti v maličkostech, nebát se přijímat změny. I k tomuto může nemocným pomoci terapie s pomocí zkušeného psychologa nebo terapeuta.

Příběhy žen s alopecií mohou být poselstvím pro všechny, kteří se sami trápí fyzickými nedostatky

Na Modrém koníku je nejedna maminka, která s alopecií bojuje. Zakladatelka skupiny o alopecii se svěřila s tím, jaké to je s alopecií žít v osobním článku, kde popisuje nejen léčebné postupy, ale hlavně bolest na srdci, kterou jí její nemoc způsobuje.

Všechny ženy, které o alopecii na internetu otevřeně píší, spojují podobné pocity, které si určitě všechny z nás, které někdy řešily své fyzické nedokonalosti, dokáží představit.

Určitě si sama uvědomujete, jak je pro vás vzhled vašich vlasů důležitý, mnohé z nás za péči a vzhled vlasů utrácíme měsíčně nemalé sumy a pro krásu vlasů podnikáme spoustu procedur.

“Myslím si, že každý mi dá za pravdu, že když uvidíte na ulici člověka - spíše ženu, protože u mužů se to tak neřeší, která nemá vlasy  a nosí šátek, čepici, tak vás to zarazí a neodtrhnete od ní oči. Vaše první myšlenka je "ta má asi rakovinu". Možná vám to přijde líto, možná nad ní hned přestanete přemýšlet a budete si dál řešit své věci, ”

píše Iviii ve svém článku, jak vnímala pohledy ostatních.

”Vše buď zabralo jen na chvíli a nebo vůbec. Jednu chvíli už jsem měla naději, že je vše na dobré cestě. Asi v mých 20 letech mi vlasy znovu narostly krásné husté a vlnité. Jenže po půl roce začalo to kolečko nanovo. Plný polštář vlasů, hrábnutí do vlasů a vytáhnutí vyrvaného chomáče. Všude popadané vypadlé vlasy. Od té doby už nikdy nenarostly znovu všechny, ani obočí ani řasy, jen chlupy na nohách jak naschvál zůstávají,” píše Iviiii o tom, jak bojovala s léčbou a s tím, že se musí s vypadáním vlasů smířit.

Hodně žen, které alopecií trpí, nakonec chodí bez pokrývky hlavy

Mnoho žen s alopecií vtipkují o tom, že se nemusí holit, chválí si také permanentní vyřešení obočí a řas, které jim ušetří hodně času při ranním krášlení. A mnohé z nich se stanou přebornice v krásném makeupu, kterým dokáží svoje přednosti zvýraznit.

Důležitou kapitolou je v životě s alopecií těhotenství a mateřství. U mnoho záhadných a zvláště autoimunitních chorob je naděje, že se během těhotenství onemocnění lepší nebo zcela zahojí - díky hormonům, které tělo během těhotenství vylučuje. U některých žen během těhotenství došlo k silnému růstu vlasů, které ale zase časem, zejména po ukončení kojení, vypadaly.

Všechny ženy, které přišly o své kadeře, spojuje jedno - boj o vlastní sebevědomí a touha po tom, aby je ostatní brali takové, jaké jsou, i s viditelnou odlišností přímo ve tváři. Vyzývají, aby se lidé nebáli se jich ptát, aby se nebáli s nimi mluvit. A s mnoha ženami mluvit určitě chcete - to, že musely o svojí krásu a místu v životě bojovat víc, než ostatní, jim dalo nadhled a zkušenost, která je dělá výjimečnými. Spoustu z nás, které se trápíme vadami na kráse, mají co naučit. 

A pokud jim chcete pomoct - až si budete stříhat dlouhé vlasy, nezapomeňte je darovat! Například spolkům, které výrobu paruk pro ženy, které ztratily vlasy, podporuje.

Zdroje:

https://www.modrykonik.cz/blog/iviiii/article/nezvana-navsteva-alopecie-zsr6zw/

http://empatia.cz/prehled-pricin-nemoci/padani-vlasu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Alopecie

https://www.promaminky.cz/muj-pribeh/ze-zivota-ostatni-15/muj-pribeh-alopecie-547