KočárkopedieTěhotenství
V období těhotenství prochází partnerské vztahy a celý rodinný systém proměnou. Nejen pro ženu je těhotenství obdobím plným změn a prenatální péče, ale i na jejího partnera jsou kladeny nové nároky. I muž těhotné ženy totiž prochází změnami: biologickými, psychickými a sociálními.
Video: "Porod je práce a žena se na něj musí připravit."
říká vedoucí lékař IVF Clinic Olomouc, MUDr. Štěpán Machač
V rozhovoru s MUDr. Štepánem Machačem najdete odpovědi na tyto otázky:
- 00:36 Jak žena zjistí, v jakém týdnu těhotenství se právě nachází?
- 01:58 Jaké jsou nejdůležitější fáze/týdny těhotenství pro vývoj dítěte?
- 03:04 Je strava v těhotenství opravdu tak důležitá?
- 04:07 Co vše “může” žena v těhotenství a co není naopak není vhodné?
- 06:32 Emoce v těhotenství, únava anebo náladovost. Proč tomu tak je?
- 07:58 Proč nemá každé těhotenství vždy ideální průběh?
- 08:23 Jaké jsou komplikace v těhotenství?
- 10:35 Jaká vyšetření čekají ženu v těhotenství?
- 15.30 Co mít připraveno před narozením dítěte?
- 15.30 Výbava pro těhotné. Existuje ideální, zaručeně praktická a vhodná?
- 16:45 Jak se vypořádat s potratem a úmrtím plodu v děloze?
Nevynechejte další zajímavé video rozhovory s odborníky na YouTube kanálu Modrého koníka týkající se porodu:
🎞️ Díky morfologickému ultrazvuku přijdeme na vrozeného vady dítěte brzy.
🎞️ Kdy si udělat těhotenský test?
🎞️ Jak pomáhá Aniball a Epino?
🎞️ Fyzioterapeutka radí: Jak zmírnit bolesti, které trápí ženy v těhotenství
🎞️ Morfologický ultrazvuk odhalí malé i velké vady dítěte.
🎞️ Porodní plán.
Co je to trimestr?
Těhotenství je členěno na tři časové úseky, kterým se nazývají trimestry. Každý z nich trvá tři měsíce a každý je zcela specifický, protože v něm probíhají určité charakteristické změny, podstupují se vyšetření a nesou s sebou jiné pocity a obavy nastávající maminky. Některé ženy čekají, až uplyne první trimestr, aby bylo těhotenství potvrzeno, miminko tlouklo srdíčko a vyšly v pořádku všemožná vyšetření a až poté se rozhodnou oznámit své těhotenství okolí58.
Trimestr tedy znamená třetinu délky těhotenství:
- I. trimestr37 = 1. - 13. týden těhotenství
- II. trimestr17= 14. - 26. týden těhotenství
- III. trimestr13 = 27. - 40. týden těhotenství
Vyšetření v těhotenství
Jakmile žena zjistí, že je těhotná20, je s tímto krásným obdobím spojeno i několik vyšetření a prohlídek, které by měla absolvovat a jenž jsou součástí těhotenského kalendáře. Protože je těhotenství rozděleno do tří trimestrů, obsahuje každý z nich pro něj typická vyšetření.
V prvním trimestru čeká nastávající maminku minimálně jedno UTZ vyšetření2. Dále vyšetření v podobě odběrů krve, moči, cytologie4, kontrola děložního čípku, měření pánve, testy na přítomnost nemocí HIV, syfilis, toxoplazmózy1 a žloutenky typu B. Žena podstoupí i ultrazvukové vyšetření nazývané NT screening14 a těhotenskou prohlídku na konci trimestru, tedy ve 12.tt22.
Ve druhém trimestru jsou to pak opětovné dvě až tři těhotenské prohlídky a to v 16. tt29, 20.tt21 a 28.tt14. Je možné, že ještě na začátku tohoto trimestru dojde na tzv. Tripple testy29 a nebo toto vyšetření lékař provede už v prvním trimestru. Zcela určitě ale žena právě v tomto trimestru projde tzv. OGTT testem, tedy testem na těhotenskou cukrovku29, díky kterému dojde ke zjištění hladiny cukru v krvi ženy. Stejně jako v předcházejícím trimestru bude i v tomto trimestru provedeno minimálně jedno UTZ vyšetření2, kterému se říká "velký ultrazvuk", zpravidla prováděn ve 20.tt..
Ve třetím trimestru už většina žen cítí miminko velmi dobře. Jsou to jednak jeho časté pohyby a nebo škytavka2, kterou dítě v bříšku často má, jakmile přelkne plodovou vodu. Lékař se ženy na tyto pohyby miminka ptá na každé těhotenské poradně a poté také vyšetřuje poloha plodu36. Mimojiné těhotnou ženu čekají v tomto trimestru dvojí odběry, jedno UTZ vyšetření2, poté těhotenská prohlídka ve 32.tt29 a případně první CTG vyšetření6, kterým lze monitorovat stav dělohy a miminka v bříšku. Tento přístroj ale žena nemusí poznat ani během samotného porodu29, u nízkorizikových těhotenství postačuje (a dokonce má nižší rizika pro průběh porodu) poslech srdečního tepu miminka stetoskopem nebo jednoduchým ultrazvukovým Dopplerovým přístrojem.
O tom jak se miminku v bříšku daří se mohou rodiče přesvědčit i v pohodlí svého domova, protože tlukot srdíčka dítěte může jít velmi dobře slyšet pomocí přístroje zvaného AngelSounds80. Pokud ale tento přístroj rodiče nevlastní, mohou zkusit obyčejný tip s hrníčkem, který se přiloží na bříško těhotné ženy a když se zadaří, půjde i tímto způsobem srdíčko dítěte slyšet. Nevýhodou této metody je ale nemožnost nahrávání tohoto krásného zvuku, narozdíl od Angelsounds, který toto umožňuje.
Strava v těhotenství
Se zjištěním těhotenství se většina žen stává "zodpovědnějších" i ve svých stravovacích návycích a jiných zlozvycích, protože mají v bříšku ještě jednoho "strávníka". Existuje mnoho pravd, mýtů a polopravd o tom, co by těhotná žena měla jíst a nebo naopak neměla v těhotenství jíst vůbec. Stejně tak je to i s pitným režimem7 v období gravidity. Ten by měl být totiž dodržován a to buď v podobě obyčejné vody, nebo různých čajů, limonád atd. Ale i na ně existuje řada názorů, protože ne všechny bylinky a limonády jsou v těhotenství vhodným pomocníkem k zahnání žízně. Na druhou stranu ale může platit, že chuť na něco (limonáda, coca-cola, kafé, máta, zelený čaj, atd.) by měla být přednější. Co více totiž těhotnou ženu o období různých chutí potěší, než naplnění její chuťové potřeby, že ano? Více se můžete dočíst v hlavním článku: Strava v těhotenství4.
V různých zdrojích ale určitě narazíte na mnoho doporučení a nebo přímé zákazy, stejně tak jako na informace, že by se strava neměla upravovat vůbec. Jsou země, kde se naprosto bez otazníků těhotné ženy stravují "pro nás nedoporučovaným jídlem", jako např. syrovou rybou, syrovým masem, vajíčky, zrajícími sýry, apod. i v době těhotenství, protože jsou na to zvyklé. Je tedy potřeba si uvědomit, že to, co jíte celý život a jste na to už nějak zvyklé, tedy i v období před těhotenstvím, budete pravděpodobně jíst vy i vaše dítě v době, kdy porodíte. Pro některé ženy tedy není těhotenství důvodem ke změně stravovacích návyků a skladby jídel, jiné těhulky ale mohou právě v tomto období změnit svůj jídelníček tak, že jej budou dodržovat i v období po porodu.
Otázka ale vyvstává v konzumaci alkoholu1, kofeinu7 a nebo v případě tabáku4 v těhotenství. V obecné rovině není ani jedno z uvedených "zlozvyků" těhotným ženám doporučováno, avšak někteří odborníci poukazují na fakt, že mohou být občasně konzumované 2dcl červeného vína dobré ke správnému prokrvování placenty9. Oponenty ale mohou být jakákoli množství alkoholu během těhotenství zamítnuta se značkou: Nevhodné.
Aktivity v těhotenství
S rostoucím bříškem15 každá těhotná žena sama nejlépe ví, na co má energii a jaký pohyb jí nejvíce vyhovuje. Pro některou ženu to může být jóga pro těhotné2, cvičení na míči2, či cvičení pro těhotné9 a pro ostatní zase třeba klidnější plavání. Stejně jako je sportování zcela běžnou aktivitou během těhotenství, je jí i tolik diskutovaný a těhulkami obávaný sex v období těhotenství58. Pokud není lékařem přímo zakázán a vše je v pořádku, může být i během gravidity nadále praktikován.
Po jakékoli aktivitě může těhotná žena cítit pohyby miminka v bříšku14, protože každá aktivita ho může samozřejmě rozhýbat. Není na tom nic špatného a rozhodně se není třeba hýbaní se v těhotenství obávat. Samozřejmě opět platí, že pouze v tom případě, pokud ženě není lékařem doporučen klid a nebo není-li na rizikovém těhotenství.
Existuje ale jedna velmi příjemná aktivita, kterou mohou absolvovat všechny nastávající maminky a tou je těhotenské focení6. Díky němu zůstane rodičům památka na svého potomka ještě z jeho prenatálního období a nastávající rodiče si tak zvěční vzpomínku na těhotenské bříško. Navíc je možné vzít na focení i celou svou rodinku, tedy tatínka a sourozence miminka v bříšku.
Problémy v těhotenství
V okamžiku zjištění těhotenství se žena ocitá na prahu zhruba čtyřicetitýdenní cesty. Někomu se zdá, že tato doba uteče jako voda, jindy je to vnímáno jako nekonečný proces, obzvláště v případě častého výskytu nějakých nepříjemností a problémů.
Prvních několik týdnů těhotenství, tedy první trimestr, je mnohdy nejtěžších. Ženy se nemusí cítit ve své kůži a je patrná velká emoční nevyrovnanost a často i strach z porodu12, strach z neznámého. Obávají se, zda jejich těhotenství dopadne dobře, ale to je naprosto normální stav každé těhulky. Jakmile žena díky příznakům106 zjistí, že je těhotná, může, ale nemusí, očekávat i další "těhotenské nešvary", jako jsou pálení žáhy19, zácpa3, otoky9, časté močení9, melasma, akné5 a mnohé další13, které celých 40 týdnů doprovází.
Může ale přijít i tak smutná situace, že si to "miminko rozmyslí" a usadí se u maminky v bříšku tam, kde to není pro zdraví ani jednoho z nich příznivé. Těhotná žena může začít z tohoto důvodu krvácet3 a nebo špinit3 a těhotenství bude samovolně3 a nebo lékařem ukončeno13. V případě, že jde o mimoděložní těhotenství22, zamklé těhotenství12 a nebo jakýkoli jiný důvod ukončení těhotenství, je vždy ženě provedena i revize dělohy16, po které by měla dodržet tzv. šestinedělí1 a nechat své tělo odpočívat, aby nabralo více sil, a to třeba i do dalšího těhotenství. Více se můžete dočíst v hlavním článku na téma: Problémy v těhotenství13.
Každé těhotenství je ale individuální, a proto je pro jeho zdárný průběh důležitá tělesná a duševní pohoda.
Příprava na porod
S blížícím se koncem těhotenství, tedy ve třetím trimestru, se zvyšuje i netrpělivost nastávající maminky. Objevuje se obava ze samotného porodu29 a z faktu příchodu nového člena rodiny. Spousta těhulek se připravuje na různé druhy vedení porodu buď u sebe doma a nebo ve vybrané porodnici, a to od porodu do vody2, přes porod vaginální29, či porod císařským řezem81, protože ikdyž o porodu má každá žena zřejmě jasnou představu, nejlépe popsanou ve svém porodním plánu32, situace se může zcela změnit a na místě je rychlá alternativa, resp. záchrana rodičky a dítěte sekcí.
Před porodem také spousta nastávajících maminek prožívá období, které se označuje jako instinkt hnízdění3. Vedle něj si také velmi často kontrolují svou tašku do porodnice27, jestli je vše pečlivě připraveno k narození jejich dítěte.
Jsou páry, které mají již od začátku jasno v tom, jak se na porod připravit a nebo jestli být u něj sám, či s doprovodem. Některé těhulky totiž doprovod u porodu137 ocení jako jistý druh podpory, že na porod nejsou samy, ale na druhou stranu může některým těhulkám doprovod překážet, protože by si tento okamžik raději prožily samy. Je to hlavně o domluvě mezi těhotnou ženou, jejími sny, přáními, ale také o osobě, která by ji měla doprovázet. Ta totiž nemusí toužit býti doprovodem u porodu a může to být pro ni velmi stresující. Velmi dobrou volbou může být i porodní dula1 a nebo vybraná porodní asistentka. V rámci přípravy ale mohou pomoci různá videa o porodu10, nácviky správného dýchání u porodu9, masáž hráze7 aj.
S blížícím se termínem porodu74 pociťují těhotné ženy své první kontrakce33, kterým se lidově říká také poslíčci40. S očekáváním a nebo také bez něj, dojde i na odchod hlenové zátky8 a nebo na prasknutí plodové vody6, která je už skutečným signálem blížícího se porodu a šlápnutím do pedálů. A pokud se termín blíží a nebo jde už o přenášené těhotenství po 40.tt7, může nastávající maminka zkusit některý z tipů na vyvolání porodu17.
Více se o samotném porodu, jeho vedeních a nebo porodnicích můžete dočíst v hlavním článku zaměřeném na Porod od A po Z.
Video Od početí k narození
Příběhy maminek a články z Magazínu
Více o těhotenství na modrykonik.cz
Hodnocení a zkušenosti s těhotenstvím
Těhotenství
Navzdory toho jsem porodila zdravé a báječné děti. Ale... jsem ráda, že je to za mnou a že už nikdy těhotná nebudu. :slight_smile: A ještě jeden poznatek z posledního těhotenství mojí dcery, dneska je to obchod se stresem, pořád lítání po doktorech /to nesnáším/ a pořád nějaké testy a výpočty pravděpodobnosti, my měli údajně vysoké riziko na DS a máme krásnou, zdravou holčičku. Takže za mě ... naštěstí už ne.
Úžasné těhotenství
Těhotenství bylo krásné, bezproblémové, bylo mi dobře, byla jsem pořád vysmátá, nic mě netrápilo. Nebyla jsem přecitlivělá, prostě jako bych nebyla těhotná. Až do konce II. trimestru jsem sportovala a pak se najednou změnil stav a CS z 0 mi během týdne vyskočil na 7 a začala to být pruda - nic jsem nesměla, musela jsem ležet (probíhala rekonstrukce a já nemohla připojit ruce k dílu), začala jsem být nervózní. Po měsíci jsem to strávila a zvykla si, že to musím vydržet už jenom pro dobro miminka a porodila jsem ve 38tt, takže jsem byla moc ráda. Pohlaví jsme si říct nenechali - nejepší překvápko v mém životě!! :)
Těhotná pokaždé jinak
U druhého těhotenství to bylo úplně jiné, otěhotněla jsem hned jak jsme chtěli, byla to dvojvaječná dvojčata a prozvracela jsem celé těhotenství, opravdu každý den a když to bylo až po obědě, tak to byl úspěšný den. Zvracela jsem ještě večer před porodem. Ráno porodila a byl klid.
U obou těhotenství jsem měla pozitivní test ještě před očekávanou MS. Oba porody vyvolané.
Jak jsem poznala, že jsem těhotná
Našemu štěstíčku je nyní už 9 měsíců. :)
Krasné těhotenství s několika "poprvé"
Přeji všem, kdo se snaží, ať se zadaří a ať je každé těhotenství stejné jako to moje!
Každé jiné
Nejdůležitější je asi věřit svému tělu a snažit se být vnitřně v klidu a užít si chvíle čekání na miminko.
Jak se nezbláznit v těhotenství
Nicméně, kromě reaktivního vyššího tlaku jsem neměla vůbec žádný problém. Pomohlo mi nejvíc to, že jsem skoro celé těhotenství něco dělala, chodila jsem do práce, ven s kamarádama apod. Byla jsem ráda, že mi to zdravotní stav dovolil a opravdu jsem mohla žít "normálně" skoro až do porodu. Jinak bych se asi zahrabala doma a celé dny trávila projížděním internetu a pročítáním, co všechno se mi může stát.
Takže pokud jste trošku nervoznější povaha a zdraví vám to dovolí, tak doporučuji se hlavně nějak zabavit a na těhotenství moc nemyslet. :-)
Jak prožít báječné těhotenství
Byla jsem otevřená všemu a poslouchala hlavně svoje tělo ( měla jsem na to totiž více času. když jsem vyšla ze stereotypu - práce, cvičení, cestování.... člověk u toho začne zapomínat na svou přirozenost) a právě v těhotenství je přirozenost a vnímání sama sebe velmi důležitá. Nečetla jsem žádné články, žádné předsudky, neměla jsem moc informací. Vše se utvářelo samo a báječně se vyvíjelo. Cítila jsem svět najednou jinak, vnímala jsem jinak lidi, kterými jsem byla obklopena. Více se vše vykrystalizovalo., zjistila jsem, co a kdo mi opravdu dělá dobře a co ne. Cvičila jsem, chodila jsem po horách, spala jsem, jedla cokoliv na co jsem měla chuť, válela se v posteli, četla knížky, na které jsem dřív neměla čas. Prostě jsem si vše užívala a uvědomovala jsem si každou chvíli jaké mám štěstí, že to takhle mohu pociťovat.
Teď mám dvouměsíční dcerušku, je báječná, klidná, usměvavá a vyzařuje z ní nádherná energie.
Jsem přesvědčená, že je vše jen a jen o lidech a tom, co mají v hlavě. Myšlenka totiž tvoří naši realitu a na to bychom neměli zapomínat. Tak si navoďte jakou chcete a mějte krásná těhotenství!
Přeji všem nádherné, přirozené těhotenství, poslouchejte samy sebe a mějte otevřené srdce.
Krásné dny přeje
Tamara :)
Druhé těhotenství trochu jinak
Tentokrát se snažím počet vyšetření co nejvíc omezit, na poradny jsem začala chodit k porodní asistentce. Vnímám to všecko jinak než před víc jak třemi roky. Víc v mém postupně doplňovaném článku http://www.modrykonik.cz/blog/katyxq/article/ce...
Rozdíl mezi chlapcem a dívkou
Manžel i celá rodina mě rozmazlovali a hlídali abych nic nedělala. To jsem samozřejmě nedodržovala, vnitřně jsem cítila, co můžu a co ne. Asi měsíc před termínem jsem si cvičně dojela do porodnice s poslíčkama. No jo, prvorodička. ;-) A 24.6.2010 jsem už z porodnice neodjela. Sice jsem tam byla zbytečně dlouho, protože opět jako správná prvorodička jsem plašila moc brzy, ale po cca 10-ti hodinách jsem ho poprvé uslyšela.
Po roce a 3 měsících jsem opět našla na testu dvě čárky. Těhotenství bylo tak trochu jiné. Téměř jsem nepřibírala a téměř jsem o něm nevěděla, věnovala jsem se Jiříkovi a nebyl prostor přemýšlet. ;-) "Ujížděla" jsem na mandarinkách (v klidu dvě kila denně) a na masu. U rodiny jsem byla blázen, že máme mimi tak brzy po sobě, ale já si to nemyslela. Pohlaví jsme se dozvěděli až někdy ve 25. týdnu - princezna se nechtěla ukázat. Jméno bylo boj, a proto jsme nakonec s manželem zvolili variantu našich jmen - pokud by to náhodou byl kluk, tak by byl Radek a pokud to bude skutečně holka, tak bude Kristýnka.
Závěr těhotenství byl takový trochu hektický. Termín porodu jsem měla až za dva týdny a na to, že mi někdy od 7. měsíce hrozili předčasným porodem, se tam teď Týnka držela zuby nehty. 5.6. jsem byla na kontrole u svého doktora (ano, nechodila jsem do porodnice, protože můj doktor zároveň pracoval v porodnici) a on tam z nějakého důvodu nebyl - sestřička mi udělala monitor a prohlédla mě a řekla, že se nic nechystá a že mám dojít za panem doktorem do porodnice 7.6. večer. No, a tak jsem s Jírou a babičkou jela na nákupy atd. Večer pohoda. Druhý den jsme s Jírou byli od rána venku a chodili jsme a chodili a já asi ve dvě zjistila, že krvácím. Došli jsme domů a počkala jsem na manžela a dohodli jsme se, že radši vyrazím do porodnice, záda mě bolela, že jsem téměř nemohla sedět ani stát. V porodnici byl takový mladý doktor, prohlédl mě a s kamennou tváří prohlásil, že to nic není a že mám jít domů. No a zkrátím to. Domů jsem dorazila v devět a od dvou jsem chodila na WC, v půl osmý jsem budila manžela, v devět jsme vyjeli, v devět třicet jsme dorazili do porodnice a v 10:14 jsem slyšela poprvé Kristýnku.
Rozdíl mezi jednotlivými těhotenstvími vidím hlavně v potravinách, na kterých jsem ujížděla a pak také celkově ve vnímání - provotěhulka a druhotěhulka - druhé člověk bere více s klidem více jako něco normálního, přirozeného... ;-)
Mých 40+3
Prakticky od puberty jsem se těšila, že budu mámou a prakticky od 17 let jsem věděla, že otěhotnění nebude lehké - nepravidelná menstruace. Po 2. pokusu ivf se zadařilo. :))
Do 20.tt jsem zvracela, nebo měla pocit na zvracení. :) Byla jsem závislá na kofole a vodě. Denně jsem vypila cca 6 litrů vody. :D Od 21.tt jsem zůstala doma na nemocenské, :) četla jsem, spala jsem, chodila na obídky a procházky s přáteli, pracovala po telefonu z postele a těšila se na miminko. :)
Malé se ven vůbec nechtělo, tak jsem nastoupila do Podolí 12.3.2013 a pan primář začal s vyvoláváním. Bez úspěchu. :) Tak 13.3.2013 ve 13:40 ve třetím patře přišla na svět naše holčička. :)) Vybrala si krásné datum :) a k tomu byl zvolen ve Vatikánu nový papež. :)
Mé těhotenství
První trimestr se nesl spíše ve strachu, jestli je vše v pořádku, protože jsem žádné problémy neměla, žádné nevolnosti. Spíš jsem jen poslouchala:" nezvracíš? nejsi unavená?, tak to snad ani nejsi těhotná." a já začala řešit, co vše se může stát a jestli o miminko nepříjdu.
Začátek 2. trimestru byla velká úleva, že snad to nejhorší máme za sebou. Začala jsem si těhotenství konečně užívat a přestala poslouchat řeči kolem sebe. Začala jsme chodit na těhotenskou jogu, pořídila si Angelsounds. A tak nějak celkově byla více v pohodě.
3. trimestr jsem na sobě poznala ihned :-), s rostoucím bříškem je vše tak nějak náročnější. Stále mám těhotenství bezproblémové. Ale bolesti zad, zvýšená únava i horší spaní a pálení žáhy se nevyhly ani mně.
Myslím si, že těhotenství je krásné období, i když není jednoduché (možná bych mluvila jinak, kdybych zvracela od rána do večera), ale jen ta představa, že ve mně roste nový život je úžasná.
Nemůžeme se dočkat, až bude naše miminko na světě!
PS: jen taková malá rada pro ostatní těhotné - neposlouchejte okolí a nenačítejte jen to nejhorší, co se může stát. Budete akorát vystresované!!! a neznamená to, že když to některé měly tak či onak, tak že to tak musíte mít i vy. Užívejte si to, dopřávejte si na co máte chuť a těšte se na to co příjde. :-) Všem držím palce!!!
Těhotenství jako dar
Ve 24 letech, chvíli po svatbě, docela krutá zpráva. Nicméně vše dobře dopadlo a já ve 25, ihned po detoxikaci hormonů, otěhotněla.
První týdny, než jsem se dostala k dr. (objednaná na 9tt), jsem byla nejvystrašenější stvoření na světě, hlavně jsme měla strach z všude probíraného mimoděložního těhotenství. Po kontrole jsem se uklidnila, ale před každou zase pracovaly nervy, zda bude vše v pořádku.
Měla jsem bezproblémové těhotenství, až na běžné neduhy, jako je pálení žáhy, časté močení a bolest zad, když už jsem měla obří břicho, ale to k tomu prostě patří, takže nic výjimečného. Jednou v parný den mi zmizely na půl dne kotníky.
Těhotenství jsem si užívala se vším všudy, chodila s přáteli na (nealko) pivo, na koncerty, k vodě a užívala si krásného pocitu, kdy si představujete, jak bude vaše dítě vypadat, až se narodí, jaké to asi všechno bude.
Po celé těhotenství jsem neměla ani poslíčky či tvrdnutí břicha, nic. Nakonec jsem ani nepoznala, že rodím, žádné bolesti či křeče, žádná prasklá voda či odtok hlenové zátky. Jak všichni říkají, že poznáte, že rodíte, já to nepoznala. :)
Průběh těhotenství je individuální, má další budou zřejmě taky jiná, ale pokud vám můžu poradit, snažte se nestresovat (vím, je to fakt těžký a většinou to nejde), to jediné mi to těhotenství pokazilo. Myslete optimisticky, pokud máte průběh těhotenství v pohodě, rozhodně neseďte doma jako pecky (pokud po tom opravdu netoužíte, někdy bylo fajn jen sedět, číst si, mít nohy na stole a nechat se obskakovat) a užívejte poslední chvíle svobody, byť s batohem pod prsy. :)
Těhotenství - nejkrásnější období ženy
Před každým velkým ultrazvukem jsem se bála, co na mě doktor vyvalí, ale pokaždé vše dopadlo na jedničku a s manželem jsme jen s úsměvy němě obdivovali obrazovku, na které na nás mával, vyplazoval jazyk a nebo jen mrknul náš malý Bazilišek. Dokonce nám ve 20. týdnu oznámili, že to bude náš malý chlapeček.
Jen na posledním ultrazvuku se panu doktorovi nezdálo, že je malý stále otočený hlavičkou nahoru. Tak zůstal i do porodu, ale to je k jinému tématu.
Jen bych chtěla dodat, že těhotenství je sice krásné období, ale pro mě je nejkrásnější období teď, když jsem maminkou a naplno si užívám s Vendelínkem kupu radostí.
Vyšlo to až na podruhé
První trimestr byl úplně v pořádku, nikdy jsem nezvracela a bylo mi fajn. Kolem 20. týdne jsem ale začala mít šílené migrény a prášek na bolest jsem si samozřejmě vzít nemohla. Trvalo to pár týdnů a pak to odeznělo. Po 30. týdnů mě trápilo pálení žáhy, které trvalo až do porodu. Jinak jsem ale měla bezproblémové těhotenství a už se těším, až si to někdy zopakuju. :-)
Mých 5 těhotenství
U čtvrté jsem ještě tahala starší dceru, tak to bylo náročné a stačilo týden odpočívat a bylo to v pořádku. Bylo ale zbytečné být v nemocnici, protože by stačilo ležet. Tam do mne rvali něco v kapačkách, co mi způsobovalo hrozně nepříjemné bušení srdce, a nakonec jsem dceru přenášela.
Je lepší zařídit si klid doma a více se šetřit, než pak mít strach, že by se mohlo něco stát. Cvičení pro těhotné je moc prima, ale zvedání staršího dítka je nutno omezit.
Začátek nebyl lehký
Ráno, 23.3.2010 mi ráno v 6 praska voda a v 15:52 byla Kačenka na světě.
U druhé dcery jsem to zvládala lépe, naštěstí. Nevím, jak bych to udělala se starší. Takže těhotenství probíhalo celkem v poklidu. Sice mi dělali 3x Hamiltona a vůbec to nepomohlo, Anička má svou hlavu od malička. No a 4.10.2013 se v 1:00 narodila druhá princezna :-)
Jsou to naše zlatíčka. Milujeme je nejvíc na světě.
Těhotenství? No už aby byl březen..
Předně jsem si po testu zavolala k doktorce, která mě objednala až za 14 dní, no a za 15 jsme měli odjíždět s bandou kamarádů do Chorvatska. Byla jsem na kontrole dost napnutá, jestli mi vůbec dovolí odjet. Mudr. potvrdila těhotenství v 8. týdnu, ale i že vidí "cosi", co nikdy neviděla a k tomu je tam hematom. Chorvatsko je jen na mně, vytiskla zprávu pro případ, že se rozhodneme odjet. No, přece den před odjezdem všechno nezruším a zkusím odhodit všechny obavy a jet. Týden tam byl pro mě super. Obden pršelo a tak se dalo dýchat, protože pomalu na mě lezly nevolnosti, tak mi to bylo příjemné a zvracela jsem jen jednou. Celá dovolená proběhla (včetně cestování autobusem) v klidu.
Po příjezdu domů, hned druhý den to začalo, zvracení jednou, dvakrát i třikrát denně, ráno ale klidně i večer před spaním. Po týdnu byla kontrola na gyn, kde už nebyl ani hematom, ani "cosi", ale pokud budete takhle zvracet, přijďte si pro neschopenku, znělo z úst Mudr. a jelikož mi končila dovolená, zvracení neustávalo, nastoupila jsem na PN. Další kontrola za krásných 14 dní. Zvracela jsem a zvracela, nemohla nic cítit, natož to strčit do pusy, otevřít lednici. Při kontrole -4,5 kila a že by mi prospěla hospitalizace :/ Souhlasila jsem, protože už jsem byla ve stavu, že bych se upsala ďáblu, aby mi bylo lépe.
Ještě ten den jsem se ubytovala, napíchli kapačku a já byla jako ve snu, bylo mi po několika týdnech krásně. Takhle to byly dva dny, včetně nekonečných kapaček s minerály, které jsem úspěšně do té doby vyzvracela (hlavně doplnění draslíku, v té době v TV jen zprávy - sestra vraždící draslíkem, paráda). Den bez léků - co to se mnou udělá. To jsem přežila a další den zkusíme jen čípky. Začínalo mi ale být pomalu ale jistě stejně jako před hospitalizací. Na odchod po 5-ti dnech mi milosrdně nechali vykapat ještě jednu infuzi a můžete domů. Doma jsem nezvracela přesně jeden den a pak znovu. Nebylo to ale už zdaleka tak šílené, ale jednou denně, většinou obden. Pak se to koncem 4. měsíce začalo "uklidňovat" a já se cítila "jen" jako po náročné víkendové párty, to trvalo dalších 14 dnů, přešlo to a já se šla vdávat :-)
Přešlo zvracení, přišly kvasinky.
Denodenní pálení Mudr. zaháněla všemožnými léky, včetně těch podpůrných. Bez pálení jsem byla jen v době léčby, hned po ní se to znovu objevilo. A tenhle kolotoč jede do dneška. Se sestřičkami si už pomalu tykám a doktory znám taky všechny, protože v tomhle stavu je vám jedno, na koho už ty nohy roztáhnete, jen aby pomohl. No a občas na mě přijde deprese, že se toho snad do porodu nezbavím a jako žena jsem nemožná, k tomu to věčné a otravné pálení! Nyní mám diagnózu laktobacilóza a dostala jsem antibiotika ústně po 12 hodinách, z čehož nemám vůbec radost, hlavně kvůli miminku. Pevně ale doufám, že to tohle už vyřeší a já budu moci po půl roce zase zkusit s manželem sex a když ne, tak budu mít jistě super porod a nejklidnější dítě světa :-).
Moje doporučení - při totálním vyzvracení mi šlo pít jediné a to co nejvíc perlivá voda s plátkem citronu, po lžičkách coca cola a pak sníst na co je zrovna chuť a hlavně mít někoho, kdo vám to z té lednice, do které nemáte ani sílu dojít, ani chuť ji otevřít, vyndá a naservíruje. No a taky vybírat potraviny, které se dobře zvrací.
Na kvasinky a jiné potvory moc radu nemám, v nejhorších chvílích pomohla studená sprcha na hořící místa, ale nejdůležitější je to řešit, aby to nedolezlo k čípku a nezpůsobilo ještě něco horšího.
Teď ještě zvládnout necelých deset týdnů a klokan přiletí v březnu a bude zdravý a krásný. ;-)
Dvě těhotenství každé jinak
Určitě má na prožívání vliv spousta faktorů. První těhotenství jsem si užila. Byla jsem šťastná, spokojená a nic mě netrápilo (krom obvyklých nepříjemností od celodenních nevolností po bolesti zad a relativně časté nutkání na malou). Všechno bylo vždy v pořádku, děťátko čilé, na ultrazvuku šlo vždy dobře vidět, doktor byl u vytržení. 8-) (a já samozřejmě také). Od půlky těhotenství jsem byla doma, takže klídek, paráda.
Druhé těhotenství jsem vnímala hodně negativně. Doteď jsem se s tím nesmířila. Na miminko jsem se velmi těšila, ale byla jsem hrozně unavená a často jsem měla (zcela bezdůvodně) špatnou náladu. Dokud jsem neměla bříško a necítila jsem pohyby, tak nebýt toho příšerného vyčerpání, ani jsem nezaznamenala, že vlastně čekám další miminko. Když jsem šla s první dcerkou na procházku, sotva jsem se ploužila, někdy jsem měla pocit, že snad ani nedojdu domů. Navíc jsem měla neustále nenápadný plíživý strach o miminko. Měla jsem výčitky, že nemůžu poslouchat své tělo a když jsem vyčerpaná, tak si odpočinout, že neustále musím (i chci) zvedat dcerku, naštěstí úplné tintítko. Nejprve strach, abych nepotratila (na první prohlídce netlouklo srdíčko, a už prý mělo/mohlo). Pak zase, abych neporodila předčasně. Trápily mě poslíčci a mrňousek byl velmi klidný, téměř jsem necítila kopkání. Někdy celý den. Byl to velký rozdíl oproti prvorozené, která byla čilá už v bříšku.
Podstoupila jsem screening ve 12tt. Sice bych za žádnou cenu nešla na potrat, ale nějak mě nenapadlo, že bych na něj nemusela. Na těhotenskou cukrovku jsem šla také. Byla jsem zvědavá na ten nápoj. Poprvé jsem měla problém s tekutinami obecně. Máloco jsem byla schopná polknout. Kolikrát jsem měla půl litru na celý den a napít se na lačno vždy skončilo špatně. Pila jsem to fakt dlouho, ale zvládla jsem to. Podruhé jsem si fandila. Mohla jsem pít normálně a ani nevolnosti mě téměř netrápily. Zvládla jsem to vypít celkem rychle. 8-) Pak velký ultrazvuk ve 30tt, podruhé i ve 3D. Hezké to bylo. :-) Podruhé už jsem ty ultrazvuky tak neprožívala. :-N A celé těhotenství jsem se těšila na poslech srdíčka. Jen u druhého mrněte byl trochu problém s jeho neaktivitou. Bylo mi dost proti srsti to jejich buzení (v porodnici zvonečkem, příšerný zvuk! ).
První těhotenství jsem si užívala a bříško mě nijak neobtěžovalo. Nebylo to "jen čekání na porod". Ten přišel týden před termínem a začal odtokem plodové vody. A já si jen říkala, "cože? už?"
Druhé těhotenství, mám teď na mysli tedy druhou polovinu, bylo vyloženě "čekání na porod". Na jednu stranu jsem se obávala předčasného porodu a na druhou stranu už jsem se chtěla bříška zbavit. Nemohla jsem se toho pocitu zbavit. Mrně se narodilo přesně na termín. Už jsem byla úplně otrávená, že snad budu muset přenášet. :-D
Mé těhotenství-krásné období mého života
Byl to zvláštní začátek. Bolela mě hlava a asi 14 dní se mi strašně motala. Napadaly mě šílené scénáře. Až pak mě napadlo koupit těhotenský test. A ano, nakonec jsem jich koupila asi 6 a do dneška je mám schované. :-D
Byla jsem neuvěřitelně šťastná, po svém boku milujícího a pečujícího muže a v bříšku miminko.
Za začátku těhotenství mě trošku potrápily nevolnosti a bolesti bříška, jak miminko rostlo. Jinak celé těhotenství jsem si opravdu moc užívala, muž se o nás krásně staral a říkal mi, jak moc mi to sluší. Cítila jsem se milována a krásná. Všechny testy vyšly v pořádku, nebyl žádný problém, co by nám naši radost kazil.
Ke konci těhotenství mi zjistili vyšší tlak, a tak jsem už byla sledována a chodila jsem na pravidelné kontroly. Nakonec mi zjistili bílkovinu v moči a stanovili indukci na pondělí. Naše Kačenka si prokopla bazének v neděli. Cesta jí nakonec trvala trošku déle a tak vykoukla na svět 27.9.2010 v 16:10 s 3,76 kg a 51 cm.
Budoucím maminkám přeji co nejvíc zdraví, pohody a lásky. A doporučení? Každé těhotenství je individuální, každá budoucí maminka ho přožívá jinak. Řiďte se svými instinkty a selským rozumem. A nemějte výčitky, když nad svým těhu bříškem neskáčete radostí. Ničeho se nebojte, své miminko budete milovat celou svou duší a bude vám spolu krásně. :-)
Těhotenství pro mě bylo psychicky náročné období
Když jsem se seznámila s přítelem, bylo mi čerstvých 22 let. On už jednu dceru měl, tak jsem si říkala fajn, hodím si to nanečisto a třeba se mi to zalíbí a jednou si miminko pořídíme spolu. Byl to první chlap, se kterým jsem bydlela. No ale, když jsme spolu končili třetí měsíc vztahu, otěhotněla jsem. Bylo to 1. květen a mě stále jen 22 let. Již od svých 17 let jsem nebrala antikoncepci a nikdy nebyl problém. Přítel si nedával pozor už tehdy, ač jsem ho upozorňovala, že udělat si teď dítě je sebevražda.
To že jsem těhotná jsem zjistila až v 7 týdnu, kdy mi holky do práce donesly těhotenský test s tím, ať letím na záchod a udělám si ho. Menstruace přicházela pravidelně jak měla, proto mi přišlo hloupé byt těhotná. Ovšem opak byl pravdou, dvě dálnice na testu a silný nával emocí mě složil na kolena. Přítel to bral jako skvělou zprávu a mě bylo zle!
Najednou přišly ranní nevolnosti, sem tam zvracení, únava, bolest celého těla, tlak tak nízký, že i doktor s tím měl problém. Nastoupila jsem tedy na nemocenskou a snažila se s tím smířit.Moje psychika byla na bodě mrazu. Trvalo to zhruba tři týdny. Poté se vše otočilo a já se začala těšit, radovat a plánovat. Koupila jsem si knihu Deník nastávající maminky, kterou všem doporučuji a čerpala pouze z ní veškeré informace, které jsem potřebovala.
Ve 20. týdnu v nemocnici na kontrole srdíčka se panu doktorovi nezdály nejaké útvary v hlavičce miminka, začal kolotoč, vyšetření, genetika, odběr plodové vody, další vyšetření, na UTZ jsem byla i 2x týdně. Ze stresu jsem začala mít poslíčky, které trvaly do konce těhotenství. Týden po plodové vodě jsme se stěhovali do vetšího bytu, ale přítel pracoval do večera, tak bylo na mě ho vymalovat, nastěhovat a uklidit. Všechny testy nakonec dopadly dobře a my se těšili z toho, že čekáme chlapečka. Rodila jsem ve 38. týdnu dlouhých 36 hodin.
A co bych udělala jinak?? Všechno!!! V prvé řadě bych se tolik nestresovala, jak během těhoteství, tak i během porodu. Díky stresu jsem tak dlouho rodila. A v druhé řadě jsem měla pořádně jíst. :-) . 18.1.2012 jsem ve 23 letech přivedla na svět po dlouhém boji syna Matyáše .
Dnes je mi čerstvých 26 let a čekáme druhého chlapečka, Kubíčka. Těhotenství, od začátku plánované, probíhá zatím bez větších komplikací. Uvidíme, co nám přinesou další měsíce a porod. :-) Zítra mě čeká druhý screening, tak snad bude vše v pořádku. :-)
Nebyla to zrovna procházka růžovou zahradou
Těhotenství jsem si užívala jen do 8. týdne, kdy jsem začala krvácet a Dr. na pohotovosti mi sdělil, že tam jsou embrya 2, ale to jedno to vzdává a že mám počítat s tím, že i to druhé to nezvládne. Krvácela jsem sice jen 3 dny, ale hodně a bolelo mě břicho, ale druhé embryo bylo statečné a velký bojovník a udrželo se a já mohla po 10 dnech opustit nemocnici. Vyfasovala jsem Utrogestan a Ascorutin.
Nic netrvá věčně, a tak jsem opět začala krvácet, tentokrát hematom a musela jsem jen ležet. Jenže to se těžko dodržuje, když máte celodenní nevolnosti, nic v sobě neudržíte a zvracíte i jen z pohledu na ledničku. Takže následovala hospitalizace, infuze a časté podávání Torecanu. Nějak jsem toto období přežila a konečně v 16 týdnů přestala zvracet.
Konečně byl klid, ale ne na dlouho. V 19. týdnů mi začala pracovat děloha a břicho tvrdlo i 30x za den. Nasazeno magnesium a klidový režim. Takto jsem vydržela do 29. týdne,kdy jsem byla hospitalizována pro kontrakce. Snažili se zastavit porod, to se jim po 2 dnech povedlo, čípek se zkrátil, otevřená jsem byla na prst, a tak raději dali i kortikoidy na dozrání plic miminka.
Po 10 dnech opět domů a trocha klidu. Ve 35. týdnu opět hospitalizace a zastavování porodu, opět úspěšně. Plod odpovídal teprve 33. týdnu, a tak chtěli ještě počkat.
Syn se nakonec narodil ve 38.týdnu s nízkou porodní váhou.
I když to nebylo zrovna nejkrásnější období, přesto jsem si ho dokázala užít a jít do těhotenství znovu. ;-)
Ani jsem nevěděla, že jsem těhotná
O tom, že jsem těhotná, jsem se dozvěděla na Velký pátek. Předtím bylo malé tušení, ale žádné nevolnosti nebo něco, co by mělo napovědět, že už je to tu. Jen jsem byla unavená, ale to mi divné nepřišlo. Celé těhotenství jsem brala jako přirozenou věc, ne žádnou nemoc, neomezovala jsem se, jen jsem netahala těžké věci a odpustila si tatarák. Na stavbě byl velký frmol, takže jsem pomáhala, co to šlo - řezat polystyren, malovat, mýt okna, doma balit věci. Všichni okolo to moje těhotenství prožívali víc, než já.
Nejhorší zážitek z celého těhotenství? Test na cukrovku - nesnáším braní krve, mám špatné žíly, takže to končívá mnoha modřinami a neúspěchem. Navíc jsem potřebovala snídat sladké a pořád jsem něco jedla. Naštěstí byl negativní a sestra šikovná, já neměla žádnou modřinu a přežila jsem to.
Náš klouček mě nezlobil, jen ven se mu nechtělo, tak mu museli pomoci. Mohu říci, že pro mě opravdu bylo těhotenství jedno z nejkrásnějších období života.
A doporučení? Neberte vážně všechny rady kolem, články a knížky. Řiďte se instinktem, samy sebou a miminkem z bříška. Pak budete v klidu a těhotenství si užijete. ;-)
Moje těhotenství = Musím dospět :-)
První trimestr jsem byla hrozně unavená, pořád se mi chtělo spát, probíhalo nechutenství a zvýšená přecitlivělost (v tu dobu byla prohibice a já brečela jako želva, když dávali reportáž o těch slepých). Aby toho nebylo málo nastartovalo se pálení žáhy.
Druhý trimestr byl opak prvního, najednou jsem měla tolik energie, že jsem chtěla žehlit i v 11-náct večer :-D Extrém střídal extrém. Absolvovala jsem test na těhotenskou cukrovku (OGTT) a naštěstí byl negativní. Byla jsem na velkém screeningu, kde mi bylo sděleno pohlaví - holčička. Pořád se mi chtělo plakat, že jsem na to sama. Jeden čas mě pan doktor upozorňoval, že pokud se psychicky nedám dohromady, tak potratím. Vzchopila jsem se, začala bojovat a 9. května 2013 v 8:39 jsem císařským řezem porodila svojí dcerušku Klárku. :-)
